21 C 174/2023 - 199

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 71.212 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.250 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 71.212 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně: a) z částky 8.291 Kč od 1. 11. 2022 do 31. 8. 2023, b) z částky 8.291 Kč od 1. 12. 2022 do 31. 8. 2023, c) z částky 8.291 Kč od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2023, d) z částky 33.920 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, e) z částky 27.842 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 44.883,66 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ 12,99 % nákladů řízení v částce, která bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ 87,01 % nákladů řízení v částce, která bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 4. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení 68.243 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že je společenstvím vlastníků jednotek zapsaným v rejstříku společenství vlastníků jednotek pod sp. zn. [Anonymizováno] u Městského soudu v Praze, pod jehož správu náleží budova č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v obci [adresa], k. ú. [adresa]. Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] ve výše uvedené budově. Žalovaný byl v roce 2022 povinen hradit měsíčně žalobci příspěvek vlastníka ve výši 8.291 Kč. Svou povinnost však v měsících říjnu až prosinci 2022 nesplnil. Vzniklý dluh za tyto tři měsíce je ve výši 24.873 Kč. Vzhledem k tomu, že splatnost jednotlivých příspěvků vlastníka za daný kalendářní měsíc je stanovena vždy ke konci příslušného kalendářního měsíce, vznikl žalobci za předmětné období nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný dále dluží na vyúčtování užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2021 částku ve výši 43.170 Kč. Žalovaný byl z důvodu neplnění svých závazků upomínán dne 14. 9. 2022 písemnou upomínkou. Poplatek za tuto upomínku činí částku ve výši 200 Kč. Jistina dluhu žalovaného vůči žalobci činí souhrnnou částku ve výši 68.243 Kč. Žalovaný nijak nereagoval na předžalobní výzvu ze dne 4. 4. 2023.

2. Žalovaný ve vyjádření z 9. 6. 2023 s žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. Namítal, že jsou uplatňovány dva nároky, a to nárok na doplatek z vyúčtování za rok 2021 a doplatek na zálohách za rok 2022. Pokud jde o rok 2021, vyúčtování za rok 2021 dne 10. 6. 2021 reklamoval, přičemž dne 2. 7. 2021 byla jeho reklamace zamítnuta. Vyúčtování tedy nechal překontrolovat soudnímu znalci [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento znalec dospěl k následujícím závěrům. Není uveden správně údaj dle § 6, odst. f) vyhlášky č. 269/2015 Sb., tedy podíl nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč na teplo a na ohřev vody. Vzhledem ke špatnému údaji ad a) je chybně údaj hodnoty podílu konečného příjemce na teplo pro ohřev teplé vody z celku dle § 6, odst. f) vyhlášky. Není uvedena hodnota podílu nákladu příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody dle § 6, odst. f) vyhlášky. Nejsou uvedeny měrné náklady na vytápění v Kč/m2 v zúčtovací jednotce a u konečného spotřebitele, které jsou nezbytné pro určení odchylky nákladů na vytápění u KS od průměrných nákladů na vytápění v ZJ dle § 3, odst. a) vyhlášky. Je chybně uvedena jednotková cena vody, kdy voda je regulovanou komoditou a její cena se nemůže stanovit jinak. Jsou uvedeny různé poplatky, přičemž jejich výše je stanovena zcela neprůkazně. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Žalovaný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010, sp. zn. 26 Cdo 4353/2010 a sp. zn. 26 Cdo 4760/2016. Jelikož vyúčtování není vyúčtováním správným, je žaloba předčasná. Pokud jde o zálohy za rok 2022, žalobce se nemůže domáhat úhrady záloh.

3. Žalobce v replice z 23. 8. 2023 namítal, že tvrzení žalovaného, že dne 10. 6. 2021 reklamoval vyúčtování za rok 2021 a že tato reklamace byla dne 2. 7. 2021 zamítnuta, není pravdivé. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2021 bylo vyhotoveno až dne 4. 4. 2022, a nemohlo být předmětem reklamace v roce 2021. Údaj dle § 6 odst. f) vyhlášky je ve vyúčtování správně uveden a správně vypočten. Znalec v posudku zabýval pouze náklady na ohřev vody, nikoli náklady na vytápění. Znalec uvádí, že celkový náklad pro konečného spotřebitele na teplo pro ohřev teplé vody není správně vypočten, když má být 18.834 Kč (2.398,10 + 16.435,90) a nikoli 26.093,30 Kč. Znalec však účelově sečetl pouze základní a spotřební složku nákladů za teplo na ohřev teplé vody a zcela opominul přičíst náklady na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody. Celkové náklady na ohřev teplé vody ve výši 26.093,30 Kč uvedené ve vyúčtování, jsou vypočítány správně, neboť se skládají ze základní složky nákladů na teplo na ohřev vody (2.398,10 Kč), ze spotřební složky nákladů na teplo na ohřev vody (16.435,90 Kč) a z nákladů na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody (7.259,30 Kč). Znalecký posudek tak v tomto bodě není správný. Znalec namítá nesprávnost údaje ad a), tedy údaje 12,76 % z nákladů jako hodnotu podílu konečného příjemce na teplo pro ohřev teplé vody z celku, a to s ohledem na domnělou nesprávnost výpočtu v bodě ad 1. Vzhledem k tomu, že výpočet ve vyúčtování je správný, je logicky správná i hodnota podílu konečného příjemce na teplo pro ohřev teplé vody z celku. Znalecký posudek tak v tomto bodě také není správný. Znalec namítá absenci podílu nákladu příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody. Ustanovení § 6 odst. f) vyhlášky však neurčuje, že by měl být podíl nákladů připadající na příjemce služeb uveden v procentech či ve zlomku či jako výsledná částka. V souladu s ustanovením § 6 odst. f) vyhlášky je tento podíl ve vyúčtování uveden, a to jako výsledná částka v korunách (7.259,30 Kč). Znalecký posudek tak v tomto bodě není správný, neboť podíl nákladů příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody je ve vyúčtování uveden. Znalec namítá, že ve vyúčtování nejsou uvedeny měrné náklady na vytápění v Kč/m2 v zúčtovací jednotce a u konečného spotřebitele, které jsou nezbytné pro určení odchylky nákladů na vytápění u konečného spotřebitele do průměrných nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce. Ve vyúčtování jsou uvedeny odečtené hodnoty z indikátorů vynásobené koeficienty s použitím korekcí a výpočtových metod zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou. V části nadepsané „Vytápění celkem“ je potom uvedena odchylka od průměru zúčtovací jednotky (zúčtovací jednotkou je celý dům) na vytápění daného bytu 34 % od průměru zúčtovací jednotky a v procentech uveden podíl příjemce služeb z celkových fakturovaných nákladů na teplo v objektu. U příjemce služeb v předmětném bytě č. [Anonymizováno] tedy nedošlo k překročení přípustných rozdílů dle § 3 odst. 2 písm. a), tj. spotřeba byla ve škále od 80 % do 200 % od průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, a vyhověl tak stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období a vycházelo se tak z výše spotřební složky z náměrů přepočtených podle požadavků technických norem, případně s doporučením výrobců měřidel korigovaných podle polohy místnosti v domě. Korekční koeficient je tak 1. Ve znaleckém posudku je nesprávně s odkazem na přílohu č. 2 uvedena informace, že v roce 2021 došlo v zúčtovací jednotce k situaci, kdy 7 bytových jednotek a 1 nebytová jednotky mělo náklady na vytápění menší než 80 % průměru v zúčtovací jednotce, přičemž tento údaj se podle přílohy č. 2 týká roku 2020. Znalecký posudek tak ani v tomto bodě není správný. V tabulce ceny vodného a stočného na str. 7 znaleckého posudku je uvedeno nesprávně období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, když vyúčtování je za rok 2021. Znalec dále u tohoto bodu uvádí, že podle § 6 písm. g) vyhlášky se ve vyúčtování uvedou koeficienty pro přepočty odečtů měřidel. Tyto koeficienty jsou uvedeny v individuálním rozúčtování v sekci „Odečty přístrojů“ (též rámeček č. 4 v příloze č. 1 ke znaleckému posudku). Znalec dále poukazuje na rozdíl mezi cenou vodného a stočného uvedenou ve vyúčtování (103,3206 Kč) a regulovanou cenou stanovenou PVK pro rok 2021 (101,59 Kč). K této připomínce znalce je třeba uvést, že vyúčtovaná cena nikdy nemůže přesně odpovídat ceně stanovené PVK. Znalec vůbec nebere v úvahu přirozené ztráty a vodu, která se nachází v domovních rozvodech mezi jednotlivými vodoměry. Celková cena za fakturační místo se vypočte z objemu vody (v m3) odečteného z patního vodoměru vynásobeného cenou stanovenou PVK. Pro vyúčtování se následně dělí celková cena za fakturační místo poměrem objemu vody odečteným z jednotlivých bytových vodoměrů. Aby tedy cena vodného a stočného uvedená ve vyúčtování zcela odpovídala regulované ceně stanovené PVK, muselo by se jednat o ideální (v praxi nereálný) případ, kdy by po celé fakturační období nedošlo k žádným ztrátám, neexistovaly by žádné odchylky měřidel a rozvody vody mezi patním vodoměrem a jednotlivými bytovými vodoměry by zůstávaly zcela prázdné. Znalecký posudek tak v tomto bodě není správný. Poplatek za rozúčtování II. ve výši 23.197,43 Kč uvedený v sekci „Celkové náklady za fakturační místo“ představuje tento náklad za celou zúčtovací jednotku (fakturační místo, tedy za celý dům). Tuto částku hradí žalobce z dlouhodobé zálohy společnosti provádějící rozúčtování na základě vystavené faktury. V rozúčtování pro konečného spotřebitele je částka 23.197,43 Kč podělena na prostory, nikoli však podle počtu bytových jednotek, nýbrž podle toho, kolik měřidel je v jednotlivých bytech. V některých bytech jsou totiž dvoje stoupačky se čtyřmi měřiči, v některých bytech je jedna stoupačka se dvěma měřiči a rozdílný je i počet poměrových měřidel na radiátorech, závisející na počtu radiátorů v jednotlivých bytech. Z uvedeného vyplývá, že poplatek za rozúčtování, uvedený v řádku 24 předmětného vyúčtování, se mezi jednotlivými byty liší. V případě žalovaného činil tento poplatek částku 345,08 Kč (nikoli 346,08 Kč, jak nesprávně uvádí znalecký posudek). Celková částka za rozúčtování ve výši 23.197,43 Kč, kterou žalobce hradí z dlouhodobé zálohy, se pak po úhradě poměrné částky každým vlastníkem vrací opět do dlouhodobé zálohy. Ve znaleckém posudku znalec stanovuje velikost podlahové plochy jako součet ploch všech místností včetně plochy sklepa a plochy lodžie. Podlahová plocha jednotek byla stanovena prohlášením vlastníka ze dne 24. 3. 1999, vypracovaným podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Plocha lodžie se však do podlahové plochy bytu dle § 2 písm. i) zákona o vlastnictví bytů nezapočítává, neboť není místností. Znalec uvádí, že velikost podílu vlastníka jednotky č. [Anonymizováno][Anonymizováno] na společných částech je 7927/432414. Tento údaj není správný s ohledem na započtení plochy lodžie znalcem. Správná velikost podílu na společných částech připadající na jednotku č. [Anonymizováno][Anonymizováno] je 74/4389. Tato hodnota je uvedena v katastru nemovitostí i v prohlášení vlastníka. Závěr znalce o tom, že existují dvě různé hodnoty podílu na společných částech domu, je zcela absurdní. Znalec v tomto bodu znaleckého posudku uvádí, že není zřejmé, jak byl ve vyúčtování stanoven náklad ve výši 633,31 Kč za spotřebu elektřiny ve společných prostorách, když by tento náklad měl dle výpočtu znalce činit částku 672,34 Kč. Žalobce k tomuto tvrzení znalce uvádí, že ve vyúčtování v sekci „Celkové náklady za fakturační místo“ je uveden celkový náklad za fakturační místo (tedy celý dům) ve výši 39.877 Kč, který zahrnuje i spotřebu podle poměrového měřidla u bytové jednotky č. [hodnota], jehož uživatel používá elektrickou plošinu umístěnou ve společných prostorách domu. Částka představující spotřebu dle poměrového měřidla u bytové jednotky č. [Anonymizováno][Anonymizováno] ve výši 2.314,84 Kč je pak vyúčtována vlastníku bytové jednotky č. [Anonymizováno]. Pro všechny bytové jednotky je rozpočítána částka 37.562,16 Kč (tj. 39.877 – 2.314,84), a to podle velikosti jednotlivých bytových jednotek. Na bytovou jednotku žalovaného tedy připadá částka 633,31 Kč (tj. 37.562,16 : 4389 x 74). Výpočet spotřeby elektřiny ve společných prostorách je tak zcela v pořádku. Všechny hodnoty a výpočty byly ve vyúčtování správné. Znalec ve svém posudku neměl žádné konkrétní připomínky k nesprávnosti použité terminologie. Předmětný znalecký posudek vykazuje zjevné nepřesnosti a vady, včetně chyb v cifrách a letopočtech. Takový znalecký posudek nemůže doložit správnost či nesprávnost posuzovaného vyúčtování. Sám znalec uvádí, že výsledky zpracoval výhradně na základě dodaných podkladů a právních předpisů a nezjišťoval žádné jiné údaje. Znalec nepracoval s žádnými podkladovými dokumenty či výsledky měření, na jejichž základě bylo vyúčtování a rozúčtování sestaveno. Příspěvky vlastníka v předepsané výši jsou povinni všichni vlastníci jednotek v domě hradit každý měsíc osobě odpovědné za správu domu, tedy společenství vlastníků. Příspěvek vlastníka se skládá ze dvou základních částí: a) dlouhodobých záloh na údržbu a opravy (tzv. „příspěvky do fondu oprav“), které se nezúčtovávají, a b) úhrad za užívání, které se každoročně vyúčtovávají. Podle čl. XII odst. 2 stanov žalobce má člen společenství povinnosti hradit stanovené příspěvky na správu, opravy, rekonstrukce a modernizace domu a pozemku a hradit stanovené zálohy na úhradu za služby a hradit nedoplatky z vyúčtování. Tyto nároky jsou pochopitelně právně vymahatelné. Žalovaný příspěvky vlastníka v předepsané výši 8.291 Kč hradil v měsících lednu až září 2022, zatímco příspěvky vlastníka za říjen až prosinec 2022 svévolně a bez odůvodnění neuhradil a od ledna 2023 zase příspěvky vlastníka hradí. Žalovaný tak v říjnu až prosinci 2022 porušil svou povinnost podle čl. XII odst. 2 písm. b), c) stanov žalobce.

4. V podání z 13. 9. 2023 žalobce navrhl, aby soud připustil rozšíření žaloby, tak že předmětem řízení bude nárok na zaplacení 71.212 Kč s příslušenstvím. Poukazoval na to, že žaloba byla podána v době, kdy ještě nebylo splatné roční vyúčtování užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2022. Vyúčtování za rok 2022 je však již splatné a je na místě změnit žalobní tvrzení stran nároku na úhradu příspěvků vlastníka. Dle ustálené soudní judikatury se nelze po splatnosti vyúčtování domáhat zaplacení záloh, nýbrž zaplacení nedoplatku z vyúčtování. Žalovaný dluží na ročním vyúčtování za rok 2022 celkovou částku 27.842 Kč. Tento nedoplatek byl splatný dne 31. 8. 2023. Žalovaný jej však neuhradil. Žalobce se tedy namísto úhrady částky ve výši 24.873 Kč z titulu dlužných příspěvků vlastníka za období za měsíce říjen až prosinec 2022 nově domáhá úhrady částky ve výši 27.842 Kč z titulu dlužného nedoplatku z vyúčtování za rok 2022. Svou žalobu tak rozšiřuje o částku 2.969 Kč. Dále má žalobce nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to z měsíčních příspěvků vlastníka od okamžiku jejich splatnosti do dne splatnosti ročního vyúčtování (tj. do 31. 8. 2023) a dále z nedoplatku ročního vyúčtování ode dne následujícího po dni splatnosti vyúčtování (tj. od 1. 9. 2023).

5. Usnesením ze dne 14. 9. 2023, č. j. 21 C 174/2023-127, jež nabylo právní moci dne 18. 9. 2023, byla připuštěna změna žaloby navržená žalobcem v podání z 13. 9. 2023.

6. Žalovaný ve vyjádření z 20. 10. 2023 uvedl, že proti vyúčtování za rok 2022 dne 30. 5. 2023 poslal námitky. Není správně uveden podíl nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, na teplo na ohřev vody, dle §6 odst. f. Vzhledem k vysvětlení shora je údaj „12,85% z nákl.“ špatně. Není uvedena hodnota podílu nákladu příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody dle §6 odst. f. Nejsou uvedeny měrné náklady na vytápění v Kč/ m2 v ZJ a u KS, které jsou nezbytné pro určení odchylky nákladů na vytápění u KS od průměrných nákladů na vytápění v ZJ (§ 3 odst. a). Ve vyúčtování jsou uvedeny dva různé poplatky za vyúčtování. Nejsou uvedeny koeficienty a součinitele použité pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii (viz §6 odst. g). Jednotková cena SV spotřebované na výrobu TV je uvedena správně v hodnotě 108,13 Kč/m3, jednotková cena SV je uvedena nesprávně v hodnotě 70,6265 Kč/m3. Ve vyúčtování jsou však uvedeny i jiné jednotkové ceny SV pro TV v hodnotě 108,528505 Kč/m3 a jednotková cena SV v hodnotě 59,4627 Kč/m3. Současně odkázal na znalecký posudek z 18. 10. 2023. Ani toto vyúčtování tak není správné.

7. Žalobce v doplnění žaloby z 20. 10. 2023 uvedl, že žalovaný již v minulosti řádně nehradil stanovené příspěvky na správu ani stanovené zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. V roce 2020 byl žalovaný povinen platit měsíční příspěvek vlastníka ve výši 7.642 Kč. Žalovaný v období květen až září 2020 hradil příspěvky vlastníka ve výši 7.462 Kč, tj. o 180 Kč měsíčně méně, než měl předepsáno. V měsících říjnu a listopadu 2020 nehradil příspěvky vlastníka vůbec, v prosinci 2020 uhradil částku 8.246 Kč. Celkem za období květen až prosinec 2020 uhradil žalovaný o 15.400 Kč méně, než měl předepsáno. Za rok 2020 žalovaný dluží částku ve výši 13.682 Kč představující: nedoplatek vyúčtování užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2020 ve výši 9.185 Kč, poplatek za jednu upomínku ve výši 150 Kč, úrok z prodlení z dlužných částek ve výši 647 Kč a dluh na dlouhodobých zálohách na údržbu a opravy ve výši 3.700 Kč (2 x 1.850 Kč za říjen a listopad 2020). V roce 2021 byl žalovaný povinen platit měsíční příspěvek vlastníka ve výši 7.843 Kč. Žalovaný neuhradil příspěvky vlastníka za měsíce říjen až prosinec 2021 v souhrnné výši 23.529 Kč. Za rok 2021 žalovaný dluží částku ve výši 29.488 Kč představující: nedoplatek vyúčtování užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2021 ve výši 21.289 Kč, poplatek za čtyři upomínky ve výši 600 Kč (po 150 Kč za jednu upomínku), úrok z prodlení z dlužných částek ve výši 2.049 Kč a dluh na dlouhodobých zálohách na údržbu a opravy ve výši 5.550 Kč (3 x 1.850 Kč za říjen až prosinec 2021). V roce 2022 byl žalovaný povinen platit měsíční příspěvek vlastníka ve výši 8.291 Kč. Žalovaný neuhradil příspěvky vlastníka za měsíce říjen až prosinec 2022 v souhrnné výši 24.873 Kč. Za rok 2022 žalovaný dluží částku ve výši 27.842 Kč představující nedoplatek vyúčtování užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2022. Žalovaný dále dluží částku ve výši 200 Kč představující neuhrazený poplatek za upomínku ze dne 14. 9. 2022. Povinnost hradit upomínací náklady vyplývá z čl. XII. odst. 2 písm. d) stanov, podle nějž má člen společenství vlastníků povinnost hradit náklady spojené s vymáháním dlužných částek. Celkový dluh žalovaného tak činí částku 71.212 Kč. Znalec při vyhotovení dodatku znaleckého posudku překročil své znalecké oprávnění pro obor ekonomika, ceny a odhady. Dodatek znaleckého posudku obsahuje na řadě míst právní posouzení a je replikou na žalobcovo podání ze dne 18. 8. 2023. Znalec v doplnění znaleckého posudku cituje § 6 písm. f) vyhlášky č. 269/2015 Sb. a uvádí, že tato vyhláška nevyžaduje, ani nezná pojem „TV celkem“ Žalobce k tomuto tvrzení uvádí, že ačkoli nějaký pojem není ve vyhlášce uveden, neznamená to automaticky, že se ve vyúčtování nemůže objevit. Znalec dále tvrdí, že hodnota podílu konečného příjemce na teplo pro ohřev teplé vody z celku ve výši 12,76 % je špatně. Znalec ovšem vůbec neuvádí, jaká hodnota by tedy měla být správná a jak k ní dospět. Znalec rozporuje, že uvedení podílu vyjádřeného peněžní částkou, je správné. Argumentuje skutečností, že např. u nákladů připadajících na příjemce pro teplo pro vytápění je ve vyúčtování podíl správně uveden v procentech. Žalobce má za to, že stanovení podílu v Kč neodporuje právním předpisům. Znalec namítá, že není zřejmé, zda odchylka nákladů na vytápění ve výši 34 % je před iterací nebo po iteraci, a že z vyúčtování nevyplývá hodnota měrných nákladů. Žalobce má za to, že v samotném vyúčtování není třeba podle právních předpisů tyto údaje uvádět, a že vyúčtování je v souladu s právními předpisy. Znalec uvádí, že ve vyúčtování nejsou uvedeny žádné koeficienty u náměrů vodoměrů. Žalobce má za to, že všechny nezbytné koeficienty jsou ve vyúčtování uvedeny. Znalec ve svém doplnění sporuje výpočet poplatku za vyhotovení rozúčtování i to, že by měl být hrazen z dlouhodobé zálohy. Způsob hrazení tohoto poplatku – tj. že se nejprve zaplatí celý z dlouhodobé zálohy a následně, po úhradě poměrné částky každým vlastníkem, se zase tato částka vrátí do dlouhodobé zálohy – však neodporuje žádnému právnímu předpisu. Žalovanému byl účtován poplatek za rozúčtování nižší (345,08 Kč), než jaký by měl podle znalce být (386,62 Kč). Vyúčtování tedy bylo v tomto smyslu vyhotoveno ve prospěch žalovaného jako příjemce služeb. Znalec uvádí, že ve vyúčtování není zmínka o odebírané elektrické energii ze společných prostor na elektrickou plošinu u bytu č. [hodnota]. Přílohou vyúčtování nemohou být všechna rozhodnutí orgánů společenství vlastníků ani všechny doklady. Právě z tohoto důvodu dávají právní předpisy příjemci služeb možnost nahlédnout do podkladových dokumentů, aby se s těmito dokumenty mohl seznámit. Žalovanému byla účtována za spotřebu elektrické energie ve společných prostorách nižší částka (633,31 Kč), než jaká by měla podle znalce být (672,34 Kč). Vyúčtování tedy bylo v tomto smyslu vyhotoveno ve prospěch žalovaného jako příjemce služeb.

8. V další replice z 22. 11. 2023 žalobce uvedl, že znalec ve svém posudku uvádí, že celkový náklad pro konečného spotřebitele na teplo pro ohřev teplé vody není správně vypočten, když má být 23.003,40 Kč (2.902,60 + 20.100,80) a nikoli 31.457,80 Kč. Znalec však účelově sečetl pouze základní a spotřební složku nákladů za teplo na ohřev teplé vody a zcela opominul přičíst náklady na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody. Celkové náklady na ohřev teplé vody ve výši 31.457,80 Kč uvedené ve vyúčtování, jsou vypočítány správně a v souladu s ustanovením § 6 odst. f) vyhlášky, neboť se skládají ze základní složky nákladů na teplo na ohřev vody (2.902,60 Kč), ze spotřební složky nákladů na teplo na ohřev vody (20.100,80 Kč) a z nákladů na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody (8.454,40 Kč). Znalec ve svém posudku tvrdí, že hodnota podílu konečného příjemce na teplo pro ohřev teplé vody z celku ve výši 12,85 % je špatně. Znalec ovšem vůbec neuvádí, jaká hodnota by tedy měla být správná a jak k ní dospět. Znalec ve svém posudku namítá absenci podílu nákladu příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody. Ustanovení § 6 odst. f) vyhlášky však neurčuje, že by měl být podíl nákladů připadající na příjemce služeb uveden v procentech či ve zlomku či jako výsledná částka. Tento podíl je ve vyúčtování uveden, a to jako výsledná částka v korunách (8.454,40 Kč). Žalobce má za to, že stanovení podílu v Kč neodporuje právním předpisům. Žalovaný s odkazem na znalecký posudek namítá v tomto bodu, že ve vyúčtování nejsou uvedeny měrné náklady na vytápění v Kč/m2 v zúčtovací jednotce a u konečného spotřebitele, které jsou nezbytné pro určení odchylky nákladů na vytápění u konečného spotřebitele do průměrných nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce. Měrné náklady na vytápění činily hodnotu 364,81 Kč/m2 a měrné náklady na vytápění u předmětné jednotky žalovaného činily hodnotu 580,57 Kč/m2 (tj. o 59 % nad průměr v ZJ). Obě tyto hodnoty jsou uvedeny na třetí straně rozúčtování od společnosti [právnická osoba] V příloze znaleckého posudku na straně 15 a 16 jsou však pouze první dvě strany rozúčtování, třetí strana tam chybí. Poplatek za vyhotovení rozúčtování se nejprve platí celý z dlouhodobé zálohy a následně, po úhradě poměrné částky každým vlastníkem, se zase tato částka vrátí do dlouhodobé zálohy. Položka Poplatek za rozúčtování v části „Celkové náklady na fakturační místo“ se dělí podle počtu měřidel v jednotlivých bytech. Žalovanému byl účtován poplatek za rozúčtování správně nižší (397,20 Kč), než jaký by měl podle znalce být (445 Kč). Vyúčtování tedy bylo v tomto smyslu vyhotoveno ve prospěch žalovaného jako příjemce služeb. Žalovaný s odkazem na znalecký posudek uvádí, že ve vyúčtování nejsou uvedeny žádné koeficienty a součinitele použité pro přepočty odečtů vodoměrů. Žalobce má za to, že všechny nezbytné koeficienty jsou ve vyúčtování uvedeny. Jednotková cena vodného a stočného činila v roce 2023 dle ceníku PVK částku 108,13 Kč/m3. Tato částka je jako jednotková fakturační cena uvedena ve vyúčtování u SV spotřebované pro výrobu TV. Pro studenou vodu je ve vyúčtování uvedena fakturační cena 70,6265 Kč/m3, což je výrazně méně, než činí cena stanovená ceníkem PVK. Z těchto fakturačních cen jsou pak na základě spotřeb vypočítány výpočtové ceny za jednotku, které činily u SV pro výrobu TV hodnotu 108,528505 Kč/m3 a u SV 59,4627 Kč/m3. Z toho vyplývá, že žalovaný rozporuje výpočet ceny vody, i když mu byla za studenou vodu účtována výrazně nižší cena za 1 m3, než kolik stanovuje ceník PVK, konkrétně o 48,6673 Kč/m3. I v případě ceny za vodu tedy platí, že vyúčtování bylo v tomto smyslu vyhotoveno ve prospěch žalovaného jako příjemce služeb. Předmětné vyúčtování je správné a nedoplatek tohoto vyúčtování je splatný. Řada výhrad znalce není charakteru technického, nebo početního, ale je otázkou právního posouzení a výkladu příslušné vyhlášky č. 269/2015 Sb. Skutková zjištění 9. Při jednání konaném dne 21. 9. 2023 učinili účastníci nesporným, že žalovaný je vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno][Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

10. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda bylo řádně vyúčtováno užívání bytu a služeb spojených s užíváním předmětného bytu za roky 2021 a 2022, resp. zda žalobci vznikl nárok na úhradu poplatku za upomínku ve výši 200 Kč.

11. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

12. Z výpisu žalobce z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, jehož účelem je zajišťování správy domu a pozemku.

13. Ze stanov žalobce účinných od 25. 9. 2007 bylo zjištěno, že v nich je mimo jiné uvedeno, že člen společenství má povinnosti vlastníka jednotky a člena společenství uvedené v příslušných ustanoveních zákona a těchto stanov, zejména má povinnost: hradit stanovené příspěvky na správu, opravy, rekonstrukce a modernizace domu a pozemku, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu a hradit stanovené zálohy na úhradu za služby a hradit nedoplatky vyplývající z vyúčtování (viz čl. XII bod 2 písm. b) a c).

14. Z prohlášení vlastníka z 24. 3. 1999 bylo zjištěno, že budova se sestává z č.p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. V budově byly vymezeny jednotky. V případě jednotky č. [Anonymizováno][Anonymizováno] je uvedeno, že tato se nachází ve 2 podlaží, pokoj 1 má 18,71 m2, pokoj 2 má 16,22 m2 a pokoj 3 má 12 m2. Koupelna má 2,85 m2. Kuchyň má 7,99 m2. WC má 1,03 m2. Předsíň má 13 m2. Lodžie má 5,1 m2. Sklep má 2,37 m2. Spoluvlastnický podíl na společných částech budovy činí 74/4389.

15. Z informace o jednotce č. [Anonymizováno][Anonymizováno] v k.ú. [adresa] bylo zjištěno, že jako vlastník je evidován žalovaný.

16. Z měsíčního předpisu žalobce na úhradu příspěvku vlastníka a záloh na poskytované služby platného od 1. 1. 2020 bylo zjištěno, že dlouhodobá záloha na údržby a opravy činila 1.850 Kč a zúčtovatelné úhrady (poplatek za správu, pojištění, odvoz domovního odpadu, elektřina společných prostor, mzda pracovníků domu, úklid, ostatní náklady, výnosy z nebytových prostor, TO záloha na vytápění, TE záloha ohřev vody, TV záloha teplá voda, SV záloha studená voda) činily 5.792 Kč, tj. celkem 7.642 Kč, přičemž tato částka byla splatná do 15. dne běžného měsíce.

17. Z vyúčtování užívání bytu, služeb spojených s užíváním bytu č. [hodnota] za období 01.2020-12.2020 ze dne 19. 4. 2021, vč. podacího archu, bylo zjištěno, že celkový součet předpisů činil 69.504 Kč. Celkový součet nákladů činil 66.989 Kč. Rozdíl mezi předepsanými a celkovými náklady činil 2.515 Kč. Rozdíl mezi předepsanými a skutečně uhrazenými zálohami činil 11.700 Kč. Žalovaný byl proto vyzván k úhradě částky 9.185 Kč do 31. 8. 2021.

18. Z měsíčního předpisu žalobce na úhradu příspěvku vlastníka a záloh na poskytované služby platného od 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že dlouhodobá záloha na údržby a opravy činila 1.850 Kč a zúčtovatelné úhrady (poplatek za správu, pojištění, odvoz domovního odpadu, elektřina společných prostor, mzda pracovníků domu, úklid, ostatní náklady, výnosy z nebytových prostor, TO záloha na vytápění, TE záloha ohřev vody, TV záloha teplá voda, SV záloha studená voda) činily 5.993 Kč, tj. celkem 7.843 Kč, přičemž tato částka byla splatná do 15. dne běžného měsíce.

19. Z faktury [právnická osoba]. č. [tel. číslo] vystavené dne 9. 7. 2021 za období od 3. 7. 2020 do 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že v odběrném místě č. [hodnota] byla spotřebována elektřina v množství 2.327 kWh. Přeplatek ve výši 1.484 Kč odpovídá rozdílu mezi vyúčtovanou elektřinou a regulovanými službami ve výši 13.958 Kč a zúčtovaných záloh ve výši 15.440 Kč.

20. Z emailu z 20. 12. 2021, 14:23 hodin, bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [Anonymizováno] požádal o zaúčtování spotřeby elektrického proudu provozované soukromé výtahové plošiny pro invalidy, který byl odebrán z položky „spotřeba el. proudu společných prostor“ ve vchodu [adresa]. Spotřeba v roce 2021 byla odečtena dne 20. 12. 2021 a činí 386 kWh. Platba se po dohodě účtuje do celoročního vyúčtování bytu č. [hodnota].

21. Z měsíčního předpisu žalobce na úhradu příspěvku vlastníka a záloh na poskytované služby platného od 1. 1. 2022 bylo zjištěno, že dlouhodobá záloha na údržby a opravy činila 1.850 Kč a zúčtovatelné úhrady (poplatek za správu, pojištění, odvoz domovního odpadu, elektřina společných prostor, mzda pracovníků domu, úklid, ostatní náklady, výnosy z nebytových prostor, TO záloha na vytápění, TE záloha ohřev vody, TV záloha teplá voda, SV záloha studená voda) činily 6.441 Kč, tj. celkem 8.291 Kč, přičemž tato částka byla splatná do 15. dne běžného měsíce.

22. Z výpisu salda prostoru za období od ledna 2020 ze dne 29. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil následující platby: 7.642 Kč ve dnech 14. 1. 2020, 14. 2. 2020, 16. 3. 2020, 14. 4. 2020 a 14. 5. 2020. Dne 31. 5. 2020 uhradil 10.109 Kč a 14.066 Kč. 4ástku 7.462 Kč pak hradil i ve dnech 15. 6. 2020, 14. 7. 2020, 14. 8. 2020 a 14. 9. 2020. Dne 1. 12. 2020 uhradil 8.246 Kč. Dále hradil částku 7.843 Kč ve dnech 14. 1. 2021, 15. 2. 2021, 15. 3. 2021, 14. 4. 2021 a 14. 5. 2021. Dne 31. 5. 2021 uhradil 11.700 Kč a 3.700 Kč. Částku 7.843 Kč pak hradil i ve dnech 14. 6. 2021, 14. 7. 2021, 16. 8. 2021 a 15. 9. 2021. Dále hradil částku 8.291 Kč ve dnech 14. 1. 2022, 15. 2. 2022, 16. 3. 2022, 19. 4. 2022 a 16. 5. 2022. Dne 31. 5. 2022 uhradil částky 5.555 Kč a 17.979 Kč. Dále hradil 8.291 Kč ve dnech 20. 6. 2022, 19. 7. 2022, 12. 8. 2022 a 14. 9. 2022. Ve dnech 16. 1. 2023, 16. 2. 2023 a 15. 3. 2023 hradil částku 12.404 Kč. Celkem tak uhradil 320.926 Kč. V uvedené období mu bylo předepsáno 334.928 Kč a rozdíl, vč. dlužné částky - 23.275 Kč, tak činí - 37.277 Kč. Dále byly účtovány poplatky za upomínku ze dne 2. 2. 2021 (150 Kč), 2. 11. 2021 (150 Kč), 2. 2. 2022 (150 Kč) a 15. 9. 2022 (200 Kč). Současně zde byly vypočteny dlužné úroky z prodlení v celkové výši 15.786 Kč.

23. Z výpisu salda prostoru za období od ledna 2022 ze dne 26. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil následující platby: 8.291 Kč ve dnech 14. 1. 2022, 15. 2. 2022, 16. 3. 2022, 19. 4. 2022 a 16. 5. 2022. Dne 31. 5. 2022 uhradil částky 5.555 Kč a 17.979 Kč. Dále hradil 8.291 Kč ve dnech 20. 6. 2022, 19. 7. 2022, 12. 8. 2022 a 14. 9. 2022. Ve dnech 16. 1. 2023, 16. 2. 2023, 15. 3. 2023 a 14. 4. 2023 hradil částku 12.404 Kč. Celkem tak uhradil 147.764 Kč. V uvedené období mu bylo předepsáno 161.512 Kč a rozdíl, vč. dlužné částky - 23.529 Kč, tak činí - 37.277 Kč. Dále byly účtovány poplatky za upomínku ze dne 2. 2. 2022 (150 Kč) a 15. 9. 2022 (200 Kč). Současně zde byly vypočteny dlužné úroky z prodlení v celkové výši 6.384 Kč.

24. Z vyúčtování užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu č. [hodnota] za období 01. 2021-12. 2021 ze dne 4. 4. 2022, vč. podacího archu, bylo zjištěno, že celkový součet předpisů činil 71.916 Kč. Celkový součet nákladů činil 75.226 Kč. Rozdíl mezi předepsanými a celkovými náklady činil 3.310 Kč. Rozdíl mezi předepsanými a skutečně uhrazenými zálohami činil 17.979 Kč. Žalovaný byl proto vyzván k úhradě částky 21.289 Kč do 31. 8. 2022.

25. Z upomínky ze dne 14. 9. 2022, vč. poštovního podacího archu, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě částky 43.446 Kč do 15 dnů od doručení upomínky.

26. Z vyúčtování služeb za období 01/01/2022 – 31/12/2022 ze dne 15. 3. 2023 bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno, že ZS (základní složka nákladů) vytápění činila 8.735,10 Kč. SS (spotřební složka nákladů) činila 26.017,18 Kč, tj. vytápění celkem 34.752,90 Kč. ZS – ohřev TV činila 2.902,60 Kč. SS ohřev TV činila 20.100,80 Kč. SV pro TV činila 8.454,40 Kč. TV celkem 31.457,80 Kč. Studená voda 8.776,70 Kč. Ostatní náklady 397,20 Kč. Součet celkem 75.384,60 Kč.

27. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 4. 2023, vč. dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobce vyzván k úhradě částky 77.811 Kč do 16. 4. 2023.

28. Z dopisu žalovaného ze dne 30. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný podal námitky proti vyúčtování za období roku 2022 a požádal žalobce, aby mu byly doloženy náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování, aby mohl vyúčtování věcně překontrolovat.

29. Z výpisu salda prostoru za období od ledna 2022 ze dne 5. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil následující platby: 8.291 Kč ve dnech 14. 1. 2022, 15. 2. 2022, 16. 3. 2022, 19. 4. 2022 a 16. 5. 2022. Dne 31. 5. 2022 uhradil částky 5.555 Kč a 17.979 Kč. Dále hradil 8.291 Kč ve dnech 20. 6. 2022, 19. 7. 2022, 12. 8. 2022 a 14. 9. 2022. Ve dnech 16. 1. 2023, 16. 2. 2023, 15. 3. 2023, 14. 4. 2023 a 15. 5. 2023 hradil částku 12.404 Kč. Dne 31. 5. 2023 uhradil 5.550 Kč a 19.323 Kč. Ve dnech 15. 6. 2023, 14. 7. 2023 a 15. 8. 2023 pak hradil částku 12.404 Kč. Celkem tak uhradil 222.253 Kč. V uvedené období mu bylo předepsáno 211.128 Kč a rozdíl, vč. dlužné částky - 23.529 Kč, tak činí – 12.404 Kč. Dále byly účtovány poplatky za upomínku ze dne 2. 2. 2022 (150 Kč) a 15. 9. 2022 (200 Kč). Současně zde byly vypočteny dlužné úroky z prodlení v celkové výši 7.302 Kč.

30. Z vyúčtování užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu č. [hodnota] za období 01. 2022-12. 2022 ze dne 5. 9. 2023, bylo zjištěno, že celkový součet předpisů činil 77.292 Kč. Celkový součet nákladů činil 85.811 Kč. Rozdíl mezi předepsanými a celkovými náklady činil 8.519 Kč. Rozdíl mezi předepsanými a skutečně uhrazenými zálohami činil 19.323 Kč. Žalovaný byl proto vyzván k úhradě částky 27.842 Kč do 31. 8. 2023.

31. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] vyhotoveného dne 4. 6. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že znalec dospěl k závěru, že vyúčtování pro rok 2021 neobsahuje veškeré náležitosti a struktury požadované právními předpisy ve správné hodnotě, matematické výpočty nejsou správně a tím pádem výsledek není ve správné hodnotě. Vyúčtování nelze překontrolovat z hlediska jeho správnosti. Z hlediska výčtu a obsahu uvedených údajů to není řádné vyúčtování. Jakákoliv změna hodnot (čísel) označujících množství, jednotkovou cenu či vypočtené náklady uvedené ve vyúčtování libovolné jednotky konečného spotřebitele v zúčtovací jednotce, má samozřejmě vliv i vyúčtování (vypočtené náklady) u ostatních konečných spotřebitelů. To vede k nutnosti je přepracovat. Autor vyúčtování by měl používat pojmy definované vyhláškou či zákonem. Konkrétně poukazoval na následující skutečnosti. 1) Není správně uveden podíl nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, na teplo na ohřev vody dle §6 odst. f) vyhlášky. Ve vyúčtování pro bytovou jednotku č. [hodnota] je uvedeno: teplá voda celkem 26.093,30 Kč (2.398,10 Kč + 16.435,90 Kč + 7.259,30 Kč). Celkový náklad pro konečného spotřebitele na teplo pro ohřev teplé vody je však tento: 2.398,10 + 16.435,90 = 18.834 Kč. Údaj ve vyúčtování 26.093,30 Kč, je tedy špatně. 2) Vzhledem k vysvětlení v odst. 1) je údaj „12,76% z nákl.“ (hodnota podílu konečného příjemce na teplo pro ohřev teplé vody z celku dle §6 odst. f) vyhlášky je špatně. 3) Není uvedena hodnota podílu nákladu příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody dle §6 odst. f) vyhlášky. 4) Nejsou uvedeny měrné náklady na vytápění v Kč/ m2 v zúčtovací jednotce a u konečného spotřebitele, které jsou nezbytné pro určení odchylky nákladů na vytápění u konečného spotřebitele od průměrných nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce (§ 3 odst. a). Z obsahu vyúčtování vyplývá, že v žádné jednotce domu nedošlo k podkročení nákladů na vytápění pod 80 % průměru v celé zúčtovací jednotce ani k překročení přes 200 % průměru v zúčtovací jednotce. Výsledek ve vyúčtování je vypočten z hodnot, které jsou deklarovány jako odečtené hodnoty. Dle výpisu z KN, je v zúčtovací jednotce pro vytápění 20 jednotek. V roce 2021 došlo k situaci, kdy „7 bytových a 1 nebytová jednotka mělo náklady na vytápění menší než 80% průměru v zúčtovací jednotce“. Pokud dojde k takové situaci, je nutno u všech jednotek, které měly nižší než minimum nákladů, (tj. 80% průměru celku), provést přepočet a to tak, že se jim zvýší spotřeba (tj. zvýší náklady) tak, že se zvýší jejich spotřební složka, aby jejich celkové náklady byly na 80 % průměru v zúčtovací jednotce. Základní složka se nemění. Vzhledem k tomu, že celkové množství tepla dodaného do zúčtovací jednotky je neměnné a řeší se pouze rozdělení na jednotlivé jednotky (tj. rozúčtování) je zřejmé, že pokud se někomu zvýší spotřeba (v našem případě zvýší spotřební složka na 80 % průměru), musí se někomu jinému spotřební složka snížit, neboť součet dodaného tepla u jednotlivých konečných spotřebitelů je množstvím tepla dodaného do zúčtovací jednotky. Ve vyúčtování žalovaného však žádná úprava (snížení spotřeby a tím i nákladů) není patrná. 5) Ve vyúčtování uvádí autor jednotkovou cenu vody v hodnotě 103,3206 Kč/m3 a to přesto, že cena vody je cenou a dle veřejně dostupných informací (www.pvk.cz) byla cena vody v rozhodném období roku 2021 tato: vodné 54,77 Kč, stočné 46,82 Kč, celkem 101,59 Kč. Vodoměry v bytech nejsou absolutní, ale poměrové. Spotřeba se vypočítá tak, že se celková spotřeba v zúčtovací jednotce rozdělí na jednotlivé konečné spotřebitele v poměru naměřených hodnot jejich vodoměrů. Je to z toho důvodu, že součet spotřeby všech konečných vodoměrů se nikdy nerovná naměřené spotřebě na fakturačním vodoměru. 6) Ve vyúčtování jsou uvedeny dva poplatky za rozúčtování. U obou těchto poplatků je uvedeno, že jsou rozúčtovány na prostor, tj. na jednotku. 7) Ohledně nákladů, které se odvíjejí od poměru velikosti jednotky na společných částech, nemůže znalec své stanovisko prohlásit za jednoznačné a to z následujících důvodů. Podíl na společných částech (spoluvlastnický podíl), je dán poměrem velikosti jednotky k poměru součtu velikostí všech jednotek v domě. Jednotka č. [hodnota] je dle prohlášení vlastníka tvořena: pokoj 1 má 18,71 m2, pokoj 2 má 16,22 m2 a pokoj 3 má 12 m2. Koupelna má 2,85 m2. Kuchyň má 7,99 m2. WC má 1,03 m2. Předsíň má 13 m2. Lodžie má 5,1 m2. Sklep má 2,37 m2. Velikost podlahové plochy jednotky, která určuje podíl na společných částech je 79,27 m2, neboť součástí jednotky je i lodžie a sklep. Znalec provedl analogicky součet podlahových ploch všech jednotek v zúčtovací jednotce a dospěl k číslu 4.324,14 m2. Přesná velikost podílu na společných částech patřící vlastníkovi jednotky č. [hodnota], je tedy 7927/432414. V prohlášení je však uvedeno, že spoluvlastnický podíl je 74/4389 a toto je zapsáno i v údajích katastru nemovitostí. Tento údaj říká, že velikost jednotky č. [hodnota] je 74 m2 a velikost všech jednotek je 4.389 m2. Matematicky se však 7927/432414 nerovná 74/4389. Ve vyúčtování je uvedeno, že k rozúčtování nákladů ve vyúčtování je použita hodnota 74/4389. Pokud tuho hodnotu požijeme na rozúčtování společné elektřiny, je zřejmé, že vyúčtování společné elektřiny není vypočteno ani podle podílu 74/4389.

32. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] vyhotoveného dne 10. 9. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že znalec dospěl k následujícím závěrům. 1) Vyhláška č. 269/2015 Sb. v §6 odst. f) jasně uvádí, co musí být ve vyúčtování uvedeno. Z textu jasně vyplývá, že se mimo jiné jedná o celkové náklady na teplo na ohřev vody. Náklady na teplo jsou určeny pouze základní složkou a spotřební složkou. Vyhláška nevyžaduje, ani nezná pojem „TV celkem“. Ve vyúčtování je uveden podíl 12,76 % z nákladů na TV celkem a to rozhodně není podíl nákladů na teplo na ohřev vody. 2) S odkazem na vysvětlení výše je hodnota podílu konečného příjemce na teplo pro ohřev teplé vody z celku ve výši 12,76 % špatně. 3) Podíl jasně znamená informaci, o jakou část z celku se jedná. Např. o 10 %, o jednu setinu – matematicky vyjádřeno 0,01 (dekadicky) nebo 1/100 (zlomkem). Smysl tohoto argumentu je ten, že příjemce služeb má informaci jakou část z celku platí a nikoliv jak vysokou částku platí absolutně. Analogii můžeme vidět např. v údaji z katastru nemovitostí, kde se uvádí podíl na celku zlomkem. Ve vyúčtování je např. uvedena hodnota podílu nákladů připadajících na příjemce pro komoditu teplo pro vytápění 6,72 %. Tato hodnota je správně. Procentuální formou je uvedena také hodnota podílu na „TV celkem“ ve výši 12,76 %. 4) Ve vyúčtování je uvedeno, že bylo naměřeno celkem 8 443,24 dílků. Žádná korekce z důvodu nutné iterace není uvedena. S touto hodnotou se počítá v určení nákladů. K žádné změně s odkazem na nutně provedenou iteraci nedošlo. V roce ale byly jednotky, kterým se musely přidat náklady, aby se dostaly na 80% nákladů, což znamená, že ostatním, tedy i žalovanému, se musely náklady ubrat. Pro rok 2021 je správné číslo 6. Z kontextu emailu v příloze č. 2, je snad zcela jasné, že se jedná o překlep, který nemá žádný vliv na závěry znalce. Pro princip vyúčtování je zcela nerozhodné, zda počet jednotek s náklady mimo tolerance je 7 nebo 6. 5) Při přepisu došlo k písařské chybě a k záměně označení jako roku 2017. Cena vody je v tabulce nicméně uvedena správně pro rok 2021. Odkaz na webové stránky dodavatele vody je také správně. Ve vyúčtování, které znalec zkoumal, žádné koeficienty u náměrů vodoměrů nejsou. Cena vody je cenou regulovanou a tuto cenu vodárny vyúčtovaly (101,59 Kč/m3). Ohledně vyúčtování ceny vody je nutno konstatovat, že tzv. podružné vodoměry nejsou z hlediska náměru absolutními. To znamená, že není pravda, že žalovaný za rok 2021 spotřeboval 80,6 m3 teplé vody a 150,4 m3 studené vody. Podružné vodoměry jsou tzv. poměrové, tzn. výše nákladů, se rozdělí v poměru naměřených hodnot. 6) Ve vyúčtování je jasně uvedeno, že MJ = prostor (tedy byt, resp. jednotka). MJ je označení kritéria, podle kterého se rozúčtovává. Proto znalec počítal dle počtu jednotek. Nikde není uvedeno, že se něco rozúčtovává podle počtu měřidel. Dále znalec odkázal na § 17 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., § 1180 odst. 2 o. z. a § 18 odst. 8 zákona č. 563/1991 Sb. 7) V prohlášení vlastníka je lodžie jednoznačně uvedena jako součást jednotky. To, zda je zápis v KN správně či nikoliv, není otázka pro znalce. Ohledně vyúčtování společné elektřiny není z vyúčtování zřejmé, jak je provedeno. O nějaké elektrické plošině či její spotřebě, není ve vyúčtování ani zmínka. Ve vyúčtování je jasně uvedeno, že kritériem (MJ) pro rozúčtování je m2. Je uvedena pouze celková částka ve výši 39.877,02 Kč. Znalci nebyl předložen žádný doklad, který by tento způsob vyúčtování potvrzoval. Žádným způsobem nelze dovodit, že došlo k nějakému odpočtu na nějakou plošinu. Hodnoty 37.562,16 Kč, resp. 2.313,84 Kč nejsou ve vyúčtování nikde zmíněny.

33. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] vyhotoveného dne 18. 10. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že znalec dospěl k následujícím závěrům. Vyúčtování pro rok 2022 neobsahuje veškeré náležitosti a struktury požadované právními předpisy ve správné hodnotě, matematické výpočty nejsou správně a tím pádem výsledek není ve správné hodnotě. Vyúčtování nelze překontrolovat z hlediska jeho správnosti. Z hlediska výčtu a obsahu uvedených údajů to není řádné vyúčtování. 1) Není správně uveden podíl nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, na teplo na ohřev vody. Ve vyúčtování pro bytovou jednotku č. [hodnota] je uvedeno: Ve vyúčtování pro bytovou jednotku č. [hodnota] je uvedeno: teplá voda celkem 31.457,80 Kč (2.902,60 Kč + 20.100,80 Kč + 8.454,40 Kč). Celkový náklad pro konečného spotřebitele na teplo pro ohřev teplé vody je však tento: 2.902,6 + 20.100,80 = 23.003,40. Údaj ve vyúčtování 31.457,8 Kč, je tedy špatně. 2) Vzhledem k vysvětlení v odst. 1) je údaj „12,85% z nákl.“ (hodnota podílu konečného příjemce na teplo pro ohřev teplé vody z celku) je špatně. 3) Není uvedena hodnota podílu nákladu příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody. 4) Nejsou uvedeny měrné náklady na vytápění v Kč/ m2 v zúčtovací jednotce a u konečného spotřebitele, které jsou nezbytné pro určení odchylky nákladů na vytápění u konečného spotřebitele od průměrných nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce. Z obsahu vyúčtování vyplývá, že v žádné jednotce domu nedošlo k podkročení nákladů na vytápění pod 80% průměru v celé zúčtovací jednotce, ani k překročení přes 200 % průměru v zúčtovací jednotky. Výsledek ve vyúčtování je vypočten z hodnot, které jsou deklarovány jako odečtené hodnoty. Dle výpisu z KN, je v zúčtovací jednotce pro vytápění 20 jednotek. Dle informací, které znalec obdržel od žalovaného, došlo v roce 2022 v zúčtovací jednotce k situaci, kdy „7 bytových a 1 nebytová jednotka mělo náklady na vytápění menší než 80% průměru v ZJ“. Pokud dojde k takové situaci, je nutno u všech jednotek, které měly nižší než minimum nákladů, (tj. 80 % průměru celku), provést přepočet a to tak, že se jim zvýší spotřeba (tj. zvýší náklady) což znamená, že se zvýší jejich spotřební složka, aby jejich celkové náklady byly na 80 % průměru v zúčtovací jednotce. Základní složka se nemění. Vzhledem k tomu, že celkové množství tepla dodaného do zúčtovací jednotky je neměnné a řeší se pouze rozdělení na jednotlivé jednotky (tj. rozúčtování) je zřejmé, že pokud se někomu zvýší spotřeba (v našem případě zvýší spotřební složka na 80 % průměru), musí se někomu jinému spotřební složka snížit, neboť součet dodaného tepla u jednotlivých konečných spotřebitelů je množstvím tepla dodaného do zúčtovací jednotky. Ve vyúčtování žalovaného však žádná úprava (snížení spotřeby a tím i nákladů) není patrná. 5) U obou poplatků je uvedeno, že jsou rozúčtovány na prostor, tj. na jednotku. V zúčtovací jednotce je 60 bytových jednotek a je-li celková cena 26.700,50 Kč, pak náklad na jednotku se rovná 26.700,50 : 60 = 445 Kč. Jak byl stanoven náklad 397,20 Kč, není z vyúčtování patrné. 6) Nejsou uvedeny koeficienty a součinitele použité pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii. Dle tohoto zákona jsou měřidly i vodoměry. Jediným absolutním měřidlem vody je tzv. patní vodoměr domu. Vodoměry instalované v bytech jsou tzv. poměrové vodoměry. To znamená, že naměřená hodnota je číslem pro poměrové rozdělení celkové absolutní spotřeby. Je zcela vyloučeno, aby se součet náměrů v bytech rovnal celkovému množství dodané vody. Proto se musí uvádět zmíněné koeficienty pro přepočty. Cena vody je regulovanou komoditou a nelze ji tedy měnit. Jednotková cena studené vody spotřebované na výrobu teplé vody je uvedena správně v hodnotě 108,13 Kč/m3, jednotková cena studené vody je uvedena nesprávně v hodnotě 70,6265 Kč/m3. Ve vyúčtování jsou však uvedeny i jiné jednotkové ceny studené vody pro teplou vodu v hodnotě 108,528505 Kč/m3 a jednotková cena studené vody v hodnotě 59,4627 Kč/m3. Je nepochybné, že tyto ceny nejsou reálné. 7) Informaci v prohlášení vlastníka znalec chápe tak, že velikost podlahové plochy jednotky, která určuje podíl na společných částech je 79,27 m2, neboť součástí jednotky je i lodžie a sklep. Znalec provedl analogicky součet podlahových ploch všech jednotek v ZJ a dospěl k číslu je 4.324,14 m2. Přesná velikost podílu na společných částech patřící vlastníkovi jednotky 6, je tedy 7927/432414. V prohlášení je však uvedeno, že spoluvlastnický podíl je 74/4389 a toto je zapsáno i v údajích katastru nemovitostí. Znalec nemůže zdůvodnit jak je možné, že jsou dvě různé hodnoty podílu. 8) Dle následných informací byl celkový náklad na společnou elektřinu ponížen o blíže nespecifikovanou částku, kterou hradí uživatel elektrické plošiny. Znalci není známo, jak byla vybudována tato plošina, jak byla stanovena hodnota elektrické energie spotřebované na plošinu, tedy hodnota, která byla použita k rozúčtování, ani nějaké rozhodnutí SVJ, které by tento způsob schválilo. Ke správnosti tedy znalec nemůže zaujmout relevantní stanovisko.

34. Znalec při svém výslechu dne 28. 11. 2023 uvedl, že v posudku, v němž je řešeno vyúčtování za rok 2021, udělal několik administrativních chyb. Pokud jde o náklady na teplo na ohřev vody, vychází z vyhlášky č. 269/2015 Sb. Vyhláška jasně hovoří pouze o nákladech na teplo. Pokud jde o náklady na výrobu teplé vody, jsou to samozřejmě teplo, voda a můžou tam být i nějaké další náklady, například obsluha kotle nebo jiné věci s tím spojené. Voda jakožto médium není součástí nákladů na teplo. S ohledem na tento závěr je pak chybný i výpočet procentuální části. Je-li chybný vstup, musí být i chybný výsledek. Podíl není absolutní hodnota nějakého čísla. V některých částech vyúčtování je přitom procentuální podíl uveden správně. Konečný spotřebitel nemůže podkročit, anebo překročit dané limity. Existuje průměr nákladů na m2 v zúčtovací jednotce. Konečný spotřebitel nemůže mít menší náklady, než je 80 % průměru, a zrovna tak nemůže mít větší než 200 % průměru. V posudku uvádí příklad, jak správně postupovat. Toto však ve vyúčtování není. Pokud někdo takzvaně podkročí (nemá 80 %, ale má jenom 70 %), musí se mu takzvaně přidat, aby měl těch minimálních 80 %. Když se někomu přidá, musí se někomu ubrat. Ten celek je stejný. Jestli je například celková částka 10, a ta se skládá ze součtu 4 a 6, přičemž zjistíme, že 4 je špatně, a přidáme 4, Tak musíme 6 ubrat, abychom se dostali na 10. V daném případě prokazatelně byli koneční spotřebitelé, kteří měli méně než 80 %, takže se jim nepochybně muselo přidat. Pokud se jim přidalo, tak se těm ostatním musí ubrat. Voda je komodita s regulovanou cenou. Stanovená cena výměrem Ministerstva financí je jednoznačně neměnná. Ministerstvo financí každý rok vydává cenový výměr. Nerozumím, jak je možné, že v prohlášení vlastníka je řečeno, že lodžie je součástí, a v katastru to je jinak. Až následně se dozvěděl o plošině. Stačilo by ručně napsat, že to je podle m2 po odečtení plošiny. Ve vyúčtování slovo plošina nebo vysvětlení ohledně plošiny vůbec není. Pokud jde o vyúčtování z roku 2022, ten princip je stejný. Ve vyúčtování v roce 2022 už jsou uvedeny měrné náklady, které v roce 2021 nebyly. I v roce 2022 mělo osm jednotek menší spotřebu než 80 % průměru v zúčtovací jednotce. Korekce, kterou je nutno učinit, aby ten celkový součet byl stejně, opět není. To znamená, že všichni platili víc, než by platit měli. Vyúčtování se nedělá proto, aby někdo měl výhodnější výsledek. Vyúčtování se dělá proto, aby to bylo správně a transparentně.

35. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že žalovaný je vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno][Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, jehož účelem je zajišťování správy domu a pozemku. V období od 1. 1. 2020 činila předepsaná měsíční výše „dlouhodobé zálohy na údržby a opravy“ 1.850 Kč a výše zálohy na služby 5.792 Kč (tj. celkem 7.642 Kč). V období od 1. 1. 2021 činila předepsaná měsíční výše „dlouhodobé zálohy na údržby a opravy“ 1.850 Kč a výše zálohy na služby 5.993 Kč (tj. celkem 7.843 Kč). V období od 1. 1. 2022 činila předepsaná měsíční výše „dlouhodobé zálohy na údržby a opravy“ 1.850 Kč a výše zálohy na služby 6.441 Kč (tj. celkem 8.291 Kč). Žalovaný neuhradil žalobci všechny předepsané zálohy (viz shora uvedená zjištění z výpisů salda prostoru). Ve vyúčtování za období roku 2020 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši 9.185 Kč, který měl žalovaný uhradit do 31. 8. 2021. Ve vyúčtování za období roku 2021 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši 21.289 Kč, který měl žalovaný uhradit do 31. 8. 2022. Ve vyúčtování za období roku 2022 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši 27.842 Kč, který měl žalovaný uhradit do 31. 8. 2023. Kromě nedoplatků z vyúčtování eviduje žalobce vůči žalovanému dluh z titulu neuhrazených „dlouhodobých záloh na údržby a opravy“, poplatků za upomínky a úroků z prodlení v celkové výši 71.212 Kč, tak jak je uvedeno v níže připojené tabulce. nárok rok 2020 rok 2021 rok 2022 nedoplatek z vyúčtování služeb 9.185,00 Kč 21.289,00 Kč 27.842,00 Kč „dlouhodobé zálohy na údržbu a opravy“ 3.700,00 Kč 5.550,00 Kč poplatky za upomínky 150,00 Kč 600,00 Kč 200,00 Kč úroky z prodlení 647,00 Kč 2.049,00 Kč CELKEM 13.682,00 Kč 29.488,00 Kč 28.042,00 Kč Žalovaný vyúčtování rozporoval a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínky z 14. 9. 2022 a 4. 4. 2023.

36. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Soudem tak nebyl proveden žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem soudem ustanoveným znalcem. Soud vyšel z toho, že byť byly znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] předloženy žalovaným, měly všechny zákonem požadované náležitosti a obsahovaly doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, soud proto v souladu s ustanovením § 127a o. s. ř. postupoval při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soudem bylo zohledněno, že prostý nesouhlas se závěry znaleckého posudku není bez dalšího důvodem pro vypracování posudku revizního. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy pouze tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Soud má nadto za to, že znalec své posudky obhájil (k jednotlivým závěrům viz níže). Z předmětných posudků je zřejmé, ze kterých zjištění znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Závěry posudků byly náležitě odůvodněny a toto odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Právní úprava 37. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

38. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 o. z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

39. Podle ustanovení § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

40. Podle ustanovení § 1208 písm. c) o. z. do působnosti shromáždění patří schválení rozpočtu, účetní závěrky, vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu a pozemku, jakož i celkové výše příspěvků na správu domu a pozemku pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků. Podle písm. d) do působnosti shromáždění patří též schválení druhu služeb a způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky.

41. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

42. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

43. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“) službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu.

44. Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody, b) provoz a čištění komínů podle počtu využívaných vyústění do komínů, c) umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu podle počtu kabelových zásuvek, d) provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování.

45. Podle ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb. náklady na společnou přípravu teplé vody pro zúčtovací jednotku za zúčtovací období tvořené náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev vody a náklady na spotřebovanou vodu se rozdělí na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka se rozdělí mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů vodoměrů na teplou vodu instalovaných u příjemců služeb. Neumožní-li příjemce služeb instalaci vodoměrů na teplou vodu s platným ověřením nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet anebo je neoprávněně ovlivní, upraví se rozúčtování nákladů na společnou přípravu teplé vody tak, že se u takového příjemce služeb určí spotřební složka nákladů jako součin podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru, u něhož není znám údaj z měření, a trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 podlahové plochy u ostatních příjemců služeb. Mezi tyto ostatní příjemce služeb se zbytek spotřební složky nákladů rozúčtuje podle věty třetí. Nebudou-li známy údaje z žádného bytu ani nebytového prostoru, rozdělí se spotřební složka nákladů mezi příjemce služeb podle podlahové plochy jejich bytů nebo nebytových prostor. Prováděcí právní předpis stanoví vzorec pro výpočet spotřební složky nákladů podle věty čtvrté.

46. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení náklady na vyhotovení a doručení vyúčtování podle odstavce 1 nelze zahrnout do nákladů na služby.

47. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. do 30 dnů od doručení vyúčtování může příjemce služeb písemně požádat poskytovatele služeb, aby příjemci služeb doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Této žádosti poskytovatel služeb vyhoví do 30 dnů od jejího doručení.

48. Podle ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 269/2015 Sb.), při rozdělení spotřební složky nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce mezi příjemce služeb se vychází z náměrů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Přitom se použijí korekce a výpočtové metody zohledňující i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou. Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy však nesmí u příjemců služeb, u kterých jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, překročit v zúčtovací jednotce hodnotu o 30 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období (dále jen „limitní hodnota“). Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody takto: a) hodnota spotřební složky se u příjemce služeb, jehož náklady na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy překročily limitní hodnotu, upraví tak, aby se náklady příjemce služeb na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy rovnaly limitní hodnotě, tedy 70 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku v případě, že nebyla dodržena spodní hranice alespoň 70 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, nebo 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku v případě, že nebyla dodržena horní hranice nejvýše 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, b) hodnota spotřební složky upravená podle písmene a) se odečte od spotřební složky nákladů na vytápění zúčtovací jednotky a zůstatek se rozdělí mezi ostatní příjemce služeb úměrně výši náměrů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou, a c) pokud po rozdělení zůstatku podle písmene b) překračuje u některého z ostatních příjemců služeb hodnota nákladů na vytápění připadajících na 1 m2 limitní hodnotu, upraví poskytovatel služeb výpočtovou metodu obdobně podle písmen a) a b), a to i opakovaně, dokud všichni příjemci služeb nevyhoví stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období.

49. Podle ustanovení § 6 odst. f) vyhlášky č. 269/2015 Sb. ve vyúčtování poskytovatel služeb, kromě náležitostí stanovených zákonem, uvede podíly nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na vytápění, na teplo na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody. Právní posouzení věci 50. V daném případě se soud s ohledem na námitky žalovaného zabýval otázkou, zda žalobci vznikl nárok na nedoplatky za služby, „dlouhodobé zálohy na údržbu a opravy“, poplatky za upomínky a úroky z prodlení v letech 2020, 2021 a 2022. Jako předběžnou otázku pak bylo třeba vyřešit, zda jsou vyúčtování za služby řádná, resp. zda jsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatků z nich plynoucích, a to s ohledem na níže citované závěry odborné literatury a judikatury.

51. Pokud jde o právní úpravu poskytování služeb spojených s užíváním bytu, základním předpisem je zákon č. 67/2013 Sb. Podle tohoto zákona společenství vlastníků (podle citovaného zákona poskytovatel služeb) rozúčtovává mezi jednotlivé uživatele bytů (vlastníky jednotek, zákon je označuje jako příjemce služeb) náklady na plnění spojená s užíváním bytů, která poskytovatelé zajišťují (dodávky tepla, teplé užitkové vody a studené vody, úklid a osvětlení společných prostor domu, provoz výtahu atp.). Na úhradu nákladů spojených se službami může poskytovatel požadovat zálohy. Poskytovatel služeb má po skončení zúčtovacího období, které trvá obvykle 12 měsíců zálohy vyúčtovat proti skutečným nákladům na služby. Jak se náklady na jednotlivé služby rozpočítají na jednotlivé byty, se v bytech v bytovém spoluvlastnictví může usnést příslušný orgán společenství. Pokud se nepodaří schválit potřebné usnesení, respektive dospět k dohodě, rozpočítávají se náklady na vodné a stočné podle podružných vodoměrů, na komíny podle počtu využívaných vyústění do komínů, na společnou rozhlasovou a televizní anténu podle počtu zásuvek a zbylé náklady podle počtu osob užívajících byt. Výjimkou je teplo a teplá užitková voda – tam musí souhlasit všichni vlastníci. To však platí jen v případě, že dům nemá povinnost instalovat měřidla spotřebovaného tepla. Jsou-li v domě taková měřidla, rozdělí se náklady na vytápění na základní a spotřební složku. Základní složka se rozpočítává podle započitatelné podlahové plochy bytu a spotřební složka podle naměřené spotřeby. Započitatelná podlahová plocha není totéž, co podlahová plocha bytu; její výpočet nalezneme v příloze č. 1 k vyhlášce č. 269/2015 Sb. Podobně se rozpočítávají i náklady na teplou vodu, tvořené náklady na použitou studenou vodu a na energii potřebnou pro její ohřev. Základní složka se však nerozpočítává podle započitatelné, ale podle „obyčejné“ podlahové plochy bytu. K tomu přistupují dále požadavky na náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na jednotlivé služby, princip rozúčtování, náklady připadající na příslušný byt a jejich porovnání s přijatými zálohami. V případě tepla a teplé vody je pak úprava v § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb. velmi podrobná. Kromě podrobných postupů výpočtu má vyúčtování obsahovat i porovnání se spotřebou v minulém roce v grafické podobě, a dokonce informace o energetických konzultačních střediscích v místě. Ze shora uváděného je zjevné, že správná aplikace shora uvedených právních předpisů je záležitostí náročnou. Správné rozúčtování se v podstatě nedá dělat „na koleně“, obvykle jsou ho schopny vyhotovit společnosti specializované na správu domů nebo zavedená bytová družstva, disponující příslušnými počítačovými programy. Na posuzování správnosti rozúčtování existuje dokonce znalecká specializace. V případě sporu o zaplacení nedoplatku na službách vychází soudní praxe i dnes ze Zprávy o rozhodování soudů ve věcech služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytů, schválené občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR dne 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80 (Rc 4/1983), ze které plynou dva podstatné závěry, a to (i) poskytovateli nelze přiznat nárok na úhradu záloh, jestliže je již k dispozici vyúčtování za dané vyúčtovací období, a (ii) vyúčtování se stává splatným jen tehdy, jestliže je vyúčtováním řádným, tj. bylo správně vypočteno a obsahuje stanovené náležitosti. Nejvyšší soud rozvedl (v poměrech právní úpravy před 1. 1. 2014) předeslané závěry následovně: „Podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že bylo vyúčtování řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat ani účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Jestliže tedy pronajímatel provede vyúčtování nesprávně, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti nájemce. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani zčásti. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude) obsahovat – číselně vyjádřeno – zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda – číselně vyjádřeno – bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné).“. Na shora uvedených závěrech potom Nejvyšší soud trvá i v poměrech požadavků § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Nedoručí-li poskytovatel příjemci řádné vyúčtování, nenastane splatnost nedoplatku a poskytovatel nesplní povinnost podat vyúčtování. Je povinností poskytovatele služeb služby příjemci řádně vyúčtovat, a dokud není vyúčtování řádné, neví příjemce, zda mu vznikl přeplatek nebo nedoplatek, a nelze mu tedy uložit povinnost platit. Navíc je to poskytovatel, kdo má (nebo alespoň má mít) k dispozici účetní doklady a další podklady potřebné k vyhotovení řádného vyúčtování. Za formalistický a v konečném důsledku nesprávný však považuji závěr, podle kterého by zjištění, že vyúčtování nebylo řádné (některá náležitost chybí, do výpočtu vstoupily chybné údaje nebo je chybný sám postup výpočtu), mělo mít bez dalšího za následek zamítnutí žaloby. Podle shora uvedené judikatury se poskytovatel nemůže domáhat zaplacení záloh, jestliže již vyúčtoval dané zúčtovací období. Pokud soud v následném sporu zjistí, že vyúčtování je chybné, má zamítnutí žaloby za následek, že uvedený neplatič nezaplatí nic, ačkoli po celý rok v bytě bydlel, topil, vařil, sprchoval se, jezdil výtahem atd., tedy využíval poskytované služby. Náklady na služby ale poskytovatel (družstvo nebo společenství) svým dodavatelům zaplatit musí. Ve výsledku tak jdou takové náklady na účet ostatních příjemců služeb v domě (cestou ztráty, která nakonec bude muset být kryta například zvýšením příspěvků na správu domu). Chyba se navíc často týká všech příjemců v domě (například jsou chybně vypočteny započitatelné podlahové plochy). Dovedeno ad absurdum, pokud by se stejně jako takový černý pasažér zachovali všichni příjemci služeb v domě, neměl by poskytovatel z čeho hradit náklady na poskytované služby. Chyby ve vyúčtování nejsou záležitostí ojedinělou. Často jde o chyby v podstatě drobné, takže vzniklá odchylka se pohybuje v řádu jednotek procent, a zbytek dlužné částky je v podstatě nesporný, nebo jde dokonce jen o chybu formální (výsledek je správně, jen vyúčtování postrádá některou ze zákonem stanovených náležitostí). Výsledek je ten, že výklad, který má chránit příjemce služeb v domě jako slabší stranu, chrání v řadě případů černé pasažéry na úkor jejich poctivě platících sousedů. Takový výklad považuji za nespravedlivý, slovy zákonodárce „urážející obyčejné lidské cítění“ (srovnej Hrabánek, D. K vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu In Dobrovolná, E., Havlík, D, Králík, M. (eds.) Pocta Jiřímu Spáčilovi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023).

52. Je v souladu s ustálenou soudní praxí právní názor, že nejsou-li vyúčtování za služby řádná, nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatků z nich plynoucích (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4760/2016).

53. Soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019).

54. K posouzení, zda terasa představuje společnou součást bytového domu, je určující její vymezení v prohlášení vlastníka, případně obsah smlouvy o výstavbě; samotné stavebně technické hledisko určující není. Otázkou, kdy jsou okna, lodžie a balkóny součástí jednotky a kdy společnými částmi budovy se již dovolací soud ve svých rozhodnutích zabýval a uzavřel, že pro závěr, které části domu jsou společné ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 72/1994 Sb. je významný zejména účel jejich užívání a jejich určení v prohlášení vlastníka budovy, jen stavebně technické hledisko z pohledu zákona č. 72/1994 Sb. určující není. Vždy proto záleží na tom, zda prohlášení vlastníka budovy, případně smlouva o výstavbě, balkóny, lodžie či okna vymezí jako součást jednotky, nebo jako společnou část budovy. Nebude-li vymezení jednotky takovéto určení obsahovat, pak budou ke společným částem budovy (domu) patřit i lodžie, balkony a okna přístupná jen z jedné jednotky jako součást vnějšího pláště domu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1511/2019, a v něm citovanou judikaturu).

55. Zákon nezná pojem fond oprav, jde však o laický výraz pro příspěvek na správu domu a pozemku, který běžně používají ve svých rozhodnutích i soudy, a jedná se tak o zažitý termín a synonymum pro příspěvek na správu domu a pozemku upravený v § 1180 o. z. Povinnost přispívat na správu domu a pozemku patří k základním povinnostem každého vlastníka jednotky, klíč pro stanovení příspěvků je upraven v § 1180 o. z., vlastníci jednotek platí příspěvky zpravidla podle výše odpovídající jejich podílu na společných částech (odst. 1), část příspěvku určená na tzv. vlastní správní činnost (§ 17 nařízení) může být stanovena pro každou jednotku stejně (odst. 2); rozhodování o výši příspěvků na správu domu a pozemku pak patří do působnosti shromáždění SVJ [§ 1208 písm. d) o. z.]. Okolnost, že shromáždění neprojednalo hospodaření (rozpočet, vypořádání minulých příspěvků) společenství, není důvodem, pro který lze na jeho rozhodnutí o výši příspěvků hledět, jako by nebylo přijato. Příspěvky se sice platí zálohově [§ 1180 o. z., § 8 odst. b) vyhlášky, § 1208 písm. d) o. z.), čemuž odpovídá povinnost statutárního orgánu je vyúčtovat a zprávu o hospodaření předložit shromáždění [§ 1208 písm. d) o. z.], je však jen na rozhodnutí shromáždění, jak příspěvky za minulé období vypořádá - vznikne-li přebytek, nemusí ho vlastníkům jednotek vracet, může ho ponechat s ohledem na plánované výdaje na účtu SVJ. Nelze totiž přehlédnout, že z příspěvků, kterými každý vlastník jednotky přispívá na výdaje související se správou domu a pozemku, jsou placeny nejen výdaje, které vznikají SVJ v daném roce (účetním období), ale mohou tvořit také rezervu (úspory) na výdaje, které SVJ teprve plánuje vynaložit; běžně se takové výdaje plánují na období delší než roční. Není přitom významné, zda jde o příspěvky stanovené podle § 1180 odst. 1 nebo odst. 2 o. z., neboť pořád jde o příspěvky na správu domu a pozemku, tedy o jeden nárok. Příkladný výčet činností, které se týkají správy domu a pozemku, upravuje § 7, § 8 a § 17 nařízení. Soud se nemusí zabývat otázkou hospodaření společenství s těmito příspěvky, ani tím, zda shromáždění schválilo rozpočet (případně účetní uzávěrku) apod. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021).

56. U příspěvků nejde ani o plnění poskytnuté předem před uzavřením smlouvy, což je klasický význam tohoto pojmu, a ani o plnění, které se následně vyúčtovává, jak je záloha pojímána účetně a daňově. Povahu dílčího plnění příspěvku tak daleko lépe vystihuje pojem „splátka“. Vlastníkovi jednotky vznikl dluh v podobě příspěvku na celkovou schválenou výši příspěvků již schválením a tento dluh mu je umožněno splácet, tedy plní jej splátkami, a nikoli zálohami (ZÍTEK, Adam.

2. Příspěvky na správu. In: ZÍTEK, Adam. Společenství vlastníků jednotek. Prakticky a bez obav. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 91.)

57. Znalec oběma vyúčtováním (za roky 2021 i 2022) vytýkal, že není správně uveden podíl nákladů připadajících na příjemce služeb na teplo (ve vyúčtování za rok 2021 je uvedeno 26.093,30 Kč namísto správných 18.834 Kč a ve vyúčtování za rok 2022 je uvedeno 31.457,80 Kč namísto správných 23.003,40 Kč) s tím, že je pak následně chybně uvedena i hodnota podílu konečného příjemce na teplo na ohřev vody. Žalobce namítal, že celkové náklady na ohřev vody se skládají i z nákladů na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody (nikoli pouze ze základní a spotřební složky nákladů na teplo na ohřev vody. Znalec zdůrazňoval, že vyhláška č. 269/2015 Sb. hovoří pouze o nákladech na teplo, přičemž voda jako médium není součástí nákladů na teplo. Ustanovení § 6 odst. f) vyhlášky č. 269/2015 Sb. stanoví, že ve vyúčtování mají být uvedeny podíly nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na vytápění, na teplo na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody. Dle soudu se z dikce předmětného ustanovení podává, že je závěr znalce správný a v souladu s gramatickým výkladem tohoto ustanovení.

58. Oběma vyúčtováním znalec dále vytýkal, že v nich není uvedena hodnota podílu nákladů příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody (ve smyslu shora citovaného ustanovení § 6 odst. f) vyhlášky č. 269/2015 Sb.), resp. že podíl jasně znamená informaci, o jakou část z celku se jedná. Smyslem tohoto argumentu je, aby měl příjemce služeb informaci, jakou část z celku platí, a nikoli, jak vysokou částku platí absolutně. Žalobce namítal, že předmětné ustanovení neurčuje, že by měl být podíl uveden v % či ve zlomku a je proto dostačující, pokud je ve vyúčtování uvedena výsledná částka (v roce 2021 částka 7.259,30 Kč a v roce 2022 částka 8.454,40 Kč). Jak se podává ze shora citovaného znění vyhlášky, pracuje se s pojmem „podíly nákladů“. Dle soudu je třeba přisvědčit výkladu znalce v tom směru, že podíl je určitá část celku a proto by měl být vyjádřen například % či zlomkem.

59. U obou vyúčtování bylo dále vytýkáno, že v nich nejsou uvedeny měrné náklady na vytápění v Kč/ m2 v zúčtovací jednotce a u konečného spotřebitele, které jsou nezbytné pro určení odchylky nákladů na vytápění u konečného spotřebitele od průměrných nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce. Znalec obdržel od žalovaného informaci, že v letech 2021 a 2022 „7 bytových a 1 nebytová jednotka mělo náklady na vytápění menší než 80% průměru v ZJ“ a proto bylo třeba v případě žalovaného provést přepočet reflektující snížení spotřeby a tím i nákladů. Žalobce namítal, že dle přílohy č. 2 znaleckého posudku ze dne 4. 6. 2023 se citovaná informace vztahovala k roku 2020. Z předmětné přílohy se podává, že v roce 2021 se jednalo o 6 bytových a 1 nebytovou jednotku, přičemž znalec v posudku z 10. 9. 2023 vysvětlil, že je zcela jasné, že se jedná o překlep a dále doplnil, že pro princip vyúčtování je nerozhodné, zda je počet jednotek s náklady mimo tolerance 7 nebo 6 a dále v tomto posudku na modelovém příkladu vysvětlil, jak mělo být správně postupováno. Soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje.

60. Dále bylo oběma vyúčtováním vytýkáno, že jsou zde uvedeny „poplatek za rozúčtování“ a „poplatek za rozúčtování II“. Je-li v domě 60 jednotek a v roce 2021 byla celková cena 23.197,43 Kč, měl by náklad na jednotku činit 386,62 Kč (23.197,43 Kč / 60). Obdobně v roce 2022 by měl náklad na jednotku činit 445 Kč (26.700,50 Kč / 60). Není zřejmé, jak byl stanoven náklad 346,08 Kč, resp. 397,20 Kč. Žalobce namítal, že poplatek za vyhotovení rozúčtování se nejprve platí celý z dlouhodobé zálohy a následně, po úhradě poměrné částky každým vlastníkem, se zase tato částka vrátí do dlouhodobé zálohy. Položka Poplatek za rozúčtování v části „Celkové náklady na fakturační místo“ se dělí podle počtu měřidel v jednotlivých bytech. Žalovanému byl účtován poplatek za rozúčtování správně nižší, než jaký by měl podle znalce být. Vyúčtování tedy bylo v tomto smyslu vyhotoveno ve prospěch žalovaného jako příjemce služeb. Znalec pak poukazoval na to, že mu nebyla předložena žádná dohoda, z níž by vyplývalo, že by docházelo k dělení podle počtu měřidel v jednotlivých bytech. Z výše citovaného ustanovení § 1180 odst. 2 o. z. se podává, že příspěvky se rozvrhnou na každou jednotku stejně. V tomto ohledu je tak třeba přisvědčit závěru znalce.

61. Vyúčtování za rok 2021 znalec vytknul, že ačkoli je cena vody cenou regulovanou a v roce 2021 činilo vodné a stočné celkem 101,59 Kč, ve vyúčtování je uvedena hodnota 103,3206 Kč / m3. Vyúčtování za rok 2022 pak znalec vytýkal, že v něm nejsou uvedeny koeficienty a součinitele použité pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii. Jednotková cena studené vody spotřebované na výrobu teplé vody je uvedena správně v hodnotě 108,13 Kč/m3, jednotková cena studené vody je uvedena nesprávně v hodnotě 70,6265 Kč/m3. Ve vyúčtování jsou však uvedeny i jiné jednotkové ceny studené vody pro teplou vodu v hodnotě 108,528505 Kč/m3 a jednotková cena studené vody v hodnotě 59,4627 Kč/m3. Žalobce namítal, že vyúčtování bylo provedeno ve prospěch žalovaného. Je tak patrné, že vyúčtování není v tomto ohledu správné.

62. Oběma vyúčtováním pak bylo konečně vytýkáno, že v prohlášení vlastníka je uvedeno, že spoluvlastnický podíl činí 74/4389. Informace o jednotce v tomto prohlášení však znalec chápe tak, že velikost podlahové plochy jednotky, která určuje podíl na společných částech je 79,27 m2 (součástí jednotky jsou i lodžie – 5,1 m2 a sklep – 2,37 m2). Součet podlahových ploch všech jednotek činí 4.324,14 m2 a podíl by tak měl činit 7927/432414. Žalobce namítal, že správná hodnota podílu je 74/4389, což je údaj vyplývající z prohlášení vlastníka, který je uveden i v katastru nemovitostí. Jak se podává z výše citované judikatury, pro závěr, které části domu jsou společné je významný zejména účel jejich užívání a jejich určení v prohlášení vlastníka budovy. Záleží na tom, zda prohlášení vlastníka budovy lodžie vymezí jako součást jednotky, nebo jako společnou část budovy. V daném případě jsou v prohlášení vlastníka lodžie vymezeny jako součást jednotky. Pro úplnost soud uvádí, že je mu z úřední činnost známo, že tato otázka již byla zdejším soudem shodně řešena v řízení vedeném mezi týmiž účastníky rozsudkem ze dne 23. 4. 2018, č. j. [spisová značka]. I v této části je proto třeba přisvědčit znalci.

63. Z výše uvedeného je patrné, že na shora uvedená vyúčtování za roky 2021 a 2022 nelze s ohledem na popsané nedostatky pohlížet jako na správné a žalobu je proto třeba v souladu se shora citovanou judikaturou v této části zamítnout. Pokud jde o požadované částky za upomínky nezaplacených nedoplatků, nelze-li považovat nedoplatek za splatný pro absenci řádného vyúčtování, nelze za důvodný považovat ani požadavek na zaplacení výloh s upomínáním zaplacení takového nedoplatku. Shodné závěry pak platí i ve vztahu k nároku na úrok z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu co do nároku na zaplacení 61.962 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.).

64. Pokud jde o „dlouhodobé zálohy na údržbu a opravy“, které žalovaný neuhradil za říjen a listopad 2020 a za říjen až prosinec 2021 v celkové výši 9.250 Kč (5 x 1.850 Kč), má soud za to, že se svou povahou jedná o příspěvek na správu domu a pozemku upravený v § 1180 o. z. Byť je pro tento příspěvek použit pojem „dlouhodobá záloha“ není podmínkou jeho splatnosti řádné vyúčtování, tak jako je tomu v případě služeb spojených s užíváním bytu. Dle soudu tak žalobci vznikl nárok na úhradu částky ve výši 9.250 Kč, vč. zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce zákonný úrok z prodlení požadoval od 1. 9. 2022. Dlouhodobé zálohy byly dle měsíčních předpisů splatné vždy k 15. dni běžného měsíce. Žalobce úroky požadoval od 1. 9. 2022, a proto byl tento jeho nárok po právu a soud mu vyhověl. Pokud žalovaný namítl, že neměl možnost zaujmout procesní obranu proti „fondu oprav“, resp. že nároky z titulu fondu oprav nebyly v původně podané žalobě zmiňovány, přihlédl soud k tomu, že žalobce skutečně v žalobě, podané 27. 4. 2023, obecně hovořil o dlužné částce na vyúčtování bytu a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2021 v celkové výši 43.170 Kč, nicméně v replice z 23. 8. 2023 již poukazoval na to, že příspěvky se skládají z dlouhodobých záloh („příspěvky do fondu oprav“), které se nezúčtovávají, a z úhrad za užívání, které se každoročně vyúčtovávají, a v doplnění žaloby z 20. 10. 2023, které bylo učiněno v koncentrační lhůtě a žalovanému bylo doručeno dne 25. 10. 2023, již byl nárok přesně popsán a specifikován tak, jak je uvedeno ve shora uvedené tabulce (součet nároků za rok 2020 ve výši 13.682 Kč a za rok 2021 ve výši 29.488 Kč odpovídá částce 43.170 Kč). Žalovaný pak měl více než měsíc (do dalšího jednání, které se konalo dne 28. 11. 2023) časový prostor na toto podání reagovat. Dle soudu se nejednalo o změnu žaloby (ve smyslu ustanovení § 95 o. s. ř.), ale o doplnění, resp. upřesnění žalobního návrhu. Žalovanému nic nebrání domáhat se nároku na zaplacení pokuty dle ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb. samostatnou žalobou. Soud tedy s ohledem na shora uvedené vyhověl žalobě co do nároku na zaplacení 9.250 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Náklady řízení 65. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce měl ve věci úspěch z 12,99 % (9.250 Kč s příslušenstvím) proti 87,01 % (61.962 Kč s příslušenstvím) žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalovaný nárok na náhradu 74,02 % (87,01 % minus 12,99 %) svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají z nákladů zastoupení advokátem a nákladů na znalecký posudek. Advokátovi dle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 3.860 Kč (z tarifní hodnoty 68.243 Kč) a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, odpor ze dne 29. 5. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 9. 6. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) a dále odměna ve výši 3.980 Kč (z tarifní hodnoty 71.212 Kč) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za účast při soudním jednání dne 21. 9. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 20. 10. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast při soudním jednání dne 28. 11. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 5.317,20 Kč (z částky 25.320 Kč), tj. celkem 30.637,20 Kč. Součástí nákladů řízení jsou ještě náklady na znalecký posudek ve výši 30.000 Kč. Celková výše nákladů tak činí 60.637,20 Kč (30.637,20 Kč + 30.000Kč. 74,02 % z této částky pak činí 44.883,66 Kč.

66. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud uložil účastníkům povinnost nahradit státu náklady řízení podle úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 12,99 % a žalovaný v rozsahu 87,01 %, a v těchto rozsazích je proto stíhá povinnost nahradit státu vzniklé nákladů řízení. České republice v řízení vznikly náklady s vyplacenou odměnou znalci za účast při jednání před soudem dne 28. 11. 2023 v částce 5.168 Kč. Výše nákladů státu bude určena v samostatném usnesení, jakmile nabyde právní moci usnesení o znalečném ze dne 31. 1. 2024, č. j. 21 C 174/2023-196 (viz výroky IV. a V.).

67. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Poučení