21 C 101/2019-266

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Blanky Jarolímkové a přísedících JUDr. Bohuslavy Studničkové a Evy Ficencové ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ; zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď daná žalovanou žalobkyni ze dne [datum] je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované náklady řízení ve výši 30 228,50 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalované.

III. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit náklady řízení ve výši 7 354,10 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 5.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 8. 2018 domáhala určení neplatnosti výpovědi dané žalovanou žalobkyni dne [datum] s tím, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovanou pracovní smlouvu na dobu neurčitou s druhem práce„ [druh práce]“ a se sjednaným dnem nástupu do práce dne [datum]. Žalobu zdůvodnila tím, že vlivem vysokého pracovního vytížení u ní došlo ke zhoršení zdravotního stavu, které vyústilo v její pracovní neschopnost v období od 2. 11. 2017 do 15. 3. 2018 pro onemocnění [údaje o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 5 slov]. Dne [datum] byl MUDr. [jméno] [příjmení] ohledně pracovní způsobilosti žalobkyně vypracován posudek se závěrem, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu zaměstnání z důvodu ohrožení nemocí z povolání. S ohledem na závěr lékařského posudku požádala žalobkyně dne [datum] žalovanou o převedení na jinou práci, což žalovaná žalobkyni neumožnila, a tím nesplnila svou povinnost převést ji na jinou práci, uloženou jí § 41 odst. 1 písm. a), příp. písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ zák. práce“). Žalobkyně podotkla, že žalovaná žalobkyni na jinou práci nepřevedla, přestože v předmětné době poptávala místo uklízečky či hledala spolupracovníky pro činnost nabízení služeb žalované pro [obchodní firma] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno]. Dne 23. 3. 2018 byla žalobkyně vyzvána žalovanou, ať se dostaví na pobočku žalované za účelem jednání o ukončení pracovního poměru. Z důvodu neshody mezi žalobkyní a žalovanou stran výpovědního důvodu, pro nějž měl být s žalobkyní ukončen pracovní poměr, byla dne [datum] provedena MUDr. [jméno] [příjmení] opakovaná lékařská prohlídka žalobkyně z důvodu pracovní neschopnosti trvající déle než 8 týdnů se závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu obecného onemocnění. Dne [datum] byla žalovanou žalobkyni dána výpověď podle § 52 písm. e) zák. práce, s odůvodněním, že onemocnění žalobkyně, pro něž dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost pro výkon předmětného povolání, nemá původ v pracovním úrazu ani není nemocí z povolání či ohrožením nemocí z povolání. Žalobkyně se závěry lékařského posudku ze dne [datum] nesouhlasila, proto podala návrh na jeho přezkum. Rozhodnutím Krajského úřadu pro Jihočeský kraj, odboru zdravotnictví ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl lékařský posudek MUDr. [jméno] [příjmení] zrušen, neboť k vydání posudku nebyla oprávněna. Podle žalobkyně z důvodu zrušení posudku, na jehož podkladě jí byla žalovanou dána výpověď, byla výpověď neplatná. Dále žalobkyně vyjádřila nesouhlas s důvodem výpovědi, neboť má za to, že její zdravotní problémy mají povahu nemoci z povolání či ohrožení nemocí z povolání, a proto jí náleží i odstupné v minimální výši dvanáctinásobku jejího průměrného výdělku. Žalobkyně odmítla závěr žalované, že by její v minulosti uznaná nemoc z povolání nesouvisející s jejím pracovním poměrem k žalované vylučovala možnost, že se její zdravotní stav zhoršil vlivem vysokého pracovního vytížení v rámci pracovního poměru k žalované, protože lokální svalová zátěž je uvedená jako rizikový faktor u povolání [povolání žalobkyně]. Již v době, kdy žalobkyně absolvovala vstupní prohlídku do zaměstnání u žalované, měla [údaje o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]. I přes tyto skutečnosti byl výsledkem vstupní prohlídky závěr, že je k výkonu povolání způsobilá bez omezení. Žalobkyně svá žalobní tvrzení podáním ze dne 27. 8. 2020 doplnila tak, že žalovaná žalobkyni již nechtěla zaměstnávat, jednání žalované vůči žalobkyni bylo v rozporu s dobrými mravy a že vykazuje známky diskriminace, když žalovaná žalobkyni jako své kmenové zaměstnankyni nenabídla práci, kterou nabízela všem potenciálním zájemcům o práci. Podle žalobkyně došlo jednáním žalované k porušení ust. § 16 odst. 2 zák. práce, jednání vykazuje znaky nepoctivého jednání ve smyslu ust. § 6 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. v platném a účinném znění, občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a rozpor s dobrými mravy, což způsobuje její neplatnost ve smyslu ust. § 580 o.z.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnout z následujících důvodů. Žalovaná žalobkyni jakožto svou zaměstnankyni odeslala na lékařskou prohlídku již dne 2. 11. 2017, žalobkyně se k lékařské prohlídce však dostavila až s více než čtyřměsíčním odstupem, a to bezprostředně po vydání specializovaného lékařského posudku ze dne [datum] [nemocnice], a.s., [IČO], se sídlem [adresa], oddělení pracovního lékařství (dále též„ specializovaný lékařský posudek“), na základě kterého jí nebyla uznána nemoc z povolání. S ohledem na skutečnost, že u žalobkyně byly dány důvody k provedení mimořádné lékařské prohlídky podle ust. § 12 odst. 2 písm. f) bod 1. vyhlášky č. 79/2012 Sb., o pracovně lékařských službách a některých druzích posudkové péče, ve znění pozdějších předpisů, když výkon práce byl u žalobkyně přerušen z důvodu nemoci po dobu delší než 8 týdnů, odeslala žalovaná dne 27. 3. 2018 žalobkyni k mimořádné lékařské prohlídce. Ukončení pracovního poměru pak dle tvrzení žalované požadovala žalobkyně v okamžiku, kdy byla odeslána k mimořádné lékařské prohlídce (aniž by ji absolvovala) a kdy již byla seznámena se závěry specializovaného lékařského posudku, neboť ho převzala již dne 28. 2. 2018. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením, že by příčinou zhoršeného zdravotního stavu žalobkyně bylo vysoké pracovní vytížení v pracovním poměru u ní. Žalobkyně měla uznanou nemoc z povolání, nikoliv však v souvislosti s jejím pracovním poměrem u žalované, nýbrž v souvislosti s jejím předchozím zaměstnáním. Podle žalované skutečnost, že byl lékařský posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] následně zrušen, nepůsobí neplatnost výpovědi. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, podle níž výpověď daná zaměstnanci podle § 52 písm. e) zák. práce není neplatná jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává. Žalovaná namítala, že lékařský posudek byl navíc Krajským úřadem Jihočeského kraje zrušen z ryze formálních důvodů, a tudíž nebyl závěr MUDr. [příjmení] o tom, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu obecného onemocnění, nikterak zvrácen. Na tomto závěru podle žalované nic nemění ani skutečnost, že v prvotním lékařském posudku MUDr. [jméno] [příjmení] vydaném dne [datum], v němž bylo uvedeno, že žalobkyně„ pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu ohrožení nemocí z povolání“, jelikož tento závěr byl vyloučen specializovaným lékařským posudkem, který v souladu s ust. § 347 odst. 1 zák. práce vydává poskytovatel příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání, kterým je v daném případě jen [nemocnice], a.s. Proti specializovanému lékařskému posudku se přitom žalobkyně nijak nebránila, přestože nedlouho poté žádala přezkum lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne [datum] vystaveného MUDr. [příjmení]. Žalovaná má za to, že nebyla povinna převést žalobkyni na základě informace o jejím zdravotním stavu na jinou práci, ale mohla dát žalobkyni bez dalšího výpověď, a tento svůj právní názor opřela o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1276/2016 a ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5825/2016.

3. Mezi stranami bylo tedy nesporné, že žalobkyně byla od [datum] zaměstnána u žalované na pozici [povolání žalobkyně] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně měla v době uzavření pracovní smlouvy uznanou nemoc z povolání – [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 6 slov]. Žalobkyně v té době trpěla i [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 6 slov], v období jejího zaměstnání u žalované došlo k zhoršení onemocnění její [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. V období od 2. 11. 2017 do 15. 3. 2018 byla žalobkyně uznána pracovně neschopnou. Stejně tak strany učinily nesporným, že dne [datum] vydala MUDr. [jméno] [příjmení] lékařský posudek s posudkovým závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu obecného nemocnění, který byl následně na návrh žalobkyně zrušen rozhodnutím Krajského úřadu pro Jihočeský kraj, odboru zdravotnictví ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť k vydání lékařka nebyla oprávněna. Dále nebylo mezi stranami sporu, že dne [datum] dala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zák. práce, a to z důvodu, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost pro tzv. obecné příčiny. Mezi stranami však zůstalo sporným, zda žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost v důsledku onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí či se tak stalo z tzv. obecné příčiny, a potažmo, zda výpověď z pracovního poměru u žalované, jež byla žalobkyni dána dne [datum] podle ust. § 52 písm. e) zák. práce, byla platná či nikoli.

4. Soud podle ust. § 120 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř. provedl dokazování všemi účastnicemi navrženými listinnými důkazy. Dále provedl dle § 127 o.s.ř. důkaz znaleckým posudkem, jeho doplňkem i samotným výslechem znalce [příjmení] [celé jméno znalce], [titul]. A dle § 131 o.s.ř. s ohledem na předmět řízení poskytl prostor pro účastnickou výpověď žalobkyni. Soud zamítnul návrhy žalobkyně na doplnění dokazování výslechy svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z důvodů ekonomiky řízení, které jsou blíže rozvedeny pod bodem 8.. Vzhledem k tomu, že potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla, a účastnice samy již návrhy na doplnění dokazování, ani po poučení soudem podle ust. § 119a o.s.ř. ve spojení s ust. § 205a o.s.ř. neměly, dospěl soud k závěru, že na základě provedených důkazů má dostatek podkladů pro své rozhodnutí.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou pracovní smlouvu na dobu neurčitou s druhem práce„ [druh práce] [anonymizováno]“ a se sjednaným dnem nástupu do práce dne [datum] (prokázáno pracovní smlouvou ze dne [datum]). Z výplatních pásek žalobkyně od července 2016 soud zjistil, že žalobkyně pracovala přesčas nejvýše 23 hodin měsíčně (zjištěno z výplatních pásek žalobkyně). Žalobkyně v době nástupu do zaměstnání trpěla [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 5 slov], který se u ní vyvinul z předchozího povolání a [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], po změně zaměstnání u ní došlo nejprve ke zlepšení, na podzim roku 2017 se však onemocnění [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Ošetřující lékařka při kontrole dne [datum] uzavřela, že současné pracovní zařazení žalobkyně se jeví jako sporně vyhovující, neboť u ní došlo k vývoji [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], žalobkyně byla objednána na kontrolu příští rok s tím, že byla poučena o možnosti žádat odškodnění za ztížení společenského úplatně ní za již ohlášenou nemoc povolání, to jest onemocnění [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno] (zjištěno z výpisu ze zdravotní dokumentace žalobkyně ze dne [datum], ambulantní zprávy vystavené MUDr. [jméno] [příjmení], [titul] dne [datum]). Žalobkyně byla v období od 2. 11. 2017 do 15. 3. 2018, tedy po dobu více než 4 měsíců, uznána pracovně neschopnou pro zhoršení onemocnění [anonymizována tři slova]. Žalobkyně podstoupila léčbu ve [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizována dvě slova], které jí byly podávány v období od 2. 11. 2017 do 16. 11. 2017. Její ošetřující lékařka uzavřela, že žalobkyně nadále trpí [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], který má povahu onemocnění z povolání a dále [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizována tři slova], u nějž vyjádřila podezření, že by též mohl mít povahu onemocnění z povolání, a proto žádá o hygienický posudek z pracoviště (zjištěno z evidenčního deníku dočasně práce neschopných vyhotoveného nemocnicí v [obec], z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], z lékařské zprávy MUDr. [příjmení], včetně dokladu o pracovní neschopnosti, z ambulantních zpráv vystavených MUDr. [jméno] [příjmení], [titul] ve dnech [datum], [datum], [datum]). Dne [datum] proběhlo na prodejně [právnická osoba] na adrese [adresa], šetření Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v [obec] ohledně pracovních podmínek pro účely posouzení možného vzniku onemocnění nemoci z povolání, jemuž byla přítomna i žalobkyně, proti protokolu o šetření neměla žalobkyně námitek (prokázáno protokolem Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] [anonymizováno]). Žalobkyně následně prostřednictvím e-mailu ze dne 2. 12. 2017 kontaktovala svou nadřízenou [jméno] [příjmení] ohledně možnosti jejího dalšího uplatnění u žalované, přičemž žalobkyně uvedla, že si hledá novou práci, neboť má pochyby, že žalovaná pro ni bude mít s ohledem na její zdravotní stav vhodné pracovní místo (prokázáno z e-mailu ze dne 2. 12. 2017). Na základě provedeného šetření [nemocnice], a.s., oddělením pracovního lékařství, byl dne [datum] vystaven lékařský posudek zn. [spisová značka] [číslo], jímž jí nebyla uznána nemoc z povolání, poněvadž hygienickým šetřením nebylo zjištěno, že by žalobkyně pracovala za podmínek, při nichž vzniká profesionální onemocnění. Tento posudek žalobkyně převzala dne 28. 2. 2018 (zjištěno z lékařského posudku [nemocnice], a.s. ze dne [datum], zn. [spisová značka] [číslo]). Dne [datum] byl MUDr. [jméno] [příjmení] ohledně pracovní způsobilosti žalobkyně vypracován periodický posudek z důvodu probíhajícího šetření pro nemoc z povolání, z nějž se podává, že žalobkyně absolvovala vstupní prohlídku a že u ní byla shledána nemoc z povolání z předchozího zaměstnání (zjištěno z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti ev. [číslo] vyhotoveného MUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum]). S ohledem na závěr lékařského posudku požádala žalobkyně dne 8. 3. 2018 žalovanou o převedení na jinou práci (prokázáno z žádosti o přeložení na jinou vhodnou práci ze dne 8. 3. 2018), čemuž žalovaná nevyhověla (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne 28. 3. 2018 adresovaného žalované, sms komunikace žalobkyně s nadřízeným). Z důvodu neshody mezi žalobkyní a žalovanou stran výpovědního důvodu, pro nějž měl být s žalobkyní ukončen pracovní poměr, byla dne [datum] provedena MUDr. [jméno] [příjmení] opakovaná lékařská prohlídka žalobkyně z důvodu pracovní neschopnosti trvající déle než 8 týdnů se závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu obecného onemocnění (zjištěno z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti ev. [číslo] vyhotoveného MUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum]). Dne [datum] byla žalovanou žalobkyni dána výpověď podle § 52 písm. e) zák. práce s odůvodněním, že onemocnění žalobkyně, pro něž dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost pro výkon předmětného povolání, nemá původ v pracovním úrazu ani není nemocí z povolání či ohrožením nemocí z povolání, což žalovaná podložila lékařským posudkem ze dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení]. Výpovědní lhůta činila dva měsíce a počala běžet od [datum] (prokázáno vypovědí z pracovního poměru ze dne [datum]). Žalobkyně se závěry lékařského posudku ze dne [datum] nesouhlasila, proto podala návrh na jeho přezkum (prokázáno z návrhu na přezkoumání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne [datum] a vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení] k tomuto návrhu). Rozhodnutím Krajského úřadu pro Jihočeský kraj, odboru zdravotnictví ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl lékařský posudek vydaný dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení] ve věci zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci zrušen z důvodu, že lékařský posudek vydal poskytovatel zdravotních služeb, který k tomu nebyl oprávněn, neboť zaměstnavatel (žalovaná) neměl ke dni vydání posudku s poskytovatelem služeb uzavřenou smlouvu o spolupráci (zjištěno z rozhodnutí Krajského úřadu pro Jihočeský kraj, odboru zdravotnictví ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

6. Ve věci byl soudem dle § 127 o.s.ř. ustanoven znalec [příjmení] [celé jméno znalce], [titul], který vypracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, který od roku 1982 pracuje na pracovištích, která uznávají nemoci z povolání, a od roku [rok] je přednostou kliniky uznávající nemoci z povolání. Je znalcem v oboru 5 odvětví včetně hygieny práce, interny, chorob z povolání i pracovních úrazů. Znalec obecně uzavřel, že pokud nejsou při práci překročeny platné hygienické limity pro lokální svalovou [anonymizována tři slova], má se za to, že tato práce nezpůsobuje vznik a rozvoj [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizována dvě slova]. V projednávaném případě nebylo zjištěno překročení platných hygienických limitů, a tudíž přestože se onemocnění [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizována dvě slova] žalobkyně v době, kdy pracovala u žalované, zhoršilo tak, že dosáhlo intenzity nemoci z povolání, nelze je považovat za následek práce, kterou vykonávala žalobkyně. Znalec vyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že práce [druh povolání] [anonymizována dvě slova] u žalované je riziková z hlediska lokální svalové zátěže [anonymizována dvě slova], neboť provedená fyziologická měření takový závěr vyloučila. Pokud by práce pro žalobkyni riziková byla, musel by být vydán jiný lékařský posudek, a to buď zdravotní posudek o nezpůsobilosti žalobkyně k té příslušné práci, nebo posudek o zdravotní způsobilosti s podmínkou, že při práci nesmí docházet k přetěžování [anonymizována dvě slova]. Lehké formy [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizována dvě slova] pak nemohu být dle platných právních předpisů uznávány za nemoci z povolání. Znalec vysvětlil, že měření lokální svalové zátěže provádí akreditovaná laboratoř fyziologie práce, jiná možnost pro vyhodnocení existence podmínek pro vznik nemoci z povolání neexistuje. Měření by mělo být prováděno za přítomnosti posuzovaného zaměstnance, zaměstnanec má možnost navrhnout provedení opakovaného měření a též má právo podat námitky proti průběhu šetření. Při měřeních je zohledněno i uvažované dodržování či nedodržování přestávek mezi směnami a povinné doby odpočinku, posuzována je tzv. průměrná směna. Měření podle metodického pokynu hlavního hygienika ČR nemusí probíhat na konkrétním pracovišti zaměstnance, pokud zkoumaná činnost odpovídá práci vykonávané posuzovaným zaměstnancem. Měření je finančně i časově náročné. Vyšetření žalobkyně znalcem by na závěrech znaleckého posudku nic nezměnilo, jelikož žalobkyně byla vyšetřována opakovaně, výsledky těchto vyšetření měl znalec k dispozici, navíc provedené vyšetření za užití elektromyografu by znalec ani provést nemohl. Znalec připomenul, že správná diagnóza onemocnění žalobkyně nebyla mezi stranami sporná a ani nebyla předmětem jeho znaleckého zkoumání. Znalec se měl vyjádřit k onemocnění žalobkyně jakožto možné nemoci z povolání, tedy provést posudkovou interpretaci onemocnění. K lékařskému posudku MUDr. [příjmení] ze dne [datum], v němž lékařka konstatovala ohrožení nemocí z povolání, ozřejmil, že lékařka pochybila, neboť i ohrožení nemocí z povolání je třeba hlásit příslušným orgánům, což neučinila, a podle názoru znalce i nesprávně užila termín„ ohrožení nemoci z povolání“, který použila ve smyslu obecném, ale nikoliv v tom termínu specifickém, odborném. Znalec dále uvedl, že předmětné onemocnění je velmi časté u žen, zvláště ve středních letech, a že významným predisponujícím faktorem pro ně je obezita či snížena funkce štítné žlázy nebo např. cukrovka. K dotazu znalec vysvětlil, že z posudkového hlediska není pro uznání či neuznání syndromu za nemoc z povolání podstatné, z jaké obecné příčiny tohoto onemocnění vzniklo, pro posouzení je pouze relevantní, zda byly splněny podmínky pro uznání za nemoc z povolání. Žalobkyně podle její lékařské dokumentace trpí [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizována tři slova], která může být jednou z obecných příčin jejího onemocnění. Mezi typické příznaky [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizována dvě slova] při předmětném pracovním zatížení může být například bolest, [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Znalec vyjádřil závěr, že ze zdravotního hlediska byla žalobkyně k datu výpovědi dané jí žalovanou dlouhodobě nezpůsobilá vykonávat svou dosavadní práci z důvodu [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizována tři slova]. Znalec uzavřel, že u žalobkyně v době práce pro žalovanou žádná nemoc z povolání nevznikla.

7. Dále byla s ohledem na předmět řízení dle § 131 o.s.ř. ve věci vyslechnuta žalobkyně, která se vyjadřovala k důvodům podání žaloby, přičemž v podstatě shrnula svá žalobní tvrzení. Vyjádřila podezření, že druhý posudek MUDr. [příjmení] byl učiněn pod nátlakem žalované. Žalobkyně zdůraznila, že při nástupu do zaměstnání u žalované popravdě uvedla, jaký je její zdravotní stav. Žalobkyně žádala o převedení na jinou práci, nevěděla však, co by dělala, protože nemůže ani dlouhodobě sedět u počítače. Podobné zdravotní problémy měla u předchozího zaměstnavatele, takže má srovnání, práce u žalované byla méně fyzicky náročná. Dále se žalobkyně vyjadřovala k pracovnímu zatížení. Při vstupní prohlídce do zaměstnání měla MUDr. [příjmení] k dispozici zdravotní dokumentaci žalobkyně, doktorka jí vystavila posudek, že je způsobilá k práci bez výhrad. K motivaci k podání žaloby, když měla již k dispozici specializovaný lékařský posudek, uvedla, že výpověď jí byla dána na základě druhého znaleckého posudku MUDr. [příjmení], přičemž její první posudek konstatoval ohrožení nemocí z povolání. Její ošetřující lékařka z [nemocnice] v [obec] jí sdělila, že nemůže rozhodnout o tom, zda a jakou práci může dělat, to mohla pouze MUDr. [příjmení]. Šetření Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje dne [datum] na pobočce v [název žalované] se účastnila, proti šetření nic nenamítala, protože to bylo první den její pracovní neschopnosti a ona protokol podepisovala v časové tísni. Dopis zaslaný žalované dne [datum], jí pomáhala sestavit pracovnice občanské poradny v [obec]. V současné době pracuje žalobkyně jako [povolání].

8. Žalobkyně navrhla doplnit dokazování výslechem [jméno] [příjmení], u níž se žalobkyně zajímala o možnost svého jiného pracovního uplatnění u žalované, avšak bezúspěšně, a též lékařky MUDr. [jméno] [příjmení], která měla objasnit okolnosti vystavení jejích posudků, zejména otázku podkladů posudků a dále se měla vyjádřit k výpovědi znalce. Soud neshledal potřebu dalšího dokazování, když na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. Skutečnost, že se žalobkyně zajímala o jinou pracovní pozici u žalované, měl soud prokázanou listinnými důkazy, konkrétně z e-mailu žalobkyně ze dne [datum], nicméně prokázání toho, zda se žalobkyně zajímala u žalované o jiné pozice, nebylo pro rozhodnutí věci stěžejní, jelikož obecně zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z důvodů podle § 52 písm. e) zák. práce, aniž by se nejdříve musel nejdříve pokusit převést zaměstnance na jinou práci (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5825/2016). Co se týče výslechu MUDr. [jméno] [příjmení], tato lékařka se nemůže vyjadřovat k závěrům znalce, neboť k tomu na rozdíl od něj, nemá odbornou způsobilost, což bylo ostatně důvodem pro zrušení jejího posudku ze dne [datum]. Posouzení, zda onemocnění žalované mělo charakter nemoci z povolání, mohlo být učiněno pouze specializovaným lékařským posudkem, který v souladu s ust. § 347 odst. 1 zák. práce vydává poskytovatel příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání. V kontextu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, kdy soud může shledat výpověď danou zaměstnanci neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, a žalovaná, kterou tížilo důkazní břemeno, navrhla ustanovit znalce soudem, nemůže výpověď MUDr. [jméno] [příjmení] oproti znalci [příjmení] [celé jméno znalce], [titul] obstát. Dle zmíněného rozhodnutí je totiž posudek MUDr. [jméno] [příjmení] pouze nezávazným„ dobrozdáním“ o zdravotním stavu zaměstnance. Dále je třeba přihlédnout i k mnohaleté specializované odbornosti ustanoveného znalce. Proto soud tyto důkazy navržené žalobkyní zamítl pro jejich nadbytečnost.

9. Po provedeném dokazování soud učinil skutkový závěr, že onemocnění [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] žalobkyně se v době trvání pracovního poměru u žalované zhoršilo z lehkého stupně na středně těžký, nicméně zhoršení, nemělo původ v její práci pro žalovanou, a tudíž ani není nemocí či ohrožením nemocí z povolání.

10. Podle § 33 odst. 1 zák. práce se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

11. Podle § 44 odst. 1 písm. a) zák. práce zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

12. Podle § 50 odst. 1 zák. práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.

13. Podle § 50 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zák. práce.

14. Podle § 50 odst. 4 zák. práce dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

15. Podle § 52 písm. d) zák. práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

16. Podle § 52 písm. e) zák. práce nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil.

17. Podle § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce je zakázáno dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.

18. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

19. Podle § 103 odst. 1 písm. a) zák. práce je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.

20. Podle § 347 odst. 1 zák. práce se ohrožením nemocí z povolání rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání. Lékařský posudek o ohrožení nemocí z povolání vydává poskytovatel zdravotních služeb příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání. Vláda může stanovit nařízením, které změny zdravotního stavu jsou ohrožením nemocí z povolání, a podmínky, za jakých se uznávají.

21. Předně soud zkoumal, zda žalobkyně podala žalobu dne 30. 8. 2018 v souladu s § 72 zák. práce v dvouměsíční lhůtě od skončení jejího pracovního poměru. S ohledem na konec výpovědní lhůty k [datum], byla žaloba podána včas.

22. Po právní stránce soud dospěl soud k závěru, že mezi stranami byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva dle § 33 odst. 1 zák. práce, na základě které žalobkyně pracovala pro žalobkyni jako [druh práce]. Dne 8. 3. 2018 žalobkyně požádala žalovanou o převedení na jinou práci z důvodu její dlouhodobé nezpůsobilosti konat dále dosavadní práci, což žalovaná žalobkyni neumožnila. Dne [datum], po ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně, jak vyžaduje § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce, byla žalovanou žalobkyni dána výpověď podle § 52 písm. e) zák. práce, s odůvodněním, že onemocnění žalobkyně, pro něž dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost pro výkon předmětného povolání, nemá původ v pracovním úrazu ani není nemocí z povolání či ohrožením nemocí z povolání. Žalovaná přitom vycházela z lékařského posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který byl následně zrušen rozhodnutím Krajského úřadu pro Jihočeský kraj, odboru zdravotnictví ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť lékařský posudek vydal poskytovatel zdravotních služeb, který k tomu nebyl oprávněn. Výpověď přitom splňovala formální náležitosti předpokládané v § 50 zák. práce a byla žalobkyni dána z jednoho z taxativních důvodů uvedených v § 52 zák. práce, když důvod byl ve výpovědi srozumitelně uveden. Výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle § 52 písm. e) zák. práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015).

23. Předmětem řízení tak bylo posouzení otázky, zda výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni dne [datum] byla platná, resp. zda v době dání výpovědi existoval platný výpovědní důvod, a to tedy pozbytí zdravotní způsobilosti z důvodu obecného onemocnění, nikoli nemoci z povolání. Za účelem posouzení povahy onemocnění [anonymizováno] [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [role v řízení], resp. zhoršení jejího zdravotního stavu, soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, jelikož lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovně lékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, neboť poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli i soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné„ dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet. Soud při posouzení, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zák. práce, může v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb, případně z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti (rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR ze dne 20. 11.2013 sp. zn. 21 Cdo 1804/2015). V projednávané věci nicméně vyvstala potřeba objasnit zdravotní stav žalobkyně, a to i s ohledem na rozdílné lékařské posudky MUDr. [příjmení], byť zdravotní stav žalobkyně a povaha onemocnění [anonymizováno] [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno] byla autoritativně stanovena již specializovaným lékařským posudkem zpracovaným poskytovatelem příslušným k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání podle § 347 odst. 1 zák. práce, který byl žalobkyni předán dne 28. 2. 2018, tudíž žalobkyně byla prokazatelně s jeho závěry seznámena a jeho závěry nikterak nerozporovala. Soudem ustanovený znalec stvrdil závěry specializovaného lékařského posudku, tedy uzavřel, že onemocnění [údaj o zdravotním stavu žalobkyně] [anonymizováno] žalobkyně je způsobenou tzv. obecnými příčinami. Žalobkyně trpí predispozicemi pro předmětné onemocnění, přičemž kritéria pro posouzení nemoci z povolání jsou striktní. Podle výpovědi znalce v případě, že je překročen některý z platných hygienických limitů pro lokální svalovou zátěž, třebaže jen nepatrně, je u posuzované osoby uznána nemoc z povolání, aniž by se zkoumalo, zda na vývoj onemocnění měly vliv i jiné faktory, byť by jejich podíl na vývoji onemocnění byl podstatný. Žalobkyně zpochybňovala podklady, z nichž znalecký posudek vycházel, přestože znalec při zpracování znaleckého posudku vychází z podkladů, které má k dispozici a tyto podklady není oprávněn sám hodnotit či upravit, pakliže se nejedná o zjevné nesprávnosti. V tomto ohledu je zásadní, že znalec nemohl zpochybňovat závěry specializovaného lékařského posudku ani závěry z fyziologického měření svalové zátěže, které byly pro posouzení případné nemoci z povolání stěžejní a proti němuž žalobkyně v době jeho provedení taktéž nic nenamítala. Žalobkyně rozporovala závěry znalce mimo jiné i proto, že žalobkyni nevyšetřil, zdravotní stav žalobkyně je nicméně třeba posoudit k datu výpovědi, jejíž platnost je posuzována. Protože pro posouzení, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zák. práce, jsou relevantní především závěry specializovaného lékařského posudku a znaleckého posudku, námitky žalobkyně ohledně pracovních podmínek u žalované tak nejsou důvodné, neboť jsou zohledněny v měřeních zátěže při průměrné směně žalobkyně a ani nejsou předmětem řízení u zdejšího soudu, žalobkyně k prokázání těchto tvrzení ani nenavrhovala důkazy. Žalobkyně byla přítomna šetření provedenému krajskou hygienickou stanicí, bez jejího souhlasu by ani šetření nemohlo být provedeno, neboť parametry průměrné směny se stanoví na základě konsenzu zaměstnavatele, zaměstnance a hygienika. Na podmínky na pracovišti si žalobkyně dříve nestěžovala, naopak uváděla, že byly lepší než v předchozím zaměstnání.

24. Dále bylo soudem posuzováno, zda byla žalovaná podle § 41 odst. 1 zák. práce povinna převést žalobkyni na jinou práci. Obecně platí, že zaměstnavatel je v případě nemoci z povolání i v případě obecné ztráty pracovní způsobilosti povinen převést zaměstnance na jinou práci. Žalovaná sice žalobkyni nepřevedla na jinou práci, nicméně v souladu s § 103 odst. 1 písm. a) zák. práce je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, ochrana zdraví zaměstnance převažuje nad povinností uloženou ust. § 41 odst. 1 zák. práce. Nemůže-li zaměstnanec konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí a nedošlo-li mezi smluvními stranami základních pracovněprávních vztahů (zaměstnancem a zaměstnavatelem) k dohodě o řešení situace tím vzniklé, zákon zaměstnavateli nepředepisuje, zda má postupovat podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce (a převést zaměstnance na jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci) nebo podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce (a dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru).„ Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, i kdyby ho mohl převést na jinou práci. Zaměstnavatel je zároveň povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti (srov. § 103 odst. 1 písm. a) zák. práce). Povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci toliko práci, která odpovídá jeho zdravotnímu stavu, je obecnou povinností všech zaměstnavatelů vůči všem jejich zaměstnancům. Z toho, jaká je variabilita pracovních vztahů a druhů práce, které mohou zaměstnanci vykonávat, je zřejmé, že také požadavky na zdravotní stav zaměstnanců (a tedy možnost a povinnost zaměstnavatele přidělovat jen práci, k jejímuž výkonu jsou zaměstnanci způsobilí) budou rozličné a mohou se také významně lišit. Vždy ale bude platit, že zaměstnavatel může zaměstnanci přidělovat jen takovou práci, která odpovídá jeho zdravotní způsobilosti“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5825/2016). V případě, že zaměstnanec ztratí ze zdravotních důvodů způsobilost dále konat dosavadní práci, nemůže (a nesmí) mu zaměstnavatel tuto práci nadále přidělovat. V takovém případě je zaměstnavatel povinen zaměstnance převést na jinou, jeho zdravotnímu stavu odpovídající, a, nemá-li ji, může mu dát výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. d) nebo e) zák. práce. Je tomu tak zejména proto, aby bylo chráněno zaměstnancovo zdraví, zdraví jiných zaměstnanců a dalších osob, ale i z důvodu ochrany celospolečenských zájmů (předešlo se vzniku případných škod). Již z toho, že zákoník práce má speciální úpravu postupu zaměstnavatele pro případy, kdy dojde ke zhoršení nebo ztrátě zdravotní (pracovní) způsobilosti zaměstnance, vyplývá, že postup podle § 52 písm. f) zák. práce zaměstnavatel nemůže použít, ztratí-li zaměstnanec podle lékařského posudku způsobilost dále konat dosavadní práci. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3075/2012) V souladu se smyslem a účelem zákoníku práce, jehož vyjádřením jsou základní zásady pracovněprávních vztahů spočívající (mimo jiné) ve zvláštní zákonné ochraně postavení zaměstnance a v uspokojivých a bezpečných podmínkách pro výkon práce (§ 1a odst. 1 písm. a) a b) zák. práce), které našly svůj výraz též v ustanoveních § 41 a § 52 písm. d) zák. práce, však není takový postup zaměstnavatele, který zaměstnanci nezpůsobilému k výkonu dosavadní práce pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí (za situace, kdy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nedošlo k dohodě o řešení situace tím vzniklé) sice přestane dosavadní práci přidělovat, ale již tohoto zaměstnance nepřevede na jinou práci podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce a ani s ním nerozváže pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce. I když volba postupu je zde na zaměstnavateli, zákon mu ke splnění povinnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zák. práce nedává jinou možnost než přistoupit k některému z uvedených opatření, která zákon stanoví k ochraně zdraví zaměstnanců před následky výkonu práce neodpovídající jejich zdravotní způsobilosti. Nemá-li proto zaměstnavatel pro takového zaměstnance jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci, nebo není-li zaměstnavatel ochoten převést zaměstnance na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce, přestože takovou jinou práci pro něho má, je třeba dovodit povinnost zaměstnavatele rozvázat s dotčeným zaměstnancem pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce nebo dohodou z téhož důvodu; slovům„ může dát“ v úvodní části ustanovení § 52 zák. práce je za těchto okolností třeba přikládat význam„ musí dát“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5825/2016). Námitky žalobkyně, že výpověď je neplatná, jelikož žalovaná porušila § 41 odst. 1 zák. práce, když nenabídla žalobkyni jinou práci, jsou proto nedůvodné. Zaměstnancova neschopnost (nedostatečná zaměstnancova způsobilost) k výkonu práce (k plnění převzatého pracovního závazku) z uvedených hledisek je proto výpovědním důvodem, i kdyby ji nezavinil. Nepříznivý zdravotní stav zaměstnance nebo ochrana jeho zdravotního stavu nejsou důvodem k rozvázání pracovního poměru výpovědí (a také pro další pracovněprávní jednání zaměstnavatele nebo zaměstnance) samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže zaměstnanec nesmí podle výsledku tohoto posouzení příslušného orgánu dále konat dosavadní práci. Sama žalobkyně navíc ve svém e-mailu ze dne ze dne 2. 12. 2017 uvedla, že si nedovede představit, že by pro ni žalovaná měla jinou práci a při svém výslechu vypověděla, že pro svůj zdravotní stav není schopna ani dlouhého sezení u počítače. Inzeráty, kterými dokládala, že žalovaná hledala v době, kdy jí byla dána výpověď, jiného zaměstnance, byly zadány jiným subjektem než je žalovaná, konkrétně [právnická osoba] Žalovaná tak žalobkyni neupřela možnost pracovat u ní na jiné pozici, čímž měla být dle žalobkyně diskriminována.

25. Co se týče tvrzené diskriminace, pak tato nebyla předmětem tohoto řízení, nicméně žalobkyně ani nikterak neupřesnila důvod, pro který měla být diskriminována, přičemž důvody jsou striktně vymezeny v § 16 zák. práce jako například rasa, pohlaví, národnost atd.. Ani jeden z nich přitom nelze podřadit pod žalobkyní uváděné jednání žalované, když uplatnění diskriminačního nároku je navíc třeba řešit dle § 17 zák. práce na základě speciálního antidiskriminačního zákona č. 198/2009 Sb.. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že výpověď byla žalobkyni podána platně a podle příslušného zákonného důvodu, a proto soud žalobu výrokem I. zamítl.

26. Žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení, tedy náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 7 úkony právní služby podle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), po 2 500 Kč; když jejich výše je dána § 7 bod 5. ve spoj. s ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to úkony: jedenkrát písm. a) uvedeného ustanovení; převzetí a příprava zastoupení, třikrát písm. d) uvedeného ustanovení; návrh ve věci samé - podání z 30. 10. 2018, 6. 12. 2018 a 27. 8. 2020 a jedenkrát písm. g) uvedeného ustanovení; účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem - účast na jednání 30. 7. 2020, 13. 10. 2020 a 5. 1. 2021. Dále náklady tvoří náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 vyhlášky za účast na jednání dne 19. 8. 2019, které bylo odročeno, a to ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny ve shora uvedené výši za jeden úkon právní služby, tj. v částce 1 250 Kč, a 7 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalované ve výši 30 228,50 Kč zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů z částky 20 850 Kč, tj. 4 378,50 Kč a zálohu na provedení znaleckého posudku, kterou uhradila žalobkyně dne 3. 9. 2019 ve výši 5 000 Kč, byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Soud žalobkyni též uložil dle § 148 o.s.ř. náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku, které celkem činily 12 354 Kč, přičemž od výše celkových nákladů na znalecký posudek odečetl zálohu na provedení důkazu ve výši 5 000 Kč, kterou uhradila žalovaná (záloha na provedení důkazu byla zahrnuta do nákladů žalované viz předchozí bod), a to s ohledem na to, že žalobkyně trvala na podané žalobě i poté, co byla seznámena se závěry znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce, které hovořily v její neprospěch, a dokonce i poté, co byla soudem vyzvána ke sdělení, zda na podané žalobě trvá. Nutno dodat, že žalobkyně byla v řízení zastoupena, svou situaci konzultovala nejen se svým právním zástupcem, který ji jistě o možných rizikách prohry sporu poučil, ale i s pracovnicí právní poradny. Taktéž žalobkyni byl znám závěr specializovaného lékařského posudku [nemocnice] v [obec], jenž byl žalobkyni předán dne [datum], tudíž žalobkyně byla prokazatelně s jeho závěry seznámena v době podání žaloby. Žalobkyně se nadto proti jeho závěrům nikterak nebránila v rámci přezkumného řízení. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že není na místě výjimečná aplikace § 150 o.s.ř., neboť zde nejsou důvody hodné zvláštního zřetele, kdy by bylo na místě nepřiznat žalované či státu náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů spojených s vypracování znaleckého posudku byla taktéž přisouzena v obecné pariční lhůtě, neboť k jiné neshledal důvod, a na zákonné místo (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. a § 148 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení