21 A 23/2025 – 48

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou–Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2025, č. j.: MV–46535–5/SO–2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2025, č. j.: MV–46535–5/SO–2025, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 10. 1. 2025, č. j.: OAM–14284–41/DP–2022, kterým mu byla podle ust. § 46 odst. 2 ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. e), h) a l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zamítnuta žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě rozporoval závěr žalované, že po skončení platnosti pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území. Žalovaná tím porušila ust. § 2 odst. 3 a § 3 s.ř. Žalobce dále nesouhlasí s žalovanou, že dne 10. 2. 2025 účelově podal žádost o vydání nového cestovního dokladu Konžské republiky prostřednictvím online registračního systému. Rozhodující je skutečnost, že žádost byla skutečně podána, což žalobce doložil v rámci odvolacího řízení. Učinil veškeré kroky k tomu, aby mohl vycestovat z území.

3. Žalovaná nedostatečně posoudila dostupnost zdravotní péče v Konžské republice. Žalobce se dlouhodobě léčí s X., kvůli níž užívá medikaci. Byla mu diagnostikována X. a existuje u něj podezření na X., jak uvedl ve svém vyjádření ze dne 8. 2. 2024. Možnosti léčby X. jsou v Konžské republice velmi omezené. Žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav a navrácením do Konžské republiky by mohlo dojít k porušení čl. 4 Listiny základních práv EU, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

4. Žalovaná se rovněž měla zabývat žalobcovým vyšším věkem a přiměřeností dopadů na jeho soukromý život. Žalobce pobývá v České republice X. let a jeho veškeré vazby na Konžskou republiku zanikly. Nuceným návratem by byly porušeny čl. 8 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná se rovněž nedostatečně vypořádala s žalobcovým argumentem týkajícím se usazených cizinců. Žalobce bez cestovního dokladu a bez jakéhokoli dokladu totožnosti nemůže vycestovat do své domovské země, kde by si mohl vyřídit povolení podle z.p.c., a zároveň nedisponuje pobytovým oprávněním jiné země.

5. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že trvá na správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí a nesouhlasí s žalobními námitkami. Odkázala na správní spis a napadené rozhodnutí. Žalobcova žádost byla zamítnuta třemi výroky podle tří zákonných ustanovení, přičemž žalobce napadl v žalobě pouze jeden z nich. Žalovaná je přesvědčena o správnosti závěru, že žalobce po skončení pobytu neopustí území, s ohledem na jeho pobytovou historii a průběh správního řízení. Otázka zdravotního stavu a dostupnosti zdravotní péče byla řádně vypořádána na s. 6 až 7 napadeného rozhodnutí ve spojení s odůvodněním prvostupňového orgánu. Žalobce požádal o vydání cestovního dokladu až v den podání odvolání a nevysvětlil, proč k danému kroku přistoupil až po několika letech. Byl si vědom, že jakmile mu bude vydán cestovní doklad a zároveň nebude držitelem pobytového oprávnění, bude povinen opustit území ČR. Judikatura týkající se usazených cizinců, na kterou žalobce odkázal, se vztahuje k řízením o správním vyhoštění. Žalobci nebyl uložen dlouhodobý zákaz pobytu. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

IV. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že prvostupňový orgán vydal informaci ze dne 18. 2. 2021 o neudělení víza k pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 56 odst. 1 písm. l) z.p.c. Následně však žalovaná dne 23. 6. 2021 udělila žalobci vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území s platností na dobu 4 měsíců (č. j.: MV–67575–4/SO–2021). Konstatovala překážku nezávislou na jeho vůli a dospěla k závěru, že bylo možné udělit vízum na dobu nezbytně nutnou k zajištění cestovního dokladu, případně jiného dokladu nezbytného k jeho vycestování z území do domovské země.

8. Prvostupňový orgán vydal informaci ze dne 30. 11. 2021 o neprodloužení doby platnosti a doby pobytu nad 90 dní za účelem strpění, neboť pominuly důvody, pro které bylo vízum uděleno (č. j.: OAM–707–7/ST–2021). Dne 24. 2. 2022 však žalovaná prodloužila dobu platnosti a dobu pobytu na vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu na území o 4 měsíce (č. j.: MV–4634–4/SO–2022). Jako jediný důvod označila absenci platného cestovního dokladu.

9. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j.: 14 A 37/2021–44, zamítl žalobcovu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2021, č. j.: MV–187840–5/SO–2020, kterým zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 20. 10. 2020, č. j.: OAM–6463–16/TP–2020, jímž byla podle § 75 odst. 1 písm. h) z.p.c. zamítnuta jeho žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podaná podle § 67 téhož zákona. Kasační stížnost byla zamítnuta (rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2023, č. j.: 10 Azs 103/2022–59).

10. Žalobce se opakovaně snažil získat informaci o možnosti zajištění nového cestovního dokladu. Dne 18. 7. 2021 obdržel e–mail o tom, že stačí podat žádost online na stránkách Konžské ambasády ve Francii, v Berlíně jsou přijímány žádosti od lidí, kteří již měli pas CEMAC, protože jej ale žalobce nikdy neměl, musí se obrátit buď na velvyslanectví ve Francii, nebo přímo v Brazzaville. Dne 16. 10. 2021 mu byl doručen email od Konžské ambasády v Paříži v následujícím znění: „Dobrý den, potvrzujeme přijetí vašeho emailu. V odpovědi klikněte na následující odkaz a postupujte podle uvedeného postupu.“ Email obsahuje odkaz na oficiální webovou stránku týkající se cestovních dokladů.

11. Žalobce dne 1. 6. 2022 podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. V průběhu správního řízení prvostupňovému orgánu předkládal lékařské zprávy týkající se X. Předkládal i emaily, které opakovaně posílal na Konžské velvyslanectví ve Francii s žádostí o pomoc.

12. Prvostupňový orgán výzvou k odstranění vad žádosti ze dne 25. 7. 2023 žalobce požádal o předložení platného cestovního dokladu, pokud je jeho držitelem a neuplynula–li doba jeho platnosti, a doklad potvrzující existenci důvodu podle § 33 odst. 1 písm. a) z.p.c.

13. Dále si prvostupňový orgán na webových stránkách Konžského velvyslanectví ve Francii zjistil podmínky získávání cestovního pasu. Následně zaslal žalobci výzvu k odstranění vad žádosti ze dne 3. 1. 2024, v níž jej požádal o předložení všech relevantních dokladů, které by jednoznačně prokazovaly veškeré jeho kroky a aktivitu nejméně ode dne 15. 7. 2021 směřující k získání cestovního dokladu nebo dokladu umožňujícího vycestování z území ČR ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Uvedl, že takovým dokumentem může být doklad o podání žádosti o vydání cestovního dokladu, potvrzení o datu vydání cestovního dokladu či kompletní komunikace se zastupitelským úřadem, ze které by byla patrná složitost a zdlouhavost celého procesu. Upozornil, že zastupitelský úřad Konžské republiky sídlí i v Praze, a požádal o doložení komunikace s uvedeným úřadem nebo o předložení potvrzení, z jakého důvodu nemůže daný úřad vydat cestovní doklad či být nápomocný v jeho vydání.

14. Prvostupňový orgán vydal rozhodnutí ze dne 10. 1. 2025, č. j.: OAM–14284–41/DP–2022, kterým byla podle ust. § 46 odst. 2 ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. e), h) a l) z.p.c. zamítnuta žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Žalobce podal odvolání, ke kterému přiložil potvrzení o online předběžné žádosti o cestovní pas.

15. Následně vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 14. 4. 2025.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

16. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Soud ve věci konal jednání dne 15. 12. 2025.

18. Předvolání k jednání bylo žalobci doručeno na jím uváděnou doručovací adresu dne 24. 11. 2025 fikcí. Dne 10. 12. 2025 žalobce osobně podal u soudu ručně psanou žádost o odročení jednání z důvodu zdravotního stavu, není mu dobře a X., bere léky. Jelikož byl v podání uvedený e–mail, soud na něj žalobci zaslal přípis, v němž seznal omluvu nedostatečnou a deklaroval konání jednání. Žalobce se k jednání dostavil, požadoval jeho odročení z důvodu zdravotních potíží, doložil obecný internetový článek o zdravotních potížích, vyšetření z ledna 2024, konečně pak vyšetření ze dne 15. 12. 2025 a recept na lék X. Žalobce dokumenty požadoval zpět, podstatný výtah byl přečten na záznam. Soud neshledal zdravotní potíže dostatečnými k odročení jednání, žalobce se k jednání dostavil, standardně během něj vystupoval, vyjadřoval se, zdravotní potíže nebyly nikterak paralyzující; soud má ostatně zkušenosti s jednáními ve věcech invalidních důchodů, žalobci v daných řízeních mají trvalá zdravotní omezení, přesto jsou s nimi jednání standardně konána, žalobcovy doložené potíže rozhodně nepředstavovaly závažnější problém. Žalobce byl poučen (znovu pak na konci jednání), že může dodat kopie dokumentů, jimiž dokládal svou zdravotní indispozici.

19. Žalobce při jednání uvedl, že se bez povolení k pobytu nemůže léčit, nemá platné doklady, takže si ani nemůže zaplatit jízdné, nemá ani lékařskou péči, pokud ji chce, musí k dobročinné organizaci, snaží se udělat vše, aby získal platný cestovní doklad, ale zastupitelský úřad nekomunikuje, velvyslanectví, které vystavuje doklady, je v Paříži, situaci potřebuje vyřešit, bez cestovního dokladu nemůže vůbec nic dělat, X., řešení potřebuje i ze zdravotních důvodů, X., bere na to léky, má je s sebou, povolení k pobytu potřebuje, aby mohl získat doklad; navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Zástupce žalované sdělil, že posouzení přiměřenosti bylo provedeno, žalobce též vedl řízení o vydání cestovního dokladu, městský soud následnou žalobu zamítl, nyní vedené řízení se netýká dokladu totožnosti; navrhl zamítnutí žaloby.

20. Podle ust. § 46 odst. 2 z.p.c. pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) platí obdobně § 56 vztahující se na vízum k pobytu nad 90 dnů. Pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 43 odst. 1 platí obdobně § 62 odst. 1 a 4 vztahující se na dlouhodobé vízum. Pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 43 odst. 2 platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 37, § 55, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. K žádosti je cizinec povinen dále předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j, a na požádání doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění; to neplatí, jde–li o případy uvedené v § 180j odst. 4.

21. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) z.p.c. dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže předloží padělané anebo pozměněné náležitosti nebo údaje podstatné pro posouzení žádosti v nich uvedené neodpovídají skutečnosti.

22. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. h) z.p.c. dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza.

23. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. l) z.p.c. dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže cizinec nesplňuje některou z podmínek pro udělení víza.

24. Žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas se závěrem žalované, že po skončení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu neopustí území ČR. Konkrétní tvrzení uvedená v argumentaci žalované však nerozporoval. Žalovaná korigovala úvahy prvostupňového orgánu, podle ní však i nadále trvaly důvody podle § 56 odst. 1 písm. h) z.p.c. vzhledem k žalobcově pobytové historii (opakovaná a dlouhotrvající řízení o žádostech o udělení mezinárodní ochrany nebo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, která byla pravomocně skončena negativními rozhodnutími) a skutečnosti, že se v probíhajícím řízení nesnažil získat cestovní doklad, nýbrž prvostupňovému orgánu předkládal důvody, pro které to nebylo možné. Policie může vydat cestovní průkaz totožnosti za účelem vyzvednutí nového cestovního dokladu ve Francii. Soud v postupu žalované neshledal žádné pochybení. Její úvahy jsou logické, srozumitelné a mají oporu ve správním spisu.

25. Žalobce dále namítl, že podal žádost o vydání nového cestovního dokladu, což však žalovaná označila za účelové jednání.

26. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaná dne 24. 2. 2022 žalobci prodloužila vízum za účelem strpění a jako jediný důvod uvedla absenci platného cestovního dokladu. Žalobce si dne 1. 6. 2022 podal další žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Ke dni podání žádosti již disponoval informací od Konžské ambasády v Paříži, že může požádat o nový cestovní pas online, včetně odkazu na příslušnou webovou stránku. Prvostupňový orgán jej dvakrát vyzval k odstranění vad žádosti a ve druhé výzvě mu srozumitelně vysvětlil, že má popsat veškerou svou činnost vedoucí k získání cestovního dokladu a předložit úplnou komunikaci se zastupitelským úřadem. Uvedl příklady dokumentů, které by žalobce mohl doložit. Zároveň zdůraznil potřebu komunikace i se zastupitelským úřadem Konžské republiky v Praze. Žalobce v tomto směru nedodal nové podklady, a proto prvostupňový orgán zamítl jeho žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Žalobce k odvolání přiložil potvrzení o registraci na webové stránce velvyslanectví Konga ve Francii. Žalovaná následně označila žalobcův postup za účelový.

27. Taktéž s označením podané žádosti za účelovou se soud ztotožňuje. Žalobce si byl ještě před podáním žádosti vědom postupu potřebného pro získání nového cestovního dokladu a prvostupňový orgán mu ve druhé výzvě k odstranění vad žádosti podrobně vysvětlil, jaké podklady má doložit. Je rovněž nutné přihlédnout k délce řízení, jelikož od podání žádosti uplynula doba přibližně dvou a půl roku, než prvostupňový orgán vydal své rozhodnutí, a žalobce měl tak dostatek času, aby učinil potřebné kroky pro získání cestovního dokladu. Opakované emaily zasílané na velvyslanectví Konžské republiky s žádostí o radu nemohly být dostatečné, protože žalobce na svoji otázku získal odpověď již před podáním předmětné žádosti a věděl, že musí využít online formulář. Podání žádosti několik let poté, co žalobce věděl, jaké kroky musí učinit, za situace, kdy mu pobyt nebyl v prvním stupni udělen, nemohl vést žalovanou ke změně závěru prvostupňového orgánu.

28. Není zcela jasné, jakého charakteru byla příloha žalobcova odvolání, ačkoli v odvolání a následně i v žalobě tvrdil, že podal žádost o vydání cestovního dokladu. Podklad obsahuje následující text: „Potvrzení. Děkujeme za žádost o nový účet na velvyslanectví Konga ve Francii. Vaše žádost čeká na potvrzení konzulem. Mezitím byla na vaši e–mailovou adresu odeslána uvítací zpráva. Online předběžná žádost o cestovní pas.“ Z citovaného podkladu jednoznačně nevyplývá, zda se jedná zatím o registraci na webových stránkách nebo zda byla žádost skutečně podána, protože nebyl připojen vyplněný formulář. V každém případě se jednalo o první aktivní krok po získání informace o existenci online žádostí, žalobce však k němu přistoupil až po několika letech, po vydání prvostupňového rozhodnutí v této věci.

29. Žalobce dále obecně argumentoval, že úroveň zdravotnictví v Konžské republice je velmi nízká, a odkazoval na veřejně dostupné zdroje. Zároveň však neuvedl, jakým způsobem by daná situace mohla zásadně zhoršit jeho zdravotní stav. Ani v řízení před správními orgány žalobce nedoložil, že by neměl zajištěn přístup k lékům, které pravidelně užívá. Nižší úroveň zdravotnictví v zemi původu nemůže bez dalšího založit nemožnost vycestování (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j.: 3 Azs 226/2005–68, ze dne 26. 7. 2007, č. j.: 2 Azs 30/2007–69, ze dne 23. 1. 2020, č. j.: 9 Azs 328/2019–57, nebo ze dne 24. 10. 2024, č. j.: 7 Azs 62/2024–61).

30. Žalobce se dlouhodobě léčí s X., kvůli níž užívá medikaci. Soud v žádném případě nehodlá zlehčovat žalobcův zdravotní stav, který představuje značnou každodenní zátěž, pouze musí přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce byl v tomto stavu již před datem 18. 2. 2021, kdy prvostupňový orgán vydal informaci o nevydání povolení k dlouhodobému pobytu. Správní orgány již v té době nepovažovaly X. za dostatečný důvod pro udělení víza. Jedná se tedy o dlouhodobé zdravotní potíže, které však podle přiložených lékařských zpráv doznaly určitých pozitivních změn. Závěr lékařské zprávy ze dne 28. 6. 2022 byl „X.“, zatímco dne 6. 2. 2024 se již jednalo o následující diagnózu: „X.“. Žalobce je X., v jiných ohledech je však schopen se o sebe postarat a nevyžaduje asistenci jiné osoby. Komunikoval se správními orgány a předkládal aktuální lékařské zprávy, proto se soud domnívá, že navzdory X. je žalobce schopen vyřídit si nový cestovní pas a následně i nové pobytové oprávnění.

31. Žalobce v žalobě uvedl, že mu byla diagnostikována X. a existuje u něj podezření na X., jak uvedl ve svém vyjádření ze dne 8. 2. 2024.

32. Podle správního spisu byla žalobci X. Z lékařské zprávy nevyplývá, že by ošetřující lékařka doporučila další postup v léčbě, například další vyšetření. Pokud bylo dodatečné vyšetření provedeno, mělo by být po více než roce zřejmé, zda je nutná X., žalobce ji však nepotvrdil ani nedoložil.

33. Žalobce nedoložil, že mu bylo diagnostikováno X., ačkoli od X. uplynul již rok a půl. Posouzení X. v Konžské republice proto není relevantní pro jeho případ. Co se týká X., žalobce neuvedl, jakým způsobem jej omezuje v běžném životě, tím méně takové zásadní okolnosti, jež by jej po návratu do vlasti ohrožovaly na životě či dosahovaly jiné závažné úrovně, že by byla znemožněna možnost vycestování a pobytu ve vlasti. X.

34. Žalobce dosud nedosáhl důchodového věku v ČR, proto soud nepovažuje za nutné se jeho věkem blíže zabývat. Stále patří mezi obyvatelstvo v produktivním věku. Doba pobytu v České republice, ačkoli v délce X. let, rovněž není důvodem pro udělení dlouhodobého pobytu za účelem strpění, zvláště když žalobce dlouhá léta nedisponoval žádným stabilním pobytovým titulem, který by u něj mohl založit nějaká očekávání stran jeho dlouhodobého pokračování a usazení se v zemi trvale. S přiměřeností zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života (především v kontextu čl. 8 Úmluvy) se správní orgány vypořádaly dostatečně. Soud připomíná, že ve vztahu k okolnostem soukromého a rodinného života je zásadní aktivita samotného žadatele o pobytový titul (srov. právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2020, č. j.: 1 Azs 260/2020 – 27).

35. Argumentace týkající se usazených cizinců se týká správního vyhoštění, nikoli zamítnutí žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem strpění. Žalobci nebyl uložen zákaz pobytu na území ČR, jak tomu je u rozhodnutí o správním vyhoštění, a po vyřízení příslušného pobytového oprávnění se může vrátit na území ČR. Soud souhlasí s žalovanou, že judikaturu týkající se usazených cizinců není možné aplikovat na žalobcův případ.

36. Ve správním řízení bylo rozhodováno na základě dostatečných podkladů, soud proto nepovažoval za nutné doplnit dokazování; další dokazování ve vztahu k žalobním námitkám seznal nadbytečným.

37. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalované IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze