21 C 104/2024 - 114

Rubrum

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 95 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 48 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 280 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 800 Kč měsíčně splatných vždy 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že dostane-li se žalovaný do prodlení – byť jen s jedinou ze splátek – stane se splatným celý zbytek dluhu.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 31 431 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 79 711 Kč od 21. 5. 2024 do 8. 6. 2024, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 31 431 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 9,50 % ročně z částky 76 449,47 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 5. 2024 dosáhne 300 441 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 37,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 6. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 93 964 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 93 964 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, 1 636,38 Kč a úrok ve výši 76,04 % p. a z částky 76 449,46 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 5. 2024 dosáhne částky 300 441 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 19. 9. 2023 uzavřel smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 78 000 Kč, jež mu zaslala na jeho bankovní účet dne 20. 9. 2023. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky s úrokem sjednaným ve smlouvě o úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 944 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 728 Kč.

3. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr žalobkyně prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 34 333 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činily 19 133 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činily 14 200 Kč.

4. Při posouzení příjmů žalovaného žalobkyně vyházela z životního minima 4 860 Kč, jako částky k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 5 116 Kč (nájemné + inkaso). Oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Žalovaný měl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy se žalobkyní uzavřenu souběžnou úvěrovou smlouvu. Výdaje s touto smlouvou spojené činily 9 157 Kč měsíčně. K ostatním výdajům žalovaného nemá další doklady. Žalobkyně také spoléhá na prohlášení žalovaného, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje, a to pravdivě a bez jakéhokoliv zatajení svých případných dalších závazků.

5. Žalobkyně cituje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 238/2019 ze dne 20. 3. 2019, „je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou“… Z uvedeného rozhodnutí plyne, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient – žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti.

6. Částka 93 964 Kč sestává ze zbývající jistiny úvěru ve výši 76 449,46 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru 14 461,48 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru 998 Kč, náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru 600 Kč a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr 1 456 Kč.

7. Žalovaný závazky neuhradil řádně a včas, když uhradil toliko 5 splátek ve výši 5 944 Kč, (poslední byla uhrazena 12. 2. 2024). Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je podle smlouvy o úvěru splatná vždy ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.

8. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 6 splatné dne 15. 3. 2024. K datu 19. 5. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 90 910,94 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru.

9. Nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky výši 90 910,94 Kč za každý den prodlení podle tvrzení žalobkyně vyplývá z bodu 6.5. smlouvy o úvěru. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu ve výši 1 636,38 Kč.

10. Žalobkyně uvedla, že pokud bude žalovanému povoleno hradit dlužnou částku ve splátkách, tak navrhuje, aby byly v minimální výší 1 800 Kč.

11. Žalovaný nárok žalobkyně neuznává. Nejde podle něj o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, nýbrž o nárok na vypořádání, resp. vrácení bezdůvodného obohacení. V době sjednání smlouvy nedokázal správně vyhodnotit svoje možnosti a ani podmínky konstruované smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků při jejím uzavírání nebyl nikterak upozorněn. Domnívá se, že v tomto směru zcela selhalo odborné posouzení jeho úvěruschopnosti, a úvěrová smlouva je tak neplatná.

12. Podle žalovaného prostý e-mail bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Žalobkyně však v tomto případě neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy, a to právě v takovém znění, v jakém úvěrovou smlouvu žalobkyně předkládá. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze vložen poskytovatelem úvěru toliko elektronický kód (který byl zaslán spotřebiteli např.: prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádní změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

13. Žalovaný dále namítá, že úvěrová smlouva je s ohledem na výši úrokové sazby 76,04 % p. a. a RPSN v předpokládané výši 109,02 % p. a. nemravná. Výše úrokové sazby a RPSN ve mnou uzavřené smlouvě byla nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Dle statistiky ČNB byla průměrná sazba RPSN v září roku 2023 ve výši 8,67 %. V Úvěrové smlouvě, kterou jsem uzavřel, se sazba RPSN vyšplhala na 109,02 % ročně, což je více než dvanáctinásobek průměrné sazby RPSN dle ČNB.

14. Podle žalovaného žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splatit. Postup věřitele, který posuzoval úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě ničím nepodložených prohlášení spotřebitele je v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobkyně mé příjmy a výdaje nikterak blíže nezkoumala, resp. mnou uvedenou výši příjmů a výdajů nikterak neověřila, nezkoumala mé výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, ostatní běžné výdaje. Nedostatečné ověření příjmů a výdajů uváděných z mé strany žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání mé úvěruschopnosti, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení mé reálné situace za účelem optimalizace poměru mých příjmů a výdajů tak, abych na požadovaný úvěr dosáhl.

15. Podáním ze dne 31. 7. 2024 vzala žalobkyně svou žalobu co do zaplacení 14 253 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 253 Kč ode dne 21. 5. 2024, smluvní pokuty 1 636,38 Kč a co do úroku ve výši 66,54 % ročně z částky 76 449,46 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, částečně zpět. Soud usnesením, č. j. 21 C 104/2024-102, ze dne 20. 8. 2024 řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí zastavil. Předmětem řízení tak po právní moci tohoto usnesení zůstalo „pouze“ zaplacení 79 711 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 711 Kč ve výši 14,75 % ročně od 21. 5. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 9,50 % p. a. z částky 76 449,46 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 5. 2024 dosáhne částky 300 441 Kč. Částka 79 711 Kč sestává z jistiny úvěru ve výši 76 449 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 806 Kč a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 1 456 Kč.

16. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 20. 9. 2023 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru a převedla na bankovní účet žalovaného 78 000 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky zavázal vrátit v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 216 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celková výše měsíční splátky i úhradou pojistného činila 5 944 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 76,04 % ročně a RPSN činilo 109,02 % (prokázáno smlouvou o úvěru, dokladem o vyplacení úvěru). ii. Žalovaný na žalovanou pohledávku žalobkyni dosud uhradil pět splátek ve výši 5 855 Kč, (poslední 15. 2. 2023). Celkem tedy na svůj dluh uhradil 29 720 Kč (nesporné tvrzení účastníků). iii. Žalobkyně žalovanému dne 31. 5. 2024 zaslala předžalobní výzvu z téhož dne, ve které mu (mimo jiné) vyčíslila dlužnou částku a upozornila ho na to, že pokud všechny své závazky z uzavřené smlouvy neuhradí nejpozději do 7 dnů od data odeslání tohoto oznámení nebo nedojde k uzavření jiné písemné dohody v této věci, bude nucena přistoupit k vymáhání svých pohledávek v soudním řízení. Tato výzva byla žalovanému doručena 5. 6. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2024 a poštovním podacím archem ze dne 31. 5. 2024 a výpisem ze sledování zásilek). iv. V hodnocení klienta ze dne 19. 9. 2023 je uvedeno: „pravidelný měsíční příjem klienta 34 333, druh příjmu klienta: zaměstnání, celkem příjmy 34 333, výdaje, klient (životní minimum 4 860, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, děti v domácnosti (počet + výdaje): 0, Spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): 0, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, Splátky [právnická osoba].: 9 157, bydlení (nájemné, inkaso): 5 116, Ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.): 0, Celkem výdaje: 19 133, Rezerva: 1 000, Druh prac. poměru: Hlavní pracovní poměr, Rodinný stav: svobodný, Datum výplaty mzdy:

13. Žijete s manželem/kou (partnerem/kou) ve společné domácnosti: Ne., forma bydlení: u rodičů, celkem příjmy 34 333, celkem výdaje 19 133, volné zdroje 14 200 Kč.“ v. Žalobkyně před poskytnutím úvěru měla k dispozici výpis z účtu ze dne 19. 9. 2023 za období dne 11. 8. 2023. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný dne 11. 8. 2023 přijal platbu ve výši 36 333,95 Kč od společnosti [právnická osoba]., přičemž před touto platbou měl na svém účtu kreditní zůstatek 60,95 Kč (prokázáno výpisem z účtu ze dne 19. 9. 2023). vi. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného dne 17. 9. 2023 v databázi SOLUS a dne 17. 9. 2023 v nebankovním registru klientských informací (NRKI) [prokázáno výpisy z uvedených registrů]. vii. Z tabulky 10 – úrokové sazby měnových finančních institucí – Nové obchody, Měnové statistika ČNB – XI/2023 bylo prokázáno, že průměrná výše RPSN činila v září 2023 pro spotřebitelské úvěry nikoli na bydlení 10,03 %. viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

17. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

25. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 78 000 Kč, byla proto také povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit.

26. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

27. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

28. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

29. Soud má zato, že žalobkyně měla být při posouzení úvěruschopnosti žalovaného mimořádně obezřetná, neboť již v době jeho poskytnutí jí žalovaný měl splácet splátky z dříve poskytnutého úvěru ve výši 9 157 Kč měsíčně. Spolu se splátkou v projednávané věci vymáhaného úvěru měly jen výdaje na splátky úvěrů poskytnutých žalobkyní činit 15 101 Kč měsíčně. Tyto platby přitom měly být pokryty z více jak 40 % deklarovaného příjmu žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný měl v den žalobkyní tvrzené výplaty svojí mzdy na svém účtu kreditní zůstatek 60,95 Kč, což rovněž mohlo vzbuzovat pochybnost o tom, zda žalovaný dokáže vyčlenit část svých příjmů na další splátky.

30. S ohledem na povinnost zvláštní obezřetnosti žalobkyně soud neshledal posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného za řádné. Při prověřování příjmů žalovaného žalobkyně vycházela výhradně z výpisu účtu žalovaného za jeden den srpna 2023. Tento výpis však neprokazuje, že by se mělo jednat o mzdu, neprokazuje že by se mělo jednat o příjem pravidelný, ani neprokazuje jeho pravidelnou výši (např. pokud by se jednalo o mzdu, mohou být součástí tohoto příjmu mimořádné odměny). Za této situaci se soudu jeví přiměřené, aby žalobkyně po žalovaném požadovala další podklady (např. pracovní smlouvu, výplatní pásky či další výpisy z účtu).

31. Při zjišťování výdajů žalovaného žalobkyně žádné dokumenty, z nichž by ověřovala úvěruschopnost žalovaného nepožadovala. V tomto ohledu tak reálně (v rozporu s výše citovanou judikaturou) byla zcela odkázána na údaje, jež jí žalovaný sdělil, respektive na údaje, které na základě svých interních mechanizmů vypočetla. Toliko nahlížení do registrů dlužníků, pak v souladu s výše citovanou judikaturou k řádnému zkoumání nepostačuje.

32. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, má soud za to, že je smlouva o zápůjčce (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 78 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný žalobkyni dosud uhradil 29 720 Kč a její pohledávka tak byla ponížena na 48 280 Kč.

33. Nárok na vydání bezdůvodné obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval žalovaného (dlužníka) k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k hrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 31. 5. 2024 a doručenou 5. 6. 2024. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů ode dne jejího odeslání. Soud má s ohledem na datum doručení výzvy za přiměřenou lhůtu tří dnů. Lhůta k plnění uplynula dne 8. 6. 2024 a počínaje dnem 8. 6. 2024 žalovaný byl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný.

34. Žalovaný ke svému návrhu na stanovení výše splátek ve výši 1 000 měsíčně netvrdil ani neprokázal skutečnosti, jež by takový způsob splácení jeho dluhu odůvodňovaly. Žalobkyně však souhlasila se placením své pohledávky v měsíčních splátkách 1 800 Kč. Proto soud stanovil splátky ke splácení vymáhané pohledávky ve výši 1 800 Kč měsíčně.

35. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru, na základě které podnikatel poskytl spotřebiteli 78 000 Kč a spotřebitel se zavázal vrátit podnikateli spolu s jistinou úrok ve výši 76,04 % ročně, a RPSN úvěru tak činí přes 109 %, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž podle § 588 o. z. neplatná. Je tomu tak proto, že samotný úrok více než sedminásobně překračuje průměrnou výši RPSN pro spotřebitelské úvěry (nikoli na bydlení) v době poskytnutí úvěru. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že posoudila úvěruschopnost žalovaného, soud by nároky, jež měly podle smlouvy o úvěru vzniknout, žalobkyni nepřiznal. Na neplatnosti ujednání nemůže nic změnit ani to, že žalobkyně část nároků ujednaných ve smlouvě v projednávané věci nepožaduje.

36. K tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.

37. Dalšími námitkami žalovaného se soud pro nadbytečnost nezabýval.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Žalovanému ve věci vznikly náklady ve výši 300 Kč, a to za účast na jednání (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 43,71 % a žalovaný v rozsahu 56,29 %. Žalované tak přísluší 12,58 % jejích nákladů řízení, tj. 37,74 Kč.

39. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku včetně té časti, ve které byla žaloba vzata zpět, neboť žalobkyně vzala svou žalobu zpět z důvodu procesní aktivity žalovaného a zavinila tím zastavení řízení. Žalovaný nárok tak činil celkem 113 696,70 Kč sestávajícího z částky 95 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 93 964 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (20. 8. 2024) na 3 483,86 Kč a s úrokem ve výši 76,04 % ročně z částky 76 449,46 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (20. 8. 2024) na 14 612,46 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy z částky 49 700,37 Kč sestávající z 48 280 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 280 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 20. 8. 2024 na 1 420,37 Kč.

Poučení