20 Co 303/2021- 108

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Dlouhé a soudkyň JUDr. Ivany Muchové a JUDr. Pavly Havlíkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyloučení nemovité věci z exekuce, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 8. 2021 č. j. 4 C 13/2021-50, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 288 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 6. 8. 2021 č. j. 4C 13/2021-50 zamítl žalobu na vyloučení nemovitých věcí z exekuce z exekuce prováděné soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] na základě pověření Okresního soudu v Kutné Hoře číslo jednací 8 EXE 297/2018-18, a to pozemku parc. [číslo] zahrada, a pozemku [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 13 600,48 Kč k rukám jejího zástupce.

2. Účastníci učinili před soudem I. stupně nesporným, že Okresním soudem v Kutné Hoře v řízení vedeném pod sp. zn. 8 EXE 297/2018 byl soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] pověřen k provedení exekuce dle vykonatelného notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve věci žalované jako oprávněné a Ing. [příjmení] [příjmení] jako povinného. Soud I. stupně zjistil z výpisu z katastru nemovitostí, že zapsanými vlastníky nemovitých věcí jsou manželé [příjmení] [jméno] [příjmení], MBA., a Mgr. [jméno] [příjmení]. Z usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 2. 2018, č. j. 139EX 01623/18-024 soud I. stupně zjistil, že nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postiženy exekucí, a to nařízením prodeje nemovitosti. Z darovací smlouvy ze dne [datum] a čestných prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zjistil, že při příležitosti svatby žalobkyně jí byly tyto nemovité věci darovány. Soud I. stupně neprovedl další navržené důkazy, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn.

3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že se žalobkyně nestala vlastníkem nemovitých věcí, které jsou předmětem tohoto řízení, neboť darovací smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí. Samotné uzavření darovací smlouvy není právní skutečností, na základě které by žalobkyně nabyla nemovité věci, k tomu je třeba zápisu do katastru nemovitostí, což žalobkyně neučinila. K tomu soud I. stupně uvedl: Ve vztahu k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí se uplatňuje tzv. intabulační princip. Právo zapisované do katastru nemovitostí je tak vázáno na další právní skutečnost, a to akt správního orgánu, který právo vyplývající z takové smlouvy zavkladuje. Ačkoliv samotná smlouva (ať již darovací, kupní, atd.) může být platná, tato má pouze obligační účinky mezi smluvními stranami, ale k převodu vlastnického práva dochází právě až přistoupením modu, v konkrétním případě zápisem práva do katastru nemovitostí. Tehdy se teprve smlouva stává účinnou a právo k nemovitosti působí i vůči třetím osobám. V případech, kdy se rozhoduje o vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, tak jde o založení věcně právních - translačních účinků smlouvy a nikoliv„ pouze“ o její obligačněprávní účinky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 473/2020). Na základě uvedeného je zcela nepochybné, že žalobkyně se vlastníkem předmětných nemovitostí nikdy nestala a práva plynoucí z vlastnictví k nim ji nenáleží.

4. Dále se soud I. stupně zabýval tím, zda je žalobkyně poctivým držitele, neboť se poté, kdy jí byly nemovité věci darovány, ujala držby. Soud I. stupně uvedl, že předpokladem poctivé držby (dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nazývané oprávněnou držbou) je dobrá víra držitele. Jedná se o psychický stav držitele, kdy se takový držitel domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, nikoliv pouze ze subjektivního hlediska samotného účastníka. Jinými slovy je držba v dobré víře založena na omylu držitele, přičemž takový omyl musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem a povaze daného případu po každém požadovat, nemohl mít pochybnosti o tom, že mu věc nepatří. Omyl držitele může být skutkový i právní (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 50/04). Případná neznalost právní úpravy vážící vznik práva na vklad do veřejného seznamu by nemohla obstát. V takovém případě by se jednalo o právní omyl žalobkyně, který nemůže být vzhledem k ustálené judikatuře ani k osobě žalobkyně omluvitelný. Jak již soud nastínil výše, při posuzování omluvitelnosti omylu držitele se vychází z objektivních hledisek; to znamená, že i případná nezkušenost držitele, nižší úroveň jeho vzdělání či další obdobné okolnosti nejsou pro posuzování omluvitelnosti omylu významné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1330/2006). Nutno dodat, že takové okolnosti (které by stejně vzhledem k uvedenému omyl neomlouvaly) se s největší pravděpodobností netýkají ani žalobkyně, na kterou je nutno vzhledem k jejímu věku (zletilou je již přes deset let) a jejímu vzdělání nutno klást i vyšší nároky. Nadto právní omyl vycházející z neznalosti jednoznačně formulovaného ustanovení občanského zákoníku, kterým ustanovení § 1105 o.z. a v něm zakotvený intabulační princip bezpochyby je, platného v době, kdy se držitel ujímá držby, není omluvitelný (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001). Nelze pak ani přehlédnout, že intabulační princip se uplatňuje již od 19. století a povědomí o vázanosti převodu vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na akt státního orgánu (zápis do katastru nemovitostí) je i u široké právně laické veřejnosti známou skutečností. Pokud pak žalobkyně opomenula podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, soud I. stupně toto opomenutí neshledal omluvitelným, neboť žalobkyně si nutnosti podat návrh na vklad vlastnického práva musela být vědoma. Ostatně podmínka vkladu vlastnického práva vyplývala i ze samotné darovací smlouvy, dle níž měla být některá vyhotovení smlouvy přílohou návrhu na vklad. Za takové situace nelze mít za to, že žalobkyně vynaložila běžnou opatrnost, kterou lze pro splnění podmínky poctivé držby po účastníku vyžadovat. Byť by se v případě opomenutí jednalo o okolnost pro žalobkyni nešťastnou a vlastní lidem, jedná se zároveň o okolnost, která nesvědčí o zachování běžné opatrnosti žalobkyní v právních vztazích. Naopak, nepodání návrhu na vklad ohledně nemovitých věcí a nečinnost trvající po významnou dobu (od uzavření darovací smlouvy až do zahájení exekučního řízení) lze s ohledem na uvedené považovat až za hraničící s lehkovážností. Soud je přesvědčen, že žalobkyně měla ochraně svých práv bezesporu věnovat větší pozornost, její případná zaváhání ji musejí jít k tíži. Soud dále jen podotýká, že případné trvání obligačních účinků darovací smlouvy se samo nijak nemohlo promítnout do závěrů o dobré víře žalobkyně o vzniku vlastnického práva (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 473/2020).

5. Soud I. stupně dále uvedl, že pro projednávanou věc platnost či neplatnost exekučního titulu nemá význam. V případě, že exekuční titul by byl neplatný jen do určité části vymáhané částky, nebránilo by to vymožení zbylé části v exekuci. V případě, že by byl exekuční titul neplatný jako celek, lze provedení exekuce zabránit návrhem na její odklad ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 o.s.ř., neboť by se dalo očekávat následné zastavení exekuce.

6. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která namítala, že přestože soud v odůvodnění rozsudku připouští i existenci jiného práva, než je právo vlastnické, postavil svoje rozhodnutí na tom, že žalobkyně dostatečně neostříhala svých zájmů v tom smyslu, že nepodala návrh na vklad vlastnického práva, které by konstituovalo její vlastnictví k předmětným pozemkům a za druhé, že vyloučil poctivou držbu, a to, aniž by se nějak zabýval samotnou její existencí, resp. spolehlivou argumentací tento svůj závěr podepřel. Soud se v tomto ohledu spokojil pouze s konstatováním, že„ Ze všech okolností případu soud ale dospěl k závěru, že žalobkyně není ani poctivým držitelem předmětných nemovitostí.“, což je jistě vzhledem k žalobnímu tvrzení nedostatečné. Žalobkyně obdržela darem předmětné nemovitosti v přímé souvislosti s uzavřením sňatku; jejím samozřejmým očekáváním bylo, že obdržela dar, tak je obecně dáno, tedy že s darem může od okamžiku darování nakládat jako se svým vlastnictvím. Tedy nikoli v tom smyslu, že musí vykonat další administrativní úkony k tomu, aby dar teprve nabyla. Její omyl, a v tomto případě rozhodně omluvitelný, byl v tom, že předpokládala, že je dar kompletní, tedy včetně podaného návrhu na vklad. Ani na moment ji nenapadlo dárce, tedy vlastní rodiče kontrolovat, zda návrh na vklad podali. Stejně jako je běžné, že si novomanželé odnášejí svatební dary domů, aby je užívali ve shodě se svým účelem, pokládala žalobkyně za samozřejmé, že je tomu tak i v tomto případě. Tato skutečnost dle našeho názoru jednoznačně zakládá poctivou a pravou držbu, a tedy i právo třetí osoby, nepřipouštějící exekuci. Dále se soud odmítl zabývat samotnou existencí exekučního titulu s ohledem na případné nevratné dopady do majetkové situace žalobkyně. Soud uvedl, že„ V případě, že by byl exekuční titul neplatný jako celek, lze provedení exekuce zabránit návrhem na její odklad ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 o.s.ř., neboť by se dalo očekávat následné zastavení exekuce.“ Povinný v této exekuci, Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], otec žalobkyně, v tomto ohledu již vyčerpal všechny možnosti, které mu exekuční řád umožňuje, a to bez úspěchu. Teprve v dalším průběhu se z mnoha dalších sporů a okolností postupně dozvídal skutečnosti, které je nyní schopen doložit. Jde zejména o jisté diletantství v provádění exekuce, kdy byla zahájena pro 5 mil. Kč, aby ji exekutor postupně omezoval až na současnou polovinu částky, dále snahu exekutora postihnout majetek, který v exekuci nemohl nikdy být a další. Dále skutečnost, že se postupně ukazuje, že oprávněná v tomto konkrétním případě pravděpodobně nechala sepsat notářský zápis s doložkou vykonatelnosti, který se stal exekučním titulem, v úmyslu vyhnout se nalézacímu řízení, ve kterém by se prokázalo, že notářský zápis byl sepsán předtím, než byla konzumována smlouva, na jejíž splnění se zápis odvolával, dále že smlouva konzumována nebyla, jelikož její plnění se nikdy neocitlo ani na moment v disposici povinného, což je nutnou podmínkou platnosti smlouvy. Žalobkyni jde o to, že v případě zpeněžení darovaných nemovitostí by došlo k nevratné škodě, jelikož uvedení v předešlý stav je v exekuci vyloučeno, a tak by její svatební dar s nemalou především citovou hodnotou, přišel vniveč. Soudu prvního stupně nic nebránilo, aby pro zajištění případného uspokojení z prodeje nemovitostí vložil na nemovitosti zástavní právo na dobu, než dojde k pravomocnému rozhodnutí o existenci exekučního titulu; oprávněná a ani exekutor by tím žádnou škodu utrpět nemohli. Připojením spisu sp. zn. 14 C 221/2018 Obvodního soudu pro Prahu 1, kde je veden předmětný spor, by se soudu dostalo dostatek důvodů pro úvahu, zda jde v souzeném vyloučení věcí z exekuce skutečně o marné uplatnění práva žalobkyně. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby Krajský soud v Praze jako soud odvolací odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že se z exekuce prováděné soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] na základě pověření Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. 8 EXE 297/2018, kde je oprávněným žalovaný a povinným [příjmení] [jméno] [příjmení], vylučují nemovité věci parcela [číslo] o výměře 559 m2, zahrada a [anonymizována tři slova] o výměře 161 m2, zastavěná plocha a nádvoří, nacházející se v [katastrální uzemí], v obci [obec], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], zapsané u Katastrálního úřadu [anonymizována tři slova], [stát. instituce], a dále rozhodl o nákladech řízení.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně přihlédl ke všem relevantním tvrzením a označeným důkazům, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Žalovaná uvádí, že žalobcem navrhované připojení exekučního spisu sp. zn. 8EXE 297/2018 a spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 14 C 221/2018 bylo zcela nehospodárné a nadbytečné. Žalobci svědčí takové právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, žalobkyní navrhované důkazy (připojením uvedených spisů) se vůbec nevztahovaly k problematice prokázání takového práva, což ostatně žalobkyně sama potvrzuje v rámci Odvolání (uvádí, že tímto důkazem chtěla zpochybňovat existenci exekučního titulu, kterou podle ní měl soud prvního stupně posuzovat). Žalobkyně tak uvedenými důkazy chtěla prokazovat skutečnosti, které s předmětem řízení vůbec nesouvisí (navíc jsou tvrzení žalobkyně zcela lživé a vyfabulované, což bylo ostatně potvrzeno v rámci jednotlivých řízení, která byla zahájena povinným - Ing. [jméno] [příjmení] - stejně jako byla potvrzena platnost exekučního titulu). Je tak zcela v souladu s principy občanského soudního řízení, pokud soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování (připojením spisů), když podle § 120 o. s. ř. soud rozhoduje, které z navržených důkazů provede (např. s ohledem na hospodárnost řízeni). Je tak zřejmé, že odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn. K odvolacímu důvodu uvádí, že žalobkyně uvedla jediný důvod, kterým je omluvitelnost omylu. Žalobkyně v rámci tvrzeného darování nemovitých věcí ze strany rodičů žalobkyně uvedla, že mělo být v přímé souvislosti s uzavřením sňatku. I zde je podle žalované zcela jednoznačné, že tento odvolací důvod není naplněn a rozhodnutí soudu je založeno na správném právním posouzení. Zde se zřejmě samotné podání žaloby, stejně jako podání odvolání ze strany žalobkyně, zakládá na nepochopení problematiky možnosti vyloučení nemovité věci z exekuce. [příjmení] tak mohl soud učinit a nemovitou věc z exekuce vyloučit, je třeba, aby žalobce tvrdil a prokázal takové právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí. Zde je třeba uvést, že v předmětném řízení žalobkyně žádné takové právo neprokázala. Vzhledem k tomu, že předmětem vynětí z exekuce je v projednávaném případě nemovitá věc, může být takovým právem podle názoru žalované jen právo vlastnické. To však ze strany žalobkyně nebylo prokázáno, naopak bylo zcela jednoznačně prokázáno, že vlastnické právo žalobkyni nesvědčí. Tento právní závěr soud prvního stupně v rozsudku náležitě odůvodnil. I pokud by snad byla darovací smlouva platně uzavřena (přičemž o platnosti uzavření takové smlouvy jsou s ohledem na časový okamžik jejího uzavření vážné pochybnosti, neboť darovací smlouva byla uzavřena v okamžiku, kdy již měla žalovaná za povinným jako dárcem vykonatelnou pohledávku) žalovaná se tak domnívá, že takto učiněné právní jednání je dokonce relativně neúčinné. Žalobkyně k nemovitým věcem nikdy nenabyla vlastnické právo, neboť nedošlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (vlastníky nemovitých věcí jsou tak stále povinný a jeho manželka). Pokud pak jde o případnou držbu nemovitých věcí, ta podle názoru žalované nemůže být poctivá, neboť žalobkyně nemohla mít přesvědčivý důvodu, že právo drží (právě s ohledem na tzv. intabulační princip). Pokud žalobkyně tvrdí, že předpokládala, že dar je kompletní (tedy, že si jej může„ odnést domů“, jako ostatní svatební dary), tento pouhý předpoklad nemůže být omluvitelným omylem zakládajícím poctivost držby žalobkyně. Navíc je třeba zohlednit i základní zásadu, podle které práva náleží jen bdělým a § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, podle kterého se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Pokud tedy žalobkyně uzavřela darovací smlouvu, ze které vyplývala nutnost podání návrhu na vklad (jehož přílohou měla být právě darovací smlouva), a žalobkyně takový návrh nepodala, nelze jí přiznat právo poctivého držitele. Právní úprava zakotvující tzv. intabulační princip je navíc zcela jednoznačná a v právním řádu ČR dlouhodobě zakotvená. Žalobkyně (navíc vysokoškolsky vzdělaná) tak nemohla být v dobré víře, že jí právo náleží. Této problematice se soud prvního stupně v rozsudku obsáhle věnoval (pod body 12. až 15.) vč. posouzení aktuální rozhodovací praxe. Veškeré své právní závěry soud prvního stupně náležitě odůvodnil a podle názoru žalované dospěl ke správným právním závěrům (právě i s ohledem na aktuální rozhodovací praxi). Navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

8. Krajský soud v Praze (jako soud odvolací / § 10 odst. 1 o.s.ř.) napadený rozsudek, včetně postupu soudu I. stupně předcházejícího jeho vydání, přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Nejprve odvolací soud řešil otázku, zda bylo odvolání podáno oprávněnou osobou, neboť pod odvoláním ze dne [datum], které podával v zastoupení žalobkyně její zástupce, jej podepsal Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení]. Z obsahu spisu soudu I. stupně (č. l. 17) bylo zjištěno, že obecný zmocněnec [příjmení] [jméno] [příjmení] zastupuje nejenom žalobkyni, ale i jejího otce – povinného v exekučním řízení Ing. [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že z obsahu samotného podání vyplývá, že jméno Ing. [příjmení] uvedené pod blanketním odvoláním bylo uvedeno omylem, neboť v odvolání je uvedena jako žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], zastoupená obecným zmocněncem, který toto podání podává, soud I. stupně vyzval žalobkyni, aby uvedla, kdo podání skutečně učinil. Z doplnění odvolání pak bylo zjištěno, že podání činí žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení] Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odvolání ze dne [datum] bylo podáno obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení], který toto podání učinil za žalobkyni, nikoliv za Ing. [příjmení]. Z těchto důvodů dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, k uvedení jména Ing. [jméno] [příjmení] bylo pod podání uvedeno omylem.

10. Podle § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

11. Podle § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

12. Podle § 987 o.z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

13. Podle § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

14. Podle § 980 odst. 1, 2 o.z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

15. Soud I. stupně správně posoudil vyloučení nemovitých věcí z exekuce podle § 267 o.s.ř., který upravuje jednu ze základních zásad civilního exekučního práva, a to ochranu třetích osob při exekuci. Exekucí je možné postihnout pouze věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty náležející povinnému, v zákoně uvedených případech manželu povinného, případně věci, práva a majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů. Byla-li exekucí postižena nemovitá věc, která nepatří do majetku povinného nebo do majetku SJM povinného a jeho manžela, pak se může třetí osoba bránit excindační žalobou. Aktivně legitimovanou k jejímu uplatnění je třetí osoba, jíž bylo výkonem rozhodnutí (exekucí) zasaženo do jejích majetkových práv (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013). Odvolací soud zcela odkazuje na správné skutkové i právní závěry soudu I. stupně a činí je součástí svého odůvodnění.

16. V námitkám, které vznesla žalobkyně v podaném odvolání, je třeba uvést, že komentářová literatura uvádí, že„ Dalším právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je právo poctivého držitele věci nebo práva podle § 992 a násl. ObčZ (dříve oprávněného držitele věci nebo práva podle § 129 a 130 ObčZ 1964), ale v praxi poctivý držitel bude při podání excindační žaloby vystupovat jako vlastník věci, neboť je přesvědčen, že mu vlastnické právo náleží.“ (Komentář Občanský soudní řád, 2. vydání, BECK-online, 2017, s. [číslo] - [číslo]: J. [příjmení])

17. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně není vlastníkem nemovitých věcí, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá, vlastníky jsou povinný a manželka povinného, kteří byli vlastníky nemovitých věcí i v době zahájení exekuce, a po celou dobu trvání exekuce vlastníky nepřestali být. Žalobkyně od počátku řízení jako vlastník nemovitých věcí nevystupuje, pouze tvrdí, že je poctivým držitelem, a jako poctivý držitel podává vylučovací žalobu.

18. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu držbu lze nabýt i bez platného právního důvodu, nemůže však jít o řádnou držbu, držitel přesto může být v dobré víře, že mu právo, jež vykonává, skutečně náleží. Potom je držitelem poctivým. Ke kvalifikaci držby jako poctivé přitom nestačí subjektivní přesvědčení osoby, že nabyla určitého práva, ale je zapotřebí, aby se její dobrá víra opírala o omluvitelný skutkový nebo právní omyl. Poctivá a pravá držba totiž zpravidla spočívá na skutkovém omylu, kdy se držitel domnívá, že bylo uskutečněno nějaké právní jednání, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo, nebo naopak držitel neví o určité okolnosti, jež způsobila neplatnost právního jednání.

19. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně má za to, že držba žalobkyně nebyla držbou poctivou, a to z důvodu, které velmi rozsáhle a podrobně popsal soud I. stupně, a odvolací soud nemá, co by k těmto důvodům dodal. Nad rámec toho, co již uvedl soud I. stupně, je třeba se zabývat tím, jaké právo k nemovitým věcem, které nepřipouští dražbu, žalobkyně tvrdí. Žalobkyně tvrdí, že má právo nemovitosti držet, a že její držba je poctivá, a to i když není vlastníkem nemovitostí. Právo držby žalobkyně udělením příklepu ztratí, jestliže nový vlastník nemovitých věcí – vydražitel, nebude souhlasit s držbou žalobkyně, neboť její právo držby bylo odvozeno od souhlasu jejích rodičů, kteří jí nemovité věci darovali, ale právně na ni nemovité věci nepřevedli, neboť ani oni ani žalobkyně nepodali návrh na vklad do katastru nemovitostí. Poctivá držba může být právem, které nepřipouští dražbu pouze v případě, že je spojena s vlastnickým právem poctivého držitele. Poctivá držba by proto mohla být právem, které nepřipouští dražbu pouze v případě, že by uběhla vydržecí doba a žalobkyně by tvrdila, že je vlastníkem nemovitých věcí z titulu vydržení vlastnického práva, tedy, že je rozpor mezi zapsaným stavem v katastru nemovitostí a skutečným stavem vlastnictví, a pouze v takovém případě by dražbou a udělením příklepu soudní exekutor zasáhl do jejího práva ve smyslu § 267 o.s.ř.

20. Ze všech těchto důvodů odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně, tedy že žalobkyně nemá k nemovitosti právo, které nepřipouští exekuci prodejem nemovitosti, a proto rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované náleží náhrada nákladů, která jí vznikla zastoupením advokátem, a to za dva hlavní úkony (vyjádření, účast u odvolacího jednání [datum]) ve výši 3 100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné 60 Kč, 21 % DPH 1.428 Kč, celkem 8 288 Kč Tyto náklady uhradí žalované neúspěšná žalobkyně.