21 C 190/2023-63

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Janem Kočerem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 13 282 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 745,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 6 536,89 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 13 282 Kč. Požadoval nahradit škodu, která má spočívat v nákladech zastoupení advokátem [anonymizována čtyři slova]. V obou byl nejprve uznán vinným, avšak v návaznosti na podaná odvolání byla obě řízení nakonec zastavena. Ohledně odpovědnosti státu za škodu odkázal na judikaturu Ústavního soudu (včetně analogie mezi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]). Náklady zastoupení vyčíslil v částce 13 282 Kč (sestávající z odměny a paušální náhrady hotových výdajů za sedm úkonů právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, účast na jednání před správním orgánem ve dnech [datum], [datum] a [datum] (dvakrát) a odvolání (dvakrát), náhrady za promeškaný čas, cestovní výdaje a náhrady za DPH). U žalované nárok uplatnil, ale nebylo mu vyhověno.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Upozornila, že principy, které se použijí pro [anonymizováno] řízení, nelze pro přestupkové řízení použít. V projednávané věci chybí pravomocné rozhodnutí, které by bylo zrušeno. Též odkázala na judikaturu Ústavního soudu. II. Zjištění skutkového stavu II. A. Průběh prvního přestupkového řízení 3. Ze správních spisů [stát. instituce] („ prvostupňový správní orgán“) sp. zn. [spisová značka] (resp. sp. zn. [anonymizováno] [číslo]), též označen [číslo], a sp. zn. [spisová značka], též označen [číslo], soud zjistil následující (pro řízení relevantní) skutečnosti.

4. Řízení o přestupku bylo zahájeno prvostupňovým správním orgánem na základě oznámení o zahájení řízení o přestupku ze [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a to v návaznosti na oznámení o [anonymizována dvě slova] z [datum]. Dne [datum] byl žalobce předvolán k jednání na [datum]. Zástupce žalobce požádal o odročení z důvodu kolize s dříve nařízeným soudním jednáním (viz přípis z [datum], včetně předvolání z [datum]). Prvostupňový správní orgán této žádosti vyhověl (viz přípis z [datum]).

5. Posléze bylo řízení o tomto (prvním) a dalším (druhém) přestupku zahájeno prvostupňovým správním orgánem na základě oznámení o zahájení řízení o [anonymizováno] z [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a to (pokud jde o [anonymizována dvě slova]) v návaznosti na oznámení o [anonymizována dvě slova] z [datum].

6. Dne [datum] byl žalobce předvolán k jednání na [datum]. Zástupce žalobce požádal o odročení z důvodu kolize s dříve nařízeným soudním jednáním (viz přípis z [datum], včetně předvolání z [datum]). Prvostupňový správní orgán jednání odročil (viz přípis z [datum]). Jednání se konalo [datum] (od 8:00 do 10:10 hodin) v [obec], účastnil se jej i zástupce žalobce (viz protokol z [datum]).

7. Dne [datum] byl žalobce opětovně předvolán k jednání na [datum]. Požádal o odročení z důvodu [anonymizováno] (viz přípis z [datum], včetně rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, s tím, že má zájem se jednání účastnit). Jednání se konalo [datum] (od 10:20 do 11:10 hodin) v [obec], účastnil se jej i zástupce žalobce (viz protokol z [datum]). [Anonymizovaný odstavec.]

9. Proti prvostupňovému rozhodnutí 1 podal žalobce (prostřednictvím zástupce) dne [datum] odvolání.

10. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] („ odvolací správní orgán“) z [datum] (správně [datum] – pozn. soudu), [číslo jednací] („ odvolací rozhodnutí 1“), bylo prvostupňové rozhodnutí 1 i. v části týkající se prvního skutku ([anonymizováno]) zrušeno a řízení bylo zastaveno, ii. v části týkající se druhého skutku ([anonymizováno]) zrušeno a vráceno prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání a iii. v části týkající se uloženého omezujícího opatření zrušeno a řízení bylo zastaveno.

11. Odvolací správní orgán dospěl k závěru, že prvostupňový správní orgán nepostupoval v souladu se zákonem a neprovedl řádné dokazování. Pokud jde o první skutek zanikla odpovědnost za přestupek z důvodu uplynutí promlčecí doby. Její běh byl řádně přerušen zahájením [anonymizována dvě slova] [datum], a odpovědnost tak zanikla [datum]; opětovné zahájení [anonymizována dvě slova] [datum] nemůže mít na běh promlčecí doby žádný vliv. Nadto si ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení]) prvostupňový správní orgán nevyžádal souhlas osoby přímo postižené spácháním [anonymizováno] (skutek totiž nesprávně právně kvalifikoval). Pokud jde o druhý skutek neprovedl prvostupňový správní orgán řádné dokazování, řízení bylo vedeno zmatečně a nevedlo k řádnému objasnění věci. Nadto uvedl, že uložený [anonymizována dvě slova] byl nepřiměřený a jeho odůvodnění nepřezkoumatelné. Stejně i uložené omezující opatření bylo nepřiměřené, nelogické a nezohledňovalo okolnosti věci.

12. V rámci nového projednání bylo prvostupňovým správním orgánem zahájeno řízení o přestupku (viz [anonymizováno] z [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). Dne 1. 7. 2022 byl žalobce předvolán k jednání na [datum]. Jednání se konalo [datum] (od 8:00 do 9:35 hodin) v [obec], účastnil se jej i zástupce žalobce (viz protokol z [datum]).

13. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu z [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (na opisu usnesení je uvedeno datum [datum] – pozn. soudu, viz čl. 7 správního spisu), bylo řízení zastaveno. Prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že skutek nebyl žalobci prokázán, resp. nebyl zjištěn řádný (přesný a skutečný) skutkový stav, na jehož základě by bylo možné shledat vinu žalobce. II. B. Průběh druhého přestupkového řízení 14. Ze správního spisu prvostupňového správního orgánu sp. zn. [spisová značka], [anonymizována tři slova] [rok], soud zjistil následující (pro řízení relevantní) skutečnosti.

15. Řízení o přestupku bylo zahájeno prvostupňovým správním orgánem na základě oznámení o zahájení řízení o přestupku z [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a to v návaznosti na oznámení o spáchání přestupku ze [datum]. Dne [datum] byl žalobce předvolán k jednání na [datum]. Požádal o odročení z důvodu nemoci (viz přípis z [datum], včetně rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti). Jednání se konalo [datum] (od 9:00 do 10:40 hodin) v [obec], účastnil se jej jen zástupce žalobce (viz protokol z [datum]). Jelikož žalobce trval na své účasti na jednání (viz přípis z [datum]), jednání pokračovalo ještě [datum] (od 9:00 do 10:00 hodin) v [obec], účastnil se jej i zástupce žalobce (viz protokol z [datum]). [Anonymizovaný odstavec.]

17. Proti prvostupňovému rozhodnutí 2 podal žalobce (prostřednictvím zástupce) dne [datum] odvolání.

18. Rozhodnutím odvolacího správního orgánu z [datum] (správně [datum] – pozn. soudu), [číslo jednací] („ odvolací rozhodnutí 2“) bylo prvostupňové rozhodnutí 2 zrušeno a řízení zastaveno. Odvolací orgán dospěl k závěru, že skutek není přestupkem (jednání žalobce nenaplnilo jeho zákonné znaky, resp. prvostupňový správní orgán jejich naplnění neprokázal). Konkrétně uvedl, že jednání žalobce nenaplnilo formální znak přestupku spočívající v tom, že by narušil občanské soužití tím, že by se vůči jinému dopustil schválnosti. Nedošlo ani k ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem. Nebyl naplněn ani materiální znak přestupku (společenská škodlivost). II. C. Další zjištěné skutečnosti a závěr 19. Soud současně zjistil základní údaje o vozidle, jímž se zástupce žalobce dopravoval na jednání do [obec] (viz velký technický průkaz vozidla [registrační značka]), i to, že zástupce žalobce je plátcem DPH (viz osvědčení o registraci z [datum]).

20. Žalobci byla rovněž jeho zástupcem vyúčtováno zaplacení částky 16 940 Kč (viz faktura z [datum], [číslo]).

21. Nakonec soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované (viz přípis z [datum]). Žalovaná jeho žádosti nevyhověla (viz stanovisko z [datum]).

22. Závěrem soud konstatuje, že mezi účastníky není v projednávané věci veden žádný spor o skutkových otázkách. Žalovaná skutková tvrzení žalobce nijak nezpochybnila. O průběhu obou přestupkových řízeních, ani o dalších soudem zjištěných skutečnostech, tak nebylo mezi účastníky sporu.

III. Posouzení věci soudem

23. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) („ zákon o odpovědnosti státu“).

24. Projednávaná věc se týká sporu o nárok na náhradu škody podle zákona o odpovědnosti státu. Škoda má spočívat v nákladech zastoupení advokátem v částce 13 282 Kč, kterou žalobce vynaložil ve dvou přestupkových řízeních, jež byla zastavena. Jádrem sporu je otázka, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu v situaci, kdy byla vedena dvě přestupková řízení, která skončila zastavením (nikoli tím, že by byl žalobce uznán vinným). III. A. Obecná východiska 25. Otázkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou vedením nezákonného přestupkového řízení se již v minulosti opakovaně zabýval Ústavní soud. Jelikož nalézací soud nemá žádný důvod se od této ustálené rozhodovací praxe odchýlit, jen ve stručnosti ji připomene a ve zbytku na ni odkazuje.

26. Ústavní soud předně vychází z toho, že pokud jde o oblast deliktní odpovědnosti státu„ je třeba hledat mnohem větší sepjetí s ústavním právem, a to primárně z toho důvodu, že jedním ze stěžejních principů právního státu, k němuž [anonymizováno] republiku zavazuje čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, je budování důvěry občanů v právo a instituce státu, resp. veřejné moci“ (viz nález z [datum], sp. zn. III. ÚS 917/21, bod 15). Soudy jsou proto povinny„ dostatečně zohlednit podstatu a účel garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, plynoucího z čl. 36 odst. 3 Listiny“ (viz nález z [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19, bod 11).

27. Zákon o odpovědnosti státu rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu: za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 7 až § 12) a nesprávným úředním postupem (§ 13). Jde o objektivní odpovědnost státu, jíž se nelze zprostit (§ 2). Pro její vznik se předpokládá současné splnění tří předpokladů: 1. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody (viz nález sp. zn. III. ÚS 917/21, bod 17).

28. Podle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. [Anonymizovaný odstavec.]

30. Výše uvedené však neznamená, že by„ každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za ‚nesprávný úřední postup‘, resp. ‚nezákonné rozhodnutí‘, zakládající odpovědnost státu za škodu“ (viz nález z [datum], sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), [anonymizována dvě slova]). Při rozhodování, zda je dán nárok na náhradu škody za zahájení či vedení přestupkového řízení, je tedy třeba zohledňovat konkrétní okolnosti případu (viz též důraz na konkrétně projednávanou věc v nálezu sp. zn. [ústavní nález], bod [anonymizováno], a sp. zn. [ústavní nález], [anonymizováno] 25)

31. V přestupkovém řízení, které skončilo zastavením, tedy náleží náhrada škody v podobě vynaložených nákladů na (právní) zastoupení zásadně tehdy, bylo-li řízení zastaveno z důvodu (zřetelného) procesního pochybení státu (správního orgánu) nezávislého na jednání obviněného (viz nález sp. zn. III. ÚS 917/21, bod 29; shodně ale např. též usnesení z [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

32. Konkrétně se pak jednalo o situaci, kdy se správní orgány v [anonymizováno] řízení dopustily„ procesních pochybení (omezení procesních práv stěžovatele jako účastníka řízení v pozici [role v řízení] z [anonymizováno]) v intenzitě, která ‚mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé‘ ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.“ (viz nález sp. zn. II. ÚS 3005/14, bod 23). O situaci, kdy„ (p) ostupem správního orgánu byla de facto napravena zjištěná procesní pochybení - absence důležitých podkladů ve spisovém materiálu [stát. instituce], odboru dopravně právních činností, pro něž nebylo možné dále v řízení pokračovat“ (viz nález sp. zn. II. ÚS 1099/19, bod 13; srov. též bod 1 nálezu). Nebo o situaci, kdy„ se nepotvrdilo původní podezření, že stěžovatel spáchal přestupek, a že odvolací správní orgán řízení s odkazem na zásadu in dubio pro reo zastavil s odůvodněním, že skutková zjištění magistrátu nejsou podložena dostatečnými důkazy, a s tím, že není možné opatřit další důkazní materiál. Řízení tak bylo zastaveno pro pochybení na straně státu, který nezajistil dostatečný důkazní materiál (spisový materiál policejního orgánu, správního orgánu prvního stupně).“ (viz nález sp. zn. III. ÚS 917/21, bod 25).

33. Naopak Ústavní soud vysvětlil, že právo na náhradu škody se neuplatní„ např. tehdy, je-li uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku spíše přímým důsledkem procesní taktiky obviněného, příp. jeho právního zástupce, založené na ‚obstrukčním‘ jednání než liknavosti či jiného pochybení správního orgánu“ (viz nález sp. zn. II. ÚS 3005/14, bod 27).

34. Ústavní soud rovněž připomněl, že i v těchto případech je soud vázán správním rozhodnutím, které předcházelo řízení o náhradě škody způsobené státem, a to dokonce i v případě, kdy by (odvolací) správní orgán pochybil (viz nález sp. zn. III. ÚS 917/21, bod 30, též ve spojení s body 17 a 24). III. B. Aplikace na projednávaný případ 35. Koncentrovaně řečeno z výše uvedeného plyne, že podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou vedením nezákonného přestupkového řízení jsou splněny, bylo-li řízení zastaveno z důvodu (zřetelného) procesního pochybení státu (správního orgánu) nezávislého na jednání obviněného (žalobce). Škoda zahrnuje náklady řízení (zastoupení advokátem) v souladu s § 31 zákona o odpovědnosti státu.

36. Na základě výše provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že tyto podmínky jsou splněny v případě prvního přestupkového řízení, a naopak nejsou splněny v případě druhého přestupkového řízení.

37. První přestupkové řízení bylo zastaveno z důvodu prekluze (ohledně prvního přestupku) a z důvodu zcela nedostatečného zjištění skutkového stavu (ohledně druhého přestupku). V obou případech se jedná o závažnou vadu řízení.

38. Pokud jde o prekluzi (zánik) odpovědnosti za první přestupek, jedná se v projednávané věci o zjevné procesní pochybení prvostupňového správního orgánu. Přestupkové řízení zahájil oznámením ze [datum]. Poté v řízení prakticky nečinil žádné kroky až do [datum], kdy přestupkové řízení zahájil znovu. Ve věci rozhodl [datum], odpovědnost za přestupek však zanikla již v prosinci 2021 O závažnosti (intenzitě) procesního pochybení, které spočívá ve vedení řízení a vydání rozhodnutí po uplynutí prekluzivní lhůty, svědčí (obecně) to, že k prekluzi jsou i správní soudy povinny přihlížet z úřední povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z 16. 4. 2010, č. j. 7 As 11/2010-134, [číslo] Sb. NSS). Byť v projednávané věci nenastala prekluze již při zahájení přestupkového řízení, zřetelné procesní pochybení prvostupňového správního orgánu je dáno tím, že v prekluzivní době nejen nerozhodl, ale v jejím průběhu„ zahájil“ přestupkové řízení o témže přestupku znovu, a to patrně proto, aby došlo k (opětovnému) přerušení prekluzivní (promlčecí) doby (viz § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („ přestupkový zákon“)). Dopustil se proto flagrantního procesního pochybení.

39. Pokud žalovaná upozorňovala, že je potřeba zvážit, zda k prekluzi nedošlo v důsledku jednání žalobce, je její námitka na samé hranici projednatelnosti. [jméno] totiž nevylíčila, jaké konkrétní jednání mělo k prekluzi přispět. K této námitce tedy soud jen ve stručnosti odkazuje na shora shrnutý průběh prvního přestupkového řízení (viz především body 4, 6 a 7), z něhož obstrukční jednání žalobce (jeho zástupce) dovodit nelze. Ačkoli žalobce (jeho zástupce) žádal o odročení prakticky každého jednání, které se mělo ve věci konat (tj. jednání, která byla původně nařízena na [datum], [datum] a [datum]), ve všech případech se žalobce (zástupce) omluvil pouze jednou (v náhradním termínu se dostavil) a zejména ve všech případech svou omluvu řádně zdůvodnil. Nadto v jednom případě žádali o odročení jednání i poškození (viz [číslo] správního spisu zn. [číslo]), čehož si je žalovaná ostatně vědoma (viz protokol z [datum], str. 5).

40. Pokud jde o nedostatečné zjištění skutkového stavu u druhého přestupku, jedná se o situaci, kterou lze připodobnit k případům, o nichž Ústavní soud rozhodl v nálezech sp. zn. II. ÚS 1099/19 a sp. zn. III. ÚS 917/21. Ve všech těchto případech platilo, že si správní orgán neopatřil podklady (důkazy) pro své rozhodnutí. I v projednávané věci prvostupňový správní orgán řízení zahájil, vedl a ve věci rozhodl, aniž by k tomu měl oporu ve spisech. Odvolací správní orgán totiž dospěl k závěru, že jeho skutková zjištění nebyla podložena důkazy, řízení bylo vedeno zmatečně a nevedlo k řádnému objasnění věci. Nadto i z následného rozhodnutí prvostupňového správního orgánu plyne, že ani dílčí doplnění dokazování nevedlo k objasnění věci. Zásadní nedostatky v dokazování jsou podstatnou vadou řízení (zřetelným procesním pochybením) (k tomu srov. § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a to v kontextu nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3005/14, bodu 23).

41. Pokud žalovaná naznačovala, že prvostupňovému správnímu orgánu nezbylo než přestupkové řízení zahájit, je tato námitka lichá. Přestupkové řízení zahajuje správní orgán z moci úřední jen při splnění zákonných podmínek; nejsou-li splněny je povinen věc odložit (viz § 78 odst. 1 a § 76 přestupkového zákona).

42. Pro úplnost soudu dodává, že neobstojí ani další (právní) argumenty žalované. Soud v tomto ohledu odkazuje na výše uvedené právní hodnocení (viz část III. A.) a jen pro úplnost ([anonymizováno]) opakuje, že judikatura Ústavního soudu vychází z analogie s trestním řízení, vyžaduje však zřetelné (intenzivní) pochybení správního orgánu (je s ní tedy v souladu i rozsudek [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na nějž se žalovaná odvolávala). Takové pochybení však nespojuje s tím, že se ho prvostupňový správní orgán musí dopustit opakovaně (viz nález Ústavního soudu II. ÚS 1099/19, na nějž žalovaná ostatně sama upozornila). Takový požadavek by byl ostatně nelogický, neboť v řadě případů je odvolací správní orgán povinen procesní pochybení napravit tím, že řízení zastaví (např. v případě prekluze, jak se tomu stalo i v projednávané věci). K argumentaci a odkazu na usnesení Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II. ÚS 1470/19, soud uvádí, že není s nálezovou judikaturou Ústavního soudu (viz část III. A. výše) jakkoli v rozporu (výslovně viz body 13 a 14).

43. V obecné rovině soud ještě dodává, že je třeba též důsledně lpět na tom, že přestupkové řízení je řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, což ostatně zdůrazňuje i Ústavní soud (viz např. nález z [datum], sp. zn. II. ÚS 1795/16). Již jen v tomto ohledu je nepřípadný poukaz žalované na to, že účastník nemusí být v přestupkovém řízení zastoupen (viz stanovisko z [datum], str. 6).

44. Druhé přestupkové řízení bylo zastaveno z důvodu odlišného právního posouzení věci odvolacím správním orgánem. Podle něj jednání žalobce nenaplnilo (především) formální znaky přestupku vymezené neurčitými právními pojmy narušení občanského soužití a schválnost a materiální znak přestupku (společenskou škodlivost).

45. S odkazem na výše vylíčené podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou vedením nezákonného přestupkového řízení (viz část III. A.) má soud za to, že dospěje-li odvolací správní orgán z důvodu odlišného právního posouzení věci k závěru, že skutek nebyl přestupkem, není dán dostatečný důvod pro založení odpovědnosti státu. To platí tím spíše, že se právní hodnocení správních orgánů lišilo při aplikaci neurčitých právních pojmů. Taková skutečnost zřetelné (intenzivní) procesní pochybení prvostupňového správního orgánu (vadu řízení) založit nemůže.

46. To žalobce ostatně sám (nepřímo) připouští, neboť zdůrazňuje, že zde byly i jiné důvody, pro něž mělo dojít k zastavení přestupkového řízení. Konkrétně uvedl, že prvostupňový správní orgán„ nedostatečně a nesprávně posoudil skutkový stav a postavil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení“ (viz žaloba, bod 21). Tím však pouze zopakoval zrušující důvod odvolacího správního orgánu. Dále poukázal už jen na to, že jednání žalobce vůbec (za žádných okolností) nemohlo být přestupkem (viz protokol z [datum], str. 4 a 5). K tomu soud připomíná, že je vázán správním rozhodnutím, [anonymizováno] předcházelo řízení o náhradě škody způsobené státem (viz bod 34 výše), a jen pro úplnost (v obecné rovině) uvádí, že nelze a priori vyloučit, že by jednání spočívající v [anonymizováno 6 slov] na mobilní telefon mohlo být přestupkem. Naznačuje-li žalobce, že jde o případ srovnatelný s tím, že by byl přestupek spatřován např. v chůzi po chodníku, nejde na první pohled o srovnání, které je přiléhavé.

47. Nakonec soud dodává, že hlediskem pro odpovědnost státu za škodu (v konkrétním případě), není citelnost případné sankce pro obviněného.

48. Soud tedy dospěl k závěru, že stát odpovídá za škodu, která žalobci vznikla v prvním přestupkovém řízení. Škoda sestává z nákladů zastoupení advokátem (§ 31 zákona o odpovědnosti státu).

49. Zástupce žalobce učinil čtyři úkony právní služby, kterými jsou: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), účast na jednání před správním orgánem [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), účast na jednání před správním orgánem [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) a odvolání z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu). Za každý z těchto úkonů právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč (§ 10 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. advokátního tarifu), která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

50. Zástupci žalované dále náleží náhrada za čas strávený cestou z jeho sídla ([obec]) do místa jednání správního orgánu ([obec]), konaného [datum], ve výši 200 Kč (2 půlhodiny; § 14 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu) a cestovní výdaje ve výši 548,93 Kč (cesta z [obec] do [obec] a zpět v délce 70 km, kombinovaná spotřeba 10,5 l [číslo] km, palivo natural 95 v ceně 27,80 Kč, základní náhrada 4,40 Kč/km).

51. Nakonec mu náleží náhrada za čas strávený cestou z jeho sídla ([obec]) do místa jednání správního orgánu ([obec]), konaného [datum], ve výši 200 Kč (2 půlhodiny; § 14 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu) a cestovní výdaje ve výši 596,18 Kč (cesta z [obec] do [obec] a zpět v délce 70 km, kombinovaná spotřeba 10,5 l [číslo] km, palivo natural 95 v ceně 33,80 Kč, základní náhrada 4,40 Kč/km).

52. Soud nenabyl pochybnost o účelnosti shora vynaložených nákladů. Ostatně v tomto směru žalovaná ani nic nenamítala.

53. Soud dodává, že nepřehlédl, že jednání před správním orgánem dne [datum] trvalo 2 hodiny a 10 minut a že se zástupce žalobce účastnil též jednání dne [datum]. Jelikož však žalobce náhradu škody v tomto rozsahu (tedy za tyto další dva úkony právní služby) nežádal (viz žaloba, bod 36), soud se jí v projednávané věci nemohl zabývat. Návrhem žalobce je totiž vázán a nemůže jej překročit (viz § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“)). Přirozeně za žalobce nemůže domýšlet ani další skutkové okolnosti (rozhodující skutečnosti ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř.), jež by mu mohly být ku prospěchu.

54. Pro úplnost soud uvádí, že zástupce žalobce sice osvědčil, že je plátcem DPH. Stal se jím však až ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí z [datum] (viz rozhodnutí z [datum]; srov. též § 6f odst. 1 a § 94a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), tedy až po učinění shora uvedených úkonů právní služby. K nákladům zastoupení advokátem se proto DPH nepřičítá.

55. Celková částka nákladů zastoupení advokátem v prvním přestupkovém řízení tedy činí 6 745,11 Kč. V tomto rozsahu byl žalobce úspěšný.

56. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 6 536,89 Kč (13 282 - 6 745,11), žalobce úspěšný nebyl. V tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

IV. Závěr a náklady řízení

57. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti (v rozsahu částky 6 745,11 Kč) důvodná a zčásti (v rozsahu částky 6 536,89 Kč) nedůvodná. Proto jí v první části vyhověl a v druhé zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch obou účastníků je v podstatě shodný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

59. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).