21 Ad 17/2023– 57

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou–Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. bytem X. zastoupená advokátkou Mgr. Anežkou Večeřovou (Roth), LL.M. sídlem Železná 490/14, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2023, č. j.: MPSV–2023/36585–911 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2023, č. j.: MPSV–2023/36585–911, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zmocněné zástupkyně žalobkyně Mgr. Anežky Večeřové (Roth), LL.M., ev. č. ČAK 20 662.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2023, č. j.: MPSV–2023/36585–911, jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 1. 6. 2022, č. j.: 33747/2022/AAF, kterým byla podle ustanovení § 4 odst. 1, § 8, § 9, § 11 a § 13 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „z.s.s.“), zamítnuta její žádost o změnu výše příspěvku na péči od února 2020.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadené rozhodnutí trpí nezákonností kvůli nesprávné aplikaci hmotněprávních předpisů na skutkový stav, chybným a formálním hodnocením důkazů, neprovedením právního posouzení, resp. jeho chybným provedením, a opomenutím předložených důkazů. Ačkoli se zdravotní stav žalobkyně s věkem zhoršuje, správní orgány jí příspěvek na péči nesprávně snížily. Nález posudkové komise žalovaný převzal, aniž by ho hodnotil v kontextu dalších důkazů. Rolí posudkové komise není prokazovat právní stav a úlohou žalovaného není tyto závěry přijímat jako daný fakt, neboť by takový stav znamenal rezignaci na úlohu správního orgánu ve správním řízení. Opomenutým zůstalo sociální šetření, poněvadž jeho závěry absentují nejen v hodnotící, ale i popisné části nálezu posudkové komise. Lékařské zprávy prokazují rozsah závislosti žalobkyně na péči jiné osoby, přičemž nález posudkové komise je v analýze podkladů nedůsledný a dovozuje nesprávné skutkové závěry. V této souvislosti žalobkyně upozornila na X., nutnost rehabilitací na X., používání X. a dodržování X. Poté se žalobkyně vyjádřila k nesprávnosti závěrů posudkového nálezu v oblastech oblékání a obouvání, tělesné hygieny a výkonu fyziologické potřeby, což podepřela skupinou lékařských zpráv z let 2022 a 2023 přiložených k žalobě. Žalobkyně označila nález posudkové komise za věcně nesprávný a nepřezkoumatelný, jelikož neobsahuje vysvětlení svých skutkových závěrů. Nález posudkové komise se zásadně odchyluje od předchozího nálezu posudkového lékaře a rozpor je dán také mezi nálezem a lékařskými zprávami. Žalobkyně navrhla zrušit napadené rozhodnutí za současného vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, také se domáhá náhrady nákladů soudního řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když shrnul zjištění posudkové komise. Pokud jde o neuznané potřeby oblékání a obouvání spolu s tělesnou hygienou, komise neshledala podklad, který by odůvodňoval mimořádnou péči oproti stejně starým zdravým dětem. Také pro uznání komunikace a orientace nebyl v dokumentaci podklad, nejedná se o mimořádnou péči ve vztahu k vrstevníkům, omezený rozhled kvůli použití X. plyne z nezvládnutí mobility, a nikoli orientace. Tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby potom podle komise představují projev ztížené mobility. Dále není důvod k nezvládnutí očisty po výkonu fyziologické potřeby, neboť X. jsou normální. V případě X. nebyla u žalobkyně shledána úroveň úplné nebo těžké poruchy. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 8. 1. 2020 podala žalobkyně u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu žádost o zvýšení příspěvku na péči. Oznámením o poskytovateli pomoci žalobkyně sdělila, že je jí poskytována pomoc její matkou K. V.

5. Dne 6. 2. 2020 bylo s žalobkyní provedeno sociální šetření v jejím bydlišti, podle kterého o žalobkyni pečuje matka K. V. Žalobkyně se velmi rychle unavila, kvůli onemocnění X. se špatně pohybovala, vyžadovala pomoc při pohybu. Pohybovala se jen po bytě s pomůckami, mimo domácí prostředí X. Orientovaná byla základně, měla X. V komunikaci byla X. K jídlu musí mít vše připraveno, pak se nají, kvůli X. musela často jíst po menších porcích. Při oblékání a obouvání se žalobkyně snaží spolupracovat dle zdravotního stavu, pomoc rodičů byla nutná. Při tělesné hygieně vyžadovala pomoc rodičů, byla X. Potřebovala pomoc s očistou po výkonu fyziologické potřeby (X.). V oblasti péče o zdraví vyžadovala mimořádnou péči, musela mít X. Osobní aktivity vykonávala jen s pomocí druhé osoby a X.

6. Následně byl vyžádán posudek Lékařské posudkové služby pro Prahu 21 Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „prvostupňový posudek“), který zpracovala MUDr. P. Š. dne 17. 12. 2021 pod zn. LPS/2021/1909–JZM_CSSZ. Podkladem posudku byly zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, nálezy odborných lékařů, jakož i zpráva školského poradenského zařízení. Posudkem bylo zjištěno, že žalobkyně trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem v důsledku X. Dle sociálního šetření žalobkyně nezvládala mobilitu, oblékání, tělesnou hygienu, péči o zdraví a osobní aktivity. Podle posudku se v žalobkynině případě jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž nezvládá pět základních životních potřeb (mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví a osobní aktivity). Žalobkyně tak podle prvostupňového posudku je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. Dne 26. 1. 2022 žalobkyně předložila lékařské zprávy z různých specializovaných pracovišť, které MUDr. P. Š. nevedly ke změně jejího posudkového závěru.

7. Na základě prvostupňového posudku vydal prvoinstanční orgán rozhodnutí ze dne 1. 6. 2022, č.j.: 33747/2022/AAF, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči.

8. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že je v jejím případě nutná trvalá přítomnost alespoň jednoho rodiče. Žalobkyni je nutno odvézt do školy a ze školy musí ihned po vyučování, na X.

9. V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze (dále jen „PK MPSV“); následně byl ve věci vydán posudek ze dne 13. 1. 2023, e. č. SZ/2022/2412–PH–8. Komise zasedla v žalobkynině nepřítomnosti ve složení předsedkyně komise MUDr. L. K., MUDr. A. M. s odborností pediatrie a tajemnice M. P. Komise vycházela z posudkového spisu LPS PSSZ Praha 21, ze spisu odvolacího orgánu, ze zprávy o sociálním šetření ze dne 6. 2. 2020, z lékařských nálezů MUDr. Š. ze X. ze dne 28. 2. 2022, MUDr. D. z X. ze dne 15. 6. 2022, MUDr. M. z X. ze dne 7. 6. 2022, MUDr. W. z X. ze dne 4. 5. 2022, MUDr. M. z X. ze dne 12. 4. 2022 a 8. 3. 2022 a MUDr. K. z X. ze dne 11. 3. 2022.

10. Z výše uvedených podkladů PK MPSV zjistila, že u žalobkyně jsou přítomny X.

11. Komise hodnotila zdravotní stav žalobkyně ve shodě s prvostupňovým posudkem v případě mobility, osobních aktivit a péče o zdraví, jako nezvládnutá však nebyla hodnocena mimořádná dopomoc při hygieně, neboť žalobkyně by měla být schopna se umýt a osušit samostatně, také u oblékání nebyl podle komise nalezen podklad pro potřebu mimořádné dopomoci. Oproti závěrům prvostupňového posudku komise shledala stravování coby aktivitu, v níž se žalobkyni dostává každodenní mimořádné dopomoci (X., doplňky stravy). Ostatní sledované aktivity byla dle komise schopna zvládat v přijatelném standardu tak, aby její potřeby byly naplněny bez vazby na každodenní intervenci jiné osoby.

12. PK MPSV konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a na jeho základě nezvládnutí čtyř základních životních potřeb (mobility, stravování, péče o zdraví a osobních aktivit). Námitky uvedené v odvolání se týkaly mobility, osobních aktivit a péče o zdraví, které však byly ohodnoceny již v prvostupňovém posudku. Argument finanční náročnosti nebyl shledán významným pro posouzení zdravotního stavu. Pokud jde o lékařské zprávy doložené v odvolacím řízení, zohlednila se potřeba X. a potřeba mimořádné péče o zdraví vzhledem k X. terapii. PK MPSV tak uzavřela, že žalobkyně nebyla osobou, jež se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV nebo III, považovala se však za závislou ve stupni II (středně těžká závislost).

13. Žalobkyně využila svého práva vyjádřit se k hodnocení PK MPSV a dne 4. 2. 2023 žalovanému zaslala sdělení, že s hodnocením zdravotního stavu nesouhlasí. Rovněž uvedla konkrétní zdravotní obtíže vztahující se k oblastem hygieny, výkonu fyziologické potřeby a komunikace. Sdělení bylo předloženo k vyjádření předsedkyni PK MPSV, která však tyto skutečnosti neshledala důvodnými pro změnu závěru druhostupňového posudku.

14. Na základě posudku PK MPSV vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí ze dne 15. 2. 2023.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

15. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Soud shledal závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci (ve smyslu ust. § 56 odst. 1 za středníkem), a proto ve věci rozhodl přednostně. Rozhodujícími důvody jsou výrazná délka předcházejícího správního řízení a věk žalobkyně, která je nezletilá, X. V kontextu uvedených zřetele hodných skutečností soud shledal ospravedlnitelným, aby rozhodnutí ve věci žalobkyně dostalo přednost i před věcmi, které napadly soudu dříve.

17. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s.

18. Podle ust. § 8 odst. 1 z.s.s. osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

19. Podle ust. § 9 odst. 1 z.s.s. při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

20. Podle ust. § 9 odst. 3 z.s.s. schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku.

21. Podle ust. § 10 z.s.s. u osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.

22. Podle ust. § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“) pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

23. Podle ust. § 2b prováděcí vyhlášky pokud osoba do 18 let věku nemá z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje ještě vyvinutou schopnost zvládat některou ze základních životních potřeb nebo některou aktivitu, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, není pro účely posuzování stupně závislosti považována za osobu, která je neschopna základní životní potřebu zvládat. To neplatí, pokud osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu při zvládání základní životní potřeby nebo některé aktivity, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

24. Podle ust. písm. e) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Oblékání a obouvání. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

25. Podle ust. písm. f) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Tělesná hygiena. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

26. Podle ust. písm. g) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Výkon fyziologické potřeby. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu, 5. používat hygienické pomůcky.

27. Žalobní námitky směřovaly na tvrzené nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí stran zdravotního stavu žalobkyně. Žalovaný přitom shledal zdravotní stav žalobkyně za dostatečně posouzený v posudku PK MPSV a jeho závěry nikterak nezpochybnil. Takové odůvodnění by i přes svou nekonkrétnost mohlo obstát, pokud by bylo založeno na důkladném a přesvědčivém posudku PK MPSV obsaženém ve správním spisu, který by se řádně zabýval všemi relevantními aspekty a jednoznačně vyvracel pochybnosti, jež žalobkyně ve vyjádření k podkladům předestřela. Soud se proto zaměřil na posudek PK MPSV.

28. K přezkumu rozhodnutí založených na zdravotním stavu je nezbytné uvést, že soud nemůže přezkoumávat odbornou stránku posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti, nemůže tak sám o sobě posoudit, zda žalobkyni náleží příspěvek na péči a zda splňovala podmínky pro zařazení do stupně závislosti II či do jiného stupně. Soud však dle zásady volného hodnocení důkazů hodnotí předmětný posudek jako každý jiný důkaz, a to z hlediska požadavků na přesvědčivost, úplnost a vypořádání se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. K rozhodování ve věcech příspěvku na péči se opakovaně vyslovoval též Nejvyšší správní soud, jenž v právní větě k rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j.: 4 Ads 57/2009–53, uvedl: „Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“ 29. K posudkovému řízení se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 21. 9. 2020, č.j. 1 Ads 224/2019–20, kde uvedl následující: „Posuzování závislosti na pomoci jiné fyzické osoby provádí posudkový lékař OSSZ a posudková komise žalovaného. Nejvyšší správní soud opakovaně judikuje, že posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Výsledkem posouzení je potom odborný posudek, který je pro správní orgán stěžejním důkazem, a na který je při nedostatku odborné erudice odkázán. Proto je třeba klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost každého takového posudku. Tyto náležitosti posudek splňuje pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti (srov. např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Ads 299/2014–25, či ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 Ads 34/2018–17).“ 30. Městský soud v Praze v souvislosti s námitkami žalobkyně shledal, že posudek PK MPSV, který byl klíčovým podkladem napadeného rozhodnutí, shora uvedené požadavky nesplňuje, a to z následujících důvodů.

31. V posudku uvedené poznatky zjištěné z lékařských podkladů nejsou přiřazeny ke konkrétním aktivitám, jež musí být posuzovány při zkoumání zvládání základních životních potřeb. Závěry sociálního šetření nebyly rovněž kriticky zhodnoceny, naopak některá zjištění v rámci sociálního šetření neodpovídají zjištěním PK MPSV nebo jsou s nimi dokonce v rozporu. Konkrétně lze upozornit zejména na následující úkony, které žalobkyně dle sociálního šetření nezvládá. Žalobkyně potřebovala pomoc při oblékání a obouvání, při tělesné hygieně kvůli X. také vyžadovala pomoc rodičů, X., potřebovala asistenci při výkonu fyziologických potřeb. Bylo proto třeba, aby PK MPSV předestřené i další případné rozpory vysvětlila, což neučinila. Uvedené bylo třeba důkladně a přesvědčivě vysvětlit tím spíše, že prvostupňový posudek hodnotil jako nezvládané i potřeby tělesné hygieny a oblékání a obouvání.

32. U posuzování zvládání konkrétních životních potřeb nejsou v posudku rozepsány jednotlivé zkoumané aktivity, většina jich není ani zmíněna, natož zhodnocena. PK MPSV měla provést komplexní, autonomní a přesvědčivé zhodnocení zvládání všech zkoumaných životních potřeb, což předpokládalo zabývání se všemi aktivitami stanovenými v Příloze 1 k prováděcí vyhlášce. Daný závěr platí tím spíše, že postačuje nezvládání jediné ze zkoumaných aktivit, aby byla celá základní životní potřeba hodnocena jako nezvládaná (§ 2a prováděcí vyhlášky). Zároveň nebylo u nezletilé žalobkyně popsáno, které jednotlivé aktivity není ještě schopna zvládat z důvodu věku (§ 2b prováděcí vyhlášky), ani vysvětleno, proč pomoc s jednotlivými aktivitami nebyla každodenní mimořádnou péčí (vizte § 8 odst. 1 in fine).

33. Výše byly předestřeny obecné nedostatky týkající se posudku PK MPSV jako celku, dále se soud zabýval nedostatky, kterými bylo zatíženo hodnocení jednotlivých základních životních potřeb, resp. konkretizací obecných nedostatků ve vztahu k jednotlivým potřebám.

34. U potřeby oblékání a obouvání chybí posouzení jednotlivých aktivit dle Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce a jejich navázání na konkrétní poznatky o zdravotním stavu. PK MPSV konstatovala, že nebyl nalezen posudkově uchopitelný podklad pro potřebu mimořádné dopomoci při této aktivitě. Nicméně, dle sociálního šetření žalobkyně vyžadovala nutnou pomoc rodičů. Konkrétní poznatky ani předestřené rozpory nejsou kriticky zhodnoceny, resp. přesvědčivě vysvětleny. Zároveň prvostupňový posudek hodnotil danou potřebu jako nezvládanou.

35. U potřeby tělesné hygieny chybí posouzení jednotlivých aktivit dle Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce a jejich navázání na konkrétní poznatky o zdravotním stavu. Žalobkyně má dle PK MPSV schopnost se umýt a osušit samostatně i přes svůj hendikep. Nicméně, dle sociálního šetření žalobkyně při hygieně kvůli X. vyžadovala pomoc rodičů, X. Konkrétní poznatky ani předestřené rozpory nejsou kriticky zhodnoceny, resp. přesvědčivě vysvětleny. Zároveň prvostupňový posudek hodnotil danou potřebu jako nezvládanou.

36. U výkonu fyziologické potřeby chybí posouzení jednotlivých aktivit dle Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce a jejich navázání na konkrétní poznatky o zdravotním stavu. PK MPSV uvedla, že se jedná o aktivitu, kterou žalobkyně dokáže zvládnout v přijatelném standardu tak, aby její potřeby byly naplněny bez vazby na každodenní intervenci jiné osoby. Nicméně, dle sociálního šetření žalobkyně potřebuje pomoc s očistou X. Konkrétní poznatky ani předestřené rozpory nejsou kriticky zhodnoceny, resp. přesvědčivě vysvětleny.

37. Nad rámec uvedeného je třeba sdělit, že posudek PK MPSV se vůbec nezmiňuje o potřebě orientace a komunikace, ačkoliv i je hodnotí jako zvládané.

38. Z posudku MPSV dále vyplývá, že PK MPSV rozhodovala výlučně na základě písemných podkladů, tj. posudkového spisu PSSZ Praha 21, spisu žalovaného a záznamu o sociálním šetření. Žalobkyně nebyla k posudkové komisi předvolána a nikdo ze členů komise sám žalobkyni nevyšetřoval. Přitom dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č.j. 4 Ads 82/2011–44: „Přímé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí by v řízení o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže platit bezvýjimečně a vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu.” Z tohoto rozsudku dále vyplývá, že v této souvislosti je nutné zabývat se otázkou, zda by přímé vyšetření posuzované osoby mohlo ve věci přinést něco nového a zda by to mohlo nějak změnit zjištěný skutkový stav, zvláště pokud se liší závěry prvostupňového a druhostupňového posudku. Posudek PK MPSV přitom s výjimkou lakonického konstatování o dostatečnosti zdravotnické dokumentace neobsahuje žádnou úvahu, zda je osobní vyšetření žalobkyně nutné a proč k němu přistoupeno nebude.

39. Zcela nedostatečná byla rovněž reakce PK MPSV na námitky žalobkyně proti druhostupňovému posudku. Žalobkyně měla ve vyjádření k posudku konkrétní připomínky k jednotlivým základním životním potřebám, na které stručná e–mailová odpověď nemohla dostatečně reagovat; tvrzení o řádném podrobném vysvětlení v posudku PK MPSV a odkaz na něj by mohly obstát pouze v případě, že by tomu tak skutečně bylo.

40. Posudek PK MPSV tudíž nenaplňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění, ve vztahu k provedenému sociálnímu šetření je v různých aspektech v rozporu se spisy a v některých výše předestřených ohledech zároveň nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (zejména absence hodnocení jednotlivých aktivit dle Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce). Posudek PK MPSV je zároveň stěžejním podkladem ve věcech příspěvku na péči, proto je třeba uvedené nedostatky přičíst samotnému napadenému rozhodnutí, které z posudku zcela vycházelo a jeho závěry plně aprobovalo; napadené rozhodnutí tak obsahuje vady dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s.

41. S ohledem na výše uvedené závěry vyslovené na základě podkladů obsažených ve správním spisu již soud neprováděl další dokazování (především řadou předložených lékařských zpráv). Bude na PK MPSV (případně na žalovaném) aby byly v novém řízení všechny podklady (včetně sociálního šetření a prvostupňového posudku) řádně posouzeny a došlo k vyjasnění rozporů i případných odlišných závěrů. Jak zdůrazněno výše, soud zároveň nemohl odborně posuzovat lékařské zprávy a sám činit závěry o zdravotním stavu žalobkyně.

42. Ze všech výše uvedených důvodů soud na základě ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

43. V novém řízení si žalovaný opatří nový posudek PK MPSV (případně zásadní a rozsáhlé doplnění původního posudku, bude–li obsahovat vše potřebné). V posudku budou vypsány všechny použité podklady, skutečnosti obsažené v lékařských zprávách budou kriticky zhodnoceny, PK MPSV řádně vysvětlí rozpory mezi provedeným sociálním šetřením a poznatky o zdravotním stavu, konkrétní poznatky zhodnotí ve vztahu ke všem jednotlivým aktivitám obsaženým v Příloze 1 k prováděcí vyhlášce; zároveň popíše, které jednotlivé aktivity není nezletilá žalobkyně ještě schopna zvládat z důvodu věku (§ 2b prováděcí vyhlášky) a proč pomoc s jednotlivými aktivitami případně nebyla každodenní mimořádnou péčí (vizte § 8 odst. 1 in fine). Dále komise vyhodnotí, zda je namístě provést osobní vyšetření žalobkyně, případné záporné stanovisko pak explicitně a dostatečně odůvodní v novém posudku. Posudek PK MPSV bude vypracován takovým způsobem, aby splňoval všechny požadavky na úplnost a přesvědčivost.

44. Podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. je žalovaný vysloveným právním názorem Městského soudu v Praze vázán.

45. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s.; žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobkyní v daném řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za dva úkony právní služby po 1000 Kč a za jeden úkon za 500 Kč, tedy celkem 2500 Kč (§ 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 11 odst. 2 písm. h), § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), tj. převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé (žaloba) a návrh na brzké nařízení jednání s doplněním důkazu ze dne 15. 1. 2024, společně s náhradou hotových výdajů po 300 Kč za jeden úkon, celkem 3400 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Návrh na brzké nařízení jednání nefiguruje v § 11 odst. 2 advokátního tarifu, avšak písm. h) téhož ustanovení za takový úkon považuje jednoduchou výzvu k plnění; žádost o rychlé vyřízení věci soud zároveň s ohledem na konkrétní okolnosti případu shledal plně účelnou, proto daný úkon zahrnul do nákladů řízení žalobkyně. Naopak odměna za nahlížení do spisu samostatně nenáleží (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006, č. j.: 6 Azs 177/2005–50, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j.: 5 Azs 33/2008–40; jedná se o součást úkonu převzetí zastoupení). Dle § 57 odst. 2 s.ř.s. byla žalobkyni taktéž přiznána náhrada DPH v sazbě 21 % ve výši 714 Kč; soud z veřejné databáze zjistil, že zástupkyně žalobkyně se v průběhu řízení stala plátkyní DPH, přitom rozhodné datum pro přiznání náhrady DPH je den, kdy se zástupce dozví, že zastupování skončilo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2005, sp. zn.: II. ÚS 288/05), jelikož ke dni vydání tohoto rozsudku je zástupkyně žalobkyně plátkyní DPH, přiznal soud i tuto náhradu. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tedy činí částku 4114 Kč.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze