21 C 21/2021-25

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Grycovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení 58 794 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 58 794 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13 648,80 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal po žalované z titulu vypovězené pojistné smlouvy vyplacení doplatku plnění ve výši 58 794 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodnění. Žalobce a žalovaná dne uzavřeli dne [datum] smlouvu o investičním životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ Pojistná smlouva“). Pojištění na základě Pojistné smlouvy zaniklo na základě výpovědi žalobce ze dne [datum]. Žalovaná o zániku Pojistné smlouvy informovala žalobce dopisem ze dne [datum] s tím, že žalobci vyplatila v souvislosti s ukončením pojištění odkupné ve výši 7 777 Kč. Žalobce je přesvědčen, že žalobci vznikl nárok na plnění dle článku 1 bodu 6.2 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] označených jako [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ DPP“), dle něhož platí, že pojistitel vyplatí pojistníkovi negarantovanou kapitálovou hodnotu ve výši stanovené po odečtení poplatku za ukončení pojištění uvedeného v přehledu poplatků a hodnoty závazků pojistníka vůči pojistiteli vzniklých v souvislosti s tímto pojištěním. Hodnota finančních prostředků alokovaných v kapitálové hodnotě s vyhlašovanou úrokovou mírou a v kapitálové hodnotě tvořené podílovými jednotkami vnitřních fondů se v průběhu trvání pojištění vyvíjela v závislosti na vyhlašované technické úrokové míře a na vývoji zvolených fondů. Žalobce s ohledem na nedostatek informací není schopen vypočítat, jakou přesnou výši měla mít negarantovaná kapitálová hodnota k datu ukončení smlouvy. Z tohoto důvodu vyčíslil žalobce svůj nárok v přibližné výši rozdílem celkem zaplaceného pojistného (89 000 Kč) a částky, kterou žalobce v souvislosti s ukončením Pojistné smlouvy od žalované obdržel (30 206 Kč).

2. Žalovaná žalovaný nárok v plném rozsahu neuznala a navrhla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalovaná má za to, že v prvé řadě by se soud měl zabývat skutečností, zda nárok uplatňovaný žalobou není promlčen, a v tomto rozsahu vznesla námitku promlčení. Žalobce se totiž původně domáhal návrhem na zahájení řízení u finančního arbitra ze dne [datum] v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] určení neplatnosti Pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení. Dne [datum] byl finančním arbitrem ve věci vydán nález č. j. [spisová značka] [číslo], kterým byl uplatněný nárok zčásti zamítnut, což žalobci nevyhovovalo, a proto vzal svůj návrh zpět, načež bylo řízení usnesením ze dne [datum] zastaveno. Z výše uvedeného je proto zřejmé přesvědčení žalobce o neplatnosti Pojistné smlouvy a posouzení nároku jakožto bezdůvodného obohacení. Nárok žalobce je proto promlčen uplynutím subjektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“), neboť odkupné bylo žalobci vyplaceno dne [datum] a žaloba byla podána až dne [datum]. Nárok žalobce je promlčen i uplynutím objektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 2 OZ, neboť poslední platba pojistného ze strany žalobce byla učiněna dne [datum]. Nadto žalobce již dne [datum] zmocnil advokáta k zastupování v souvislosti s Pojistnou smlouvou a vydání bezdůvodného obohacení, tudíž nejpozději k tomuto dni musel mít vědomost o bezdůvodném obohacení. I pokud by soud posoudil Pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou, vznesla žalovaná námitku promlčení. Žalovaná je přesvědčena, že jí vznesená námitka promlčení je důvodná a není v rozporu s dobrými mravy. V tomto rozsahu odkazuje na bohatou rozhodovací praxi zdejšího soudu, Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího i judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Žalovaná dále uvádí, že nejednala rozporu s Pojistnou smlouvou, když snížila plnění při ukončení Pojistné smlouvy, neboť součástí této smlouvy byly i náklady, poplatky a rizikové pojistné ve smlouvě sjednané a odkázala na čl. 1 bod 3 odst. 3.1 a 3.2 DPP a čl. 1 bod 1 odst. 1.6 DPP. Žalovaná zastává názor, že pokud ujednání Pojistné smlouvy byla pro žalobce nejasná, neměl Pojistnou smlouvu uzavírat, resp. mohl ji vypovědět ve lhůtě dvou měsíců po jejím uzavření. Má za to, že bez dalšího nelze přičítat pojišťovně subjektivně špatné rozhodnutí spotřebitele pouze proto, že pojišťovna je v roli silnější strany.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že poslední pojistné uhradil žalobce žalované dne [datum].

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Dne [datum] žalobce a žalovaná podepsali Pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo životní pojištění [anonymizována dvě slova] s počátkem pojištění [datum] na pojistnou dobu 43 let, a to na pojištění pro případ smrti nebo dožití, s měsíčním běžným pojistným ve výši 2 000 Kč, sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti 10 000 Kč, obmyšleným byl [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Pojistná smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalobce), že při uzavření smlouvy převzal Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění a DPP (pojistná smlouva [číslo] duplikát životní pojistky). Žalobce dne [datum] požádal o změnu Pojistné smlouvy a to v části výše pojistného na částku 500 Kč měsíčně, tato žádost byla žalované doručena dne [datum] (žádost o provedení změny pojistné smlouvy).

5. Podle bodu 2, odst. 2.3 DPP se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2 odst. 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, bod 1 odst. 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle odst. 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3 odst. 3.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3 odst. 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Ustanovení čl. 1 bod 6 odst. 6.2 po uplynutí dvou měsíců od uzavření pojistné smlouvy může ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 a 5 zákona o pojistné smlouvě všechna sjednaná pojištění vypovědět pojistník. Pojistitel může vypovědět pouze úrazové pojištění a pojištění pro případ nemoci. Výpověď musí být dána alespoň šest týdnů před uplynutím pojistného období. Výpovědí základního pojištění zanikají všechna sjednaná pojištění. Pojistitel vyplatí pojistníkovi negarantovanou kapitálovou hodnotu ve výši stanovené po odečtení poplatku za ukončení pojištění uvedeného v Přehledu poplatků a hodnoty závazků pojistníka vůči pojistiteli vzniklých v souvislosti s tímto pojištěním (DPP).

6. Žalovaná dopisem ze dne [datum] informovala žalobce o ukončení pojištění s tím, že mu zasílá odkupné ve výši 7 777 Kč (přípis žalované z [datum]).

7. Žalobce platil běžné pojistné měsíčně, přičemž celkem na pojistném dle Pojistné smlouvy zaplatil 89 000 Kč, poslední platba byla učiněna dne [datum]. Dne [datum] učinil žalobce mimořádný výběr částky 22 429 Kč. Žalovaná vyplatila žalobci dne [datum] odbytné ve výši 7 777 Kč (přehled placeného pojistného).

8. Žalovaná žalobci každoročně, vždy k výročí pojistné smlouvy, zasílala výroční dopis, ve kterém ho informovala o výši pojistné částky pro případ smrti pojištěného, dále o výši zaplaceného běžného pojistného, mimořádného pojistného, kapitálové hodnoty pojištění a provedených výběrech. Dále jej informovala o počtu podílových jednotek v jednotlivých investičních fondech (výroční dopisy z [datum], [datum], [datum]). Žalovaná zaslala žalobci též informace o stavu účtu k datu [datum] a stavu Pojistné smlouvy k [datum], ze kterých vyplývá umístění pojistného a zvolený alokační poměr a aktuální stavy investičních fondů (aktuální stav účtu k datu [datum] a Informace o stavu Pojistné smlouvy k [datum]).

9. Z dokumentu nazvaného mechanismus a výše počátečních nákladů vystaveného žalovanou po ukončení pojistné smlouvy soud zjistil, v jaké výši byly v jednotlivých měsících a letech strhávány částky na počáteční a správní náklady, a jak se vyvíjela kapitálová hodnota pojištění, na základě které pak byla určena i výše odkupného (mechanismus a výše počátečních a správních nákladů).

10. Podáním ze dne [datum] žalobce podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jímž se domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 106 000 Kč s příslušenstvím z důvodu neplatnosti Pojistné smlouvy. V návrhu žalobce podrobně argumentoval ve prospěch svého tvrzení, že Pojistná smlouva je neplatná. Žalobce dal dne [datum] plnou moc právnímu zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k zastupování ve věci nároku žalobce na neplatnost Pojistné smlouvy a vrácení bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody vzniklé v důsledku uzavření této smlouvy (návrh na zahájení řízení k finančnímu arbitrovi, plná moc). Dne [datum] finanční arbitr vydal nález, kterým určil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 794 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu návrh žalobkyně zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit sankci dle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15 000 Kč (nález finančního arbitra z [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] [číslo]). Usnesením ze dne [datum] finanční arbitr zrušil shora uvedený nález finančního arbitra a řízení zastavil z důvodu, že žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem zpět (usnesení finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] [číslo]).

11. Přípisem ze dne [datum] se žalobce obrátil na žalovanou předžalobní výzvou k zaplacení částky ve výši 58 794 Kč a nákladů právního zastoupení s tím, nechť žalovaná sdělí, jakou hodnotu měla mít negarantovaná kapitálová hodnota pojištění ke dni [datum] v případě, kdy by bylo alokováno 100% zaplaceného pojistného do zvolených fondů dle Pojistné smlouvy. Tento přípis žalované zaslal jako přílohu emailu odeslaného dne [datum] (přípis ze dne [datum] a email ze dne [datum]).

12. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků řízení. Soud pro nadbytečnost zejména s ohledem na níže uvedený právní názor týkající se platnosti Pojistné smlouvy a promlčení žalobního nároku zamítl ostatní v řízení navržené důkazy.

13. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z Pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a OZ.

16. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

17. Podle ustanovení § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ustanovení § 41 OZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

18. Podle ustanovení § 451 odst. 1 OZ kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle ustanovení § 451 odst. 2 OZ je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 457 OZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že Pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 OZ, neboť neobsahuje konkrétní (určité) ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V tomto případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z DPP či jiných smluvních dokumentů. Pokud je v článku 1, bod 1 odst. 1.7 DPP odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž o objektivně existující metody (zásady), které žalovaná obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné„ pojistné“ by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. V tomto směru soud odkazuje i na právní názor Městského soudu v Praze vyjádřený v rozhodnutí č. j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalované o životním pojištění [anonymizována dvě slova] a dospěl ke stejnému právnímu závěru. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i ujednání o některých dílčích poplatcích (počáteční, správní a inkasní náklady) má soud za neplatné (ujednání čl. 1 bod 3 odst. 3.1 a 3.2 DPP, podle kterých je pojistitel oprávněn snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o„ počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele“ a započítat pojistníkovi„ inkasní náklady za každé zaplacené pojistné“), nikoli však za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Neplatnost je dána neurčitostí předmětného ujednání plynoucí již jen z toho, že nelze bez pochyb (ani výkladem) určit, co konkrétně je myšleno„ počátečními“ či„ správními“ nebo„ inkasními“ náklady. Ačkoli žalobce sám neplatnost pojistné smlouvy v tomto řízení nenamítal, soud k ní přihlédl z úřední povinnosti, když shora popsané nedostatky Pojistné smlouvy způsobují její absolutní neplatnost.

20. Pokud byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalobce dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 OZ představující platby pojistného, přičemž soud uvádí, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť.

21. Podle § 107 odst. 1 OZ se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

22. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, pak dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jejím zaplacením, neboť žalobce ke dni podpisu Pojistné smlouvy znal konkrétní obsah Pojistné smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost Pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobce pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou (shodně též např. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 z 24. 11. 2020). Proto by bylo možné přiznat žalobci bezdůvodné obohacení nejvýše za dva roky zpětně od podání této žaloby.

23. Vzhledem k tomu, že žalobce zaplatil poslední platbu pojistného dne [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum], má soud za prokázané, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, neboť ode dne uskutečnění poslední platby pojistného marně uplynula jak subjektivní dvouletá promlčení lhůta, tak objektivní tříletá promlčecí lhůta.

24. Pokud jde o argumentaci žalobce rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1862/2020 ve vztahu k počátku a běhu institutu promlčení, pak výše uvedeným rozsudkem je zcela nepřiléhavá, neboť předmětné rozhodnutí se týkalo zcela odlišného skutkového stavu. Naopak zcela přiléhavá je argumentace žalované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2749/2021, který se týkal skutkově obdobné věci (rovněž pojistné smlouvy žalované„ [anonymizována čtyři slova]“) a v níž Nejvyšší soud opět zopakoval právní závěr:„ Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák., jímž se řídí i posuzovaný právní vztah založený pojistnou smlouvou uzavřenou dne [datum] (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014; viz též kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1632/2017), rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012). Touto vědomostí přitom ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2581/98, a ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2626/2009). Objektivní a subjektivní promlčecí doby pak počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané pojistné smlouvy (spočívající v samotném textu smluvních ujednání), musely být žalobci známy již v okamžiku jejich uzavření (tj. [datum]). Ztotožňuje-li pak odvolací soud počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na podkladě této (dle žalobce absolutně neplatné) smlouvy nejpozději s okamžikem, kdy žalobce po zániku pojištění obdržel od účastnice řízení nespotřebované pojistné ([anonymizováno] [rok]) a kdy již musel vědět, jaké částky pojistného za dobu trvání pojistného vztahu platil, případně v jakém rozsahu mu bylo následně vyplaceno nespotřebované pojistné (tj. měl znalosti o tom, který subjekt a v jakém rozsahu se na jeho úkor měl bezdůvodně obohatit), nikterak se tím od (výše citované) ustálené judikatury dovolacího soudu neodchýlil.“ 25. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy, když žalobce argumentoval tím, že žalovaná neplatnost Pojistné smlouvy zavinila, neboť se jednalo o formulářovou pojistnou smlouvu, jejíž obsah žalobce neměl možnost upravit. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ 26. V daném případě však soud neshledal žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že primárním cílem vznesení námitky promlčení ze strany žalované bylo zneužití či poškození práv žalobce, když v řízení nebylo prokázáno, ostatně žalobce ani netvrdil, že by žalovaná jakkoli žalobce od podání žaloby či návrhu u finančního arbitra zrazovala či pod záminkou mimosoudního jednání tento okamžik oddalovala. Žalobce totiž nemravnost vznesené námitky promlčení dovozoval z toho, že Pojistná smlouva je neplatná a o této neplatnosti musela žalovaná vědět. Tento argument je však dle právního názoru soudu zcela lichý. Jak uvedl Nejvyšší soud, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat pouze z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Skutečnost, že někdo se vědomě bezdůvodně obohacuje, nemá samo o sobě vliv na fakt, zda následně vznesená námitka promlčení je či není v rozporu s dobrými mravy, když tato skutečnost může mít vliv pouze na délku promlčecí doby, pokud se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení. Navíc v daném případě bylo možno neplatnost Pojistné smlouvy dovodit ze samotného textu Pojistné smlouvy, resp. DPP, které jsou její nedílnou součástí, jež byly žalobci známy, když v těchto byla jednoznačně uvedena vůle žalované strhávat si z kapitálové hodnoty pojištění počáteční a správní náklady, jež žalobce neznal, a rizikové pojistné, jehož výše nebyla určitě stanovena, nýbrž byla určena na základě technických zásad pojistitele, které však nebyly součástí Pojistné smlouvy. Navíc žalovaná považovala Pojistnou smlouvu za platnou, což zcela jasně prokazuje fakt, že žalovaná každoročně informovala žalobce výročními dopisy o stavu pojištění a poté, co žalobce [příjmení] smlouvu vypověděl, informovala žalobce o zániku Pojistné smlouvy a automaticky vyplatila žalobci odkupné, aniž by tomu předcházela jakákoli výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalobce. Rovněž žalobce ani netvrdil, že by žalovaná nebyla v případě pojistné události připravena plnit. Žalobce se tak mohl domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby. Pokud žalobce ohledně rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy argumentoval rozhodnutím odvolacího soudu (sp. zn. 23 Co 375/2020), v němž odvolací soud dospěl k závěru, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, pak zdejší soud opět poukazuje na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že navíc dle jeho názoru v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 375/2020 nešlo o obdobnou pojistnou smlouvu, neboť v této nebyla oproti zdejšímu případu sjednána ani pojistná částka, což je dalším esenciálním znakem pojistné smlouvy.

27. Pro úplnost se soud ještě vyjadřuje k rozsudku ESD ve věci C [číslo], jež se dotýká otázky uplatnění promlčení v případě neplatnosti spotřebitelské smlouvy z důvodu existence zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, přičemž tímto nikterak nepředjímá svůj postoj k otázce aplikace promlčení v případě, kdyby došel k závěru opačnému než uvedeno níže. Jakkoli má žalobce za to, že závěry obsažené v tomto rozhodnutí (v zásadě obsahující doporučení k „ neaplikování“ promlčení pro případy neplatnosti spotřebitelských smluv z důvodu zneužívající klauzule) lze vztáhnout i na posuzovaný případ, je soud je přesvědčen, že tomu tak v daném případě není, neboť (krom jiného) byla ve věci zjištěna neplatnost Pojistné smlouvy dle obecných ustanovení hmotněprávních předpisů ([příjmení]) a nikoli podle speciálních ustanovení (§ 55 a 56 OZ) včleněných do občanského práva na ochranu spotřebitele a pojednávajících o neplatnosti v případě porušení speciálního zákazu stanoveného pro spotřebitelské smlouvy, tzv. zneužívajících klauzulí, jichž se předmětné rozhodnutí týká.

28. Na závěr lze tedy uzavřít, že pro řádně a včasně uplatněnou námitku promlčení nelze nárok žalobci přiznat a žalobu je třeba pro nedůvodnost zamítnout.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 648,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 794 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 368,80 Kč.

Poučení