Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

21 C 199/2023 - 111

Rozhodnuto 2025-10-06

Citované zákony (5)

Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 120 odst. 3 § 142 odst. 1 § 151 odst. 3 § 160 odst. 1
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Ivety Cvingráfové a přísedících Mgr. Petra Bully a Mgr. Marka Kubíka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 30 281,06 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (úroky z prodlení z nárokované částky od [datum] do zaplacení) představující rozdíl mezi jím dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou srovnatelného zaměstnance, která by byla žalobcem dosažena, kdyby měl stejné mzdové podmínky, za období od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno], vyjma období od května do září [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že konkrétně mu vznikla škoda za měsíc říjen [Anonymizováno] ve výši [částka], listopad [Anonymizováno] ve výši [částka], prosinec [Anonymizováno] ve výši [částka], leden [Anonymizováno] ve výši [částka], únor [Anonymizováno] ve výši [částka], březen [Anonymizováno] ve výši [částka], duben [Anonymizováno] ve výši [částka], říjen [Anonymizováno] ve výši [částka], listopad [Anonymizováno] ve výši [částka], prosinec [Anonymizováno] ve výši [částka], leden [Anonymizováno] ve výši [částka], únor [Anonymizováno] ve výši [částka], březen [Anonymizováno] ve výši [částka], duben [Anonymizováno] ve výši [částka], květen [Anonymizováno] ve výši [částka] a červen [Anonymizováno] ve výši [částka]. Za srovnatelné zaměstnance žalobce označil zaměstnance žalované [jméno FO] [adresa], výše škody byla vyčíslena vůči zaměstnanci [jméno FO].

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl od [datum] do [datum] a následně od [datum] do [datum] zaměstnán u žalované na pozici řidič, tarifní stupeň [Anonymizováno], s místem výkonu práce Atrakční obvod [Anonymizováno] [adresa], pracoviště [adresa], a základní tarifní hrubou měsíční mzdou od října [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] ve výši [částka] a v dubnu [Anonymizováno] ve výši [částka]. Žalobce uvedl, že na základě mzdového výměru ze dne [datum] mu byla určena základní hrubá měsíční mzda od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno] ve výši [částka]. Dále uvedl, že srovnatelný zaměstnanec [jméno FO], nar. [datum], na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak pracující na území [Anonymizováno], měl na základě výplatních pásek za období od srpna [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši [Anonymizováno] Kč a od dubna [Anonymizováno] do září [Anonymizováno] ve výši [Anonymizováno] Kč. Rovněž průměrná základní hrubá tarifní mzda byla v rozhodném období u zaměstnanců v [Anonymizováno] vyšší než u žalobce. Tento rozdílný přístup [právnická osoba] k zaměstnancům v rámci odměňování není odůvodněn v souladu se zákoníkem práce, výše měsíční mzdy vychází z místa výkonu práce, resp. sociálněekonomických podmínek v dané lokalitě. Typově jde o shodný případ, jenž řešil Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2820/20 ze dne [datum], respektive Nejvyšší soud v rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum].

3. Žalobce doplnil, že skutečnost, že mzda je určena v souladu s vnitřními předpisy zaměstnavatele ještě neznamená, že k nerovnému zacházení nemůže dojít, přičemž žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců. Dále namítl, že náročnost práce nelze posuzovat pouze podle počtu výměnišť či počtu zastávek zaměstnance žalované na pozici řidič, neboť nelze objektivně určit, zda je náročnější ujet delší trasu či častěji zastavit a vystoupit a nastoupit do vozu. Proces nakládky a vykládky je u řidičů obdobný, všichni musí nakládat zboží efektivně podle toho, v jakém pořadí jej budou vykládat. Zvýšenou namáhavost, respektive náročnost práce srovnatelného zaměstnance nelze vyvozovat z toho, že srovnatelný zaměstnanec údajně častěji jezdí mezi SPU [adresa] a jednotlivými pražskými depy, tj. přepravuje větší množství materiálu než žalobce a vykonává větší množství nakládek a vykládek než žalobce, což znamená vyšší fyzickou zátěž. Žalovaná u hodnocení fyzické zátěže dle žalobce pomíjí skutečnost, že žalobce v porovnání se srovnatelným zaměstnancem musel absolvovat delší přejezdy. Nadto není normou, že řidiči v rámci SPU [adresa] jezdí během jedné směny ke všem výměništím a pokud ano, výměniště jsou v jednom areálu oproti výměništím v menších městech, které jsou na jiném detašovaném pracovišti, proto je posouzení náročnosti individuální a pro každého může být složitější něco jiného. Dále uvedl, že v [Anonymizováno] jsou výměniště specializovaná, a proto je proces nakládky přehlednější a organizačně jednodušší. Žalobce nesouhlasí s žalovanou, že větší míra nehodovosti v Praze představuje větší náročnost práce, neboť není zřejmé, jakým způsobem dopadá na výkonnost pražského zaměstnance a dále z žádného předpisu nevyplývá, že tato skutečnost byla zohledněna při stanovení základní tarifní hrubé měsíční mzdy. Argument nemůže být přiléhavý ani z toho důvodu, že všichni řidiči se musí řídit stejnými právními předpisy a zachovávat dostatečnou opatrnost a bdělost. [právnická osoba] odlišné délce praxe žalobce oproti zaměstnanci [jméno FO] uvedl, že při srovnání zaměstnance [jméno FO] s ostatními [Anonymizováno] zaměstnanci je zřejmé, že délka praxe při odměňování nebyla zohledňována a k prokázání svého tvrzení a jako dalšího srovnatelného zaměstnance označil [adresa], jenž pracoval u žalované od [datum] a pobíral vyšší mzdu než zaměstnanec [jméno FO]. Zaměstnanec [právnická osoba] dle mzdového výměru ze dne [datum] pobíral základní tarifní hrubou měsíční mzdou ve výši [částka] a na základě mzdového výměru ze dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaná se tak svými tvrzeními snaží zastřít nerovné odměňování svých zaměstnanců s ohledem na místo výkonu práce, neboť uvedená kritéria v praxi při stanovování mzdy nezohledňuje. Žalovaná kritéria pouze zpětně a selektivně aplikuje ve svůj prospěch na jednotlivé případy zaměstnanců domáhajících se náhrady škody z titulu nerovného odměňování, čímž se snaží zastřít skutečnost, že k rozdílům v odměňování svých zaměstnanců dochází zejména z důvodu rozdílného místa výkonu práce. V souvislosti s daným tvrzením žalobce navrhl uložení ediční povinnosti žalované spočívající v předložení informací o všech zaměstnancích pracujících na stejném pracovišti na stejné typové pozici a zařazených do stejného tarifního stupně jako označení srovnatelní zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO], o výši jejich mzdy, délce praxe, rozvržení pracovní doby, náplni práce, absolvovaných oborných kurzech, měsíčním nájezdu kilometrů a vysvětlení procesu tvorby a realizace mzdového systému u žalované, včetně doložení pracovněprávní dokumentace jednotných uvedených zaměstnanců. Žalobce dále uvedl, že z předkládaných vnitřních předpisů žalované vyplývá, že systém odměňování u žalované je postaven na principu zařazení zaměstnanců do jednotlivých pracovních pozic a tarifních stupňů, tedy pokud žalobce a označený srovnatelný zaměstnanec pracují na stejné typové pozici a jsou zařazeni do stejného tarifního stupně, měli by pobírat stejnou základní tarifní hrubou měsíční mzdu. Žalobce dále uvedl, že řidičské oprávnění skupiny C mu bylo uděleno dne [datum], tj. 8 let před začátkem rozhodného období, před nástupem k žalované používal řidičské oprávnění skupiny C k vlastnímu podnikání.

5. Žalovaná nárok žalobce zcela neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žaloba je co do výpočtu nárokované částky nesrozumitelná, neboť není zřejmé, jakým způsobem žalobce k nárokované částce dospěl. Žalovaná uvedla, že mzda žalobce byla stanovena v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy žalované, a to na základě v rozhodném období platné směrnice o odměňování zaměstnanců. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, a proto je možné, aby zaměstnanci byla přiznána i základní tarifní mzda vyšší, a to i v případě totožné pracovní pozice v totožném tarifním stupni. Do konkrétní výše základní tarifní mzdy se promítají předpoklady a požadavky pro výkon práce (vzdělání, odborná způsobilost, délka praxe a širší kvalifikace zaměstnance) a rozdílné podmínky jednotlivých pracovišť u žalované. Dále uvedla, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum], v obou případech na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno]. Mzdovým výměrem ze dne [datum] s účinností od [datum] byla žalobci stanovena základní tarifní mzda ve výši [částka], mzdovým výměrem ze dne [datum] s účinností od [datum] ve výši [částka] a mzdovým výměrem ze dne [datum] od [datum] ve výši [částka]. Dle žalované jsou na řidiče v [adresa] kladeny rozdílné požadavky, a to s ohledem na rozdílnost podmínek jednotlivých pracovišť, tedy i přes stejné pracovní pozice jsou pracovní podmínky na některém pracovišti náročnější a tyto náročnější podmínky je třeba kompenzovat jinou výší mzdy na daném místě pracujících zaměstnanců. Práce řidiče v regionu [adresa] se vyznačuje vyšší složitostí, odpovědností a namáhavostí, vyplývající též z výjimečného postavení SPU [adresa] ve vztahu k SPU [adresa], respektive ve vztahu ke zbývajícím sběrným přepravním uzlům (dále jen „SPU“) v rámci republiky, a to s ohledem na jeho velikost, rozmístění provozu do několika částí, počty výměnišť a s tím související zvýšenou namáhavostí práce řidiče (pohyb mezi nimi, výstup a nástup z a do vozidla, organizace nakládky a vykládky a s tím související vyšší fyzická náročnost i odpovědnost řidiče). Řidiči na SPU [adresa] musí zohledňovat naložení a vyložení materiálu v rámci všech výměnišť, přičemž nakládají a vykládají nákladní předměty na třídírně listovních zásilek, silniční rampě v případě nakládání předmětů některých poštovních kurzů, na poště centra oběhu hotovosti a cenin (COHC), na níž se nachází peněžní příděly a ceniny, a v kolejové hale, na které se nachází balíky z pracovišť ruční, strojní a I. technologické úrovně. Nadto do [datum] SPU [adresa] zahrnovalo i detašované pracoviště v [Anonymizováno], které sloužilo ke zpracování zásilek balík nadrozměr, a bylo vzdálené cca 10 km od rozsáhlého areálu SPU [adresa] v Malešicích a řidiči k němu zajížděli dle instrukcí dispečera SPU. SPU [adresa] zahrnuje jednodušší systém, je menší rozlohy, jde o areál s jednou velkou budovou a rampami, kde řidič na jednom místě naloží a vyloží materiál, detašované pracoviště je vzdálené cca 500 m od areálu, k detašovanému pracovišti zajíždí řidiči dle instrukcí dispečera SPU, tedy jde o menší fyzickou náročnost a odpovědnost řidiče.

6. Žalovaná uvedla, že řidič [jméno FO] pracující na SPU [adresa] ve srovnání s žalobcem nevykonává stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, má směny v nepravidelném režimu, občas v sobotu či neděli, realizuje trasy ve větším podílu oblastní sítě všemi typy vozidel žalované, práce je fyzicky náročnější, obsahuje více nakládek a vykládek, častější vystupování a nastupování z a do kabiny, častější couvání k rampám v rámci vykládky a nakládky a častou manipulaci se zdvižným čelem. Naproti tomu žalobce pracuje v nepravidelném režimu (brzká ranní, denní, odpolední, občas dělená směna, občas sobota), realizuje trasy ve větším podílu oblastní sítě (80 %), tzn. jízdní řád s 2-4 zastávkami a delšími přejezdy. Realizuje trasy všemi typy vozidel, občas pracuje přesčas. Žalobce má klasickou fyzickou náročnost, 24 zastávky v jednom jízdním řádu, což ovlivňuje počet nastupování a vystupování z kabiny, počet couvání a manipulace se zdvižným čelem. Zaměstnanec [jméno FO] má vysokou fyzickou zátěž s mnohdy oboustrannou výměnou materiálu 10krát až 12krát za směnu, předává a přebírá více zásilek I. TÚ (ceniny). Zaměstnanec [jméno FO] je zkušeným řidičem s letitou praxí cca 37 let, žalobce má toliko praxi 2 roky. Řidič s delší praxí zná optimální trasy a umí lépe reagovat na dopravní situace, což vede k rychlejšímu a spolehlivějšímu doručení přepravovaných zásilek. Práce zaměstnance [adresa] je konaná na základě náročnějších pracovních podmínek, v hustším provozu oproti práci žalobce v [Anonymizováno] městě a jeho okolí. Jízda v relativně [Anonymizováno] městě a mimo něj vyžaduje méně intenzivní soustředění a zvládání stresových situací než jízda ve [Anonymizováno] městě. Označený zaměstnanec rovněž manipuluje s větším množstvím poštovního materiálu, čelí složité logistice a vyšší fyzické náročnosti.

7. K dalšímu označenému zaměstnanci [adresa] uvedla, že zaměstnanec [jméno FO] vykonával náročnější práci oproti žalobci, měl odlišně stanovenou pracovní dobu s častou prací v noci. K počátku rozhodného období měl 8 letou praxi u žalované, což mělo pozitivní vliv na jeho pracovní výkonnost, k říjnu [Anonymizováno] měl devítiletou praxi. Určení a nabírání zkušeností u nově nastoupivších zaměstnanců je nejstrmější v prvních letech praxe, ke dni nástupu žalobce do práce byli zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] zapracování a znali veškeré procesy u žalované. Jejich pracovní schopnosti a dovednosti tak byly větší oproti žalobci. Dále uvedla, že rozdíl ve mzdě žalobce a pana [jméno FO] na počátku žalovaného období byl [částka], od dubna [Anonymizováno] činil již jen [částka]. Při novém nástupu od října [Anonymizováno] rozdíl opět vzrostl, neboť by bylo nespravedlivé, aby žalobce jako nově nastupující zaměstnanec měl shodný plat se zaměstnancem, který pro zaměstnavatele pracuje dlouhodobě. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval na SPU [adresa], které je největším přepravním uzlem v ČR, v němž dochází ke zpracování, třídění a přepravě všech druhů zásilek. Práce na tomto pracovišti je jinak organizována a řidiči často vykonávají noční směny, zpravidla mezi 22:45 - 7:50 hodin. Tyto celonoční směny žalobce nevykonával, zatímco zaměstnanec [jméno FO] v tomto rozsahu pracoval pravidelně. Nadto žalobce neodpracoval jedinou nedělní směnu za posuzované období, zatímco zaměstnanec [jméno FO] vykonal 21 nedělních jízd a zaměstnanec [jméno FO] 29 nedělních jízd. Co se týče dálkových jízd nad 100 km, žalobce jich vykonal 31, zaměstnanec [adresa] a zaměstnanec [jméno FO] pouze 6. Žalobce prováděl jízdy v rámci města [Anonymizováno] a dále mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] obcemi spadajícími do atrakčního obvodu SPU [adresa], nevykonal jedinou jízdu v dopravních podmínkách [Anonymizováno]. [adresa]. Označení zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] vykonávali zejména jízdy v [Anonymizováno], přičemž jízda nákladním vozidlem v rámci [Anonymizováno] je náročnější než v provozu meziměstském. Žalovaná uvedla, že z hlediska psychické zátěže je řízení nákladního vozu ve [Anonymizováno] náročnější od meziměstských tras. Hustá [Anonymizováno] doprava, s níž se řidiči v [Anonymizováno] musí denně potýkat, představuje vyšší psychickou a fyzickou zátěž. Zaměstnanec [jméno FO] v intravilánu města [adresa] vykonal 974 jízd, zaměstnanec [jméno FO] 2 308 jízd. Dále uvedla, že zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období vykonal 4 396 jízd oproti 2 926 jízdám žalobce, nadto zajišťoval pravidelné svozy podání hromadných podavatelů. Každá jízda zahrnuje nakládku či vykládku převážených zásilek, klecí a boxů. Zaměstnanec [jméno FO] měl v průměru 10-20 zastávek denně, oproti tomu žalobce cca 5 zastávek za den. Rozdíly v počtu jízd a charakteru každodenních pracovních úkolů jednoznačně dokládají, že u zaměstnance [jméno FO] byla intenzita práce vyšší než u žalobce. K pracovišti označených zaměstnanců [adresa] uvedla, že řidič je na sběrném přepravním uzlu [adresa] povinen zastavit zvlášť v každém samostatném depu a na každém z těchto míst řeší vlastní nakládku a vykládku. Tuto činnost organizuje sám, musí vědět, v jakém pořadí je třeba zásilky vyložit a následně opět naložit, aby při dalším přejezdu nebylo nutné nakládku a vykládku opakovat. Řidič současně odpovídá za to, že veškeré zásilky budou skutečně určeny pro dané pracoviště a vede o tom příslušnou dokumentaci. Nadto na SPU [adresa] neexistovala specializovaná pozice doručování balíků nadrozměr, proto řidiči v Praze zajišťovali doručování těchto balíků na rozdíl od žalobce, neboť na SPU [adresa] byla specializovaná pozice řidič doručovatel balíkový nadrozměr. V porovnání s SPU [adresa], kde se nakládka a vykládka odehrává v rámci jediné rampy a probíhá centralizovaně, vyžaduje provoz SPU [adresa] větší úroveň organizačních schopností 8. Žalovaná uvedla, že dle statistik je v [Anonymizováno] vyšší nehodovost oproti nehodovosti v [Anonymizováno], tedy jedná se o rizikovější oblast a zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] musí při výkonu práce věnovat zvýšenou pozornost svému okolí, což je psychicky a fyzicky náročnější. V Jihomoravském kraji, kde žalobce vykonával svou práci, došlo v uvedené době k [Anonymizováno] nehodám při [Anonymizováno] obyvatelích, tj. přibližně 6,5 nehod na 1 000 obyvatel. Oproti tomu v [Anonymizováno] došlo v témže období k [Anonymizováno] nehodám při [Anonymizováno] obyvatelích, tj. přibližně 22,9 nehod na 1 000 obyvatel. Dopravní riziko v [Anonymizováno] je citelně vyšší a promítá se do náročnosti práce řidiče. Hustější provoz vyžaduje zvýšenou pozornost a rychlé rozhodování, což zvyšuje kognitivní zátěž a může vést k mentální únavě. Oproti tomu při jízdě mimo město, v [Anonymizováno] kraji, se řidič setkává s menším dopravním provozem a méně častými změnami v dopravní situaci. Delší úseky bez nutnosti zastavování a snižování rychlosti umožňují řidiči snížit stres a udržet plynulý rytmus jízdy. Dalším významným faktorem je tlak spojený s dodržením Z celostátní statistiky serverů Portál řidiče vyplývá, že řidiči autobusů městské dopravy jsou průměrně o téměř 10 % lépe hodnoceni než řidiči přepravující osoby mimo město. Je tomu právě z důvodu, že řízení velkého vozidla ve městě je značně náročnější, není řízením velkého vozidla v plynulém provozu mimo město. časových limitů v hustém provozu, což rovněž působí na psychickou stránku zaměstnance. Žalovaná uvedla, že argumenty uplatněné v tomto řízení nebyly uplatněny, případně rozvinuty, v kauze Hradil, nadto charakter práce řidičů se od kauzy Hradil změnil, neboť řidiči již minimálně provádí dálkové trasy, naopak přepravují zboží v rámci oblasti určeného SPU, a proto není možné uzavřít, že skutkově by měla být otázka řidičů precedenčně vyřešena.

9. Žalovaná dále namítla, že uložením povinnosti dotvrdit a prokázat způsob stanovení mzdy žalobci a označeným zaměstnancům jsou na ni kladeny nepřiměřené procesní povinnosti. K porovnání stejnosti práce nejsou žádným způsobem relevantní rozpočty ani detailní matematický výpočet stanovení mzdy. Nejsou-li zaměstnanci srovnatelní, pak nemůže být rozhodné, jakou mzdu mají stanovenou, jakým způsobem a v jaké výši. Ke stanovení mezd zaměstnancům žalované uvedla, že se jedná o systematicky nastavený proces, který zajišťuje spravedlivé a zákonné hodnocení jednotlivých zaměstnanců u žalované. Pro každou typovou pozici žalované je předem stanoveno základní mzdové rozpětí, které definuje minimální a maximální výši základní měsíční hrubé mzdy pro tu, kterou typovou pozici. Toto rozpětí je navrženo s ohledem na požadavky náročnosti a odpovědnosti dané pozice, namáhavosti práce. Zmíněná rozpětí jsou v praxi také ovlivněna a omezena rozpočtem na daný rok určený pro mzdy. Určení výše základní hrubé měsíční mzdy konkrétního zaměstnance je v uvedeném rozpětí posuzováno individuálně pro každého takového zaměstnance, vedoucí pracovník je detailně obeznámen s konkrétními požadavky na danou pracovní pozici, navrhuje konkrétní výši mzdy konkrétnímu zaměstnanci, návrh mzdy zašle k posouzení tzv. HR Business Partnerovi, jenž prověřuje, zda návrh odpovídá právním předpisům a nastavením mezd u žalované. Pro hodnocení typových pozic využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací AHP.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

11. Žalobce [Jméno žalobce] byl u žalované zaměstnán od [datum] do [datum] a následně od [datum] do [datum]. V žalovaném období říjen [Anonymizováno] až duben [Anonymizováno] a říjen [Anonymizováno] až červen [Anonymizováno] pracoval na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno], s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobce v rozhodném období od října [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka], v dubnu [Anonymizováno] činila [částka] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno] činila [částka]. Žalobce měl řidičské oprávnění skupiny C a skupiny C1 od [datum]. Žalobce pracoval v nerovnoměrně rozvržené pracovní době, s různými časy začátku a konce pracovní doby, v ranních a odpoledních směnách, přičemž část směny byla konána v noci, žalobce zpravidla nezačínal práci před třetí hodinou ranní, při odpolední směně končil nejpozději ve 21:05 hodin, výjimečně (3x v rámci rozhodného období) ve 22:30 hodin. Výjimečně pracoval déle než 4 hodiny v noci, jednalo se o směny od 0:45 do 8:35 hodin nebo 01:05 do 9:55 hodin, takovou směnu měl 1x až 2x v měsíci. Celonoční směny žalobce nevykonával, jízdy, které zasahovaly i do definované práce v noci, zpravidla nepřesahovaly délku 4 hodin práce v noci. Žalobce v rozhodném období vykonal 2 926 jízd, z toho 771 jízd ve městě [adresa] a 0 jízd v [Anonymizováno] městě [adresa], 31 jízd nad 100 km, 338 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin, žalobce odpracoval 0 směn v neděli. (nesporná tvrzení, potvrzení o zaměstnání žalobce ze dne [datum], pracovní smlouva žalobce s žalovanou ze dne [datum], potvrzení o zaměstnání žalobce ze dne [datum], výplatní pásky žalobce za říjen [Anonymizováno] až duben [Anonymizováno] a říjen [Anonymizováno] až červen [Anonymizováno], mzdový výměr žalobce ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum];fotokopie řidičského průkazu žalobce, evidence pracovní doby žalobce za období od října [Anonymizováno] do dubna [Anonymizováno] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno], kniha jízd žalobce za rozhodné období od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno] vč. jednotlivé výňatků z knihy jízd žalobce)

12. Označený srovnatelný zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované od [datum] do [datum], v rozhodném období pracoval u žalované rovněž na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda zaměstnance [jméno FO] od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od [datum] činila [částka]. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval v ranních, odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu. Pravidelně vykonával celonoční směny mezi 22:00 hodin až 6:00 hodin. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období vykonal 974 jízd v rámci hlavního města [adresa], 32 jízd v délce nad 100 km, 486 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin, odpracoval 8 nedělních směn. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva [jméno FO] s žalovanou ze dne [datum] a dne [datum], dohoda o rozvázání pracovního poměru [jméno FO] s žalovanou ze dne [datum], potvrzení o zaměstnání ze dne [datum], mzdový výměr [jméno FO] ze dne [datum], mzdový výměr [jméno FO] ze dne [datum], výplatní pásky [jméno FO] za období říjen [Anonymizováno] až prosinec [Anonymizováno] a únor [Anonymizováno] až září [Anonymizováno] a za červen [Anonymizováno], evidence pracovní doby [jméno FO] za období od října [Anonymizováno] do dubna [Anonymizováno] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno], kniha jízd [jméno FO] za období od října [Anonymizováno] do listopadu [Anonymizováno] vč. jednotlivé výňatků z knihy jízd [jméno FO] za období od října [Anonymizováno] do dubna [Anonymizováno] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno])

13. Označený zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované od [datum] na pozici řidič, s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa], pravidelné pracoviště [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda zaměstnance [adresa] od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od [datum] činila [částka]. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval v odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období vykonal celkem [hodnota] jízd, z toho 2 308 jízd v rámci hlavního města [adresa] jízd v délce nad 100 km, 371 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin, odpracoval 7 nedělních směn. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva [adresa] s žalovanou ze dne [datum], mzdový výměr [adresa] ze dne [datum], mzdový výměr [adresa] ze dne [datum], výplatní pásky [adresa] za období říjen [Anonymizováno] až červen [Anonymizováno], evidence pracovní doby [adresa] za období od října [Anonymizováno] do dubna [Anonymizováno] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno], kniha jízd [adresa] za rozhodné období od října [Anonymizováno] do dubna [Anonymizováno] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno]. jednotlivých výňatků z knihy jízd [adresa])

14. Žalobce v rozhodném období prováděl trasy v rámci [Anonymizováno] kraje s 1 až 4 zastávkami na trase, trasy prováděl jak v rámci města [Anonymizováno], tak mimo [adresa], např. do [Anonymizováno], [adresa]. Žalobce konal jízdy zejména s krátkými přejezdy, dlouhé jízdy konal výjimečně. Žalobce manipuloval se zdvižným čelem. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v rámci [Anonymizováno], ale i mimo [Anonymizováno], např. [adresa] a další, se 3 až 9 zastávkami na trase; jednalo se o svozy v rámci hlavní, okresní a oblastní přepravní sítě, od hromadných podavatelů. Zaměstnanec [jméno FO] denně opakovaně zajížděl na SPU [adresa] k nejméně 3 výměništím a dále na detašované pracoviště, dokud nebylo uzavřeno. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl manipulaci se zdvižným čelem. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl jízdy s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami, dlouhé trasy nad 100 km vykonával výjimečně. Zaměstnanec [právnická osoba] prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v rámci hlavního města Prahy v hlavní a oblastní přepravní síti, prováděl zejména jízdy s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami (10–20 zastávek), delší přejezdy vykonával výjimečně, přejezdy zpravidla nepřesahovaly délku nízkých desítek kilometrů. (kniha jízd žalobce za období od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno], kniha jízd [jméno FO] za období od října [Anonymizováno] do listopadu [Anonymizováno], kniha jízd [adresa] za období od října [Anonymizováno] do dubna [Anonymizováno] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno], příklady jízdních řádů žalobce [právnická osoba] 6262, [právnická osoba] 6014 a [právnická osoba] 6115; příklady jízdních řádů [jméno FO] [adresa])

15. Průměrné základní mzdy zaměstnanců v pracovním poměru k [právnická osoba]. na uvedené typové pozici řidič s místem výkonu práce na území hl. m. Prahy byly v jednotlivých letech a měsících následující: Typová pozice leden únor březen duben květen rok [Anonymizováno] červen červenec srpen září říjen listopad prosinec [Anonymizováno] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] Typová pozice leden únor březen duben květen rok [Anonymizováno] červen červenec srpen září říjen listopad prosinec [Anonymizováno] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] Typová pozice leden rok [Anonymizováno] duben únor březen [Anonymizováno] [částka] [částka] [částka] [částka] (Odpověď na žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[č. účtu]/[Anonymizováno])

16. Ze Seznamu výměnišť sběrných přepravních uzlů pro poštovní kurzy silniční a snímků SPU [adresa] a detašovaného pracoviště a SPU [adresa] a detašovaného pracoviště vyplývá uspořádání areálu a rozložení výměnišť, které je následující: PSČ SPU Výměniště Adresa výměniště popis výměniště [adresa] [adresa] [adresa] SPU [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] KH [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] rampa [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] TLZ [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty Postkomplet [adresa] rampa v areálu pošty [Anonymizováno] - [adresa] [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] rampy ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] rampa v areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [Anonymizováno] [adresa] rampy ve dvoře areálu pošty [Anonymizováno] [adresa] dvůr areálu RDC Fáblovka, výměna u vrat haly [adresa] [adresa] [adresa] dvůr areálu pošty, výměna u vrat haly [adresa] [adresa] [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] jižní a severní rampa ve dvoře areálu pošty 17. SPU [adresa] je areál, ve kterém řidič při vjezdu zastaví před vjezdovou bránou, vyčká zvednutí závory a zastaví za vjezdem. Pracovníci ostrahy zajistí odemčení ložné plochy vozidla. Vozidlo přijede k příslušné rampě dle jízdního řádu; předání dokladů, zásilek a čerpání BP se řídí daným jízdním řádem. Po ukončení nakládky dle přepravního dokladu řidič uzavře ložnou plochu vozidla, vyčká na pokyn k povolení k odjezdu od dispečera poštovní přepravy nebo vedoucího směny balíkového provozu. Po uzamčení ložné plochy vozidla pracovníkem ostrahy vyčká zvednutí závory. SPU [adresa] je areál, ve kterém řidič při vjezdu zastaví před vjezdovou vrátnicí, pracovník bezpečnostní [právnická osoba]) po identifikaci vozidla zvedne závoru, vozidlo popojede do dvora a vyčká na odemčení ložné plochy. Vozidlo přijede k rampám jednotlivých budov dle jízdního řádu, připraví zdvižené čelo k nakládce, naloží poštovní materiál daného pracoviště, řidič se účastní vykládky dle druhů zásilek. Po ukončení nakládky a převzetí zásilek podle přepravního dokladu uzavře ložnou plochu vozidla a vyčká na pokyn k odjezdu od dispečera. Po svolení k odjezdu zastaví řidič před závorou, předá zámek pracovníkovi BA, který provede uzamčení vozidla. Řidič je osobně přítomen uzamykání ložné plochy vozidla. Řidič v [adresa] před každou jízdou kontroluje stav vozidla, přebírá za vozidlo odpovědnost, je povinen dodržovat všechna ustanovení týkající se provozu silničních vozidel a povinnosti řidiče, dodržovat dopravní řád, třídí uzávěry a závěry, balíky a ostatní nákladní předměty na ložné ploše vozidla, řídí se pokyny dispečera [Anonymizováno] přepravy, při manipulaci u vozidla se musí řídit platnými předpisy [právnická osoba] a [Anonymizováno] pravidly III., přejímá a vykládá nákladní předměty, po ukončení kurzu prohlédne ložnou plochu vozidla, zda tam nezůstaly zásilky nebo nákladní předměty. Pokud je na vozidle zdvižené čelo, musí být před jízdou proškolen o obsluze, musí se řídit pokyny k tomuto přídavnému zařízení. (příloha č. [hodnota] DŘ SPU [adresa], odbor [Anonymizováno] kurzů; příloha č. [hodnota] DŘ SPU [adresa], odbor [Anonymizováno] kurzů)

18. Řidič v areálu [adresa] organizuje nakládku a vykládku na jednotlivých výměništích tak, aby na nácestných provozovnách mohlo být přepravované zboží vyloženo bez dalšího přejíždění. Řidič odpovídá za správné umístění a zajištění zásilek. V [Anonymizováno] výměniště COHC [adresa] obsluhuje ceniny a hotovost; výměniště [adresa] SPU obsluhuje volně ložené cenné zásilky a pytle se zásilkami, klece s cennými zásilkami; výměniště [adresa] KH obsluhuje primárně balíky s nižší udanou cenou bez přepravních dokladů a výměniště [adresa] TLZ obsluhuje klece, palety, pytle, bedny s listovními zásilkami. Po příjezdu na COHC [adresa] řidič vykládá a nakládá klece, volně ložené bezpečnostní boxy a pytle s červenou vlaječkou. Tyto zásilky jsou vždy předávány s přepravním dokladem, řidič kontroluje, zda počty zásilek souhlasí s údaji v dokladech. Jakmile je vše naloženo či vyloženo, řidič ověří stav zásilek v dokladech, uzavře předávku a odjíždí na další zastávku. Po příjezdu na [adresa] SPU řidič primárně vykládá a nakládá klece, volně ložené cenné zásilky, pytle nebo bedny s červenou vlaječkou, opět předávané s přepravním dokladem. Při následujícím přejezdu na [adresa] KH řidič vykládá a nakládá klece, pytle, palety s balíky označenými žlutou vlaječkou s modrým křížením nebo bílou vlaječkou s modrým pruhem a případně volně ložené balíky s nižší udanou cenou. K těmto zásilkám se nepředává přepravní doklad, řidič přesto zkontroluje množství. Na výměništi [adresa] TLZ řidič vykládá a nakládá klece, palety s listovními zásilkami, volně ložené pytle či bedny označené bílou nebo modrou vlaječkou. Řidič dohlédne, aby žádné zásilky nezůstaly ve vozidle. Řidič pečlivě plánuje uložení zásilek na ploše vozidla už při odjezdu z první zastávky, aby v dalších zastávkách mohl bez přejíždění a překládání rychle naložit a vyložit vše potřebné. SPU [adresa] se výše uvedenou organizací práce odlišuje od jiných podobných uzlů, na kterých řidič nakládá či vykládá celý náklad na jedné rampě bez ohledu na druh zásilky. (čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO], manažera útvaru logistika ze dne [datum], Areál [adresa] – organizace nakládky a vykládky kurzu na jednotlivých zastávkách ze dne [datum])

19. Směrnice systém odměňování zaměstnanců upravuje v oddíle 3.3.1. základní tarifní mzdu, která nesmí být nižší než minimum a vyšší než maximum vyplývající pro příslušnou typovou pozici z přílohy č. [hodnota] Katalog hlavních pracovních činností TP opatření Systém typových pozic. Pro hodnocení TP využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací (AHP). Podstatou této metody je posouzení složitosti, odpovědnosti, namáhavosti práce, náročnosti na úroveň odborné přípravy a náročnosti na organizaci a řízení. Mezi další posuzovaná kritéria patří fyzická a intelektuální zátěž, odpovědnost a bezpečnost práce a tzv. zvláštní požadavky (např. racionalita myšlení, kombinační schopnosti, flexibilita apod.). Základem pro posouzení kritérií je popis pracovní činnosti pro TP. Popis pracovní činnosti se zpracovává na TP, případně na pracovní místo. Za zpracování popisu pracovní činnosti na pracovní místo odpovídá vedoucí zaměstnanec. Hodnocení TP zajišťuje úsek řízení lidských zdrojů (ULZ) ve spolupráci s tzv. gestorem změny pro TP (vedoucí zaměstnanec na úrovni [právnická osoba], nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, který metodicky řídí danou oblast), zástupcem útvaru bezpečnost, případně dalšími zaměstnanci dle projednávané odborné problematiky. V případě, že má zaměstnanec sjednanou kratší pracovní dobu, posuzuje se jeho tarifní mzda k minimální a maximální tarifní mzdě alikvotně podle poměru jeho sjednané týdenní pracovní doby vůči kratší týdenní pracovní době. Změny výše tarifních mezd se provádí k 1. 4. příslušného roku (GŘ může stanovit jiný termín) po projednání s odborovými organizacemi ve vazbě na schválený plán mzdových nákladů a ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců. V rámci schváleného plánu bude vedoucímu zaměstnanci přidělen objem na tarifní mzdy pro TP. Vedoucí zaměstnanec provede hodnocení dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců. Výši tarifní mzdy zaměstnanců ve stejné TP stanoví dle výsledků hodnocení v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků. Ke snížení tarifní mzdy zaměstnance může dojít pouze v případě, že výsledkem hodnocení je známka C, případně dojde ke snížení ze známky A, nebo A+ na známku B. Vedoucí zaměstnanec nestanoví mzdu ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců, pokud zaměstnavatel projedná s odborovými organizacemi jiný způsob navýšení mzdy. Změnu výše tarifní mzdy lze kromě výše popsaného případu provádět pouze v těchto případech: a) po ukončení zkušební doby s přihlédnutím k vyhodnocení adaptačního procesu (v relaci k ostatním zaměstnancům v rámci plánovaného objemu mzdových nákladů); b) při změně TP nebo přeřazení na jiné pracovní místo; c) v případě výrazného zhoršení nebo zlepšení pracovního výkonu po dobu nejméně tří po sobě jdoucích měsíců. V případech uvedených v odst. a) až c) lze změnu tarifní mzdy provést až po odsouhlasení příslušným zástupcem HR Business partner (z útvaru front office) a v návaznosti na schválený plán mzdových nákladů. (Systém odměňování zaměstnanců [právnická osoba], směrnice SM-1/2019 – verze 5.0 až 8.0 vč. přílohy č. [hodnota] Minimální mzda pro jednotlivé tarifní stupně)

20. Pro rozdělení práce žalované do jednotlivých 12 tarifních stupňů využívá žalovaná metodickou příručku Modul AHP. Jde o hodnocení pracovní činnosti, nikoli samotného pracovníka, a to na základě složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a hodnocení její náročnosti na úroveň odborné přípravy, požadavků na odborné a měkké kompetence, složitosti objektu vykonávané práce, náročnosti práce na její organizaci a řízení, odpovědnosti za škody a bezpečnou práci, zátěže fyzické včetně rizika pracovního úrazu. Metodika vychází ze souboru kritérií doporučených Mezinárodní organizací práce (ILO) a splňuje veškeré požadavky Zákoníku práce na proces ohodnocení pracovních pozic a její implementace ve firmě je základním předpokladem pro nastavení interní spravedlnosti mzdového a motivačního systému. Umožňuje navrhovat zatřídění prací do systému tarifních stupňů. Hodnocení prací podle analytické bodovací metodiky je prováděno posuzováním práce z hlediska 4 kritérií a 16 subkritérií, spočívá ve výběru příslušných úrovní hodnocení u každého subkritéria a přiřazení příslušné bodové hodnoty této úrovni. Hodnota posuzované práce je dána celkovým bodovým skóre získané sumarizací bodů u všech hodnocených kritérií. Výsledné bodové skóre představuje hodnotu práce, která je měřítkem významu, důležitosti práce a jejího zatřídění v rámci podnikového tarifního systému. (MODUL AHP/Analytické hodnocení prací TREXIMA)

21. Vedoucí zaměstnanci byli školeni v oblasti odměňování zaměstnanců. Mzda jednotlivých zaměstnanců byla zpravidla stanovena: Mzdovým rozpětím pro příslušnou typovou pozici; Úrovní dosaženého vzdělání, znalostí a zkušeností; Organizační a řídící náročnosti; Odpovědností, množstvím a charakterem práce. V roce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] došlo k plošnému navýšení mezd zaměstnanců. Toto navýšení mělo proběhnout u složek mzdy „měsíční tarifní“ a „výkonová prémie“ v roce [Anonymizováno] průměrně o [částka]; z toho [částka] paušálně každému zaměstnanci žalované jako tzv. fixní (garantované) navýšení, navýšení o [částka] mělo být realizováno vedoucím zaměstnancem dle výsledků ročního hodnocení, náročnosti práce a pracovního výkonu za rok [Anonymizováno]. V roce [Anonymizováno] mělo dojít k navýšení u složek mzdy „měsíční tarifní“ a „výkonová prémie“; z toho 50 % celkové částky navýšení připadlo paušálně každému zaměstnanci žalované jako tzv. fixní (garantované) navýšení, variabilní navýšení o dalších 50 % celkové částky navýšení mělo být realizováno vedoucím zaměstnancem dle výsledků ročního hodnocení, náročnosti práce a pracovního výkonu za rok [Anonymizováno]. (prezentace ODMĚŇOVÁNÍ (pro vedoucí) iTUTOR, Postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce [Anonymizováno], Postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce [Anonymizováno])

22. V období od [datum] do [datum] došlo v hl. m. [adresa] v silničním provozu k 9 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 40 nehodám s těžkým zraněním, 579 nehodám s lehkým zraněním, 8 245 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám; a v období od [datum] do [datum] k 21 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 117 nehodám s těžkým zraněním, 1 120 nehodám s lehkým zraněním, 11 413 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám. Oproti tomu v [Anonymizováno] kraji došlo v období od [datum] do [datum] k 17 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 59 nehodám s těžkým zraněním, 718 nehodám s lehkým zraněním, 2 335 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám; a v období od [datum] do [datum] k 31 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 126 nehodám s těžkým zraněním, 1 422 nehodám s lehkým zraněním, 3 201 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám. Hustota provozu v roce [adresa] dosahovala vyšší intenzity, než hustota provozu v [Anonymizováno] co do počtu motorových vozidel na 1 000 obyvatel. (Přehled nehod v silničním provozu v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pro [Anonymizováno], Přehled nehod v silničním provozu v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] v [Anonymizováno] kraji, ročenka dopravy velkých měst [Anonymizováno])

23. Mzdy zaměstnanců rostou v závislosti na počtu odpracovaných let, nejrychleji během prvních 10 let praxe, poté je vliv délky praxe na výši mzdy již výrazně nižší; zaměstnanci s 10letou praxí v roce 2014 vydělávali v průměru o 38 % více hrubého oproti zaměstnancům, kteří byli v témže roce na počátku své kariéry. Mzda dosahuje svého maxima po odpracování zhruba 21-30 let. (publikace „Vliv délky praxe na výši mezd zaměstnanců v [jméno FO] republice od počátku hospodářské recese v roce 2009“ autorky [adresa])

24. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil u žalované dne [datum] nárok, jenž je předmětem tohoto řízení s lhůtou k plnění 7 dnů od doručení výzvy k plnění. (Oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva ze dne [datum], sp. zn. [IBAN] vč. dokladu o doručení)

25. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují níže uvedený zjištěný skutkový stav souzené věci. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků řízení. Svá skutková zjištění soud opřel dále o shora uvedené listinné důkazy, kdy další provedené důkazy nejsou pro posouzení věci podstatné, soud je proto v odůvodnění rozhodnutí neuváděl (zejména kopie článku Plat řidiče autobusu aneb kolik řidiči můžou a nemusí dostat a kopie článku [adresa] na chvostu v dopravní bezpečnosti, skončila mezi nejhoršími v Evropě, poštovní pravidla III, výplatní pásky zaměstnanců [adresa] mimo rozhodné období a protokol o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro [Anonymizováno] kraj a [Anonymizováno] kraj ze dne [datum], neboť důkaz se nevztahuje k pracovní pozici posuzované v předmětném řízení). Další navrhované důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl (zejména kolektivní smlouvu [právnická osoba]. na léta 2011–2013, plán mzdových nákladů nadřízeného pracoviště žalobce) neboť důkazy se nevztahují k rozhodnému období či z předmětné listiny nelze vyčíst ničeho konkrétního ke stanovení základní tarifní měsíční mzdy žalobce.

26. O skutkovém stavu věci byl s ohledem na výše uvedené učiněn tento závěr:

27. Žalobce [Jméno žalobce] byl u žalované zaměstnán od [datum] do [datum] a následně od [datum] do [datum]. V žalovaném období říjen [Anonymizováno] až duben [Anonymizováno] a říjen [Anonymizováno] až červen [Anonymizováno] pracoval na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno], s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobce v rozhodném období od října [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka], v dubnu [Anonymizováno] činila [částka] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno] činila [částka]. Žalobce měl řidičské oprávnění skupiny C a skupiny C1 od [datum]. Žalobce pracoval v nerovnoměrně rozvržené pracovní době, s různými časy začátku a konce pracovní doby, v ranních a odpoledních směnách, přičemž část směny byla konána v noci, žalobce zpravidla nezačínal práci před třetí hodinou ranní, při odpolední směně končil nejpozději ve 21:05 hodin, výjimečně (3x v rámci rozhodného období) ve 22:30 hodin. Výjimečně pracoval déle než 4 hodiny v noci, jednalo se o směny od 0:45 do 8:35 hodin nebo 01:05 do 9:55 hodin, takovou směnu měl 1x až 2x v měsíci. Celonoční směny žalobce nevykonával, jízdy, které zasahovaly i do definované práce v noci, zpravidla nepřesahovaly délku 4 hodin práce v noci. Žalobce v rozhodném období vykonal 2 926 jízd, z toho 771 jízd ve městě [adresa] a 0 jízd v hlavním městě [adresa], 31 jízd nad 100 km, 338 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin, žalobce odpracoval 0 směn v neděli. Označený srovnatelný zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované od [datum] do [datum], v rozhodném období pracoval u žalované rovněž na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda zaměstnance [jméno FO] od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od [datum] činila [částka]. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval v ranních, odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu. Pravidelně vykonával celonoční směny mezi 22:00 hodin až 6:00 hodin. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období vykonal 974 jízd v rámci hlavního města [adresa], 32 jízd v délce nad 100 km, 486 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin, odpracoval 8 nedělních směn. Označený zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované od [datum] na pozici řidič, s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa], pravidelné pracoviště [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda zaměstnance [adresa] od září 2020 do března 2021 činila [částka] a od [datum] činila [částka]. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval v odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období vykonal celkem [hodnota] jízd, z toho 2 308 jízd v rámci hlavního města [adresa] jízd v délce nad 100 km, 371 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin, odpracoval 7 nedělních směn. Žalobce v rozhodném období prováděl trasy v rámci [Anonymizováno] kraje s 1 až 4 zastávkami na trase, trasy prováděl jak v rámci města [Anonymizováno], tak mimo [adresa], např. do [Anonymizováno], [adresa]. Žalobce konal jízdy zejména s krátkými přejezdy, dlouhé jízdy konal výjimečně. Žalobce manipuloval se zdvižným čelem. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v rámci [Anonymizováno], ale i mimo [Anonymizováno], např. [adresa] a další, se 3 až 9 zastávkami na trase; jednalo se o svozy v rámci hlavní, okresní a oblastní přepravní sítě, od hromadných podavatelů. Zaměstnanec [jméno FO] denně opakovaně zajížděl na SPU [adresa] k nejméně 3 výměništím a dále na detašované pracoviště, dokud nebylo uzavřeno. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl manipulaci se zdvižným čelem. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl jízdy s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami, dlouhé trasy nad 100 km vykonával výjimečně. Zaměstnanec [právnická osoba] prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v rámci [Anonymizováno] v hlavní a oblastní přepravní síti, prováděl zejména jízdy s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami (10–20 zastávek), delší přejezdy vykonával výjimečně, přejezdy zpravidla nepřesahovaly délku nízkých desítek kilometrů. Práce řidiče zahrnuje kromě přepravy též převzetí zásilek a předání zásilek, tj. nakládku a vykládku. SPU [adresa] je největším SPU s pěti výměništi, řidiči mezi nimi musí přejíždět, v [Anonymizováno] se nakládá na jednom místě, jedné rampě. V období od [datum] do [datum] došlo v hl. m. [adresa] v silničním provozu k 9 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 40 nehodám s těžkým zraněním, 579 nehodám s lehkým zraněním, 8 245 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám; a v období od [datum] do [datum] k 21 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 117 nehodám s těžkým zraněním, 1 120 nehodám s lehkým zraněním, 11 413 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám. Oproti tomu v [Anonymizováno] kraji došlo v období od [datum] do [datum] k 17 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 59 nehodám s těžkým zraněním, 718 nehodám s lehkým zraněním, 2 335 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám; a v období od [datum] do [datum] k 31 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 126 nehodám s těžkým zraněním, 1 422 nehodám s lehkým zraněním, 3 201 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám. Hustota provozu v roce [adresa] dosahovala vyšší intenzity, než hustota provozu v [Anonymizováno] co do počtu motorových vozidel na 1 000 obyvatel. Systém odměňování žalované se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic, v rámci typové pozice jsou zařazeni do tarifního stupně, pro který je stanoveno rozmezí výše minimální a maximální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, která jim může být určena. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky Modul AHP. Individuální rozhodování o výši základní tarifní hrubé měsíční mzdy konkrétních zaměstnanců probíhá na úrovni jednotlivých pracovišť žalované. Je realizováno vedoucími zaměstnanci v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků na základě hodnocení jednotlivých zaměstnanců dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců.

28. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

29. Projednávanou věc soud posoudil (vzhledem k období, za které se žalobce doplatku mzdy domáhá) podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zák. práce“).

30. Podle § 16 odst. 1 zák. práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

31. Podle § 109 odst. 1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle odst. 2 téhož ust. je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle odst. 4 téhož ust. se mzda a plat poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků 32. Podle § 110 odst. 1 zák. práce za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Podle odst. 2 téhož ust. stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Podle odst. 3 téhož ust. se složitost, odpovědnost a namáhavost práce posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Podle odst. 4 téhož ust. se pracovní podmínky posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Podle odst. 5 téhož ust. se pracovní výkonnost posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

33. Podle § 265 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Podle odst. 2 téhož ustanovení je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

34. Pro posouzení základu nároku žalobce tak, jak byl dle jeho základních skutkových tvrzení uplatněn v žalobě, se soud zabýval otázkou, zda je práce vykonávaná žalobcem, řidičem v tarifním stupni [Anonymizováno] v SPU [adresa] stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenými řidiči v tarifním stupni [Anonymizováno] v SPU [adresa]. Ohledně této dílčí právní otázky učinil soud po posouzení zjištěného skutkového stavu věci dílčí právní závěr, že práce vykonávaná žalobcem v tarifním stupni [Anonymizováno] v SPU [adresa] není stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenými srovnatelnými zaměstnanci [adresa] (řidiči v tarifním stupni [Anonymizováno][Anonymizováno]v SPU [adresa]), a to s ohledem na níže uvedené závěry.

35. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce stejně jako označení zaměstnanci [jméno FO] a [právnická osoba] pracovali u žalované na stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni, o čemž nebylo mezi účastníky ostatně sporu, tedy mohlo by se jevit, že jejich práce byla stejná či obdobná, a to s ohledem na vnitřní předpisy žalované a metodické příručky, dle kterých jsou zaměstnanci žalované zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně s ohledem na stejnou či obdobnou složitost, odpovědnost či namáhavost práce. Soudu je rovněž známo, že souzená věc je sice věcí skutkově obdobnou s věcí již projednávanou v řízení vedených [Anonymizováno] soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], avšak dané závěry s ohledem na individualizaci sporu, jiné rozhodné období a nová tvrzení nelze zcela paušalizovat a každý případ je třeba posuzovat individuálně.

36. Soud s ohledem na podstatu sporu musí v řízení zjišťovat, jaká je skutečná náplň práce a pracovní podmínky zaměstnanců, kteří jsou porovnáváni, jejich pracovní výkonnost související s namáhavostí, složitostí a odpovědností práce a pracovní podmínky a nestačí toliko vycházet ze skutečnosti, že byli zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně. Uvedená kritéria odlišné náplně práce, odlišného množství odvedené práce a odlišných pracovních podmínek jsou přitom definičními znaky stejné práce nebo práce stejné hodnoty dle § 110 odst. 2 zák. práce. Nenaplnění, byť jen jediného z nich, znamená, že není naplněna ani uvedená definice, resp. hypotéza normy § 110 odst. 1 zák. práce. Nárok žalobce je třeba posuzovat jako případnou újmu vzniklou žalobci v důsledku mzdové diskriminace, tedy jako specifický nárok plynoucí z ustanovení zákoníku práce o náhradě škody. Žalovanou proto stíhalo břemeno tvrzení a důkazní, že žalobce a označení srovnatelní zaměstnanci nekonali stejnou práci či práci stejné hodnoty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

37. V předmětném řízení vyplynulo, že práce žalobce nebyla v rozhodném období od října [Anonymizováno] do dubna [Anonymizováno] a od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno] shodná s prací označených srovnatelných zaměstnanců [jméno FO] [adresa]. Žalobce postavil své tvrzení o konání stejné práce či práce stejné hodnoty s označenými srovnatelnými zaměstnanci [adresa] na tom, že všichni byli zařazeni na stejnou typovou pozici a do stejného tarifního stupně, tedy jejich práce měla být apriori stejná a stejně finančně hodnocená. Podstatou předmětného dokazování je zjištění skutečné náplně práce porovnávaných zaměstnanců, nikoli jejich formální zařazení do typových pozic a tarifních stupňů.

38. Podstatou argumentace žalované je odlišná délka praxe žalobce a zaměstnanců [adresa], odlišnost pracoviště sběrného přepravního uzlu, na kterém působil žalobce a na kterém působili označení zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO], odlišný charakter jízd s odlišným počtem zastávek a odlišné pracovní podmínky s ohledem na prostředí, ve kterém žalobce a označení zaměstnanci práci vykonávali. Co se týče tvrzené odlišnosti v délce praxe mezi žalobcem a označenými zaměstnanci, v řízení bylo zjištěno, že žalobce měl k počátku prvého rozhodného období toliko praxi 2 roky, v květnu [Anonymizováno] pracovní poměr ukončil a opět u žalované začal pracoval od října [Anonymizováno] do června [Anonymizováno], oproti tomu zaměstnanec [jméno FO] měl k počátku rozhodného období u žalované 37 let a zaměstnanec [jméno FO] 8 let, což samo o sobě je důvodem pro jiné odměňování ve smyslu ustanovení § 110 odstavec odst. 5 zák. práce. Délka praxe je legitimním důvodem pro odlišné odměňování, neboť zkušený zaměstnanec provádí práci s ohledem na jeho zkušenosti a znalosti rychleji a efektivněji, tedy žalované přináší větší hodnotu práce. Zaměstnanec toliko s dvouletou prací nedisponuje znalostmi a zkušenostmi jako zaměstnanec s osmiletou či 37letou praxí. Nadto je třeba zohlednit, že žalobce u žalované pracovní poměr ukončil v květnu [Anonymizováno] a po 4 měsících opět nastoupil, bylo třeba opětovného zaškolení, a přestože již pro žalovanou dříve 3 roky pracoval, ukončení pracovního poměru a opětovný nástup po 4 měsících měl vliv na jeho znalosti a zkušenosti u žalované související s výkonem práce, zejména s ohledem na organizaci nakládky, vykládky, znalost pracovních povinností, obsluhu vozidla a obsluhovaných tras. Tyto uvedené odlišnosti nelze přehlížet. Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že jelikož byl v krátkém čase s ohledem na ukončení pracovního poměru a opětovný nástup dvakrát zaškolen, byla jeho znalost vnitřních předpisů perfektivní. Dané tvrzení může být pravdivé, avšak zkušenosti, které každý zaměstnanec nabývá praxí získanou u zaměstnavatele, mu to nenahradí, a proto je legitimní, že ve mzdě zaměstnanců je zohledňována délka praxe u zaměstnavatele. Rovněž nelze vycházet z toho, že žalobce měl řidičské oprávnění skupiny C a skupiny C1 již od roku [Anonymizováno], tedy jeho praxe s řízením velkých vozidel činila k počátku rozhodného období 8 let, neboť není rozhodná délka řidičského oprávnění, ale skutečné zkušenosti s řízením velkého vozidla a dále zejména znalost organizace práce, nakládky a vykládky, u žalované a tras, na kterých zaměstnanec zboží přepravuje. Takovou praxi žalobce oproti označeným zaměstnancům neměl. Soud dále nepřisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaná délku praxe u svých zaměstnanců nezohledňovala s odůvodněním, že zaměstnanec [jméno FO], přestože měl násobně kratší praxi než zaměstnanec [jméno FO], pobíral vyšší mzdu než zaměstnanec [jméno FO], neboť ani zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] nebyli odměňováni zcela stejně a práce zaměstnance [adresa] se rovněž lišila, a to např. s ohledem na větší počet celonočních směn zaměstnance [jméno FO], tedy práce v náročnějších pracovních podmínkách, oproti zaměstnanci [jméno FO], přestože zaměstnanec [jméno FO] provedl více jízd, které zasahovaly do práce v noci, avšak nikoli celonočních směn. Nadto v předmětném řízení není úkolem soudu porovnávat označené srovnatelné zaměstnance k žalobci mezi sebou, ale toliko srovnávat označené zaměstnance, resp. jejich práci s prací žalobce.

39. Soud v řízení dále zjistil, že náplň práce žalobce a označených zaměstnanců byla co do základní podstaty stejná, a to přeprava zboží a zásilek z bodu A do B. Odlišoval se však proces nakládky a vykládky zboží na sběrném přepravním uzlu, na kterém žalobce a označení zaměstnanci působili, charakter samotných jízd, tedy kam bylo zboží a zásilky přepravováno, rozvržení pracovní doby žalobce a označených zaměstnanců, zejména s ohledem na práci v noci, a prostředí, ve kterém žalobce a označení zaměstnanci pracovali. SPU [adresa] bylo odlišně uspořádáno oproti SPU [adresa], které se vyznačovalo jednou budovou s rampami, zatímco SPU [adresa] se skládalo z 5 budov, na kterých byly nakládány a vykládány jednotlivé druhy přepravovaného zboží a řidiči museli dbát na správnost a efektivnost nakládky a vykládky, přičemž bylo zjištěno, že označení srovnatelní zaměstnanci zajížděli v rámci jedné pracovní směny pravidelně k více výměništím a častěji couvali s velkým vozidlem k příslušným rampám, což činilo jejich práci náročnější. Oproti tomu žalobce zajížděl pravidelně k jedné budově a na jedné rampě mu bylo celé přepravované zboží naloženo či vyloženo. Soud v řízení dále zjistil, že žalobce prováděl jízdy s delšími přejezdy a méně zastávkami, na kterých by manipuloval s přepravovaným zbožím. Nadto pražští zaměstnanci během jedné pracovní směny zajížděli častěji na SPU k nakládce a vykládce přepravovaného zboží oproti žalobci. Odlišnou systemizaci a organizaci práce, která byla na pracovišti SPU [adresa] oproti SPU [adresa] nelze opomíjet, neboť nároky na organizaci práce spojené se zajížděním k vícero výměništím a rampám a častější manipulace se zásilkami jsou vyšší než v případě naložení přepravovaného zboží na jedné rampě. S rozdílnými výměništi je spojena i odlišná obsluha vozidla, respektive otevření nákladového prostoru podle různých pro to které výměniště platných domácích a jízdních řádů a řidiči museli znát daná pravidla pro každé výměniště a tato dodržovat, což rovněž činilo jejich práci složitější a odpovědnější oproti práci žalobce, kterému postačovala znalost obsluhy nakládky a vykládky v rámci jediné budovy. S ohledem na uvedené byli zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] vystaveni většímu stresu a odpovědnosti při manipulaci s vozidlem na složitějším SPU a v intravilánu Prahy, oproti žalobci pracujícím na SPU [adresa].

40. Dále soud zjistil, že žalobce vykonal 31 dálkových jízd nad 100 km, zaměstnanec [jméno FO] vykonal 32 dálkových jízd a zaměstnanec [jméno FO] toliko 6 dálkových jízd, z čehož vyplývá, že jak žalobce, tak označení zaměstnanci s ohledem na počet jízd v rámci rozhodného období, kterých byly tisíce, prováděli zejména jízdy v rámci atrakčního obvodu přiděleného SPU, nikoli v rámci České republiky, jak tomu bylo dříve. V rámci přiděleného SPU žalobce v městském provozu města [Anonymizováno] provedl 771 jízd, další jízdy prováděl v rámci [Anonymizováno] kraje, v [Anonymizováno] žádnou jízdu nevykonal. Oproti tomu zaměstnanec [jméno FO] provedl v intravilánu [adresa] celkem 974 jízd a zaměstnanec [jméno FO] 2 308 jízd, přičemž se jednalo o krátké přejezdy s několika zastávkami, zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] častěji vystupovali a nastupovali z a do vozidla a na jednotlivých zastávkách manipulovali se zásilkami, což činilo jejich práci fyzicky náročnější, zejména při srovnání práce žalobce a zaměstnance [jméno FO]. Žalobce oproti zaměstnanci [jméno FO] provedl o 20 % méně jízd ve větším městě, oproti zaměstnanci [jméno FO] o více než dvě třetiny méně jízd ve velkém městě. Z uvedeného vyplývá, že označení zaměstnanci prováděli fyzicky náročnější práci, neboť provedli více jízd, se kterými je spojen nástup a výstup do a z vozidla, a to současně v hustším provozu [Anonymizováno]. Jízda ve velkém městě a hustém provozu je psychicky náročnější s ohledem na manipulaci velkého vozidla ve vztahu k dalším účastníkům provozu či chodcům, složitější je rovněž manipulace v zatáčkách v městských ulicích, couvání či parkování v městských ulicích. Vykonával-li žalobce vedle jízd v Brně spíše jízdy v rámci [Anonymizováno] kraje, je třeba jeho práci hodnotit odlišně od práce označených zaměstnanců, kteří jezdili zejména v intravilánu hl. m. [adresa], neboť, jak uvedeno výše, jízda ve velkém městě je náročnější s ohledem na hustotu provozu, dopravní situace, uzavírky atd., než jízda v menších městech [Anonymizováno] kraje (např. [adresa] atd.), nebo mezi těmito městy a [Anonymizováno], jak vykonával žalobce. Jízda po hlavní či okresní silnici, při které řidič vykonává spíše plynulou jízdu bez častého brždění či zastavování, je méně psychicky náročná oproti jízdě ve velkém městě, se kterou je spojeno časté zastavování, brždění, což má dopad na soustředění a únavu a řízení v takovém provozu je psychicky náročnější. Soud dále zjistil, že i intenzita práce žalobce a zaměstnance [jméno FO] byla odlišná, žalobce provedl za rozhodné období celkem [hodnota] jízd, zatímco zaměstnanec [jméno FO] 4 396 jízd.

41. Soud dále zjistil, že žalobce nevykonal jednou celonoční jízdu, konal toliko jízdy, které pouze částečně zasahovaly do práce v noci a zpravidla nepřesahovaly délku 4 hodin práce v noci. Nadto se jednalo spíše o brzké ranní jízdy, žalobce své jízdy nekončil později než ve 21:05 hodin, výjimečně (3x za rozhodné období) končil ve v22:30 hodin. Jízdy přesahující délku 4 hodin práce v noci konal 1x až 2x v měsíci a nikdy nezačínaly před půlnocí. Zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] konali celonoční směny pravidelně, typicky v čase 22:45 – 7:50 hodin (pozn. soudu vyjma 45 minut se jedná o celonoční směnu), neboť měli odlišně stanovenou pracovní dobu oproti žalobci, což žalobce ostatně nesporoval a sám na tuto odlišnost upozornil. Pracovní doba se zaměstnancům [adresa] střídala zpravidla po týdnu v ranních, odpoledních a nočních směnách, resp. u zaměstnance [jméno FO] v odpoledních a nočních směnách, zatímco žalobce zpravidla začínal a končil každý den v jinou hodinu. Z přehledu jízd žalobce a označených zaměstnanců dále vyplynulo, že žalobce neodpracoval jedinou nedělní směnu, zatímco zaměstnanec [jméno FO] odpracoval 8 nedělních směn a zaměstnanec [jméno FO] 7 nedělních směn. I tyto skutečnosti značně odlišovaly práci žalobce a označených zaměstnanců a nebylo možné je v předmětném řízení přehlížet. Dále má soud za prokázané, že žalobce provedl celkem [hodnota] jízd, které zasahovaly do časového období 22:00 hodin až 4:00 hodin, zatímco zaměstnanec [jméno FO] provedl takových jízd 486 a zaměstnanec [jméno FO]

371. I z tohoto ukazatele je zřejmé, že zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] konali jízdy v noci častěji než žalobce, tedy častěji pracovali v náročnějších pracovních podmínkách (práce v noci, práce v neděli), což je třeba při posuzování stejné práce či práce stejné hodnoty zohlednit, neboť se jedná o odlišné kritérium dle § 110 zák. práce. S ohledem na dané skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že práce žalobce a označených zaměstnanců nebyla co do rozvržení pracovní doby stejná ani stejné hodnoty.

42. K argumentaci odlišného prostředí, že pro řidiče je více zatěžující jízda po [Anonymizováno] během dne ve srovnání s jízdou v menším městě či mimo město, v daném případě v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] kraji, především z důvodů vyšší úrovně stresu spojené s intenzivnějším městským provozem soud přisvědčil žalobci, že na řidiče v silničním provozu jsou kladeny stejné nároky, přičemž každý z řidičů musí udržovat bdělost a ostražitost a dodržovat předpisy silničního provozu, avšak jízda s velkým vozidlem v hustém provozu s větším počtem uzavírek, jednosměrek a dalších specifik je náročnější po psychické stránce člověka, neboť je větší riziko nepředvídatelných situací, na které bude třeba rychle reagovat, s čímž je spojena stoupající únava v kratším čase. Tedy i pracovní podmínky spočívající v náročnosti prostředí, ve kterém je práce vykonávána, je třeba zohlednit a práce označených zaměstnanců byla v [Anonymizováno] náročnější oproti práci žalobce konané v rámci [Anonymizováno] kraje, neboť žalobce nevykonával jízdy pouze ve městě [Anonymizováno], které by se hustotou provozu a nenadálými dopravními situacemi, jakožto druhé největší město v České republice, dalo přirovnat [Anonymizováno]. Složitost a rizikovost jízdy je zřejmá z ukazatelů nehodovosti v [Anonymizováno] a v [Anonymizováno] kraji za rozhodné období, kdy v [Anonymizováno] došlo k 12 671 nehodám, zatímco v [Anonymizováno] kraji k 4 780 nehodám, při přepočtu na 1 000 obyvatel je to v [adresa],9 nehod, zatímco v [Anonymizováno] kraji 6,5 nehod, tedy rizikovost práce označených zaměstnanců v [Anonymizováno] je větší oproti práci žalobce.

43. Co se týče samotného stanovení mezd zaměstnancům pracujícím na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, v řízení bylo zjištěno, že na stanovování mezd měli vliv vedoucí zaměstnanci žalované, kteří mzdy podřízených stanovovali toliko v rámci své kompetence, dle poskytnutých mzdových prostředků pro jednotlivá pracoviště a výkonnost jednotlivých zaměstnanců, co do kvality i kvantity odvedené práce s ohledem na daný typ pracoviště a pracovní podmínky, a následně byl jejich návrh na stanovení mzdy jednotlivému podřízenému zaměstnanci transparentně kontrolován z pozice HR bussiness partnera v rámci ČR. Žalovaná tedy mzdy svých zaměstnanců stanovovala s ohledem na náročnost, odpovědnost a složitost práce, se kterou jednoznačně souvisí náplň práce, pracovní prostředí a pracovní podmínky. Základní hrubá tarifní mzda proto může být zaměstnancům na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni stanovena odlišně v rámci nastaveného rozpětí minimální základní tarifní hrubé měsíční mzdy odlišují-li se srovnávaní zaměstnanci v kritériích dle § 110 zák. práce, kdy mezi kritéria pro daný případ spadá, jak odlišná délka praxe, tak odlišný charakter práce v souvislosti s typem prováděných jízd a počtem zastávek, odlišné rozvržení pracovní doby, výkon práce v obtížnějších pracovních podmínkách, do kterých zajisté patří i náročnost práce spojená s obsluhou vozidla na rozsáhlejším a organizačně složitějším pracovišti SPU [adresa] či v náročnějším provozu intravilánu [Anonymizováno] oproti jízdám v rámci Jihomoravského kraje. Manipulace s velkým vozidlem v městských uličkách je bezesporu náročnější než manipulace s vozidlem na hlavní či okresní silnici, a to jak v rámci samotného provozu, tak zejména v případě couvání, parkování či jiné manipulaci s velkým nákladním vozidlem. Složitější manipulace s vozidlem má následně dopad na soustředěnost a psychiku zaměstnance, o to více v rušném prostředí. Žalovaná v daném případě tvrdila a vnitřními předpisy prokázala, že při stanovení základní tarifní hrubé měsíční mzdy u označených zaměstnanců dbala na odlišné stanovení výše jejich mezd s ohledem na způsob vykonávané práce, charakter jízd, organizační složitost pracovišť, pracovní podmínky a délku praxe zaměstnanců u žalované, jak ve vztahu k žalobci, tak ve vztahu k označeným zaměstnancům [adresa].

44. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že práce žalobce a označených srovnatelných zaměstnanců [jméno FO] [adresa] byla odlišná, přičemž při srovnání zaměstnanců postačuje toliko jedno odlišné kritérium uvedené v ust. § 110 zák, práce. Žalobce byl řidičem u žalované k počátku rozhodného období 2 roky, práci vykonával v SPU [adresa], přičemž jak uvedeno výše, logisticky se jednalo o jednodušší uspořádání pracoviště pro nakládku a vykládku přepravovaného zboží v rámci SPU, a dále prováděl jízdy s méně zastávkami oproti označeným zaměstnancům, což mělo dopad na jeho fyzické zatížení, neboť nastupoval a vystupoval méně z vozidla a méně manipuloval s převáženým zbožím a zásilkami. Co se týče výše mzdy, žalobci byla v rámci prvé části rozhodného období mzda zvyšována a stíraly se rozdíly mezi výší mzdy žalobce a označených zaměstnanců, avšak poté, co žalobce po ukončení pracovního poměru u žalované opakovaně nastoupil k žalované, byla jeho mzda nižší, než jaké dosahoval před ukončením pracovního poměru u žalované, což jen dokazuje skutečnost, že žalovaná zohledňuje délku praxe u svých zaměstnanců při stanovování mezd a že s nabývající praxí a zkušenostmi dochází ke zvyšování mezd zaměstnanců a stírání mzdových rozdílů mezi zaměstnanci méně zkušenými a zaměstnanci s letitou praxí. Co do rozvržení pracovní doby měl žalobce nepravidelně stanovenou pracovní dobu a nekonal celonoční směny, konal jen částečnou práci v noci, která zpravidla nepřesahovala 4 hodiny práce v noci, rovněž nevykonal jedinou nedělní směnu. Oproti tomu zaměstnanec [jméno FO] měl k počátku rozhodného období praxi 37 let, pracoval na SPU [adresa], které bylo specifické svým uspořádáním a nakládka a vykládka probíhala na několika výměništích v rámci několika budov areálu a řidiči museli přesně znát, kde mají jaké přepravované zboží naložit a vyložit a danou nakládku či vykládku zorganizovat tak, aby došlo k účelnému vyložení či naložení zboží. Práce řidiče na depu [adresa] je proto objektivně náročnější a komplexnější vzhledem k většímu počtu budov a pracovišť, které je nutno obsloužit. Řidič koordinuje svoji činnost mezi pěti budovami a jedním detašovaným pracovištěm, přičemž v každé budově se nachází odlišný druh zásilek. Oproti tomu řidič v SPU [adresa] provádí nakládku na jedné rampě, což výrazně snižuje složitost plánování nakládky a vykládky. Dále zaměstnanec [jméno FO] absolvoval jízdy s častějšími zastávkami a častější manipulací s přepravovaným zbožím, což činilo jeho práci náročnější po fyzické stránce. Vzhledem k tomu, že jízdy byly prováděny zejména v intravilánu hl. m. [adresa], byla daná práce s ohledem na hustotu provozu a časté změny uzavírky či další nahodilosti složitější i po stránce psychické. Opomenout nelze ani skutečnost, že zaměstnanec [jméno FO] pracoval pravidelně v celonočních směnách, které se mu střídaly se směnami ranními a odpoledními, dále odpracoval 8 nedělních směn. Práce žalobce tedy nemůže být s ohledem na uvedené se zaměstnancem [jméno FO] srovnatelná. Stejné co u zaměstnance [jméno FO] platí rovněž u zaměstnance [jméno FO], neboť i zde se práce zaměstnance [jméno FO] odlišovala od práce žalobce s ohledem na odlišnou délku praxe, která v případě zaměstnance [jméno FO] činila 8 let k počátku rozhodného období, přičemž v prvních letech zaměstnanec získává nejvíce zkušeností a mzda roste nejstrměji, odlišnost pracoviště, jeho složitost a specifičnost, odlišně rozvrženou pracovní dobu do odpoledních a nočních směn, které se po týdnu zpravidla střídaly, a odlišné pracovní podmínky v intravilánu [adresa], neboť zaměstnanec [jméno FO] prováděl zejména krátké přejezdy s mnoha zastávkami v rámci hlavního města [adresa], což mělo dopad na náročnost práce jak po fyzické (časté nastupování a vystupování z a do vozidla, častější nakládky a vykládky a manipulace s převáženým zbožím), tak psychické stránce (častější manipulace s nákladním vozidlem, parkování, couvání, a to vše v hustém provozu). Žalobce žádnou pracovní směnu nezačínal před půlnocí, zatímco označení zaměstnanci [jméno FO] a zajíček pravidelně pracovali v době od 22:45 do 7:50 hodin. Rovněž zaměstnanec [jméno FO] pracoval oproti žalobci v neděli, v rozhodném období odpracoval 8 nedělních směn. Dále nelze opomenou, že zaměstnanec [jméno FO] pracoval s větší intenzitou, vykonal za rozhodné období celkem [hodnota] jízd, zatímco žalobce toliko 2 926 jízd (tj. o 44 % méně), s čímž souvisí fyzická náročnost spojená s nastupováním a vystupováním do a z vozidla a manipulací se zásilkami. Skutečnost, že zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] nebyli odměňováni stejně jako žalobce, je v daném případě legitimní, neboť jak výše uvedeno, jejich práce se v kritériích předvídaných § 110 zák. práce (délka praxe, druh práce s ohledem na charakter jízd, pracovní prostředí, pracovní podmínky) lišila, přičemž se jednalo o odlišnosti významné, které měly dopad na náročnost jejich práce. Soud souhlasí s žalobcem, že nelze najít zcela shodného zaměstnance k posouzení, zda práce žalobce a označeného zaměstnance je stejná či stejné hodnoty, tedy mohou existovat odlišnosti mezi srovnávanými zaměstnanci a jejich odměňování by mělo být stejné, avšak musí se jednat o odlišnosti zanedbatelné, nemající dopad na náročnost, složitost či odpovědnost jejich práce. Tomu tak v daném případě není, výše uvedené rozdíly v práci žalobce a označených zaměstnanců jsou značného charakteru, a proto je legitimní, že měli odlišně stanovenou mzdu.

45. Soud uzavírá, že žalovaná v daném řízení prokázala důvody pro odlišné odměňování, proto soud dospěl k závěru, že žalobce neoznačil srovnatelného zaměstnance, naopak bylo zjištěno, že se jedná o zaměstnance s žalobcem nesrovnatelné a žalovaná se tak vůči žalobci nerovného zacházení v podobě odlišného odměňování za stejnou práci nedopustila a nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] za každý úkon ve věci, v dané věci za 8 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření žalované ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání dne [datum], vyjádření žalované na výzvu soudu ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], podání žalované ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) dle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

47. Soud pro úplnost dodává, že žalované nepřiznal žalovanou požadovanou odměnu za úkon „doplnění právní argumentace ze dne [datum]“, neboť daný úkon neshledal účelným, když mohl být učiněn v rámci jednoho podání s vyjádřením žalované o pouhé dva dny dříve, tj. dne [datum],za které odměna přiznána, a odměnu za úkon „příprava účasti na jednání“ před každým nařízeným jednáním ve věci, neboť soud tento požadavek neshledal důvodným a žalované přiznal toliko náhradu za jeden úkon přípravy účasti na jednání. Zásadní pro závěr o nedůvodnosti je, že smyslem vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, bylo nezastoupené účastníky zrovnoprávnit s účastníky zastoupenými, nikoli je privilegovat. Úkon „příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden a nezastoupeného účastníka není třeba privilegovat a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, naopak je třeba jej vnímat jako úkon „příprava na věc“ a v řízení jej přiznat toliko jedenkrát. (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1773/24).

48. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

Poučení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (1)

Soudy 30 Co 8/2026 - 140 (2026-02-17)