21 C 202/2020-92

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání vozidla, eventuálně o zaplacení [částka] s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o vydání vozidla [anonymizováno 5 slov], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], eventuálně o zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat jí vozidlo [anonymizováno 5 slov], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], eventuálně jí zaplatit částku [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne [datum] Dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností souvisejících se společným bydlením. V Dohodě bylo sjednáno, že se žalovaný zavazuje zajistit žalobkyni k užívání předmětné vozidlo do [datum] a po tomto datu bude vozidlo převedeno do vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně vozidlo užívala až do [datum], kdy jej žalovaný bez jejího vědomí odvezl z parkoviště. Žalobkyně oznámila odcizení vozidla na policii. Žalovaný na policii uvedl, že vozidlo odvezl, protože mu došla trpělivost v důsledku údajně nezaplacených pokut souvisejících s provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení vozidla dopisem ze dne [datum]. Na tuto výzvu reagoval zástupce žalovaného dopisem, v němž žalobkyni sdělil, že nemá v úmyslu jí vozidlo vrátit. Žalobkyně v dopise ze dne [datum] navrhla žalovanému smírné řešení spočívající v úhradě částky [částka]. Pro případ, že by bylo vozidlo poškozeno či zničeno, se žalobkyně eventuálním petitem domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že tato částka odpovídá hodnotě vozidla ke dni jeho neoprávněného zadržení, tj. ke dni [datum].

2. Žalovaný s žalobou ve vyjádření z [datum] nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. Namítal, že žalobkyně se v Dohodě zavázala dodržovat silniční předpisy a k tomu, že nebude vozidlo dávat do užívání třetím osobám. Tento závazek žalobkyně porušila, když dlouhodobě a opakovaně zcela bezprecedentním způsobem ohrožuje lidské životy, zdraví a majetek. Jenom v období roku 2018 jí bylo za bezohlednou jízdu vyměřeno 24 pokut. K odnětí vozidla došlo z důvodu ochrany společnosti a vlastnického práva společnosti [právnická osoba] Žalovaný není ve věci pasivně legitimovaný, neboť není vlastníkem vozidla, ani jej nemá ve své dispozici. [příjmení] vozidla je [právnická osoba] [právnická osoba] a jeho provozovatelem byla společnost [právnická osoba] Vozidlo bylo předáno vlastníku věci. Žalobkyni nesvědčí vlastnické právo, a proto se nemůže domáhat finanční náhrady namísto vydání věci.

3. V doplňujícím vyjádření z [datum] žalovaný namítal, že kromě nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného, došlo i k pozbytí aktivní legitimace samotné žalobkyně. V souladu s ustanovením § 1040 o. z. se vydání neoprávněně zadržované věci může domáhat pouze vlastník. I kdyby došlo k rozšíření výkladu předmětného ustanovení i na jiné způsoby oprávněného užívání, typicky na základě např. dohody o užívání, z titulu nájemního či jiného obdobného práva, nelze než uzavřít, že žalobkyně žádným takovým užívacím či vlastnickým právem nedisponuje, tudíž není aktivně legitimována pro podání tohoto typu žaloby. Skutečnost, že žalobkyně nedisponuje žádným titulem opodstatňujícím vydání věci, vyplývá z Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností souvisejících se společným bydlením ze dne [datum]. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2721/2018, sp. zn. 28 Cdo 4178/2007, sp. zn. 22 Cdo 1007/2014 a sp. zn. 22 Cdo 1949/2019. Dále namítal, že s předmětným vozidlem nedisponuje, resp. od počátku této věci nikdy nedisponoval. Vozidlo bylo dne [datum] převzato provozovatelem vozidla, tedy společností [právnická osoba] Žalobkyně se domáhá vydání věci od osoby, které nesvědčí vlastnické ani užívací právo, a která s předmětným vozidlem vůbec nedisponuje.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby z [datum] uvedla, že nesouhlasí s předběžným právním názorem soudu prezentovaným při jednání dne [datum], dle něhož žalobkyni do [datum] svědčil obligační titul k užívání vozidla dle ustanovení čl. IV. Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností souvisejících se společným bydlením ze dne [datum]. Dne [datum] mělo dojít k převodu vlastnického práva k vozidlu ve prospěch žalobkyně. K převodu vozidla nedošlo, vozidlo nebylo žalobkyni vydáno a žalobkyně nemá povědomí o tom, kde se vozidlo nachází ani v jakém stavu. Vzhledem ke skutečnosti, že v dohodě o vypořádání SJM není výslovně uvedeno, že po [datum] měla žalobkyně přestat vozidlo užívat, případně jej vrátit žalovanému, právo žalobkyně vozidlo užívat neskončilo ani nebylo přerušeno, tedy plynule a souvisle pokračovalo i po uplynutí data [datum], a to i přesto, že ke sjednanému převodu vlastnického práva k vozidlu nedošlo. Žalovanému nesvědčilo ani nesvědčí právo vozidlo zadržovat ani s ním jakkoli jinak nakládat. Žalobkyni nemůže jít k tíži plynutí času, které nezavinila. Není důvodné, aby takovýmto způsobem pozbyla aktivní legitimaci k žalobě na vydání vozidla, když obligační titul k užívání vozidla, jímž je dohoda o vypořádání SJM, je stále platným, účinným a aktivním dokumentem. V souvislosti s nemožností užívat vozidlo a nepřevedením vlastnického práva k vozidlu ve prospěch žalobkyně došlo k majetkové újmě (škodě) žalobkyně. Předmětná škoda se projevila v majetkové sféře žalobkyně zmenšením jejího majetkového stavu, a to o částku ve výši minimálně [částka], což byla hodnota vozidla, stanovená ke dni jeho neoprávněného zadržení, tedy k [datum]. Z výše specifikované částky [částka] odpovídá částka ve výši [částka] náhradě škody, která žalobkyni vznikla znemožněním užívání vozidla v období od [datum] do [datum] a částka ve výši [částka] odpovídá výši škody, která vznikla žalobkyni nepřevedením vlastnického práva k vozidlu. Žalobkyně proto navrhla změnu petitu žaloby tak, že je žalovaný povinen jí vydat předmětné vozidlo, eventuálně„ pro případ, že by nadepsaný soud shledal, že k vydání vozidla není žalobce ke dni rozhodnutí soudu aktivně legitimován“ uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

5. Ve vyjádření z [datum] žalovaný namítal, že konečným termínem, do kterého byl povinen zajistit užívání vozidla žalobkyní, bylo datum [datum]. Doba užívání vozidla nebyla neomezená. Pokud žalobkyně namítá, že nemůže jít k její tíži, že plynutím času pozbyla aktivní legitimaci, je třeba zohlednit, že byla jako„ dominus litis“ odpovědná za správné zvolení místní a věcné příslušnosti, výběr správného typu žaloby a vymezení skutkových tvrzení. Pro žalobkyní navrženou změnu žaloby není za současného stavu místo, neboť dosavadní výsledky řízení nemají dostatečný podklad pro připuštění změny návrhu.

6. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byl návrh žalobkyně na změnu žaloby ze dne [datum] zamítnut, a to s ohledem na ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř, resp. okolnost, že dosavadní výsledky řízení nemohly být dostatečným podkladem pro řízení o změněném návrhu. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně se eventuálním petitem domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení pro případ, že by bylo vozidlo poškozeno či zničeno s tím, že tato částka odpovídá hodnotě vozidla ke dni jeho neoprávněného zadržení, tj. ke dni [datum]. Žalobkyně tak evidentně z důvodu procesní ekonomie připojila k vindikační žalobě požadavek na náhradu škody, resp. požadavek na zaplacení peněžité částky pro případ, že povinnost vydat věc nebude možno z popsaných důvodů žalovanému uložit. V podání ze dne [datum], které žalobkyně učinila poté, co již bylo zahájeno jednání ve věci samé a provedena většina navržených důkazů, žalobkyně uvedla, že jí vznikla škoda ve výši [částka] v souvislosti s nemožností užívat vozidlo v období od [datum] do [datum] a dále škoda ve výši [částka] v souvislosti nepřevedením vlastnického práva k vozidlu. Žalobkyně současně uvedla, že zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení se domáhala eventuálně, resp.„ pro případ, že by nadepsaný soud shledal, že k vydání vozidla není žalobce ke dni rozhodnutí soudu aktivně legitimován“. Z těchto skutečností je tak zcela zřejmé, že připuštěním předmětné změny žaloby by v řízení o změněném návrhu nastala zcela odlišná skutková situace a bylo by třeba provést řadu nových důkazů k jiným skutkovým okolnostem. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení proto nebyla předmětná změna žaloby připuštěna.

7. Při jednání soudu konaném dne [datum] učinili účastníci nespornými tyto skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností souvisejících se společným bydlením. Předmětné vozidlo užívala žalobkyně do [datum], kdy jej z parkoviště odvezl žalovaný (žalovaný v této souvislosti namítal, že je otázkou, zda jej neodvezl jako jednatel společnosti [právnická osoba]). 8. [příjmení] tak mezi účastníky zůstalo, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována, resp. zda má právo mít předmětné vozidlo u sebe a pasivní legitimace žalovaného, resp. otázka zda je předmětné vozidlo v držbě či detenci žalovaného.

9. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

10. Z Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností souvisejících se společným bydlením bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne [datum]. Žalovaný se v této dohodě mimo jiné zavázal zajistit žalobkyni po dobu do [datum] k užívání [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], vč. zajištění hrazení zákonného a smluvního pojištění. Po této době měl být automobil převeden do vlastnictví žalobkyně (viz čl. IV.). Konkrétně bylo mezi účastníky sjednáno, že„ Na vypořádání se první účastník (žalovaný) zavazuje druhému účastníkovi (žalobkyni) zajistit po dobu do [datum] k užívání osobní automobil Mercedes [anonymizována čtyři slova], [VIN kód] včetně zajištění hrazení zákonného a smluvního pojištění. Po této době bude automobil převeden do vlastnictví druhého účastníka (žalobkyně) …“.

11. Z technického průkazu vozidla [registrační značka] bylo zjištěno, že vlastníkem tohoto vozidla je [právnická osoba] [právnická osoba] a provozovatelem tohoto vozidla je společnost [právnická osoba]

12. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný je jednatelem a společníkem této společnosti.

13. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je předmětné vozidlo majetkem společnosti [právnická osoba] Vozidlo dne [datum] převzal na parkovišti před obchodním centrem [část obce]. Po skončení leasingu bude vozidlo převedeno na žalobkyni. Vozidlo se v současné době nachází u kamaráda. Vozidlo nehodlá předat zpět.

14. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že předmětné vozidlo bylo pořízeno dne [datum] jako firemní. S žalobkyní se v dubnu 2018 rozvedli a dohodli se, že jí předmětné vozidlo nechá k užívání. V průběhu roku přišlo žalovanému minimálně 30 pokut a žalovanému proto došla trpělivost a rozhodl se, že si vozidlo vezme zpět.

15. Z výzvy k vrácení vozidla ze dne [datum], vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí předmětné vozidlo vrátil.

16. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že účastníci (bývalí manželé) uzavřeli dne [datum] dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností souvisejících se společným bydlením. Žalovaný se v této dohodě mimo jiné zavázal zajistit žalobkyni po dobu do [datum] k užívání [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova]. Po této době měl být automobil převeden do vlastnictví žalobkyně. [příjmení] předmětného automobilu byla [právnická osoba] [právnická osoba] a jeho provozovatelem společnost [právnická osoba], v níž je žalovaný společníkem a jednatelem. Žalobkyně automobil užívala do [datum], kdy jej z parkoviště odvezl žalovaný.

17. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl. Byl tak zamítnut návrh žalobkyně na provedení důkazu jejím účastnickým výslechem a výslechem svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], syna účastníků, a to s ohledem na okolnost, že tyto důkazy byly navrhovány pro„ dokreslení situace a průběhu toho, jak došlo k zabavení vozidla“. Dále nebyl prováděn žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem ke stanovení hodnoty automobilu ke dni [datum] a cenovými nabídkami na prodej vozidla [anonymizována dvě slova], neboť zjišťování hodnoty vozidla by bylo s ohledem na právní posouzení věci soudem nadbytečné (viz níže). Nadbytečným soud shledal i návrh žalovaného na provedení důkazu dotazem na evidenci přestupků ve vztahu k protiprávnímu jednání na úseku silničního provozu u předmětného vozidla a výzvami k úhradě pokut, když tato tvrzení nebyla pro posouzení věci relevantní. Současně nebyl prováděn ani žalovaným navržený důkaz prohlášením společnosti [právnická osoba], které mělo sloužit k prokázání tvrzení, že jako provozovatel převzala předmětné vozidlo dne [datum], když zástupce žalovaného při jednání dne [datum] uvedl, že na tomto důkazním návrhu netrvá.

18. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

20. Podle ustanovení § 1044 o. z. má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § 1043, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem.

21. K ochraně vlastnického práva prostřednictvím tzv. reivindikační žaloby (§ 1040 o. z.) existuje poměrně rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu, přičemž některá ve věci aplikovatelná rozhodnutí jsou citována níže.

22. Ochrana vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, v poměrech žaloby na vydání věci, se posuzuje podle § 1040 o. z. Zákonem č. 89/2012 Sb. se řídí jak samotné posouzení předpokladů pro vyhovění žalobě na vydání věci, tak i případné důvody, pro které lze uvažovat o zamítnutí žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1057/2016).

23. V řízení o ochranu vlastnického práva podle § 1040 odst. 1 o. z. žalobce musí prokázat, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě jiné právo, k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby, a současně prokázat, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2081/2017).

24. Předpokladem úspěšného uplatnění reivindikační žaloby žalobcem je mimo jiné to, aby věc byla v držbě či detenci žalovaného. Pokud se pak chce žalovaný s úspěchem vydání věci bránit, leží důkazní břemeno o pozbytí držby na něm. Žalující musí jednak prokázat, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě jiné právo, k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby a současně prokázat, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1949/2019).

25. Žaloba na vydání věci nebude úspěšná ani tehdy, pokud předmětnou věc nemá žalovaný již u sebe (např. proto, že věc zanikla, žalovaný ji spotřeboval, zničil atd.). Proto je v praxi často k návrhu (petitu) na vydání věci připojován ještě návrh (petit) eventuální: pro případ (in eventum), že již věc vydat nelze; v takovém případě je požadováno zaplacení ceny věci. Judikatura se přiklonila k závěru, že takový petit má povahu žaloby na náhradu škody, neboť není způsobilým prostředkem k opětovnému uchopení držby a obnovení výkonu vlastnických oprávnění k předmětné věci; její smysl spočívá v zajištění náhrady (kompenzace) za porušení vlastnického práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2649/2006).

26. S ohledem na výše uvedené se soud nejprve zabýval tzv. primárním petitem, tj. nárokem žalobkyně na vydání předmětného motorového vozidla, kdy vyšel z toho, že ve věci je třeba aplikovat výše citovaná ustanovení o. z.

27. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení, domáhá-li se vlastník vydání věci postupem dle § 1040 o. z., musí (mimo jiné) prokázat, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyl vlastnictví.

28. Aktivně legitimovaná osoba je kromě vlastníka případně kvalifikovaný držitel vlastnického práva (§ 1043) nebo držitel jiného práva (§ 1044), kterému bylo znemožněno věc fakticky ovládat, přičemž tento stav musí trvat ke dni vydání rozhodnutí (viz PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400 -747-7, str. 1113). Pokud jde o ustanovení § 1044 o. z., jedná se o poměrně sporné ustanovení, jehož výklad nebyl dosud ustálen. Úmyslem zákonodárce bylo chránit obligačně oprávněné. Vůči třetím osobám je tak chráněn zejména nájemce, vypůjčitel nebo výprosník, pokud se již ujali držby, pachtýř a leasingový nájemce (viz PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400 -747-7, str. 1122 a obdobně též Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 1044).

29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani netvrdila, že by nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě by nabyla vlastnictví k předmětnému automobilu (uzavření smlouvy, jejímž předmětem by byl převod vlastnického práva k předmětnému automobilu na žalobkyni, popř. vydání rozsudku, kterým by bylo vyhověno žalobě o splnění povinnosti ze smlouvy, resp. nahrazení projevu vůle), nelze dovodit splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 1040 o. z. Pokud pak jde o aplikaci § 1044 o. z. na posuzovaný případ, nelze přehlédnout, že tvrzený obligační titul (dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností souvisejících se společným bydlením) žalobkyni opravňoval k užívání předmětného vozidla pouze do [datum]. Ke dni vydání rozhodnutí ([datum]), tak žalobkyni nesvědčilo vlastnické ani jiné právo, které by jí opravňovalo mít automobil u sebe, resp. jej užívat. Již z tohoto důvodu proto bylo nutné žalobu zamítnout. Okolnost, že žalobkyni ke dni podání žaloby ([datum]) obligační titul svědčil, není pro posouzení věci právně významná, neboť rozhodným je stav ke dni vydání rozhodnutí (viz výše).

30. Pro úplnost soud uvádí, že z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně již bylo nadbytečné zabývat se žalovaným namítaným nedostatkem pasivní legitimace.

31. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny předpoklady pro vyhovění tzv. primárnímu petitu, zabýval se soud dále tzv. eventuálním petitem, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím pro případ, že vozidlo již nebude možné vydat, tj. zaplacení ceny věci. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nesvědčilo a nesvědčí vlastnické právo k předmětnému automobilu, nemůže jí svědčit ani nárok na náhradu škody spočívající v tom, že ten, kdo věc neoprávněně zadržoval, vlastníka o věc připravil a jejím poškozením či zničením mu způsobil majetkovou újmu. Jinými slovy řečeno, žalobkyně nemůže být ani aktivně legitimovaná k uplatnění eventuálního petitu s požadavkem na zaplacení peněžité částky pro případ, že povinnost vydat věc nebude možno uložit proto, že je automobil zničen a žalobkyni nelze zajistit opětovné uchopení se držby k předmětnému automobilu. Proto byla žaloba zamítnuta i v této části.

32. Vzhledem k tomu, že soud při vyhlášení rozsudku nesprávně uvedl, že se žalobkyně domáhá úroku z částky [částka] od [datum] (namísto správného [datum]) do zaplacení, rozhodl současně o opravě této zjevné nesprávnosti ve výroku I. (viz § 164 o. s. ř.).

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení činí [částka]. Tato částka se sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši [částka], a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý z šesti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, sepis vyjádření z [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast při soudním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, sepis vyjádření z [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis vyjádření z [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast při soudním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaného soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

34. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vyšel z toho, že v případě eventuálního petitu je pro výpočet paušální odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2145/2018). Pokud jde o námitku žalovaného, že žalobkyně ocenila předmět žaloby částkou [částka] a proto je třeba při určení výše tarifní hodnoty vycházet z této částky, vycházel soud z toho, že v daném případě bylo předmětem řízení vydání movité věci (osobního automobilu), tedy věc advokátním tarifem výslovně neupravená. Osobní automobil, jehož vydání se žalobkyně domáhala, je nepochybně movitou věcí s obvyklou hodnotou, nicméně sama hodnota, obvyklá cena této movité věci není pro daný předmět řízení o vydání v řízení občanskoprávním vůbec podstatnou. Proto je třeba dovodit, že hodnotu práva na vydání nelze vyjádřit v penězích ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Nicméně navíc v daném případě ani nebyla konkrétně zjištěna hodnota, tedy obvyklá cena předmětného osobního automobilu. Žalovaný se na jednu stranu dovolával hodnoty tvrzené žalobkyní ([částka]), na druhou stranu sám namítal, že obvyklá cena vozidla se mění v důsledku plynutí času a cenové nabídky z roku 2019 nemohou být relevantní s ohledem na známou notorietu, že stáří vozidla má významný vliv na jeho cenu, resp. že čím je vyšší stáří vozidla, tím je nižší jeho cena. Zjistit hodnotu věci v daném případě by bylo možné pouze s nepoměrnými obtížemi ve vztahu k předmětu daného řízení o vydání věci (musela by být s největší pravděpodobností podrobena znaleckému zkoumání). Argumentaci žalovaného odkazující mimo jiné na nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 598/2000, je proto třeba odmítnout jako nepřípadnou (v citovaném nálezu šlo o určení„ tarifní hodnoty neplatného právního úkonu – smlouvy“, přičemž v projednávaném případě o takovou situaci zjevně nejde).

35. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.