20 Co 224/2025 - 122

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobkyně: [právnická osoba]., IČ [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [právnická osoba], IČ [IČO zainteresované společnosti] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 2) [Jméno advokátky B]., IČ [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] o určení neplatnosti nájemní smlouvy a povinnost uzavřít nájemní smlouvu k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 4. 2025, č.j. 27 C 21/2025-44 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit každé ze žalovaných náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, a to první žalované 16 335 Kč k rukám advokátky [Jméno advokátky A] a druhé žalované 16 335 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti nájemní smlouvy č. [hodnota], uzavřené dne 30. 9. 2024 mezi první žalovanou jako pronajímatelem a druhou žalovanou jako nájemcem, současně zamítl návrh na uložení povinnosti první žalované uzavřít nájemní smlouvu v témže znění se žalobkyní jako nájemcem, a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení každé ze žalovaných ve výši 24 503 Kč. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že uvedená nájemní smlouva byla uzavřena na základě veřejné soutěže, přestože druhá žalovaná uvedla nepravdivé údaje a nesplnila podmínky veřejné soutěže, zejména nedoložila zkušenost s užíváním kulturního zařízení či kulturního objektu, obdobného [adresa], za dobu alespoň posledních tří let, nehledě na to, že sama veřejná soutěž nebyla transparentní. Obě žalované tento názor odmítly, s obranou, že druhá žalovaná splnila stanovené podmínky veřejné soutěže, její nabídka získala největší počet bodů a nájemní smlouva s ní byla uzavřena v souladu se zákonem jako s vítězem veřejné soutěže.

2. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování, jehož výsledky popsal v odstavcích 4. až 14. napadeného rozsudku, spor posoudil podle § 6 odst. 1, 2, § 8, § 580 odst. 1, § 586 odst. 1, § 1772, § 1773, § 1774, § 1775 odst. 1, § 1777 odst. 1, 2 a § 1778 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a žalobou neshledal důvodnou. Dovodil, že význam podmínky, uvedené v čl. III. bod 1.

5. Podmínek veřejné soutěže spočíval ve zkušenosti s užíváním kulturního objektu z hlediska jeho provozu jako takového a schopnosti uchazečů realizovat kulturní a společenské akce v určité hodnotě plnění byly obsahem čl. III. bod 1.

6. Druhá žalovaná předložila ke své nabídce výpis z obchodního rejstříku ze dne 23. 7. 2024, výpis z živnostenského rejstříku ze dne 23. 7. 2024 se všemi živnostenskými oprávněními dle čl. I. bod 1.

2. Podmínek veřejné soutěže. Ve smyslu jejich čl. III. bod 1.5. předložila vyplněný formulář o dosavadních zkušenostech s užíváním objektu [právnická osoba] od 1. 1. 2005 dosud spolu s potvrzením společnosti [právnická osoba]., z něhož vyplývá, že druhá žalovaná užívá tento objekt rovněž k organizaci akcí, včetně jejich komplexního zajištění, návrhu a realizace programu a veškeré podpory akcí. Bylo tak prokázáno, že druhá žalovaná doložila užívání objektu obdobného předmětu veřejné soutěže za dobu posledních tří let. Její podmínky nestanovily povinnost uchazečů doložit, že v takovém objektu konali v posledních třech letech kulturní akce na základě živnostenského oprávnění „Provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí“. Obsahem čl. III. bod 1.

5. Podmínek veřejné soutěže bylo předložení dokladu o tom, že uchazeč již má zkušenosti s užíváním obdobného objektu (nikoliv podmínka předložení dokladu o konání kulturních akcí), kterým se rozumělo kulturní zařízení s kapacitou alespoň 200 osob, jímž [právnická osoba] nepochybně je. Nadto druhá žalovaná doložila i užívání [právnická osoba], které rovněž odpovídalo výše uvedené podmínce veřejné soutěže. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že druhá žalovaná vykonává pouze hostinskou činnost, které je navíc v rozporu s doklady o užívání obou objektů, potvrzených vlastníky těchto nemovitostí. Ve smyslu čl. III. bod 1.6. druhá žalovaná předložila i doklady o realizaci alespoň čtyř akcí, obdobných předmětu veřejné soutěže, konaných za poslední tři roky, kdy hodnota plnění za jednu konanou akci měla být minimálně 500 tisíc Kč bez DPH (potvrzení o konané akci dne 7. 9. 2023 od [právnická osoba] v lokalitě [adresa] pro 335 hostů v hodnotě plnění 897 675 Kč bez DPH, dne 7. 12. 2023 od skupiny [právnická osoba] v lokalitě [adresa] pro 400 hostů v hodnotě plnění 881 000 Kč bez DPH, dne 21. 7. 2024 od společnosti [právnická osoba] v lokalitě [adresa] pro více než 500 hostů v hodnotě plnění 945 550 bez DPH, dne 12. 12. 2023 od společnosti [právnická osoba] v lokalitě [adresa] pro 800 hostů v hodnotě 2 109 333 Kč s DPH, dne 15. 12. 2023 od [právnická osoba]. pro více než 1 000 osob).

3. Druhá žalovaná tedy doložila dokonce užívání dvou objektů v posledních třech letech před konáním veřejné soutěže, které bylo možné podřadit pod definici obdobného kulturního zařízení či kulturního objektu s kapacitou alespoň 200 osob. Pro její výběr v soutěži svědčilo, že se zabývá rovněž hostinskou činností a nemusí využívat externí cateringové služby jako žalobkyně, nicméně provozování akcí, zahrnujících kulturní a společenskou náplň druhá žalovaná prokázala doklady o konaných akcích. [právnická osoba] učinila konečné rozhodnutí o výsledku veřejné soutěže na podkladě hodnocení v I. a II. kole odbornou komisí, vyjádření Komise obecního majetku a v souladu se zákonem č. 131/2000 Sb. Žalobkyně sice podmínkám soutěže vyhověla, avšak byla jako druhá v pořadí a se zřetelem k obsahu nabídky a zkušenostem druhé žalované byla vybrána právě druhá žalovaná. První žalovaná postupovala v souladu se zásadou rovného zacházení a jako vyhlašovatelka soutěže vybrala vítěznou nabídku podle kritérií definovaných v podmínkách soutěže. Druhá žalovaná tak měla právo na uzavření nájemní smlouvy a v souladu s podmínkami soutěže první žalovaná nesestavovala další pořadí došlých nabídek, když nabídka žalobkyně nedosahovala toho, co nabídla druhá žalovaná, a to bez znalosti částky stanovené znaleckým posudkem. V kritériích soutěže nebylo nikde uvedeno, že nabídka musí být v souladu se znaleckým posudkem, nebo že minimální výše nabídek musí odpovídat znaleckému posudku, tudíž uvedené kritérium první žalovaná nebrala v potaz, nicméně nejblíže mu jako opoře pro rozhodování byla právě nabídka druhé žalované. Soud I. stupně poukázal i na povinnost první žalované, chovat se s péčí řádného hospodáře a zajistit transparentnost soutěže, přičemž jí zvolený postup dává ekonomicky smysl. Nájemní smlouva byla uzavřena v návaznosti na výsledek veřejné soutěže v souladu s §§ 6, 8, 1775 a 1777 o. z., a rovněž v souladu se smyslem a účelem zákona. Ohledně naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti nájemní smlouvy žalovaných soud I. stupně uzavřel, že ve věci nelze aplikovat závěry rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, jelikož se netýká obchodní veřejné soutěže. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) ve specifikaci, popsané v odstavcích 19 a 20 rozsudku.

4. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním. Namítla jeho nepřezkoumatelnost s tvrzením, že z něho nelze seznat rozdíl mezi přednesy účastníků a skutkovými zjištěními, případně právními závěry soudu a jeho stylistické vyhotovení je nestandardní, nepřehledné a zmatené. Namítla dále nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci, spočívající zejména ve výkladu čl. III bod 1.

5. Podmínek veřejné soutěže, z něhož ve spojení s čl. 9.1. nájemní smlouvy plyne, že obsahem této podmínky nebylo prokazovat, že zájemce provozuje kulturní zařízení z hlediska jeho technického provozu, nýbrž že provozuje kulturní zařízení obdobné [právnická osoba] z hlediska pořádaných kulturních a zábavních akcí. Koncepční a realizační plán byl v čl. III. bod 1.7. koncipován jako popis akcí a jejich propagace, které má v plánu uchazeč v [právnická osoba] pořádat, nikoliv jako popis technického provozu. Pokud nájemní smlouva stanoví, že [právnická osoba] se přenechává do užívání za účelem provozování kulturního zařízení a zařízení sloužícího k zábavě v rozsahu stanoveném Koncepčním a realizačním plánem, nelze dojít k jinému závěru, než že pronajímatel přenechává nájemci do užívání [právnická osoba] za účelem pořádání kulturních a zábavních akcí. Za této situace nedává smysl, aby obsah podmínky uvedené v čl. III. bod 1.5. spočíval ve zkušenosti s užíváním kulturního objektu z hlediska jeho provozu jako takového. Dále žalobkyně namítla, že způsob výběru nabídek byl v čl. VIII. Podmínek veřejné soutěže podrobně stanoven, aniž by v něm byla zmínka o znaleckém posudku, první žalovaná tudíž nebyla oprávněna brát jeho závěry v úvahu, a odůvodnění napadeného rozsudku v tomto směru je zmatečné. Žalobkyně dovozovala, že postup první žalované byl v rozporu se zákonem, vyhlášenými podmínkami soutěže a se zásadou transparentnosti veřejné soutěže a že napadený rozsudek je v rozporu se závěry rozhodnutí téhož soudu I. stupně sp. zn. 34 Nc 2400/2024, v němž bylo první žalované předběžným opatřením uloženo, aby se zdržela uzavření nájemní smlouvy. Soudu I. stupně dále vytýkala „zmatečný a nezákonný“ průběh jednání, které bylo pro žalobkyni nepředvídatelné a zatížené absencí jejího poučení ve smyslu § 118a o. s ř. a s odkazy na judikaturu dovozoval porušení svého práva na spravedlivý proces. Znovu vytkla vady odůvodnění napadeného rozsudku, shrnula nesprávná skutková zjištění, resp. skutková zjištění, která nemohl soud I. stupně učinit z uvedených důkazů a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

5. Obě žalované ve vyjádřeních k podanému odvolání uvedly, že napadený rozsudek lze považovat za srozumitelný a odpovídající průběhu soudního řízení. Žalobkyně dezinterpretuje obsah provedených důkazů a snaží se předložit svoji verzi výkladu Podmínek veřejné soutěže, která jejich obsahu nekoresponduje. Podmínky byly nastaveny tak, aby uchazeči o nájem [právnická osoba] ve svých nabídkách prokázali schopnost ho provozovat z hlediska skladby kulturních, společenských a jiných akcí, odpovídajících historické hodnotě [právnická osoba], i z hlediska provozního a ekonomického. Obsah podmínky uvedené v čl. III bod 1.5. má naplňovat zkušenosti s užíváním kulturního objektu z hlediska jeho provozu jako takového a soud I. stupně v tomto smyslu obsah Podmínek veřejné soutěže správně interpretoval. První žalovaná zdůraznila, že schopností uchazečů realizovat kulturní a společenské akce se týkal čl. III. bod 1.6. a na něj navazující čl. III. bod 1.7, který stanovil požadavky na obsah Koncepčního a realizačního plánu. Soud I. stupně tyto Podmínky veřejné soutěže správně vyložil a na základě provedeného dokazování dovodil, že druhá žalovaná tyto podmínky splnila. Také z nájemní smlouvy vyplývá, že uchazeč musí mít zkušenost s užíváním obdobného objektu tak, aby byl schopen zajistit jeho provoz, údržbu a zachovávat jeho hodnotu, což je nedílnou součástí nájemního vztahu. Podmínky veřejné soutěže nestanoví povinnost uchazečů předložit doklady o tom, že v obdobném objektu konaly v posledních třech letech na základě živnostenského oprávnění kulturní akce, jak dovozuje žalobkyně. Druhá žalovaná nad rámec požadavků Podmínek veřejné soutěže doložila i užívání dalšího objektu - [právnická osoba], což podle potvrzení o užívání tohoto objektu opět odpovídá podmínce veřejné soutěže. Ssoučasně doložila realizaci alespoň čtyř akcí, obdobných předmětu veřejné soutěže, konaných za poslední tři roky ve smyslu čl. III. bod 1.

6. Podmínek veřejné soutěže. K námitce žalobkyně, že nebyla řádně poučena, první žalovaná uvedla, že byly předloženy veškeré důkazy k veřejné soutěži a žádné další žalobkyně s ohledem na předmět tohoto sporu ani předložit nemohla. [právnická osoba] učinila konečné rozhodnutí o výsledku veřejné soutěže na podkladě hodnocení v prvním a druhém kole odbornou komisí, vyjádření Komise obecního majetku a v souladu se zákonem o hlavním městě Praze (čl. VIII.). První žalovaná zdůraznila, že je povinna spravovat svěřený majetek s péčí řádného hospodáře a nebyla povinna v podmínkách veřejné soutěže uvádět cenu stanovenou znaleckým posudkem, jelikož tím mohla být narušena nezávislá veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku, když by uchazeči při vědomí minimální výše nájemného mohli nabídnout i cenu, kterou by nebyli ve skutečnosti schopni reálně plnit. Uzavřela, že představy žalobkyně o transparentnosti veřejné soutěže by vedly ke spekulaci s nabídkou ceny na roční nájemné a tuto námitku žalobkyně odmítla. V obdobném smyslu jako první žalovaná se vyjádřila i druhá žalovaná a obě navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Žalobkyně v replice k vyjádření obou žalovaných setrvala na svém stanovisku s tvrzením, že žalované bagatelizují postup soudu I. stupně, který jí ani neposkytl zákonné poučení, a zopakovala svou interpretaci čl. III bod 1.

5. Podmínek veřejné soutěže s přesvědčením, že druhá žalovaná tyto podmínky nesplnila. Doplnila, že závěr soudu I. stupně o nepoužitelnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 31Cdo 4001/2013 ohledně otázky naléhavého právního zájmu není správný a je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 797/2000, sp.zn. 30 Cdo 4101/2016). Za situace, kdy obě žalované uzavřely nájemní smlouvu, přestože nejvhodnější nabídku předložila žalobkyně, nemá žalobkyně jinou možnost než domáhat se určení neplatnosti uzavřené nájemní smlouvy prostřednictvím této žaloby. Dále namítla, že přiznání náhrady nákladů řízení první žalované je v rozporu se jmenovanou judikaturou Ústavního soudu.

7. Z obsahu odvolání žalobkyně se podávají odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však důvodným neshledal. Žalobkyni lze přisvědčit v jeho kritice zpracování písemného vyhotovení napadeného rozsudku, které je nepřehledné a chaotické, což je umocněno několikerým opakováním stejných pasáží, a jeho výraznou slabinou je směšování skutkových zjištění a právního posouzení věci. Nelze jej nicméně označit za nepřezkoumatelný, neboť podstatný skutkový i právní závěr soudu I. stupně je z něho (jakkoliv s obtížemi) seznatelný a konečně nedostatky odůvodnění R N nebránily formulovat odvolací důvody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, sp.zn. 22 Cdo 2770/2015, sp.zn. 22 Cdo 3814/2015). Stejně tak lze přisvědčit žalobkyni v tom, že ústní jednání bylo podle obsahu přepisu zvukového záznamu soudem I. stupně vedeno nesystematicky, když provádění důkazů bylo prokládáno vyjádřením žalovaných stran, nicméně se nejedná o vadu, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 205 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá-li žalobkyně, že jí nebyla poskytnuta lhůta k oponování vyjádření první žalovaná, mohla tak učinit v rámci svého odvolání.

8. Soud I. stupně si nicméně pro rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový základ, který po právní stránce zásadně správně posoudil. Nelze souhlasit s jeho názorem, že ve věci nejsou využitelné závěry rozhodnutí Nevyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013 a že tudíž (jen proto, že nešlo o veřejnou obchodní soutěž) žalobkyni nesvědčí aktivní věcná legitimace k nároku na určení neplatnosti sporné smlouvy (v tomto směru vyjadřuje uvedené rozhodnutí obecně platný judikatorní závěr), nicméně ten neměl vliv na konečnou věcnou správnost jeho rozhodnutí. Podstatou sporu byla otázka výkladu čl. III. bod 1.

5. Podmínek veřejné soutěže, který odvolací soud s ohledem na námitky žalobkyně proti odůvodnění napadeného rozsudku zopakoval za použití § 213 odst. 2 o. s. ř. Podle něj uchazeč předloží přehled o jeho dosavadních zkušenostech s užíváním alespoň jednoho objektu obdobného předmětu soutěže kontinuálně za dobu alespoň posledních tří let před vyhlášením soutěže. Obdobným objektem se rozumí kulturní zařízení či kulturní objekt s kapacitou alespoň 200 osob. Soud I. stupně nepochybil, když vyložil toto ustanovení tak, že směřovalo k ověření zkušeností uchazečů s užíváním kulturního objektu či kulturního zařízení z hlediska jeho provozu jako takového, tedy nikoli k ověření schopností pořádat kulturní a zábavní společenské akce. Odvolací soud je shodného názoru, že dikce tohoto ustanovení, akcentující užívání obdobného (kulturního) objektu, jiný výklad (jak je shodně činěn i první žalovanou coby vyhlašovatelkou veřejné soutěže) nepřipouští. Je přitom jen logické, že zájmem vyhlašovatele veřejné soutěže bylo ověřit v prvé řadě to, že uchazeč bude schopen zajistit provoz objektu obdobného předmětu soutěže po jeho materiálně technické stránce, a to tím spíše, že jím byla historická budova [právnická osoba]. Teprve je-li schopen nájemce takového objektu zajistit jeho provoz, lze uvažovat o konání kulturních a společenských akcí v jeho prostorách. Soudu I. stupně lze jen přisvědčit, že na ověření schopnosti jednotlivých uchazečů pořádat takové akce bylo zaměřeno ustanovení čl. III. bod 1.6. (uchazeč předloží doklady o realizaci alespoň čtyř akcí obdobných předmětu této soutěže konaných za poslední 3 roky před vyhlášením soutěže, kdy hodnota plnění za jednu konanou akci musí být min. 500 tisíc Kč bez DPH, a to ve formě uzavřené a realizované smlouvy nebo osvědčení objednatele o konané akci s uvedením data konání, ceny bez DPH, rozsahu a popisu konané akce), na který navazoval čl. III. bod 1.7., obsahující náležitosti Koncepčního a realizačního plánu využití předmětu soutěže.

9. Podmínku veřejné soutěže, obsaženou v čl. III. bod 1.5. druhá, žalovaná splnila předložením formuláře přehledu dosavadní zkušenosti s užíváním objektu obdobného předmětu soutěže, jemuž odpovídá její prohlášení ze dne 29. 7. 2024 (užívá objekt [právnická osoba] na základě nájemní smlouvy a smlouvy o spolupráci pro svou podnikatelskou činnost v oblasti zajištění cateringu, organizace akcí, včetně jejich komplexního zajištění, včetně pronájmu prostor, návrhu a realizace programu, včetně logistické i technické podpory akcí v kapacitě až 7000 hostů, v části pronajatých prostor provozuje logistické centrum a výrobní kuchyni, ve všech prostorách zajišťuje běžnou údržbu a opravy předmětu nájmu a servis a revize veškerých technologických zařízení) a pravdivost v něm uvedených údajů potvrdila společnost [právnická osoba]. dne 29. 7. 2024 (i tyto důkazy odvolací soud zopakoval dle § 213 odst. 2 o. s. ř.). Soud I. stupně rovněž správně konstatoval, že splnění této podmínky vyhovuje i doložení užívání [právnická osoba] druhou žalovanou, a podmínku dle čl. III. bod 1.6. druhá žalovaná splnila předložením potvrzení společností [právnická osoba]., [právnická osoba] ze skupiny [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]; po zopakování těchto důkazů odvolacím soudem v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř. je zřejmé, že jejich obsah odpovídá zjištění soudu I. stupně, obsaženému v odstavci 5. napadeného rozsudku.

10. Není opodstatněná ani výtka netransparentnosti veřejné soutěže s odkazem cenu obvyklou podle znaleckého posudku, neboť první žalované nic nebránilo, aby si pro vlastní představu o obvyklé výši nájemného nechala takový znalecký posudek zpracovat. Naopak jí lze přisvědčit, že se jedná o postup v souladu se zásadou péče řádného hospodáře o svěřený majetek. Není ostatně sporu o tom, že cenová nabídka druhé žalované byla vyšší než nabídka žalobkyně a podle hodnotících kritérií měla cena za roční nájemné předmětu soutěže váhu 70%, zatímco Koncepční a realizační plán 30% (čl. VIII. bod 3.4.). Jestliže tedy soud I. stupně na základě provedeného dokazování dovodil, že nájemní smlouva byla žalovanými uzavřena v souladu s Podmínkami veřejné soutěže a neodporuje zákonu, je jeho rozhodnutí správné. Na tom nic nemění žalobkyní zmíněné rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, neboť již z povahy tohoto rozhodnutí je jasné, že bylo vydáno na základě § 74 a násl. o. s. ř. coby rozhodnutí předběžné povahy, nikoli v řízení v prvním stupni podle části třetí občanského soudního řádu po provedeném dokazování. V řízení nevznikla potřeba žalobkyni poučovat ve smyslu § 118a o. s. ř., neboť povinnost prokázat splnění podmínek. III. bod 1.

5. Podmínek veřejné soutěže druhou žalovanou stíhala žalované, které své důkazní břemeno unesly. Důkazní návrh žalobkyně na výslech členů rady první žalované k tomu „co podmínkami soutěže zamýšleli“, učiněný při jednání odvolacího soudu, je ve smyslu § 205a o.s.ř. nepřípustný, neboť jej žalobkyně mohla učinit nejpozději s koncem ústního jednání soudu I. stupně, konaného 8.4.2025, koncentrovaného podle § 118b o.s.ř, o čemž byly účastnice řízení poučeny (jakkoliv je s ohledem na jednoznačnost jazykového vyjádření uvedených podmínek zjevně nadbytečný).

11. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř., včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení při vědomí judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, nález ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09), v níž je formulováno východisko k posouzení účelnosti nákladů vynaložených územním samosprávným celkem tak, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů; nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Odvolací soud však dospěl k závěru, že předměte tohoto sporu se vymyká běžné činnosti první žalované, neboť nájemní smlouva nebyla uzavřena obvyklým způsobem, ale na základě veřejné soutěže, jejíž podmínky byly mezi účastnicemi sporné. Komplikovanost sporu tak odůvodňuje účelnost nákladů první žalované, vynaložených na právní zastoupení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch procesně úspěšných žalovaných. Každé ze žalovaných náleží náhrada nákladů, sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření, účast na jednání odvolacího soudu) po 6 300 Kč podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a), b), § 12 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, se dvěma paušálními náhradami jeho výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 835 Kč (celkem 16 335 Kč).

Poučení