21 A 43/2024 – 41

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou–Amortem ve věci žalobce: X., X., IČO: X. sídlem X. proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2024, č. j.: MHMP 1204755/2024/Črv takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2024, č. j.: MHMP 1204755/2024/Črv, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 ze dne 3. 4. 2024, č. j.: MC05 78721/2024, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla podle ust. § 125f odst. 4 ve spojení s ust. § 125c odst. 5 písm. g) téhož zákona uložena pokuta ve výši 1500 Kč. Současně mu byla uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce 1000 Kč podle ust. § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „z.o.p.“), a ust. § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. Žalobce se měl uvedeného přestupku dopustit tím, že jako provozovatel motorového vozidla tovární značky X., registrační značky X., nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. V daném případě bylo monitorovacím zařízením zjištěno stání tohoto motorového vozidla dne 27. 7. 2023 v 14:22 hodin v parkovacím úseku P5–1370, Vodní, Praha 5, v úseku platnosti svislého dopravního značení IP 13c „Parkoviště s parkovacím automatem“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Po – pá 08–20 h nebo s platným parkovacím oprávněním, oblast 5.1“ a dodatkovou tabulkou E13 se symbolem mobilního telefonu a číslem parkovacího úseku P5–1370, bez uhrazeného příslušného poplatku či platného parkovacího oprávnění, čímž neztotožněný řidič porušil ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgány postupovaly chybně, když nereagovaly na veškeré námitky obsažené v dřívějších žalobcových podáních, a tím se od začátku snažily žalobce účelně a účelově uznat vinným.

3. Žalobcova omluva splňovala všechny podstatné náležitosti řádné a včasné omluvy z nařízeného jednání, kdy rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013–23, není ve věci přiléhavý. Žalobce byl právním zástupcem s vyloučenou substitucí, přičemž správnímu orgánu sdělil místo a čas kolizního jednání včetně spisové značky případu. Prvostupňový orgán si mohl ověřit, zda mohl žalobce předejít časové kolizi, avšak nestanovil jiný termín ústního jednání, aby eventuálně nemohlo dojít k promlčení.

4. Žalobce se neodmítl dostavit k ústnímu jednání a naopak zaslal řádnou a včasnou omluvu, jež obsahovala dostatečný důvod pro nedostavení se. Ústním projednáním přestupku se sleduje a garantuje právní jistota spolehlivého zjištění skutkového stavu a prokázání viny či neviny, jakož i právo na spravedlivý proces. Žalobci bylo upřeno právo se v řízení osobně vyjádřit, seznámit se s důkazy, navrhnout jejich doplnění a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Prvostupňový orgán záměrně nesdělil žalobci své stanovisko ohledně „neakceptování“ omluvy předem, na které by žalobce mohl reagovat námitkami.

5. Dále žalobce namítal neprokazatelnost tvrzených skutečností z provedených důkazů. Nebylo popsáno a náležitě přezkoumáno, zda je v jednání řidiče možno spatřovat společenskou škodlivost takové intenzity, která má být sankcionována. Při absenci společenské škodlivosti nelze podle judikatury vyvozovat odpovědnost za přestupek, s čímž souvisí zásada subsidiarity trestního postihu. Dopad jednání na společnost je zanedbatelný a neměl by vést k sankcionování, zvláště kvůli advokátní mlčenlivosti a objektivní překážce účasti na nařízených jednáních. Jelikož je žalobce jako advokát vázán mlčenlivostí, nemůže být nucen sdělit informace o osobě řidiče.

6. Jak žalobce uzavřel, žalovaný jen přebíral názory prvostupňového orgánu, které „svým“ způsobem interpretoval, a to bez jakékoli snahy podívat se na věc objektivně. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl obě rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas.

8. Žalobce podle žalovaného uplatnil totožné námitky, které vznesl jak v řízení před prvostupňovým orgánem, tak i v řízení o odvolání. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci doručeno dne 22. 1. 2024, načež dne 12. 2. 2024 prvostupňový orgán obdržel omluvu kvůli kolizi s dříve nařízeným soudním jednáním, konaným u Obvodního soudu X. dne 26. 2. 2024 od 9:30 hodin. Žalobce se pokoušel omluvit již ze třetího termínu nařízeného ústního jednání. Vzhledem k rozsudku NSS ze dne 22. 2. 2021, č. j. 6 As 366/2020–26, se žalobce z jednání neomluvil včas. Otisk ze záložky infoSoud na webových stranách www.justice.cz neprokazuje konání celodenního dokazování u soudu za nutné přítomnosti žalobce. Z žádného právního předpisu neplyne povinnost správního orgánu informovat účastníka řízení o neuznání omluvy z nařízeného ústního jednání, což se podává také z rozsudku NSS ze dne 9. 6. 2016, č. j. 6 As 79/2016–30. Jelikož k vydání meritorního rozhodnutí došlo až dne 3. 4. 2024, měl žalobce dostatek času zjistit stav řízení, dostavit se k prvostupňovému orgánu z vlastní iniciativy, nahlédnout do spisové dokumentace a k věci se vyjádřit. K časové kolizi zástupce mezi zastupováním u různých jednání žalovaný citoval nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III ÚS 68/97.

9. V rámci oznámení o zahájení řízení byl žalobce poučen o všech svých právech včetně práva navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko až do vydání rozhodnutí. Mohl se kdykoli dostavit k prvostupňovému orgánu a požádat o nahlížení do spisu ve smyslu ust. § 38 s.ř., čímž jeho právo na spravedlivý proces nebylo nijak porušeno. V řízení také bylo prokázáno, že v jednání osoby, která vozidlo řídila, je možno spatřovat společenskou škodlivost takové intenzity, která má být sankcionována.

10. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

11. Žalobce v replice tvrdil, že jeho omluva byla doručena s dostatečným předstihem 14 dnů před konáním jednání, což postačuje, aby orgán přestupkového řízení mohl včas přijmout nezbytná opatření včetně odročení jednání. Podle rozsudku NSS ze dne 5. 12. 2019, č. j. 9 As 151/2018–24, je možné považovat omluvu advokáta z jednání za důvodnou, pokud se mu v situaci kolize dvou jednání nepodaří ani za náležitého úsilí zajistit za sebe substituci, o čemž správní orgán bezodkladně informuje. Žalobce nechtěl riskovat, že by z jednání soudu konajícího se od 9:30 hodin musel odejít v průběhu dokazování, neboť by to bylo na újmu práv klientky a v rozporu s povinnostmi advokáta. Důvod žalobcovy omluvy byl dostatečně doložen otiskem ze záložky infoSoud. Omluva žalobce splnila všechny náležitosti stanovené právními předpisy a judikaturou, byla podána s dostatečným předstihem, byl v ní uveden objektivní důvod a byla podložena relevantními důkazy, pročež je nutno ji považovat za řádnou a včasnou.

IV. Obsah správního spisu

12. Ze správního spisu bylo zjištěno, že monitorovacím zařízením bylo dne 27. 7. 2023 v 14:22 hodin zadokumentováno stání motorového vozidla tovární značky X., registrační značky X., v parkovacím úseku P5–1370, Vodní, Praha 5, v úseku platnosti svislého dopravního značení IP 13c „Parkoviště s parkovacím automatem“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Po – pá 08–20 h nebo s platným parkovacím oprávněním, oblast 5.1“ a dodatkovou tabulkou E13 se symbolem mobilního telefonu a číslem parkovacího úseku P5–1370, bez uhrazeného příslušného poplatku nebo platného parkovacího oprávnění, čímž neztotožněný řidič spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

13. Součástí spisového materiálu jsou též karta vozidla registrační značky X., fotodokumentace a plánek z místa přestupku ze dne 27. 7. 2023.

14. Prvostupňový orgán vyrozuměl žalobce o zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla a nařídil jednání na den 4. 12. 2023 pod č. j.: MC05 246383/2023. V rámci poučení byl žalobce jakožto obviněný z přestupku vyrozuměn o řadě svých práv vyplývajících ze s.ř. a ze z.o.p., a to včetně práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí (§ 36 odst. 3 s.ř.) v termínu jednání. Žalobce byl rovněž informován, že pokud se k jednání bez náležité omluvy či bez dostatečného důvodu nedostaví, bude se jednání konat bez jeho přítomnosti (§ 80 odst. 4 z.o.p.). Z účasti na jednání dne 4. 12. 2023 se žalobce omluvil kvůli kolizi s dříve nařízeným úkonem v trestním řízení, pročež ho prvostupňový orgán pod č. j.: MC05 265559/2023 předvolal k jednání na den 8. 1. 2024. Žalobce požádal o zrušení nařízeného jednání X. Pod č. j.: MC05 9875/2024 prvostupňový orgán předvolal žalobce k jednání na 14:00 hodin dne 26. 2. 2024, přičemž v poučení byl žalobce opětovně vyrozuměn o svých právech plynoucích ze s.ř. a ze z.o.p., předvolání bylo žalobci doručeno dne 22. 1. 2024.

15. Dne 12. 2. 2024 žalobce zaslal žádost o zrušení termínu projednání věci dne 26. 2. 2024, jelikož se v tomto dni od 9:30 hodin účastní jednání konaného u Obvodního soudu X. ve věci sp. zn. X. s předpokladem rozsáhlého celodenního dokazování, kde je právním zástupcem žalované a kde je vyloučena substituce. Žalobce přiložil výpis z aplikace infoSoud, podle něhož se dne 26. 2. 2024 ve věci sp. zn. X. mělo od 9:30 hodin konat jednání u Obvodního soudu X.

16. Prvostupňový orgán neakceptoval žalobcovu žádost o zrušení termínu projednání věci v 14:00 hodin dne 26. 2. 2024 a v tuto dobu konal ústní jednání bez přítomnosti žalobce, což je zjevné z protokolu ze dne 26. 2. 2024, č. j.: MC05 45735/2024.

17. Prvostupňový orgán vydal ve věci rozhodnutí ze dne 3. 4. 2024, č. j.: MC05 78721/2024, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 10 odst. 3 ve spojení s ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. V odůvodnění prvostupňový orgán konstatoval objektivní odpovědnost provozovatele vozidla a mj. neshledal žádné okolnosti polehčující ani přitěžující.

18. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce odvolal; odvolací námitky se z větší části shodují s žalobními body.

19. Odvolání žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím a potvrdil rozhodnutí prvostupňového orgánu. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že prvostupňový orgán postupoval v souladu se zákonem, a opatřené důkazy označil za vhodné ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný rovněž věnoval pozornost výši správního trestu a postupu prvostupňového orgánu, když neuznání omluvy z ústního jednání dne 26. 2. 2024 bylo důvodné zcela v souladu s ustálenou judikaturou.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

20. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

22. Podle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

23. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

24. Podle ust. § 5 z.o.p. přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde–li o trestný čin.

25. Soud předesílá, že na rozhodnutí prvostupňového orgánu a napadené rozhodnutí je nezbytné nahlížet jako na jeden celek. Při posouzení jejich obsahu zjistil, že obě rozhodnutí obsahují všechny základní náležitosti podle ust. § 68 s.ř.: výrokovou část, odůvodnění a poučení. Výroková část vždy obsahuje vymezení věci (jde o přestupek ze dne 27. 7. 2023, popř. rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně), označení žalobce jako účastníka řízení i označení ustanovení, podle nichž bylo rozhodnuto. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně je dostatečně podrobné a z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by v něm žalovaný jakkoliv změnil či dokonce nahrazoval úvahy správního orgánu I. stupně. Také žalovaný totiž dospěl k totožnému závěru jako správní orgán I. stupně, tedy že žalobce jako provozovatel motorového vozidla registrační značky X. nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, jelikož dne 27. 7. 2023 v čase od 14:22 v parkovacím úseku P5–1370, Vodní, Praha 5, v úseku platnosti svislého dopravního značení IP 13c „Parkoviště s parkovacím automatem“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Po – pá 08–20 h nebo s platným parkovacím oprávněním, oblast 5.1“ a dodatkovou tabulkou E13 se symbolem mobilního telefonu a číslem parkovacího úseku P5–1370, bez uhrazeného příslušného poplatku či platného parkovacího oprávnění. Napadené rozhodnutí a potažmo též rozhodnutí správního orgánu I. stupně netrpí žádnou vadou, která by měla za následek jeho nesrozumitelnost či nepřezkoumatelnost. Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je přitom zcela ve shodě s obsahem správního spisu, z něhož uváděné skutečnosti vyplývají a mají v něm oporu.

26. Povahou přestupku provozovatele vozidla podle ust. § 125f zákona o silničním provozu se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu pléna ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16, když především vyhodnotil, že tato právní úprava neodporuje ústavnímu pořádku. Jde–li o přípustnost objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla z hlediska ústavního požadavku splnitelnosti právní povinnosti, Ústavní soud v odst. 60 a 61 nálezu dospěl k závěru, že „objektivní odpovědnost není nepřípustným ani nijak neobvyklým právním institutem. Jakkoliv lze zásadu, že každý odpovídá jen za své vlastní jednání, považovat za jakési přirozené východisko odpovědnostních právních vztahů, efektivní regulace některých oblastí lidského jednání může v tomto ohledu vyžadovat zvláštní úpravu. Účel objektivní odpovědnosti se pak může lišit v závislosti na předmětu právní úpravy. Zpravidla bude spočívat ve snaze o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi právy a povinnostmi účastníků některých právních vztahů, případně v zjednodušení a zpřehlednění právních vztahů mezi dotčenými subjekty, aby lépe odpovídaly jejich praktickým potřebám. Stanovení objektivní odpovědnosti není vyloučeno ani ve správním právu. Správní delikty, jichž se pachatel dopustí nesplněním povinnosti bez ohledu na zavinění, mají své opodstatnění zejména v případech, kdy je regulován určitý provoz, respektive určitá kvalifikovaná činnost, na níž se může podílet větší počet osob. Není podstatné, jakým způsobem povinný subjekt zajistí splnění určité povinnosti, ale výlučně to, zda došlo nebo nedošlo k jejímu porušení.“ 27. Ústavní soud v odst. 79 zmíněného nálezu zdůraznil, že „důvod, pro který zákonodárce přistoupil ke stanovení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla nad rámec již existující úpravy přestupků podle zákona o silničním provozu, spočívá ve snaze odstranit stav, kdy některé z těchto přestupků nebylo možné ve velkém počtu případů postihovat. Bylo sice spolehlivě prokázáno, že se přestupek stal, chyběly však účinné prostředky ke zjištění osoby řidiče, který se ho měl dopustit. Automatizované technické prostředky často nezaznamenaly pachatele, nebo jej nezaznamenaly natolik ostře, aby jej bylo možno ztotožnit s konkrétní osobou. V případě neoprávněného zastavení nebo stání pak bránila identifikaci řidiče jeho nepřítomnost. Jiné možnosti zjištění osoby řidiče byly zpravidla velmi omezené. Přehled o tom, kdo vozidlo užíval, by nicméně vždy měl mít jeho provozovatel.“ 28. Soud v návaznosti na rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018–41, konstatuje, že odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt (dnes přestupek) dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu je odpovědností objektivní, u níž se nezkoumá existence zavinění, přičemž tato odpovědnost výslovně váže provozovatele vozidla. Objektivní odpovědnost provozovatele vozidla nastupuje až subsidiárně, pokud nelze jako viníka přestupku určit konkrétního řidiče vozidla. V projednávané věci byla splněna podmínka projednání přestupku provozovatele vozidla, neboť žalobce byl k podání vysvětlení vyzván (v souladu s ust. § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu) výzvou k úhradě podle ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu ze dne 11. 8. 2023. Žalobce s odkazem na povinnost mlčenlivosti ve smyslu ust. § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, nesdělil údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Prvostupňový orgán v dané věci neměl – bez označení řidiče provozovatelem vozidla a za neexistence jiných podkladů vedoucích k možnosti určení konkrétního řidiče – reálnou příležitost zjistit přestupce. Postup, kterým správní orgán I. stupně věc odložil a zahájil správní řízení o přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, byl proto zcela správný. Nemohl–li žalobce jméno řidiče sdělit s ohledem na advokátní mlčenlivost, zbavuje jej to sice povinnosti tak učinit, nikterak jej to však naopak nezbavuje odpovědnosti za přestupek provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu; ani advokátní mlčenlivost nelze použít jako univerzální prostředek, jak se zbavit odpovědnosti za přestupek.

29. Podle rozsudku NSS ze dne 28. 11. 2016, č. j. 8 As 156/2016–35, nelze po správních orgánech povinně vyžadovat, aby v řízení o správním deliktu (dnes přestupku provozovatele vozidla) zjišťovaly, zda byly naplněny všechny předpoklady přestupkové odpovědnosti řidiče vozidla. Podobně je v rozsudku NSS ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015–46, uvedeno, že „bylo by proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají–li pro takové zjištění potřebné indicie a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku“.

30. V řízení bylo jednoznačně prokázáno spáchání skutku neznámým řidičem. Neobsahoval–li by správní spis žádný podklad týkající se neoprávněného stání, nedalo by se považovat za prokázané, že se neznámý řidič vozidla, jehož provozovatelem žalobce v rozhodné době byl a za nějž tak nese odpovědnost, skutečně dopustil neoprávněného stání. Dostatečnost zjištěného skutkového stavu by v návaznosti na rozsudek NSS ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 217/2015–47, nebyla dána, bylo–li by dokazování založeno toliko na oznámení o přestupku. Bylo třeba vycházet z dostatečných podkladů svědčících tomu, že k předmětnému skutku vůbec došlo. Jak je ovšem zjevné ze spisového materiálu, vedle oznámení o přestupku byly zařazeny výpis z centrálního informačního systému potvrzující neuhrazení parkovacího poplatku, fotografie motorového vozidla registrační značky X., kdy registrační značka je nepřehlédnutelná. Dále byl připojen snímek značky svislého dopravního značení IP 13c „Parkoviště s parkovacím automatem“ s dodatkovou tabulkou E13 s textem „Po – pá 08–20 h nebo s platným parkovacím oprávněním, oblast 5.1“ a dodatkovou tabulkou E13 se symbolem mobilního telefonu a číslem parkovacího úseku P5–1370. Správní orgány tak měly k dispozici relevantní a plně dostačující podklady týkající se neoprávněného stání, a tudíž má napadené rozhodnutí nepochybně oporu ve správním spisu.

31. Hlavní žalobní bod spočíval v námitce o řádnosti žalobcovy omluvy z jednání. Podle ust. § 80 odst. 4 z.o.p. lze jednání konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu. Z citovaného ustanovení z.o.p. vyplývají obligatorní podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti osoby obviněné ze spáchání přestupku: (i) obviněný musí být především řádně předvolán a poučen o tom, v jakých případech může být jednáno bez jeho účasti, (ii) obviněný se odmítne k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

32. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce byl vyzván k účasti na jednání na den 26. 2. 2024 na 14:00 hodin předvoláním doručeným mu dne 22. 1. 2024 do jeho datové schránky. V předvolání k jednání byl žalobce řádně poučen o tom, že pokud se z jednání včas a náležitým způsobem neomluví, bude věc projednána v jeho nepřítomnosti. Správně byl žalobce poučen i o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí s tím, že mu byla stanovena v rámci termínu konání jednání. První podmínku pro konání jednání bez přítomnosti žalobce tak soud na základě obsahu spisu shledává splněnou.

33. Jde–li o podmínku druhou, výklad pojmu „náležitá omluva“ byl předmětem řady rozhodnutí NSS. Podmínky náležité omluvy jsou shrnuty v rozsudku NSS ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013–23, podle kterého „aby mohla být omluva obviněného z přestupku z nařízeného ústního jednání považována za náležitou, musí být splněny tři podmínky: 1) Obviněný se musí omluvit neodkladně, tedy ihned, jakmile mu to okolnosti dovolí. Z toho pohledu nebude náležitá např. omluva učiněná těsně před jednáním z důvodu, o němž obviněný věděl a mohl jej sdělit již dříve. 2) V omluvě musí být uveden důvod, který obviněnému účast na jednání znemožňuje. Tomuto požadavku nevyhoví např. omluva s vágním odvoláním se na vyřizování důležitých záležitostí. 3) Důvod omluvy musí být doložen, obviněný tedy musí své tvrzení v rámci objektivních možností prokázat.“ Žalovaný potom správně uvedl, že citovaný judikát nebyl v recentní judikatuře překonán, když se na něj odkazuje v rozsudku NSS ze dne 22. 2. 2021, č. j. 6 As 366/2020–26. K tomu, aby byl správní orgán povinen omluvu obviněného akceptovat, musí být naplněny všechny tři výše uvedené podmínky.

34. Žalobce odůvodnil svou omluvu, doručenou datovou zprávou dne 12. 2. 2024, pracovní povinností spojenou s výkonem advokacie. Poněvadž je správní orgán povinen akceptovat omluvu, která je náležitá, tedy splňuje všechny tři podmínky kumulativně, pak se při nesplnění, byť jediné z nich, nedá hovořit o omluvě náležité. V daném případě nejsou splněny podmínka bezodkladnosti ani doložení důvodu omluvy. Soud nemůže přisvědčit splnění požadavku neodkladnosti omluvy, jestliže byla zaslána až dne 12. 2. 2024, když předvolání k jednání žalobce obdržel již dne 22. 1. 2024. Současně pracovní vytíženost nepředstavuje závažný důvod omluvy, jak byl žalobce poučen v předvolání, kde se uvádí, že účast na jiném řízení před soudem není závažným důvodem pro nedostavení se u advokáta, který je podle zvláštního zákona oprávněn určit si za sebe substitučního zmocněnce. Žalobce ničím nedoložil, kdy se o termínu jednání dne 26. 2. 2024 u Obvodního soudu X. dozvěděl, nevysvětlil, proč v případě tohoto jednání je vyloučena substituce, a z výpisu z databáze infoSoud se nepodává taková délka trvání jednání, aby se žalobce nemohl dostavit v 14:00 hodin k jednání u prvostupňového orgánu. V postupu prvostupňového orgánu spočívajícím v neakceptování omluvy soud neshledal žádné pochybení, natož pak porušení práva na spravedlivý proces. V projednávané věci tak byl správní orgán I. stupně oprávněn provést jednání v nepřítomnosti žalobce. Žalovaný rovněž důvodně konstatoval, že správní orgán není povinen informovat účastníka řízení o neakceptování omluvy z jednání, neboť s.ř. ani z.o.p. takovou povinnost nezavedly. Správní orgán I. stupně byl přitom k žalobci dostatečně vstřícný, když předtím dvakrát zrušil nařízené jednání z důvodů čistě na straně žalobce. Při nařízení třetího jednání bylo třeba opravdu závažných a řádně podložených důvodů, aby byla omluva dostatečná. Jelikož může dojít k prekluzi přestupku, není možné odkládat jednání donekonečna, vstřícnost vůči obviněnému musí mít určité meze, aby byl přestupkový proces funkční a nenabízel příliš otevřené cesty, jak neustále oddalovat konečné rozhodnutí. Přestože se navíc žalobce dozvěděl o nepřijetí omluvy nejpozději s doručením prvostupňového rozhodnutí, ani v odvolacím řízení, ani v řízení o žalobě nikterak nerozvinul konkrétní tvrzení o skutečnostech nasvědčujících důvodnosti omluvy (délka jednání u obvodního soudu, důvod nemožnosti využít substituci apod.), stejně tak nepředložil další podklady pro podložení svých konkrétních tvrzení. Dále, jakkoliv to již není vzhledem k uvedeným skutečnostem zásadní, v dalším řízení se nijak neprojevilo, že by žalobce v průběhu ústního jednání použil určitou zásadní argumentaci, jež by byla způsobilá zvrátit konečné rozhodnutí.

35. Dle ust. § 36 odst. 3 s.ř. musí být účastníkům dána možnost vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí ve věci. Účelem ust. § 36 odst. 3 s.ř. je dát účastníkovi řízení možnost seznámit se s obsahem správního spisu v době bezprostředně předcházející vydání rozhodnutí, tj. v době, kdy mezi seznámením se s podklady a vydáním rozhodnutí již není správní spis doplňován o další důkazní prostředky (rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009–243).

36. Ze správního spisu vyplývá, že dne 22. 1. 2024 bylo žalobci doručeno předvolání k jednání, a to poté, co byly do spisu založeny všechny listiny a záznamy, z nichž správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí vycházel. V předvolání byl žalobce poučen, že má právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v rámci termínu ústního jednání. Dne 26. 2. 2024 od 14:00 hodin proběhlo ústní jednání v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil, avšak omluva nebyla správním orgánem I. stupně vyhodnocena jako náležitá. Během jednání byly provedeny ve spisu shromážděné důkazní prostředky. Soud nespatřuje v postupu správního orgánu I. stupně vadu, v jejímž důsledku by byl žalobce zkrácen na svém právu seznámit se s poklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce byl řádně předvolán k jednání, byl poučen o právu seznámit se s podklady pro rozhodnutí dle ust. § 36 odst. 3 s.ř. s tím, že mu byla jednoznačně a konkrétně stanovena doba v rámci jednání, v níž tak může učinit. Předvolání bylo žalobci doručeno, a tím mu bylo poskytnuto poučení o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, když již byly shromážděny všechny podklady. Současně bylo žalobci dáno na srozuměnou, že své právo může využít nejpozději v době konání jednání. Řízení před správním orgánem I. stupně nebylo stiženo vadou spočívající v porušení ust. § 36 odst. 3 s.ř. Postup správního orgánu prvního stupně nezkrátil žalobce na jeho právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, pročež námitka není důvodná. Ostatně, znovu lze poukázat i na to, že z pozdějšího průběhu řízení nevyplynulo, jakou zásadní argumentaci, kterou by žalobce mohl zvrátit konečné rozhodnutí, nemohl kvůli neseznámení s podklady uplatnit.

37. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobce o nevypořádání otázky společenské škodlivosti skutku, neboť prvostupňový orgán popsal porušení zájmu na organizaci dopravy v klidu na území městské části Praha 5 a zájmu osob, které splnily podmínky pro parkování na vymezených částech místních komunikací, aby tato místa sloužila právě jim. Prvostupňový orgán rovněž zmínil absenci okolností polehčujících či přitěžujících. Advokátní mlčenlivost a objektivní překážka účasti na nařízených jednáních zmiňované žalobcem jako okolnosti případu postrádají významu pro hodnocení společenské škodlivosti skutku.

38. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly.