209 C 7/2017-494

Rubrum

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Daříčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 560 556 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 175 047 Kč se 7,5% ročním úrokem z prodlení z této částky od 2. 10. 2012 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 385 509 Kč s úrokem z prodlení, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, z částky 175 047 Kč od 2. 4. 2009 do zaplacení, z částky 175 047 Kč od 2. 10. 2009 do zaplacení, z částky 175 047 Kč od 2. 4. 2010 do zaplacení, se 7,75% ročním úrokem z prodlení z částky 175 047 Kč od 2. 10. 2010 do zaplacení, z částky 175 047 Kč od 2. 4. 2011 do zaplacení, z částky 175 047 Kč od 2. 10. 2011 do zaplacení, z částky 175 047 Kč od 2. 4. 2012 do zaplacení, a se 7,05% ročním úrokem z prodlení z částky 160 180 Kč od 2. 4. 2013 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 171 604 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Bruntále do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení státu částku 469 Kč.

Odůvodnění

1. V žalobě podané dne [datum] žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel jako pronajímatel s žalovaným jako nájemcem smlouvu o nájmu pozemků v k. ú. [část obce] u [obec], v k. ú. [obec] ve Slezsku a v k. ú. [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 350 094 Kč ročně, kdy podle § 671 odst. 2 občanského zákoníku bylo nájemné splatné půlročně pozadu, vždy 1. dubna a 1. října. Žalovaný však nájemné vůbec neplatil. Dne [datum] žalovaný do té doby vzniklý dluh na nájemném uznal. Na nájemném však ani poté neuhradil ničeho a za období ode dne uzavření smlouvy do dne [datum], tj. do dne předcházejícího dni odstoupení od smlouvy, dluží všechno nájemné v souhrnné výši 1 560 556 Kč. Žalobce navrhl, aby žalovaného k úhradě celého dluhu se zákonným úrokem z prodlení zavázal soud.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Předně proti žalobě vznesl námitku promlčení, když popřel, že by vůči žalobci učinil jakékoliv uznání dluhu. Zpochybnil pravost takové listiny a uvedl, že jde o dodatečně vytvořené falzum. Sdělil, že ke dni [datum] měl žalovaný dva jednatele, a to žalobce a [jméno] [příjmení]. Uznat dluh žalobci mohl za žalovaného jedině druhý jednatel [jméno] [příjmení], což se však nestalo. Uznání je za žalovaného podepsáno pouze žalobcem, který tak ale nemohl učinit z důvodu kolize zájmů. Také ve smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne [datum] žalobce výslovně prohlásil, že u právních úkonů mezi jednatelem a společností, jednal za společnost vždy druhý jednatel, v opačném případě se jedná o podvrh.

3. Bez ohledu na promlčení žalovaný uvedl, že žalobci nic nedluží, protože žalobce v době, kdy byl jednatelem žalovaného, nakládal s finančními prostředky žalovaného zcela svévolně, tyto vybíral, převáděl na svůj soukromý účet nebo si z nich hradil své vlastní závazky vůči třetím osobám a v letech 2006 až 2015 tak celkem ze společnosti inkasoval částku 13 263 924,81 Kč. Je pravdou, že žalobce do společnosti nějaké peníze také vracel, i po zohlednění vratek je však výsledek takový, že žalovanému nevrátil částku 5 302 279,75 Kč a tuto částku dosud žalovanému dluží. Situaci je nutno chápat tak, že těmito platbami ve prospěch žalobce bylo nájemné placeno.

4. Žalovaný dále uvedl, že z opatrnosti ještě v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] započetl dne [datum] svou pohledávku na vrácení neoprávněně vyvedených prostředků na úhradu nájemného, kdy právním titulem jeho pohledávky je jednak nárok na náhradu škody, jednak bezdůvodné obohacení žalobce.

5. Žalovaný učinil stejné započtení také u soudního jednání dne [datum]. Žalobce vznesl proti tomuto započtení námitku promlčení, kterou žalovaný označil za nemravnou.

6. Další započtení žalovaný učinil přípisy ze dne [datum] až [datum].

7. Žalobce k námitkám žalovaného uvedl, že k promlčení nedošlo, protože uznání dluhu je platným úkonem, když při jeho učinění nebyl ve střetu zájmů. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2314/2010, podle kterého za střet zájmů není možné považovat automaticky každou situaci, kdy statutární orgán uzavírá smlouvu se svou společností a toto platí obdobně i pro jednostranný právní úkon. Pokud jde o formulaci ve smlouvě o převodu obchodního podílu, poukázal na to, že uvedené se týkalo smluv a nikoliv jednostranných právních úkonů. Placení nájemného nepožadoval proto, že se žalovanému snažil vyjít vstříc v době, kdy žalovaný neměl finanční prostředky na úhradu nájmu, uznáním závazku ve skutečnosti chtěl žalovanému pomoci.

8. Žalobce trval na tom, že uznáním dluhu začala běžet nová čtyřletá promlčecí doba podle obchodního zákoníku, k jejímuž stavení došlo v době ode dne [datum], kdy na žalovaného podal insolvenční návrh, do dne [datum], kdy byl insolvenční návrh pravomocně zamítnut.

9. Pokud jde o započtení, k tomu podle žalobce nemohlo dojít, protože žalovaný svou pohledávku vůči žalobci nijak neosvědčil a započítat nelze pohledávky neurčité nebo nejisté.

10. Žalobce dále popřel, že by žalovanému dlužil částku 5 302 279,75 Kč, protože nikdy finanční prostředky svévolně ze společnosti nevyváděl. [příjmení] částky, které si stahoval, byly na úhradu jeho mzdy a cestovného, částky větší byly splátkami půjček, které žalovanému celé roky poskytoval většinou vložením do pokladny, případně úhradou závazků žalovaného vůči třetím stranám. Půjčky převyšovaly částku, kterou si od žalovaného vyčerpal, a rozdíl nyní uplatňuje soudně.

11. Žalovaný opáčil, že vztah mezi účastníky se řídi občanským zákoníkem, protože se nejedná o vztah mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, žalobce ve vztahu vystupuje pouze jako majitel pozemků, mezi účastníky nebyl sjednán režim obchodního zákoníku a nejde rovněž o tzv. absolutní obchod. Nárok na nájemné se proto promlčuje v obecné tříleté promlčecí době. Pokud jde o stavení promlčecí doby, to skončilo dne [datum], kdy bylo zveřejněno rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu.

12. K tvrzení žalobce, že v případě plateb v jeho prospěch, šlo o vratky půjček, uvedl, že smlouva o půjčce i platby by byly učiněny bez vědomí druhého jednatele a tudíž by byly nepatné.

13. Žalovaný dále namítl rozpor žalobního návrhu s dobrými mravy, který spatřoval v tom, že žalobce způsobil žalovanému rozsáhlé škody a nepostupoval ve své funkci s péčí žádného hospodáře. Uvedl, že ve čtyřech soudních řízeních již bylo pravomocně rozhodnuto, že tak skutečně nečinil, jde o řízení vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Konkrétně jde o případy, kdy si žalobce ponechal půjčku od [jméno] [příjmení] a nevložil ji do společnosti, opožděně provedl za společnost vratku dotace, způsobil povinnost k vratce dotace a řádně a včas neuhradil závazky žalovaného vůči [právnická osoba]

14. Po koncentraci řízení žalovaný vyzval soud, aby se zabýval absolutní neplatností nájemní smlouvy. Odkázal přitom na podání [příjmení] [příjmení] v jiném řízení, ve kterém se neplatnost nájemní smlouvy odvozuje od neurčitosti v určení předmětu nájmu, kdy ve smlouvě chybí konkrétní parcelní čísla, popsané nemovitosti nebyly částečně v majetku žalobce, jeden z listů vlastnictví neexistoval a neodpovídala také výměra pozemků.

15. Soud rozhodoval na základě takto provedeného dokazování:

16. Ze smlouvy o nájmu pozemků soud zjistil, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu, kterou žalobce pronajal žalovanému pozemky v k. ů. [část obce] u [obec] o výměře 82, [číslo] ha, nyní v evidenci nemovitostí, příslušné pro [územní celek], k. ú. [část obce] u [obec], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pozemky v k. ú. [obec] ve Slezsku o výměře 262, [číslo] ha, nyní v evidenci nemovitostí, příslušné pro [územní celek], k. ú. [obec] ve Slezsku, zapsané na listu vlastnictví [číslo] pozemky v k. ú. [anonymizováno] o výměře 5, [číslo] ha, nyní v evidenci nemovitostí, příslušné pro [územní celek], k. ú. Pitárné, zapsané na listu vlastnictví 167. Ve smlouvě se uvádí, že smluvní strany výslovně upouštějí od popisu předmětu nájmu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 15 let. Bylo dohodnuto, že roční nájemné bude činit částku 350 094 Kč. Splatnost nájemného stanovena nebyla. V závěrečných ustanoveních smlouvy se uvádí, že se smlouva řídí občanským zákoníkem. Za žalovaného byla smlouva podepsána jednatelem [jméno] [příjmení].

17. Žalovaný uvedl, že 350 ha pronajatých od žalobce tvořilo v roce 2008 asi 30- 40% všech pronajatých pozemků. Pokud by byla tehdy možnost pronajmout si pozemky od jiné osoby, i tato by byla využita.

18. Žalobce opáčil, že ve smlouvě byly dohodnuty výhodnější podmínky, které by s jinou osobou, než jednatelem, dohodnuty nebyly.

19. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce byl jednatelem žalovaného v letech 1992 až 2013, [jméno] [příjmení] byl jednatelem v letech 1993 až 2013. Oba byli společníky žalovaného od roku 1992 do roku 2013.

20. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje výzvu žalobce na žalovaného k zaplacení nájemného za roky 2009 až 2012 v celkové výši 1 400 376 Kč. Převzetí výzvy je za žalovaného podepsáno žalobcem.

21. Z listiny nadepsané uznání dluhu soud zjistil, že obsahuje text, ve kterém žalobce jako jednatel žalovaného uznává dluh žalovaného ve výši 1 400 376 Kč, představující dlužné nájemné za pronájem pozemků ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] co do důvodu i výše a prohlašuje, že žalovaný dlužnou částku uhradí do [datum] a že dluh vznikl žalovanému nezaplacením nájmu v letech 2009 až 2012. Listina je za žalovaného podepsaná žalobcem, datována je dne [datum].

22. Z výzvy k úhradě dlužného nájemného ze dne [datum] soud zjistil, že touto výzvou žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužného nájemného splatného k [datum] ve výši 175 047 Kč ve lhůtě do [datum]. Převzetí výzvy je za žalovaného podepsáno žalobcem.

23. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce odstoupil od nájemní smlouvy pro nezaplacení nájemného za roky 2009 až 2012. Převzetí odstoupení je za žalovaného podepsáno žalobcem.

24. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce touto smlouvou převedl svůj podíl ve [právnická osoba] s. r. o. na [právnická osoba] a. s. Smlouva obsahuje prohlášení žalobce, že v době, kdy byl jednatelem, společnost dodržovala zvyklost, že pokud byly smlouva nebo dohoda sepsaná mezi jednatelem a společností, podepisoval ji za společnost vždy druhý jednatel. Pokud by byla předložena smlouva podepsaná stejnou osobou za společnost i za druhou stranu, jedná se o podvrh.

25. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení nájemného za celou dobu trvání nájmu, tedy od [datum] do [datum] v celkové částce 1 560 556 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Z dodejky soud zjistil, že zásilka byla žalovanému doručena dne [datum]. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl opětovně vyzván žalobcem k plnění, opět s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Z podacího lístku soud zjistil, že zásilka byla žalovanému odeslána dne [datum]. Z výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že výzvu zopakoval také právní zástupce žalobce, zásilka byla odeslána téhož dne. Z dodejky soud zjistil, že dodána byla dne [datum].

26. Z insolvenčního návrhu ze dne [datum] soud zjistil, že tento návrh podal žalobce jako věřitel na žalovaného jako dlužníka, návrh byl doručen insolvenčnímu soudu dne [datum].

27. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku vůči žalovanému ve výši 1 400 376 Kč představující nezaplacený nájem dle nájemní smlouvy ze dne [datum], splatný mezi [datum] až [datum]. Přihláška byla insolvenčnímu soudu doručena dne [datum].

28. Z podání žalovaného ze dne [datum] učiněného v rámci insolvenčního řízení soud zjistil, že zde žalovaný uvedl, že považuje převody žalobce v roce 2009 ve výši 1 089 000 Kč a v roce 2010 ve výši 433 000 Kč z účtu žalovaného na soukromý účet žalobce za platby nájemného za roky 2009 až 2012. Z opatrnosti započítává vůči žalobci svou pohledávku na vrácení peněz vyplacených v letech 2006 až 2013 bez právního důvodu ve výši 12 613 794,95 Kč na přihlášku žalobce z titulu nájmu.

29. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že insolvenční návrh žalobce byl zamítnut, rozhodnutí bylo zveřejněno téhož dne.

30. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], [insolvenční spisová značka], [spisová značka] soud zjistil, že zamítnutí insolvenčního návrhu bylo potvrzeno.

31. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu nabylo právní moci dne [datum].

32. Z šesti přípisů žalobce datovaných mezi dny [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný započetl na žalovanou částku své pohledávky v celkové výši cca 9 000 000 Kč mající podklad v platbách, které byly v letech 2006 až 2013 učiněny ve prospěch žalobce buď na jeho účet, na účet penzijního fondu, životního pojištění či podobě.

33. Žalovaný předložil soudu také soupis výběrů žalobce z finančních prostředků žalovaného od roku 2006 do roku 2012, podle kterého dluh žalobce vůči žalovanému činí několik miliónů korun. Žalobce naproti tomu předložil soupis půjček, které měl poskytnout společnosti a vratek těchto půjček, podle kterého naopak žalovaný několik miliónu stále dluží jemu.

34. K důkazu byly provedeny také výpisy z účtů žalovaného, obsahující značné množství transakcí, do velké míry neidentifikovaných, kde figuruje jediná platba ve prospěch žalobce označená jako záloha na nájem, a to platba 50 000 Kč z [datum].

35. Bc. Ing. [jméno] [příjmení] vypověděl, že od roku 2006 vedla účetnictví žalovaného jeho manželka a on jí pomáhal. Doklady zpracovávali doma, takže měl o účetnictví žalovaného dobrý přehled. Oba jednatelé poskytovali společnosti pravidelné půjčky, což vyplývalo z toho, že zemědělské společnosti na jaře nedisponují dostatečnými finanční prostředky, protože dotace se vyplácí až ve druhé polovině roku. Půjčky poskytovali jednatelé v částkách do 250 000 Kč, a to v hotovosti do pokladny nebo formou úhrady závazku vůči dodavatelům. Transakce byly vždy zaneseny do účetnictví. Někdy byla situace tak špatná, že půjčku musela poskytnout i účetní [příjmení]. Stejně tak současný jednatel okamžitě začal společnosti půjčovat peníze, toto dělají všichni. V okamžiku, kdy došly do firmy platby, půjčky se postupně vracely a to platbou z účtu, přes pokladnu anebo platbou závazku jednatele. Při zadávání příkazu do banky se účel plateb jednatelům neuváděl. Každá platba, která nebyla přiřaditelná k jinému účelu, byla splátkou půjčky. Jednatelé si vypláceli mzdu okolo 10 000 Kč a to také formou splátek životního pojištění nebo penzijního připojištění. Nájemní smlouvy na své pozemky měli nejprve oba jednatelé, ale někdy v roce 2008 se navyšovaly nájmy a novou smlouvu předložil pouze [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Druhý jednatel už nájemné nenárokoval. Platby nájemného neprobíhaly. Žádné platby vůči žalobci nešly na nájemné, nárok na nájemné se zavedl do účetnictví, ale v účetnictví zůstal vedený jako dluh společnosti. Ke konci roku se jednatelům vyplácely vyšší částky vždy jako splátky půjček, nikdy nešlo o platby nájemného. Pokud však je u platby uvedeno - záloha na nájem, pak šlo o zálohu na nájem, ovšem je otázka, zda šlo o nájemné za pozemky, protože jednatelé pronajímali společnosti také auta. S manželkou zpracovávali také daňová přiznání pro oba jednatele jako fyzické osoby, příjmy z nájmů u žádného z nich nefigurovaly. Pro jednatele bylo výhodnější vyinkasovat si částky od žalovaného jako splátky půjček, protože s tím se nepojí žádné daňové povinnosti, kdežto kdyby si tyto částky vyinkasovali jako platbu nájemného, pak by je museli zdanit. Toto jednatelé věděli. O uznání dluhu nic neví.

36. Žalobce následně potvrdil, že upřednostnil úhradu půjček před platnou nájemného z důvodů daňových. 37. [jméno] [příjmení] vypověděla, že je zaměstnána u žalovaného, ke kterému nastoupila [datum], od té doby vede pokladní knihy, zabývá se fakturami a dělá podobné pomocné práce, například vystavuje pokladní příjmové i výdajové doklady. Co se týká stavu financí mezi roky 2011 až 2013, nevzpomíná si, že by žalobce dával hotovostní vklady do pokladny. Stalo se, že žalobce vybral peníze z účtu společnosti, vložil je do pokladny a vybral je z pokladny, šlo o jeden nebo dva případy a jednalo se o statisíce. Pokud by společník vložil své peníze do pokladny, na pokladní doklad by zapsala účel platby - půjčka. Pokud by si potom peníze vybíral zpět, pak na pokladním dokladu by bylo napsáno - vratka půjčky. Takovéto pokladní doklady vypsala právě v souvislosti s uvedenými případy. Že by si žalobce bral peníze z pokladny pro sebe, to si nepamatuje. Tyto transakce se týkaly i [jméno] [příjmení], pokyny k nim dával žalobce. [jméno] [příjmení] dával peníze do pokladny ze svého, šlo o částky kolem 10 000 Kč, jestli to dělal i žalobce, to neví. Na mzdy vždy peníze k dispozici byly. Jestli se někdy stalo, že peníze na mzdy vložili do pokladny společníci, si nepamatuje. Vlastně si není jistá, jestli někdy do pokladny vkládali peníze žalobce ale ani pan [příjmení]. 38. [jméno] [příjmení] vypověděl, že hotovost byla ve společnosti uložena v pokladně, o kterou se starala účetní, do své smrti to byla paní [příjmení], poté paní [příjmení]. Půjčky vkládali do společnosti on i žalobce, protože tržby byly až v závěru roku a přes rok bylo nutné financovat provoz. Toto byla běžná praxe v průběhu všech let. Poté, co přišly dotace nebo tržby, půjčky si on i žalobce brali zpátky. Takto půjčoval společnosti částky v řádu desetitisíců, výjimečné až 100 000 Kč, konečnou částku není schopen říct. Domnívá se, že mu společnost stále něco dluží. Nájemné si on a žalobce řešili každý sám. Že bylo žalobci nějaké nájemné vyplaceno, ví z pokladní knihy, kde nějaká platba byla uvedena. Poté, co se stal jediným jednatelem, žalobci nějaké nájemné poslal. Jako společníci si vypláceli odměnu něco kolem 15 000 Kč, označovali to jako mzda. Část byla možná i formou placení pojistného. Žalobce nic jiného kromě pozemků společnosti nepronajímal. Co se týká jednání za společnost, každý jednal samostatně a byla jednoznačná dohoda, že pokud půjde o jednání společníka se společností, za společnost bude jednat vždy druhý z nich. Takto se výslovně dohodli a takto dohodu dodržovali. O tom, že žalobce podepsal nějaké uznání závazku, se dozvěděl až v rámci soudních řízení. S účtem disponoval až do svého odchodu žalobce.

39. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že nájemné mu zaplaceno nebylo. V rozhodné době mohl disponovat s finančními prostředky žalovaného, ale pouze s těmi, které tam byly, společnost měla finanční problémy. Společnosti půjčoval peníze, a to i peníze, které si sám musel půjčit. Za nájem dostal jen jednu platbu, na podrobnosti si nepamatuje. Jinak si nájemné nestahoval, protože nechtěl společnost položit. Ta by pak totiž neměla na zaplacení běžného provozu. K uznání dluhu přistoupil, protože nechtěl společnost žalovat, nechtěl z ní vytahovat ani finance, které neměla, ani její majetek. Uznáním dluhu sledoval prodloužení doby splatnosti. Společnost měla pronajaté pozemky i od [jméno] [příjmení] a nějakých restituentů.

40. Z takto provedeného dokazování vzal soud za prokázáno, že žalovaný a žalobce, který byl jeho jednatelem, uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, kterou žalobce pronajal žalovanému pozemky za nájemné ve výši 350 094 Kč, kdy doba splatnosti nájemného nebyla ve smlouvě stanovena. Smlouvu podepsal za žalovaného [jméno] [příjmení] jako jeho druhý jednatel (zjištěno ze samotné smlouvy a z obchodního rejsříku) Žalovaný měl pronajaté pozemky i od [jméno] [příjmení] a dalších osob. (zjištěno z výpovědi žalobce) Jednatelé si vypláceli mzdu a to i formou plateb pojištění a podobně. Dále bylo běžnou praxí, že jednatelé půjčovali žalovanému peníze na financování běžného provozu, které jinak ve firmě vždy zpočátku roku chyběly. Poté si je inkasovali zpět buď v hotovosti, z účtu nebo platbami ve svůj prospěch. Tyto transakce považovali za půjčky a vratky půjček. (zjištěno z výpovědi žalobce, [jméno] [příjmení] a Ing. [příjmení]). Jediná platba určena žalobci výslovně na platbu nájemného byla učiněna dne [datum] a činila 50 000 Kč. Jinak si žalovaný, který disponoval s účtem, žádné platby na nájemné nestahoval. (zjištěno z výpisu z účtu, z výpovědi žalobce a z výpovědi Ing. [příjmení]) Dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení žalovaného, v rámci kterého žalobce tentýž den přihlásil svou pohledávku vůči žalovanému ve výši 1 400 376 Kč představující nezaplacený nájem splatný mezi [datum] až [datum]. Insolvenční návrh byl zamítnut rozhodnutím ze dne [datum], které bylo zveřejněno téhož dne, právní moci nabylo dne [datum] (zjištěno z příslušných rozhodnutí soudu a insolvenčního rejstříku)

41. V řízení zůstala nezodpovězena otázka pravosti a správnosti uznání dluhu ze dne [datum], prokázáno bylo pouze to, že toto uznání za žalovaného podepsal žalobce. Vzhledem k dalším úvahám soudu, které budou popsány níže, se soud zkoumáním pravosti a správnosti uznání pro jeho nadbytečnost nezabýval, důkazy provedené v tomto směru nehodnotil a další navržené důkazy k této otázce zamítl.

42. Rovněž otázka vzájemných pohledávek a dluhů účastníků zůstala nevyjasněna, zjištěno bylo pouze to, že oba jednatelé žalovaného půjčovali žalovanému peníze a zase si je stahovali zpět, tyto transakce považovali za půjčky a vratky půjček. Zda toto činili oprávněně či nikoliv, které platby byly skutečně provedeny a které nebyly a jaký je konečný výsledek takového hospodaření, zjištěno nebylo, ze seznamu účastníků to zjištěno být ani nemohlo, takové listiny nemohou sloužit jako důkazy a ani výpisy z účtu na tuto otázku nemohly dát jasnou odpověď. Za účelem zjištění skutečného výsledku hospodaření by zřejmě bylo nutno nechat vypracovat účetní audit. Vzhledem k dalším úvahám soudu, které se týkaly způsobilosti pohledávky k započtení podle nového občanského zákoníku, však soud v tomto směru další důkazy neprováděl a více se touto otázkou nezabýval.

43. Při právním posouzení věci soud nejprve hodnotil vznesenou námitku promlčení.

44. V této souvislosti bylo nutné zodpovědět otázku, zda se nájemní vztah založený smlouvu ze dne [datum] bude řídit občanským zákoníkem č. 40/64 Sb. (dále občanský zákoník), nebo obchodním zákoníkem [číslo] Sb, když podle § 3028 odst. 3. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále nový občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

45. Podle § 261, odst. 3, písm. f) obchodního zákoníku se závazkové vztahy mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem, řídí obchodním zákoníkem. Tyto závazkové vztahy se však musejí týkat výkonu funkce statutárního orgánu, jak o tom hovoří rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2564/2013, podle kterého se obchodním zákoníkem neřídí všechny právní vztahy vznikající mezi společností a jejím orgánem, obchodnímu zákoníku jsou podrobeny jen tehdy, souvisejí-li alespoň v širším smyslu s výkonem funkce orgánu, tedy jde o vztahy, do kterých by společnost s osobou nevykonávající funkci orgánu nevstoupila. Jiné vztahy úpravě obchodního zákoníku nepodléhají. (stejně například rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 1564/2010)

46. V dané věci soud konstatoval, že nájem nemovitostí je vztahem, do kterého by společnost mohla vstoupit s kteroukoliv jinou osobu, než je jednatel, a také tak činila. Smlouvu je proto nutno posuzovat podle občanského zákoníku. V té souvislosti není rozhodné, že smlouva uzavřená s žalobcem měla případně lepší podmínky než smlouvy uzavřené s jinými osobami. Že se smlouva řídí občanským zákoníkem, nakonec formulovali i oba účastníci přímo ve smlouvě.

47. Podle § 100, odst. 1 občanského zákoníku právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

48. Podle § 101 občanského zákoníku činí obecná promlčecí doba tři roky a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé.

49. Protože v samotné smlouvě nebyla sjednána splatnost nájemného, otázku splatnosti nájemného bylo nutno řešit podle § 671 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého není-li dohodnuto nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak, platí se nájemné ze zemědělských pozemků půlročně pozadu 1. dubna a 1. října. Nájemné tedy bylo splatné vždy po 175 047 Kč, poprvé ke dni [datum] a potom vždy k 1. říjnu a 1. dubnu. Zákonná promlčení doba u první splátky nájemného proto uplynula [datum].

50. Žalovaný tvrdil, že zákonná promlčení doba byla prodloužena uznáním dluhu.

51. Podle § 110, odst. 1 občanského zákoníku, bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo.

52. Soud se tedy musel zabývat platnosti předloženého uznání. Žalovaný namítal, že žalobce nemohl podepsat uznání za žalovaného pro střet zájmů, žalobce se bránil tím, že každou situace, kdy jednatel uzavírá smlouvu se svou společností, není možné vidět jako střet zájmů, v jeho případě ke střetu zájmů nedošlo, naopak se uznáním dluhu snažil žalovanému pomoci, protože jinak by musel na žalovaného podat žalobu či čerpat svou pohledávku ze zdrojů žalovaného, které žalovaný ale neměl.

53. Podle § 22, odst. 2 občanského zastupovat jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

54. Soud přisvědčil žalobci v tom, že k otázce střetu zájmů není možné přistupovat automaticky, takto to také vyplývá z platné judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3864/2008 nebo sp. zn. 29 Cdo 2314/2010. Je třeba vždy posuzovat individuální situaci, ve které k danému právnímu jednání došlo.

55. V dané věci se jednalo o stav, kdy hospodaření žalovaného bylo vedeno víceméně„ neformálně“. Žalobce uváděl velké množství půjček, které měl žalovanému poskytnout, a naopak si z finančních prostředků žalovaného čerpal peníze různými způsoby, stejně tak činil i druhý jednatel. Konečný výsledek byl tedy nepřehledný a i v oné době by zjištění, zda nájemné bylo či nebylo zaplaceno, činilo problémy. Uznání dluhu má podle § 558 občanského zákoníku také ten důsledek, že nastoluje právní domněnku existence dluhu, pro věřitele jde tedy o značnou výhodu a velmi mu ulehčuje při vymáhání dluhu situaci, nehledě na to, že k vymáhání může přistoupit ve lhůtě deseti let, kdy bývají důkazní možnosti dlužníka opět zmenšeny. Uznání dluhu tedy zásadně zvýhodnilo žalobce oproti žalovanému a nastolilo neodůvodněnou nerovnováhu v jejich právech a povinnostech ve prospěch žalobce. Z toho důvodu je nutné konstatovat, že žalobce při podpisu uznání jednal ve střetu zájmů a uznání dluhu je nutno posoudit jako neplatné.

56. Vzhledem k tomu, že soud posoudil uznání dluhu jako neplatné, bylo nutno aplikovat zákonnou tříletou promlčení dobu. Právo na zaplacení nájemného splatné [datum] bylo proto promlčeno [datum], nájemné splatné [datum] se promlčelo [datum], nájemné splatné [datum] se promlčelo [datum], nájemné splatné [datum] se promlčelo [datum] a nájemné splatné [datum] se promlčelo [datum].

57. Promlčecí doba u těchto nájemných tedy uplynula dříve, než bylo zahájeno insolvenční řízení žalovaného a toto řízení na ni již nemohlo mít vliv. Protože žaloba byla podána až [datum], bylo nutno žalobu ohledně těchto nároků včetně příslušenství zamítnout.

58. Dále se soud zabýval posouzením vlivu insolvenčního řízení žalovaného na běh promlčecí doby u nájemného splatného od [datum].

59. Podle § 112 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení.

60. Podle § 173, odst. 4 insolvenčního zákona přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

61. Přihláška žalobce do insolvenční řízení žalovaného byla soudu doručena dne [datum], týkala se nájmu splatného mezi [datum] a [datum]. Protože nájemné splatné do [datum] již bylo promlčeno, přihláška pohledávky měla vliv pouze na promlčení dobu u nájemného splatného [datum], [datum] a [datum]. U těchto nájemných došlo dnem [datum] ke stavení promlčecí doby.

62. Nájemné splatné [datum] by bez stavení promlčení doby bylo promlčeno [datum], do promlčení tedy zbývala doba 2 měsíců a 15 dnů, nájemné splatné [datum] by bylo promlčeno [datum], zbývala tedy doba 8 měsíců a 15 dnů, nájemné splatné [datum] by bylo promlčeno [datum], zbývala tedy doba jednoho roku, dvou měsíců a 15 dnů.

63. Pokud jde o konec stavení, podle § 89, odst. 1 insolvenčního zákona není-li stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

64. Podle § 146, odst. 1 insolvenčního zákona účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření.

65. Podle § 142, písm. c) insolvenčního zákona jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu je také zamítnutí insolvenčního návrhu.

66. Z citované právní úpravy vyplývá, že ke konci stavení promlčecí doby došlo dnem zveřejnění rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu, tedy dnem [datum]. Tímto dnem tedy počala znovu běžet promlčecí doba, která pak u nájemného splatného dne [datum] skončila dne [datum], u nájemného splatného dne [datum] skončila dne [datum] a u nájemného splatného dne [datum] skončila dne [datum].

67. Protože promlčecí doba u nájemného splatného dne [datum] a [datum] uplynula dříve, než bylo dne [datum] zahájeno toto řízení, musel soud žalobu zamítnout i v tomto rozsahu.

68. Ohledně nájemného splatného dne [datum] soud konstatoval, že žaloba byla podána včas a k promlčení tohoto nároku nedošlo.

69. K posouzení zbývalo nájemné splatné dne [datum] a [datum], kterých se netýkala přihláška žalobce a ohledně kterých tedy nedošlo ke stavení promlčecí doby.

70. U nájemného splatného dne [datum] uplynula promlčení doba [datum] a z nájemného splatného dne [datum] uplynula promlčení doba dne [datum]. I ohledně těchto nároků byla tedy žaloba podána opožděně a i v tomto rozsahu musela být zamítnuta.

71. Ohledně nároku žalobce na zaplacení nájemného splatného [datum] se soud dále zabýval otázkou platnosti nájemní smlouvy. Žalovaný namítl, že smlouva je neplatná pro neurčitost určení předmětu plnění, konkrétně pronajímaných pozemků. Učinil tak však až po koncentraci řízení.

72. Podle § 118b, odst. 1 občanského soudního řádu, pokud nebyla provedena příprava jednání, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností.

73. V dané věci se nejedná o žádnou z výjimek z koncentrace, když skutečnost, že obsah smlouvy neodpovídá skutečnosti, mohl žalovaný namítat kdykoliv během řízení. Toto však žalovaný neučinil, ve lhůtě námitku neplatnosti smlouvy nevznesl a žádný důkaz k prokázání takového tvrzení nenavrhl. Soud proto nemohl k otázce souladu popisu pronajímaných nemovitostí se skutečností provádět žádné dokazování a musel vycházet jen a pouze ze samotného znění smlouvy. Z toho však nesoulad v popisu zjistit nelze.

74. V té souvislosti soud přihlédl soud také k rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 4911/2014, podle kterého závěr, že k absolutní neplatnosti právního úkonu soud přihlíží z úřední povinnosti, platí jen za předpokladu, že tato neplatnost je z tohoto právního úkonu bez dalšího patrna.

75. Přestože tedy žalovaný tvrdil absolutní neplatnost nájemní smlouvy, k této jeho námitce soud nemohl přihlédnout a na smlouvu i dále pohlížel jako na platnou.

76. Smlouvu pak soud hodnotil podle § 663 občanského zákoníku, podle kterého nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

77. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že k zaplacení nájemného již došlo. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že nájemné žalobci placeno nebylo kromě jediné výjimky v roce 2009. V roce 2012 nešla na platbu nájemného žádná částka.

78. Žalobce tvrdil, že nájemné bylo zaplaceno svévolnými výběry žalobce z účtu žalovaného, toto však není úvaha, ke které by soud mohl přihlédnout. Pokud žalobce činil svévolné výběry z účtu žalovaného a dluží z tohoto důvodu žalovanému nějakou částku, pak tato částka představuje škodu, kterou žalobce žalovanému způsobil, a jako takovou ji žalovaný musí uplatňovat. V tomto směru se lze odvolat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1209/2018, podle kterého jsou-li ve vztahu dvou subjektů splněny podmínky pro dosažení téhož výsledku (odčerpání neoprávněně získaných hodnot) z titulu náhrady škody, nepřichází v úvahu aplikace ustanovení o bezdůvodném obohacení. Stejně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2307/2013 79. Žalovaný mohl samozřejmě svůj nárok na náhradu škody započítat na nárok žalobce na zaplacení nájemného. Žalovaný také několik zápočtů učinil, první v rámci insolvenčního řízení v podání ze dne [datum]. Žalovaný tak ovšem učinil už za účinnosti nového občanského zákoníku, kdy platnosti zápočtu brání § 1987, odst. 2, podle kterého k započtení není způsobilá pohledávka nejistá nebo neurčitá. Právě o takovou pohledávku však jde, protože žalobce odmítá, že by svými výběry žalovanému škodu způsobil, a odmítá, že by výběry z účtu byly svévolné. Proto k námitce započtení soud přihlédnout nemohl.

80. Žalovaný se podle § 3 občanského zákoníku bránil také námitkou nesouladu požadavku žalobce s dobrými mravy. Ani tuto námitku však soud neposoudil jako přiléhavou. Je pravdou, že účastníci mají mezi sebou množství sporů a žalovaný tvrdí, že žalobce nepostupoval při správě majetku žalovaného s péčí řádného hospodáře, ovšem hájit své zájmy pronajímatele je přesto právem žalobce a pokud tak činí legálním způsobem, nemůže tímto postupem dobré mravy porušit.

81. Protože k žádné námitce žalovaného ve vztahu k zaplacení nájemného splatného dne [datum] nebylo možné přihlédnout, vyhověl soud v tomto rozsahu žalobě a to včetně správně účtovaných zákonných úroků z prodlení.

82. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí.

83. Žalobce měl ve věci úspěch co do 11%, žalovaný co do 89%. Žalovanému proto náleží právo na přiznání [číslo] 78% nákladů řízení.

84. Právnímu zástupci žalovaného náleží za jeden učiněný úkon právní pomoci částka stanovená podle advokátního tarifu na 14 580 Kč. Právní zástupce žalovaného učinil v řízení 13 úkonů právní pomoci, a to – převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu proti žalobě, vyjádření k otázce věcné nepříslušnosti (počítáno jako půl úkonu), sepis vyjádření ze dne [datum], zastupování u jednání dne [datum] v délce více než dvě hodiny, bráno za dva úkony, sepis vyjádření ze dne [datum], zastupování u jednání dne [datum] v délce více než dvě hodiny, bráno za dva úkony, účast na výslechu žalobce v [obec] dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum] a zastupování u jednání dne [datum]. Za tyto úkony mu náleží odměna 11,5 x 14 580 Kč, celkem 167 670 Kč a 12 x režijní paušál 300 Kč, celkem 3 600 Kč. Právní zástupce žalovaného vynaložil rovněž náklady na cestovné celkem ke třem jednáním a jednomu výslechu, kdy cestovné činí celkem 4 831 Kč, jednou nocoval v [obec] s náklady ve výši 921 Kč. Za ztrátu času mu náleží celkem 4 800 Kč. Celkově jde o částku 181 822 Kč. K této částce je nutno přičíst 21% DPH ve výši 38 183 Kč. Celkové náklady žalovaného tedy představují částku 220 005 Kč.

85. Z částky 220 005 Kč činí 78% částku 171 604 Kč, a proto soud žalobce zavázal k zaplacení této částky.

86. V rámci řízení stát vynaložil náklady na svědečné. Vzhledem k výsledku řízení k jejich zaplacení zavázal podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu žalobce.

Poučení