21 Ad 18/2023– 36

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou–Amortem ve věci žalobkyně: P. M., narozená dne X. bytem X. zastoupená zmocněnkyní T. J., narozenou dne X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2023, č. j.: MPSV–2023/59635–911 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2023, č. j.: MPSV–2023/59635–911, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2023, č. j.: MPSV–2023/59635–911, jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 22. 6. 2022, č. j.: 97867/2022/AAB, tím způsobem, že jí podle ustanovení § 7, § 8, § 9, § 11, § 13 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „z.s.s.“), byla snížena výše příspěvku na péči od července 2022.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že nebylo dostatečně zhodnoceno zvládání základní životní potřeby mobility, neboť se nezjistilo, jakého charakteru jsou její záchvaty. Chybí informace, zda je žalobkyně schopna rozpoznat blížící se záchvat a případně na něj reagovat. Přichází–li záchvaty bez varování a v různém čase, žalobkyně vyžaduje trvalý dohled, aby se zabránilo pádům a zraněním. U stravování mohou nečekané záchvaty způsobit upuštění nápoje či pokrmu, opaření nebo pořezání o střepy. Servírovací stolky či používání posunování se jeví nebezpečnými, neboť by hrozily pád žalobkyně na tyto pomůcky či jejich převrhnutí. V napadeném rozhodnutí se také neřeší, jak by bylo možné zaujmout pozici při výkonu fyziologické potřeby, není–li zřejmé, zda přijde záchvat. Nebyly posouzeny ani otázky, zda se žalobkyně orientuje v přirozeném sociálním prostředí a obvyklých situacích, resp. zda na ně dokáže přiměřeně reagovat. Žalobkyně v tomto směru poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j.: 9 Ads 165/2014–65, podle něhož se orientace v obvyklém prostředí a situacích hodnotí ve vztahu ke zdravé osobě stejného věku. Rovněž tělesná hygiena nebyla vyhodnocena v návaznosti na rozpoznání blížícího se záchvatu. Žalovaný nevysvětlil, proč došlo k zásadnímu odchýlení oproti závěrům posudku ze dne 17. 6. 2019, zda kvůli zlepšení zdravotního stavu nebo kvůli omylu při předchozím posouzení zdravotního stavu. Žalobkyně navrhla zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když shrnul zjištění posudkového lékaře a posudkové komise. Komise hodnotila jako nezvládané potřeby péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. U ostatních základních životních potřeb nemůže být důvodem pro nezvládání jen nutná občasná dopomoc nebo připomínání či samotné zvýšené úsilí. Záchvatové stavy X., byť byla zohledněna i X. veškerého postižení, je nutné pokládat za stavy přechodné v rámci kritéria dlouhodobosti i co do tíže. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 7. 2. 2022 podala žalobkyně u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu žádost o změnu výše přiznaného příspěvku na péči.

5. Dne 1. 3. 2022 bylo s žalobkyní provedeno sociální šetření v jejím bytě, podle kterého o žalobkyni pečují sestra a dcera; dle jejich sdělení je to s žalobkyní lepší dopoledne, odpoledne již bývá unavena. Žalobkyně se při vstávání a usedání opírá o nábytek, stojí s opěrou, zaujme a mění polohy, v bytě se někdy pohybuje s francouzskou holí, jindy se musí zapírat, mimo byt je vždy nutný doprovod pečující osoby, s níž chodí za ruku, při chůzi po schodech se přidržuje pečující osoby, jezdí MHD, metrem se bojí, vždy s ní cestuje dcera, mívá křeče, svalové záškuby, při kterých jí vypadávají věci z rukou. Má brýle na blízko, došlo ke zhoršení zraku, vidí špatně i s brýlemi, potíže se sluchem jsou spíše psychického rázu, je orientována místem, dny jí splývají, avšak rozliší pracovní dny a víkend, blízkou rodinu pozná, kamarádky nikoliv, je orientována v přirozeném sociálním prostředí a byla jí diagnostikována X. Když dostane X., krátkou zprávu nenapíše, sdělení chápe v jednodušším podání, nerozumí obsahu textu, nevnímá základní obrazové symboly a zvukové signály, telefonem zavolá. Ke konzumaci si nevybere hotový nápoj a potraviny, potraviny rozezná, ale nevybaluje je, nápoj si nenalije, stravu krájí a servíruje pečující osoba, jí lžící, kterou však někdy neudrží, proto musí být krmena, pije z tvrdší skleničky či plastové láhve, pitný režim nedodržuje, nad konzumací v obvyklém režimu dohlíží pečující osoba, nápoj ani stravu žalobkyně na místo konzumace nepřemístí. Někdy nerozezná rub a líc oblečení, zipy a knoflíky nezapne, s výběrem oblečení a obuvi přiměřené okolnostem i s oblékáním a obouváním pomáhá pečující osoba. V bytě je sprcha s židličkou, při vstupu a výstupu se žalobkyně přidržuje, hygienické potřeby nerozezná, tělesnou hygienu dodržuje s pomocí pečující osoby, s jejíž pomocí zvládá i mytí celého těla a mytí a česání vlasů, osušení dělá a péči o nehty zajišťuje taktéž pečující osoba, denní a ústní hygienu zvládá s pomocí pečující osoby, která jí o to musí říct a dát jí na kartáček pastu. Fyziologickou potřebu si uvědomí jak kdy, X., zaujme vhodnou polohu, X., očistu provede s pomocí pečující osoby, jež se dotazuje, zda si umyla ruce, má plenkové kalhotky, nyní to zkouší i bez nich.

6. Následně byl vyžádán posudek Lékařské posudkové služby pro Prahu 3 Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „prvostupňový posudek“), který zpracoval MUDr. Š. H., MBA, dne 20. 5. 2022 pod č. j.: LPS/2022/380–P3_CSSZ. Podkladem posudku byly zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, nálezy odborných lékařů, jakož i závěry ze sociálního šetření. Posudkem bylo zjištěno, že žalobkyně trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem v důsledku „X.“. Podle posudku žalobkyně nezvládá pouze jednu základní životní potřebu – péči o domácnost, a tak není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

7. Na základě prvostupňového posudku vydal prvoinstanční orgán rozhodnutí ze dne 22. 6. 2022, č.j.: 97782/2022/AAB, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Zároveň bylo téhož dne vydáno prvostupňové rozhodnutí, č. j.: 97867/2022/AAB, jímž byl žalobkyni z moci úřední ode dne 1. 7. 2022 odejmut příspěvek na péči.

8. Proti oběma rozhodnutím prvostupňového orgánu podala žalobkyně odvolání, v nichž shodně namítala, že nezvládá také základní životní potřeby mobility, komunikace, tělesné hygieny, péče o zdraví a osobních aktivit i další potřeby, k čemuž uvedla konkrétní tvrzení.

9. V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze (dále jen „PK MPSV“); následně byl ve věci vydán posudek ze dne 20. 9. 2022, e. č. SZ/2022/1772–PH–6. Komise zasedla v žalobkynině nepřítomnosti ve složení předseda komise (posudkový lékař) MUDr. JUDr. J. Š., Ph.D., MUDr. T. M. s odborností psychiatrie a tajemnice Bc. A. V., DiS. Komise vycházela z posudkového spisu LPS PSSZ Praha 3, ze spisu odvolacího orgánu a ze sociálního šetření ze dne 1. 3. 2022.

10. PK MPSV u žalobkyně shledala X.

11. Komise uvedla, že při hodnocení oblasti nemůže být důvodem nezvládání jen občasná nutná dopomoc, připomínání druhou osobou ani samotné zvýšené úsilí vedoucí ke zvládnutí oblasti; ve svém posouzení nebyla vázána žádným předchozím posuzováním ve věci, nýbrž provedla vlastní posouzení a odůvodnila jej, vyšla z dalšího vývoje údajů v navazující zdravotnické dokumentaci.

12. Ze zdravotních zpráv vyplynulo tvrzení o X., dále jsou v nich popsány X., zaznamenány i X., referováno náhlé zhoršení hybnosti dolních končetin, po hospitalizaci byla bez přesvědčivé poruchy stability, následně z lékařských zpráv vyplývají reference o opakovaných atakách s poruchou vědomí přicházejících neočekávaně (bez prodromů) s pádem, X., v trvání 15 – 20 minut, X., k těmto záchvatům docházelo třikrát týdně, několikrát denně docházelo k atakám křečí v trvání 10 – 15 minut.

13. U oblasti mobility nebylo zjištěno postižení dolních končetin na úrovni těžkých paréz až plegií, jež by i v dané tíži splňovalo kritérium dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to i při zohlednění X. X. záchvaty byly hodnoceny jako přechodné stavy v rámci kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i co do tíže, ačkoli se referovala i X., ani ta však nebyla podkladem pro nezvládání oblasti mobility (záchvaty nevedly k hodnocení jako nezvládaných ani dalších životních potřeb – orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny a výkonu fyziologické potřeby). Žalobkyně byla základně orientována, neprokázala se u ní kognitivní porucha s rámcem psychiatrického postižení na úrovni těžší demence, jež by vedla ke ztrátě orientačních schopností a duševních kompetencí, nebylo zjištěno současně oboustranné postižení na úrovni praktické slepoty ani hluchoty. Komise neuznala za nezvládnuté oblasti orientace a komunikace, totéž platilo pro stravování, když nebylo zjištěno těžší kognitivní postižení či oboustranná ztráta funkce horních končetin, aniž by bylo poukazováno na možnost využití facilitačních pomůcek při krájení potravin či k přemístění stravy (využití servírovacího vozíku, posunutí apod.), nepřítomna byla též praktická nevidomost obou očí (příprava teplého jídla a pití pak spadá do potřeby péče o domácnost). Potřeba oblékání a obouvání byla taktéž hodnocena jako zvládnutá, bylo možné oblékání vhodných druhů oblečení a obouvání vhodné obuvi, a to včetně oblékání dolní poloviny těla (např. volnější oblečení, se suchými zipy, případně též s pomocí dostupných facilitačních pomůcek), nebyla zjištěna ztráta funkce obou horních či dolních končetin ani praktická nevidomost obou očí současně. Ohledně tělesné hygieny nebyly zjištěny neschopnosti měnit pozice těla, přesedávat si, přemístit se ze sedu do stoje, existoval předpoklad celkové hygieny každodenního charakteru s využitím sedáku, madla či protiskluzové podložky; případná preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu vyloučení rizika pádu nebyla posudkovým kritériem. V oblasti výkonu fyziologické potřeby byla stran pohyblivosti hodnocena samotná schopnost zaujmutí vhodné polohy na WC, případně s užitím facilitačních pomůcek jako jsou zvýšený nástavec na WC či madla, dále s užíváním zajišťovacích absorpčních pomůcek, kdy ani zjištění ne vždy zcela adekvátní očisty s možností občasného selhání by nepředstavovalo posudkové kritérium.

14. Odlišné posouzení oproti prvostupňovému posudku bylo učiněno na základě zdravotní dokumentace a s přihlédnutím k sociálnímu šetření; oproti posouzení v minulosti byly zohledněny další diagnostika a konkrétní okolnosti zjištěné i v další navazující dokumentaci, a to ve vztahu k nyní posuzovanému období.

15. PK MPSV konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a na jeho základě v nesouladu s prvoinstančním posudkem nezvládnutí tří základních životních potřeb (osobní aktivity, péče o zdraví a péče o domácnost). Námitky uvedené v odvolání byly dle komise spolu s doloženými materiály vyhodnoceny ve vztahu ke zjištěnému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu s dopadem na sebeobslužné schopnosti žalobkyně. PK MPSV tak uzavřela, že žalobkyně byla ode dne 7. 2. 2022 osobou, jež se v I. stupni považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

16. Jelikož žalobkyně využila svého práva vyjádřit se k hodnocení PK MPSV, uvedla tvrzení ke svému zdravotnímu stavu a přiložila lékařské zprávy, vyžádal si žalovaný doplnění posudku komise zasedající dne 20. 9. 2022; následně byl ve věci vydán posudek ze dne 26. 1. 2023, e. č. SZ/2022/2600–PH–14. Komise zasedla opět v žalobkynině nepřítomnosti (byla k jednání pozvána, ale omluvila se) ve složení předseda komise MUDr. JUDr. J. Š., Ph.D., MUDr. B. Ž. s odborností neurologie a tajemnice Bc. A. V., DiS. Komise vycházela z posudkového spisu LPS PSSZ Praha 3, ze spisu odvolacího orgánu, ze zdravotní dokumentace psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ze sociálního šetření ze dne 1. 3. 2022, z vyjádření žalobkyně ze dne 9. 10. 2022, z posudku PSSZ LPS pro Prahu 3 ze dne 17. 6. 2019 a z lékařské zprávy z psychiatrie MUDr. K. P. ze dne 2. 2. 2022.

17. PK MPSV mj. uvedla, že k jednání byla žalobkyně pozvána, avšak telefonicky se omluvila; komise není vázána předchozím posuzováním věci, jak v minulosti probíhalo, např. proto, že má s odstupem času další údaje nebo provádí vlastní nezávislé posouzení a odůvodňuje jej (s časovým odstupem a další dokumentací) v rámci platné legislativy; hodnocena nejsou jen období v rámci přechodného zhoršení zdravotního stavu, musí jít o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav hodnocený v horizontu jednoho roku; v nové lékařské psychiatrické zprávě nejsou zmíněny nápadné a těžké projevy v podobě těžkého pohybového postižení či těžké poruchy řízení motoriky (včetně záchvatových stavů uváděných v dřívější dokumentaci a referovaných v předchozím posudku).

18. Na základě výše uvedených podkladů PK MPSV vzhledem k X. spojené s opakovanými hospitalizacemi uznala za nezvládnuté oblasti osobních aktivit, péče o domácnost a péče o zdraví. Komplexní charakter těchto uznaných oblastí je činí oproti dalším oblastem podstatně obtížnější na jejich zvládání z hlediska postižení žalobkyně; na druhou stranu ani velmi výrazné nezvládání některých životních potřeb není vždy samo o sobě podkladem pro nezvládání potřeb jiných, posuzovaných dle specifických kritérií samostatně. Komise však nadále i s poukázáním na posudkové zhodnocení komise zasedající dne 20. 9. 2022 neuznávala oblasti mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny a výkonu fyziologické potřeby. K argumentaci posudkem lékaře prvostupňového orgánu ze dne 17. 6. 2019 komise sdělila, že pro nezvládání oblasti mobility, tělesné hygieny a komunikace nebyl v nově doložené dokumentaci zjištěn objektivní posudkově medicinský podklad. Jak dále komise uvedla, byla během posouzení zohledněna veškerá symptomatologie s doloženým postupem ošetřujících lékařů (včetně záchvatů X. až osmkrát měsíčně, po úpravě medikace čtyřikrát měsíčně), ani to však nevedlo ke změně posudkových závěrů. Psychické postižení a sebeobsluha byly hodnoceny i v relaci k závažným stavům (vedoucím k hospitalizaci), k dosavadní četnosti indikací změn v rámci psychiatrické péče a k četnosti a míře terapeutického zásahu i např. k rychlosti regrese symptomatologie řešené během hospitalizace.

19. PK MPSV znovu konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav projevující se nezvládnutím tří základních životních potřeb (osobních aktivit, péče o zdraví a péče o domácnost). PK MPSV opět shrnula, že žalobkyně byla ode dne 7. 2. 2022 osobou považovanou za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni.

20. Žalobkyně opětovně využila svého práva vyjádřit se k hodnocení PK MPSV a dne 3. 3. 2023 žalovanému sdělila, že podle posudku PSSZ – LPS pro Prahu 3, č. j.: LPS/2019/791–P3_CSSZ (ze dne 17. 6. 2019), se její X. již nikdy nezlepší; také nebyly brány v úvahu X. doložené zprávami z neurologie, které byly předloženy k vyjádření předsedovi PK MPSV. Dle následného vyjádření předsedy PK MPSV nebyly objektivní skutečnosti uvedené v předmětných nálezech shledány důvodnými pro změnu závěru druhostupňového posudku; konkrétní vyšetření ošetřujícími lékaři byla v posudcích zohledněna, komise není vázána předchozími posudky, provádí vlastní posouzení a odůvodňuje jej, komise hodnotila i dokumentaci navazující na dokumentaci předloženou k vyjádření, v rámci podkladů byla zohledněna i případná X., což bylo v doplňkovém posudku výslovně uvedeno; k podání žádosti o další doplňující posudek není důvod.

21. Na základě posudku PK MPSV vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí ze dne 14. 3. 2023.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

22. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s.

24. Podle ust. § 8 odst. 2 z.s.s. osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

25. Podle ust. § 9 odst. 1 z.s.s. při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

26. Podle ust. § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“) pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

27. Podle ust. písm. a) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Mobilita. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

28. Podle ust. písm. b) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Orientace. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, 2. mít přiměřené duševní kompetence, 3. orientovat se osobou, časem a místem, 4. orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, 5. orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

29. Podle ust. písm. c) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Komunikace. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, 2. chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, 3. vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, 4. porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, 5. používat běžné komunikační prostředky.

30. Podle ust. písm. d) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Stravování. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

31. Podle ust. písm. e) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Oblékání a obouvání. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

32. Podle ust. písm. f) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Tělesná hygiena. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

33. Podle ust. písm. g) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Výkon fyziologické potřeby. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu, 5. používat hygienické pomůcky.

34. K přezkumu rozhodnutí založených na zdravotním stavu je nezbytné uvést, že soud nemůže přezkoumávat odbornou stránku posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti, nemůže tak sám o sobě posoudit, zda žalobkyni náleží příspěvek na péči a zda splňovala podmínky pro zařazení do stupně závislosti I či do jiného stupně. Soud však dle zásady volného hodnocení důkazů hodnotí předmětný posudek jako každý jiný důkaz, a to z hlediska požadavků na přesvědčivost, úplnost a vypořádání se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. K rozhodování ve věcech příspěvku na péči se opakovaně vyslovoval též Nejvyšší správní soud, jenž v právní větě k rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j.: 4 Ads 57/2009–53, uvedl: „Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“ 35. Městský soud v Praze v souvislosti s námitkami žalobkyně shledal, že posudek PK MPSV, který byl klíčovým podkladem napadeného rozhodnutí, shora uvedené požadavky nesplňuje, a to z následujících důvodů.

36. V zásadě ve vztahu ke všem životním potřebám hodnoceným jako zvládané namítala žalobkyně nedostatečné zhodnocení jejích záchvatů, kterými trpí.

37. Obecně lze říci, že vyhodnocení záchvatů žalobkyně ve vztahu k zvládání základních životních potřeb nelze mít za úplné a přesvědčivé, naopak bude v daném ohledu třeba vyžádat nový posudek nebo minimálně dosavadní posudky doplnit.

38. Z posudků vyplývá, že žalobkyně trpěla třemi typy záchvatů. Osmkrát (po nasazení medikace čtyřikrát) za měsíc X., v uvedeném případě má soud posudky PK MPSV za přesvědčivé ohledně řádného zhodnocení jejich vlivu na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a z něj vycházející zvládání či nezvládání základních životních potřeb. Dalšími typy záchvatů jsou křeče (několikrát denně po dobu 10 – 15 minut) a kolapsové stavy (třikrát týdně, neočekávané, se ztrátou vědomí, pádem, X. v délce 15 – 20 minut, posléze docházelo X.). Přes konstatování, že zpráva z roku 2022 již o kolapsových stavech nehovoří (oproti zprávě z roku 2020), není možné dovodit jejich vyloučení (resp. posudky PK MPSV s nimi pracují a určitým způsobem se s nimi vyrovnávají). Posouzení PK MPSV, podle nichž jsou kolapsové a křečové stavy krátkodobé, nejde proto o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, považuje soud za přesvědčivé u těch konkrétních aktivit hodnocených v rámci základních životních potřeb (podrobněji popsaných níže), jež s sebou při náhlém záchvatu nenesou zvýšené riziko zranění; na druhou stranu, u aktivit, jež možné obdobné riziko evokují, nelze dosavadní posouzení provedené PK MPSV shledat stran záchvatů křečí a kolapsových stavů za zcela přesvědčivé. Soud podotýká, že ust. § 8 odst. 2 z.s.s. považuje za závislou i osobu starší 18 let, která vyžaduje „toliko“ dohled jiné fyzické osoby, což implikuje sice součinnost jiné fyzické osoby, avšak fakticky vzato onu potřebu uspokojí posuzovaná osoba sama, pouze k tomu potřebuje dohled (i pro případ snížení výraznějších rizik spjatých s výkonem dané potřeby, resp. konkrétní aktivity). Zároveň je zjevné, že stav akutního záchvatu samozřejmě netrvá nepřerušeně celý rok, nicméně stav, kdy se alespoň po dobu jednoho roku záchvaty pravidelně a relativně často opakují, by v konkrétním případě pojmu „dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav“ (§ 3 písm. c) z.s.s.) odpovídat mohl. Dle zákonné definice nelze obecně záchvatové stavy apriori a paušálně vyloučit coby dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jen proto, že většinu času akutně netrvají, vždy je třeba konkrétní a přesvědčivé odborné lékařské posouzení.

39. K posuzování záchvatů ve vztahu k příspěvku na péči se vyslovil též Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 11. 2023, č. j.: 5 Ads 8/2023 – 25: „Nejvyšší správní soud je toho názoru, že pokud je onemocnění žalobkyně takového charakteru, že není schopná jistě predikovat, zda se záchvat dostaví, či ne, ani v jaké intenzitě, přičemž s ohledem na četnost záchvatů (v dané věci 5–7krát denně) je pravděpodobnost vysoká, může být vhodné se činnostem, při nichž dochází k záchvatům a konsekventně k poraněním předem vyvarovat, nebo je vykonávat pod dohledem jiné osoby. Dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu proto nelze a priori říci, že nutnost preventivního opatření (dohled či pomoc) je pro posouzení závislosti zcela a bez dalšího nepodstatné. Ostatně, jak vyplývá z dikce § 8 odst. 2 in fine zákona o sociálních službách, zákonodárce počítá s formou pomoci spočívající toliko v dohledu nad posuzovanou osobou, což lze považovat za formu preventivního opatření. Je však nutné zdůraznit, že potřeba dohledu, pomoci či péče jiné fyzické osoby musí vycházet z objektivně zjištěného zdravotního stavu a musí být reálná s ohledem na onemocnění žalobkyně. Jinak řečeno, potřeba asistence při zvládání základních životních potřeb nesmí být výsledkem subjektivního hodnocení, ale musí mít objektivně lékařské zdůvodnění. Soudu však nepřísluší hodnotit, zda tyto obavy reflektují objektivní zdravotní stav žalobkyně.“ 40. Za stavu doposud zjištěného považuje soud posudky PK MPSV ve vztahu k záchvatům žalobkyně za nepřesvědčivé (resp. z neodborného hlediska vnímá obzvláštní riziko újmy při náhlém kolapsu) ohledně aktivit chůze po schodech a nastupování i vystupování z dopravního prostředku včetně bariérových (u potřeby mobility), přemístit nápoj a stravu na místo konzumace (u potřeby stravování), provádět celkovou hygienu, zejm. v souvislosti s užíváním vany či sprchového koutu, (u potřeby tělesné hygieny). Soud k tomu připomíná, že dle ust. § 2a prováděcí vyhlášky stačí jedna nezvládaná aktivita, aby byla hodnocena jako nezvládaná i celá základní životní potřeba (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j.: 4 Ads 495/2019 – 71, a ze dne 25. 4. 2019, č. j.: 8 Ads 271/2018 – 34). Zároveň za současné situace jsou stran záchvatů žalobkyně posudky PK MPSV přesvědčivé ve vztahu k životním potřebám orientace, komunikace, oblékání a obouvání a výkonu fyziologické potřeby; tvrzení o jejich krátkodobém trvání obstojí (např. obouvání nelze sice činit v akutní fázi záchvatu, pak to ale po celou dobu možné je, zároveň se aktivita nejeví zvlášť nebezpečnou pro případ náhlého kolapsu). Soud však nicméně nevylučuje potřebu vysvětlit v souvislosti se záchvaty i zvládání dalších aktivit, ať už k ní povede odborný medicinský pohled nebo případné nové poznatky.

41. Výše uvedené se týkalo spíše záchvatů typu náhlých kolapsů, k nimž mělo u žalobkyně docházet třikrát týdně, u nichž je jejich charakter zjevný (náhlá, neočekávaná ztráta vědomí s pádem). Podrobněji posoudit ale bude třeba i třetí typ záchvatů žalobkyně, tj. křečí ve frekvenci několikrát denně po dobu 10 – 15 minut. Bude třeba vysvětlit, co konkrétně se s žalobkyní v průběhu křečí děje, nakolik je jimi paralyzována a zda jí kvůli nim hrozí natolik zvýšené riziko (např. pádu), aby zvládání konkrétních aktivit vyžadovalo dohled fyzické osoby.

42. Dále žalobkyně namítala neposouzení dvou aktivit spadajících pod základní životní potřebu orientace, což soud seznal důvodným.

43. Potřeba orientace byla ze strany PK MPSV posouzena v posudku ze dne 20. 9. 2022. Nicméně, bylo tak učiněno velice stručně, v posudku nejsou rozepsány jednotlivé aktivity, přitom postačuje nezvládání jediné ze zkoumaných aktivit, aby byla celá základní životní potřeba hodnocena jako nezvládaná (§ 2a prováděcí vyhlášky). PK MPSV měla provést komplexní, autonomní a přesvědčivé zhodnocení aktivit stanovených v Příloze 1 k prováděcí vyhlášce. Měla se též vypořádat se závěry sociálního šetření, jež nebyly rovněž kriticky zhodnoceny, naopak některá zjištění v rámci sociálního šetření neodpovídají zjištěním PK MPSV nebo jsou s nimi dokonce v rozporu, nelze tak alespoň v některých aspektech souhlasit s obecnou proklamací, že údaje ze sociálního šetření korelovaly s vyšetřením zdravotního stavu.

44. U aktivity poznávání a rozeznávání zrakem a sluchem se v sociálním šetření uvádí zhoršení zraku a špatné vidění i s brýlemi. V posudku PK MPSV ze dne 20. 9. 2022 je sdělena absence praktické oboustranné slepoty a hluchoty, přes stručnost posouzení a implicitnost zmíněné aktivity lze v daném aspektu posudek hodnotit jako přesvědčivý.

45. U dispozice s přiměřenými duševními kompetencemi je v posudku zmíněna absence těžší demence, chybí však vypořádání se se závěrem ze sociálního šetření o X.

46. U orientace osobou, časem a místem byla v posudku stručně zmíněna základní orientovanost, opět však chybí vypořádání se se závěrem ze sociálního šetření, podle kterého žalobkyni dny splývají, rozliší jen, zda je pracovní den či víkend.

47. Poslední dvě uvedené aktivity nejsou v posudku ze dne 20. 9. 2022 posouzeny ani náznakem, paušální tvrzení o orientovanosti žalobkyně, resp. absence její ztráty, nemůže obstát, jelikož posudek musí být úplný. Ze sociálního šetření přitom vyplývá, že žalobkyně nepozná své kamarádky, s čímž se posudek též nikterak nevypořádal.

48. V poslední námitce se žalobkyně neztotožnila se způsobem, jakým se žalovaný (resp. posudková komise) vypořádal s předchozím posudkem ze dne 17. 6. 2019.

49. Daná námitka je taktéž důvodná. Žalobkyni byl novým (napadeným) rozhodnutím snížen příspěvek na péči o dva stupně. Uvedené snížení je sice přípustné, avšak je nezbytné jej velmi dobře a přesvědčivě odůvodnit, a to rovněž výslovným porovnáním s předchozím posudkem a konstatováním změny zdravotního stavu na základě konkrétních nových poznatků nebo popsáním, v jakých konkrétních aspektech se předchozí posudek mýlil. Je sice pravdou, že PK MPSV provádí autonomně aktuální zhodnocení zdravotního stavu, avšak musí se výslovně vyjádřit k předchozímu posouzení a přesvědčivě vysvětlit, proč a v jakých ohledech se od něj odchýlila (k tomu srov. judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudky ze dne 19. 10. 2023, č. j.: 9 Ads 84/2022 – 18, a ze dne 14. 11. 2023, č. j.: 5 Ads 8/2023 – 25).

50. PK MPSV sice v posudku a jeho doplnění uváděla, že oproti posudku ze dne 17. 6. 2019 v nové lékařské dokumentaci nebyl podklad pro nezvládání hned několika základních životních potřeb, avšak nikterak nesdělila, proč konkrétně k tomuto odchýlení došlo (nabízí se mj. žalobkyní navrhovaná změna zdravotního stavu nebo nesprávné posouzení v původním posudku). Zároveň PK MPSV musela vycházet i z neúplných podkladů, jelikož posudek ze dne 17. 6. 2019 uznával žalobkyni závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni, ale napadené rozhodnutí snížilo žalobkyni stupeň závislosti z III. na I. stupeň, musí tudíž ještě existovat minimálně jeden posudek zdravotního stavu žalobkyně, s nímž se PK MPSV nevypořádala, který přiznával žalobkyni nezvládání minimálně ještě jedné základní životní potřeby, jenž zároveň chybí ve správním spisu. Uvedený posudek měl PK MPSV zajistit žalovaný, aby mohla řádně odůvodnit odchýlení se od předchozího posouzení, na němž spočíval závěr o III. stupni závislosti, což neučinil.

51. Posudky PK MPSV tudíž ani ve svém souhrnu nenaplňují požadavky úplnosti a přesvědčivosti, vyžadují zásadní doplnění a v některých výše předestřených ohledech jsou zároveň nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Posudek PK MPSV je zároveň stěžejním podkladem ve věcech příspěvku na péči, proto je třeba uvedené nedostatky přičíst samotnému napadenému rozhodnutí, které z posudku zcela vycházelo a jeho závěry plně aprobovalo; napadené rozhodnutí tak obsahuje vady dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s.

52. Ze všech výše uvedených důvodů soud na základě ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Ke zrušení prvostupňového rozhodnutí soud naopak nepřistoupil, jelikož nápravu je možno zjednat v odvolacím řízení.

53. V novém řízení si žalovaný opatří nový posudek PK MPSV (případně zásadní a rozsáhlé doplnění původního posudku, bude–li obsahovat vše potřebné). V posudku bude popsáno, jak žalobkyni ovlivňují záchvaty křečí a jaký dopad mohou mít na zvládání jednotlivých aktivit v rámci základních životních potřeb, obdobně bude popsáno, proč mají či nemají vliv na zvládání životních potřeb její kolapsové stavy, a to především s ohledem na konkrétní aktivity označené výše jako rizikové a ve vztahu zejména k nutnosti dohledu jako jedné z alternativ nezvládání základní životní potřeby; v posudku bude zároveň vysvětleno, za jakých podmínek by bylo důvodem nezvládání základní životní potřeby vyžadování dohledu jiné fyzické osoby (dle § 8 odst. 2 z.s.s. totiž vyžadování dohledu postačuje k označení potřeby za nezvládanou). U základní životní potřeby orientace budou zhodnoceny všechny zkoumané aktivity a řádně budou vypořádány především odlišnosti od konkrétních poznatků ze sociálního šetření. PK MPSV výslovně a konkrétně uvede, proč se odchýlila od dosavadního posouzení zdravotního stavu, které žalobkyni seznalo závislou ve III. stupni, zda se jednalo o změnu zdravotního stavu nebo nedostatečné zhodnocení, k čemuž sdělí konkrétní skutečnosti (jaké změny ve zdravotním stavu nastaly či jaké aspekty zdravotního stavu byly posouzeny chybně); žalovanému se zároveň ukládá, aby PK MPSV poskytl posudek, na základě něhož byl žalobkyni přiznán III. stupeň závislosti, aby se s ním komise mohla přesvědčivě vyrovnat. Dále komise vyhodnotí, zda je namístě provést osobní vyšetření žalobkyně. Posudek PK MPSV bude vypracován takovým způsobem, aby splňoval všechny požadavky na úplnost a přesvědčivost.

54. Podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. je žalovaný vysloveným právním názorem Městského soudu v Praze vázán.

55. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobkyni náklady nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze