21 C 230/2018-414

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání movitých věcí s eventuálním návrhem na zaplacení částky 908 270 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnost žalované vydat mu movité věci specifikované v žalobě, in eventum uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 908 270 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 38 296,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 8. 2018, doplněnou podáními ze dne 18. 2. 2019 a ze dne 2. 9. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost vydat mu movité věci různé povahy, v žalobě a jejích doplněních blíže specifikované, s eventuálním návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 908 270 Kč. Žalobce se domáhal jednak vydání přestavěného historického motocyklu JAWA 550, který dle žalobního tvrzení v minulosti přenechal svému synovi [jméno] [celé jméno svědka] k dočasnému užívání. Po smrti syna se stala jediným dědicem žalovaná, do jejíž detence přešel i předmětný motocykl, přičemž žalovaná přislíbila manželce žalobce vrácení motocyklu po pohřbu syna žalované, ale neučinila tak. Další movité věci, jejichž vydání se žalobce domáhal s odůvodněním, že je jejich vlastníkem, byly dle tvrzení žalobce umístěny v domě na adrese [adresa svědka], přičemž žalobce tento dům kompletně uvedenými movitými věcmi vybavil a disponoval jimi do podzimu roku 2016, a to na základě dohody s majitelem domu, synem žalobce [jméno] [celé jméno svědka], který dne 15. 8. 2015 zemřel. Po smrti syna žalobce se vlastníkem domu stala žalovaná, která dům na podzim roku 2016 obsadila a dohodu mezi žalobcem a jeho synem popřela. Své vlastnické právo k požadovaným movitým věcem uplatnil žalobce s tím, že disponuje doklady o koupi předmětných movitých věcí, dále předávacími protokoly k bytům a dalším prostorům, čestnými prohlášeními a fotografiemi motocyklu. Pro případ, že by movité věci již neexistovaly, uplatnil žalobce nárok na zaplacení částky 908 270 Kč s tím, že tato částka představuje celkovou hodnotu věcí v době jejich nabytí.

2. Při jednání dne 2. 2. 2021 a dále podáním ze dne 12. 3. 2021 žalobce doplnil svá tvrzení a podrobněji uvedl, kdy předmětné movité věci, jejichž vydání se domáhá, zakoupil či jinak pořídil, za jakou částku je koupil a kde byla každá jednotlivá movitá věc v domě na adrese [adresa svědka], umístěna. V průběhu řízení dále žalobce k dotazu soudu při jednání dne 1. 6. 2021 doplnil svá tvrzení i stran eventuálního petitu tak, že při stanovení výše částky vycházel z paragonů předložených soudu. Je pravdou, že u některých položek uvedených v petitu nezná pořizovací hodnotu, vycházel tedy pouze z odhadu takové hodnoty, poněvadž„ něco zažalovat musel a je schopen rozklíčovat i další položky, k tomu však potřebuje nějaký čas“.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 8. 4. 2019 uvedla, že nárok žalobce neuznává ani zčásti. Co se týká předmětného motocyklu, její syn [jméno] [celé jméno svědka], narozený dne [datum], zemřelý dne 27. 6. 2016, tento dostal darem od žalobce. Žalovaná zcela popřela, že by slíbila manželce žalobce vrácení motocyklu po pohřbu svého syna. Dále uvedla, že žalobce nepřihlásil svou pohledávku (motocykl) do dědického řízení, přestože věděl, že syn žalované je již po smrti a motocykl neužívá. K uplatněnému nároku na vydání movitých věci umístěných dle tvrzení žalobce v domě na adrese [adresa svědka], žalovaná zejména uvedla, že předmětnou nemovitost neobsadila, ale rozhodnutím zdejšího soudu byla již v říjnu 2015 ustanovena správkyní dědictví po zemřelém manželovi [jméno] [celé jméno svědka] a následně se dle usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2016, stala jediným vlastníkem uvedené nemovitosti na adrese [adresa svědka]. Žalobce nejen že movité věci, jejichž vydání se domáhá, řádně nepopsal, a měl by být vyzván k doplnění svých tvrzení, z pohledu žalované ani neunáší důkazní břemeno stran svého tvrzení, že je vlastníkem věcí, které měly být dle jeho tvrzení na podzim roku 2016 umístěny v domě na adrese [adresa svědka], a že se zde tyto věci v době přechodu vlastnického práva k nemovitosti na žalovanou skutečně nacházely. Pokud měly být věci svěřeny do péče nájemníků, tedy třetích osob, otázkou zůstává v jakém rozsahu a případně zda vůbec přešly do dispoziční sféry žalované. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že žalobce sám tvrdí, že na počátku roku 2016 měla popřít dohodu mezi ním a jeho synem (jejím zemřelým manželem), ale do podzimu 2016 měl předmětné movité věci ve svém držení. Nejméně od začátku roku 2016 tedy muselo být žalobci zřejmé, že se žalovaná neztotožní s jeho verzí o faktickém vlastnictví domu, přesto do podzimu 2016, kdy mu žalovaná měla nemovitost a„ movité věci“ obsadit, neučinil ničeho, co by jím tvrzené skutečnosti podepřelo. Žalovaná ve svém vyjádření vznesla i námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, když žalobce dle svého tvrzení předal věci právnímu předchůdci žalobkyně, tedy plnil, a neprokáže-li, že se mělo jednat o plnění dle právního důvodu, pak plnil bez právního důvodu a jeho nárok by byl promlčen.

4. Rovněž žalovaná v průběhu řízení doplnila svá tvrzení a upozornila mimo jiné na skutečnost, že žalobce k části věcí nebyl schopen určit pořizovací cenu a bez ohledu na amortizaci věcí žalobce ohodnotil výši movitých věcí na částku 908 720 Kč s odůvodněním, že tato částka reflektuje pořizovací cenu. Následně své vyjádření upravil a uvedl, že u některých položek uvedených v petitu nezná pořizovací hodnotu, vycházel tak pouze z odhadu takové hodnoty věcí. V dalším vyjádření ze dne 16. 2. 2022 žalovaná uvedla, že dle jejího výpočtu dobrovolně vydala žalobci věci v celkové hodnotě 13 100 Kč, a to z celkového výčtu věcí, jejichž ceny žalobce doložil (ceny z pozice žalované neodsouhlasené), přičemž celková zatím žalobcem dokládaná hodnota věcí, jichž se domáhá, činí 200 205 Kč. Žalovaná má za to, že věci (při jejich neexistenci) nejsou popsány tak, aby případně znalec mohl stanovit jejich cenu. U movitých věcí ani navržení svědkové neprokázali, kromě nábytku, žádnou konkrétní jednotlivou žalovanou položku; u nábytku vycházeli z předestřené fotodokumentace pořízené žalobcem, otázkou ovšem je, kdy byla taková fotodokumentace pořízena.

5. Podáním ze dne 5. 9. 2019 vzal žalobce částečně zpět žalobu, a to co do uložení povinnosti žalované vydat mu motocykl JAWA 550, s odůvodněním, že žalovaná tento motocykl dne 22. 8. 2019 žalobci vydala, což dokládá předávací protokol. Usnesením č. j. 21 C 230/2018-195 ze dne 22. 10. 2019, které nabylo právní moci téhož dne, soud řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

6. Soud na tomto místě podotýká, že pro přehlednost byly jednotlivé věci specifikované v petitu žaloby soudem očíslovány, neboť některé věci byly žádány k vydání opakovaně (zejména sklenice, hrnky, talíře atd.), kdy žalobce zcela zjevně při sepisu žaloby specifikoval jednotlivé věci dle obsahu předávacích protokolů k jednotlivým bytům a v petitu žaloby je tedy uvedl postupně, nikoliv v součtu.

7. Při jednání dne 2. 2. 2021 vzal žalobce žalobu zpět v části, kterou se domáhal uložení povinnosti žalované vydat mu 1x lednici bílou s mrazicím boxem (položka 243) s odůvodněním, že tato položka byla vyřazena a neexistuje. Usnesením č. j. 21 C 230/2018-226 ze dne 2. 2. 2021, které nabylo právní moci téhož dne, soud řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

8. Podáním ze dne 12. 3. 2021 vzal žalobce žalobu bez bližšího odůvodnění zpět v části, kterou se domáhal uložení povinnosti žalované vydat mu 1x odpad pračky (položka 249). Usnesením č. j. 21 C 230/2018-289 ze dne 1. 6. 2021, které nabylo právní moci téhož dne, soud řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

9. Při jednání dne 22. 7. 2021 vzal žalobce žalobu zpět v části, kterou se domáhal uložení povinnosti žalované vydat mu dřevěný kříž s mosazným logem (položka 5), 4 kusy obrazů – dobové motivy s obrazy amerických herců a zpěváků (položka 6), pískovou vázu (položka 7), 4 kusy obrazů – reklamní motivy Coca Cola (položka 11), kazetové ostění (položka 295), barový pult (položka 296), chladící lednici zn. NORDline (položka 299), 8x barovou židli (položka 301), 3x stůl box (položka 303), obraz„ muž u čerpací stanice“ (položka 321), 3x sezení (položka 322), prosklenou lednici s logem MATTONI (položka 323), pracovní stůl (položka 324), 1x plynový sporák (položka 325), 1x skříň dolní (položka č. 327), 1x skříň horní (položka 329), police zelená a 2x kovová opěrka (položka 330), a dále v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vydat mu dřevotřískovou skříň uvedenou pod položkou 298 v rozsahu dolní části této skříně, dále co do počtu 4 kusů dřevěných stolů z celkového počtu 7 kusů dřevěných stolů (uvedených pod položkou 302), dále co do počtu 11 kusů křesel z celkového počtu 20 kusů křesel (uvedených pod položkou 304), s odůvodnění, že žalovaná mu uvedené věci v průběhu tohoto řízení vydala. Usnesením č. j. 21 C 230/2018-322 ze dne 11. 8. 2021 soud řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

10. Při dalším jednání dne 30. 9. 2021 vzal žalobce žalobu zpět v části, kterou se domáhal uložení povinnosti žalované vydat chlazení (uvedené pod položkou 297), neboť i toto mu bylo žalovanou vydáno. Usnesením č. j. 21 C 230/2018-348 ze dne 30. 9. 2021, které nabylo právní moci téhož dne, soud řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

11. Soud ve věci opakovaně jednal, přičemž z provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že po ustanovení správkyní dědictví po zemřelém manželovi kontaktovala pana [celé jméno svědka], který jí byl sdělen jako kontaktní osoba, že nemůžou dál vybírat nájemné z předmětné nemovitosti na [anonymizována dvě slova] v [obec]. Její žádost byla ignorována, proto oslovila svého právního zástupce, který jim napsal dopis, že nemají právo s nemovitostí dále nakládat, kdy ani na to nebylo reflektováno. Koncem srpna roku 2016 byla oslovena pracovnicí z Úřadu práce ČR, kdy nájemníci požadovali příspěvky, které jim úřad neposkytl, protože nájemné vybírala přítelkyně žalobce. Žalovaná se obrátila na žalobce, aby jí peníze za nájemné předal, což se zpožděním učinil. Komunikace se žalobcem však byla na velmi špatné úrovni, nebyla vůle jakkoliv komunikovat a protože byla nucena opakovaně na úřadu něco vysvětlovat, přistoupila někdy v září 2016 k výměně zámků u domu. V době, kdy nemovitost fyzicky převzala, zde byli tři nájemníci ve dvoře, v hlavní budově dalších asi deset nájemníků. Dům měl sloužit jako hotel, ale byla to spíše ubytovna sociálně nepřizpůsobivých, stále tam byly nějaké problémy. Byty byla v takovém stavu, že do nich po převzetí nemovitosti nevstoupila, z bytů se linul zápach, byla to v podstatě taková špinavá ubytovna. Vinárna fungovala do roku 2016 jako soukromý klub pana [celé jméno svědka]. V přízemí domu byla prodejna zeleniny. V domě bydleli lidé, kteří pracovali pro žalobce, a když se nájemníci postupně vystěhovali, všechno z bytů se vyházelo, vytrhaly se koberce i prahy, vyhazovaly se sprchové kouty. Byla provedena kompletní rekonstrukce bytů, dělali se dispoziční úpravy, nové omítky. Nábytek, který byl v bytech, byl po nájemnících ve špatném stavu, silně znečištěný a nebyl prodejný ani do bazaru. Žalovaná doplnila, že byty označené [číslo] – 3 se v domě budovaly až v roce 2012, přesto žalobce tvrdí, že nábytek se do těchto bytů umísťoval již v roce 2008. Žalovaná dále uvedla, že byty vlastně nikdy nepřevzala, nájemní smlouvy dostala od nájemníků a oni k tomu žádný soupis neměli, tudíž vycházela z toho, co jí nájemníci uvedli. Žalobci žádné věci nezadržuje. Žalobci byla připravena vydat skleničky, hrnečky, talířky a podobné věci zachycené na fotografiích, on jejich převzatí odmítl. K doplňujícím dotazům žalovaná uvedla, že v domě se koncem roku 2016 objevily štěnice, a to v bytě [číslo] zasažené byly i byty [číslo] byla nutná deratizace. Nábytek do nemovitosti umístil žalovaný, ale ona není schopna říct, co konkrétně, nebyla ani v bytech po převzetí nemovitosti a pokud se jí nájemnici ptali, zda si něco mohou odvézt, vůbec to neřešila, nevěděla, co kdo do nemovitosti umístil. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že v domě na adrese [adresa svědka], párkrát byl, dělal tam nějaké opravy a stěhoval drobný nábytek. Práce prováděl pro žalobce, je to ale už hodně dlouho, co v domě něco dělal. Pro žalobce stěhoval různý nábytek (válendy, skříňky a různý drobný nábytek), co konkrétně a kam ale říci nedokáže. Jednou stěhoval něco tam, jednou do [anonymizováno], dávalo se to do bytů, a když to lidé nepotřebovali, vozilo se to jinam, nebo do skladu. Věci žalobce kupoval v bazaru. Svědek uvedl, že on jen vozil věci, že by se sepisovalo písemně něco o tom, co se kam přenáší, o tom on nic neví. V části domu [anonymizováno] byla pračka značky Whirlpool, stěhovala se asi nájemníkům. Když se stěhoval do menšího bytu, řekl žalované, že pračka je jeho a ona to schválila. Kdo pračku koupil, to neví, asi žalobce. Pořád se tam ztrácely věci, tak co. Svědek dále uvedl, že nájemníci měli byty vždy v dobrém stavu, měli čisto a vymalováno. Potvrdil, že v domě proběhla deratizace. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že pokud dům na adrese [adresa svědka], je [anonymizováno], tak zde v jedno období bydlel na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalobcem. Mohlo to být v letech 2015 – 2017. Byt mu byl předán vybavený a neuvědomuje si, že by za dobu, kdy v bytě bydlel, do něj něco kupoval nebo něco vyhazoval. Vybavení bylo v té době již opotřebované, byla zde pouze nová šatní skříň. Svědek si není vědom, že by v domě došlo ke ztrátě věcí ve společných prostorách či by zde naopak nějaký nábytek byl navíc v období, kdy v domě bydlel. V domě bydlel ještě i v době, kdy již byla majitelkou žalovaná, uzavíral s ní novou nájemní smlouvu. Pro žalobce prováděl na základě živnostenského listu nějaké práce v domě, pomáhal s údržbou, byl i ve všech bytech, takže ví, že byly zařízené. Zařízení v bytech viděl ještě pár měsíců před tím, než se z domu odstěhoval, neviděl ale všechny byty. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že žalobce je jeho otcem, žalovaná byla manželkou jeho bratra. V době, kdy dům na adrese [adresa svědka], užíval jeho otec a cítil k němu svá vlastnická práva, tak dům rekonstruoval a pronajímal, nejprve jako celek, posléze po částech. V přízemí domu byl nebytový prostor. Byty v domě se zájemcům pronajímaly jako vybavené, přičemž vybavení pořizoval otec, vedl si o tom i evidenci. Otec se zájemci uzavíral nájemní smlouvy, sepisoval předávací protokoly, pořizoval i podrobnou fotodokumentaci. Žalovaná dům převzala asi rok po bratrově smrti, přizvala si zámečnickou firmu, která rozlomila zámky ve vstupních dveřích a vyměnila je. Svědek dále k doplňujícím dotazům uvedl, že on sám neměl k domu žádný vztah, pomáhal otci zejména v ekonomických věcech, pomáhal mu se sestavováním nájemních smluv, předávacích protokolů, stahoval a ukládal na disk fotografie. Byty byly kompletně vybaveny k užívání, nábytek se kupoval většinou v bazaru. Byty byly malé, velikosti 0+1 a 1+1. Dům byl vybaven nábytkem i ve společných prostorách. Nákup vybavení do domu probíhal cca od roku 2007 do roku 2015. Otec měl dva sklady, které byly naplněny nábytkem až po strop, ale zda si vedl evidenci toho, co je ve skladu a naopak jaký nábytek je ze skladu odvážen, to neví. Kromě bytů v předmětném domě má otec i další byty, které pronajímá. Vinárna v 1. patře domu byla dlouhodobě nepronajatá, a to v podstatě od roku 2007, kdy se opustil koncept pronájmu domu jako celku. Nicméně byla kompletně vybavena nábytkem i sklenicemi, byl tam taneční parket, televizor. Pokud v bytě skončil nájemník, zjistilo se, zda v bytě něco chybí či je zničené, a případně se doplnilo. Co se týče fotovoltaické elektrárny umístěné na střeše domu, pak tuto provozuje [právnická osoba], s.r.o., kde je svědek jednatelem i konečným vlastníkem. Tato elektrárna je spojena s technickou místností v domě. Nájemné od nájemníků v domě vybíral asi žalobce. Domnívá se, že se nesepisoval žádný předávací protokol mezi žalobcem a žalovanou v době, kdy nemovitost žalovaná převzala. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že už od roku 1998 dělal v domě na adrese [adresa svědka], nějaké práce pro žalobce. Od tohoto roku až do roku 2014 také do domu pro žalobce vozil a odvážel nábytek z bazaru a meziskladu, který žalobce využíval k uskladnění nábytku. O vlastnictví věcí, které vozil, však nic neví, stejně tak ani o evidenci věcí v nemovitosti. Účastnický výslech žalobce před soudem nebyl realizován, neboť žalobce opakovaně uváděl, že má zhoršený sluch a není schopen vnímat a vyjadřovat se. S kauzou se seznamuje prostřednictvím písemných záznamů. Spontánně pak žalobce před soudem uvedl, že žalobu podal, poněvadž nemovitost spravuje přes 20 let a zesnulý syn ani žalovaná neměli k domu klíče, neinvestovali do něj ani se o objekt nestarali. Žalovaná si přivlastnila veškeré věci, které do domu koupil. Vzhledem k tomu, že neměla od domu klíče, se do domu dne 19. 9. 2016 vloupala. Do té doby byly všechny předmětné věci v domě a v dobrém stavu. Žalovaná do domu vnikla v době, kdy ještě nebylo dědické řízení skončeno. Žalovaný uvedl, že některé věci byly žalovanou záměrně znehodnocovány a likvidovány. V písemných vyjádřeních žalobce uvedl, že od roku 1992 až do roku 2016 zajišťoval provoz, údržbu a investice v objektu [příjmení] [anonymizováno] v [obec], včetně investicí do vybavenosti. Žalovaná ani její manžel neměli od nemovitosti klíče. Dne 19. 9. 2016 provedla žalovaná násilné odstranění zámků a nahradila je svými, do té doby všechny požadované předměty v nemovitosti byly v řádné stavu k užívání. Vniknutí do objektu bylo neoprávněným obohacením o žádané předměty k vrácení. V dalším písemném vyjádření ze dne 4. 12. 2021 žalobce uvedl, že dne 3. 12. 2021 proběhlo předání některých požadovaných věcí, žalobce však řadu z nich nepřevzal, protože byly dle jeho vyjádření nepoužitelné, poškozené či se jednalo o jiné věci. Z usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. [spisová značka] ze dne 26. 10. 2015, které nabylo právní moci dne 26. 10. 2015, soud zjistil, že žalovaná byla ustanovena správkyní celého dědictví ve věci pozůstalosti po [jméno] [celé jméno svědka], zemřelém dne 15. 8. 2015. Usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2016, soud schválil dohodu dědiců (žalované, [jméno] [celé jméno svědka], narozeného [datum], a [jméno] [celé jméno svědka], narozeného [datum]), podle níž pozůstalostní majetek, do kterého spadala mimo jiné nemovitost na adrese [adresa svědka], listu vlastnictví [číslo], obce Teplice, v katastrálním území Teplice - [obec], nabyla žalovaná, s tím, že odpovídá za úhradu dluhů pozůstalosti, které tvoří pohledávka [právnická osoba] z titulu nesplaceného úvěru (vedeného na [jméno] [celé jméno svědka] pod číslem [bankovní účet]). Žalovaná se touto dohodou zavázala vyplatit oběma pozůstalým synům ([jméno] [celé jméno svědka] a [jméno] [celé jméno svědka]), každému nejpozději do dosažení věku 25 let, částku 5 654 900 Kč. Dědictví takto bylo potvrzeno žalované i oběma pozůstalým synům jako zákonným dědicům, s právem výhrady soupisu. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 2. 3. 2017 vyplývá, že žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bytový dům, v obci [obec], katastrální území. [obec] – [obec], a to na základě usnesení soudu o dědictví č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016, s právními účinky zápisu ke dni 11. 7. 2016. Dopisem ze dne 15. 5. 2017, odeslaným žalované dle přiloženého podacího lístku v den jeho vyhotovení, vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky 96 525 Kč jako nájemného za užívání věcí, které žalovaná nenabyla v rámci dědictví a jsou v předmětném domě a nebytových prostorech (viz příloha), a to za období od 15. 8. 2015 do 15. 9. 2016. V případě rozporování byla žalovaná vyzvána k doložení dokladů o nabytí a montáži věcí. Příloha tohoto dopisu pak obsahuje soupis celé řady movitých věcí, které jsou specifikovány obdobným způsobem, jako je tomu v žalobě. Ze stanoviska žalované ze dne 30. 5. 2017 k vzneseným nárokům (dle obsahu tohoto stanoviska je reagováno na dopis žalobce ze dne 12. 5. 2017, který soudu nebyl předložen, a dále na dopis žalobce ze dne 15. 5. 2017) soud zejména zjistil, že žalovaná odmítla jakékoliv žalobcem uplatněné finanční nároky (za vedení administrativy, úklidové práce, odstraňování následku havárií aj.) a dále ho vyzvala k doložení skutečnosti, že užívá věci, které jsou jeho vlastnictvím, a nemá na ně podle jeho mínění nárok. Dopisem ze dne 3. 8. 2018 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k vydání motocyklu, který vznikl přestavbou historického motocyklu JAWA 550 Jaweta, dále k vrácení zápůjčky ve výši 50 000 Kč, k úhradě částky 4 000 Kč za zpracované finanční přiznání a úhradě dalších finančních částek, v neposlední řadě k vydání velkého množství zařizovacích předmětů, kterých se žalovaná zmocnila při obsazení nemovitosti na adrese [adresa svědka]. Z předávacích protokolů ze dne 1. 1. 2016 (byt č. 35), ze dne 1. 1. 2015 (byt č. 34), ze dne 14. 6. 2016 (byt č. 33), ze dne 5. 3. 2015 (byt č. 32 + dodatek ze dne 10. 1. 2016), ze dne 14. 6. 2016 (byt č. 31), ze dne 15. 7. 2014 (byt č. 25), ze dne 9. 1. 2014 (byt č. 24), ze dne 2. 10. 2013 (byt č. 23), ze dne 12. 10. 2013 (byt č. 22), ze dne 17. 11. 2012 (byt č. 21), ze dne 5. 3. 2015 (byt č. 3), ze dne 1. 4. 2012 (byt č. 2) a ze dne 1. 1. 2016 (byt č. 1) soud zjistil, že žalobce předal jednotlivým nájemcům, vždy v konkrétním předávacím protokolu uvedeným, byt označený příslušným číslem, nacházející se v domě na adrese [adresa svědka]. V jednotlivých předávacích protokolech je uvedeno vybavení každého konkrétního bytu, avšak bez bližší specifikace, kdy je zde uvedeno např. 1 x šatní skříň, avšak není zřejmé jaké značky, z jakého materiálu, kolika dveřová, případně jiné drobné odlišnost vhodné k individuální identifikaci. K podpisům na jednotlivých předávacích protokolech bylo v průběhu řízení z vyjádření žalobce zjištěno, že předávací protokoly ze dne 1. 1. 2016 k bytu č. 35 a k bytu č. 1 podepsal žalobce, stejně tak podepsal i předávací protokol ze dne 1. 1. 2015 k bytu č. 34, předávací protokoly ze dne 14. 6. 2016 k bytu č. 33 a bytu č. 31), předávací protokoly ze dne 5. 3. 2015 k bytu č. 32 a bytu č. 3 a předávací protokol ze dne 1. 4. 2012 k bytu č.

2. Zbývající předávací protokoly ze dne 15. 7. 2014 k bytu č. 25, dále ze dne 9. 1. 2014 k bytu č. 24, ze dne 2. 10. 2013 k bytu č. 23, ze dne 12. 10. 2013 k bytu č. 22 a ze dne 17. 11. 2012 k bytu č. 21 měl podepsat [jméno] [celé jméno svědka], zemřelý syn žalobce. Z vymezení předmětu nájmu ze dne 29. 8. 2014 (přílohy 1 nájemní smlouvy) soud zjistil, že předmětem nájmu je nebytový prostor o celkové rozloze 154,5 m2 s přístupem z [příjmení] ulice, spolu s vybavením jednotlivých místností (prodejna, předsíň u záchodu, dámská, pánská a zaměstnanecká toaleta, sklad obalů, sklad – úklidová místnost, místnost, předsíň a kancelář), které rovněž nebylo blíže specifikované. Žalobce dále soudu předložil, a soud těmito vedl důkaz, řadu paragonů s tím, že na paragonech jsou i věci umístěné v domě na adrese [adresa svědka], přičemž jednotlivé paragony byly vždy řazeny do složky označené souhrnně jako vybavení pro byt č. 2, byt č. 21, byt č. 22, byt č. 23, byt č. 24, byt č. 25, byt č. 31, byt č. 32, byt č. 33, byt č. 34, byt č. 35 a [anonymizováno] - [anonymizováno], kuchyň, ostatní prostory, hala, dvůr. Z uvedených paragonů je zřejmé, že jde převážně o věci nakoupené v bazaru [jméno] [příjmení] v [obec] či [jméno] [příjmení] v [obec], zřejmě tedy věci použité, přičemž převážná část věcí byla zakoupena v tomto bazaru v roce 2008, některé z věcí pak byly zakoupeny i v pozdějším období od roku 2009 do roku 2012. Žalobce pak na jednotlivých paragonech vyznačil položky, které měly dle jeho tvrzení být umístěny v jednotlivých bytech, když zcela zjevně se jednotlivé paragony opakují v různých složkách jednotlivých bytů. Některé věci (věšáky) měly být zakoupeny v železářství [jméno] pokorné v [obec], jiné (vařiče) v prodejně [anonymizováno] v [obec] či (mikrovlnná trouba rychlovarné konvice) v prodejně [anonymizováno] elektro v [obec], přičemž lze usuzovat, že tyto věci byly zakoupeny jako nové. Zcela výjimečně byly věci zakoupeny i mimo shora uvedené období, např. kancelářský nábytek v roce 1999 či rámování u sklenářství [anonymizováno]. [příjmení] v roce 1997. Nutno dále uvést, že z některých předložených paragonů nelze zjistit údaj o místu zakoupení věcí (např. první paragon u bytu [číslo]). Z paragonů je patrné, že se jedná především o nábytek, polštáře, prostěradla a přikrývky, a jiné drobnosti vybavení bytů, vařiče, rychlovarné konvice a zahradní nábytek. Ze žádného z předložených paragonů nelze zjistit, kdo předmětné věci kupoval, v některých případech nejsou kupované zboží nebo cena zcela čitelné, chybí bližší specifikace kupovaných věcí. Z faktury č. [anonymizováno] ze dne 21. 12. 2012 bylo zjištěno, že zákazníkovi, který není ve faktuře uveden, byla [právnická osoba] [příjmení] účtována k úhradě částka 950 Kč za anténu Fracaro. Z faktury č. [anonymizováno] ze dne 29. 12. 2012 bylo zjištěno, že zákazníkovi, který není ve faktuře uveden, byla [právnická osoba] [příjmení] účtována k úhradě částka 6 470,02 Kč za prodej materiálu ve faktuře uvedeného (zesilovače, zásuvky, rozbočky apod.). Žalobce soudu rovněž předložil fotografie vtahující se k bytům č. 1 (fotografie ze dne 19. 11. 2015), č. 2 (fotografie ze dne 28. 1. 2015 a 24. 2. 2012), č. 21 (fotografie ze dne 9. 5. 2012), č. 23 (fotografie ze dne 9. 5. 2012), č. 24 (fotografie ze dne 9. 5. 2012, kdy na jedné z fotografií je rukou dokreslený televizor), č. 25 (fotografie ze dne 20. 2. 2014), č. 31 (fotografie ze dne 10. a 11. 2. 2014), č. 32 (fotografie ze dne 25. 2. 2015), č. 33 (fotografie ze dne 9. 1. 2013, 15. 1. 2015 a 13. 11. 2015), č. 34 (fotografie ze dne 9. 1. 2013), č. 35 (fotografie ze dne 13. 1. 2015), k nimž uvedl, že se jedná o stav v době předání bytů nájemcům, kdy toto jeho sdělení zcela nekoresponduje s daty žalobcem předložených předávacích protokolů k jednotlivým bytům. Na fotografiích je zachycen viditelně starší, převážně opotřebovaný nábytek a koberce. Z fotografií prodejny ze srpna 2014 je soudu zřejmé, že prodejna byla vyklizená a udržovaná v čistotě. Z fotografií [anonymizováno] klubu z února 2014 je zřejmé vybavení staršího typu s barem z masivu a se základně vybavenou kuchyní s ledničkou„ Mattoni“. Dle fotografie byla původně umístěna informační tabule při vstupu do klubu (ve srovnání fotografií z roku 2013 a 2021). V ostatních prostorách dle přiložených fotografií je rovněž starší a zašlé vybavení, kdy na zahradě se nacházel zahradní plastový nábytek zelené barvy a věšák na prádlo, jež je zabudovaný do zámkové dlažby. Soud provedl důkaz i dalšími fotografiemi, které oba účastníci v průběhu řízení soudu předložili, na nichž jsou zachyceny různé movité věci v různém stadiu opotřebení či zničení, věci (sklo a porcelán) umístěné v nádobách, místnosti po částečné demontáži baru, vývěsní skříň (fotografie ze dne 14. 3. 2013) či zřejmě sušák na prádlo (fotografie ze dne 11. 4. 2021). Z potvrzení ze dne 18. 10. 2016 vyplývá, že žalovaná uhradila tento den panu [celé jméno svědka] částku 4 000 Kč za automatickou pračku Whirpool. Z příjmových pokladních dokladů ze dne 8. 12. 2016 a 13. 12. 2016 předložených žalovanou bylo zjištěno, že v tyto dny byla [právnická osoba] s.r.o. uhrazena vždy částka 3 000 Kč za dezinsekci – hubení štěnic v bytech [číslo] [číslo] [číslo].

12. Účastníci učinili nespornou skutečnost, že vybudování či rekonstrukce bytů č. 1 až č. 3 ve dvoře probíhala v období let 2012 až 2015. Dále je nespornou skutečností, že žalovaná vydala v průběhu tohoto řízení žalobci motocykl uvedený v žalobě.

13. Na základě provedeného dokazování, a též s přihlédnutím k tomu, co mezi účastníky nebylo sporné, soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: [jméno] [celé jméno svědka], syn žalobce a manžel žalované, byl výlučným vlastníkem nemovitosti – domu na adrese [adresa svědka], o níž se za dobu jeho života staral na základě ústní dohody žalobce. Žalobce spravoval nemovitost, kdy mimo běžnou údržbu nemovitosti zajišťoval i pronájem bytových jednotek a nebytových prostor, uzavíral nájemní smlouvy, vybíral nájemné, rovněž prostory nemovitosti průběžně vybavil nějakým nábytkem, který tam spolu s ním přiváželi slyšení svědci [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] [celé jméno svědka]. [jméno] [celé jméno svědka], vlastník předmětné nemovitosti, zemřel dne 15. 8. 2015 a po jeho smrti byla rozhodnutím zdejšího soudu dne 26. 10. 2015, které nabylo právní moci téhož dne, ustanovena správkyní celého dědictví po zemřelém žalovaná. Žalovaná se stala výlučnou vlastnictví předmětné nemovitosti na základě usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2016. Žalovaná v době, kdy byla ustanovena soudem správkyně dědictví po zemřelém [jméno] [celé jméno svědka], mimo jiné tedy měla i provádět správu předmětné nemovitosti, neměla nad touto fakticky žádnou moc. Žalovaná neměla do nemovitosti přístup, žalobce jí nepředal klíče od domu, neučinil a nepředal žalované žádný soupis movitých věcí nacházejících se v té době v domě, nepředal jí uzavřené nájemní smlouvy a sám nadále vybíral nájemné. Žalobce nerespektoval rozhodnutí soudu o správě dědictví, se žalovanou nespolupracoval, nereagoval ani na její žádosti, a ta tedy poté, co se dle rozhodnutí soudu v červnu 2016 stala výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti, nechala v září 2016 vyměnit zámky u vstupních dveří do domu a zamezila tak přístupu žalobce k nemovitosti. Po dobu více než jednoho roku po smrti [jméno] [celé jméno svědka], téměř jedenácti měsíců po ustanovení žalované správkyní dědictví po zemřelém a téměř tří měsíců od nabytí vlastnictví předmětného domu žalovanou, tak žalobce fakticky vyloučil možnost žalované s předmětným domem jakkoliv nakládat, neumožnil jí přístup do domu, nepředal jí žádnou dokumentaci a s domem nakládal jako se svým vlastnictvím, a to včetně uzavírání nových nájemních smluv či dodatků k nim, aniž by k tomu měl v té době již jakékoliv oprávnění. Žalobce žalované nikdy řádně nepředal předmětnou nemovitost a po smrti [jméno] [celé jméno svědka] ani později jí neposkytl nájemní smlouvy či jakýkoliv soupis movitých věcí nacházejících se v domě či předaných nájemcům. Z tvrzení žalované, které žalobce nesporoval, vyplynulo, že žalovaná nechala nájemce v bytech bydlet i po převzetí domu a poté, kdy jim skončili nájemní smlouvy či se nájemníci sami odstěhovali, přistoupila k rekonstrukcím bytů. V prosinci roku 2016 proběhla v některých bytech v domě dezinsekce, což dokládají předložené doklady o platbách i výslechy svědků, kdy při této došlo i k likvidaci movitých věcí (nábytku) umístěných v bytech. Žalobce se touto žalobou domáhal vydání celé řady věcí blíže specifikovaných v žalobě a jejích doplněních s tvrzením, že je jejich vlastníkem, tyto věci se v září 2016 nacházely v domě na adrese [adresa svědka], a žalovaná mu je zadržuje. Ke svému tvrzení o vlastnictví předmětných věcí žalobce předložil celou řadu paragonů zejména z let 1997, 1999, 2008 a 2012, z nichž však nelze zjistit, kdo předmětný nábytek zakoupil a rovněž není patrná bližší identifikace zakoupeného zboží, v několika případech nebylo u paragonů čitelné ani nakoupené zboží. Pouze v případech nákupu nového zboží jako například v prodejně [anonymizováno] (mikrovlnná trouba a rychlovarná konvice) lze blíže specifikovat zboží, nicméně opět faktura nedokládá tvrzení o kupujícím, natož vlastníkovi předmětných věcí. Z předložených paragonů je dále zřejmé, že převážná část věcí uvedených v paragonech byla zakoupena v bazarech, tedy zjevně již jako použitá. Skutečnost, že by žalobce byl vlastníkem věcí, jejichž vydání se domáhal, pak nevyplynula ani z výpovědi slyšených svědků. Svědci hovořili pouze všeobecně o tom, že pro žalobce jezdili vyzvedávat zboží do bazaru, vozili ho do předmětného domu nebo do skladu žalobce, v němž bylo uskladněno velké množství nábytku, kterým žalobce vybavoval byty, nikoliv však pouze v předmětném domě. O evidenci věcí ve skladu a věcí umístěných v bytech nevěděli svědci ničeho, stejně tak ani o vlastnictví věcí, které pro žalobce vozili, pouze předpokládali, že se jedná o věci žalobce. Již však nebyli schopni převážené věci konkretizovat a až k předloženým fotografiím uváděli, že se jedná o věci, které vozili, a byly umístěny v předmětném domě. Co se týká předložených soupisů movitých věcí jednotlivých bytů a [anonymizováno] clubu, včetně fotografií k nim, ani tyto z pohledu soudu neprokazují ničeho o vlastnictví movitých věcí, nadto jsou zde věci označeny pouze obecně, bez bližší konkretizace. Na fotografiích předložených žalobcem k jednotlivým bytům, které však datem svého pořízení neodpovídají době, kdy měly být jednotlivé byty dány do užívání nájemcům, ani kdy měla dům dle tvrzení žalobce obsadit žalovaná, je zachycen nábytek a vybavení převážně starší a opotřebovaný, bez zvláštních znaků, na základě nichž by danou věc bylo možno blíže individualizovat. Fotografie pak neprokazují ani existenci věcí v době, kdy se ujala faktické držby domu žalovaná. Žalobce uzavíral nájemní smlouvy s nájemníky v domě, jak již bylo uvedeno shora, a těmto také jednotlivé byty předával, a to včetně jejich vybavení. Žalobce takto dle předávacích protokolů opatřených jeho podpisem předal nájemcům byty a jejich vybavení ještě za života [jméno] [celé jméno svědka], a to dne 1. 4. 2012 byt č. 2, dne 5. 3. 2015 byt č. 32 a byt č. 3 a dne 1. 1. 2015 byt č. 34, ale činil tak i po smrti [jméno] [celé jméno svědka], kdy dne 1. 1. 2016 došlo k předání bytu č. 35 a dne 14. 6. 2016 k předání bytu č. 33 a bytu č.

31. Předávací protokoly ze dne 15. 7. 2014 k bytu č. 25, dále ze dne 9. 1. 2014 k bytu č. 24, ze dne 2. 10. 2013 k bytu č. 23, ze dne 12. 10. 2013 k bytu č. 22 a ze dne 17. 11. 2012 k bytu č. 21 měl podepsat [jméno] [celé jméno svědka], zemřelý syn žalobce. Žalovaná po převzetí domu neměla záznamy o vybavení jednotlivých bytů, vycházela z informací od nájemníků. Žalovaná chtěla dům postupně rekonstruovat, a když po ukončení nájmu zjistila, že nábytek byl již silně opotřebený či napadený parazity, zlikvidovala ho. V případě věcí, které se v domě se v době tohoto soudního řízení nacházely, byla žalovaná ochotná žalobci věci vydat, aniž by prokázal své vlastnictví k věcem. Žalobce po převzetí části movitých věcí odmítl podepsat předávací protokoly nebo z důvodu tvrzeného špatného stavu požadovaného nábytku a nádobí jej vůbec nepřevzal. Žalovaná a žalobce shodně uvedli, že v období roku 2012 až 2015 došlo k rekonstrukci několika bytů, konkrétně bytů [číslo] [číslo] [číslo].

14. Shora popsané skutečnosti (a na jejich podkladě přijatý skutkový závěr) soud považuje za plně dostačující pro rozhodnutí ve věci samé, na jehož obsahu by nic nezměnilo ani případné provedení dalších účastníky označených důkazů, proto je soud neprovedl. Takto soud neprovedl žalobcem navrhované ohledání na místě podle ust. § 130 odst. 2 o. s. ř., když z výpovědí účastníků a listinných důkazů soud zjistil, že značná část věcí již byla zlikvidovaná, případně věci, kterými žalovaná disponuje, dala žalobci k dispozici. Nadto soud uvádí, že ohledání na místě by nepodpořilo tvrzení žalobce ohledně vlastnictví k věcem a pro účely rozhodnutí soudu se jeví tento důkazní prostředek jako neefektivní a nehospodárný. Žalobce dále navrhoval vypracovat znalecký posudek k určení hodnoty movitých věcí, nicméně i takový důkazní prostředek soud shledal nadbytečný, když není prokázáno vlastnictví movitých věcí, a pro rozhodnutí soudu je tedy takový posudek zcela bez významu. Žalobce věci pořizoval, jak sám uvedl, převážně v bazaru v letech 1997, 1999, 2008 a 2012, kdy z povahy takového prodeje se jedná již o zboží používané a lze očekávat určitou míru opotřebení, k případnému nynějšímu stavu u takového nábytku (pokud by věci existovaly) je pravděpodobná vysoká amortizace a ztráta na své hodnotě. Soud dále nevyhověl ani návrhu žalobce na provedení důkazu výslechem svědků - všech nájemníků, jejichž jména měla sdělit žalovaná, neboť tito svědci nebyli navrhováni k prokázání tvrzení o vlastnictví v petitu žaloby žalobcem označených věcí, ale k otázce zjištění existence těchto věcí v době převzetí domu žalovanou a případně pozdější době, kteří bydleli v domě, když ho spravoval žalobce, a soud tak tento důkaz považuje za nadbytečný. Soud zamítl i návrh na doplnění dokazování zprávou společnosti provádějící dezinsekci v domě, neboť tato byla navrhována ke zjištění, zda bylo nutné všechen nábytek umístěný v bytech zlikvidovat, což soud opět považuje za nadbytečné, a nadto podotýká, že z pohledu soudu je zcela nepředstavitelné ponechat k dalšímu užívání nábytek (převážně dřevěný) pocházející z bytů napadených štěnicemi.

15. Po právní stránce posuzoval soud věc zejména podle následujících ustanovení Podle ust. § 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Podle ust. § 7 občanského zákoníku se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle ust. § 1012 odst. 1 občanského zákoníku vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle ust. § 1041 odst. 1 občanského zákoníku kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zákona vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.

16. Na základě skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto jí v celém rozsahu zamítl.

17. Žalobce se domáhal vydání celé řady věcí v žalobě blíže specifikovaných s tvrzením, že je jejich vlastníkem a tyto věci se naposledy nacházely v domě na adrese [adresa svědka]. Žalobce se k domu choval jako vlastník na základě dohody se svým synem (který byl v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán) a dům vybavil zmíněnými movitými věcmi. Po smrti syna, který zemřel dne 15. 8. 2015, se vlastníkem domu stala žalovaná, která na podzim roku 2016 dům obsadila včetně zmíněných movitých věcí. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že [jméno] [celé jméno svědka], syn žalobce a manžel žalované, zemřel dne 15. 8. 2015. Bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno svědka] byl výlučným vlastníkem nemovité věci - pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (tj. dům na adrese [adresa svědka]), v obci [obec], katastrální území Teplice – [obec]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se na základě usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2016, stala výlučným vlastníkem této nemovité věci, tedy pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (tj. dům na adrese [adresa svědka]), v obci [obec], katastrálním území Teplice – [obec]. Již v říjnu 2015 byla žalovaná soudem ustanovena správkyní celého dědictví po zemřelém manželovi a synovi žalobce, [jméno] [celé jméno svědka]. Ze žalobních tvrzení je přitom zřejmé, že žalobce předmětný dům užíval a spravoval až do podzimu roku 2016, ačkoliv nejméně od října 2015 on nebyl tou osobou, která měla s domem jakkoliv nakládat, užívat ho, brát z něj užitky, a nelze pochybovat o tom, že mu žalovaná tuto skutečnost sdělila. Ostatně i druhý syn žalobce, slyšený svědek [celé jméno svědka], připustil, že věděli o tom, že žalovaná byla správkyní dědictví. Žalobce se přesto dle svých vyjádření domnívá, že žalovaná dům v září 2016 obsadila, nicméně byla to právě žalovaná, kdo byl v té době již výlučným vlastníkem domu, a nebylo prokázáno, že by žalobci svědčil jakýkoliv titul užívání, ač on sám stále tvrdí opak. V této souvislosti nelze než přisvědčit právnímu zástupci žalované, že žalobce měl dostatek prostoru pro zajištění podkladů pro případné soudní řízení o vydání věcí, když mu muselo být zřejmé, že vztahy mezi účastníky jsou minimálně napjaté, zejména však měl dostatek času a prostoru, aby si věci, o nichž tvrdí, že je jejich vlastníkem a v roce 2016 se v domě nacházely, odvezl. Bylo by čistě spekulací, proč tak neučinil, či žalobu na vydání věcí podal až téměř dva roky poté, kdy mu dle jeho vyjádření žalovaná dům a věci obsadila, nicméně skutečnost, že nejméně o část věcí, které se v domě nacházely, nemá žalobce fakticky zájem, je zřejmá i z jeho přístupu k převzetí věcí v průběhu tohoto řízení.

18. Při svém rozhodování soud musel zvažovat několik rovin, pohledů, ze kterých věc posuzoval, a to s ohledem na obsáhlost žaloby a počet a různorodost věcí, jejichž vydání se žalobce domáhal. Zásadní otázkou u podstatné části věcí, jichž se žalobce domáhal po žalované vydat, byla skutečnost, zda je žalovaná vůbec v tomto řízení pasivně legitimována. Žalobce nikdy netvrdil, že by jakoukoliv z věcí označených v petitu žaloby předal žalované či jejímu zesnulému manželovi. V řízení pak bylo zjištěno, že žalobce řadu věcí, o kterých tvrdil, že jsou jeho vlastnictvím, předal do užívání třetích osob (nájemníků). Zcela zjevně tak tomu bylo u všech věcí, které se měly nacházet v bytech č. 34 (položky 56 – 80 petitu žaloby), č. 32 (položky 98 – 119), č. 3 (položka 247 – 261) a č. 2 (položka 262 – 277), kde žalobce potvrdil, že podpisy na předávacích protokolech jsou jeho podpisem. U předávacích protokolů k těmto bytům žalobce tvrdil, že měl plnou moc k uzavření nájemních smluv, tuto však soudu nikdy nepředložil, a ničeho to nemění na tom, že dle svého tvrzení žalobce své věci předal k užívání třetím osobám, nikoliv žalované či jejímu manželovi, jehož dědicem a právním nástupcem se stala žalovaná. Nelze tedy za tohoto stavu v pochybnostech dospět k závěru, že by věci umístěné v těchto bytech žalovanému zadržovala žalovaná, a to i pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce v tomto řízení unesl důkazní břemeno a prokázal, že je vlastníkem věcí umístěných v těchto bytech (k otázce neunesení důkazního břemene žalobcem se soud podrobněji vyjadřuje níže). Co se týká věcí, které měly být umístěny v bytech č. 35 (položka 36 – 55 petitu žaloby), č. 33 (položka 81 - 97), č. 31 (položka 120 – 138) a č. 1 (položka 278 – 293), pak zde zcela nepochybně není dána pasivní legitimace žalované v tomto řízení. I kdyby soud vzal za prokázané tvrzení žalobce o všech pod těmito položkami uvedených věcech, jejich vlastnictví a existenci, i tvrzení o dohodě s jeho synem o správě domu a bytů v něm, pak zcela nepochybně tato dohoda smrtí syna žalobce dne 15. 8. 2015 zanikla. Vybavení všech shora uvedených bytů pak bylo jednotlivým nájemcům předáno až v roce 2016, na základě nájemních smluv, které nelze považovat za platné, neboť žalobce již neměl právo nájemní smlouvy uzavírat (tvrzená plná moc smrtí syna žalobce zanikla), a dle závěru soudu tak nelze nyní požadovat vydání věcí v těchto bytech umístěných po žalované.

19. Žalobce v projednávané věci neunesl důkazní břemeno, a to zejména stran svého tvrzení o vlastnictví věcí označených v žalobě. Žalobce neprokázal, že by byl vlastníkem movitých věcí, které žádal vydat. Předložené paragony neprokazují, kdo je vlastníkem věci (nelze z nich zjistit, kdo věci zakoupil, z jakých prostředků, zda ten, kdo věci koupil, resp. drží paragony, věci zakoupil do svého vlastnictví či pro někoho jiného atd.). Nadto věci uvedené v paragonech jsou popsány obecně, lze si pod nimi představit celou škálu věcí, položky jsou často minimálně duplicitní. K celé řadě věcí, jichž se žalobce domáhá, však ani žádné doklady stvrzující jejich nabytí neexistují nebo je žalobce minimálně soudu nepředložil. Důkazem o vlastnictví těchto věcí žalobcem pak jen stěží mohou být předložené fotografie bytů či jiných prostor v domě, či předávací protokoly k bytům a nebytovému prostoru, v nichž mají být věci popsány. Ze svědeckých výpovědí pak nebylo k otázce vlastnictví věcí, které by bylo možné konkrétně určit, zjištěno ničeho; svědci nehovořili o konkrétních movitých věcech, jen o tom, že žalobce vlastnil celou řadu věcí, což je z pohledu nutnosti prokázat vlastnictví každé jednotlivé položky, kterou žalobce žádá vydat, zcela nedostačující. Z výslechu svědků je zřejmá existence jakéhosi meziskladu, kam byly věci umísťovány a posléze dováženy do domu, ale zjevně i do jiných bytů, jejichž vlastníkem byl zřejmě žalobce. Některé věci, které žalobce žádal vydat (stříšky, konstrukce na prádlo, túje) jsou součástí nemovité věci, a i pokud by žalobce prokázal své vlastnictví k nim, nelze mu z tohoto důvodu je vydat. Žalobce pak v řízení ani neprokázal, že nemalá část věcí, jichž se domáhá, vůbec kdy existovala, když jak již bylo uvedeno shora, žádné nabývací doklady k podstatné části věcí žalobce soudu nepředložil a ani z předložených fotografií nelze dospět k závěru, že všechny požadované talíře, sklenice, hrnky, příbory, přikrývky atd. vůbec kdy existovaly, natož že jejich vlastníkem byl žalobce. I pokud by soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků o existenci některých věcí v době, kdy probíhalo toto řízení, když některé z věcí obsažených v petitu žaloby byly žalovanou žalobci v průběhu tohoto řízení vydány, či byly připraveny k vydání, nutno konstatovat, že žalovaná nikdy neučinila nespornou skutečnost, že tyto věci byly vlastnictvím žalobce a žalobce u těchto věcí své vlastnictví dle závěru soudu neprokázal. S ohledem na širší kontext celé věci a jiné spory účastníků lze přijmout vysvětlení žalované, že věci žalobci vydala, aby„ měla klid“. S ohledem na skutečnost, že soud nevzal za prokázané vlastnictví žalobce k věcem uvedeným v petitu žaloby, nezabýval se již dále a neprováděl žalobcem navržené důkazy k prokázání skutečnosti, že předmětné věci existovaly v době, kdy žalovaná převzala dům, a že by zde tyto věci byly v té době umístěny a žalovaná je žalobci neprávem zadržovala.

20. Žalobce byl v průběhu řízení soudem poučen, a to opakovaně, jaké skutečnosti bude třeba v průběhu řízení prokazovat, zejména nutnost prokázat právě vlastnictví věcí, jichž se domáhá, přesto v tomto směru byly jeho návrhy takového rázu, že nebyly sto tvrzení žalobce prokázat. V této souvislosti soud uvádí, že neprovedl místní šetření ani výslechy svědků – nájemníků bytů, protože ani místní šetření v nemovitosti„ [anonymizováno]“, ani výslechy nájemníků (nadto až na dvě osoby se jedná o nájemníky nové, kteří v domě v období let 2015 až 2016 nebydleli) nemohou prokázat, kdo je či byl vlastníkem movitých věcí, jejichž vydání se žalobce domáhá. Pokud by žalobce případně při místním šetření označil některé movité věci, které by se zde nacházely, za své vlastnictví, a jednalo by se o věci uvedené v žalobě, svědčilo by to případně pouze o existenci takových věcí, ničeho by to však nezměnilo na tom, že žalobce by byl povinen prokázat, že je jejich vlastníkem. Stejně tak i výslechy nájemníků měly prokazovat existenci věcí v době probíhajícího řízení, resp. převzetí domu žalovanou, tuto skutečnost by však bylo třeba prokazovat ve chvíli, kdy by žalobce prokázal své vlastnictví.

21. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2081/2017, který se vyjádřil k ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, je žádoucí, aby žalobce prokázal, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě jiné právo k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby a současně prokázal, že věc přešla do držby či detence žalovaného. Ve věci nyní projednávané však žalobce dostatečně, i přes opakovanou výzvu soudu, neprokázal vlastnické právo k věcem uvedeným v petitu žaloby. Nadto je nutno opakovaně poznamenat, že sám žalobce uvedl, že vybavení bytů či prodejny zajistil na základě uzavřené nájemní smlouvy s nájemníky a faktickou držbu vykonávali právě ti, tudíž soud zdůrazňuje pochybnost u řady věcí o pasivní legitimaci žalované v tomto řízení, zcela nepochybně pak nejméně u věcí předaných nájemcům až po smrti [jméno] [celé jméno svědka], jak již bylo uvedeno shora.

22. Co se týká označení věcí, jejichž vydání se žalobce domáhal, žalobce v tomto řízení argumentoval judikaturou Nejvyššího soudu ČR (22 Cdo 428/2006, 22 Cdo 4088/2014, 22 Cdo 428/006), kterou lze aplikovat v případě věcí hromadných a existujících výrobků stejného druhu, kde individualizace je značně ztížená právě pro shodné znaky. Soud se však s takovými názory neztotožnil a má za to, že citovaná judikatura není ani zcela přiléhavá na projednávanou věc. Žalobce ve větší části požadovaných movitých věcí nebyl schopen blíže specifikovat jednotlivou položku vyjma základního pojmenování (např. 1x varná konvice) a současně řádně nedoložil vlastnictví k věcem oproti shora citovaným rozhodnutím, kde se například žalobce vindikační žalobou domáhal vydání školních vysvědčení nebo osobních dokladů, kde z povahy věci není třeba bližší specifikace. V této souvislosti soud dále odkazuje i na ust. § 1041 občanského zákoníku, podle něhož je třeba věc, kterou někdo žádá vydat, popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu; v případě kdy tak neučiní, lze se jejího vydání domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci. Již bylo opakovaně shora uvedeno, že žalovaná dům převzala, aniž by s ní někdo sepsal předávací protokol, žalobcem jí nebyly předány nájemní smlouvy, ani předávací protokoly k jednotlivým bytům a nebytovému prostoru, a nelze tedy učinit závěr, že by žalovaná nebyla v dobré víře, že vlastníkem movitých věcí, které se nacházely v domě, by byl někdo jiný než nájemníci či její zesnulý manžel.

23. K žalobou uplatněnému eventuálnímu petitu zbývá dodat, že s ohledem na skutečnost, že soud žalobu o vydání věcí zcela zamítl s odkazem na nedostatek pasivní legitimace žalované v tomto řízení a neunesení břemene důkazního žalobcem stran prokázání tvrzení o vlastnictví předmětných věcí, které žádal vydat, nemohl být žalobce úspěšný ani v části žaloby, kterou se domáhal zaplacení náhrady škody za případně nevydané věci.

24. Žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, s touto námitkou se však soud neztotožnil. Žalovaná uvedla, že žalobce podal žalobu dne 14. 8. 2017, nicméně velkou část položek žalobce pořídil v roce 2008, některé dříve. Žalovaná odkázala na zjištění učiněná v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka], podle nichž první etapa rekonstrukce na domě začala již v roce 1994 a pouze rekonstrukce dvorní budovy na tři bytové jednotky proběhla v období roku 2012 až 2015, a lze předpokládat, že většina věcí byla do budovy ve vlastnictví [jméno] [celé jméno svědka], manžela žalované, vnesena před poslední etapou rekonstrukce. Žalobce se snažil prokázat, že [jméno] [celé jméno svědka], manžel žalované, byl majitelem předmětné nemovitosti pouze„ naoko“ a objekt měl někdy do budoucna přejít do vlastnictví žalobce. Existenci dohody, která by zahrnovala i vnesené investice včetně movitého inventáře, žalobce v uvedeném řízení neprokázal. Žalovaná z toho tedy dovozuje, že i pokud by žalobce umístil do nemovitosti, jejímž vlastníkem byl manžel žalované, své věci, jak tvrdí, pak by tak činil bez právního důvodu a došlo by k bezdůvodnému obohacení ze strany manžela žalované. S odkazem na judikaturu NS ČR je rozhodujícím okamžikem pro posouzení počátku objektivní promlčecí lhůty okamžik, kdy k obohacení fakticky došlo. Bezdůvodné obohacení získané přijetím bez právního důvodu vzniká již samotným přijetí plněním. Jak již bylo uvedeno, soud nedospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v projednávané věci ze zcela jiných důvodů, které dle závěru soudu vylučují možnost zabývat se otázkou promlčení. Promlčení by soud mohl posuzovat za situace, kdy by byla na jisto dána jednak pasivní legitimace žalované ve vztahu ke všem věcem uplatněným v petitu žaloby k vydání, a za situace prokázání vlastnictví těchto věcí žalobcem. Až za této situace by soud mohl zvažovat, komu a kdy bylo poskytnuto plnění a zda, kdo a kdy se případně bezdůvodně obohatil, to vše s přihlédnutím ke skutečnosti, že vlastnické právo se nepromlčuje.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů tohoto řízení v částce 38 296,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 1 500 Kč stanovená z tarifní hodnoty dle ust. § 9 odst. 1 stejné vyhlášky za každý ze sedmnácti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 22. 10. 2019, účast na jednání dne 11. 8. 2020, účast na jednání dne 2. 2. 2021 /2 úkony/, účast na jednání dne 1. 6. 2021 /2 úkony/, účast na jednání dne 22. 7. 2021 /2 úkony/, účast na jednání dne 30. 9. 2021 /2 úkony/, účast na jednání dne 7. 12. 2021 /2 úkony/, účast na jednání dne 22. 2. 2022 /2 úkony/ a účast na jednání dne 26. 4. 2021) a odměna ve výši 750 Kč za jeden úkon právní služby (účast při vyhlášení rozsudku dne 5. 5. 2022), dále dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z osmnácti úkonů právní služby a ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 31 650 Kč částkou 6 646,50 Kč. Je skutečností, že žalobce v průběhu řízení bral několikrát žalobu částečně zpět, přičemž většinou se tak stalo z důvodu, že mu žalovaná vydala věci uvedené v žalobě, a soud by tedy měl tuto skutečnost ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. hodnotit procesně ve prospěch žalobce a zvažovat nepřiznání či poměrné snížení náhrady nákladů řízení žalované. Z odůvodnění tohoto rozsudku je však zřejmé, že hlavním důvodem neúspěchu žalobce ve věci je nedostatek pasivní legitimace na straně žalované a rovněž skutečnost, že žalobce neprokázal vlastnictví k předmětným věcem, jejichž vydání se domáhal, přičemž až na jeden úkon (částečné zpětvzetí žaloby ve vztahu k motocyklu) bral žalobce žalobu zpět až v průběhu dokazování, a soud tedy dospěl k závěru, že částečné zpětvzetí žaloby nemůže mít vliv na úspěch žalované ve věci a její právo na náhradu nákladů tohoto řízení v plné výši.

26. K vyčíslení nároku na náhradu škody právním zástupcem žalované, který při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vycházel z tarifní částky 908 270 Kč, nutno uvést, že s takto uplatněným nárokem se soud neztotožňuje, neboť v případě eventuální petitu je pro výpočet odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován eventuálně (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 158/2008 – 269 ze dne 17. 6. 2008). Jak uvádí i usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 178/2021 ze dne 23. 8. 2021, při porovnání s petitem v nyní projednávané věci, nelze při stanovení tarifní hodnoty vycházet z té části eventuálního petitu, ve které žalobce požadoval náhradu škody ve výši 908 270 Kč, kterou odvodil od hodnoty věcí, které chtěl žalobou vydat. Ad absurdum by tak bylo lze dojít k závěru, že ve sporech na vydání věcí, v nichž jsou si žalobci zcela jistí svým následným procesním úspěchem, by mohli tito účelově eventuálním petitem cenu určit v nepřiměřeně vysoké výši za účelem navýšení výše nákladů řízení, které jim nakonec soud přizná, naopak ve sporech na vydání věcí, v nichž si takto jistí svým následným procesním úspěchem nejsou, by eventuálním petitem určenou cenou věcí, jež by byla značně podhodnocená, mohli zcela v rozporu s preventivní a sankční funkcí institutu náhrady nákladů řízení snižovat riziko spojené se zahájením řízení. Takovýto závěr za situace, kdy je soudní poplatek v každém případě určen v konstantní výši 2 000 Kč, nelze při respektování zásady rovnosti účastníků akceptovat 27. Žalovaná byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalobci zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení