21 C 16/2023 - 203

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobce: [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částky 79 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 79 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 3 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] a poté doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy, a to jednak za umístění na horním lůžku, a jednak za nezákonnou izolaci. Žalobce tvrdil, že žalovaná nezajistila jeho umístění na dolní lůžko, přestože měl lékařem poskytnutou úlevou kvůli onemocnění epilepsií, v důsledku čehož se žalobce mohl důvodně obávat o své zdraví, kdy nelze vyloučit pád z lůžka a následnou fyzickou újmu. Žalobce uplatňoval nárok na náhradu škody 1 000 Kč za každý den, kdy byl na horním lůžku umístěn ve [Anonymizováno] věznici [jméno FO], a to za celkem 25 dnů od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Tento nárok žalobce uplatnil dne [datum] u [právnická osoba], které však na tuto žádost o náhradu nemajetkové újmy nijak nereagovalo. Žalobce odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], jímž bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku 7 200 Kč, jako náhradu nemajetkové újmy za umístění na horním lůžku, přičemž jako přiměřenou náhradu soud považoval částku 200 Kč denně. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 54 000 Kč za nezákonné umístění v izolaci v období od [datum] do [datum], přičemž za každý ze 36 dnů izolace požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 500 Kč, neboť byl extrémně omezen na svých právech, když byl dán do režimu těžšího, než je tomu v režimu zvýšené ostrahy, aniž by byl postižen za jakákoliv kázeňská provinění, po dobu izolace byl sledován kamerou, nemohl sledovat televizi ani zprávy v ní, byl omezen na volání vězeňským telefonem, nebyla mu realizována výměna ložního či spodního prádla, nebyla mu dána možnost vřelé vody. Umístění na izolaci se projevilo na špatném psychickém stavu žalobce, k čemuž přispěl i fakt, že po celou dobu nevěděl, jak dlouho bude na izolaci umístěn. Tento nárok žalobce uplatnil u [právnická osoba] dne [datum], avšak žalovaná ve lhůtě 6 měsíců na tuto žádost nevyřídila.

2. Žalovaná potvrdila, že žalobce uplatnil shora uvedené nároky na poskytnutí náhrady nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a učinila rovněž nesporným, že nárokům žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná tvrdila, že žalobce neměl v uvedeném období schválenu od lékaře žádnou úlevu, na základě které by jeho zdravotní stav vyžadoval používání výhradně spodního lůžka a toto žalobce ani při svém nástupu do [Anonymizováno] věznice [Anonymizováno] nikomu nesdělil a ani žádné potvrzení lékaře nepředložil. Poté, co věznice obdržela stížnost zástupce žalobce [jméno FO] v březnu [Anonymizováno], zajistila žalobci umístění na spodní lůžko. Pokud jde o žalobcem tvrzené umístění „na izolaci“, pak žalobce byl umístěn do cely 431 s kamerovým systémem a k jeho umístění tam došlo poté, co byla doručena žádost žalobce o přemístění, a stalo se tak na základě ustanovení § 8 NGŘ č. 4/2022 o podmínkách provozování kamerového systému v celách, ložnicích a prohlídkových místnostech a jeho umístění tam bylo realizováno jednak vzhledem k jeho psychickému stavu a jednak na pouze na nezbytně nutnou dobu. Žalobcem požadovaná částka 1 500 Kč za den není nijak odůvodněna, přičemž jde o shodnou částku, kterou uplatňují jako náhradu újmy za nezákonné trestní stíhání za 1 den trvání vazby, respektive omezení osobní svobody poškozeného (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2357/2010-233), přičemž nelze srovnávat pobyt pravomocně odsouzeného žalobce s odškodněním osoby, která byla postižena nezákonným trestním stíháním a vazbou. Ze všech důvodů žalovaná vzhledem k tomu, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a tedy nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, navrhovala žalobu zamítnout.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

4. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 13 000 Kč, kdy uvedl, že byl v období od [datum] do [datum] a dále v období od [datum] do [datum] ve [Anonymizováno] věznici [jméno FO] vězeňskou službou umístěn na horním lůžku, a to i přesto, že je epileptik. Žalovaná požadavku žalobce nevyhověla ani zčásti (zjištěno ze žádosti žalobce z [datum], doručenky a odpovědi žalované ze dne [datum], stanoviska žalované ze dne [datum])

5. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody ve výši 12 000 Kč s tím, že v období od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum] byl ve [Anonymizováno] věznici [jméno FO] vězeňskou službu umístěn na horním lůžku, a to i přes skutečnost, že je epileptik. Žalovaná tomuto požadavku nevyhověla ani zčásti svým stanoviskem ze dne [datum] (zjištěno z žádosti žalobce ze dne [datum], ze dne [datum] a stanoviska žalované ze dne [datum]).

6. Žalobce uplatnil u žalované podáním ze dne [datum] nárok na náhradu škody ve výši 54 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu [Anonymizováno] věznice [jméno FO] spočívajícího v neoprávněném umístění žalobce na izolaci v období [datum] do [datum], a to za každý den umístění v izolaci 1 500 Kč po uplynutí prvních 24 hodin. Žalovaná tomuto požadavku žalobce nevyhověla stanoviskem ze dne [datum] (zjištěno z žádosti žalobce ze dne [datum], doručenky, stanoviska žalované ze dne [datum]).

7. Tato tvrzení o uplatnění náhrady škody žalobcem a nevyhovění ze strany žalované učinila žalovaná nesporným.

8. Žalobce se seznámil s Vnitřním řádem i dalšími předpisy, což průběžně vždy stvrdil svým podpisem na osobní kartě. Při nástupu do výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody byl žalobce [datum] poučen o všech svých právech a povinnostech, že s těmito byl seznámen a toto rovněž potvrdil svým vlastním podpisem v osobní kartě. Žalobce byl seznámen s vnitřním řádem [Anonymizováno] věznice [jméno FO] a se všemi svými právy a povinnostmi dne [datum], a toto potvrdil svým podpisem včetně požadavku umístění na cele s nekuřáky (zjištěno z originálu osobní karty a jednotných záznamových listů, Vnitřního řádu pro odsouzené a Programu zacházení).

9. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobce [jméno FO] řediteli [Anonymizováno] věznice [Anonymizováno] žádost o pohovor, včetně tvrzení, že žalobce je od svého nástupu do věznice umístěn v období od [datum] do [datum], [datum], [datum] na horní lůžko, přestože je epileptik a již mu bylo přiznáno odškodnění za umístěn na horní lůžko v řízení před [adresa] za každý den 1 000 Kč (zjištěno z dopisu [tituly před jménem] [adresa]).

10. Ředitel [Anonymizováno] věznice [Anonymizováno] dostal informaci ze dne [datum] pro vyřízení stížnosti [jméno FO] (advokáta žalobce) ohledně umístění na horním lůžku byla shledána nedůvodnou (bod 2). Informace rovněž obsahuje souhrn vyjádření primářky [jméno FO], která čerpala ze zdravotnické dokumentace Medicus, a která uvedla, že první zmínka o epilepsii je v PC dokumentaci [datum] po upozornění psychologa, že žalobce nebere léky. Tyto léky nebral ani při hospitalizaci na chirurgickém oddělení. Dne [datum] byl vyšetřen u praktického lékaře, který jej měl přesvědčit, aby bral léky na epilepsii – tegretol a keppra, ale opět odmítl s tím, že již neměl asi 9 měsíců epi záchvat a léky stejnou dobu nebere a odmítá je a podepsal negativní revers. Uvedla rovněž, že u osob s epilepsií je spodní lůžko indikováno (zjištěno z informace pro ředitele).

11. Stížnost žalobce vyřídil vrchní rada ředitel věznice Plk. [jméno FO] tak, že ji neshledal důvodnou, neboť v záznamech, které mají zaměstnanci oddělení výkonu trestu k dispozici, není uveden žádný záznam o epilepsii a tuto skutečnost žalobce při nástupu na celu měl sdělit vychovateli, a ten by zajistil umístění žalobce na spodní lůžko. I když je ve zdravotní dokumentaci záznam o epilepsii žalobce uveden, pak žalobce odmítá léky na epilepsii užívat. Současně bylo přislíbeno, že po návratu do [Anonymizováno] věznice [jméno FO] eskorty bude žalobci vychovatelem zajištěno spodní lůžko (zjištěno z vyřízení stížnosti ze dne [datum]).

12. Žalobce byl opakovaně vyšetřován v rámci pobytu ve věznicích, ve zdravotní dokumentaci je záznam o vstupní prohlídce do Věznice [adresa] ze dne [datum], že se žalobce léčí s epilepsií od roku 2005 po úrazu hlavy v roce 2004, že je jako epileptik dlouhodobě léčen a jeho stav vzhledem k léčbě je stabilizovaný, v období květen 2012 až prosinec 2013 celkem 9x vyšetřen ve [Anonymizováno] nemocnici [adresa] pro neobjektizované epizáchvaty typu GM. Byl mu předepsán lék tegretol, který však neužívá a střádá si ho a poslední záchvat epileptický měl v roce 2016 a v dokumentaci je zaznamenána úleva: spodní lůžko kvůli epilepsii a poznámka: manipulátor. Zápis z preventivní výstupní prohlídky Věznice [adresa] ze dne [datum] obsahuje překopírovaný záznam ze vstupní prohlídky z r. 2019 (zjištěno ze zdravotního záznamu žalobce).

13. Z přehledu věznění žalobce vyplývá, že ve [Anonymizováno] věznici [jméno FO] byl v následujících obdobích: [Anonymizováno]. do [datum], [Anonymizováno] . do [datum], od [Anonymizováno]. do [datum] (zjištěno z Vězeňského informačního systému – dále jen VIS – přehledu věznění).

14. Žalobce byl v roce 2022 umístěn ve [Anonymizováno] věznici [jméno FO] na konkrétních celách/ložnicích následovně: a) [Anonymizováno]. - [datum] – [Anonymizováno], cela č. [hodnota] (chirurgické odd. vězeňské nemocnice) - 2x jednolůžko, b) [Anonymizováno]. - [datum] –[Anonymizováno], cela č. [hodnota] (přijímací oddíl), 2x jednolůžko, c) [Anonymizováno]. – [datum] –[Anonymizováno], cela č. [hodnota] (standardní odd., extranekuřácký), 2x jednolůžko, 2x palanda, d) [Anonymizováno] – [datum] – [Anonymizováno], cela [Anonymizováno] (standardní odd., extranekuřácký), 2x jednolůžko, 2x palanda, e) [Anonymizováno]. - [datum] – [Anonymizováno], cela č. [hodnota] (standardní oddíl), 1x jednolůžko, 3x palanda, f) [Anonymizováno]. - [datum] - [Anonymizováno], cela č. [hodnota] (eskortní oddíl, kamerová cela), 2x jednolůžko, g) [Anonymizováno]. – [datum] a [Anonymizováno]. - [datum] - AIIB, cela č. [hodnota] (standardní oddíl) - 1x jednolůžko, 3x palanda, h) [Anonymizováno]. - [datum] - [Anonymizováno], cela č. [hodnota] (eskortní oddíl, kamerová cela), 2x jednolůžko, i) [Anonymizováno]. – [datum] - [Anonymizováno], cela č. [hodnota] (příjmová cela, kamerová cela,), 3x jednolůžko, j) [Anonymizováno]. – [datum] - [Anonymizováno], cela č. [hodnota] (eskortní oddíl, kamerová cela), 2x jednolůžko (zjištěno z výpisu z VIS ohledně ubytování odsouzeného).

15. O svých potížích na oddíle [Anonymizováno] poprvé mluvil žalobce dne [datum] s psychologem [Anonymizováno] dne [datum], a to velmi neurčitě, když odmítl sdělit cokoliv konkrétnějšího (zjištěno ze záznamu ze dne [datum] sepsaným [jméno FO]).

16. Žalobce žádal o umístění na jiný oddíl než na [Anonymizováno], a to dne [datum], a to prostřednictvím svého právního zástupce [Jméno advokáta], přičemž v žádosti výslovně uvedl: „Dovoluji si vás tímto požádat o okamžitou izolaci mého klienta odsouzeného [Jméno žalobce] až do doby jeho odjezdu do Věznice [adresa], kde byl přijat ke studiu“. Žádost byla odůvodněna opakovaným vydíráním a fyzickým napadením žalobce ze strany odsouzeného [Anonymizováno]. Dne [datum] byl proto žalobce na základě rozhodnutí vrchního komisaře mjr. [jméno FO] přemístěn z oddílu [Anonymizováno] na oddíl [Anonymizováno] na celu s kamerovým systémem, a to na základě doporučení psychologa [Anonymizováno], a zároveň bylo zahájeno prověřování podezření ze spáchání trestného činu vydírání a fyzického napadení odsouzeného ze strany jiných odsouzených osob. Dne [datum] byl proveden s žalobcem pohovor, následně byl žalobce předvolán k vysvětlení na den [datum], což však žalobce odmítl z důvodu nevolnosti a k podání vysvětlení ze strany žalobce pak došlo až dne [datum]. Závěrem vyšetřování bylo odložení věci dle ust. § 150a/1 trestního řádu usnesením ze dne [datum], v jehož odůvodnění se jiného uvádí: … „Lze se domnívat, že poškozený [jméno FO] vykonstruoval údajné vydírání své osoby tak, aby byl přemístěn z dosahu prověřovaného odsouzeného a dalších vězněných osob v oddělení [Anonymizováno] oddělení výkonu trestu, u kterých měl dluhy různého druhu“ (zjištěno ze žádosti o zajištění bezpečnosti odsouzeného ze dne [datum], úředních záznamů ze dne [datum], [datum], [datum], rozhodnutí o umístění odsouzeného do cely s kamerovým systémem ze dne [datum] č. [var. symbol], výpisu záznamu o průběhu výkonu trestu, záznamu v VIS s pohovorem s psychologem ze dne [datum], usnesení ze dne [datum], ze záznamu ze dne [datum]).

17. Od [datum] do [datum] byly vedeny se žalobcem na cele oddílu ApřA pohovory s psychologem, kdy žalobce dne 20. 7. a 21. 7. žádal o umístění na standardní oddíl AIIA. Dne 22. 7. na nástupní oddíl, dne 26. 7. o trvalé přemístění do Věznice [adresa], dne 31. 7. znovu na přeřazení na standardní oddíl, dne 2. 8. se dotazoval, jak bylo naloženo s jeho žádostí o přemístění do Věznice [adresa], dne 11. 8. opětovně rozebíral svoje přemístění do Věznice [adresa], 16. 8. se pozastavoval nad posunutím eskorty do Věznice [adresa] a dne 17. 8. mu bylo oznámeno, že tam bude přemístěn. Pohovory žalobce s psychologem byly většinou ventilačního charakteru (zjištěno ze záznamu odborného zaměstnance [tituly před jménem] [jméno FO]).

18. O přemístění z oddílu [Anonymizováno] [jméno FO] do Věznice [adresa] z důvodu studia žádal žalobce [datum], [datum], [datum]. Dále žalobce žádal o přemístění do Věznice [adresa] dopisem ze dne [datum] (zjištěno ze záznamu odborných zaměstnanců ze dne [datum] - [jméno FO], ze dne [datum] - plk. [jméno FO], ze dne [datum] - plk. [jméno FO], z dopisu žalobce ze dne [datum]).

19. Důvody pro umístění žalobce na oddílu [Anonymizováno] trvaly od [datum] až do jeho eskorty do Věznice [Anonymizováno] když vyšetřování oznámení žalobce, že je vydírán a cítí se ohrožen na životě odsouzeným [Anonymizováno], bylo skončeno odložením trestní věci podezření ze spáchání trestného činu vydíráním teprve usnesením ze dne [datum], tedy v době, kdy již byl žalobce přemístěn do Věznice [adresa] (zjištěno ze základní informace pro objekt trestného činu ze dne [datum] a úředního záznamu o podání vysvětlení žalobce dne [datum], usnesení Vězeňské služby ČR ze dne [datum] o odložení trestní věci podezření).

20. Druh přiděleného lůžka odsouzenému nepodléhá vězeňské evidenci, takovou evidenci žádná z věznic tedy nevede, ale oddělení výkonu trestu vede evidenci tzv. úlev (úlevenka). Lékařem předložený návrh na přiznání úlevy schvaluje ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec oddělení výkonu trestu. Pokud je návrh schválen, je předán vychovateli, který úlevu zavede do evidence. [jméno FO] se úlevenky neevidují. Vychovatel poté vydá fyzickou papírovou úlevenku odsouzenému. Touto fyzickou úlevenkou, kterou má odsouzený stále při sobě, se pak prokazuje zaměstnancům věznice, když zaměstnanci nemají přístup do zdravotní dokumentace odsouzených. [Anonymizováno] věznice [jméno FO] vede předmětnou evidenci úlevenek i historicky. V předmětném časovém období, kdy tam byl žalobce, však není žádná úlevenka pro žalobce evidována (zjištěno z evidenční tabulky úlevenek ve VIS ve sledovaném období, vstupní a výstupní prohlídky odsouzeného a prohlídka ze dne [datum], ubytovacího profilu žalobce, výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], vzorových úlevenek).

21. Ze znaleckého posudku [jméno FO], soudního znalce z oboru chirurgie, specializace úrazová chirurgie, ze dne [datum] vyplývá, že v roce 2016 měl žalobce úraz při pádu na sociálním zařízení a došlo k poranění na levém lokti a operace, která mu byla provedena lege artis a úraz ze dne [datum] nemá souvislost s epileptickým záchvatem a ani žalobce sám neuvedl, že by epileptický záchvat při úraze prodělal. Pro epilepsii by léčen od roku 2004 po úrazu v [adresa] (zjištěno ze znaleckého posudku [jméno FO] ze dne [datum]).

22. Svědek [jméno FO] vypověděl, že ve [Anonymizováno] věznici [jméno FO] pracoval od [datum] a žalobce do věznice nastoupil [Anonymizováno] byl na jeho oddělení, dále byl na jeho oddělení od [Anonymizováno] do [datum]. Informace o nastupujících vězních na oddělení se svědek dozvídá z VIS a z tzv. oběžníku, přičemž sám nemá přístup k zdravotním informacím vězňů, a pokud má vězeň nějaká zdravotní omezení či nějakou nemoc, pak toto musí sdělit sám vězeň, přičemž žalobce mu nic takového nesdělil, ani nepředložil potvrzení od doktora o svém zdravotním omezení. Pokud by mu toto dodal, pak by svědek zařídil umístění na určité lůžko, neboť existuje systém úlevenek, který svědek podrobně popsal. Žalobce nechodil přebírat léky, tedy žádné pravidelně neužíval. Každý odsouzený při nástupu do výkonu trestu prochází tzv. nástupním oddělením, kde prochází veškerým poučením a podepisuje veškeré papíry, které k tomu náleží, včetně vnitřního řádu věznice, tyto jsou umístěny na nástěnkách a pak jsou tam také schránky s předpisy a zákony, přičemž na nástupním oddělení jsou odsouzení 14 dnů a je jejich povinností se s těmito předpisy seznámit a teprve pak podepíšou to, že se seznámili. V roce [Anonymizováno] byly [Anonymizováno] 2 cely s kamerovým systémem (tzv. krizové oddělení) a pobyt tam je indikován psychologem. Režim u těchto cel s kamerovým systémem je v podstatě stejný jako na jiných celách, ale jsou tam určité výjimky, například, že nechodí na jídlo ven, ale nosí se jim přímo na celu a chodí zvlášť na vycházky. Odsouzení na celách s kamerovým systémem mají rovněž přístup ke kontaktu s vychovatelem nebo dozorcem. Mají i přístup k odesílání pošty a telefonování, a to na základě požadavku přes vychovatele. Na cely s kamerovým systémem jsou odsouzení dáváni z důvodu jejich ochrany, buď proto, že požádali a psycholog toto schválil, anebo psycholog toto indikoval třeba z důvodu sebepoškozování, anebo se může odsouzený cítit ohrožený na životě a zdraví jinými vězni. To, jak dlouho bude odsouzený na takové celé umístěn, určuje psycholog (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]).

23. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], vypověděla, že ve [jméno FO] pracovala na pozici vedoucí výkonu trestu a několikrát vedla osobní pohovor se žalobcem na jeho písemnou žádost, když žádosti se vždy týkaly povolení návštěv a kontaktu s jeho údajnou družkou, její matkou a jejím bratrem. Žalobce rovněž žádal o umístění do speciálního extra nekuřáckého oddílu a tam také byl umístěn (oddíl [Anonymizováno]), avšak pro porušení zákazu kouření byl z tohoto oddílu vyřazen. Nevzpomněla si, že by měl žalobce nějaký požadavek ohledně umístění na konkrétním lůžku. Je to ona, kdo rozhoduje o žádosti odsouzeného o umístění či přemístění v rámci věznice na jiný oddíl, a takových důvodů může být více (špatný zdravotní nebo psychický stav, obavy odsouzeného o bezpečnost, psychická tíseň), anebo o přemístění v rámci oddílu rozhoduje vychovatel oddílu. Žalobce v létě [Anonymizováno] začal vyjadřovat obavy z pobytu na standardních oddílech [Anonymizováno], a [Anonymizováno], cítil se ohrožen ze strany jiných spolu odsouzených, toto sdělil psychologovi oddělení, a ten doporučil přemístění odsouzeného odděleně od ostatních odsouzených, a přemístění na celu s kamerovým systémem schvalovala ona, neboť bylo třeba řešit jeho pohyb po věznici, jeho vycházky, plnění programu. Přístup k televizi z této cely vězeň nemá, přístup k telefonu má na vyžádání a ústně u dozorce nebo písemně, a to i ústně několikrát denně během obchůzky na daných oddílech dozorce nebo vychovatele. Na cele s kamerovým systémem má odsouzený kontakt se zaměstnancem oddělení výkonu trestu i o víkendu. Byl tam tedy umístěn jednak z důvodu obavy ze spoluvězňů a jednak z důvodu ochrany jeho zdraví, neboť měl ve svém zdravotní dokumentaci záznam o epilepsii, a protože byl na cele sám, měla by tam být prováděna kontrola. Byla řešena stížnost související s epilepsií žalobce, a po návratu žalobce z věznice [adresa] do [jméno FO] bylo zajištěno, aby již nebyl umisťován na horní lůžko. Žalobce žádnou úlevenku nikdy nepředložil, a protože sama nemá přístup do zdravotnické dokumentace, tak to nemohla zjistit. Pokud by však žalobce svůj problém s epilepsií sdělil při nástupu do výkonu trestu, pak by to bylo nepochybně řešeno. Zdravotnickou dokumentaci si mezi sebou posílají lékaři, zaměstnanci věznice mají přístup do VIS, kde je pouze zaznamenáno, jakou má odsouzený zdravotní klasifikaci. U žalobce ale úleva zaznamenána nebyla. Pokud by tam bylo zaznamenáno omezení, úleva, zákaz spaní na horním lůžku kvůli epilepsii, měl by toto zajistit vychovatel, který rovněž prohlédne záznamy odsouzeného ve VIS, případně má i papírovou osobní kartu odsouzeného. V ní jsou zaznamenána všechna poučení, která se odsouzenému dostala a odsouzený stvrzuje svým podpisem, že byl řádně seznámen a poučen. Záznamy o úlevách v osobní kartě nejsou. Pokud by lékař při vstupní lékařské prohlídce zjistil u žalobce epilepsii, sepsal by o tom záznam, který by předal vedoucímu výkonu trestu s návrhem na úlevenku, který by tuto potvrdil a poslal vychovateli, aby vydal papírovou úlevenku odsouzenému (zjištěno z výpovědi svědkyně).

24. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobce měl na svém oddílu pouze týden a po příjezdu eskortou byl ubytován na nástupním oddíle a podal si žádost o umístění do extra nekuřáckého oddílu a bylo mu vyhověno. Svědek pracoval na pozici vychovatele a při nástupu vězně provádí vstupní pohovor a poučuje vězně o podmínkách dodržování zákazu držení kuřáckých tabákových výrobků a potřeb, a rovněž o tom, že se namátkově provádějí dechové zkoušky na nikotin a o tom, že pokud je test pozitivní, bude z extra nekuřáckého oddílu vyřazen. Žalobce byl na nekuřáckém oddíle umístěn 7 dnů, pak odjel na eskortu do [adresa], a když se vrátil, byl proveden kontrolní dýchací test s pozitivním výsledkem, bylo to zaznamenáno jako kázeňský přestupek a žalobce byl vyřazen z extra nekuřáckého oddělení na klasické. Žalobce svědkovi nesdělil, že by měl nějaké omezení a toto svědek nezjistil ani ze systému VIS, když úlevy ve VIS zaznamenané nejsou, neboť úlevu píše lékař a pokud má takovouto úlevu vězeň z předchozího výkonu a výkonu trestu, pak je toto zaznamenáno ve zdravotní kartě, ale do VIS se to nedostane. Pokud má odsouzený nějakou úlevu, pak má potvrzení od doktora, kde je napsáno, o jakou konkrétní úlevu jde. Svědek popsal podrobně systém vydávání úlevenek. Pokud si vězeň stěžuje, že má nějakou nemoc, zdravotní omezení či postižení, vychovatel jej poučí, aby se nechal vyšetřit lékařem. Nevzpomněl si, že by mu žalobce něco takového říkal nebo že by měl nějaké speciální požadavky na umístění. Eviduje se cela, kde je vězeň umístěn, ale lůžko se neeviduje. Pokud přijde nový odsouzený na celu, může si vybrat lůžko, které je volné, a pokud má speciální potřebu umístění na spodní lůžko, pak toto sdělí vychovateli, který to následně vyřeší – odsouzený je poslán k lékaři, který potvrdí, zda tu takové omezení existuje a pokud se to prokáže, vystaví povolenku úlevy (zjištěno z výpovědi svědka).

25. Svědek [tituly před jménem] vypověděl, že pracuje ve věznici [Anonymizováno] 5–6 let a s nově nastupujícími vězni se dostává do kontaktu tak, že přijdou na výkon operace, když jsou indikováni na chirurgický zákrok a jsou umístěni v jiné věznici. To byl i případ žalobce, který přišel na operaci staršího úrazu levé ruky, a proto prošel příjmem, kde byl všeobecně prohlédnut a dotázán, s čím se léčí, jaké má alergie, je mu všeobecně vyšetřeno celé tělo. Lékař dostává informace od té věznice, která vězně na operaci vyslala. Lékař s pacientem mluví a zaznamenává to, co řekl navíc, než byly dotazy lékaře, anebo než bylo ve zprávě od věznice. Ve zprávě od věznice v případě žalobce bylo uvedeno, že pacient uvádí, že se léčí s epilepsií, přičemž ohledně léků to nebylo jasné, název léku uveden nebyl a nebyla tam uvedena ani frekvence užívání léků, ani jiná medikace. Svědek se vždy ptá odsouzených, zda užívají nějaké léky, a v případě, že tyto užívají, je zapíše. V tomto případě však u žalobce svědek žádné léky nezapsal, to znamená, že žalobce žádné konkrétní léky neuvedl. Žalobce neměl, pokud jde o nějaká omezení nebo výhody nebo diety zapsáno v dokumentaci od posílající věznice nic, a nic takového také svědkovi neřekl. Ze zprávy vysílající věznice pouze vyplynulo, že šlo u něj o údajnou poúrazovou epilepsii, kdy udává naposledy vyšetření u neurologa v [adresa] a v nemocnici v [adresa]. Svědek se u žalobce v záznamech dočetl, že měl negativní reverz a že mu dali léky, které odmítal brát, ale nebyl tam žádný záznam o výhodě spaní na spodním lůžku a ani svědkovi žalobce o tom nic neřekl (zjištěno z výpovědi svědka).

26. Soud neměl důvod zadávat znalecký posudek na pravost všech podpisů žalobce v osobní kartě, neboť tyto se jednak při porovnání s podpisy žalobce učiněnými v tomto řízení ve spise, neliší, a jednak tuto námitku považuje soud za účelovou a obstrukční. Rovněž tak soud nezjišťoval jména spoluvězňů žalobce, když takový návrh žalobce považoval soud za obstrukční, neboť z návrhu vyplývá, že si žalobce ani nepamatuje, kde byl umístěn a jaká lůžka tam byla, neboť požadoval výslech spoluvězně v období [Anonymizováno] - [datum], kdy byl na přijímacím oddíle, neboť bylo prokázáno, že na cele [Anonymizováno] jsou pouze dvě jednolůžka, nikoli palandy. A obdobně to bylo i v období [Anonymizováno] - [datum] (kamerová cela s dvěma jednolůžky, kde byl v cele sám), [datum] (kamerová cela s 3 jednolůžky). V období [Anonymizováno] - [datum] byl na extranekuřáckém oddíle na cele, kde byla dvě jednolůžka a dvě palandy (tedy celkem 4 spodní lůžka!) a žalobce nijak neprokázal, že by vůbec byl na jednom ze dvou horních lůžek umístěn.

27. Soud neprovedl ani další žalobcem navrhované důkazy (výslech ředitele věznice, výslech [jméno FO], neboť provedení takových důkazů soud neshledal účelným, a pokud navrhoval svůj účastnický výslech, tak by šlo pouze o zopakování tvrzení žalobce, navíc se k jednání osobně nedostavoval. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro rozhodnutí věci význam.

28. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. a po právní stránce věc posoudil podle z. č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, následovně:

29. Dle § 1 odst. 1 zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 3 stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 6 odst. 1 ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 tohoto ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 tohoto ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo; Podle § 32 odst. 3) nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

30. Ačkoli zákon č. 82/1998 Sb. neobsahuje zákonnou definici nesprávného úředního postupu, je za něj soudní praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné současné splnění tří následujících podmínek. Musí být v řízení dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, dále musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9.11.2011).

32. Soud rovněž vyšel ze zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen ZVTOS), - § 2 odst. 1 trest může být vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje důstojnost osobnosti odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení svobody; tím však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti. Dle odst. 2 tohoto ustanovení s odsouzenými ve výkonu trestu se musí jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví, a pokud to doba výkonu trestu umožní, podporovaly se takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem; - § 16 odst. 5 odsouzený má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem5) s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu trestu; - § 46 odst. 3 písm. f), g) a h) kázeňskými tresty jsou: umístění do uzavřeného oddílu až na 28 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení; celodenní umístění do uzavřeného oddílu až na 20 dnů; umístění do samovazby až na 20 dnů.

33. Dále soud vyšel z Vnitřního řádu pro odsouzené, kde podle čl. 39 odst. 2 odsouzeným může být dále prodloužena doba uzamykání na celách a to například v níže uvedených individuálně odůvodněných případech: a) odsouzený svým chováním ohrožuje ostatní odsouzené, b) odsouzený svým chováním ohrožuje pořádek a bezpečnost ve věznici, c) odsouzený může být ohrožen ze strany ostatních odsouzených z důvodu nedostačujících hygienických návyků, specifických projevů v chování nebo konfliktním průběhem výkonu trestu, d) odsouzený s absencí náhledu na řešení vlastních problémů a bez motivace ke změně stereotypních negativních vzorců chování, čímž může být nebezpečný sám sobě či svému okolí, e) odsouzený užívající návykové léky bez osobnostní způsobilosti odolávat tlaku na odběr léčiv ze strany ostatních odsouzených, s cílem předejít nebezpečí vzniku akutní dekompenzace jeho psychického stavu.

34. Dále soud vyšel z Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 42/2015 - § 4 odst. 1 písm. a) podkladem pro rozhodnutí dispečera o umístění odsouzeného je požadavek zadaný věznicí do informačního systému. K tomuto účelu v rubrice „Poznámka“ uvádí pověřený zaměstnanec zdravotní klasifikace, včetně omezení souvisejících s indexem „x“ (např. Bx ne noční směny), případně další důležité informace (např. léčebná výživa, invalidita ve třetím stupni, omezená pohyblivost či jiný handicap, volní odmítání stravy apod.), - § 14 odst. 1 písm. f), g) při zadávání údajů do informačního systému podle § 12 a § 13 (při přemísťování odsouzených na dobu nikoliv přechodnou) je nutné vždy do části údaje o vězni zadat zdravotní klasifikaci (Symbol), zdravotní omezení, aplikace inzulínu (Ano/Ne, text omezení). Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

35. Soud dále vyšel z Nařízení generálního ředitele [právnická osoba] č. 4/2022, O podmínkách provozování kamerového systému celách, ložnicích, prohlídkových místnostech, kde je účel provozování kamerového systému upraven § 3 a umisťování osob je upraveno v § 8.

36. K požadavku na odškodnění za umístění na horním lůžku: Z výpisu z vězeňského informačního systému ohledně ubytování žalobce vyplývá, že byl umístěn na celách, kde byl větší počet spodních lůžek než horních (např. cela [Anonymizováno] na nekuřáckém oddíle měla 4 spodní lůžka a jen dvě horní), nebo byl umístěn na celách, kde vůbec palandy nebyly (cely [Anonymizováno]). Případné umístění na horní lůžko se tedy mohlo týkat jen období od [datum], neboť bezprostředně poté, co věznice obdržela stížnost zástupce žalobce [jméno FO], bylo od [datum] žalobci zajištěno v cele spodní lůžko a toto žalobce nijak nevyvrací. Žalobce tedy svoje tvrzení o faktickém umístění horním lůžku jednak ničím neprokazuje. Žalobce neprokázal, že by kdykoliv od svého nástupu [datum] až do písemné stížnosti jeho advokáta ze dne [datum] kdykoliv požadoval lékařské vyšetření a úlevenku a přemístění na spodní lůžko, neprokázal ani, že o jemu dříve přiznané úlevě informoval lékaře, vychovatele nebo jiného odborného pracovníka věznice, a žádal o přemístění na spodní lůžko, žádné takové vyjádření lékaře nepředložil, jak potvrdili svědci [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno]. V jeho zdravotnické dokumentaci je sice zaznamenána „poúrazová epilepsie“ a doporučení na spodní lůžko. Tyto záznamy jsou však z let 2004-2016 a poslední záznamy z r. 2019 a 2020 kopírují a opakují záznamy staršího data. Žalobce vůbec netvrdil a ani neprokazoval, že by byl na epilepsii léčen, že by užíval pravidelně léky, naopak sám potvrdil, že žádné záchvaty dlouhodobě nemá a že léky užívat odmítá. Pravidelné užívání jakýchkoli léků žalobcem vyloučili svědkové [Anonymizováno] (který potvrdil, že žalobce jej při vstupní prohlídce o své potřebě umístění na spodní lůžko a o užívání jakýchkoliv léků neinformoval a z lékařské dokumentace svědek zjistil, že o epilepsii je u žalobce záznam v roce 2019 a že žalobce léky odmítl), vychovatel [jméno FO] (který uvedl, že žalobce žádné léky žalobce pravidelně nedostával) a rovněž to vyplývá ze sdělení [Anonymizováno] (která uvedla, že léky odmítal). Žalobce tedy neprokázal, že se skutek stal a logicky neprokázal, že mu vznikla jakákoli újma. Pouhá obava žalobce, že by mohl spadnout z lůžka, rozhodně nenaplňuje skutkovou podstatu vzniku nemajetkové újmy.

37. Jak vyplynulo z dokazování, odsouzenému je vždy při nástupu přidělena cela, ale lůžko si vybírá sám. Pokud by tedy na žalobce při nástupu na celu spodní lůžko nezbylo, měl, pokud by spodní lůžko požadoval z důvodu svého zdravotního omezení a přiznané úlevy, požádat vychovatele, aby mu spodní lůžko zajistil. To se však nestalo. Je to vychovatel, kdo může určit, na jaké lůžko bude vězeň umístěn v případě, že se mu prokáže úlevenkou, jinak si vybírají vězni lůžko sami. Taková pravomoc vychovatele o umisťování vězňů na lůžko totiž nemůže vyplývat jen z jeho subjektivního přesvědčení, nýbrž musí mít oporu v právním předpisu. Žádný obecně závazný právní předpis, jímž je právní stát sám vázán, ani Vězeňský řád Věznice [jméno FO] jako interní předpis nestanoví, že by vychovatel přijímal rozhodnutí o umístění vězně na konkrétní lůžko. Především však ze skutkových závěrů nevyplynula jakákoli nemajetková újma vzniklá žalobci v příčinné souvislosti s jím tvrzeným (a podle soudu neprokázaným) pobytem na horním lůžku (obavy, úzkost, stres), neboť přestože měl žalobce četné pohovory s psychologem (viz záznamy), nikdy si na stres, úzkost a obavy z důvodu spaní na horním lůžku a pádu z něj nestěžoval, když jeho pohovory s psychologem byly většinou „ventilačního“ charakteru, kdy nic významného nesděloval, pouze si popovídal.

38. K požadavku na odškodnění za umístění na „izolaci“: Žalobce byl přemístěn na celu [Anonymizováno] z důvodu ohrožení jeho bezpečnosti, a to na výslovnou žádost jeho právního zástupce. Došlo tedy ke změně typu oddělení z celového na ložnicový systém, a to bylo provedeno na základě § 39 odst. 2 písm. c) vnitřního řádu pro odsouzené a k umístění na kamerovou celu došlo na základě § 8 Nařízení generálního ředitele č. 4/2022, tedy plně v souladu s právními předpisy. Oddíly [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou oddíly s tzv. ložnicovým systémem, tzn., že cely jsou volně otevřeny a odsouzení se mohou pohybovat po oddílu. Oddíl [Anonymizováno] je oddíl s tzv. celovým systémem, to znamená že cely jsou přes den uzamčeny mimo činnosti, které vyplývají z časových rozvrhů dne, což je hlavní rozdíl a jde o jediný diskomfort, který mohl být žalobci přeřazením na toto oddělení způsoben. Po dobu umístění v [Anonymizováno] nebyla maximálně realizována pouze aktivita sledování vzdělávacích programů a zpravodajství v TV, a to opět z důvodu bezpečnosti, aby se nestřetával v kulturní místnosti v průběhu dne s jinými odsouzenými. Další aktivity byly realizovány zejména individuální formou. V programu zacházení, který plnil, měl možnost čtení populárně naučné literatury, samostudium AJ, dále individuální poradenství (psycholog, speciální pedagog, soc. pracovnice) a důležitá jsou práva odsouzeného, která vyplývají z § 15 - § 27 ZVTOS mu byla plně zachována i po dobu jeho umístění v oddílu ApřA. Žalobce měl možnost přijímat a odesílat korespondenci, užívat telefon, mít návštěvy, duchovní i sociální služby, měl možnost uspokojování kulturních potřeb - přijímání tisku, půjčování knih z knihovny, používání dalších věcí, nákup potravin a věci osobní potřeby, přijetí balíčku, příjem peněz a nakládání s nimi, podávání stížností a žádostí. Bylo prokázáno, že žalobce byl umístěn do cely [Anonymizováno] s kamerovým systémem jednak vzhledem k jeho psychickému stavu (kdy se cítil být ohrožen jinými spoluvězni) a jednak i z důvodu jeho tvrzené epilepsie, přičemž o přemístění z oddílu [Anonymizováno] na oddíl [Anonymizováno] na celu č. [hodnota] s kamerovým systémem bylo rozhodnuto vedoucí oddělení výkonu trestu na návrh psychologa, kterému žalobce při pohovoru dne [datum] naznačil nějaké obavy a následně jeho právní zástupce písemně dne 14. 7. 2022 požadoval přeřazení do izolace [datum] žalobce při pohovoru tyto svoje obavy a důvody blíže rozvedl - sdělil, že je v oddílu velké AIIB vydírán a je mu vyhrožováno fyzickým násilím. Cela [Anonymizováno] není samostatným ubytováním („izolací“), pro kterou platí NGŘ č. 47/2005 o samostatném ubytování osob ve výkonu trestu odnětí svobody. Dne [datum] byl umístěn do cely č. [hodnota] oddílu, kde je umístěn eskortní oddíl, kde byl připraven k eskortě do [adresa], kam byl dne [datum] přemístěn k dalšímu výkonu trestu odnětí svobody. K přemístění žalobce na oddíl [Anonymizováno] došlo tedy z bezpečnostních důvodů, které trvaly po celou dobu tohoto umístění, neboť po celou dobu probíhalo vyšetřování žalobcem oznámeného vydírání, které však, jak vyplynulo z pozdějšího vyšetřování, si žalobce vykonstruoval a nebyl obětí trestného činu vydírání. Jeho umístění na celu [Anonymizováno] bylo realizováno na základě jeho vlastní žádosti pouze na nezbytně nutnou dobu ve smyslu § 3 odst., 2 tohoto nařízení, a to jednak vzhledem k jeho psychickému stavu, neboť se cítil napadán a ohrožován jinými spoluvězni (viz Rozhodnutí o umístění žalobce do cely s kamerovým systémem ze dne [datum], č.j.[var. symbol]), a jednak i z důvodu jeho tvrzené epilepsie (viz Žádost ze dne [datum] a záznam VISS s pohovorem s psychologem ze dne [datum]), neboť k žalobci nebylo možné, s přihlédnutím k bezpečnostním důvodům, ubytovat jiného vhodného odsouzeného, přičemž musel být pod dozorem kamer (jinak oddíl ApřA ubytování více osob na cele umožňuje). Interval pravidelného kontrolního psychologického posuzování dle NGŘ č. 4/2022 byl rovněž dodržen. Po umístění na oddíl [Anonymizováno] byly se žalobcem provedeny opakovaně pohovory. Pro celu [Anonymizováno] (která není samostatným ubytováním) neplatí nařízení GŘ č. 47/2005, o samostatném ubytování osob ve výkonu trestu odnětí svobody. Dne [datum] byl žalobce umístěn do cely č. [hodnota] oddílu [Anonymizováno], kde je umístěn eskortní oddíl, kde byl připraven k eskortě do [adresa]. Dne [datum] byl přemístěn k dalšímu VTOS do Věznice [adresa]. Soud dospěl k závěru, žalobce neprokázal, že mu vznikla umístěním na celu [Anonymizováno] jakákoli újma, a nelze tak posoudit ani následek s příčinou souvislostí.

39. Soud dospěl k závěru, že žalobce jednak neprokázal, že by došlu k jím tvrzenému porušení předpisů ze strany žalované, a že došlo nesprávným úředním postupem Vězeňské služby ČR ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Povinnost přijmout preventivní opatření k ochraně života a zdraví vězňů nelze vykládat natolik extensivně, že by porušením takové povinnosti bylo opominutí pracovníků Vězeňské služby ČR přemístit žalobce na jiné lůžko, než které bylo jediné volné, z důvodu dávné (2004) diagnózy epilepsie, která ale nebyla z důvodu odmítání užívání léků žalobcem léčena, přičemž žalobce dlouhodobě neprodělal žádný záchvat a neprodělal jej ani v posuzovaném období, natož aby jej prodělal na lůžku s rizikem pádu z něj (obdobně to konstatoval [adresa], pobočka [adresa], v rozsudku č.j.[spisová značka]). Žalobce netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by během svého pobytu ve věznici [jméno FO] někdy z horního lůžka spadl, že by utrpěl fyzickou újmu, nebo že by měl v předmětné době epileptický záchvat. Svoje tvrzení, že mu vznikla újma tím, že měl obavy, že z horního lůžka spadne, což se projevilo na jeho psychice, ničím neprokázal. Žalobce navíc ani neprokázal faktické umístění na horním lůžku. Podle soudu žalobce ve snaze získat majetkový prospěch (odškodnění) jedná účelově, zatajuje, případně si vymýšlí určité skutečnosti, což vyplývá i z dalších sporů na náhradu nemajetkové újmy, které zahájil žalobce a které z velké většiny skončily zamítnutím. Soud totiž nemohl pominout zjištění a závěry rozsudku [adresa] - pobočka v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jímž odvolací soud potvrdil prvostupňový rozsudek Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], (kde se žalobce domáhal odškodnění za umístění na horním lůžku a soud žalobu zamítl), přičemž konstatoval, že pro úvahu o věci není možné pustit ze zřetele, že je žalobce osobou opakovaně trestanou pro různou trestnou činnost, a to i tresty odnětí svobody, žalobce se opakovaně v rámci komunikačních strategií jako odsouzený snažil ovládat druhé lidi, užívat je ve svůj prospěch, lež používá opakovaně za účelem zisku, výhod, které dobře dokáže plánovat, pravidla a normy porušuje opakovaně, je iniciátorem takových situací.

40. Nelze přehlédnout závěr rozsudku [Anonymizováno] soudu v [adresa] - pobočka v [adresa] č. j. [spisová značka], jímž odvolací soud změnil žalobcem citovaný rozsudek Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], který žalobci přiznával odškodnění 200 Kč za den za umístění na horním lůžku, a to tak, že zamítl žalobu, neboť ze skutkových závěrů nevyplynula žádná nemajetková újma vzniklá žalobci v příčinné souvislosti s pobytem na horním lůžku (obavy, stres, úzkost).

41. Pro vznik odpovědnosti státu musí být splněny tři kumulativní podmínky: (1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, (2) vznik škody či nemajetkové újmy, (3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy - o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. V tomto případě žalobce jednak neprokázal, že by mu vznikla jakákoli újma, a že mu jím tvrzená újma vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalované, když rovněž nebylo prokázáno, že by se orgány Vězeňské služby dopustily nesprávného úředního postupu, tedy porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž za nesprávný úřední postup orgánů Vězeňské služby lze ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti považovat i porušení povinnosti přijmout preventivní opatření k ochraně života a zdraví vězňů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 21478/2015), což však nebylo v tomto případě prokázáno.

42. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný, neboť nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., a žalobu proto zamítl.

43. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a zavázal žalobce uhradit žalované náklady řízení ve výši 3 900 Kč, když žalovaná měla plný úspěch, ve věci nebyla právně zastoupena a požadovala náhradu nákladů řízení za úkony nezastoupeného účastníka. V souladu s § 1, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. soud proto žalované přiznal paušální náhradu nákladů řízení za 13 úkonů po 300 Kč (písemná vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast u jednání dne [datum], [datum], 2 x [datum], [datum], [datum], [datum]). Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení