21 C 135/2019-125

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem [titul] Ivanou Houdkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovnicí [jméno] [příjmení] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem [titul] [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o snížení výživného zletilého dítěte takto:

Výrok

I. Výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, které žalobce platí žalované, se počínaje dnem 1. 12. 2018 do 31. 10. 2020 snižuje na částku 4 000 Kč měsíčně, beze změny splatnosti výživného, s tím, že výživné je splatné k rukám opatrovnice žalobkyně, tím se mění rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

II. Žaloba na snížení výživného z částky 5 000 Kč měsíčně na částku 1 000 Kč od 1. 11. 2020, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 68 017,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále také jen„ otec“) se domáhal snížení výživného vůči žalované (dále také jen„ dcera“) od 1. 12. 2018, eventuálně jeho zrušení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 28. 7. 2011, jímž byla schválena dohoda rodičů, přičemž žalobce se zavázal přispívat na výživu (tehdy nezletilé) žalované částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně (dále také jen„ Poslední rozhodnutí o výživném“). Soud tehdy vycházel z příjmů matky – opatrovnice žalované (dále také jen„ matka“) – (příspěvek na péči ve výši 12 000 [spisová značka], přídavek na děti a soc. příplatek ve výši 3 998 Kč) a ohledně otce – žalobce – jeho základ daně ve výši 90 000 Kč. V té době (údajně) dosahoval příjmů přes 30 000 Kč měsíčně. Žalovaná v mezidobí nabyla zletilosti a byl jí přiznán invalidní důchod. Žalovaná trpí těžkým mentálním postižením – DMO spastická diparesa, přičemž dle informací žalobce chodí do [anonymizováno] ústavu a není u ní možný jakýkoli vzdělávací potenciál. Její vzdělávání je sice ve prospěch mentálního rozvoje, nicméně není ve smyslu ustanovení OZ, tedy nemá vliv na schopnost dcery se v budoucnu samostatně živit. Od Poslední rozhodnutí o výživném se natolik změnily poměry především na straně dcery, že není spravedlivé ani účelné po žalobci požadovat úhradu výživného v dosavadní výši. Příjmy od státu byly zvýšeny několikanásobně a její celkové příjmy výrazným způsobem přesahují čisté měsíční příjmy otce. S dcerou se žalobce vídá občas. V jakých poměrech dcera žije, ví. Dcera žije s matkou v bytě o velikosti 2+1. S ohledem na její zdravotní stav potřebuje cvičit, rehabilitovat, jezdí na vyšetření. Nad rámec stanoveného výživného částky žalobce ničeho nepřispívá.

2. Žalobce přestal podnikat kolem roku 2015 a nyní je zaměstnán ve spol. [právnická osoba], u níž dosahuje příjmu kolem 22 – 23 tis. Je spoluvlastníkem 1/3 z šesti pozemků a 1/3 domu, ve kterém jsou 3 bytové jednotky. V jedné z nich bydlí. Jeho náklady na bydlení představují 2 500 Kč za elektřinu a kolem 60 000 Kč na uhlí dohromady za celý dům (na topnou sezónu). Pozemky se pronajímají na sekání za cca 2 200 Kč ročně. Cena pozemků činí cca 56 000 Kč Cena domu činí částku kolem 4 mil. Vlastní dva automobily Škoda Felicie (cena cca 15 000 Kč a 40 000 Kč). Vyživovací povinnost má pouze k žalované. Manželka žalobce je zaměstnaná jako kontrolor kvality, její příjem činí částku kolem 17 000 Kč, ale podávala si návrh na insolvenci. Nad rámec toho pobírá příspěvek 880 Kč měsíčně na péči o její matku. Na dovolenou jezdí žalobce jednou ročně na Šumavu. Finančně náročné koníčky nemá. Se zdravotním stavem zvýšené nároky taktéž nemá. Stavební spoření nemá. Má toliko důchodové spoření. Na účtech má kolem 20 000 Kč. Účet má vedený u Komerční banky a druhý účet má u Raiffeisenbank.

3. Žalovaná se zrušením výživného, příp. jeho snížením, nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Svoji obranu odůvodnila zejména tím, že od roku 2011, kdy bylo naposledy o výživném rozhodováno, výrazně vzrostly její potřeby. Každé 4-5 let potřebuje nový invalidní vozík, který stojí cca 60 tis. Kč. Po celou dobu měla vozík mechanický, ale nyní již potřebuje vozík elektrický; matka totiž musí dceru tlačit, což je náročnější (dcera je těžší) a zároveň méně komfortní pro žalovanou i matku. Pojišťovnou je pořízení invalidního vozíku hrazeno omezeně, takže matka uspořádala veřejnou sbírku, ve které se vybralo 44 000 Kč, nicméně zbytek musí uhradit žalovaná. Jde o částku 26 000 Kč. Žalovaná sama mobilní není. Doma si doleze, kam potřebuje, ale nechodí. Žalovaná dále potřebuje ročně 4-5 párů bot, přičemž každý stojí cca 2,5 tis. Kč. Náklady na bydlení tvoří celkové částky připadající žalovanou. Celkové náklady tvoří částku cca 7 200 Kč nájemné (vč. vodného, stočného a úhrady za svoz odpadu) a elektřinu ve výši 4 220 Kč. Žalovaná je jinak zcela nemajetná, má toliko šest let starý automobil značky Kia Rio, na který získala příspěvek od státu; doplácela asi 8 nebo 9 tis. Kč. Servis vozu hradí matka. Žalovaná pobírá invalidní důchod od prosince 2018. Nejdříve pobírala částku ve výši 11 444 Kč a od ledna 2020 částku 12 236 Kč. Pobírá taktéž příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč, neboť je o ni třeba celodenně pečovat. Příspěvek pobírá od roku 2007, ale jeho výše se neustále měnila. Příspěvek na péči se nepovažuje za příjem podle zákona o státní podpoře ani podle zákona pomoci v hmotné nouzi. Příspěvek na péči je určen osobě, která potřebuje pomoct jiné osobě. Slouží tedy výlučně k úhradě této péče. Matka chodí do práce pouze od osmi do půl druhé, když je dcera ve škole. Je zaměstnána u spol. PNS jako vedoucí distribuční sítě a dosahuje příjmu kolem 15-16 tis. Kč.

4. Žalovaná chodí na canisterapie, které stojí podle toho, kolikrát týdně je má, asi dvě stě až dvě stě padesát korun za měsíc, plavání stojí cca 200 Kč měsíčně, má kroužek na motoriku, který stojí 400 Kč na půl roku. Někdy v roce 2018 musela opatrovnice do koupelny zakoupit zvedák do vany pro žalovanou, na nějž doplácela asi 7 000 Kč. Dále na léky nad rámec úhrad pojišťovny vynakládá 1 300 Kč čtvrtletně, včetně antikoncepce. V souvislosti s návštěvami zdravotnických zařízení a dojížděním do školy je opatrovnice nucena vynaložit částku 4 000 Kč na benzín za měsíc. Každý den ji vozí cca 20 km. Dále vozí dceru jednou za čtvrt roku na vyšetření do Prahy. Pak to jsou o víkendech různé výlety, kino, divadlo. Mimo bydliště jezdí s dcerou prakticky každý víkend.

5. Žalovaná stále studuje. V současné době od září 2020 navštěvuje Střední odbornou školu, [obec], [ulice a číslo] (dále také jen„ SOŠ“). Předtím chodila do ZŠ a MŠ pro TP, [ulice a číslo], [obec], a dle hodnocení školy patřila mezi svědomité a pilné žáky, chtěla na sobě pracovat. Její tempo je pomalejší – zejména v matematice, nicméně je úspěšná v předmětech, které jsou postaveny na odposlechu učiva, na sluchové paměti. Je vedena k samostatnosti a postupnému zvládání dalších úkolů. Učí se záležitosti týkající se její samoobsluhy.

6. Na SOŠ musí mít při ruce asistenta, který ji dovede na toaletu, tam jí pomůže, do jídelny, tam jí pokrájí jídlo, při různých akciích ji bude doprovázet, nápomocný bude, zejména pokud jde o pohyb žalované, ale po dohodě s učitelkou pak může dopomáhat i při výuce. Smlouva o poskytnutí této soc. péče byla uzavřena dne 20. 11. 2020.

7. Žalobce se do výchovy a péče o žalovanou nijak nezapojuje a veškerá tíha péče je na její matce. Otec se s dcerou nijak nestýká, nenavštěvuje jí, nebere si jí k sobě. Nezajímá se o ni. Nad rámec výživného nepřispívá ničeho. Nekoupí dceři žádný dárek, neuhradí jakoukoliv její potřebu. Vlastní 1/3 rodinného domu na adrese [adresa žalobce a žalované], s čímž je spojeno spoluvlastnictví dalších 6 pozemků evidovaných na [list vlastnictví], k.ú. [anonymizováno], které nabyl oproti Poslední rozhodnutí o výživném.

8. Mezi účastníky byl především nesporný špatný zdravotní stav žalované (zejm. kombinace postižení DMO, spastická triparéza, oční vada, mentální schopnosti v pásmu střední mentální retardace) a nutnost z její strany navštěvovat cvičení (např. plavání, kroužek na motoriku), různé rehabilitace i (pravidelná) kontrolní vyšetření (prokázáno taktéž lékařskými zprávami). Rovněž nebyly spornými majetkové poměry žalované vč. jejích nákladů na bydlení (prokázáno též nájemní smlouvou ze dne 2. 1. 2019, dodatek k této nájemní smlouvy, e-mailem o nákladech na televizní služby za rok 2019). Žalobce nijak nesporoval, že žalovaná musela uhradit částku 10 000 Kč za (současný) invalidní vozík pro žalovanou a 7 000 Kč za zvedák do koupelny v roce 2018. Strany nečinily sporným ani příjem žalobce, hodnotu nemovitosti (dům a pozemky) v jeho spoluvlastnictví, ani aktuální hodnotu vozidel žalobce (prokázáno též výpisem z katastru nemovitostí ze dne 10. 2. 2021). Taktéž nebylo žádným způsobem zpochybněno, že žalobce nad rámec výživného určeného Poslední rozhodnutím o výživném na výživu žalované ničím dalším nepřispívá ani si žalovanou k sobě nebere. Nebylo sporným, že žalovaná navštěvuje vzdělávací zařízení; sporným však zůstal účel tohoto vzdělávání.

9. Dalším prováděným dokazováním soud zjistil, že žalobce je otcem žalované a byla mu uložena povinnost platit na žalovanou výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2011. Stalo se tak na základě dohody rodičů žalované, když měsíční příjmy matky činily příspěvek na péči ve výši 12 000 Kč, přídavek na děti a soc. příplatek ve výši 3 998 Kč a ohledně otce činil základ daně výši 90 000 Kč. Bližší údaje o majetkových poměrech v daném řízení zjištěny nebyly (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 28. 7. 2011).

10. Žalovaná je od září roku 2020 studentkou Střední odborné školy, [obec], [ulice a číslo], kde při studiu potřebuje přítomnost a podporu asistenta pedagoga, která je v jejím případě nezbytná. Nutný je u ní individuální přístup a individualizovaná výuka. Její vzdělávání je a bude časově náročné. Teoretické dovednosti si pravděpodobně osvojí, ale v praktických bude potřebovat dopomoc. Osvojení si teoretických i praktických dovedností by bylo pro její osobní rozvoj i eventuální pobyt v chráněné dílně přínosné. Její vzdělávání má smysl právě pro zlepšování motoriky, zachování mentální úrovně apod., byť se nedá očekávat, že by výstupem byla samostatná aktivita (prokázáno informací k přijímacímu řízení pro rok 2019 2020 ze dne 3. 4. 2019, pozvánkou k přijímacímu motivačnímu rozhovoru ze dne 3. 4. 2019, zprávou SOŠ). Pro účely řádného průběhu výuky využívá žalovaná pomoc pedagogického asistenta, paní [jméno] [příjmení], se kterou v tomto směru uzavřela smlouvu o poskytnutí služby sociální péče o uživatele ze dne 20. 11. 2020. Na základě této smlouvy paní [příjmení] zajišťuje pro žalovanou základní činnosti (např. pomoc při úkonech osobní hygieny, užití WC, podávání jídla a pití, podpory při získávání návyků souvisejících se zařazením do běžného společenského prostředí atd.). Tyto služby hradí žalovaná ve výši 10 000 Kč měsíčně (prokázáno Smlouvou poskytnutí služby sociální péče o uživatele ze dne 20. 11. 2020). Předtím žalovaná navštěvovala ZŠ a MŠ pro TP, [ulice a číslo], [obec]. V této škole byl její přístup ke vzdělávání hodnocen mimořádně pozitivně. Svědomitě plnila zadanou domácí práci. Její imobilitu překonávala cílevědomostí a houževnatostí. Dokázala se více osamostatnit zejména v sebeobslužných činnostech. Sama se pohybovala po budově, stolovala a ochotně pomáhala ostatním žákům. Výuka jí přinášela radost a možnost seberealizace a komplexně ji rozvíjela ve všech oblastech. Její postup v matematice byl velmi pomalý – pracovala podle IVP. V matematice postrádala logické myšlení, chápání čísla a množství. Měla problémy i se čtením. Velice dobře si vedla v předmětech, které jsou postaveny na odposlechu učiva, na sluchové paměti. Předměty, které vyžadují zapojení zraku a logiky jí dělaly problémy. Jednoduché úkoly však byla schopna zvládnout sama bez podpory učitele. Při výuce byla aktivní, reagovala i na spolužáky, ale dokázala udržet pozornost při studiu (prokázáno zprávou třídní učitelky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 11. 2019, zprávou školského poradenského zařízení ze dne 23. 11. 2017, zprávou ZŠ a MŠ pro tělesně postižené [obec] ze dne 12. 2. 2021).

11. Průměrná spotřeba osobního automobilu žalované činí 5 l benzinu [číslo] km a žalovaná dojíždí cca 5 × ročně na kontrolní vyšetření do Prahy, dále pak dojíždí každý den do školy a zpět, což je cca 20 km. Dále pak je třeba vozidlo servisovat, provádět jeho technické kontroly apod., což reprezentuje např. částka 2 944 Kč na povinném ručení, na nákup zimních pneu částka 4 292 Kč, 2 050 Kč na výměně baterie (prokázáno technickým průkazem vozidla [anonymizováno] [číslo], lékařská zpráva ze dne 6. 5. 2019, lékařská zpráva ze dne 29. 10. 2019, lékařská zpráva ze dne 9. 1. 2019, doklad o technické prohlídce vozidla [registrační značka] ze dne 20. 4. 2020, doklad o emisní kontrole vozidla [registrační značka] ze dne 20. 4. 2020, doklad o výměně baterie do vozidla [registrační značka] ze dne 20. 4. 2020). Žalované byl od 15. 10. 2018 přiznán invalidní důchod třetího stupně a v té době pobírala částku 10 601 Kč. V roce 2019 pobírala ID ve výši 11 440 Kč, v roce 2020 pak ve výši 12 236 Kč. Na nákup nového invalidního vozíku uspořádala její opatrovnice sbírku (prokázáno rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 12. 2018, posudkem o invaliditě ze dne 24. 9. 2018, opisem příjmů žalované, potvrzením ČSSZ výpis z webových stránek – vyhlášení sbírky na el. vozík pro žalovanou).

12. V důsledku poruchy intelektu není žalovaná schopna postarat se o sebe v přiměřeném rozsahu. Od října 2018 je jí poskytován příspěvek na péči ve výši 13 200 Kč. Od dubna roku 2019 jej jí vyplácen příspěvek 19 200 Kč (prokázáno závěry znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení] ve věci [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnutím úřadu práce – Krajská pobočka v Liberci ze dne [datum], které nabylo právní moci 27. 3. 2019, sdělením úřadu práce ze dne 5. 4. 2019, zprávou úřadu práce). Průměrný čistý příjem opatrovnice žalované činil v roce 2019 částku 15 474 Kč měsíčně. V roce 2020 to byla částka 18 078,17 Kč (prokázáno potvrzením zaměstnavatele ze dne 4. 2. 2020 a ze dne 12. 10. 2020, výplatními lístky za měsíce říjen, listopad, prosinec 2020). Průměrný čistý příjem žalobce činil v roce 2018 částku 24 104 Kč měsíčně, v roce 2019 částku 24 081 Kč, v roce 2020 částku 25 643 Kč (prokázáno potvrzením o průměrné čisté mzdě žalobce ze dne 30. 1. 2019, doklady o příjmu žalobce za rok 2019, doklady o příjmu žalobce za rok 2020). Na účtu žalobce u Komerční banky byl v říjnu 2018 evidován zůstatek ve výši 3 783,03 Kč. V roce 2019 se zůstatek průměrně pohyboval kolem 5 700 Kč. V první polovině roku 2020 činil zůstatek průměrně částku 9 800 Kč. Na účtech u Raiffeisen bank byl v říjnu 2018 evidován zůstatek 10 399,86 Kč (ú. č. [bankovní účet]) a 32 352,16 Kč (ú. č. [bankovní účet]), přičemž na tomto účtu byl počáteční zůstatek v říjnu 2018 ve výši 73 230,34 Kč. Na účtu č. [bankovní účet] byl zůstatek v roce 2019 průměrně ve výši kolem 4 900 Kč, v roce 2020 ve výši 11 400 Kč. Na účtu č. [bankovní účet] byl zůstatek průměrně ve výši 900 Kč, v roce 2020 ve výši 4 100 Kč. Celková obratová historie a jednotlivé transakce nebyly soudu u těchto účtů předloženy (prokázáno výpisy z běžného účtu žalobce). Příjem manželky žalobce činil v prosinci 2018 částku 18 461 Kč, v roce 2019 průměrně částku 20 035 Kč a v roce 2020 průměrnou částku zhruba 21 000 Kč. V lednu 2021 to pak bylo 24 417 Kč (prokázáno potvrzením o příjmu manželky žalobce za prosinec 2018, rok 2019 a 2020 a leden 2021).

13. Vyživovací povinnost je upravena v ustanoveních § 910 až 923 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 téhož zákona je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

14. Úprava vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem navazuje na předchozí úpravu v zákoně o rodině, a to zejména ve znění tzv. velké novely zákona o rodině ([číslo]), která upustila od spotřebního charakteru výživného tím, že zavedla pojem právo na stejnou životní úroveň. Výživné pro dítě má směřovat k uspokojování všech životních potřeb dítěte důležitých pro jeho všestranný rozvoj po stránce fyzické, psychické a duševní. Z výše citovaných ustanovení dále plyne, že rozsah vyživovací povinnosti je dán možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného a odůvodněnými potřebami oprávněného a že rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem je dán zásadně kritériem shodné životní úrovně. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, výživné tedy nemusí mít spotřební charakter s tím, že hledisko shodné životní úrovně předchází hledisku odůvodněnosti potřeb.

15. Účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb dítěte, ale všech potřeb prospěšných pro jeho všestranný vývoj, tedy i potřeb vyskytujících se nepravidelně za delší období (např. potřeby na prázdninový pobyt dítěte), popřípadě potřeb zcela nahodilých (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 13 Co 588/1994).

16. Pokud jde o možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného, pak možnosti jsou kategorií objektivní (jedná se kupř. o pracovní příležitosti v regionu, situace na trhu práce, míra zaměstnanosti), schopnosti kategorií subjektivní (v tomto případě hraje roli především věk, vzdělání, výdělečné schopnosti, pracovní zkušenosti, zdravotní stav apod.). U majetkových poměrů rodičů je pak nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. k životní úrovni (srov. I. ÚS 299/2006).

17. Nicméně nelze říci, že by rozsah vyživovací povinnosti byl podmíněn jen možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného, je totiž třeba vždy zohledňovat také hmotné a nehmotné potřeby dítěte, které se postupem času mění, míra potřeb je totiž zejména závislá na věku, zdravotním stavu, způsobu přípravy na budoucí povolání, zálibách, koníčcích atd. Při zkoumání potřeb oprávněného dítěte je nutné vzít úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby vyskytující se jen někdy. Účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb dítěte, ale všech potřeb prospěšných pro jeho všestranný vývoj (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Cz 42/88 ze dne 28. 2.1989 publikováno pod R 5/1991) a k těmto odůvodněným potřebám je nutno přihlížet při určování výše výživného.

18. Pokud spolu rodiče dítěte nežijí a jejich životní úroveň je rozdílná, lze mít za to, že dítě má právo podílet se na životní úrovni toho z rodičů, jehož životní úroveň je vyšší s ohledem na blaho dítěte (viz. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1072 ISBN 978-80-7400 -503-09). Vysoce nadprůměrnému příjmu rodiče je adekvátní i vysoce nadprůměrná výše výživného.

19. Vzhledem k tomu, že dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů (nikoli jen jednoho rodiče), je třeba v případě soudem stanoveného výživného zkoumat nejen životní úroveň povinného rodiče, ale i životní úroveň druhého rodiče, tj. životní úroveň dítěte v konkrétní situaci může jeden rodič svým životním standardem zvyšovat a druhý snižovat. Shodu v životní úrovni mezi rodiči a dětmi je třeba hledat především v samotném způsobu života, využívání kulturních, sportovních a společenských možností. Nelze ztrácet ze zřetele fakt, že je právem i povinností rodičů naučit dítě hodnotě peněz a řádnému hospodaření s nimi.

20. Soud učinil závěr o skutkovém stavu ohledně majetkových poměrů účastníků, dle nichž příjem žalované v roce 2019 činil částku 11 440 Kč na invalidním důchodu. Příjem její opatrovnice činil částku 15 474 Kč v podobě mzdy od zaměstnavatele a příspěvek na péči žalované ve výši 13 200 Kč (leden, únor, březen), resp. 19 200 Kč (duben až prosinec). Výdaje žalované a její opatrovnice, které soud sečetl, neboť je s ohledem na zjištěný zdravotní stav žalované zřejmé, že jejich příjmy a výdaje je možno posuzovat jako výdaje jednoho subjektu, tím spíše když příjem matky je z větší části tvořen příjmem z příspěvku na péči poskytovaný žalované, v roce 2019 činily částku okolo 18 000 Kč měsíčně (K této částce soud dospěl následujícím způsobem: 7 200 Kč (nájemné) + 4 220 Kč (elektřina) + 1 041 Kč (boty = 2 500 × 5 ÷ 12) + 200 Kč (canisterapie) + 200 Kč (plavání) + 70 Kč (kroužek motoriky) + 430 Kč (léky) + 4 000 Kč (benzín)).

21. Při určení výše těchto výdajů je však třeba připomenout, že soud musí vzít v potaz i některé„ jednorázové“ náklady žalované, jako např. pořízení vozíku, jehož cenu soud rozpočetl na jeho životnost zhruba pěti let, tedy cca 1 000 Kč měsíčně (60 000 ÷ 5 ÷ 12), přičemž je třeba zohlednit, že částku na pořízení (stávajícího) vozíku nehradila žalovaná v celém rozsahu, nový vozík pak má být pořízen částečně z„ cizích“ finančních prostředků ovšem toliko díky aktivitě opatrovnice a uspořádání sbírky. Soud má za to, že odůvodněnost potřeb elektrického vozíku namísto stávajícího mechanického byla v řízení prokázána. Dále pak poplatky za poskytování televizních služeb 344 Kč měsíčně (4 128 ÷ 12), 7 000 Kč za zvedák do koupelny. Dále je třeba podotknout, že částku 4 000 Kč na benzín je třeba shledat jako opodstatněnou. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná jezdí minimálně 5 × ročně na vyšetření do Prahy (při obecné vzdálenosti cca 220 km se jedná o 1 100 km). Dále pak bylo nepochybně zjištěno, že žalovaná se musí každý den dopravovat do školy cca 20 km. V roce 2018 zahrnoval školní rok 196 školních dní – při zjednodušení výpočtu soud tedy počítal s 200 dny v roce –, což znamená zhruba dalších 4 000 km. Rovněž je třeba zohlednit, že žalovaná k prakticky každému svému přesunu potřebuje využít vozidlo – na další kontroly atd. Vydává se do Prahy příp. i jinam na výlety a za kulturou. Jedná se sice o běžné a dobrovolné náklady žalované, ale přesto jednoznačně slouží k rozvoji žalované, a soud tedy (toliko odhadem) navýšil spolu s uvedenými (nutnými) vzdálenostmi na 20 000 km. Toliko orientačním výpočtem podle (příslušné) vyhlášky pro určení sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad soud totiž zjistil, že žalované by při zjištěné průměrné spotřebě vozidla, bez připočtení amortizace vozidla, za rok 2019 náležela náhrada ve výši 33 100 Kč (dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) a za rok 2020 náhrada ve výši 32 000 Kč (dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.). Je tedy zřejmé, že částka 4 000 Kč za benzin na jeden měsíc řádově odpovídá nákladům na dopravu žalované zejména s přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu. Majetkové poměry žalované a její opatrovnice tak průměrně měsíčně v roce 2019 činily částku kolem 26 000 Kč.

22. Majetkové poměry žalobce průměrně měsíčně v roce činily částku kolem 23 000 Kč (mzda 24 081 Kč, uhlí 1 600 Kč (60 000 ÷ 3 ÷ 12), elektřina 180 Kč) plus je třeba zohlednit zůstatky na bankovních účtech cca 11 500 Kč a příjmem manželky žalobce 20 035 Kč. Ohledně zůstatků na účtu žalobce soud zjistil, jak uvedeno výše, že v říjnu 2018 Kč činil zůstatek žalobce na účtu č. [bankovní účet] částku 73 230,34 Kč, v roce 2019 však zůstatek průměrně dosahoval výše 900 Kč; v roce 2020 pak částky 4 100 Kč. Celková obratová historie a jednotlivé transakce nebyly soudu u bankovních účtů žalobce předloženy, není tak možné přesně vymezit, proč došlo na uvedeném účtu k tak rapidnímu snížení jeho zůstatku, nicméně je třeba poukázat na skutečnost, že k relativně rapidnímu„ odčerpání“ finančních prostředků došlo ve stejné době, od jaké žalovaná pobírá invalidní důchod a od které žalobce požaduje snížení výše vyživovací povinnosti, k čemuž soud při svém rozhodování též přihlédl. Dále pak žalobce oproti Poslední rozhodnutí o výživném nabyl do vlastnictví nemovité věci, díky nimž jsou mj. jeho náklady na bydlení minimální a jejichž hodnotu lze zohlednit řádově ve výši 1 350 000 Kč, což nebylo činěno sporným.

23. Příjem žalované v roce 2020 činil částku 12 236 Kč na invalidním důchodu. Příjem její opatrovnice činil částku 18 078,17 Kč v podobě mzdy od zaměstnavatele a příspěvek na péči žalované ve výši 19 200 Kč. Výdaje žalované a její opatrovnice se oproti výdajům z roku 2019 v žádných položkách výrazně nezměnily, od listopadu 2020 však přibyla výrazná položka 10 000 Kč měsíčně na poskytnutí služby sociální péče v podobě asistenta pedagoga, který je nezbytný pro vzdělávání žalované (k potřebě a opodstatněnosti dalšího vzdělávání žalované viz níže). Výdaje v roce 2020 se tedy změnily až v listopadu, když činily částku okolo 28 000 Kč měsíčně. I při určení výše těchto výdajů je však třeba vzít v potaz i některé„ jednorázové“ náklady žalované, jako např. pořízení vozíku (viz výše). Majetkové poměry žalované a její opatrovnice tak průměrně měsíčně od listopadu 2020 činily částku kolem 21 500 Kč.

24. Majetkové poměry žalobce průměrně měsíčně v roce činily částku kolem 24 000 Kč (mzda 25 643 Kč, uhlí 1 600 Kč (60 000 ÷ 3 ÷ 12), elektřina 180 Kč) plus je třeba zohlednit zůstatky na bankovních účtech cca 25 300 Kč a příjmem manželky žalobce 21 000 Kč.

25. Při ručení výše výživného je rovněž třeba přihlédnout, že žalobce se o žalovanou vůbec nestará, nestýká se s ní, veškerou péči o žalovanou zajišťuje její matka. Nad rámec výživného žalobce žalované ničeho neposkytuje, neabsolvuje s ní žádné výlety ani ji nevodí k lékaři. Neukládá jí žádné finanční prostředky ani ji jinak nepodporuje, naopak veškeré náklady na žalovanou hradí matka výlučně ze svých prostředků a z prostředků žalované.

26. Žalobce argumentoval zejm. tím, že od Poslední rozhodnutí o výživném se natolik změnily poměry především na straně dcery, že není spravedlivé ani účelné po žalobci požadovat úhradu výživného v dosavadní výši. Změna poměrů zjištěných od posledního rozhodování o určení výše výživného do okamžiku nynějšího je vhodným nástrojem, jak posoudit, v jaké výši by za daného stavu mělo být určeno (nové) výživné. V mnoha případech, zejm. když původní rozhodnutí vychází z dohody rodičů, však soudy částečně, příp. zcela, rezignují na zjišťování skutečných poměrů rodičů, jež jsou zavázáni vyživovací povinností, a spokojí se toliko s jejich tvrzenými majetkovými poměry, což stalo i v posuzovaném případě. S ohledem na výše uvedené a zjištěné poměry rodičů žalované podle Poslední rozhodnutí o výživném nelze tedy zcela objektivně posoudit, k jaké změně poměrů (skutečně) došlo, neboť výše základu daně žalobce je de facto velmi obecným hlediskem. Soud tedy při určování výše (současného) výživného v konkrétním případě vycházel zejména ze svých skutkových zjištění neohlížeje se zásadním a nekritickým způsobem na Poslední rozhodnutí o výživném. Žalobce argumentoval především tím, že poměry se změnily na straně žalované, což je jistě pravda. Ke změně došlo zejména v jejím příjmu, kdy jí byl přiznán invalidní důchod, rovněž je však na její straně třeba neopomenout, že její výdaje se postupem jejího věku taktéž rapidně zvýšily. To je velmi dobře patrné na nutnosti využívání služeb asistenta pedagoga, přičemž náklady na něj jsou de facto v celém rozsahu pokryty z příjmů plynoucích z invalidního důchodu žalované. Žalovaná se podle vyjádření SOŠ bez jeho účastni při vzdělávání neobejde.

27. Žalobce, jak uvedeno výše, sporoval účelnost dalšího vzdělávání žalované a její vzdělávací potenciál, kdy mj. připustil, že její vzdělávání je sice ve prospěch mentálního rozvoje, nicméně není ve smyslu ustanovení OZ, tedy nemá vliv na schopnost dcery se v budoucnu samostatně živit. Soud má za to, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že (další) vzdělávání žalované je pro její život a rozvoj účelné a v některých případech nepostradatelné. Její vzdělávání je a bude pravděpodobně časově velmi náročné – zejména v oblasti logického uvažování – nicméně osvojení si teoretických i praktických dovedností bude podstatné pro její osobní rozvoj i eventuální pobyt v chráněné dílně. Je zřejmé, že budoucnost žalované není v dosahování zásadních studijních a pracovních výsledků, nicméně je třeba pamatovat na to, že nepříznivý zdravotní jí nemůže být přičítán k tíži. Žalobce má sice pravdu, že její mentální rozvoj neodpovídá smyslu ustanovení OZ a nemá vliv na schopnost se v budoucnu samostatně živit, takovou myšlenku však lze přijmout pouze u člověka, který je schopen si samostatně a neomezeně o sobě sám rozhodovat. V tomto případě se nejedná o situaci, když např. oprávněný člověk zneužívá vzdělávací systém, aby si např. zvýšil (pro budoucí život ne zcela adekvátním způsobem) svoji kvalifikaci. Naopak v tomto případě jde o získávání zcela elementárních návyků a znalostí, které žalované umožní o sebe se alespoň základním způsobem postarat. Nelze tedy na takovéto vzdělávání nahlížet běžnou optikou. V daném případě je soud přesvědčen, že je především třeba hodnotit přístup žalované ke vzdělávání a ochotu se vzdělávat, neboť to je de facto to jediné, co ona sama dokáže svým vlastním rozhodováním ovlivňovat. V řízení bylo zjištěno, že přístup žalované ke vzdělávání byl (vždy) hodnocen mimořádně pozitivně. Svědomitě plnila zadanou domácí práci a cílevědomostí a houževnatostí překonává nastolené překážky. Výuka jí přináší radost a možnost seberealizace a komplexně ji rozvíjí ve všech oblastech. V logicky zaměřených oblastech je její vývoj pomalejší, ale při odposlechu učiva sluchové paměti je úspěšná. Jednoduché úkoly byla schopna zvládnout sama i bez podpory učitele. Nedá se sice očekávat, že by byla schopna zásadnější samostatné aktivity, ale s dopomocí patrně bude schopna dokonce nabývat nějaké hodnoty (ve smyslu drobného přivýdělku).

28. Stejně tak je třeba poukázat na obecně akceptovaný fakt, že nelze směšovat příjem z invalidního důchodu s plnohodnotným zaměstnáním na základě svobodné a ničím neomezené vůle a volby člověka, bez dalšího tak nelze konstatovat, že přiznáním invalidního důchodu nabyla vyživovaná osoba příjmu postavenému na roveň příjmu ze zaměstnání příp. z jiné výdělečné činnosti v obecném slova smyslu. Ve stejném duchu se vyjadřuje i nálezová judikatura Ústavního soudu České republiky, která dokonce považuje za zjevně neracionální úsudek, že přiznání plného invalidního důchodu a příspěvku na péči znamená v důsledcích v podstatě stejný stav, jako by bylo schopno se samo živit. Naopak razí myšlenku, že důsledky (i majetkové, tj. vyživovací povinnost) takového postižení dítěte musí jít hlavně k tíži toho, kdo (jako racionální bytost) dítě na svět – dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků – přivedl, tedy rodiče (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 2306/12).

29. V případě období od listopadu 2020 soud návrh na snížení výživného zamítl, neboť dospěl k závěru, že požadavek na odpovídající životní úroveň žalované, která má být podle legislativních podmínek i rozhodovacích závěrů soudů, shodná s životní úrovní žalobce, naplňuje„ kompenzace“ ze strany žalobce částkou 5 000 Kč. Ke shora uvedeným skutečnostem, které soud zohledňoval při určení výše výživného, je třeba přidat taktéž prostý výpočet podporující danou výši výživného. Majetkové poměry žalované, které je třeba z výše uvedených důvodů směšovat (sčítat) s majetkovými poměry opatrovnice žalované, činí v tomto období částku v průměrné výši 21 500 Kč pro obě dvě dohromady. Poměry žalobce tvoří částku 24 000 Kč, ke které lze přičíst také část příjmu manželky žalobce. Soud v tomto případě přičetl 1/10 jejího příjmu, tedy částku 2 100 Kč, když tento zlomek je možno považovat za adekvátní hodnotu, kterou by manžel měl přispívat druhému manželu na jeho„ potřeby.“ Pro případ období, v němž soud přistoupil ke snížení výživného, tj. od prosince 2018 do října 2020 však je již výše výživného v částce 5 000 Kč nepřiměřená. Stejným matematickým postupem, tj. porovnáním příjmů žalované a její matky a žalobce s přičtením 1/10 příjmu jeho manželky, v daném období soud k tak jednoznačnému závěru dojít nemohl. Je tomu tak především proto, že v tomto období nevznikla na straně žalované potřeba hradit pomoc asistenta a také citelnému skokovému zvýšení příspěvku na péči pro žalovanou. Na druhé straně však v tomto období, resp. na jeho počátku, došlo ve chvíli, kdy byl žalované přiznán invalidní důchod, a její příjmy se tak zvýšily, k nevysvětlenému úbytku finančních prostředků na bankovním účtu žalobce, a to o více jak 90 %. Dále třeba si uvědomit, že soud vychází z majetkových poměrů žalované v součtu spolu s její matkou dohromady – tedy pro dvě osoby najednou. Je totiž v tomto případě nezpochybnitelné, že veškeré příjmy, které žalovaná získá, jsou součástí příjmů jich obou. Nejde o situaci, kdy zdravé dítě část svých příjmů (např. ve formě brigády) využívá pro svou vlastní osobní potřebu – tvoří si své„ vlastní osobní jmění“ – a nejnutnější výdaje jako jsou potraviny, ošacení, zajištění bydlení apod. pro něho rodič pořizuje ze svého příjmu ev. výživného. Uspokojení jakékoliv zbytné potřeby žalované tedy musí hradit opatrovnice ze společných příjmů a nemůže ji např. odkázat na zisk z brigády, neboť, jak bylo uvedeno výše, žalobce se žádným jiným způsobem, než je plnění výživného, o žalovanou finančně ani jinak nestará. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že původně stanovené výživné ve výši 5 000 Kč je záhodno snížit, přičemž tak učinil o částku 1 000 Kč měsíčně. V porovnání těchto dvou období a dalších zjištění, má soud za spravedlivé snížení výživného od 1. 12. 2018 do 31. 10. 2020 na 4 000 Kč měsíčně. [příjmení] výše uvedeného mohla žalovaná taktéž neomezeně cestovat a navštěvovat libovolné kulturní a obdobné akce – její nároky tak v tomto období byly vyšší.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 68 017,49 Kč, přičemž tato částka představuje 84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 92 % a úspěchu žalobce v rozsahu 8 %, když žalovaná namísto obhajovaného výživného ve výši 300 000 Kč (5 × 12 × 5 000) uspěla toliko s výživným ve výši 277 000 Kč (23 × 4 000 + 37 × 5 000)). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 240 000 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 11. 2019, z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 1. 2020, z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 9. 2020, z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 11. 2020 a z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 2. 2021 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 66 920 Kč ve výši 14 053,20 Kč. Tarifní hodnota 240 000 Kč byla stanovena podle § 8 odst. 2 a. t. jako pětinásobek hodnoty ročního plnění, kterým je rozdíl mezi dosavadním a nově požadovaným výživným, nikoliv tedy celá výše požadovaného (dosavadního) výživného ( (5 × 12 × 5 000) – (5 × 1 000 × 12)).

Poučení