21 C 19/2022 - 134

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 641 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 3. 7. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 104 359 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 3. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 2. 2022, doplněnou podáním ze dne 14. 3. 2022, domáhal na žalované zaplacení částky 130 000 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“). V posuzovaném řízení vystupoval žalobce v procesním postavení žalovaného spolu se svou manželkou jako druhou žalovanou (manželka žalobce původně vystupovala i v tomto řízení na straně žalující, přičemž následně však bylo řízení ve vztahu k ní zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku, a to usnesením ze dne 14. 7. 2023 – pozn. soudu), přičemž posuzované řízení bylo zahájeno dne 15. 7. 2008. Usnesením ze dne 10. 11. 2008 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „související řízení“), jehož předmětem řízení byla neplatnost usnesení členské schůze. Žalobce dále ve své žalobě poukazoval na to, že v procesním postavení žalovaného v posuzovaném řízení několikrát navrhoval pokračování v řízení, přičemž o pokračování v řízení bylo Okresním soudem v [adresa] rozhodnuto po více než deseti letech, aniž by tedy nadále soud vyčkával výsledku řízení pod sp. zn. [Anonymizováno]. Zároveň žalobce uváděl, že ke dni podání žaloby není posuzované řízení skončeno, přičemž s ohledem na délku řízení se již v meziobdobí obrátil s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení na [Anonymizováno], které však jeho požadavku nevyhovělo, což žalobci sdělilo stanoviskem ze dne 7. 6. 2021 v němž konstatovalo, že k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném řízení nedošlo.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 2023 uvedla, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 11. 7. 2015 (o tomto nároku bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] vydaným pod č. j. [Anonymizováno] ve spojení s rozhodnutím [Anonymizováno] vydaným pod č. j. [Anonymizováno] – poznámka soudu) a následně též i dne 6. 8. 2021 nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], přičemž žalovaná seznala ve stanovisku ze dne 7. 6. 2021 a 27. 9. 2023, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. K posuzovanému řízení žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že řízení trvalo do prvního pravomocného přerušení řízení přibližně 4 měsíce, přičemž že v tomto období k prodlevám mezi jednotlivými úkony nedocházelo. Následně bylo řízení usnesením ze dne 10. 11. 2008 pravomocně přerušeno do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] s tím, že následně bylo v řízení pokračováno na základě vydaného usnesení o pokračování v řízení ze dne 27. 6. 2019. Dále žalovaná konstatovala, že v období mezi tímto přerušením a následujícím přerušením (usnesením ze dne 6. 12. 2019) bylo řízení opět plynulé a bez průtahů a že následně bylo v řízení pokračováno v souvislosti s usnesením ze dne 5. 1. 2021. V této souvislosti bylo žalovanou poukazováno na to, že rozhodnutí o přerušení řízení je zcela v pravomoci soudů, že rozhodnutí o přerušení nemůže žalovaná přezkoumávat a že délka posuzovaného řízení tedy byla zcela zásadně ovlivněna přerušováním řízení do skončení souvisejícího řízení, přičemž délka souvisejícího řízení taktéž nebyla shledána jako nepřiměřená, přičemž v tomto směru již v minulosti došlo k soudnímu přezkumu výše uvedených závěrů v řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [Anonymizováno], v němž taktéž nebyl shledán nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky souvisejícího řízení. Dále bylo žalovanou poukazováno na to, že pot, kdy bylo usnesením ze dne 5. 1. 2021 rozhodnuto o dalším pokračování v posuzovaném řízení, byly úkony soudu činěny v řádných rozestupech, postup byl plynulý a bez prodlev. V neposlední řadě bylo žalovanou zdůrazňováno, že délka obou řízení je velmi výrazně ovlivněna chováním žalobce, který podává velké množství procesních návrhů a takto v řízeních postupuje také jeho manželka, která v posuzovaném řízení vystupuje také jako žalovaná, s tím že počet těchto návrhů prakticky znemožňuje rozhodnout soudu ve věci samé. Dále bylo žalovanou upozorňováno i na to, že žalobce v pozici žalovaného v posuzovaném řízení i v pozici žalobce v souvisejícím řízení podává opakovaně blanketní odvolání, kdy je nutné odstranit vady takových podání, že jednání jsou odročována na žádost žalobce a jeho manželky, přičemž tyto žádosti bývají soudu zasílány těsně před datem jednání a že tedy procesní chování žalobce lze hodnotit jako šikanózní výkon práva, který vylučuje vznik nemajetkové újmy a její odškodnění. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Ve věci se s ohledem na problematickou možnost zapůjčení spisů (jak spisu posuzovaného, tak souvisejícího), konalo jednání, při němž byl proveden důkaz souvisejícím spisem, který byl k dispozici, přičemž z důvodu nemožnosti zapůjčení spisu posuzovaného bylo jednání odročeno za účelem zajištění spisu. Po zajištění posuzovaného spisu pak k výzvě soudu žalovaná sdělila, že souhlasí s dalším postupem soudu dle § 115a o. s. ř., tedy bez dalšího nařízení jednání, přičemž žalobce se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez dalšího nařízení jednání nevyjádřil, a proto ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Soud tedy ve věci postupoval nadále podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující: Dne 15. 7. 2008 byla u Okresního soudu v [adresa] podána žalobcem - [adresa] žaloba proti [Jméno žalobce A] (žalobci v tomto řízení) a jeho manželce [jméno FO]. Návrhem se žalobce ve výše uvedeném řízení domáhal vyklizení garáže specifikované v návrhu. Dne 13. 8. 2008 byl vydán pokyn k rozeslání žaloby. Žalobce v tomto řízení, [Jméno žalobce A], převzal žalobu dne 15. 8. 2008. Dne 18. 9. 2008 bylo doručeno vyjádření [Jméno žalobce A] k žalobě. Dne 22. 9. 2008 do spisu přišlo podání [jméno FO] (2. žalované ve výše uvedeném řízení) s uplatněným vzájemným návrhem (protižalobou), v němž bylo žádáno, aby žalobce ve výše uvedeném řízení byl povinen se žalovanými uzavřít smlouvu o převodu garáže do jejich vlastnictví a zaplatit škodu způsobenou protiprávním jednáním). Zároveň bylo žádáno o vydání předběžného opatření spočívajícího v uložení povinnosti žalobci ve shora uvedeném řízení zajistit opravu střechy předmětné garáže do 31. 10. 2008. V podání nebyla specifikována výše požadované škody. Usnesením vydaným dne 24. 9. 2008 pod č. j. [Anonymizováno] byl návrh na vydání předběžného opatření odmítnut z důvodu, že neobsahoval ani základní náležitosti. Dne 10. 11. 2008 pod č. j. [Anonymizováno] bylo vydáno usnesení o přerušení řízení na dobu do vydání pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v [adresa], pod sp. zn. [Anonymizováno], jejímž předmětem byla žaloba o určení neplatnosti usnesení členské schůze shora uvedeného bytového družstva, a to za situace, kdy bylo zjištěno, že dne 30. 6. 2008 byla podána žalovanými v posuzovaném řízení (žalobcem v tomto řízení a jeho manželkou) u Okresního soudu v [adresa] žaloba o neplatnost usnesení členské schůze (shromáždění delegátů [adresa]) ze dne 29. 5. 2008 v bodě 6., kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce v tomto řízení a jeho manželky proti usnesení představenstva ze dne 30. 10. 2007 o výpovědi z garáže, která je předmětem posuzovaného řízení (o vyklizení). Rozhodnutí bylo žalobci v tomto řízení, žalovanému v řízení posuzovaném, i jeho manželce doručeno dne 13. 11. 2008. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 11. 2008. Následně byl průběžně sledován stav řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno], případně byly činěny i dotazy na Krajský soud v [adresa] ohledně stavu řízení. Dne 2. 5. 2017 podal žalobce v tomto řízení, první žalovaný v posuzovaném řízení, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (pokračování v řízení). V tomto podání bylo tvrzeno, že předmět protižalob uplatněných v posuzovaném řízení ani sám žalobní návrh nemá žádnou zásadní spojitost se žalobou o neplatnost usnesení členské schůze, pro kterou by mělo být posuzované řízení přerušeno. Proto bylo žádáno, aby bylo pokračováno v řízení. Referátem ze dne 5. 5. 2017 byl spis předložen k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu Krajskému soudu v [adresa]. Dne 6. 6. 2017 Krajský soud v [adresa], rozhodl o zamítnutí návrhu žalovaného [Jméno žalobce A] na určení lhůty k provedení procesního úkonu. V odůvodnění rozhodnutí bylo poukázáno na to, že řízení bylo pravomocně přerušeno, stav řízení, do kterého bylo přerušeno, je pravidelně sledován, přičemž nelze dovodit, že za situace přerušení řízení by okresní soud nekonal procesní úkony. Dále bylo konstatováno, že žalobce případně může požádat o pokračování v řízení. Toto rozhodnutí obdržel [Jméno žalobce A] dne 12. 6. 2017. Návrh na pokračování v řízení nebyl podán. Dále byl soudem sledován stav řízení, do něhož bylo řízení přerušeno. Dne 16. 1. 2018 bylo požádáno o zapůjčení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k řízení zahájeném žalobcem v tomto řízení ve věci vedené pod sp. zn. [Anonymizováno]. Spis, v němž bylo řízení nadále přerušeno, byl dne 19. 1. 2018 zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 30. 9. 2018 byl spis vrácen Okresnímu soudu v [adresa]. Dne 27. 11. 2018 byl žalobcem v tomto řízení, prvním žalovaným v posuzovaném řízení, podán návrh na pokračování v řízení. V souvislosti s tímto podáním byl dne 14. 2. 2019 učiněn soudem dotaz na stav řízení ve věci sp. zn. [Anonymizováno] a žádost o zaslání meritorního rozhodnutí. Dne 26. 2. 2019 bylo Okresním soudem v [adresa] rozhodnuto o zamítnutí návrhu prvého žalovaného na pokračování v přerušeném řízení. Dne 6. 3. 2019 bylo doručeno odvolání žalobce v tomto řízení (žalovaného v posuzovaném řízení) do rozhodnutí o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení. Dne 12. 3. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu v rozhodnutí. Odvolací soud vyzval dne 29. 5. 2019 žalobce v posuzovaném řízení, tedy [adresa] k doložení stanov platných v roce 2007 a 2008. Na tuto výzvu bylo reagováno dne 4. 6. 2019, kdy byly stanovy krajskému soudu zaslány. Usnesením vydaným dne 27. 6. 2019 pod č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 14. 8. 2019, bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že bylo změněno usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [Anonymizováno], jímž byl zamítnut návrh na pokračování v řízení. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu bylo konstatováno, že lze připustit, že postup okresního soudu, který v minulosti přerušil řízení, byl v zásadě správný, neboť krajský soud v žalobě o neplatnost usnesení členské schůze, která odsouhlasila výpověď z nájmu garáže, řeší a prokazuje do určité míry obdobné skutečnosti, které mají být řešeny i v posuzovaném řízení a výsledek řízení před krajským soudem by tedy mohl mít vliv na výsledek řízení o vyklizení garáže, avšak současně bylo konstatováno, že u krajského soudu trvá řízení již 10 let, takže i v případě, že by Vrchní soud v Praze potvrdil v té době vydané zamítavé rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ohledně požadavku na určení neplatnosti usnesení členské schůze, neznamená ještě tato skutečnost sama o sobě platnost výpovědi z garáže. Současně bylo v odůvodnění rozhodnutí poukazováno i na to, že nedošlo k odstranění vad vzájemného návrhu, když vzájemný návrh neobsahuje dostatečná skutková tvrzení, řádné vyčíslení škody a ve vztahu k tomuto nároku nebyla řešena ani příslušnost soudu. S ohledem na dlouhou dobu přerušení řízení, pak tedy bylo vyhodnoceno, že je důvodné v řízení pokračovat. Dne 16. 8. 2019 bylo Okresním soudem v [adresa] bylo rozhodnuto pod č. j. [Anonymizováno] o tom, že řízení o protinávrhu žalovaných ze dne 20. 9. 2008, kterým se domáhali převodu garáže do vlastnictví žalobců a zaplacení škody, bylo vyloučeno k samostatnému projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 8. 2019. Zároveň ve věci vyklizení garáže bylo dne 16. 8. 2019 nařízeno jednání na 17. 9. 2019 (o původně podané žalobě). Dne 17. 9. 2019 se konalo jednání, kterého se první žalovaný osobně účastnil. Jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 12. 11. 2019. Dne 13. 10. 2019 se vyjádřila a doplnila své vyjádření prostřednictvím svého právního zástupce druhá žalovaná. Dne 28. 10. 2019 bylo doručeno další podání druhé žalované s návrhy na doplnění dokazování. Dne 5. 11. 2019 přišlo vyjádření prvního žalovaného (žalobce v tomto řízení) a návrhy na doplnění dokazování, které měly být vyžádány k předložení od žalobce v posuzovaném řízení Dne 8. 11. 2019 do spisu přišlo vyjádření žalobce k zaslaným důkazům ze strany žalované a označení důkazů navrhovaných žalobcem. Dne 12. 11. 2019 se konalo jednání, bylo doplňováno dokazování. Účastníci soudu oznámili, že žádají o přerušení jednání podle § 110 o. s. ř. Usnesením ze dne 12. 11. 2019 vydaným pod č. j. [Anonymizováno] tedy bylo rozhodnuto o přerušení jednání dle § 110 o.s.ř. Rozhodnutí nabylo právní moci 16. 12. 2019. Dne 25. 10. 2020 podala druhá žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce návrh na pokračování v řízení. Dne 12. 11. 2020 podal návrh na pokračování v řízení i první žalovaný. Dne 13. 11. 2020 bylo soudem žádáno o informace o stavu řízení ve věci sp. zn. [Anonymizováno] vedené u Krajského soudu v [adresa]. Dne 9. 12. 2020 vyzval soud žalobce v posuzovaném řízení k vyjádření se k návrhu na pokračování v řízení a k tomu, zda lze očekávat mimosoudní jednání účastníků. Dne 14. 12. 2020 sdělil žalobce ve výše uvedeném řízení, že k dohodě nedošlo, neboť ze strany žalovaných nebyla akceptována dohoda, která měla vyřešit vztahy mezi účastníky řízení i v souvisejících věcech. Dne 14. 12. 2020 bylo nařízeno jednání na 8. 1. 2021. Dne 20. 12. 2020 pak přišlo do spisu další vyjádření právního zástupce druhé žalované. Ústní jednání ze dne 8. 1. 2021 bylo přeodročeno na 29. 1. 2021 z důvodu prodlouženého nouzového stavu pandemie koronaviru a doporučení ministryně spravedlnosti. Dne 29. 1. 2021 se konalo ve věci jednání, při němž bylo prováděno dokazování, přičemž jednání bylo odročeno za účelem dalšího doplnění dokazování na 18. 3. 2021. Dne 2. 2. 2021 byl soudem požádán [právnická osoba] a dále [právnická osoba] v [Jméno žalobce B], stavební úřad, o poskytnutí důkazního materiálu pro řízení. Ústní jednání z 18. 3. 2021 bylo odročeno na 29. 4. 2021 z důvodu nouzového stavu a s tím souvisejících opatření Vlády ČR z důvodu pandemie koronaviru. Zároveň byl urgován [právnická osoba] o poskytnutí informací, které byly žádány již v předchozí době. Dne 20. 3. 2021 první žalovaný, [Jméno žalobce A], vyjádřil nesouhlas s přeodročením jednání na 29. 4. 2021. Dne 29. 3. 2021 obdržel soud odpověď na svoji žádost od [právnická osoba] a listiny, které v této souvislosti byly soudem vyžádány. Dne 26. 4. 2021 přišlo do spisu vyjádření žalovaných k písemnému důkazu - nájemní smlouvě. Dne 24. 4. 2021 se druhá žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila k argumentům katastrálního úřadu. Dne 28. 4. 2021 se k důkazům vyjádřil první žalovaný. Dne 28. 4. 2021 bylo předloženo vyjádření žalobce k písemnému vyjádření žalovaných. Dne 29. 4. 2021 proběhlo jednání, bylo doplňováno dokazování a žalovaní byli vyzváni podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení na svou obranu. Jednání bylo dále za účelem dalšího doplnění dokazování odročeno na 13. 7. 2021. Usnesením ze dne 10. 6. 2021 byla žalovaným stanovena lhůta k doplnění skutkových tvrzení po poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. při jednání konaném dne 29. 4. 2021 do 2. 7. 2021. Dne 28. 6. 2021 do spisu přišlo vyjádření právního zástupce druhé žalované obsahující doplňující skutková tvrzení včetně doložených listinných důkazů. Dne 2. 7. 2021 se k věci vyjádřil a doplnil skutková tvrzení první žalovaný. Další doplňující podání od prvního žalovaného do spisu přišlo 4. 7. 2021. Dne 2. 7. 2021 žalobce do spisu zaslal protokol z jednání ve věci Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 28. 6. 2021, při němž bylo rozhodnuto soudem I. stupně, že návrh manželů [jméno FO] na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů ze dne 29. 5. 2008 byl zcela zamítnut. Dne 13. 7. 2021 se konalo jednání ve věci, bylo doplňováno dokazování a jednání bylo odročeno na den 22. 7. 2021 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 19. 7. 2021 byl předložen písemný závěrečný návrh ze strany žalobce ve výše uvedeném řízení. Dne 19. 7. 2021 první žalovaný (žalobce v tomto řízení) vznesl námitku podjatosti soudkyně projednávající věc a bylo žádáno o její vyloučení z projednávané věci z důvodu podjatosti vůči účastníkům řízení. Dne 15. 7. 2021 se vyjádřila ve věci prostřednictvím právního zástupce druhá žalovaná, přičemž navrhovala, aby se soud zabýval i platností výpovědi a tím, zda návrh na vyklizení garáže je důvodný, přičemž pokud dospěje k závěru, že ano, aby řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Dne 21. 7. 2021 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na přerušení řízení. Dne 22. 7. 2021 byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno a žalovaným byla uložena povinnost k vyklizení garáže. Zároveň byl zamítnut návrh prvního žalovaného označený jako protižaloba, kterým bylo navrhováno, aby soud rozhodl, že výpověď z nájmu garáže udělená žalobci představenstvem, je neplatná. Rozhodnutí bylo doručeno prvnímu žalovanému (žalobci v tomto řízení) dne 11. 8. 2021. Dne 23. 8. 2021 požádal první žalovaný (žalobce v tomto řízení) o doplnění rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], jímž byl návrh žalovaného ze dne 20. 7. 2021 na přerušení řízení zamítnut, konkrétně o doplnění odůvodnění, na čem bylo založeno zamítnutí tohoto návrhu. Dne 23. 8. 2021 do spisu došlo odvolání druhé žalované do vyhlášeného rozsudku (blanketní). Dne 26. 8. 2021 podal blanketní odvolání první žalovaný. Dne 26. 8. 2021 podal první žalovaný i samostatné odvolání do výroku, jímž byl zamítnut jeho návrh, aby soud rozhodl o tom, že výpověď z nájmu garáže, je neplatná. Dne 1. 9. 2021 byl usnesením č. j. [Anonymizováno] vyzván první žalovaný a téhož dne usnesením č. j. [Anonymizováno] i druhá žalovaná k řádnému doplnění blanketně podaných odvolání. Dne 21. 9. 2021 do spisu přišlo doplnění odvolání ze strany druhé žalované. Dne 15. 9. 2021 do spisu došlo podání prvního žalovaného, v němž žádal o opravu rozsudku. V tomto podání nebylo obsaženo doplnění odvolání. Dne 23. 9. 2021 byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen dne 5. 10. 2021. Dne 18. 10. 2021 bylo rozesláno odvolání. Dne 21. 10. 2021 bylo vydáno doplňující usnesení č. j. [Anonymizováno] (doplňující usnesení ze dne 21. 10. 2021, č. j. [Anonymizováno]). Téhož dne pak pod č. j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o tom, že návrh prvního žalovaného, aby v záhlaví rozsudku bylo doplněno i jméno zástupce žalobce, se zamítá z důvodu, že u žalobce tato osoba působí jako zaměstnanec. Dne 27. 10. 2021 se soudkyně projednávající věc vyjádřila k námitce podjatosti a téhož dne byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 2. 1. 2022 do spisu přišlo doplnění odvolání prvního žalovaného do rozsudku. Dne 19. 5. 2022 pod č. j. [Anonymizováno] bylo vydáno Krajským soudem v [adresa] usnesení, jímž byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a vrácen k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 6. 2022. V rozhodnutí bylo soudu prvního stupně uloženo doplnit dokazování s tím, že je třeba doplnit skutková tvrzení žalobce, případně i žalovaných, přičemž pokud by v dalším řízení okresní soud dospěl k závěru, že výpověď z nájmu garáže byla platná a účinná, musel by znovu posoudit s ohledem na probíhající řízení před krajským soudem, zda může učinit závěr o náležitosti projevu vůle žalujícího družstva k podání výpovědi z nájmu garáže. Dne 23. 6. 2022 žádal [Jméno žalobce A] o nařízení jednání. Dne 24. 6. 2022 byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení ve smyslu právního názoru odvolacího soudu ve zrušujícím rozhodnutí, a to do 31. 8. 2022 (usnesení č. j. [Anonymizováno]). Dne 27. 6. 2022 byl první žalovaný, tedy žalobce v tomto řízení, informován o tom, že dle pokynů odvolacího soudu došlo nejprve k písemné výzvě žalobci k doplnění skutkových tvrzení s tím, že následně budou učiněny další právní úkony. Dne 31. 8. 2022 do spisu přišlo doplnění skutkových tvrzení žaloby. Dne 31. 8. 2022 bylo nařízeno jednání na 3. 11. 2022 a doplňující skutková tvrzení byla přeposlána žalovaným, resp. prvnímu žalovanému a právnímu zástupci druhé žalované. Dne 6. 10. 2022 byla soudu předložena pravomocná rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], jimiž byl návrh navrhovatelů, manželů [jméno FO], o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů žalobce v posuzovaném řízení zamítnut a jímž toto rozhodnutí bylo potvrzen i odvolacím soudem. Dne 10. 10. 2022 požádal právní zástupce druhé žalované o doplnění dokazování, a to členským spisem žalovaných v kompletní podobě. Dne 20. 10. 2022 byl žalobce vyzván k předložení členského spisu. Dne 27. 10. 2022 sdělil žalobce soudu, že od posledního předložení tohoto spisu soudu nebyly do spisu vloženy žádné další listiny, mimo těch, které dokládají vyloučení manželů [jméno FO] z bytového družstva s tím, že další korespondence je pak součástí řady soudních spisů, ke kterým mají žalovaní přístup. Dne 31. 10. 2022 do spisu přišlo další obsáhlé vyjádření právního zástupce druhé žalované. Dne 1. 11. 2022 se ve věci vyjádřil první žalovaný. Dne 2. 11. 2022 zaslal první žalovaný soudu další návrhy na doplnění dokazování. Dne 3. 11. 2022 se konalo jednání ve věci, bylo doplňováno dokazování a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na 5. 1. 2023. Dne 8. 12. 2023 byl vyzván první žalovaný, aby soudu obratem předložil znalecký posudek, který navrhoval provést k důkazu s tím, že již v předchozí době byla soudem stanovena lhůta k jeho předložení, která již uplynula a dále byl i žalobce vyzván k předložení dalších listin. Dne 13. 12. 2022 došlo ze strany žalobce k předložení žádaných listin. Dne 21. 12. 2022 přišlo do spisu další vyjádření žalobce v posuzovaném řízení. Dne 26. 12. 2022 přišlo do spisu podání prvního žalovaného, včetně doložených listin. Dne 3. 1. 2023 do spisu přišlo další vyjádření druhé žalované. Dne 5. 1. 2023 bylo rozhodnuto Okresním soudem v [adresa] pod č. j. [Anonymizováno] o vyloučení protižaloby podané prvým žalovaným dne 5. 1. 2023 do protokolu při jednání soudu ve znění: Žalobce je povinen převést garáž č. [hodnota] postavenou na pozemku parc. č. [Anonymizováno] do osobního vlastnictví žalovaných dle zákona č. 72/1994 Sb., a to do 2 měsíců od právní moci rozhodnutí, k samostatnému projednání. Dne 5. 1. 2023, v 11:40 hodin, byla do datové schránky soudu doručena omluva právního zástupce druhé žalované z jednání soudu nařízeného na 12:00 hodin, a to z důvodu zdravotní indispozice. V době jednání soudu nebyla tato listina k dispozici. Ve věci bylo jednáno s tím, že při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žalovaným uložena povinnost předmětnou garáž vyklidit, byl zamítnut návrh prvního žalovaného označený jako protižaloba, kterým bylo navrhováno, aby soud rozhodl, že výpověď z nájmu garáže udělená žalobci představenstvem [adresa] je neplatná. Rozsudek byl účastníkům doručen dne 8. 2. 2023 (prvnímu žalovanému – žalobci v tomto řízení). Dne 17. 1. 2023 přišla do spisu žádost žalobce o doplnění protokolace závěrečného návrhu žalobce. Dne 17. 1. 2023 podal první žalovaný návrh na opravu výroku usnesení č. j. [Anonymizováno] se žádostí, aby ve výroku byly uvedeny důvody rozhodnutí. Dne 25. 1. 2023 zaslal první žalovaný soudu podání, v němž vyjádřil nesouhlas s tím, aby byla doplněna protokolace závěrečného návrhu žalobce, neboť dle prvního žalovaného formulovaný závěrečný návrh neodpovídá skutečně vyslovenému závěrečnému návrhu. V mezidobí soud zjišťoval, zda [právnická osoba] hodlá vstoupit do řízení jako vedlejší účastník tak, jak bylo navrhováno prvním žalovaným. To bylo katastrálním úřadem odmítnuto. Zároveň bylo zjišťováno, zda hodlá vystupovat jako vedlejší účastník na straně žalované [právnická osoba], která sdělila, že jako vedlejší účastník na straně žalované má zájem vystupovat a udělila plnou moc k zastupování [Jméno žalobce A], tedy prvnímu žalovanému, co by zmocněnci, a to podáním ze dne 30. 1. 2023, doručeným Okresnímu soudu v [adresa] dne 1. 2. 2023. V důsledku dohledání zvukového záznamu byl soudem ve věci pořízen celý přepis závěrečných návrhů tak, jak zazněly s tím, že o této skutečnosti byli účastníci informováni přípisem ze dne 3. 2. 2023. Dne 8. 2. 2023 podal první žalovaný návrh na opravu odůvodnění rozsudku s tím, že se jedná o zjevnou nesprávnost v datu vydání [adresa]. Další návrh na opravu odůvodnění rozsudku ze strany prvního žalovaného přišel dne 9. 2. 2023 a další návrh na opravu odůvodnění rozsudku ze strany prvního přišel dne 10. 2. 2023. Dne 16. 2. 2023 pod č. j. [Anonymizováno] bylo vydáno usnesení, jímž bylo doplněno odůvodnění usnesení č. j. [Anonymizováno], jímž bylo rozhodováno o vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání. Dne 17. 2. 2023 ze strany prvního žalovaného přišel další návrh na opravu odůvodnění rozsudku. Dne 20. 2. 2023 přišlo do spisu blanketní odvolání druhé žalované. Dne 21. 2. 2023 přišlo do spisu blanketní odvolání prvního žalovaného. Usneseními ze dne 23. 2. 2023 byli oba žalovaní vyzváni k doplnění blanketně podaného odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů. Dne 9. 3. 2023 do spisu přišel návrh prvního žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 12. 3. 2023 ze strany právního zástupce druhé žalované přišel návrh na opravu odůvodnění rozsudku s tím, že rozsudek neodpovídá kritériím § 157, a tudíž nemůže být reagováno na výzvu soudu k odstranění vad odvolání, které bylo podáno v blanketní formě. Dne 15. 3. 2023 pod č. j. [Anonymizováno] bylo vydáno usnesení, jímž bylo částečně opraveno odůvodnění rozsudku vydaného pod č. j. [Anonymizováno] (chyba v datu, záměna slov byt - garáž). Zároveň podáním ze dne 17. 3. 2023 byl první žalovaný vyzván, aby k žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů vyplnil přiložené prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech a potvrzení o aktuální výši důchodu, případně jiných příjmů. Tato výzva byla doručena žalobci dne 22. 3. 2023. Dne 5. 4. 2023 pak bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti prvního žalovaného o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to z důvodu nepředložení listin a z důvodu zjištění majetku žalovaného dle výpisu z katastru nemovitostí. Dne 26. 4. 2023 podal proti výše uvedenému usnesení blanketní odvolání první žalovaný. Usnesením ze dne 28. 4. 2023 byl první žalovaný vyzván k odstranění vad podaného blanketního odvolání, resp. k jeho doplnění. Usnesením ze dne 28. 4. 2023 vydaným pod č. j. [Anonymizováno] byl zamítnut návrh prvního žalovaného i druhé žalované na vydání opravného usnesení, kterým mělo být opraveno odůvodnění rozsudku Okresního soudu v [adresa] vydaného pod č. j. [Anonymizováno] ze dne 5. 1. 2023. Dne 30. 4. 2023 požádala o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů [právnická osoba], tedy vedlejší účastnice. Jejímu zmocněnci, tedy prvému žalovanému, jehož zastupování nebylo v té době zrušeno, byla doručena výzva k tomu, aby vedlejší účastnice doložila prohlášení o svých majetkových a osobních poměrech, a to do 16. 5. 2023. Zásilku obdržel obecný zmocněnec vedlejší účastnice dne 9. 5. 2023. Dne 19. 5. 2023 byla zamítnuta žádost vedlejší účastnice o ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, že na výzvu soudu nebylo reagováno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 6. 2023, a to za situace, kdy obecnému zmocněnci vedlejší účastnice (prvnímu žalovanému) bylo rozhodnutí doručeno dne 23. 5. 2023. Dne 24. 5. 2023 do spisu přišlo doplnění odvolání proti usnesení ze dne 5. 4. 2023, č. j. [Anonymizováno], jímž nebyl prvnímu žalovanému ustanoven zástupce z řad advokátů. Dne 27. 5. 2023 došel do spisu od prvního žalovaného návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to opravu odůvodnění rozsudku. Dne 31. 5. 2023 byla věc předložena krajskému soudu jednak k rozhodnutí o odvolání prvního žalovaného do rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh prvního žalovaného na ustanovení zástupce (čl. 478), a zároveň byla věc předložena k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 2. 6. 2023 Krajský soud v [adresa] rozhodl o zamítnutí návrhu prvního žalovaného na určení lhůty k provedení procesního úkonu – opravy odůvodnění (rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 6. 2023. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že o návrzích bylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Usnesením ze dne 10. 8. 2023 vydaným Krajským soudem v [adresa] pod č. j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto tak, že návrhy žalovaných na opravu odůvodnění rozsudku Okresního soudu v [adresa], č. j. [Anonymizováno], ze dne 5. 1. 2023 se zamítají. Rozhodnutím ze dne 10. 8. 2023 vydaným pod č. j. [Anonymizováno] pak Krajský soud v [adresa] rozhodl o tom, že se potvrzuje usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [Anonymizováno], jímž byla zamítnuta žádost prvého žalovaného o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 3. 9. 2023 došel další návrh prvního žalovaného na opravu odůvodnění rozsudku č. j. [Anonymizováno]. Dne 3. 9. 2023 do spisu přišlo doplnění odvolání proti rozsudku ze strany prvního žalovaného, tedy žalobce v tomto řízení [Jméno žalobce A]. Další doplnění odvolání ze strany [Jméno žalobce A] přišlo dne 4. 9. 2023. Dne 20. 9. 2023 byl spis předložen odvolacímu soudu. V mezidobí, a to dne 25. 9. 2023, bylo do datové schránky soudu doručeno další doplnění odvolání proti rozsudku ze strany prvního žalovaného. Dne 24. 1. 2024 do spisu byla ze strany žalobce v posuzovaném řízení doložena pravomocná rozhodnutí ve věci sp. zn. [Anonymizováno] vedené u Krajského soudu v [adresa], konkrétně rozhodnutí [Anonymizováno] s doložkou právní moci dne 15. 1. 2024. Dne 16. 4. 2024 bylo odvolacím soudem zjišťováno, zda žalovaní souhlasí se vstupem [jméno FO], jako vedlejší účastnice, do řízení. Zároveň byl žalobce vyzván k vyjádření se k návrhu na přerušení řízení, který podal první žalovaný ve svém doplňujícím podání k odvolání ze dne 25. 9. 2023. Zároveň byl činěn dotaz na stav dovolacího řízení. Dne 18. 4. 2024 sdělil žalobce ve výše uvedeném řízení, že s přerušením souhlasí. Dne 13. 5. 2024 bylo Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] rozhodnuto o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. [Anonymizováno], ze dne 30. 8. 2022. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 5. 2024.

6. Přípisem Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 6. 2024 do spisu sp. zn. 21 C 19/2022 vzal soud za prokázané, že Krajský soud v [adresa] požádal o urgentní vrácení spisu sp. zn. [adresa] ke spisu KS [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] z důvodu vznesené námitky věcné nepříslušnosti krajského soudu.

7. Záznamem z infosoudu ve věci vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo k 10. 9. 2024 (projednáváno odvolání do rozsudku ve věci sp. zn. [Anonymizováno]) zjištěno, že 6. 8. 2024 rozhodl odvolací soud o pokračování v řízení a z důvodu vznesené námitky věcné nepříslušnosti byl spis dne 9. 8. 2024 předložen Vrchnímu soudu v Praze, který o této námitce rozhodl a spis dne 5. 9. 2024 vrátil zpět odvolacímu soudu.

8. Ze spisu vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud pro období, po které bylo přerušeno řízení ve věci sp. zn. [Anonymizováno] do rozhodnutí ve věci sp. zn. [Anonymizováno], tedy pro období od 10. 11. 2008, kdy bylo řízení přerušeno, do 27. 6. 2019, kdy bylo změněno odvolacím soudem rozhodnutí soudu I. stupně změněno tak, že v řízení se pokračuje, zjistil následující: Dne 30. 6. 2008 byla podána původně u Okresního soudu v [adresa] žalobci, [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], žaloba označená jako návrh na neplatnost usnesení členské schůze, jíž se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, že usnesení členské schůze [adresa] ze dne 29. 5. 2008 je neplatné. Dne 15. 7. 2008 byla do spisu založena fotokopie žaloby vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], v níž [právnická osoba] žalovalo [Jméno žalobce A] a [jméno FO] na vyklizení garáže specifikované v návrhu (výše uvedená žaloba založena jako listinný důkaz). V rámci řízení původně zahájeného žalobci podanou žalobou u Okresního soudu v [adresa] a původně vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo přistoupeno k předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné nepříslušnosti, o níž bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto dne 29. 9. 2008 tak, že věc bude postoupena Krajskému soudu v [adresa]. Po postoupení věci Krajskému soudu v [adresa] dne 6. 11. 2008 byli žalobci v rámci řízení nadále již vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 13. 11. 2008 došla Krajskému soudu v [adresa] žádost žalobce [Jméno žalobce A] o přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 15. 11. 2008 byl žalobce vyzván k vyplnění podkladů pro rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 4. 12. 2008 bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků [Jméno žalobce A]. Dne 29. 12. 2008 byli znovu žalobci [Jméno žalobce A] a [jméno FO] vyzváni k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Dne 30. 12. 2008 došlo do spisu odvolání žalobce proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 31. 12. 2008 byla soudu doručena žádost, aby soud posečkal se zaplacením soudního poplatku. Dne 5. 1. 2009 bylo Krajským soudem v [adresa] rozhodnuto o odmítnutí odvolání žalobce a) [Jméno žalobce A] proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a to z důvodu jeho opožděnosti. Dne 21. 1. 2009 se žalobce a) odvolal proti usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 1. 2009, jímž bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho odvolání. Zároveň podal žádost o prominutí nedodržení lhůty k podání odvolání. Usnesením ze dne 26. 1. 2009 byl žalobce a) vyzván, aby doložil skutečnosti důležité pro posouzení důvodnosti jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Dne 2. 2. 2009 podal žalobce a) podání, v němž žádal o opravu výroku a odůvodnění usnesení č. j. [Anonymizováno], a to za situace, kdy ve výše uvedeném usnesením bylo zaměněno ve výroku a v odůvodnění postavení účastníků řízení. Dne 3. 2. 2009 bylo rozhodnuto o opravě odůvodnění a výroku usnesení č. j. [Anonymizováno] ze dne 5. 1. 2009, a to usnesením č. j. [Anonymizováno]. Dne 10. 2. 2009 došlo do spisu odvolání žalobce a) do usnesení č. j. [Anonymizováno] (do opravného usnesení.). Usnesením ze dne 18. 2. 2009 došlo k vydání opravného usnesení (č. j. [Anonymizováno]), kdy bylo ještě znovu opraveno odůvodnění usnesení Krajského soudu v [adresa] č. j. [Anonymizováno]. Dne 19. 3. 2009 byla věc s odvoláním žalobce a) do usnesení na č. l. 36 a 41 předložena Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 6. 4. 2009 potvrdil opravná usnesení Krajského soudu v [adresa] shora uvedená a téhož dne bylo Vrchním soudem v Praze vydáno i usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o neosvobození žalobce od soudních poplatků. Po návratu spisu ke Krajskému soudu v [adresa] bylo 27. 5. 2009 rozhodnuto o tom, že zmeškání lhůty žalobce a) k podání odvolání proti usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 4. 12. 2008 se nepromíjí a dne 28. 5. 2009 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Proti usnesení č. j. [Anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o neprominutí zmeškání lhůty žalobci a) bylo podání odvolání soudu došlé dne 16. 6. 2009. Dne 23. 6. 2009 byl žalobce a) vyzván k doplnění svého odvolání do usnesení č. j. [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 1. 7. 2009 bylo řízení vedené pod č. j. [Anonymizováno] po nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Dne 20. 7. 2009 žalobce zaslal doklad o uhrazení soudního poplatku. Dne 11. 8. 2009 byla věc předložena s odvoláním žalobce a) k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 19. 8. 2009, č. j. [Anonymizováno], potvrdil usnesení soudu I. stupně, jímž nebylo žalobci a) prominuto zmeškání lhůty pro podání odvolání do usnesení č. j. [Anonymizováno] ze dne 4. 12. 2008. Dne 29. 9. 2009 bylo Krajským soudem vydáno pod č. j. [Anonymizováno] usnesení, jímž byla žalovanému uložena povinnost vyjádřit se k žalobě. Vyjádření k žalobě bylo předloženo dne 13. 10. 2009. Toto bylo doručeno žalobcům, přičemž žalobce a) se k vyjádření žalovaného vyjádřil dne 18. 11. 2009. Dne 10. 12. 2009 navrhl žalobce a) postup dle § 114c o. s. ř. ve znění účinném v době podání žaloby. Dne 28. 12. 2009 bylo o tomto návrhu rozhodnuto tak, že byl zamítnut (usnesení č. j. [Anonymizováno]). Dne 11. 3. 2010 bylo nařízeno jednání na den 21. 6. 2010. Dne 21. 6. 2010 se konalo jednání, k němuž se dostavil žalobce a), nikoliv žalobkyně b) s tím, že žalobce a) omluvil žalobkyni b) a žádal o odročení jednání, neboť se žalobkyně b) chce jednání zúčastnit osobně. Jednání bylo přeodročeno na den 3. 8. 2010. Dne [Datum narození žalobce B] pak bylo vydáno usnesení, jímž byli žalobci vyzváni k doplnění skutkových tvrzení žaloby. Upřesnění skutkových tvrzení s požadavkem, mimo jiné i na náhradu škody ve výši 50 000 Kč, bylo žalobci soudu doručeno dne 27. 7. 2010. Toto podání bylo zasláno žalované. Dne 3. 8. 2010 se konalo jednání. Žalobce a) byl osobně přítomen. Při jednání soudu dne 8. 10. 2010 bylo ze strany obou stran sporu shodně navrženo, aby řízení v této věci bylo přerušeno podle § 110 o. s. ř. s tím, že je možné mimosoudní vyřízení věci a zpětvzetí žaloby. Téhož dne bylo vyhlášeno usnesení o přerušení řízení, které nabylo právní moci dne 1. 9. 2010. Dne 16. 11. 2010 požádal žalovaný, aby soud v řízení pokračoval, neboť nedošlo k mimosoudní dohodě mezi účastníky řízení. Dne 16. 11. 2010 tedy bylo rozhodnuto o pokračování v řízení a jednání bylo nařízeno na 2. 2. 2011. Dne 21. 12. 2010 žalovaná b), která v předchozí době zmocnila žalobce a) k zastupování v řízení, požádala o ustanovení zástupce pro svoji osobu z řad advokátů. Dne 22. 12. 2010 byla žalobkyně b) vyzvána s ohledem na svou žádost k doložení majetkových poměrů. Za těchto okolností bylo dne 17. 1. 2011 rozhodnuto o odročení jednání nařízeného na 2. 2. 2011 na 29. 4. 2011, a to právě z důvodu v mezidobí podané žádosti žalobkyně b) o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 24. 1. 2011 bylo pod č. j. [Anonymizováno] rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 25. 2. 2011 přímo u Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně b) odvolání do shora uvedeného usnesení. Toto odvolání bylo zasláno Krajskému soudu v [adresa] dne 3. 3. 2011. Dne 4. 3. 2011 bylo Krajským soudem v [adresa] pod č. j. [Anonymizováno] vydáno usnesení s výzvou žalobkyni b) k doplnění odvolání. V důsledku potřeby předložení věci odvolacímu soudu tedy bylo jednání původně nařízené na 29. 4. 2011 odročeno na 5. 9. 2011. Dne 18. 3. 2011 do spisu přišlo doplnění odvolání ze strany žalobkyně b). Dne 31. 3. 2011 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze dne 11. 4. 2011 potvrdil usnesení soudu I. stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce žalobkyni b) (č. j. 14 Cmo 165/2011-127). Dne 31. 8. 2011 požádal žalobce a) o odročení jednání nařízeného na 5. 9. 2011 a tentokrát žalobce a) požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Za těchto okolností bylo jednání dne 5. 9. 2011 zrušeno. Dne 17. 10. 2011 bylo rozhodnuto pod č. j. [Anonymizováno] o žádosti žalobce a) o přiznání zástupce z řad advokátů tak, že návrh byl zamítnut. Proti usnesení o zamítnutí zástupce bylo žalobcem a) podáno dne 31. 10. 2011 odvolání. Dne 1. 11. 2011 byl žalobce a) vyzván k doplnění svého odvolání o odvolací důvody. Doplnění přišlo soudu dne 17. 11. 2011. Dne 6. 12. 2011 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze dne 31. 10. 2012 pod č. j. [Anonymizováno] zrušil usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 8. 2011 o neustanovení zástupce žalobci a) s tím, že věc má být znova projednána. Spis byl vrácen Krajskému soudu v [adresa] dne 13. 11. 2012 s tím, že je třeba žalobce vyzvat k doplnění údajů rozhodných pro posouzení jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 21. 11. 2012 podala žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů opětovně žalobkyně b). Dne 12. 12. 2012 byli žalobce a) i žalobkyně b) vyzváni k doložení podkladů pro rozhodnutí o jejich žádostech o ustanovení zástupce. Na tuto výzvu bylo reagováno podáním žalobců z 11. 2. 2013. Dne 19. 2. 2013 bylo Krajským soudem v [adresa] pod č. j. [Anonymizováno] rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobce a) o ustanovení zástupce pro řízení. Téhož dne pak bylo rozhodnuto stejným způsobem o návrhu žalobkyně b), a to pod č. j. [Anonymizováno]. Dne 7. 3. 2013 bylo oběma žalobci podání blanketní odvolání. Oběma žalobcům pak usnesením ze dne 11. 3. 2013 č. j. [Anonymizováno] bylo uloženo doplnění odvolání. Na tuto výzvu bylo reagováno podáním ze dne 24. 3. 2013 ze strany žalobkyně b). Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí dne 8. 4. 2013. Dne 30. 4. 2013 bylo odvolání žalobců do usnesení č. j. [Anonymizováno] odmítnuto. Usnesení soudu I. stupně ze dne 19. 2. 2013 č. j. [Anonymizováno] pak bylo potvrzeno. Dne 3. 3. 2013 bylo nařízeno jednání na den 24. 7. 2013. V mezidobí, dne 29. 5. 2013, bylo vydáno usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč. Dne 6. 6. 2013 přišla žádost žalobců o částečné osvobození od soudních poplatků. Dne 14. 6. 2013 žalobci byli vyzváni k doložení dokladů vztahujících se k jejich žádosti o částečné osvobození od soudních poplatků. Dne 14. 6. 2013 požádal právní zástupce žalované z důvodu dovolených o odročení jednání. Jednání bylo přeodročeno z 24. 7. 2013 na 12. 8. 2013. Dne 23. 6. 2013 podali žalobci blanketní dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013 č. j. [Anonymizováno], jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně b) o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 27. 6. 2013 byla žalobkyně b) usnesením vydaným pod č. j. [Anonymizováno]. vyzvána k doložení plné moci udělené zástupci dovolatele, a to advokátu nebo notáři, případně k doložení svého právnického vzdělání či právnického vzdělání jí zvoleného zástupce [Jméno žalobce A]. Dne 26. 6. 2013 požádal žalobce a) o odročení jednání z 24. 7. 2013, taktéž z důvodu dovolené. Dne 26. 6. 2013 bylo požádáno ze strany žalobců o prodloužení lhůty o 1 měsíc k doložení podkladů týkajících se žalobkyně b) ve vztahu k její žádosti o částečné osvobození od soudních poplatků. Dne 10. 7. 2013 podala žalobkyně b) návrh na vyloučení VSÚ z projednávání věci z důvodu podjatosti. Dne 11. 7. 2013 byla žalobkyně b) vyzvána k doplnění námitky podjatosti o konkrétní skutečnosti. Žalobkyně b) doplnila námitku podjatosti dne 11. 7. 2013. Usnesením ze dne 23. 7. 2013 nebylo žalobci a) a žalobkyni b) přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dne 29. 7. 2013 žalobkyně doplnila námitku podjatosti. Dne 1. 8. 2013 žalobkyně b) podala blanketní odvolání do usnesení ze dne 23. 7. 2013. Dne 7. 8. 2013 soud rozhodl, že vyšší soudní úřednice není vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Dne 8. 8. 2013 žalobce a) podal námitku podjatosti soudce. Dne 9. 8. 2013 bylo odročeno jednání nařízené na 12. 8. 2013 z důvodu vznesené námitky podjatosti soudce ze strany žalobce a). Žalobce a) byl vyzván usnesením ze dne 12. 8. 2013 k doplnění námitky podjatosti. Žalobci si dne 12. 8. 2013 podali blanketní odvolání do usnesení ze dne 23. 7. 2013, jímž nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 14. 8. 2013 bylo žalobcům usnesením uloženo, aby doplnili odvolání ze dne 12. 8. 2013. Žalobci doplnili odvolání dne jednak 22. 8. 2013 a jednak dne 24. 8. 2013. Spis se vznesenou námitkou podjatosti byl nadřízenému soudu předložen dne 9. 9. 2013. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 19. 9. 2013, s výzvou, aby se k vznesené námitce podjatosti vyjádřil i zastupující soudce. Spis byl nadřízenému soudu znovu předložen 7. 10. 2013. Usnesením ze dne 14. 10. 2013 bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí návrhu žalobců na osvobození od soudních poplatků. Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že rozhodující soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci. Dne 20. 11. 2013 podala žalobkyně b) proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze blanketní dovolání. Usnesením ze dne 2. 12. 2013 byla žalobkyně b) vyzvána k předložení plné moci zvoleného zástupce pro dovolání. Dne 20. 12. 2013 opětovně žalobkyně požádala o ustanovení zástupce. Dne 15. 1. 2014 soud prodloužil žalobkyni b) lhůtu k doložení plné moci udělené zástupci pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 6. 3. 2014 bylo řízení o dovolání navrhovatelky b) zastaveno. Proti tomuto usnesení si žalobkyně b) podala dne 24. 3. 2014 blanketní odvolání. K výzvě soudu ze dne 1. 4. 2014 k odstranění vad odvolání žalobce a) podal dne 16. 4. 2014 námitky. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 17. 7. 2014. Usnesením ze dne 17. 6. 2015 bylo usnesení o zastavení dovolacího řízení zrušeno. Dne 12. 7. 2015 žalobkyně b) požádala o ustanovení zástupce pro dovolání. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen 20. 7. 2015. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 26. 8. 2015 za účelem toho, aby soud I. stupně rozhodl o žádostech žalobkyně o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 3. 9. 2015 bylo řízení o žádostech žalobkyně b) o ustanovení zástupce pro dovolací řízení ze dne 11. 7. 2013 a ze dne 12. 7. 2015 zastaveno. Dne 21. 9. 2015 žalobci podali blanketní odvolání do usnesení ze dne 3. 9. 2015. Usnesením ze dne 13. 10. 2015 byla žalobkyně b) vyzvána k odstranění vad blanketního odvolání. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně b) dne 29. 10. 2015 námitky. Usnesením ze dne 3. 11. 2015 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad svého podání (námitek) ze dne 29. 10. 2015. Usnesením ze dne 1. 12. 2015 bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v [adresa], ze dne 13. 10. 2015. Dne 21. 12. 2015 žalobci soudu sdělili, že došlo k podstatné negativní změně jejich majetkových a výdělkových poměrů. Spis byl předložen s odvoláním Vrchnímu soudu v Praze dne 28. 1. 2016, kdy odvolání bylo odmítnuto usnesením ze dne 31. 1. 2016. Spis byl Nejvyššímu soudu v Brně předložen dne 26. 4. 2016. Dovolací řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 26. 7. 2016 a ze dne 27. 7. 2016. Spis byl vrácen prvostupňovému soudu dne 24. 8. 2016. Usnesením ze dne 7. 9. 2016 bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomuto usnesení si žalobci podali dne 19. 6. 2016 blanketní odvolání. Usnesením ze dne 23. 11. 2016 bylo usnesení vydané soudní tajemnicí změněno tak, že řízení se nezastavuje. Jednání ve věci bylo nařízeno dne 13. 1. 2017 na den 20. 2. 2017. Dne 8. 2. 2017 byl podán žalobci návrh na odročení jednání z důvodu jiného ústního jednání. Jednání bylo k jejich žádosti odročeno na 8. 3. 2017. Ve věci proběhlo jednání dne 8. 3. 2017. Dne 27. 3. 2017 bylo ve věci vyhlášeno rozhodnutí. Dne 16. 4. 2017 žalobci do rozhodnutí podali blanketní odvolání. Usnesením ze dne 12. 5. 2017 byli žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání. Dne 22. 5. 2017 žalobce a) podal návrh na opravu rozsudku. Dne 2. 6. 2017 bylo doplněno odvolání ze strany žalobců. Usnesením ze dne 22. 6. 2017 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Dne 26. 6. 2017 žalobci požádali o osvobození od soudních poplatků. Soud vyzval žalobce k doložení jejich majetkové situace. Dne 8. 9. 2017 žalobci podali námitky proti usnesení s výzvou k doložení jejích majetkové situace. Usnesením ze dne 19. 9. 2017 soud nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků. Dne 16. 10. 2017 žalobci podali blanketní odvolání. Po výzvě soudu ze dne 20. 10. 2017 o doplnění odvolání žalobci své odvolání doplnili dne 13. 11. 2017. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 27. 11. 2017. Dne 29. 11. 2017 bylo potvrzeno usnesení ze dne 19. 9. 2017. Dne 16. 9. 2017 si žalobci podali dovolání, které bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 8. 1. 2018. Dovolání bylo odmítnuto 21. 2. 2018. Žalobci byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání usnesením ze dne 30. 4. 2018. Dne 30. 4. 2018 žalobci zaplatili soudní poplatek. Dne 3. 7. 2018 byl spis předložen s odvoláním Vrchnímu soudu v Praze. Dne 28. 11. 2019 došlo k obživnutí věci z důvodu zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně (V meziobdobí však již bylo v posuzovaném řízení pokračováno – viz rozhodnutí odvolacího soudu ve věci vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 27. 6. 2019).

9. Z kopie žádosti žalobce ze dne 11. 7. 2015 uplatněné u žalované bylo zjištěno, že žalobce (a jeho manželka) u žalované předběžně již v minulosti uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], přičemž za 7 let řízení požadoval částku 120 000 Kč (O tomto požadavku rozhodnuto v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro prahu 2 pod sp. zn. [Anonymizováno], tak že žaloba byla pravomocně zamítnuta – poznámka soudu).

10. Z kopie stanoviska [Anonymizováno] ze dne 7. 6. 2021, č. j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná předběžně uplatněný nárok žalobce ze dne 2. 1. 2020 podaný v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného, kdy žalobce (a jeho manželka) požadoval 110 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, projednal a jeho nárok neuznala s tím, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

11. Z kopie žádosti žalobce ze dne 6. 8. 2021 uplatněné u žalované bylo zjištěno, že žalobce u žalované předběžně uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], přičemž za každý rok řízení požadoval 15 000 Kč, tj. 195 000 Kč.

12. Z kopie stanoviska [Anonymizováno] ze dne 2. 10. 2023, č. j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná předběžně uplatněný nárok žalobce v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení posuzovaného řízení ze dne 6. 8. 2021 neuznala s tím, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

14. V řízení vedeném žalobkyní u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, když řízení není doposud ke dni rozhodování soudu skončeno, přičemž žalobce je v nejistotě od 15. 8. 2008, tedy od doručení žaloby, ke dni vydání tohoto rozsudku tedy již po dobu 16 let a jednoho měsíce. Délka řízení je do značné míry ovlivněna tím, že řízení bylo dlouhodobě přerušeno do jiného řízení, v němž se řešila otázka, která měla význam i pro řízení posuzované (řízení z tohoto důvodu přerušeno po dobu více než deseti let - od listopadu 2008 do června 2019), přičemž následně bylo řízení znovu přerušováno dle § 110 o. s. ř. k návrhu účastníků po dobu cca 1 roku (od listopadu 2019 do listopadu 2020) Posuzované řízení bylo složité zejména po procesní stránce s ohledem na enormní procesní aktivitu žalobce a jeho manželky v době, kdy řízení nebylo přerušeno a kdy ve věci bylo opakovaně o řadě procesních návrhů účastníků, zejména však žalobce v tomto řízení a jeho manželky (žalovaných v řízené posuzovaném) opakovaně rozhodováno, jak soudem I, tak i druhého stupně a v některých případech i soudem dovolacím. Na délce řízení se pak velmi významně podílel i sám žalobce zvolenými procesními postupy (opakovaně podávána pouze blanketní odvolání, ve vztahu k nimž musely být soudem činěny další procesní výzvy, opakovaně podávány žádosti o osvobození od soudních poplatků, ačkoli byly opakovaně pravomocně zamítnuty, opakovaně doplňovaná odvolání či návrhy postupně několika podáními zasílanými soudu v rozmezí několika dnů, například návrhy na opravu odůvodnění rozsudku zaslané dne 8. 2., 9. 2. 10. 2. a 17. 2. 2023 či doplnění odvolání do rozsudku postupně zasílaná soudu samostatnými podáními 3. 9., 4. 9. a 20. 9. 2023, nedůvodně vznesené návrhy na určení lhůt k provedení procesního úkonu, nedůvodně vznášené námitky podjatosti vyšší soudní úřednice či nedůvodně vznesené námitky podjatosti soudce, těsně před jednáním, při němž měl být vyhlášen rozsudek, nebo požadavky na vstup vedlejších účastníků do řízení, které opětovně vyžadovali procesní aktivitu ze strany soudu aj.(blíže viz skutková zjištění v bodě 5 až 8 odůvodnění tohoto rozsudku) s tím, že tyto postupy žalobce (i jeho manželky) uplatňoval jak v řízení posuzovaném, tak v řízení do něhož bylo posuzované řízení po určitý časový úsek přerušeno, což svědčí o systematickém a nikoliv ojedinělém postupu žalobce v řízeních, v nichž je účastníkem. Význam posuzovaného řízení soud vyhodnotil jako standardní, když předmětem řízení bylo primárně vyklizení nebytového prostoru – garáže. V posuzovaném řízení se jednalo o sdílenou újmu, kterou žalobce sdílel se svou manželkou, která vystupovala v posuzovaném řízení jako druhá žalovaná. Postup soudu v době, kdy nebylo posuzované řízení přerušeno, je možno hodnotit jako přiměřený, tedy soud ve věci postupoval v přiměřených lhůtách odpovídajících procesní složitosti věci. Pokud pak byl učiněn závěr o celkově již však nepřiměřené době vedení posuzovaného řízení, bylo tak za shora popsaného skutkového stavu učiněno s přihlédnutím k tomu, že soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR zkoumal i průběh souvisejícího řízení, do něhož bylo posuzované řízení přerušeno, a to právě v období takovéhoto přerušení, přičemž v tomto směru byl soudem učiněn závěr, že s ohledem na některá období určité nečinnosti soudu v souvisejícím řízení, tedy ve věci vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], je třeba tedy celkovou délku posuzovaného řízení i přes jeho dlouhodobé přerušení i enormní procesní aktivitu účastníků či postupy žalobce vyhodnotit jako nepřiměřenou. Konkrétně tak soud učinil v důsledku prodlev s postupem ve věci v období od prosince 2011, kdy byl spis sp. zn. [Anonymizováno] předložen s odvoláním do procesního rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze, do října 2012, kdy bylo Vrchním soudem v Praze o odvolání rozhodnuto, a dále v období od července 2014 do června 2015, kdy byl spis opětovně u Vrchního soudu v Praze za účelem rozhodnutí o odvolání do dalšího procesního rozhodnutí 15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

16. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

24. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

25. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení, které nadále pokračuje, přičemž žalobce se dostal do nejistoty ohledně výsledku řízení doručením žaloby dne 15. 8. 2008, tj. přičemž ke dni vyhlášení tohoto rozsudku řízení trvá již více než 16 let. Podstatným důvodem, pro který soud za specifických okolností posuzovaného řízení vyhodnotil délku řízení již jako nepřiměřenou byly právě prodlevy ve vyřizování věci projednávané v souvisejícím řízení, do něhož bylo po určitou dobu posuzované řízení přerušeno (období specifikována v bodě 14 odůvodnění tohoto rozsudku).

26. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup je již takové intenzity, že je na místě přiznat žalobci finanční zadostiučinění, když soud dospěl k závěru, že je třeba vyjít z existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce, která se v těchto řízeních presumuje, přičemž současně soud vyhodnotil, že za dostačující prostředek nápravy již nelze považovat konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku soudního řízení, jehož je účastníkem.

27. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami a že je tedy přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční).

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

29. Soud má za to, že s ohledem na délku řízení přesahující 16 let je již nutné kompenzovat újmu žalobce v penězích, a má za to, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené lhůtě. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud částku 17 000 Kč (tj. 1 417 Kč za jeden měsíc). Je ustálenou praxí, že řízení trvající v délce do 10 let se stanovuje základní roční částka na samé dolní hranici rozmezí vymezeného ve ustálenou judikaturou (viz bod 20), a pro řízení delší dochází k postupnému navyšování této částky, přičemž roční odškodnění ve výši 20 000 Kč se obecně přisuzuje za řízení délkou přesahující 20 let. Jelikož se posuzované řízení délkou nacházelo v rozmezí 10 a 20 let, soud shledal důvod pro navýšení této částky a má za spravedlivé stanovení základní částky ve výši 17 000 Kč za jeden rok k řízení. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013), výpočtem dospěl k základní částce 256 417 Kč (2 roky x 8 500 Kč + 14 roků x 17 000 Kč + 1 měsíc x 1 417 Kč).

30. Ve vztahu ke kritériu délky řízení soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že soud při posuzování základního předpokladu pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně v tomto řízení, tedy již v rámci této úvahy zohlednil, že délka řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] je nepřiměřená, a to zejména v důsledku určitých prodlev s vyřizováním věci vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], do něhož bylo posuzované řízení po určitou dobu přerušeno (blíže viz bod 14 a 25 odůvodnění tohoto rozsudku) a délku řízení tedy soud ve svém důsledku promítl již do této základní úvahy a zároveň i do úvahy o tom, že v daném případě by nebylo dostačující formou odškodnění pouhé konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí její věci v přiměřené době, soud tedy již dále nepřistoupil k další modifikaci základní částky odškodnění ve vztahu k výše uvedenému kritériu.

31. Ve vztahu ke kritériu skutkové, právní a procesní složitosti věci soud vyhodnotil, že jsou zde dány objektivní důvody pro snížení základní částky odškodnění o 40 %. Předmětem řízení bylo primárně vyklizení garáže, přičemž žalobcem či jeho manželkou byl několikrát podán vzájemný návrh, v němž bylo žádáno, aby procesní žalobce ve výše posuzovaném řízení byl povinen s procesními žalovanými uzavřít smlouvu o převodu garáže do jejich vlastnictví (tyto vzájemné návrhy byly buď vyloučeny k samostatnému projednání či zamítnuty, případně odmítnuty) V řízení byla nutná součinnost katastrálního úřadu, také soud vyčkával rozhodnutí v souvisejícím řízení vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], jejímž předmětem byla žaloba o určení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva, a to za situace, kdy bylo zjištěno, že byla podána žalovanými v posuzovaném řízení o neplatnost usnesení členské schůze (shromáždění delegátů [adresa]) ze dne 29. 5. 2008 v bodě 6., kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce v tomto řízení a jeho manželky proti usnesení představenstva ze dne 30. 10. 2007 o výpovědi z garáže, která je předmětem posuzovaného řízení. Řízení bylo třikrát přerušeno, jednou do pravomocného skončení souvisejícího řízení, jednou na základě žádosti účastníků řízení dle § 110 o. s. ř., přičemž následně bylo ještě odvolacím soudem řízení přerušeno do skončení dovolacího řízení v souvisejícím řízení. Byla provedena celá řada listinných důkazů. V posuzovaném řízení poté, kdy již řízení nebylo přerušeno se konalo několik jednání (17. 9. 2019, 12. 11. 2019, 29. 1. 2021, 29. 4. 2021, 13. 7. 2021, 31. 11. 2022 a 5. 1. 2023). Dvě řízení musela být odročena z důvodu pandemie Covid-19. Soud se také musel zabývat velkým množstvím procesních návrhů žalobce, příp. jeho manželky – návrhem na předběžné opatření, návrhy na přerušení řízení, návrhy na pokračování řízení, návrhy na určení procesní lhůty, námitkou podjatosti soudkyně, návrhy na doplnění odůvodnění rozhodnutí, návrhy na ustanovení zástupce žalobci (žalovanému v posuzovaném řízení), následně samostatně podanými návrhy na ustanovení zástupce manželce žalobce, návrhy na opravu rozhodnutí, které byly v některých případech shledány zcela nedůvodnými, rovněž byl dán návrh na vstup vedlejší účastnice [jméno FO], která do řízení vstoupila, přičemž ačkoli původně udělila zmocnění k zastupování žalobci v tomto řízení následně i ona žádala o ustanovení zástupce, které však následně nebylo soudem shledáno důvodným. Žalobcem (žalovaným v posuzovaném řízení) bylo též žádáno o osvobození od soudních poplatků, o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, žalovaní v posuzovaném řízení byli soudem opakovaně poučováni o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů, vyzýváni k doplnění blanketních odvolání a dalších jejich návrhů a soud se musel vypořádávat i s řadou obsáhlých podání účastníků. Ve věci pak soud I. stupně rozhodoval opakovaně o řadě procesních návrhů žalobce a dvakrát o meritu věci, přičemž odvolací soud rozhodoval v meritu věci jedenkrát (aktuálně bude odvolacím soudem rozhodováno opětovně).

32. Ve vztahu ke kritériu podílu žalobce na celkové délce řízení soud uvádí že na délce řízení se podílel významným způsobem i sám žalobce, a proto soud přistoupil ke snížení základní částky odškodnění o 35 %. Žalobce sice zaslal dva návrhy na procesní určení lhůty, ovšem oba tyto návrhy byly shledány nedůvodnými. V prvním případě byla žádost zamítnuta s odůvodněním, že řízení bylo pravomocně přerušeno, stav řízení, do kterého bylo přerušeno, byl pravidelně sledován, přičemž nelze dovodit, že za situace přerušení řízení by okresní soud nekonal procesní úkony a žalobce byl vyzván k tomu, aby případně učinil návrh na pokračování v řízení, což z jeho strany nebylo učiněno, respektive tak bylo učiněno cca rok a půl po obdržení výše uvedeného rozhodnutí. Ve druhém případě se domáhal určení procesní lhůty k rozhodnutí o jeho návrzích na opravu rozhodnutí, přičemž z odůvodnění zamítnutí tohoto návrhu se podává, že o návrzích bylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Z těchto důvodů lze spíše uvažovat nad negativním vlivem těchto návrhů, než že by řízení bylo tímto postupem žalobce urychleno. Ve vztahu k výše uvedenému kritériu pak nebylo možno přehlédnout, že žalobce podával v průběhu řízení opakovaně odvolání pouze blanketní formou, kdy musel být opakovaně soudem vyzýván k odstranění vad takového odvolání, respektive k jeho řádnému doplnění (což se ne vždy stalo). Dále podal žalobce a následně jednou vedlejší účastnice (která v řízení byla zastoupena žalobcem) návrh na ustanovení zástupce, přičemž na výzvu k doložení osobních a majetkových poměrů nebylo ze strany žalobce, co by obecného zmocněnce výše uvedené osoby vůbec reagováno. Žalobce v řízení podal několik návrhů na přerušení řízení, dále také námitku podjatosti soudkyně v řádu několika dní před jednáním, na kterém mělo dojít k vyhlášení rozsudku. Po vydání druhého meritorního rozhodnutí ve věci podal postupně pět návrhů na opravu rozhodnutí co do obsahu jeho odůvodnění, které byly shledány částečně nedůvodnými, odvolání do rozhodnutí ve věci samé pak postupně doplňoval vždy v několika podáních zasílaných soudu v řádu jednotek dnů, čímž zahlcoval spis řadou podání na místo ucelené argumentace, stejně tak jako v případě postupně podávaných návrhů na opravy odůvodnění rozhodnutí soudu, přičemž soudu tedy bylo ze strany žalobce zasíláno celkově velmi vysoké množství různých nekonzistentních podání. Ze všech těchto důvodů a současně i při zohlednění procesních postupů, které žalobce společně se svou manželkou praktikují i v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], do něhož bylo posuzované řízení významnou dobu přerušeno, a které tedy mají dopad i na délku řízení posuzovaného (viz bod blíže bod 8 odůvodnění tohoto rozsudku a skutečnosti uvedené níže ve vztahu k řízení sp. zn. [Anonymizováno]), soud snížil základní částku odškodnění na základě shora uvedeného kritéria v rozsahu výše uvedeném.

33. Ve vztahu ke kritériu postupu soudu v rámci posuzovaného řízení soud vyhodnotil, že postup soudů se v době, kdy řízení nebylo přerušeno, nevyznačoval průtahy v řízení. Soud v těchto obdobích, postupoval v přiměřených lhůtách, řízení byla nařizována pravidelně, a na těchto bylo doplňováno listinné dokazování, byli poučováni účastníci. K výtce žalobce týkajícího se přerušení řízení do pravomocného skončení souvisejícího řízení, kdy žalobce uvedl, že nakonec v řízení bylo pokračováno, aniž by soud nadále vyčkával výsledku řízení pod sp. zn. [Anonymizováno], je třeba zmínit odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodoval o odvolání žalobce do usnesení soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh na pokračování v řízení a v němž bylo konstatováno, že lze připustit, že postup okresního soudu, který přerušil řízení, byl v zásadě správný, neboť krajský soud v žalobě o neplatnost usnesení členské schůze, která odsouhlasila výpověď z nájmu garáže, řeší a prokazuje do určité míry obdobné skutečnosti, které mají být řešeny i v posuzovaném řízení, přičemž že výsledek řízení před krajským soudem by tedy mohl mít vliv na výsledek řízení o vyklizení garáže. Nadto sám žalobce následně podal v posuzovaném řízení návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o dovolání v tomto souvisejícím řízení. Soud neshledal v postupu soudu žádné pochybení, proto z tohoto důvodu nekorigoval základní částku odškodnění, to vše za situace, kdy, jak již je výše uvedeno, postup soudů v souvisejícím řízení, do něhož bylo posuzované řízení dočasně přerušeno, soud zohlednil primárně v závěru o již nepřiměřené délce posuzovaného řízení a nutnosti přistoupit k odškodnění žalobce formou finančního plnění a nikoli již jen konstatováním porušením jeho práva na rozhodnutí věci v přiměřené době.

34. Ve vztahu ke kritériu významu řízení pro žalobce soud vyhodnotil, že posuzované řízení mělo pro žalobce standardní význam. Jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 mezi řízení s vyšším typovým významem pro účastníka se řadí zejména např. řízení trestní, vazební, osobnostní, řízní opatrovnická či řízení týkající se pracovněprávních vztahů nebo řízení o náhradu škody na zdraví. V posuzovaném řízení se spor týkal vyklizení garáže, tedy nebytového prostoru, s tím, že toto řízení tedy rozhodně nelze typově považovat za řízení s vyšším než standardním významem. Žalobce rovněž v průběhu posuzovaného řízení netvrdil zvýšený význam řízení pro svůj zdravotní stav a nejsou zde ani dány důvody pro úvahu o zvýšeném významu řízení pro žalobce z důvodu jeho věku. Současně však soud neshledal důvody pro snížení základní částky odškodnění z důvodu sníženého významu řízení pro žalobce, a proto soud na základě shora uvedeného kritéria nepřistoupil ani ke zvýšení, ani ke snížení základní částky odškodnění.

35. Na základě kritéria sdílené újmy soud dále ještě přistoupil ke snížení základní částky odškodnění o 15 %, a to za situace, kdy žalobce jak v řízení posuzovaném, tak souvisejícím, do něhož bylo po určitou dobu posuzované řízení přerušeno, vystupoval na stejné procesní straně společně se svou manželkou, přičemž předmětem posuzovaného řízení bylo vyklizení garáže jejich osobami užívané, přičemž s ohledem na obsah spisu je zřejmý jejich společný, a tudíž i sdílený zájem na výsledku soudního řízení. (Koncept sdílené újmy lze důvodné aplikovat v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob - viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III.ÚS 3369/17).

36. Co se týká souvisejícího řízení, tedy řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], do něhož bylo v minulosti přerušeno řízení posuzované, soud jak již je shora uvedeno, shledal v tomto řízení prodlevy s postupem ve věci v období od prosince 2011, kdy byl spis sp. zn. [Anonymizováno] předložen s odvoláním do procesního rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze, do října 2012, kdy bylo Vrchním soudem v Praze o odvolání rozhodnuto, a dále v období od července 2014 do června 2015, kdy byl spis opětovně u Vrchního soudu v Praze za účelem rozhodnutí o odvolání do dalšího procesního rozhodnutí. Právě toto zjištění pak soud primárně promítl do svého závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, které bylo ve výše uvedených období přerušeno pro vyčkání rozhodnutí ve výše uvedeném souvisejícím řízení, i do závěru o vhodnosti odškodnit žalobce již formou finančního plnění. Na druhou stranu soud ve vztahu k posouzení tohoto souvisejícího řízení, které ovlivnilo i délku řízení posuzovaného, nemohl přehlédnout, že délka souvisejícího řízení (zejména po dobu, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno) byla ve velmi podstatné míře ovlivněna především postupem žalobce (a jeho manželky), když i v tomto řízení docházelo ze strany žalobce (i jeho manželky)k zahlcování soudu skutečně vysokým počtem procesních návrhů, které jsou v z velké části následně soudem zamítány či odmítány, jsou podávány v blanketní formě, opožděně, nebo jsou nepřípustné V rámci souvisejícího řízení žalobce třikrát požádal o osvobození od soudních poplatků, na následné výzvy k doložení majetkových a osobních poměrů z jeho strany není reagováno, jednou podal do této výzvy námitky, dále jednou žalobce požádal o ustanovení zástupců z řad advokátů, třikrát tento návrh učinila jeho manželka vystupující v řízení jako druhá žalobkyně. Dále byl z jeho strany podán návrh na vyloučení VSÚ a návrh na vyloučení soudkyně, opět bez naplnění všech náležitostí takového návrhu, přičemž byl následně vyzván k doplnění těchto náležitostí (což neučinil). Dvakrát požádal o prodloužení lhůty k doložení tvrzení a důkazů – jednou v rámci řízení o osvobození od soudního řízení a jednou v rámci řízení o ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalobce podal v rámci souvisejícího řízení jedno opožděné odvolání a jedenáct blanketních odvolání, kdy následně musel byl vyzýván k doplňování odvolacích důvodů, přičemž ve dvou případech do těchto výzev podal žalobce námitky. Dále podal žalobce tři blanketní dovolání, bez právního zastoupení. Z důvodů těchto procesních návrhů žalobce, příp. jeho manželky, muselo být také odročeno několik jednání v řízení (např. ze dne 2. 2. 2011 a dne 5. 9. 2011 kvůli žádostem o ustanovení zástupce z řad advokátů), třikrát bylo nařízené jednání odročeno k žádosti žalobce (jednání nařízené na 21. 6. 2010, 24. 7. 2013 a 20. 2. 2017). Řízení bylo také k návrhu žalobce přerušeno dle § 110 o. s. ř. Výše uvedené procesní postupy žalobce (blíže uvedené v bodě 8 odůvodnění tohoto rozsudku), které se skutečně jeví již i jako obstrukční, pak tedy musely být logicky promítnuty do úvahy soudu o celkové složitosti posuzovaného řízení i vlivu žalobce na délku posuzovaného řízení, které se tedy v konečném důsledku odrazily i ve výši ponížení základní částky odškodnění v rozsahu uvedeném u shora uvedených kritérií (viz body 31 a 32 odůvodnění tohoto rozsudku).

37. Jak již je shora uvedeno, základní částka zadostiučinění tedy byla soudem stanovena za posuzované řízení trvající 16 let a jeden měsíc ve výši 256 417 Kč, přičemž soud ze všech shora uvedených důvodů vyhodnotil, že jsou zde však dány důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu celkové složitosti řízení (snížení o 40 %), z důvodu chování žalobce v řízení (snížení o 35 %) a dále z důvodu sdílené újmy (snížení o 15 %). Žalobci tak náleží jako odškodnění jemu vzniklé nemajetkové újmy částka ve výši 25 641 Kč, a proto tedy soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 641 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 3. 7. 2020 do zaplacení, když o přiznání úroku z prodlení bylo rozhodováno s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku a zároveň i při zohlednění toho, že žalovaná se do prodlení s plněním dostala po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou mělo Ministerstvo spravedlnosti na mimosoudní projednání věci, přičemž s ohledem na skutečnost, že žádost o mimosoudní projednání věci byla žalobcem podána dne 2. 1. 2020, jak tvrdí žalobce a potvrdila i žalovaná ve svém stanovisku ze dne 7. 6. 2021, je zřejmé, že tedy dnem 3. 7. 2020 byla již žalovaná v prodlení s plněním odškodnění žalobci vzniklé nemajetkové újmy. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud ve zbývajícím rozsahu požadavek žalobce jako nedůvodný zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož byla plná náhrada nákladů řízení přiznána žalobci, a to za situace, kdy rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění záviselo na úvaze soudu. Za těchto okolností soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladu řízení v celkové výši 2 600 Kč. Žalobci přiznaná náhrada nákladů řízení se pak skládá z částky 2 000 Kč jakožto náhrady za zaplacený soudní poplatek, dále z nákladů řízení žalobcem účelně vynaložených, které spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 2 x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za podání žaloby a odvolání ze dne 14. 11. 2022.

39. Pouze pro úplnost soud uvádí, že neshledal účelným úkon spočívající v podaném odvolání dne 23. 6. 2023, když toto odvolání nebylo přípustné vzhledem k tomu, že toto odvolání bylo podáno do usnesení ze dne 27. 10. 2022, č. j. 21 C 19/2022-13, které již bylo pravomocně rozhodnuté, přičemž do tohoto usnesení již žalobce podal odvolání dne 14. 11. 2022, a o tomto jeho odvolání bylo odvolacím soudem dne 13. 1. 2023 rozhodnuto. Dále žalobci nenáleží odměna za odvolání ze dne 11. 4. 2023, když toto směřovalo do usnesení, kterým bylo zastaveno řízení vůči původní žalobkyni [jméno FO], a toto bylo pravomocně rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 7. 2023, č. j. 21 C 19/2022-65, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2023, č. j. 70 Co 267/2023-74, tak, že ve vztahu mezi původní žalobkyní a žalovanou nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení.

40. Lhůta k plnění byla žalované poskytnuta dle § 160 o. s. ř. k její žádosti patnáctidenní, a to za účelem umožnění organizačního převodu finančních prostředků mezi jednotlivými složkami státu, to vše za situace, kdy poskytnutí lhůty v tomto rozsahu dle přesvědčení soudu nezasahuje významnějším způsobem do oprávněného zájmu žalobce, zejména za situace přiznaných úroků z prodlení plynoucích až do zaplacení dlužné částky.

Poučení