21 C 196/2024 - 84

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] naposledy bytem [Adresa žalované]č. neznámého pobytu zastoupená opatrovnicí [Jméno opatrovnice], [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 67 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 67 250 Kč s úrokem ve výši 33 291,02 Kč, úroku ve výši 15,48 % ročně z částky 64 607,26 Kč za období od 12. 11. 2016 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 67 250 Kč za období od 12. 11. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Soud přiznává opatrovnici žalované [Jméno opatrovnice], advokátce se sídlem [adresa], odměnu a náhradu nákladů ve výši 15 500,10 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám Okresního soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení částku 15 500,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 9. 2024 po žalované domáhal zaplacení částky 67 250 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba]. - a žalovanou dne 2. 12. 2004 pod č. [hodnota]. V žalobě uvedl, že žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty až do výše úvěrového rámce v částce 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši. Žalovaná nehradila řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. V důsledku toho právní předchůdce žalobce poskytnutý úvěr ke dni 28. 7. 2011 zesplatnil. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2017. Dlužná částka činila celkem 67 250 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 64 607,26 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 642,74 Kč a dále úroků a úroků z prodlení. Žalovaná neuhradila ničeho ani po předžalobní výzvě žalobce. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že jím předložené listiny prokazují oprávněnost nároku uplatněného v žalobě vůči žalované a žalobce považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za platnou, neboť tato splňovala všechny zákonem požadované náležitosti. Žalobce upozornil, že žalovaná vstoupila do smluvního vztahu s právním předchůdcem žalobce dobrovolně. K otázce řádného posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že tato povinnost byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem s účinností od 1. 1. 2011, dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2010 věřitelé tuto povinnost neměli, i přesto však byla úvěruschopnost žalované právním předchůdcem žalobce prověřována. S tvrzením žalované o tom, že žalobcem uplatněné nároky jsou v rozporu s dobrými mravy a zneužitím práva, žalobce nesouhlasí, uvedl, že konečná výše úrokového příslušenství pohledávky je zcela závislá na jednání dlužníka, který může ovlivnit, kdy dojde ke splacení pohledávky. K námitce promlčení vznesené žalovanou žalobce sdělil, že má za to, že pohledávka promlčena nebyla, neboť právní předchůdce uplatnil pohledávku z úvěrové smlouvy ještě před uplynutím obecné čtyřleté promlčecí doby. Projednávaná žaloba byla žalobcem podána k soudu dne 18. 9. 2024, tj. bez zbytečného odkladu a ve lhůtě 30 dnů poté, co byla pravomocně zastavena exekuce. Vznesená námitka promlčení by neměla požívat ochrany pro rozpor s dobrými mravy.

2. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 26. 3. 2025, č.j. [spisová značka], bylo řízení zastaveno z důvodu dle § 159a odst. 4 o.s.ř., když o nároku žalobce, resp. jeho právního předchůdce, bylo již pravomocně rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem [tituly před jménem] [adresa] dne 23. 8. 2012 pod sp. zn. E/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, ve kterém uvedl, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem [tituly před jménem] [adresa] není platným pravomocným rozhodnutím, které by zakládalo překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť byl vydán rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc, neboť ta vycházela z neplatné rozhodčí doložky. Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne 16. 7. 2025 pod č.j. [spisová značka] usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že uložil okresnímu soudu, aby vyzval žalobce k upřesnění jeho stanoviska, v čem konkrétně spatřuje neplatnost rozhodčí doložky, z níž rozhodce vyvodil svoji pravomoc o věci rozhodnout.

3. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 8. 9. 2025, č. j. [spisová značka], byl žalované v souladu s § 29 odst. 3 o.s.ř., tj. z důvodu jejího neznámého pobytu, ustanoven opatrovník. Opatrovnicí žalované byla soudem ustanovena advokátka [Jméno opatrovnice], se sídlem [adresa].

4. Žalovaná prostřednictvím opatrovnice ve vyjádření k žalobě uvedla, že nároky uplatněné žalobcem v celém rozsahu neuznává a žalobu považuje za nedůvodnou. Podání žaloby označuje za zjevný pokus žalobce o zneužití práva na soudní ochranu. Podle žalované žalobce neprokázal tvrzení, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 2. 12. 2004 se žalovanou úvěrovou smlouvu. Žalovaná dále namítá nedostatek pasivní legitimace na straně žalované, neboť z listin předložených žalobcem dle žalované nevyplývá bez dalšího závěr, že to byla právě žalovaná, kdo s právním předchůdcem žalobce uzavřel úvěrovou smlouvu a čerpal z ní finanční prostředky. Žalovaná považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatný právní úkon z důvodu její neurčitosti a nesrozumitelnosti; nadto svým obsahem a účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Dále namítala porušení zákonných požadavků již při samotném kontraktačním procesu, při němž nebyly dodrženy náležitosti stanovené právní úpravou. Žalobce dle žalované především neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele, tj. slabší smluvní strany, ačkoliv k tomu byl povinen. V této souvislosti žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], podle něhož absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení všech žalobcem uplatněných nároků a zdůraznila, že podání žaloby a uplatnění nároků považuje za zneužití práva, a to jak z hlediska výše požadovaných úroků za poskytnutí úvěrů a výše úroků z prodlení, tak zejména vzhledem k dosavadnímu postupu žalobce. Ten po řadu let vymáhal pohledávku s příslušenstvím v exekučním řízení na základě rozhodčího nálezu, jehož platnost žalobce zpochybnil až po podání žaloby dne 18. 9. 2024. Tento rozhodčí nález byl právním předchůdcem žalobce, žalobcem i soudním exekutorem považován za řádný exekuční titul po celou dobu vedení exekuce, která byla dne 2. 8. 2024 se souhlasem žalobce zastavena pro bezvýslednost. Žalovaná namítá, že v právním státě nelze tolerovat a poskytovat právní ochranu jednání, které představuje zjevné zneužití práva. Rozhodčí nález byl po dobu 12 let považován za platný exekuční titul a na jeho základě byla vedena exekuce, kterou žalobce akceptoval nejméně od roku 2017, kdy se stal věřitelem pohledávky za žalovanou. Teprve poté, co soud konstatoval překážku věci pravomocně rozhodnuté, začal žalobce tvrdit neplatnost rozhodčí doložky a nedostatek pravomoci rozhodce, to vše za účelem získání nového exekučního titulu. Takový postup by dle žalované vedl k opakovanému vymáhání totožné pohledávky, což je nepřípustné a představuje zneužití práva.

5. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti významné pro právní závěry v projednávané věci:

6. Z listiny „Žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí Futuro karty a revolvingového úvěru č. [hodnota]“ soud zjistil, že je v ní žalovaná identifikována mj. svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a že ji žalovaná opatřila podpisem dne 2. 12. 2004. Součástí smluvního ujednání byl i souhlas žalované mj. s obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků.

7. Z listiny „Obchodní podmínky č. 100904BF ze dne 1. 9. 2004 Smlouvy o poskytnutí futuro karty a revolvingového úvěru společností [právnická osoba].“ soud zjistil, že žalovaná byla povinna splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v Sazebníku, a to vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Dle čl. V. odst. 2 mohl právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupit, pozastavit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky ke dni odstoupení od smlouvy mj. v případě, že je klient v prodlení s placením měsíční splátky po dobu delší než 30 dnů nebo porušil některou povinnost vyplývající ze smlouvy. Podle znění čl. V odst. 7 se smluvní strany dohodly, že majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu ze Seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s, IČ: [IČO] podle jednacího řádu vedeného uvedenou společností.

8. Z listiny „Výpis ze dne 5. 7. 2011“ soud zjistil, že maximální výše úvěru měla činit 60 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala, že čerpaný úvěr včetně úroku z úvěru a dalších plateb bude hradit v měsíčních splátkách ve výši dle výpisu z účtu zasílaného žalované právním předchůdcem žalobce a minimálně dle Sazebníku, splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, žalovaná ke dni 5. 7. 2011 čerpala částku 57 390,31 Kč.

9. Z listiny „Ukončení smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru č. [hodnota]“ ze dne 28. 7. 2011 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce v souladu s čl. V. odst. [právnická osoba] podmínek oznámil žalované ukončení úvěrové smlouvy č. [hodnota] v důsledku prodlení žalované s úhradou sjednaných měsíčních splátek a současně okamžitě zesplatnil pohledávku za žalovanou.

10. Z listiny „Smlouva o postoupení pohledávek“ soud zjistil, že ji právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník podepsali dne 11. 1. 2017 a že se jí právní předchůdce žalobce zavázal postoupit na žalobce pohledávky ze smluv uvedených v příloze 1, za což se žalobce zavázal zaplatit dohodnutou odměnu.

11. Z listiny „Oznámení o postoupení pohledávky“ soud zjistil, že jí právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že svou pohledávku z úvěrové smlouvy č. [hodnota] postoupil žalobci.

12. Z „Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 9. 9. 2024 soud zjistil, že jí žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] v celkové výši 223 848,84 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2024.

13. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], zejména z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [tituly před jménem] [adresa] dne 23. 8. 2012 pod sp. zn. E/2012/02406, soud zjistil, že shodná věc, která je předmětem tohoto řízení, byla již rozhodnuta tímto rozhodčím nálezem. Rozhodčím nálezem byla žalované uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce – [právnická osoba]. – částku 66 222,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 65 772,50 Kč za období od 1. 9. 2011 do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 1 027,50 Kč a dále náklady řízení ve výši 24 638,40 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 26. 9. 2012 a nebyl nikdy zrušen. Na podkladě tohoto rozhodčího nálezu jako exekučního titulu vedl právní předchůdce žalobce a následně sám žalobce – jako jeho právní nástupce – exekuci u soudního exekutora [tituly před jménem] [adresa], následně u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením soudního exekutora ze dne 2. 8. 2024 pod č.j. [spisová značka] byla tato exekuce zastavena pro bezvýslednost, neboť po dobu delší než 6 let nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Usnesení o zastavení exekuce ze dne 2. 8. 2024, č. j. [spisová značka], nabylo právní moci dne 29. 8. 2024. Z obsahu spisu [spisová značka] soud dále zjistil, že žalobce jako oprávněný se zastavením exekuce proti žalované jako povinné po výzvě exekutora vyslovil souhlas.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

15. Dne 2. 12. 2004 došlo mezi právním předchůdcem žalobce - [právnická osoba]. - a žalovanou k uzavření platné smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná ke dni 5. 7. 2011 vyčerpala částku 57 390,31 Kč s tím, že byla povinna vyčerpanou částku z úvěrového rámce s příslušenstvím splácet řádně a včas ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách, současně se zavázala hradit pojistné. V obchodních podmínkách byla mezi účastníky ujednána rozhodčí doložka, přičemž bylo mezi účastníky ujednáno, že majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu ze Seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s. Žalovaná se v průběhu trvání úvěrové smlouvy dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, v důsledku porušení smluvních ujednání ze strany žalované právní předchůdce žalobce dne 28. 7. 2011 smlouvu předčasně ukončil a uplatnil vůči žalované právo na okamžité splacení dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila celkem 67 250 Kč. Právní předchůdce žalobce pro vymožení své pohledávky podal dne 3. 5. 2012 žalobu ke Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., na základě níž byl rozhodcem [tituly před jménem] [adresa] vydán dne 23. 8. 2012 rozhodčí nález. Rozhodce byl jmenován Správcem Seznamu ze Seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle pravidel stanovených v jejím jednacím řádu. Na podkladě rozhodčího nálezu jako exekučního titulu vedl právní předchůdce žalobce a následně sám žalobce – jako jeho právní nástupce – exekuci u soudního exekutora [tituly před jménem] [adresa], následně u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci, žalované postoupení pohledávky oznámil. Usnesením soudního exekutora ze dne 2. 8. 2024, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 29. 8. 2024, byla tato exekuce zastavena pro bezvýslednost, neboť po dobu delší než 6 let nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, přičemž žalobce jako oprávněný se zastavením exekuce proti žalované jako povinné souhlasil. Dne 18. 9. 2024 podal žalobce žalobu v tomto řízení, kterou se domáhá shodného nároku, žalovaná vznesla v tomto řízení námitku promlčení.

16. Žaloba není důvodná.

17. Právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou se v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) řídí ustanovením § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (obch. zák.) a zákonem č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013 (obč. zák.), promlčení pak v souladu s § 3036 o.z. ustanovením § 387 a násl. obch. zák. Mezi účastníky byla uzavřená platná smlouva o úvěru dle § 497 obch. zák., žalovaná dluh ze smlouvy o úvěru řádně a včas nezaplatila, proto žalobce podal dne 3. 5. 2012 žalobu ke Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a následně, po vydání rozhodčího nálezu sp. zn. E/2012/02406 ze dne 23. 8. 2012, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2012, podal dne 16. 10. 2012 návrh na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [adresa], Exekutorský úřad [adresa]. Návrh na nařízení exekuce byl přitom podán dne 16. 10. 2012, tedy po vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 11. 5. 2011, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce. Lze uzavřít, že shora uvedený vydaný rozhodčí nález (exekuční titul) je nutno dle ustálené rozhodovací praxe pokládat za nicotný pro (absolutní) neplatnost rozhodčí doložky, a to jednak z důvodu netransparentního způsobu určení rozhodce, kterého měla určit soukromoprávní osoba, nikoli stálý rozhodčí soud zřízený zákonem, a jednak též z důvodu včlenění rozhodčí doložky toliko do obchodních podmínek, nikoli do smlouvy samotné (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Jestliže se k vydanému rozhodčímu nálezu sp. zn. E/2012/02406 ze dne 23. 8. 2012 pro (absolutní) neplatnost rozhodčí doložky nepřihlíží, nemůže představovat tento rozhodčí nález překážku věci pravomocně rozhodnuté (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka]; usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 199/13). Nelze však přehlédnout, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) pohledávku uplatněnou nynější žalobou vymáhal dlouhodobě na základě vadného rozhodčího nálezu, tedy rozhodčího nálezu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky. Jak již bylo výše uvedeno, jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález vydaný na jejím základě není způsobilým exekučním titulem a exekuci bylo proto nutné zastavit i bez návrhu povinné. Právní předchůdce žalobce i žalobce tak vedli 12 let exekuci na základě nezpůsobilého exekučního titulu, návrh na zastavení exekuce však právní předchůdce žalobce ani žalobce nepodal a exekuci nechali roky běžet. Takovýto postup právního předchůdce žalobce i žalobce samotného v pozici podnikatele, coby profesionála, lze považovat za zjevné zneužití práva, které bylo nadto učiněno vůči žalované jako spotřebiteli, tedy slabší smluvní straně.

18. Podle § 408 odst. 1 obch. zák., ve znění platném do 31. 8. 2012, přitom bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Promlčecí doba začala poprvé běžet dnem následujícím po zesplatnění dluhu, tj. dnem 29. 7. 2011, uplynula tak nejpozději v souladu s § 408 odst. 1 obch. zák. 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet, tedy uplynula dne 29. 7. 2021. Právní předchůdce žalobce podal dne 3. 5. 2012 žalobu ke Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., na jejímž základě byl vydán dne 23. 8. 2012 rozhodčí nález sp. zn. E/2012/02406, kdy ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. stanovuje, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Právní předchůdce žalobce dne 16. 10. 2012 podal u soudního exekutora návrh na nařízení exekuce. Podle § 112 obč. zák. pakliže věřitel v promlčecí době uplatní právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Žaloba ke Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., i následný návrh na nařízení exekuce byl právním předchůdcem žalobce podán po vydání usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne 11. 5. 2011, právní předchůdce žalobce si jakožto profesionál musel být vědom vedení exekuce na základě nezpůsobilého exekučního titulu, tato skutečnost musela být známá též žalobci, jemuž byla pohledávka za žalovanou postoupena. Pakliže tedy žalobce vedl exekuci na základě nezpůsobilého exekučního titulu, a to déle než 4 roky po vydání shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak nelze považovat tento postup žalobce za řádné pokračování v zahájeném exekučním řízení. Žalobce si v době, kdy mu byla postoupena pohledávka (rok 2017), již musel být vědom skutečnosti, že rozhodčí doložka je neplatná, a proto nikdy nemůže založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Lze uzavřít, že pokud právní předchůdce žalobce, ani žalobce sám, nepodali řádný návrh na zahájení řízení (tj. žalobu) v přiměřené době po 11. 5. 2011, účinky stavení promlčecí doby pominuly a nárok žalobce se promlčel. Námitka promlčení byla přitom uplatněna žalovanou v tomto řízení, které bylo zahájeno podáním žaloby až dne 18. 9. 2024, tedy až po uplynutí lhůty 10 let ode dne, kdy začala promlčecí doba poprvé běžet (29. 7. 2011). Na námitku promlčení se tedy neuplatní omezení uvedené v ustanovení § 408 odst. 1 věta druhá obch. zák.

19. Podle § 3030 o. z. navíc platí, že i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona o. z. soud uzavřel, že postupem žalobce došlo k porušení stěžejních zásad soukromého práva, jež jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 o.z., a to především zásady zakotvené v § 8 o.z., dle něhož platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Zjevné zneužití práva lze spatřovat jednak ve skutečnosti, že právní předchůdce žalobce i žalobce sám bez rozumného důvodu po řadu let otáleli s uplatněním práva na zaplacení dluhu řádnou žalobou a vědomě pokračovali v exekuci vedené na základě nezpůsobilého exekučního titulu a jednak v tom, že žalobce udělil souhlas k zastavení exekuce z důvodu bezvýslednosti dle ustanovení § 55 odst. 7 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, aby následně podal opětovně žalobu v totožné věci, a to za účelem získání exekučního titulu, na jehož základě by bylo vymáháno totéž plnění, pro něž byla vedená exekuce na základě jeho souhlasu již pravomocně zastavena, a to z důvodu její bezvýslednosti, nikoliv absence řádného exekučního titulu. V důsledku pravomocného zastavení exekuce pro bezvýslednost se žalovaná v pozici povinné mohla důvodně domnívat, že žalobce v pozici oprávněného již nebude pohledávku po ní požadovat a exekučně vymáhat. Opětovné zahájení řízení na totožné plnění s cílem získat exekuční titul pro zahájení nové exekuce proto představuje zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., které právní řád výslovně vylučuje z ochrany, nadto lze postup žalobce považovat též za rozporný s dobrými mravy.

20. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce je promlčen a že jeho postup je zjevným zneužitím práva, jež nepožívá právní ochrany, soud žalobu výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

21. Soud dle § 140 odst. 2 o. s. ř. přiznal opatrovnici žalované náhradu hotových výdajů a odměnu za celkem [hodnota] úkony (převzetí a příprava věci, vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu) v sazbě 3 820 Kč/úkon právní služby, vypočítaný z tarifní hodnoty 67 250 Kč podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“). Soud opatrovnici přiznal na odměně za tři učiněné úkony částku 11 460 Kč. Dále opatrovnici náleží náhrada hotových výdajů ve formě režijních paušálů po 450 Kč za každý úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 4 AT, tj. v celkové částce 1 350 Kč a dále DPH 21 % z odměny a režijních paušálů ve výši 2 690 Kč. Celkem soud vyčíslil odměnu ustanovené opatrovnici v částce 15 500,10 Kč. Za nahlédnutí do spisu ze dne 26. 9. 2025 soud nepřiznal opatrovnicí uplatňovanou náhradu nákladů, neboť nahlížení do spisu po doručení jmenování opatrovníkem je nutno považovat za součást úkonu převzetí a přípravy zastoupení, za který byla odměna opatrovnici přiznána. Odměna a náhrada nákladů ustanovené opatrovnici [Jméno opatrovnice] tedy činí celkem [hodnota], 10 Kč (výrok II.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 15 500,10 Kč představující odměnu a náhradu nákladů opatrovníka žalované. Vzhledem k zastoupení žalované opatrovníkem z důvodu jejího neznámého pobytu uložil soud výrokem III. žalobci povinnost částku uhradit k rukám Okresního soudu v [adresa], a to v souladu s § 149 odst. 2 o.s.ř. Lhůtu k plnění povinností dle výroku III. tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení