21 C 149/2023 - 106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. et Mgr. Ivety Cvingráfové a přísedících Mgr. Václava Vlka a Mgr. Petra Bully ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 86 180,13 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 86 180,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 180,13 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 30 305,50 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejích doplnění a po částečném zpětvzetí co do příslušenství domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 180,13 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 180,13 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení) z titulu neoprávněného krácení na mzdě za období [Anonymizováno]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako zaměstnanec dne 1. 8. 1988 uzavřela s žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu s místem výkonu práce [Anonymizováno] oblastní pošty [adresa], pracoviště [adresa], na pracovní pozici [Anonymizováno], typová pozice a tarifní stupeň (číslo za pomlčkou): [Anonymizováno]. Mzdovým výměrem ze dne 21. 4. 2020 byla žalobkyni určena základní tarifní hrubá mzda ve výši 22 000 Kč, mzdovým výměrem ze dne 17. 3. 2021 ve výši 23 080 Kč a mzdovým výměrem ze dne 14. 3. 2023 ve výši 24 240 Kč. Dále uvedla, že srovnatelná zaměstnankyně žalované [jméno FO], narozená 14. 11. 1976, na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak s místem výkonu v [Anonymizováno], měla dle výplatních pásek za období od října 2020 do března 2021 základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši 25 770 Kč a od dubna 2021 do října 2021 ve výši 26 790 Kč. Dle informací poskytnutých od žalované průměrná základní hrubá měsíční mzda na pozici [Anonymizováno] v [Anonymizováno] od ledna 2021 do března 2021 činila 25 400 Kč až 25 800 Kč, od dubna 2021 do března 2023 činila 26 400 Kč až 26 800 Kč a od dubna 2023 činila 27 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že výši náhrady škody vyčíslila jako rozdíl mezi jí dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou označené srovnatelné zaměstnankyně [jméno FO], za každý konkrétní měsíc po zohlednění odpracované doby, kterou následně ponížila o 26 %, což odpovídá dani z příjmů fyzické osoby a odvodům na zdravotní a sociální pojištění, a dospěla k dílčím měsíčním nárokům za rozhodné období od září 2020 do září 2023, konkrétně za měsíc září 2020 ve výši 3.240,86 Kč; za měsíc říjen 2020 ve výši 2.028,95 Kč; za měsíc listopad 2020 ve výši 1.812,19 Kč; za měsíc prosinec 2020 ve výši 3.099,92 Kč; za měsíc leden 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc únor 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc březen 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc duben 2021 ve výši 2.386,92 Kč; za měsíc květen 2021 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc červen 2021 ve výši 2.860,66 Kč; za měsíc červenec 2021 ve výši 1.746,53 Kč; za měsíc srpen 2021 ve výši 2.495,68 Kč; za měsíc září 2021 ve výši 2.370,83 Kč; za měsíc říjen 2021 ve výši 2.614,63 Kč; za měsíc listopad 2021 ve výši 2.245,97 Kč; za měsíc prosinec 2021 ve výši 2.578,13 Kč; za měsíc leden 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc únor 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc březen 2022 ve výši 1.670,89 Kč; za měsíc duben 2022 ve výši 2.614,63 Kč; za měsíc květen 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc červen 2022 ve výši 3.465,34 Kč; za měsíc červenec 2022 ve výši 2.091,56 Kč; za měsíc srpen 2022 ve výši 1.551,17 Kč; za měsíc září 2022 ve výši 1.621,68 Kč; za měsíc říjen 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc listopad 2022 ve výši 2.346,39 Kč; za měsíc prosinec 2022 ve výši 1.497,50 Kč; za měsíc leden 2023 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc únor 2023 ve výši 2.608,13 Kč; za měsíc březen 2023 ve výši 2.685,17 Kč; za měsíc duben 2023 ve výši 1.603,95 Kč; za měsíc květen 2023 ve výši 1.843,44 Kč; za měsíc červen 2023 ve výši 1.800,62 Kč; za měsíc červenec 2023 ve výši 1.437,40 Kč; za měsíc srpen 2023 ve výši 1.132,20 Kč; a za měsíc září 2023 ve výši 1,887 Kč, což v součtu činí částku 86 180,13 Kč. Náhrada žalobkyně vypočetla pouze ve vztahu ke skutečně odpracované době, do výpočtu nezapočetla např. náhrady za dovolenou.

2. Dále žalobkyně doplnila, že pokud žalovaná v několika paralelních sporech tvrdí, že svůj mzdový systém revidovala v návaznosti na obdobný spor o náhradu škody způsobené nerovným zacházením ve mzdové oblasti u žalované (pozn. soudu spor ve věci [Anonymizováno] vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]) tak, že do procesu stanovení mzdy promítá kritéria předvídaná dle ustanovení § 110 zákoníku práce, tato tvrzení nepodložila žádným relevantním důkazem. Naopak z předkládaných vnitřních předpisů žalované upravujících odměňování vyplývá, že po obsahové stránce k jejich změně zásadně nedošlo a systém odměňování zaměstnanců se již dlouhodobě řídí stejnými pravidly. Uvedla, že žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců podle medializovaných informací z října a listopadu 2021, a to v návaznosti na pravomocná soudní rozhodnutí týkající se mzdové diskriminace u řidičů žalované. Žalobkyně má za to, že odůvodnění odlišné mzdy žalobkyně a označené zaměstnankyně rozdíly v kritériích předvídaných § 110 zákoníku práce je pouze účelovým krokem ze strany žalované, které má navodit dojem, že mzdový systém žalované je nastaven spravedlivě a nediskriminačně. K tomu žalobkyně označila dalšího srovnatelného zaměstnance pana [jméno FO], pracujícího v [Anonymizováno] na stejné pracovní pozici a zařazeného do stejného tarifního stupně jako žalobkyně a označená zaměstnankyně [jméno FO], jenž vykonal z kvantitativního hlediska více práce u žalované oproti označené zaměstnankyni [jméno FO], avšak jejich mzda byla téměř totožná. Tato tvrzení a důkazy nasvědčují tomu, že i navzdory tvrzeným rozdílům v kritériích ve prospěch srovnatelného zaměstnance se rozdíly ve výkonosti vyskytují i mezi srovnatelným zaměstnancem a dalšími pražskými zaměstnanci, avšak mzdy těchto zaměstnanců jsou téměř totožné. Takový postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 627/2001, z níž vyplývá, že stanoví-li zaměstnavatel určitou podmínkou pro určitou skupinu zaměstnanců, je povinen tuto podmínku s ohledem na zásadu rovného zacházení vůči nim stejně uplatňovat. Pro širší kontext žalobkyně označila dalšího zaměstnance žalované pana [jméno FO], jenž rovněž pracoval u žalované v [Anonymizováno] na stejné pracovní pozici jako žalobkyně a již označení zaměstnanci a rovněž pobíral obdobnou mzdu jako zaměstnanci pracující v [Anonymizováno].

3. Na jednání konaném dne 30. 8. 2024 a dne 24. 1. 2025 žalobkyně uvedla, že pracuje na [Anonymizováno] bez specializace [Anonymizováno], vykonává univerzální činnost, která je prací složitější než práce označené srovnatelné zaměstnankyně, která pracuje na [Anonymizováno] se specializovanými [Anonymizováno]; a dále vykonává činnost, která přísluší pracovníkům [Anonymizováno] (zajišťuje naskladnění zásilek, provádí pokladní transakce atp.), neboť na pracovišti [adresa], kde žalobkyně pracuje, tato specializovaná pracovní pozice absentovala. Dále uvedla, že úprava odměňování zaměstnanců nemůže být projevem libovůle zaměstnavatele, systém odměňování musí být nastaven transparentně. K argumentaci žalované o větším pracovním zatížení označené zaměstnankyně [jméno FO] oproti žalobkyni (větší počet provedených transakcí v rozhodném období, větší počet odevzdacích míst) uvedla, že žalovaná toto kritérium ve skutečnosti při stanovení mezd nezohledňovala, a to s ohledem na výkonost [jméno FO] oproti zaměstnankyni [jméno FO], přičemž oba měli téměř totožnou mzdu. K náplni práce žalobkyně uvedla, že činnost pracovníka vnitřní služby konala nad rámec své pracovní povinnosti, práci mohla odmítnout, neboť nespadala do její náplně práce pracovníka přepážky. Nadto rozsah činnosti pracovníka vnitřní služby, kterou žalobkyně vykonávala, negativně nezasahoval do její činnosti pracovníka přepážky.

4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že mzda žalobkyně byla a je v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy žalované. V rozhodném období platila pro systém odměňování směrnice SM-1/2019, verze 5.0 až 10.

0. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, není však vyloučeno přiznání vyšší základní tarifní mzdy. Do výše mzdy se promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, podmínky jednotlivých pracovišť, na kterých je práce vykonávána, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, a to i když se jedná o zaměstnance na stejných typových pozicích. Žalobkyně je v pracovním poměru u žalované od 1. 8. 1988, v žalovaném období pracovala na pozici [Anonymizováno], typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň 7. Žalovaná učinila nespornou základní tarifní mzdu žalobkyně na základě jejích mzdových výměrů. K žalobkyní označené srovnatelné zaměstnankyni uvedla, že [jméno FO] pracovala u žalované na pozici [Anonymizováno], typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň 7, na [Anonymizováno] [adresa] v období do 28. 2. 2023, poté pracovala na [Anonymizováno] [adresa]. Obě [Anonymizováno] mají delší otevírací dobu než [Anonymizováno], na které pracuje žalobkyně; v žalovaném období měly vyšší zatížení, což klade vyšší nároky na odpovědnost, namáhavost a náročnost práce zaměstnanců, zaměstnanci poměrně často využívají cizího jazyka. Stejně je tomu i v případě [Anonymizováno], na které pracoval další označený zaměstnanec [jméno FO]. Práce paní [jméno FO] je složitější, odpovědnější a namáhavější, proto není srovnatelná s prací žalobkyně.

5. Žalovaná doplnila, že uložením povinnosti dotvrdit a prokázat stanovení mzdy žalobkyni a označeným zaměstnancům jsou na ni kladeny nepřiměřené procesní povinnosti. Na zaměstnavatele je v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu ČR v obdobných sporech kladeno břemeno tvrzení a důkazní, že práce žalobce je odlišná od práce srovnatelného zaměstnance a důvody pro odlišné stanovení mzdy těchto zaměstnanců jsou věcné. K porovnání stejnosti práce nejsou žádným způsobem relevantní rozpočty ani detailní matematický výpočet stanovení mzdy. Ke stanovení mezd zaměstnancům žalované uvedla, že se jedná o systematicky nastavený proces, který zajišťuje spravedlivé a zákonné hodnocení jednotlivých zaměstnanců u žalované. Pro každou typovou pozici žalované je předem stanoveno základní mzdové rozpětí, které definuje minimální a maximální výši základní měsíční hrubé mzdy pro tu, kterou typovou opozici. Toto rozpětí je navrženo s ohledem na požadavky náročnost a odpovědnost dané pozice, namáhavost práce. Zmíněná rozpětí jsou v praxi také ovlivněné a omezené rozpočtem na daný rok určený pro mzdy. Uvedené rozpětí platí u všech pozic u žalované bez ohledu na jakékoliv externality, jako místa výkonu práce či jiná. Určení výše základní hrubé měsíční mzdy konkrétního zaměstnance je v uvedeném rozpětí posuzována individuálně pro každého takového zaměstnance, kdy dochází k hodnocení veškerých kritérií, které se k dané pozici váží. Vedoucí pracovník je detailně obeznámen s konkrétními požadavky na danou pracovní pozici, navrhuje konkrétní výši mzdy ve stanoveném rozpětí s přihlédnutím ke kritériím vztahujícím se k pracovnímu místu a k osobě zaměstnance. Rovněž se analyzuje očekávaná nebo historická pracovní zátěž daného pracovního místa. Návrh mzdy vytvořený vedoucím pracovníkem toho, kterého zaměstnance je dále posouzen z úrovně HR, prostřednictvím tzv. HR Business Partnera, jenž prověřuje, zda návrh odpovídá právním předpisům a nastavením mezd u žalované. Pro hodnocení typových pozic využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací AHP. Podstatou této metody je posouzení složitosti práce, její náročnosti na úrovni odborné přípravy a náročnosti na organizaci a řízení. Tato metoda sama o sobě nezajišťuje diferenciaci pracovníků na téže typové pozici v rámci zaměstnavatele. Skutečnost, že žalovaná odměňuje žalobkyni jinak než jí označenou srovnatelnou zaměstnankyni, je dána tím, že označená srovnatelná zaměstnankyně vykonává práci větší hodnoty než žalobkyně.

6. Žalovaná na výzvu soudu k předložení seznamu zaměstnanců, kteří pracovali u žalované v rozhodném období, tj. od září 2020 do září 2023, na stejném pracovišti, stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni jako [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] uvedla, že v daném případě se nejedná o diskriminační spory, nýbrž o spor na náhradu škody žalobkyně u žalované s ohledem na tvrzené nerovné odměňování žalobkyně. Žalovaná se vymezila proti označení vícero srovnatelných zaměstnanců, a to pro rozpor se zásadami tohoto typu řízení a rovnosti stran. Žalovaná namítla, že žalobkyně je povinna prokázat, že žalovaná nerovně odměňovala žalobkyni oproti označenému srovnatelnému zaměstnanci, což však žalobkyně neprokázala, neboť při porovnávání dvou zaměstnanců je nezbytné hodnotit skutečně vykonávané činnosti a odpovědnost v praxi, nikoliv název pozice nebo mzdové či platové zařazení podle interních pravidel zaměstnavatele. Žalobkyní označená zaměstnankyně [jméno FO] vykazuje výrazně vyšší celkový počet přijatých [Anonymizováno], včetně [Anonymizováno], což je časově náročnější úkol; a vyšší počet přijatých [Anonymizováno], což znamená zvýšenou fyzickou námahu spojenou s manipulací se [Anonymizováno] oproti žalobkyni. Uvedla, že žalobkyně zpracovala v rozhodném období celkem 10 021 [Anonymizováno], zatímco žalobkyní označená srovnatelná zaměstnankyně [jméno FO] zpracovala 19 422 [Anonymizováno]; 2 010 [Anonymizováno], zatímco označená srovnatelná zaměstnankyně [Anonymizováno] zpracovala 4 614 [Anonymizováno]; 568 [Anonymizováno], zatímco označená srovnatelná zaměstnankyně [jméno FO] zpracovala 4 679 [Anonymizováno]. Práce označené zaměstnankyně proto byla násobně intenzivnější než práce žalobkyně a nemůže se jednat o srovnatelného zaměstnance, neboť rozdílnost práce, byť jen v jediném z uvedených kritérií, vylučuje srovnatelnost zaměstnanců a tím i existenci nároku na náhradu škody podle § 265 odst. 2 zákoníku práce.

7. Na jednání konaném dne 30. 8. 2024 a dne 24. 1. 2025 žalovaná doplnila, že činí nesporným, že žalobkyně vedle práce pracovníka přepážky konala i práci v zázemí, která je na velkých poštách konána specializovanými pracovníky vnitřní služby, kteří jsou hodnoceni nižší mzdou než zaměstnanci na pozici pracovník přepážky, neboť se jedná o méně kvalifikovanou práci, což účastníci rovněž učinili nesporným. Dále doplnila, že žalobkyně s ohledem na menší počet provedených transakcí mohla činit práci v zázemí spadající pod pracovní činnost pracovníka vnitřní služby jako činnost doplňkovou.

8. Na základě nesporných tvrzení a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

9. Žalobkyně [Jméno žalobkyně] byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 1988. V rozhodném období pracovala na pozici pracovník [Anonymizováno], typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň 7, s místem výkonu práce [Anonymizováno] [adresa], pracoviště [adresa]. Sjednaná pracovní doba činila 37,5 hodin týdně, od 1. 1. 2021 činila 40 hodin týdně. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobkyně v období od září 2020 činila 22 000 Kč, od 1. 4. 2021 činila 23 080 Kč a od 1. 4. 2023 činila 24 240 Kč. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva žalobkyně ze dne 1. 8. 1988, informace pro zaměstnance – žalobkyni ze dne 1. 5. 2020, informace pro zaměstnance – žalobkyni ze dne 13. 1. 2021, mzdový výměr žalobkyně ze dne 21. 4. 2020, mzdový výměr žalobkyně ze dne 17. 3. 2021, mzdový výměr žalobkyně ze dne 14. 3. 2023, výplatní pásky žalobkyně za září 2020 až září 2023)

10. Označená srovnatelná zaměstnankyně [jméno FO] pracovala u žalované v rozhodném období na pozici [Anonymizováno], typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň 7, na poště [adresa], od 1. 3. 2023 na [Anonymizováno] [adresa]. Mzda označené srovnatelné zaměstnankyně [jméno FO] v rozhodném období od září 2020 do března 2021 činila 25 770 Kč, od dubna 2021 činila 26 790 Kč. (nesporná tvrzení, výplatní pásky [jméno FO] za období od října 2020 do října 2021, mzdový výměr [jméno FO] ze dne 17. 3. 2021)

11. Označený zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované v rozhodném období na pozici pracovník přepážky, typová pozice 421070, tarifní stupeň 7, na poště [adresa]. Mzda označeného zaměstnance [jméno FO] v rozhodném období od září 2020 do března 2021 činila 25 910 Kč, od dubna 2021 činila 26 940 Kč. (nesporná tvrzení, výplatní pásky [jméno FO] za období od září 2020 do června 2022, mzdový výměr [jméno FO] ze dne 18. 3. 2020 a dne 17. 3. 2021)

12. Směrnice systém odměňování zaměstnanců upravuje v oddíle 3.3.1. základní tarifní mzdu, která nesmí být nižší než minimum a vyšší než maximum vyplývající pro příslušnou typovou pozici z přílohy č. 1 Katalog hlavních pracovních činností TP, opatření Systém typových pozic. Pro hodnocení TP využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací (AHP). Podstatou této metody je posouzení složitosti, odpovědnosti, namáhavosti a náročnosti práce na úroveň odborné přípravy a náročnosti na organizaci a řízení. Mezi další posuzovaná kritéria patří fyzická a intelektuální zátěž, odpovědnost a bezpečnost práce a tzv. zvláštní požadavky (např. racionalita myšlení, kombinační schopnosti, flexibilita apod.). Základem pro posouzení kritérií je popis pracovní činnosti pro TP. Popis pracovní činnosti se zpracovává na TP, případně na pracovní místo. Za zpracování popisu pracovní činnosti na pracovní místo odpovídá vedoucí zaměstnanec. Hodnocení TP zajišťuje úsek řízení lidských zdrojů (ULZ) ve spolupráci s tzv. gestorem změny pro TP (vedoucí zaměstnanec na úrovni [právnická osoba], nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, který metodicky řídí danou oblast), zástupcem útvaru bezpečnost, případně dalšími zaměstnanci dle projednávané odborné problematiky. V případě, že má zaměstnanec sjednanou kratší pracovní dobu, posuzuje se jeho tarifní mzda k minimální a maximální tarifní mzdě alikvotně podle poměru jeho sjednané týdenní pracovní doby vůči kratší týdenní pracovní době. Změny výše tarifních mezd se provádí k 1. 4. příslušného roku (GŘ může stanovit jiný termín) po projednání s odborovými organizacemi ve vazbě na schválený plán mzdových nákladů a ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců. V rámci schváleného plánu bude vedoucímu zaměstnanci přidělen objem na tarifní mzdy pro TP. Vedoucí zaměstnanec provede hodnocení dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců. Výši tarifní mzdy zaměstnanců ve stejné TP stanoví dle výsledků hodnocení v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků. Ke snížení tarifní mzdy zaměstnance může dojít pouze v případě, že výsledkem hodnocení je známka C, případně dojde ke snížení ze známky A, nebo A+ na známku B. Vedoucí zaměstnanec nestanoví mzdu ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců, pokud zaměstnavatel projedná s odborovými organizacemi jiný způsob navýšení mzdy. Změnu výše tarifní mzdy lze kromě výše popsaného případu provádět pouze v těchto případech: a) po ukončení zkušební doby s přihlédnutím k vyhodnocení adaptačního procesu (v relaci k ostatním zaměstnancům v rámci plánovaného objemu mzdových nákladů); b) při změně TP nebo přeřazení na jiné pracovní místo; c) v případě výrazného zhoršení nebo zlepšení pracovního výkonu po dobu nejméně tří po sobě jdoucích měsíců. V případech uvedených v odst. a) až c) lze změnu tarifní mzdy provést až po odsouhlasení příslušným zástupcem HR Business partner (z útvaru front office) a v návaznosti na schválený plán mzdových nákladů. (Systém odměňování zaměstnanců [právnická osoba], směrnice [Anonymizováno] – verze 5.0 až 10.0 vč. přílohy č. 1 Minimální mzda pro jednotlivé tarifní stupně)

13. Pro rozdělení práce žalované do jednotlivých 12 tarifních stupňů využívá žalovaná metodickou příručku Modul AHP. Jde o hodnocení pracovní činnosti, nikoli samotného pracovníka, a to na základě složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a hodnocení její náročnosti na úroveň odborné přípravy, požadavků na odborné a měkké kompetence, složitosti objektu vykonávané práce, náročnosti práce na její organizaci a řízení, odpovědnosti za škody a bezpečnou práci, zátěže fyzické včetně rizika pracovního úrazu. Metodika vychází ze souboru kritérií doporučených Mezinárodní organizací práce (ILO) a splňuje veškeré požadavky Zákoníku práce na proces ohodnocení pracovních pozic a její implementace ve firmě je základním předpokladem pro nastavení interní spravedlnosti mzdového a motivačního systému. Umožňuje navrhovat zatřídění prací do systému tarifních stupňů. Hodnocení prací podle analytické bodovací metodiky je prováděno posuzováním práce z hlediska 4 kritérií a 16 subkritérií, spočívá ve výběru příslušných úrovní hodnocení u každého subkritéria a přiřazení příslušné bodové hodnoty této úrovni. Hodnota posuzované práce je dána celkovým bodovým skóre získaným sumarizací bodů u všech hodnocených kritérií. Výsledné bodové skóre představuje hodnotu práce, která je měřítkem významu, důležitosti práce a jejího zatřídění v rámci podnikového tarifního systému. (MODUL AHP/Analytické hodnocení prací TREXIMA)

14. Z přehledu jednotlivých transakcí žalobkyně a označených zaměstnanců [jméno FO] a [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně v rozhodném období provedla 6 718 transakcí [Anonymizováno], zatímco paní [adresa] 422 transakcí [Anonymizováno] a pan [jméno FO] 51 725 transakcí [Anonymizováno]; 3 303 transakcí [Anonymizováno], zatímco paní [adresa] 625 transakcí [Anonymizováno] a pan [jméno FO] 30 134 transakcí [Anonymizováno]; 568 transakcí [Anonymizováno], zatímco paní [adresa] 679 transakcí [Anonymizováno] a pan [jméno FO] 4 154 transakcí [Anonymizováno]; 2 010 transakcí [Anonymizováno], zatímco paní [adresa] 614 transakcí [Anonymizováno] a pan [jméno FO] 7 801 transakcí [Anonymizováno]; 77 transakcí [Anonymizováno], zatímco paní [adresa] transakcí [Anonymizováno] a pan [jméno FO] 852 transakcí [Anonymizováno], přičemž u pana [jméno FO] počty zohledňovány pouze od září 2020 do června 2022, neboť poté již u žalované nepracoval. Listovní zásilky vnitrostátní Období [adresa] [jméno FO] [jméno FO] 2020 (9-12) 885 3 228 5 227 2021 2 936 7 399 35 752 2022 (1-6) 859 10 746 2022 (1-12) 1 772 5 824 2023 (1-9) 1 125 2 971 Balíkové zásilky vnitrostátní Období [adresa] [jméno FO] [jméno FO] Celkem z toho EMS Celkem z toho EMS Celkem z toho EMS 2020 (9-12) 215 11 607 79 1 674 97 2021 629 50 1 886 283 4 315 386 2022 (1-6) 249 21 1 812 234 2022 (1-12) 485 52 1 359 228 2023 (1-9) 681 48 762 196 [Anonymizováno] [Anonymizováno] Období [adresa] [jméno FO] [jméno FO] [adresa] [jméno FO] [jméno FO] 2020 (9-12) 111 695 904 10 108 219 2021 209 1 710 2 315 26 283 401 2022 (1-6) 80 935 22 232 2022 (1-12) 147 1 239 24 223 2023 (1-9) 101 1 035 17 252 (denní přehled transakcí žalobkyně a označených zaměstnanců [jméno FO] a [jméno FO] za rozhodné období, resp. ve vztahu k [jméno FO] do června 2022, ze systému [Anonymizováno], měsíční přehled transakcí žalobkyně a označených zaměstnanců [jméno FO] a [jméno FO] za rozhodné období, resp. ve vztahu k [jméno FO] do června 2022, ze systému [Anonymizováno])

15. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila u žalované dne 21. 9. 2023 nárok, jenž je předmětem tohoto řízení s lhůtou k plnění 7 dnů od doručení výzvy k plnění. (Oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva ze dne 20. 9.2023, sp. zn. [IBAN], vč. dokladu o doručení)

16. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků řízení. Svá skutková zjištění soud opřel dále o shora uvedené listinné důkazy, kdy další provedené důkazy nejsou pro posouzení věci podstatné, soud je proto v odůvodnění rozhodnutí neuváděl. Další navrhované důkazy pak soud pro nadbytečnost neprováděl (zejména pracovněprávní dokumentaci zaměstnance žalované [jméno FO], ukazatel mzdových nákladů na pracovišti žalobkyně, prezentaci odměňování pro vedoucí ze systému iTUTOR, postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce 2020 a 2021, protokol o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 1. 12. 2023, příloha č. 1 k [Anonymizováno] - katalog hlavních pracovních činností typových pozic, výslech žalobkyně), a to s ohledem na nesporná tvrzení stran o pracovní činnosti žalobkyně u žalované, pracovní náplni typových pozic pracovníka přepážky a pracovníka vnitřní služby, kdy výše uvedené důkazy by ničeho nemohly změnit na právní závěru soudu učiněném níže.

17. Na základě uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

18. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 1988, v rozhodném období pracovala na pozici [Anonymizováno], typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň 7, s místem výkonu práce na [Anonymizováno] [adresa]. Sjednaná pracovní doba činila 37,5 hodin týdně, od 1. 1. 2021 činila 40 hodin týdně. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobkyně v období od září 2020 činila 22 000 Kč, od 1. 4. 2021 činila 23 080 Kč a od 1. 4. 2023 činila 24 240 Kč. Náplň práce žalobkyně spočívala v provádění transakcí pro zákazníky žalované na [Anonymizováno] (transakce [Anonymizováno], neboť na pracovišti žalobkyně, [Anonymizováno] [adresa], absentovala pracovní pozice pracovníků [Anonymizováno], kteří by práci v zázemí a práci pokladníka zajišťovali. Označená srovnatelná zaměstnankyně [jméno FO] pracovala u žalované v rozhodném období rovněž na pozici pracovník [Anonymizováno], typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň 7, na poště [adresa], od 1. 3. 2023 na [Anonymizováno] [adresa]. Mzda označené srovnatelné zaměstnankyně [jméno FO] v rozhodném období od září 2020 do března 2021 činila 25 770 Kč, od dubna 2021 činila 26 790 Kč. Další označený zaměstnanec [jméno FO], jenž byl označen zejména k podpoře tvrzení žalobkyně, že žalovaná nezohledňuje při stanovování mezd kvantifikační kritérium provedených transakcí zaměstnanci, pracoval u žalované od počátku rozhodného období do června 2022 na pozici [Anonymizováno], typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň 7, na [Anonymizováno] [adresa]. Mzda označeného zaměstnance [jméno FO] od září 2020 do března 2021 činila 25 910 Kč, od dubna 2021 činila 26 940 Kč. Náplň práce [jméno FO] a [jméno FO] spočívala v provádění transakcí pro zákazníky žalované na [Anonymizováno] (transakce [Anonymizováno], [Anonymizováno]). Žalobkyně oproti označeným srovnatelným zaměstnancům provedla v rozhodném období méně poštovních transakcí. Systém odměňování žalované se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic, v rámci typové pozice jsou zařazeni do tarifního stupně, pro který je stanoveno rozmezí výše minimální a maximální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, která jim může být určena. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky Modul AHP.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

20. Projednávanou věc soud posoudil (vzhledem k období, za které se žalobce doplatku mzdy domáhá) podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zák. práce“).

21. Podle § 16 odst. 1 zák. práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

22. Podle § 109 odst. 1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle odst. 2 téhož ust. je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle odst. 4 téhož ust. se mzda a plat poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků 23. Podle § 110 odst. 1 zák. práce za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Podle odst. 2 téhož ust. stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Podle odst. 3 téhož ust. se složitost, odpovědnost a namáhavost práce posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Podle odst. 4 téhož ust. se pracovní podmínky posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Podle odst. 5 téhož ust. se pracovní výkonnost posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

24. Pro posouzení základu nároku žalobkyně tak, jak byl dle jejích základních skutkových tvrzení uplatněn v žalobě, se soud zabýval otázkou, zda je práce vykonávaná žalobkyní zařazenou na pozici pracovníka přepážky v tarifním stupni 7 na [Anonymizováno] [adresa] stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenou srovnatelnou zaměstnankyní [jméno FO], rovněž pracující na typové pozici [Anonymizováno] v tarifním stupni 7, avšak v rozhodném období na [Anonymizováno] [adresa], či dalším označeným zaměstnancem [jméno FO], pracujícím na stejné typové pozici a stejném tarifním stupni jako uvedené zaměstnankyně, avšak na [Anonymizováno] [adresa]. Zaměstnanec [jméno FO] byl žalobkyní označen zejména k podpoře tvrzení, že žalovaná nezohledňuje kvantifikační kritérium výkonu práce svých zaměstnanců při stanovování mezd, jak se snaží tvrdit v předmětném řízení. Ohledně této právní otázky učinil soud po posouzení zjištěného skutkového stavu věci právní závěr, že práce vykonávaná žalobkyní není stejnou prací či prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenou zaměstnankyní [jméno FO], resp. ani označeným zaměstnancem [jméno FO], a to s ohledem na níže uvedené závěry.

25. Soud předně konstatuje, že souzená věc je věcí skutkově obdobnou s věcí již projednávanou v řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že v daných věcech bylo pravomocně rozhodnuto o základu nároku tak, že základ nároku je dán, a to na podkladě skutkového stavu ohledně odměňování zaměstnanců, že zaměstnanci žalované vykonávající práci na typové pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno] v tarifním stupni 5 s místem výkonu práce [Anonymizováno] [adresa] byli odměňováni nižší mzdou, než titíž zaměstnanci žalované s místem výkonu práce [Anonymizováno] [adresa]. Přestože závěry nelze zcela paušalizovat a každý případ je třeba posuzovat individuálně, nelze ani předmětnou judikaturu vzniklou na základě výše uvedených sporů ignorovat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka], a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 2820/20).

26. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně stejně jako označení zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO], pracovala u žalované na stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni, o čemž nebylo mezi účastníky ostatně sporu, tedy lze předpokládat, že jejich práce byla stejná či obdobná, a to s ohledem na vnitřní předpisy žalované, dle kterých jsou zaměstnanci žalované zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně s ohledem na stejnou či obdobnou složitost, odpovědnost či namáhavost práce. Pro úplnost soud uvádí, že zaměstnankyně [jméno FO] byla žalobkyní označena jako srovnatelná zaměstnankyně k žalobkyni a [jméno FO] byl označen podpůrně k tvrzení žalobkyně, že žalovaná nezohledňuje při stanovování mezd svým zaměstnancům kvantifikační kritérium ohledně provedených transakcí, nadto [jméno FO] nebyl zaměstnancem žalované po celé žalované období, avšak toliko do června 2022, a proto se co do srovnatelnosti žalobkyně a označených zaměstnanců soud zabýval zejména srovnatelností žalobkyně a označené zaměstnankyně [jméno FO], vůči které ostatně žalobkyně vyčíslila i výši škody, která jí nerovným odměňováním měla u žalované vzniknout. Soud za situace, kdy všichni označení zaměstnanci pracovali u žalované na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, sdílí závěr Městského soudu v Praze uvedený v rozsudku ze dne 27. 2. 2018, č. j. [spisová značka], týkající se břemene tvrzení a důkazního, že „…za situace, kdy bylo mezi účastníky řízení učiněno nesporným, že zaměstnanci žalované vykonávající práci řidiče v 5. tarifním stupni v atrakčním obvodu [adresa] byli odměňování nižší mzdou, než titíž zaměstnanci žalované vykonávající práci v atrakčním obvodu [adresa], stíhalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že ze strany žalované nedošlo k porušení zásady rovného zacházení ve vztahu k těmto zaměstnancům ve mzdové oblasti, žalovanou (viz obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 1743/2009).“ 27. V předmětném řízení však vyplynulo, že náplň práce žalobkyně nebyla shodná s náplní práce označené zaměstnankyně [jméno FO], respektive i [jméno FO]. Žalobkyně sama uvedla, že provedla méně transakcí oproti označené zaměstnankyni [jméno FO] s ohledem na rozmanitější činnost práce žalobkyně oproti [jméno FO]. Žalobkyně sama uvedla, že nepracovala na specializované přepážce a věnovala se rovněž práci v zázemí pošty, neboť pracovní pozice pracovníka přepážky na pracovišti žalobkyně, na poště [adresa], absentovala, avšak práce v zázemí pošty bylo třeba vykonat. Rovněž uvedla, že prováděla pokladní transakce, které na větších poštách činí specializovaný pracovník na pozici pokladník, avšak ani tato pracovní pozice nebyla na poště [adresa] obsazena a práci bylo třeba vykonat. Jak soud zjistil v rámci nesporných tvrzení účastníků, práce [Anonymizováno] spočívá zejména v zajištění práce v zázemí [Anonymizováno] atd., zatímco náplň práce [Anonymizováno] spočívá zejména v poskytování [Anonymizováno] které žalovaná nabízí. Rovněž dle shodného tvrzení stran jsou [Anonymizováno] transakce na větších [Anonymizováno] náplní práce [Anonymizováno], nikoli zaměstnance zařazeného na typové pozici [Anonymizováno] s tím, že typová pozice [Anonymizováno] je s ohledem na menší kvalifikaci práce hodnocena nižším finančním ohodnocením než práce [Anonymizováno]. Z uvedeného je zřejmé, že se jedná o odlišnou práci na jednotlivých typových pozicích, za kterou zaměstnancům náleží rovněž odlišná odměna, o tom také nebylo mezi účastníky sporu. Práce [Anonymizováno] je hodnocena nižší mzdou, neboť se jedná o méně kvalifikovanou práci u žalované oproti práci na pozici [Anonymizováno]. Tyto skutečnosti nelze v řízení opomíjet. Soud v řízení musí zjišťovat, jaká je skutečná náplň práce zaměstnanců, kteří jsou porovnáváni a nestačí toliko vycházet ze skutečnosti, že byli zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně. Výše uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č. j. [spisová značka] toliko upravuje, kdy kterou ze stran tíží břemeno tvrzení a důkazní.

28. Na jednání konaném dne 24. 1. 2025 žalobkyně namítla, že práce [Anonymizováno] představovala jen částečnou náplň práce žalobkyně u žalované, která neměla žádný negativní dopad na práci žalobkyně na pozici pracovník [Anonymizováno], kterou pro žalovanou vykonávala, tj. práci [Anonymizováno] vykonávala jen v době, kdy nebylo třeba konat práci [Anonymizováno]; a práci [Anonymizováno] nad rámec svých pracovních povinností. Tomuto tvrzení žalobkyně soud nepřisvědčil, mezi stranami nebylo sporu, že žalobkyně vedle práce [Anonymizováno] konala i činnosti [Anonymizováno], které na větších [Anonymizováno] koná specializovaný pracovník [Anonymizováno]. Práci v zázemí [Anonymizováno] a [Anonymizováno] transakce žalobkyně činila v rámci pracovní doby, na což měla s ohledem na menší vytížení, tj. rozdílné množství provedených transakcí žalobkyně a označených zaměstnanců [jméno FO] a [jméno FO], které bylo u žalobkyně několikanásobně menší, časový prostor. Stejně tak nelze přisvědčit hypotézám žalobkyně, že v případě, že by práci v [Anonymizováno] nebo práci [Anonymizováno] u žalované odmítla, vykonávala by stejnou práci jako označení zaměstnanci, toliko v menším počtu provedených transakcí, neboť soud nemůže vycházet z hypotézy, jak by tomu bylo, kdyby žalobkyně jinou náplň práce nevykonávala, nýbrž musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn, a v řízení nebylo sporu, že žalobkyně konala vedle náplně práce [Anonymizováno] i další činnosti, které u žalované spadají pod pracovní pozici [Anonymizováno], a jsou prací méně kvalifikovanou a rovněž méně finančně hodnocenou. Uvedená kritéria odlišné náplně práce a odlišného množství odvedené práce jsou přitom definičními znaky stejné práce nebo práce stejné hodnoty dle § 110 odst. 2 zák. práce. Nenaplnění, byť jen jediného z nich, znamená, že není naplněna ani uvedená definice, resp. hypotéza normy § 110 odst. 1 zák. práce.

29. Na základě uvedeného zjištění, o kterém nebylo mezi stranami sporu, soud proto uzavřel, že práce žalobkyně a označené zaměstnankyně [jméno FO], respektive i označeného zaměstnance [jméno FO], byla odlišná. Žalobkyně vedle náplně práce [Anonymizováno], konala i náplň práce [Anonymizováno], která je u žalované méně hodnocena, neboť se jedná o méně kvalifikovanou práci v [Anonymizováno], o zajištění interní agendy. Práce žalobkyně tak měla „kombinovanou povahu“, vykonávala jak práci pracovníka přepážky, tak méně kvalifikovanou a hodnocenou práci [Anonymizováno], a proto je legitimní, že měla stanovenou základní tarifní mzdu v jiné, nižší výši než označená zaměstnankyně [jméno FO], která prováděla čistě činnost [Anonymizováno], stejně jako zaměstnanec [jméno FO], o čemž nebylo mezi účastníky sporu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neoznačila srovnatelného zaměstnance, naopak bylo prokázáno, že se jedná o zaměstnance s žalobkyní nesrovnatelné a nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 305,50 Kč. Tyto náklady sestávají jednak z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon ve věci, v dané věci za 2 úkony (vyjádření žalované k návrhu na přerušení řízení ze dne 20. 2. 2024, vyjádření k žalobě ze dne 22. 3. 2024) dle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky a jednak z nákladů zastoupení advokátem, poté, co byla žalovaná již zastoupena, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 180,13 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, účast na jednání dne 30. 8. 2024, vyjádření žalované ze dne 25. 9. 2024 a vyjádření žalované na výzvu soudu ze dne 17. 11. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., účinném do 31. 12. 2024, a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného od 1. 1. 2025, z tarifní hodnoty ve výši 86 180,13 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za jeden úkon (účast na jednání dne 24. 1. 2025) a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, účinné od 1. 1. 2025, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 550 Kč ve výši 5 155,50 Kč, neboť zástupce žalované je plátcem DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalované nepřiznal odměnu za úkon doplnění právní argumentace žalované ze dne 21. 1. 2025, neboť učiněný úkon v řízení neshledal účelným, když žalovaná měla a mohla právní argumentaci, ve které toliko uvádí rozhodnutí vyšších soudů, uvést již v předchozích vyjádřeních či na jednání soudu konaném dne 21. 1. 2025. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení