21 C 14/2020-112

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] státní občan [příjmení] republiky [země] bytem [adresa žalovaného] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 36 494 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 014 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 296 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 810 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 908 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení, to vše to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 480 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 29 033,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

IV. Státu České republice se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 494 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedená částka představuje žalovaným neuhrazenou cenu odebrané elektřiny, náklady na odpojení odběrného místa a sjednané poplatky za odeslané upomínky. Žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené s žalovaným dne 9. 3. 2017 dodávala žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], EAN OPM [číslo], elektřinu a zajistila žalovanému veškeré předpoklady pro plynulý a nerušený odběr dodávané elektřiny v daném odběrném místě. Dne 11. 11. 2018 vystavila žalobkyně žalovanému za sdružené služby dodávky elektřiny v období od 3. 10. 2017 do 3. 10. 2018 fakturu [číslo] jíž žalovanému vyúčtovala částku 32 749 Kč se splatností dne 26. 11. 2018, přičemž na tuto uhradil žalovaný pouze dne 13. 11. 2018 částku ve výši 453 Kč – žalobkyně tak na předmětnou fakturu eviduje nedoplatek ve výši 32 296 Kč. Dne 1. 4. 2019 vystavila žalobkyně žalovanému za sdružené služby dodávky elektřiny v období od 4. 10. 2018 do 28. 3. 2019 fakturu [číslo] jíž žalovanému vyúčtovala částku 2 810 Kč se splatností dne 15. 4. 2019 – na tuto již žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou plateb za odběr elektřiny požádala žalobkyně distributora elektřiny o odpojení odběrného místa žalovaného od distribuční soustavy, za což distributor vyúčtoval v souladu s ceníkem svých služeb žalobkyni částku 908 Kč, kterou následně žalobkyně fakturou uplatnila vůči žalovanému. Žalovaný ani na tuto fakturu žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou plateb, proto mu žalobkyně zaslala celkem dvě doporučené písemné upomínky s výzvou k úhradě (datované dnem 3. 1. 2019 a 4. 3. 2019), za které vyúčtovala žalovanému v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami vždy poplatek v částce 240 Kč.

2. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, posuzoval předně soud, zda je věcně a místně příslušný k projednání věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady č. EU 1215/2012 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je dle odst. 1 písm. b) téhož článku místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Nároky ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny je třeba posuzovat podle tohoto ustanovení, načež tak pravomoc českých soudů k projednání věci je dána. Kolizním právem je dle čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/593/2008 české právo.

3. Opatrovník žalovaného, který byl žalovanému z důvodu neznámého pobytu ustanoven, k žalobě uvedl, že nárok neuznává, přičemž vyslovil pochybnost, zda osoba žalovaného vůbec existuje. Současně popřel pravost podpisu žalovaného na smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9. 3. 2017, s tím, že vzhledem k výši spotřeby nelze vyloučit podvodné uzavření smlouvy za zneužití osobních údajů žalovaného.

4. K vyjádření opatrovníka žalovaného žalobkyně podáním ze dne 10. 2. 2021 uvedla, že tvrzení stran popření pravosti podpisu žalovaného na uzavřené smlouvě považuje za účelové a ničím nepodložené. Skutečnost, že žalovaný od žalobkyně elektřinu odebíral, dovozuje z toho, že žalovaný s žalobkyní dne 9. 3. 2017 uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a rovněž smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro totéž odběrné místo, přičemž z vystavených faktur je zřejmé, že v průběhu dodávky žalovaný hradil zálohy v nemalé výši. Nadto ve svém systému žalobkyně dohledala elektronickou komunikaci s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z neziskové organizace [anonymizováno], z. s., jež žalobkyni zasílala kopie dokladů o uhrazených zálohách žalovaným. Jmenovaná žalobkyni rovněž sdělila, že žalovaný do organizace docházel spolu se svou přítelkyní, která mu tlumočila, neboť neuměl dobře česky. Z toho je průkazné, že žalovaný existuje.

5. Soud ve věci jednal dne 20. 4. 2021, dne 18. 5. 2021 a dne 5. 8. 2021, přičemž z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 9. 3. 2017, přičemž jejím předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], EAN OPM [číslo], v distribuční sazbě D25d (způsob připojení – 3 fáze, hodnota jističe – 25 A) a závazek žalovaného dodanou elektřinu do odběrného místa odebrat a uhradit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že zahájení dodávky elektřiny bylo předpokládáno dnem 4. 4. 2017 Součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny žalobkyně. Jako korespondenční adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena adresa shodná s odběrným místem. Z Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny žalobkyně účinných od 1. 7. 2017 vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna zasílat žalovanému (zákazníkovi) faktury neprodleně po jejich vystavení elektronicky na e-mailovou adresu či na zasílací adresu uvedenou ve smlouvě, přičemž splatnost faktury nastává 15. den od jejího vystavení, resp. v den, který je na ní uveden, je-li tento dnem pozdějším (srov. čl. IV. odst. 3). Z Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny žalobkyně účinných od 1. 6. 2018 je zřejmé, že žalovaný (zákazník) byl povinen jednotlivé platby hradit ve lhůtě splatnosti (srov. část„ Platby záloh a fakturace“), přičemž proti vyúčtování a měření spotřeby byl oprávněn uplatnit reklamaci (srov. část„ Reklamace“); rovněž z všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že je žalobkyně oprávněna za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoli splatné pohledávky účtovat žalovanému poplatek ve výši 240 Kč (srov. část„ Poplatky“). Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (účinné od 1. 7. 2017 a od 1. 6. 2018) nebyly signovány žalovaným. Ze Žádosti o ukončení smlouvy [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne 9. 3. 2017 vyplývá, že jmenovaný požádal žalobkyni o ukončení smlouvy, resp. dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], EAN OPM [číslo], z důvodu změny zákazníka v odběrném místě, a to ke dni 3. 4. 2017. Z listiny označené jako„ Protokol o předání nemovitosti/bytu“ datované dnem 9. 3. 2017 je zřejmé, že k témuž dni (den předání nemovitosti) činily hodnoty elektroměru pro předmětné odběrné místo ve vysokém tarifu 11 398 a v nízkém tarifu 189 689, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] vystavené dne 12. 10. 2017 za období od 7. 4. 2017 do 2. 10. 2017 vyplývá, že žalobkyně při vyúčtování ceny elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice za rozhodné období vycházela z počátečního stavu elektroměru co do vysokého tarifu z hodnoty 11 430 kWh a ohledně nízkého tarifu z hodnoty 189 689 kWh, s tím, že konečný stav elektroměru při odečtu za účelem vyúčtování činil ve vysokém tarifu 12 349 kWh a v nízkém tarifu 189 803 kWh. Z Ceníku [anonymizována dvě slova] účinného od 1. 1. 2017 soud zjistil, že obchodní část ceny za dodávku elektřiny v distribuční soustavě D25d včetně DPH od příslušného data činila ve vysokém tarifu 1 828,31 Kč/MWh, v nízkém tarifu 1 082,95 Kč/MWh, stálá platba za dodávku elektřiny 72,60 Kč/měsíc, distribuční část ceny včetně DPH ve vysokém tarifu 1 965,90 Kč/MWh, v nízkém tarifu 77,45 Kč/MWh, stálá platba za rezervovaný příkon podle jističe (3 x 25 A) 145,20 Kč/měsíc, daň z elektřiny 34,24 Kč/MWh, platba za systémové služby 113,67 Kč/MWh, činnost OTE 5,93 Kč/měsíc, podpora výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů 21,79 Kč fází a 598,95 Kč/MWh. Z Ceníku [anonymizována dvě slova] účinného od 1. 1. 2018 co do distribučních cen, resp. od 1. 6. 2018 ohledně obchodních cen vyplývá, že obchodní část ceny za dodávku elektřiny v distribuční soustavě D25d včetně DPH od příslušného data činila ve vysokém tarifu 1 833,15 Kč/MWh, v nízkém tarifu 1 282,60 Kč/MWh, stálá platba za dodávku elektřiny 83,49 Kč/měsíc, distribuční část ceny včetně DPH ve vysokém tarifu 2 080,20 Kč/MWh, v nízkém tarifu 86,74 Kč/MWh, stálá platba za rezervovaný příkon podle jističe (3 x 25 A) 153,67 Kč/měsíc, daň z elektřiny 34,24 Kč/MWh, platba za systémové služby 113,29 Kč/MWh, činnost OTE 6,53 Kč/měsíc, podpora výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů 18,21 Kč fází a 598,95 Kč/MWh. Z Ceníku [anonymizována dvě slova] účinného od 1. 1. 2019 co do distribučních cen, resp. od 1. 3. 2019 ohledně obchodních cen je zřejmé, že obchodní část ceny za dodávku elektřiny v distribuční soustavě D25d včetně DPH od příslušného data činila ve vysokém tarifu 1 997,00 Kč/MWh, v nízkém tarifu 1 777,01 Kč/MWh, stálá platba za dodávku elektřiny 89,50 Kč/měsíc, distribuční část ceny včetně DPH ve vysokém tarifu 2 209,44 Kč/MWh, v nízkém tarifu 118,85 Kč/MWh, stálá platba za rezervovaný příkon podle jističe (3 x 25 A) 162,14 Kč/měsíc, daň z elektřiny 34,24 Kč/MWh, platba za systémové služby 92,19 Kč/MWh, činnost OTE 8,39 Kč/měsíc, podpora výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů 16,41 Kč fází a 598,95 Kč/MWh. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] vystavené dne 11. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice za období od 3. 10. 2017 do 3. 10. 2018 částku ve výši 32 749 Kč (odebrané množství elektřiny 11 013 kWh, z toto ve vysokém tarifu 7 967 kWh a v nízkém tarifu 3 046 kWh), a to po zohlednění záloh zaplacených žalovaným (žalobkyně přijala od žalovaného před vystavením vyúčtování za rozhodné období platby ve výši 12 960 Kč), přičemž celková cena za elektřinu v závislosti na odebraném množství činila 45 708,78 Kč; splatnost faktury byla určena k 26. 11. 2018. Z faktury je rovněž zřejmé, že v rozhodném období nebyla správně na elektroměru [číslo] pro předmětné odběrné místo měřena hodnota spotřebované elektřiny, neboť v podrobném přehledu vyúčtování (srov. list 2/3 část B faktury) je počáteční a konečný stav elektroměru v nízkém tarifu ve stejné hodnotě (189 803 kWh), byť spotřeba je evidována ve výši 3 046 kWh (810,40 kWh za dobu od 3. 10. 2017 do 31. 12. 2017 a 2 235,60 kWh za dobu od 1. 1. 2018 do 3. 10. 2018); oproti tomu stav elektroměru ve vysokém tarifu je evidován s počáteční hodnotou 12 349 kWh a konečnou hodnotou 23 362 kWh (rozdíl 11 013 kWh), s tím, že spotřeba dosáhla 7 967 kWh – spotřeba, jež je vykázána v rámci nízkého tarifu, se tak při měření elektroměrem započetla k tarifu vysokému (3 046 kWh + 7 967 kWh = 11 013 kWh). Ve faktuře byl žalovaný mimo jiné upozorněn na možnost uplatnění reklamace. Z přípisu společnosti [právnická osoba], ze dne 2. 6. 2021 a z listiny označené jako„ Zpráva o závadě“ vystavené společností [právnická osoba], dne 7. 11. 2018 soud zjistil, že pověřený pracovník této společnosti provedl v odběrném místě žalovaného dne 16. 3. 2017, 2. 10. 2017, 3. 10. 2018 a 5. 10. 2018 osobní (přímý) odečet hodnot elektroměru, přičemž zjistil závadu v elektroinstalaci – v důsledku této závady nedocházelo k přepínání tarifu na elektroměru a spotřeba byla měřena výlučně ve vysokém tarifu. [obec] byla pověřeným pracovníkem společnosti [právnická osoba], odstraněna dne 5. 10. 2018, a to výměnou sazbového spínače. Z důvodu zjištěné závady provedla společnost [právnická osoba], na základě § 4 vyhlášky č. 82/2011 Sb. (ve znění účinném k datu zjištění závady) za období od 7. 4. 2017 do 5. 10. 2018 procentuální přepočet spotřeby, přičemž vycházela ze spotřeby naměřené od 6. 10. 2018 do 6. 11. 2018, tj. po výměně sazbového spínače, resp. odstranění závady v měření spotřeby – v tomto období byla naměřena spotřeba elektřiny žalovaným ve vysokém tarifu 72,35 % z celkové spotřeby ku 27,65 % v nízkém tarifu. Přepočet byl tedy proveden tak, že za období od 7. 4. 2017 do 2. 10. 2017 (tj. za 179 dní) [právnická osoba] [anonymizováno] přeúčtovala z vysokého tarifu do nízkého tarifu 172 kWh, za období od 3. 10. 2017 do 3. 10. 2018 (tj. za 366 dní) přeúčtovala z vysokého tarifu do nízkého tarifu 3 046 kWh a za období od 4. 10. 2018 do 5. 10. 2018 (tj. za 2 dny) přeúčtovala z vysokého tarifu do nízkého tarifu 26 kWh. Z opravného daňového dokladu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] vystaveného dne 13. 11. 2018 k původnímu daňovému dokladu [číslo] je zřejmé, že za období od 7. 4. 2017 do 2. 10. 2017 eviduje žalobkyně za žalovaným přeplatek ve výši 453 Kč, když původním daňovým dokladem vyúčtovala žalobkyně žalovanému za odebranou elektřinu cenu ve výši 5 702,69 Kč, avšak dle opravného vyúčtování činí cena za odebranou elektřinu za rozhodné období (odebrané množství elektřiny 1 033 kWh) částku ve výši 5 249,69 Kč. Z upomínky [číslo] vystavené dne 3. 1. 2019 vyplývá, že jejím prostřednictvím vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 37 086 Kč, která zahrnovala neuhrazenou část nedoplatku dle vystavené faktury [číslo] ve výši 32 296 Kč, neuhrazenou zálohu splatnou v prosinci 2018 ve výši 4 550 Kč a poplatek za upomínku v částce 240 Kč. Z mimořádné faktury za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] vystavené dne 1. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice za období od 4. 10. 2018 do 28. 3. 2019 částku ve výši 2 810 Kč (odebrané množství elektřiny 344 kWh, z toto ve vysokém tarifu 248 kWh a v nízkém tarifu 96 kWh), přičemž za rozhodné období nepřijala na úhradu ceny elektřiny od žalovaného před vystavením vyúčtování žádnou platbu ve formě zálohy; splatnost faktury byla určena k 15. 4. 2019. Ve faktuře byl žalovaný opět upozorněn na možnost uplatnění reklamace. Z upomínky [číslo] vystavené dne 4. 3. 2019 vyplývá, že jejím prostřednictvím vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 48 241 Kč, která zahrnovala neuhrazenou část nedoplatku dle vystavené faktury [číslo] ve výši 32 296 Kč, neuhrazené zálohy splatné v prosinci 2018, lednu a únoru 2019 pokaždé ve výši 4 550 Kč, neuhrazenou část nedoplatku dle vystavené faktury [číslo] ve výši 1 815 Kč a dva poplatky za upomínky v částce 240 Kč (celkem 2 x 240 Kč). V upomínce byl žalovaný současně upozorněn, že pokud dlužnou částku neuhradí do 18. 3. 2019, odstoupí žalobkyně od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Z faktury [číslo] vystavené dne 2. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému na základě ceníku distributora elektřiny částku ve výši 908 Kč (po haléřovém vyrovnání), a to z titulu poplatku za samostatné odpojení odběrného místa žalovaného od distribuční sítě; splatnost faktury byla určena k 16. 4. 2019. Z Ceníku služeb společnosti [právnická osoba], platného od 1. 12. 2018, je zřejmé, že předmětná společnost jako distributor elektřiny stanovila za samostatné odpojení odběrného místa od distribuční sítě z napěťové hladiny NN poplatek v částce 750 Kč, resp. 907,50 Kč včetně DPH. Z printscreenu e-mailu předloženého žalobkyní (založený na č. l. 62) soud zjistil, že dne 3. 7. 2017 odeslala sociální pracovnice spolku [anonymizováno], z. s., [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], prostřednictvím veřejné datové sítě elektronickou zprávu žalobkyni, v níž ji informovala, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků, a proto po výplatě zaplatil dvě zálohy najednou, přičemž na žádost žalovaného rovněž přílohou zprávy zaslala scan„ útržků“ prokazující jejich úhradu. Z poštovních poukázek typu A (založených na č. l. 63 a 64) vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobkyni dne 1. 6. 2017 zálohu na dodávku elektřiny a plynu a dne 3. 7. 2017 další zálohu na dodávku elektřiny a plynu. Z poštovní poukázky typu A (založené na č. l. 61) je zřejmé, že žalovaný uhradil dne 5. 10. 2018 žalobkyni další zálohu na dodávku elektřiny. Z přípisu spolku [anonymizováno], z. s. ze dne 4. 3. 2021 vyplývá, že v letech 2017 a 2018 tento spolek poskytoval služby přítelkyni žalovaného, přičemž s ním samotným přímo nespolupracoval. Z výzvy k plnění datované dnem 27. 9. 2019, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 39 140 Kč (zahrnující též úrok z prodlení), a to z důvodu dosud nezaplacené ceny elektřiny a souvisejících služeb dodaných do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Z poštovního podacího archu vyplývá, že výzva byla žalovanému zaslána na adresu odběrného místa, resp. adresu korespondenční uvedenou ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ([adresa žalovaného]) téhož dne.

6. Soud neprovedl důkaz, a návrh na jeho provedení zamítl, další žalobkyní označenou listinou, a to nájemní smlouvou ze dne 1. 3. 2017, když žalobkyně uvedený důkaz soudu označila až poté, kdy nastaly účinky uvedené v ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.

7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9. 3. 2017 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] kterou se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], EAN OPM [číslo], včetně služeb souvisejících, a žalovaný se zavázal elektřinu dodanou do předmětného odběrného místa odebrat a uhradit žalobkyni řádně a včas sjednanou cenu, která byla určena ceníkem žalobkyně. Žalobkyně svým povinnostem ze smlouvy dostála, avšak žalovaný své smluvní povinnosti porušil, neboť zůstal žalobkyni dlužen cenu elektřiny a souvisejících služeb za období od 3. 10. 2017 do 3. 10. 2018 ve výši 32 296 Kč vyúčtovanou fakturou [číslo] se splatností dne 26. 11. 2018 (vyúčtována částka ve výši 32 749 Kč, na niž žalobkyně započetla přeplatek ve výši 453 Kč dle opravného daňového dokladu ze dne 13. 11. 2018) a za období od 4. 10. 2018 do 28. 3. 2019 ve výši 2 810 Kč vyúčtovanou fakturou [číslo] se splatností dne 15. 4. 2019. Z důvodu prodlení žalovaného odstoupila žalobkyně od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a ze strany společnosti [právnická osoba], bylo odběrné místo žalovaného odpojeno od distribuční sítě, za což vyúčtovala žalobkyně žalovanému poplatek ve výši 908 Kč dle ceníku distributora, a to fakturou [číslo] se splatností dne 16. 4. 2019. Jelikož na elektroměru, který měřil spotřebu žalovaného v předmětném odběrném místě, byla pracovníkem společnosti [právnická osoba], zjištěna dne 5. 10. 2018 závada, byla tato závada odstraněna a následně byl za období od 7. 4. 2017 do 5. 10. 2018 proveden procentuální přepočet spotřeby žalovaného vycházející z jeho spotřeby naměřené v období od 6. 10. 2018 do 6. 11. 2018; procentuální přepočet spotřeby žalovaného za rozhodné období byl zohledněn ve vystavených fakturách [číslo] ze dne 11. 11. 2018 a [číslo] ze dne 1. 4. 2019. Žalobkyně rovněž zaslala žalovanému dvě upomínky s výzvou k úhradě dlužných částek, a to datované dnem 3. 1. 2019 a dnem 4. 3. 2019; za každou z upomínek žalobkyně žalovanému vyúčtovala poplatek ve výši 240 Kč dle všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný dlužné částky žalobkyni neuhradil, byť byl k jejich zaplacení opakovaně vyzván ze strany právního zástupce žalobkyně.

8. Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok zejména podle následujících ustanovení právních předpisů: Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle ust. § 4 odst. 3 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění účinném k 5. 10. 2018 (datum zjištění závady na elektroměru), pokud nejsou dostupné údaje zaznamenané měřicím zařízením, výpočet náhradních údajů o spotřebě nebo dodávce elektřiny a o jejím průběhu při prokazatelné závadě měřicího zařízení, při opravě chybných nebo doplnění chybějících hodnot provede provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě protokolu autorizované zkušebny nebo zprávy o závadě měřicího zařízení podle výše spotřeby elektřiny v předcházejícím srovnatelném období při srovnatelném charakteru odběru elektřiny, v němž byl odběr elektřiny řádně měřen, nebo dodatečně podle výše spotřeby nebo dodávky elektřiny zjištěné na základě kontrolního odečtu v následujícím období. Podle ust. § 7 odst. 5 vyhlášky č. 82/2011 Sb. se závada měřicího zařízení prokazuje záznamem autorizované zkušebny nebo záznamem o závadě měřicího zařízení vyhotoveným provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Na základě skutkových zjištění, po právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s výše citovanými ustanoveními energetického zákona a občanského zákoníku, přičemž žalovaný své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil žalobkyni cenu za elektřinu dodanou do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a to za fakturační období od 3. 10. 2017 do 3. 10. 2018 ve výši 32 296 Kč a za fakturační období od 4. 10. 2018 do 28. 3. 2019 ve výši 2 810 Kč, ani poplatek za odpojení odběrného místa žalovaného od distribuční sítě ve výši 908 Kč Cena za odebranou elektřinu a související služby dodávky byla žalovanému žalobkyní řádně vyúčtována, rovněž byl žalovanému vyúčtován poplatek za odpojení odběrného místa žalovaného od distribuční sítě. V tomto kontextu soud rovněž doplňuje, že i přes zjištěnou závadu elektroměru, v jejímž důsledku se spotřeba žalovaného do odstranění závady dne 5. 10. 2018 započítávala výhradně ve vysokém tarifu, vyúčtovala žalobkyně žalovanému v rozhodném období spotřebu odebrané elektřiny v souladu s normativními požadavky, neboť výpočet spotřeby, resp. náhradních údajů o spotřebě byl proveden v souladu s ust. § 4 odst. 3 vyhlášky č. 82/2011 Sb. společností [právnická osoba], jakožto provozovatelem distribuční soustavy na základě zprávy o závadě měřicího zařízení vystavené dle ust. § 7 odst. 5 téže vyhlášky (zprávu vyhotovila společnost [právnická osoba], dne 7. 11. 2018), a to podle výše spotřeby elektřiny žalovaného zjištěné na základě kontrolního odečtu v následujícím období (od 6. 10. 2018 do 6. 11. 2018). Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností a s ohledem na to, že dluh má být splněn řádně a včas, přičemž žalovaný svůj dluh dosud v celé výši nesplnil, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 014 Kč (32 296 Kč + 2 810 Kč + 908 Kč), představující neuhrazenou cenu elektřiny a souvisejících služeb, které byly žalovanému žalobkyní dodány, a poplatek za odpojení odběrného místa žalovaného od distribuční sítě.

10. Soud shledal žalobu důvodnou i v části týkající se žalobkyní uplatněného zákonného úroku z prodlení. Žalovaný je od 27. 11. 2018 dosud v prodlení s úhradou peněžitého plnění ve výši 32 296 Kč, od 16. 4. 2019 dosud v prodlení s úhradou peněžitého plnění ve výši 2 810 Kč a od 17. 4. 2019 dosud v prodlení s úhradou peněžitého plnění ve výši 980 Kč. Z tohoto důvodu má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení za příslušná období, a to ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni spolu s jistinou též zákonný úrok z prodlení z dílčích dlužných částek, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno.

11. Pokud se jedná o žalobkyní uplatněnou částku 480 Kč představující dva poplatky za upomínky s výzvou k úhradě dlužných částek, které byly odeslány žalovanému, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011. Na smluvní vztah žalobkyně a žalovaného, založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny, soud pohlíží jako na vztah dodavatele a spotřebitele (žalovaný předmětnou smlouvu neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti), na který je třeba aplikovat principy spotřebitelské ochrany dle příslušných ustanovení soukromého práva. V souladu s těmito principy pak soud považuje ujednání zakládající poplatek za zaslanou upomínku, jenž je svojí (sankční) povahou smluvní pokutou (ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně účinných od 1. 7. 2017 je dokonce se zasláním písemné upomínky výslovně spojena smluvní pokuta dle Ceníku smluvních pokut), v projednávané věci za neplatné, jelikož povinnost zaplatit poplatek (smluvní pokutu) zjevně není obsažena v textu samotné smlouvy, pod níž žalovaný (spotřebitel) připojil svůj podpis, nýbrž výlučně v obchodních podmínkách žalobkyně. Takový postup žalobkyně je v rozporu též se závěry Ústavního soudu ČR, které vyslovil ve zmíněném nálezu, když mimo jiné uvedl, že obchodní podmínky nesmějí sloužit tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. rozhodčí doložka či ujednání o smluvní pokutě); pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Z popsaných důvodů tak soud žalobu co do částky 480 Kč zamítl.

12. Co se týče námitek opatrovníka žalovaného stran existence žalovaného, pravosti jeho podpisu na předmětné smlouvě a podvodného uzavření smlouvy za zneužití osobních údajů žalovaného s odkazem na vyšší spotřebu elektřiny, nevyšla v řízení najevo žádná skutečnost, která by tvrzené skutečnosti jakkoli prokazovala, či by alespoň založila, byť částečně, důvodnou pochybnost ve vztahu k vznesenému. Naopak v řízení bylo prokázáno, že osoba žalovaného existuje, když tento právně jednal ve vztahu k více subjektům – kromě žalobkyně jednal též s [příjmení] [jméno] [jméno] (předchozím uživatelem odběrného místa), od něhož převzal příslušnou nemovitost, a dále s pracovnicí spolku [anonymizováno], z. s. (nezisková organizace), která za něho žalobkyni odeslala doklady (části poštovních poukázek typu A) prokazující zaplacení předepsaných záloh; opakované úhrady záloh žalovaným pak vyplývají též z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny. V tomto ohledu je namístě též poznamenat, že došlo-li by při uzavření smlouvy k zneužití údajů žalovaného (smlouvu by uzavřela jiná osoba bez vědomí žalovaného), je zřejmé, že by následně žalovaný předepsané zálohy žalobkyni nehradil. Existence osoby žalovaného byla rovněž prokázána zjištěními soudu při pátrání po aktuálním místě bydliště žalovaného. Sám opatrovník žalovaného nadto ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2020 a taktéž v závěrečném návrhu konstatoval, že ke svým tvrzením (pro nemožnost kontaktu s žalovaným) není schopen doložit žádné důkazy, načež zůstalo pouze u domněnek. K vyšší spotřebě elektřiny žalovaného (dle tvrzení jeho opatrovníka) soud uvádí, že žalovaný byl oprávněn, jak jej žalobkyně ve vystavených fakturách poučila, každé vyúčtování reklamovat, navíc odběrné místo žalovaného bylo v průběhu trvání smluvního vztahu žalobkyně s žalovaným několikrát kontrolováno za účelem odečtu a opravy závady měřícího zařízení pracovníky společnosti [právnická osoba], kteří by případný„ černý“ odběr elektřiny měli odhalit. V průběhu řízení byly rovněž rozptýleny i další námitky opatrovníka žalovaného stran způsobu fakturace spotřeby elektřiny, závady zjištěné na elektroměru a jejích důsledků na odečet odebrané elektřiny žalovaným, blíže viz výše.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci neúspěšná v poměrně nepatrné části předmětu řízení, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Žalobkyni tedy soud přiznal náhradu nákladů řízení celkem v částce 29 033,95 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 460 Kč, odměny advokáta ve výši 11 820 Kč celkem za sedm úkonů právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění, 3. sepis žaloby, 4. sepis vyjádření k podání opatrovníka žalovaného ze dne 10. 2. 2021, 5. účast na jednání před soudem dne 20. 4. 2021, 6. účast na jednání před soudem dne 18. 5. 2021, 7. účast na jednání před soudem dne 5. 8. 2021) při sazbě odměny 500 Kč podle ust. § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za první tři úkony právní služby, resp. při sazbě odměny 2 580 Kč podle ust. § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve vztahu k ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, přičemž tarifní hodnota v souladu s ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 36 494 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) za první tři úkony právní služby a podle ust. § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) za další čtyři úkony právní služby, dále náhrady cestovních výdajů podle ust. § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu za cesty k nařízeným soudním jednáním ve dnech 20. 4. 2021, 18. 5. 2021 a 5. 8. 2021 na trase [obec] – [obec] a zpět (2 x 188 km) osobním automobilem tovární značky Škoda, typ [jméno], s kombinovanou spotřebou dle technického průkazu vozidla 4,8 litru benzínu /100 km, při ceně pohonných hmot 27,80 Kč litr, celkem ve výši 6 468,39 Kč (tj. na náhradě za pohonné hmoty částka 1 505,19 Kč a na amortizaci automobilu částka 4 963,20 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), náhrady za čas promeškaný cestou k těmto jednáním a zpět podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu celkem ve výši 3 000 Kč (3 x 10 půlhodin x 100 Kč) a rovněž – jelikož je zástupce žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, jež je plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. v základní sazbě 21 %, tj. částky 4 785,56 Kč (počítáno ze základu 22 788,39 Kč).

14. Odměnu a náhradu hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za první tři úkony právní služby soud určil podle ust. § 14b advokátního tarifu, neboť lustrací v rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, a soud dospěl k závěru, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným žalobkyní na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

15. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)

16. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti se dvěma úkony právní služby, a to za podání jejího právního zástupce ze dne 3. 5. 2021 a 20. 5. 2021, neboť právní zástupce žalobkyně doplňoval k výzvě soudu tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby, a označoval důkazy k prokázání žalobních tvrzení, a soud tak tyto úkony nepovažuje za potřebné k účelnému uplatňování práva.

17. Soud dále výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že se státu náhrada nákladů řízení, které je povinen platit (stát dle § 140 odst. 2 o. s. ř. nese náklady ustanoveného opatrovníka), nepřiznává, byť by na jejich náhradu měl v návaznosti na § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení proti žalovanému, jenž byl v řízení, až na nepatrnou část jeho předmětu, neúspěšný, právo. Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, totiž náklady svého zastoupení (opatrovníka), i když ve věci úspěch neměl, neplatí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2905/2014, či rozsudek ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008). S ohledem na zcela nepatrný neúspěch žalobkyně ve věci pak soud neuložil ani žalobkyni povinnost platit poměrnou část nákladů státu.

18. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky.