21 C 232/2020-171

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících Mgr. Jana Gregora a JUDr. Terezy Erényi, LL.M. ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] d) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] e) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] f) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni insolvenčním správcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejšího účastníka [název vedlejší účastnice], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o splnění povinnosti uspokojit pracovně právní pohledávky takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně povinnosti žalované uspokojit žalobci f) pracovněprávní pohledávku původního věřitele [jméno] [příjmení] ve výši 70 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna uspokojit pracovněprávní pohledávky u ní řádně uplatněné, a to žalobkyni a) částku ve výši 161 540 Kč, žalobci b) částku ve výši 327 644 Kč, žalobci c) částku ve výši 61 916 Kč, žalobkyni d) částku ve výši 163 318 Kč, žalobkyni e) částku ve výši 98 727 Kč a žalobci f) částku ve výši 74 972 Kč.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 8 963,80 Kč, žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 17 119,80 Kč, žalobci c) náhradu nákladů řízení ve výši 3 832,80 Kč, žalobkyni d) náhradu nákladů řízení ve výši 8 902,80 Kč, žalobkyni e) náhradu nákladů řízení ve výši 5 673,80 Kč.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem f), žalovanou a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se jakožto bývalí zaměstnanci dlužníka [právnická osoba] (dále jen„ Dlužník“) žalobou domáhají zaplacení mzdových nároků, jež u žalované jakožto insolvenční správkyně Dlužníka řádně uplatnili, konkrétně žalobkyně a) částku 161 540 Kč, žalobce b) částku 327 644 Kč, žalobce c) částku 61 916 Kč, žalobkyně d) částku 163 318 Kč, žalobkyně e) částku 98 727 Kč, žalobce f) částku 74 972 Kč a žalobce [jméno] [příjmení] částku 70 000 Kč, s následujícím odůvodněním. Žalobci své neuhrazené pracovněprávní pohledávky u žalované uplatnili již v roce 2015. Žalovaná tyto pohledávky evidovala a po celou dobu trvání insolvenčního řízení tyto nijak nerozporovala, ostatně tyto zahrnula do první verze konečné zprávy ze dne [datum]. Proti této konečné zprávě podali námitky věřitelé [právnická osoba] a [právnická osoba], když zejména věřitel [právnická osoba] vznesl námitku promlčení mimo jiné i všech mzdových nároků žalobců. K projednání těchto námitek nařídil insolvenční soud jednání na den [datum], na kterém konstatoval, že námitky promlčení jsou přiléhavé, což mělo za následek, že žalovaná vzala konečnou zprávu zpět s tím, že do 21 dnů předloží konečnou novou zprávu (dále jen„ 2. konečná zpráva“). Do 2. konečné zprávy žalované ze dne [datum] nebyly mzdové nároky žalobců zahrnuty s odůvodněním, že tyto jsou již promlčeny. Žalobci proti této 2. konečné zprávě podali námitky. Žalobci jako privilegovaní věřitelé především namítli, že věřitel [právnická osoba] není účastníkem vztahu mezi insolvenční správkyní a žalobci jako bývalými zaměstnanci dlužníka a nepřísluší mu právo vznášet námitku promlčení jejich pracovněprávních nároků. Žalobci namítli, že žalovaná vznesením námitky promlčení pracovněprávních nároků žalobců jakožto privilegovaných věřitelů porušila povinnost uloženou jí zákonem postupovat při výkonu své funkce svědomitě a s odbornou péčí. Žalobci nesouhlasí s alibistickým tvrzením žalované, že nebylo její povinností informovat žalobce jako bývalé zaměstnance dlužníka o možnosti promlčení jejich pracovněprávních nároků, neboť toto tvrzení je vyvráceno ust. § 36, odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen„ IZ“), podle kterého je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí. Toto zákonné ustanovení je pak konkretizováno vyhl. č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce v ust. § 7, písm. k ), které ukládá insolvenčnímu správci při plnění jeho povinností informovat účastníky řízení o jejich právech a povinnostech včas a v dostatečné míře, aby nedošlo k nedůvodné újmě na jejich právech. Dle ust. § 22 vyhlášky se tato vyhláška použije i pro činnosti insolvenčního správce v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí její účinnosti. Dle žalobců rovněž uplatněním práva u insolvenční správkyně a pokračováním v řízení promlčecí lhůta neběží a pracovněprávní nároky žalobců tak nemohou být promlčeny. V tomto směru odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2020, č. j. KSPH 60 INS 18363/2014, 1 VSPH 1661/2019-B-181 (dále jen„ Usnesení VS“), který v bodu 23. vysvětlil, že pokud uplatní věřitel podle ust. § 648 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. Z uvedeného vyplývá, že je žalovaná jako insolvenční správkyně v postavení orgánu veřejné moci, u kterého byly uplatněny pořadem práva pracovněprávní nároky žalobců, a žalobci řádně pokračovali v zahájeném insolvenčním řízení, tak promlčecí lhůta neběží a pracovněprávní nároky žalobců nemohou být promlčeny. Dále Vrchní soud v Praze v Usnesení VS v bodu 25. vysvětlil, že při uspokojování pohledávek nesmí správce postupovat svévolně a nesmí nijak poškozovat zájmy věřitelů, kteří řádně a včas uplatnili své pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka. Svědomitému a odbornému přístupu ve smyslu § 36, odst. 1 IZ mimo jiné odpovídá též to, že správce každému z věřitelů bez zbytečného odkladu kvalifikovaně vyjeví svůj názor. Naopak zákonné úpravě obsažené v tomto ustanovení neodpovídá takový přístup správce, který své výhrady vyjeví až v souvislosti s předkládáním konečné zprávy. Dále je dle žalobců námitka promlčení vznesená žalovanou v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru odkázaly na závěry přijaté na gremiální poradě místopředsedů soudů z prosince 2020, na kterém byl přijat tento závěr:„ Promlčecí lhůta z pracovněprávních pohledávek se podáním přihlášky nestaví. Insolvenční správce má sdělit věřiteli s pracovněprávní pohledávkou, jestli ji uznává nebo neuznává s tím, že pokud ji neuznává, má věřitele vyzvat, aby podal žalobu u okresního soudu a poučit jej o tom, že pokud tak neučiní, může mu uplynout promlčecí lhůta. Pokud insolvenční správce takto nepostupuje a vznese námitku promlčení až v rámci konečné zprávy, insolvenční soud takto vznesenou námitku promlčení může sám vyhodnotit jako uplatněnou v rozporu s dobrými mravy.“ 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalovaná uvedla, že v daném případě se jedná o spor, jehož předmětem je výhradně právní posouzení věci, tedy zda se dle insolvenčního zákona pracovněprávní nároky (bývalých) zaměstnanců dlužníka promlčely (mohly promlčet), resp. zda je v tomto konkrétním případě vznesení námitky promlčení insolvenčním správcem v rozporu s dobrými mravy, jak tvrdí žalobci. Insolvenční soud I. stupně (Krajský soud v Praze) přisvědčil argumentaci žalované (insolvenčního správce) o promlčení a pracovněprávní nároky žalobců považoval pro účely konečné zprávy za promlčené a k uspokojení je nezařadil. Insolvenční soud II. stupně (Vrchní soud v Praze) následně toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, když uvedl, že insolvenční soud není v rámci projednání konečné zprávy oprávněn hodnotit otázku promlčení. Žalované není známo, že by v otázce promlčení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou v poměrech insolvenčního řízení existovala rozhodovací praxe, o níž by se v této věci dalo opřít. Žalobcem předkládaný právní názor prezentovaný na gremiální poradě žalovaná vnímá a nevylučuje, že judikatorní praxe se bude tímto směrem v budoucnu ubírat, nicméně pro účely posuzované věci z uvedeného právního názoru nelze bez dalšího vyjít a vznesené argumentaci žalobce vyhovět. Žalovaná nerozporuje, že žalobou uplatněné nároky byly u žalované jakožto insolvenční správkyně řádně uplatněny, a to ve výši uváděné v žalobě a že se jedná o charakter pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 IZ. Žalovaná odkázala na komentářovou literaturu, která se touto otázkou v podmínkách insolvenčního řízení zabývá:„ V případě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim naroveň postavených nejsou s jejich uplatněním u osoby s dispozičními oprávněními spojeny účinky, které jsou spojeny s řádným přihlášením pohledávky (§ 173 odst. 4), tedy běh lhůty k promlčení či prekluzi uplatněného nároku není přerušen ani stavěn. Věřitelé těchto pohledávek tak sami musí dbát o to, aby se jejich uplatňovaný nárok nepromlčel či neprekludoval.“ (Kozák, J., Brož, J., Dadam, A., Stanislav, A., Strnad, Z., Zrůst, L., Žižlavský, M. Insolvenční zákon. Komentář. 4. vydání. [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2018) či„ U této kategorie pohledávek je nutno mít na paměti, že se sice jedná o pohledávky privilegované, které se u insolvenčního soudu nepřihlašují postupem dle § 173 a násl. InsZ, nicméně o to více je třeba dbát o to, aby nedošlo k jejich promlčení či prekluzi. S uplatněním pohledávky za majetkovou podstatou u osoby s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě nejsou totiž spojeny účinky, které zákonodárce spojil s účinky řádného podání přihlášky pohledávky k insolvenčnímu soudu dle § 173 odst. 4 InsZ.“ (Hásová, J., Moravec, T. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2017) Lze tedy shrnout tak, že pokud mezi splatností pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky jí postavené na roveň již uplynula promlčecí lhůta, lze vznést námitku promlčení, která povede k nevymahatelnosti promlčeného nároku. Zda může být vznesení takové námitky v konkrétních případech (např. právě u pracovněprávních pohledávek zaměstnanců, či i jiných v insolvenčním řízení privilegovaných pohledávek) v rozporu s dobrými mravy, ponechává žalovaná na posouzení soudu. Žalovaná nesdílí právní názor žalobců, že věřitel Dlužníka [právnická osoba] nebyl oprávněn vznést námitku promlčení, neboť věřitelé jsou v souladu s insolvenčním zákonem oprávněni vznést i takové námitky proti konečné zprávě, které mohou mimo jiné vést ke změně právního postavení jiných věřitelů. Pokud žalobci tvrdí, že žalovaná mzdové nároky žalobců uznala, což má vyplývat z emailové korespondence, pak tato rozhodně nesplňuje zákonné nároky na uznání dluhu. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že by porušila povinnost jednat s řádnou péčí a tak, aby nebyl žádný z účastníků nespravedlivě zvýhodněn. V tomto ohledu není žalovaná jakožto insolvenční správce oprávněna a povinna poskytovat věřitelům poučení o hmotném právu, tj. o institutu promlčení.

3. Vedlejší účastník na straně žalované uvedl, že v dané věci nejsou splněny předpoklady k povinnosti žalované uhradit žalobcům mzdové nároky z důvodu důvodně vznesené námitky promlčení žalovaných nároků. Ze samotné žaloby plyne, že se jedná o mzdové nároky za měsíc listopad 2014 až leden 2015, přičemž z žalobních tvrzení neplyne, jakou dobu splatnosti si žalobci s Dlužníkem sjednali, tudíž dle § 141 zák. práce lze dovodit, že splatnost mzdy jednotlivých žalobců mohla nastat nejpozději posledním dnem následujícího měsíce po kalendářním měsíci, kdy žalobcům právo na mzdu vzniklo. Dle § 629 odst. 1 o. z. se nároky žalobců promlčují v 3leté promlčecí lhůtě. Jelikož žalobci uplatnili svůj nárok vůči žalované jakožto osobě legitimované dle § 246 IZ bezmála až po uplynutí 6 let, je nárok promlčen. Samotné uplatnění přednostních pohledávek dle § 203 IZ nemá za následek stavení promlčecí lhůty. [jméno] žalovaná neučinila žádné uznání dluhu, jež by splňovalo předpoklady vyžadované v ust. § 2053 o. z. Z žalobních tvrzení neplyne žádné skutečnost, která by objektivně bránila každému z žalobců se domáhat úhrady svého pracovněprávního nároku vůči žalované v zákonné promlčecí lhůtě. [ulice] účastník tak postrádá prokázání skutečnosti, že každý ze žalobců svým jednáním nezavinil promlčení svých nároků. V daném případě se tak nemůže jednat o žádný výjimečný případ, který by mohl naplnit úvahu o zneužití práva, jak ze strany žalované, tak vedlejšího účastníka. Dále namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce f) ve vztahu k částce 70 000 Kč, kterou žalobce f) měl nabýt smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], neboť daná pohledávka na žalobce f) s ohledem na § 144a odst. 1, 3 zák. práce nepřešla.

4. Podáním ze dne [datum] žalobce f) navrhl vstup do řízení ohledně pohledávky ve výši 70 000 Kč původního žalobce [jméno] [příjmení] s tím, že s tímto uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum], na základě níž nabyl pracovněprávní pohledávku [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud připustil, aby na místo žalobce [jméno] [příjmení] vstoupil žalobce f), toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

5. V průběhu ústního jednání dne [datum] vzal žalobce f) zpět žalobní požadavek na zaplacení částky 70 000 Kč, neboť souhlasil s právním názorem, že ke smlouvě o postoupení pohledávky se s ohledem na znění zákoníku práce nepřihlíží. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Soud tedy v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. výrokem I tohoto rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

6. Mezi účastníky bylo nesporné následující. Žalobci jakožto tehdejší zaměstnanci Dlužníka mají vůči Dlužníku mzdové pohledávky, a to žalobkyně a) ve výši 161 540 Kč, žalobce b) ve výši 327 644 Kč, žalobce c) ve výši 61 916 Kč, žalobkyně d) ve výši 163 318 Kč, žalobkyně e) ve výši 98 727 Kč a žalobce f) ve výši 74 972 Kč, tyto pohledávky žalobci u žalované řádně uplatnili a žalovaná tyto pohledávky ve výši uplatněné v žalobě zahrnula v první verzi konečné zprávy ze dne [datum] zveřejněné pod [anonymizováno] [číslo]. Následně věřitel Dlužníka [právnická osoba] vznesl námitku promlčení, žalovaná se s touto námitkou ztotožnila a rovněž vznesla námitku promlčení. Žalovaná následně vypracovala 2. konečnou zprávu dne [datum], do níž pohledávky žalobců nezahrnula. Žalobci podali proti 2. konečné zprávě námitky. Žalované byla doručena předžalobní výzva žalobců ze dne [datum].

7. Mezi účastníky řízení bylo naopak sporné, zda se pracovněprávní pohledávky žalobců po uplatnění v insolvenčním řízení promlčují a zda námitka promlčení vznesená žalovanou jakožto insolvenčním správcem a vedlejším účastníkem je v rozporu s dobrými mravy.

8. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Podáním Vrchního státního zastupitelství (dále jen„ VSZ“) ze dne [datum], VZC [číslo], má soud za prokázané, že VSZ se vyjádřilo k odvoláním podaným proti Usnesení KS ve vztahu k námitce promlčení ze strany [právnická osoba] vznesenou vůči pohledávkám žalobců, jíž insolvenční správce akceptoval, v důsledku čehož vzal svou původní konečnou zprávu zpět, následovně. Dle VSZ je výklad přijatý soudem prvního stupně, že zapodstatové pohledávky řádně uplatněné dle insolvenčního zákona vůči insolvenčnímu správci se nadále promlčují, a je nezbytné tyto (jakkoli nesporné) pohledávky uplatnit ve sporném soudním řízení, formalistický a rozporný s účelem zákona. Pokud by se však odvolací soud s výkladem soudu prvního stupně ztotožnil, pak VSZ shodně s odvolateli (žalobci) považuje vznesené námitky promlčení rozporné s dobrými mravy. VSZ zdůraznilo, že skutečnost, že v majetkové podstatě se aktuálně nenachází prostředky k uspokojení alespoň zapodstatových věřitelů, je výsledkem následujícího problematického průběhu insolvenčního řízení. Dne [datum] převedl úpadce podstatnou část svého závodu na [právnická osoba], [anonymizováno] s . (později přejmenována na [právnická osoba], dále jen„ [anonymizováno]“). Předmětem převodu byla organizační jednotka„ [anonymizováno] řešení“ (dále jen„ Závod“). Dne [datum] napadl věřitel úpadce společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) předmětný převod odpůrčí žalobou. Dne [datum] byl podán insolvenční návrh. Dne [datum] měla [právnická osoba] uzavřít úvěrovou smlouvu s [právnická osoba] spořitelní družstvo (dnes [název vedlejší účastnice], dále jen„ [jméno]“), tentýž den měla čerpat úvěr (přihlášen do řízení s jistinou ve výši 12 191 751,42 Kč), kdy úvěr měl být týž den zajištěn mj. zástavním právem k pohledávkám zaplatit úplatu za poskytnuté služby, které byly součástí [příjmení] a zástavním právem k pohledávkám z účtů [příjmení], když tyto skutečnosti vyplývající z insolvenčního spisu, konkrétně z přihlášky [právnická osoba]. Dne [datum] věřitel [anonymizováno] vyslovil podezření, že převod [příjmení] na [právnická osoba] byl zkracujícím úkonem, přičemž upozorňoval na různá personální propojení. Dne [datum] zaslal věřitel [anonymizováno] výzvu insolvenčnímu správci, aby podal odpůrčí žalobu ve vztahu ke smlouvě o převodu [příjmení]. Dne [datum] byla zveřejněna zpráva insolvenčního správce, v níž tento uvedl, že se zaměřil na prověření smlouvy o koupi části obchodního závodu dlužníka ze dne [datum], která byla uzavřena jen několik měsíců před podáním insolvenčního návrhu s návrhem na povolení reorganizace s tím, že s ohledem na dosavadní zjištění zaujme insolvenční správce k tomu adekvátní procesní postup. Zároveň dal správce podnět k přeměně reorganizace v konkurz. Ještě týž den ([datum]) mělo [jméno] odstoupit od smlouvy o úvěru z důvodu porušování povinností a domáhat se jeho splacení, přičemž ale zároveň [právnická osoba] zřídila tentýž den ve prospěch [jméno] zástavní právo k veškerým peněžitým pohledávkám, které obdrží jako kupní cenu na základě smlouvy o koupi části závodu od kupujícího, společnosti [právnická osoba], a to do výše pohledávky z této smlouvy. Dne [datum] zahrnul insolvenční správce do majetkové podstaty [anonymizováno] s odůvodněním, že smlouva o převodu závodu ze dne [datum] byla nicotná, [právnická osoba] nikdy nepodala žalobu na vyloučení. Dne [datum] úpadce, který v důsledku povolení reorganizace zůstal osobou s dispozičním oprávněním, prodal část [příjmení] ([anonymizováno 5 slov]) společnosti, které chtěla [anonymizováno] prodat [právnická osoba], s tímto převodem udělili souhlas zástupce věřitelů a insolvenční správce. Dne [datum] insolvenční správce navrhl soudu, aby, i přesto, že již proběhly přezkumy, vyzval k podávání přihlášek nově věřitele, kteří mají pohledávky, které jsou součástí [příjmení], soud vydal výzvu dne [datum]. Dne [datum] přihlásilo svou pohledávku z úvěru poskytnutého [právnická osoba] do insolvenčního řízení i [jméno], a to jako zajištěnou (budoucí úplatou za převod [příjmení], pohledávkami za klienty [příjmení] a zůstatky na účtu [příjmení], tedy zásadně veškerými aktivy, která správce soupisem [příjmení] získal). Dne [datum] upozornil věřitel [anonymizováno] na problematičnost pohledávky [jméno], především z důvodu, že úvěr byl poskytnut společnosti, která měla vlastnit obchodní závod s nulovou hodnotou, bez externího zajištění a není zřejmé, jak bylo naloženo s prostředky z úvěru, přičemž dále upozornil na podezřelé okolnosti zřízení dodatečného zástavního práva. Insolvenční správce však na zvláštním přezkumném jednání pohledávku [jméno] nepopřel, učinil tak ale věřitel [anonymizováno] (co do důvodu, pravosti, výše i pořadí) a následně podal tomu odpovídající žalobu. Dne [datum] rozhodl Krajský soud v Praze, že pohledávka [jméno] je sice po právu, ale její pořadí nikoli a že [jméno] nemá nárok na přednostní uspokojení. Pokud by toto rozhodnutí bylo potvrzeno, veškerý výnos ze [příjmení] by byl přednostně použit k uspokojení zapodstatových pohledávek. [jméno] se proti rozsudku odvolalo, dne [datum] měl [anonymizováno] uzavřít smlouvu s [právnická osoba], na jejímž základě [anonymizováno] postoupil na [právnická osoba] své zapodstatové pohledávky, dne [datum] měly [anonymizováno] a [jméno] uzavřít dohodu o náhradě nákladů řízení a dne [datum] vzal [anonymizováno] své popření pohledávky [jméno] zpět. V důsledku toho VS v [obec] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, tudíž pohledávka [jméno] se tak stala zjištěnou co do výše i pořadí. V průběhu roku 2017 podal insolvenční správce návrhy na uspokojení zajištěného věřitele [jméno], o kterých soud rozhodl pozitivně, kdy celkem bylo [jméno] vyplaceno 10 466 909,53 Kč. Z výše uvedeného tak vyplývá, že v majetkové podstatě se nacházely dostatečné prostředky k úhradě zapodstatových pohledávek, avšak tyto prostředky byly vyplaceny [právnická osoba] na základě úvěrové smlouvy zajištěné dodatečně (v průběhu insolvenčního řízení) zástavními právy na základě smluv se [právnická osoba], [anonymizováno]. Insolvenční správce toto zajištění dle VSZ v rozporu se svými zákonnými povinnostmi nepopřel, poté co [anonymizováno] byl se svým popřením (co do pořadí) u soudu prvního stupně úspěšný, však po prodání pohledávek [právnická osoba], a. s . popření vzal zpět, tudíž podstatná část zpeněžení majetkové podstaty tak mohla být vyplacena věřiteli [právnická osoba] poté formálně uplatnila pohledávku, kterou nabyla od věřitele [anonymizováno] a následně vznesla námitku promlčení vůči podstatné části zapodstatových věřitelů, jejichž pohledávky mohly být bez dalšího plně uspokojeny, pokud by bylo úspěšně popřeno pořadí pohledávky [anonymizováno] VSZ dále uvedlo, že subjekty [právnická osoba], [jméno] a [právnická osoba] propojuje řada vazeb, přičemž například poukazuje na fakt, že členem správní rady [právnická osoba], a. s . byl v rozhodné době pan [jméno] [příjmení], který ovládá investiční skupinu [anonymizováno], přičemž [právnická osoba], a. s . byla v rozhodné době součástí skupiny [anonymizováno]. Společnost [právnická osoba] a [jméno] rovněž sídlí na stejné adrese jako společnosti ze [anonymizována dvě slova]. Dále rovněž VSZ považuje za podstatné, že právním zástupcem [jméno] byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který tuto společnost mj. zastupoval v incidenčním sporu o ručení pravosti a pořadí pohledávky, tentýž [anonymizováno] [jméno] [příjmení] po skončení tohoto sporu uplatnil jménem [právnická osoba], [anonymizováno] s . (z titulu pohledávky, kterou [právnická osoba] nabyla od [anonymizováno]) námitku promlčení.

9. Usnesením VS, má soud za prokázané, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] (dále jen„ Usnesení KS“), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění Usnesení VS je zřejmé, že Vrchní soud v Praze jakožto odvolací soud rozhodoval o odvolání žalované jakožto insolvenčního správce a žalobců jakožto věřitelů Dlužníka. Usnesením KS bylo rozhodnuto o změně konečné zprávy, když dne [datum] podala žalovaná novou konečnou zprávu (2. konečnou zprávu), proti níž podali námitky mimo jiné bývalí zaměstnanci. Ve vztahu k žalobcům se soud prvního stupně ztotožnil se závěry uvedenými v konečné zprávě, tudíž akceptoval závěry v insolvenčního správce, který z důvodu promlčení do konečné zprávy nezahrnul pohledávky žalobců. Žalobci podali proti usnesení KS odvolání, v němž namítali, že insolvenční správce pohledávky zaměstnanců Dlužníka nerozporoval a zahrnul je do první verze konečné zprávy ze dne [datum], kterou vzal později zpět. VSZ, které do řízení vstoupilo, se ve věci vyjádřilo tak, že majetková podstata nedostačuje ani k plnému uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, přičemž pokládá námitku promlčení pohledávek věřitelů za nedůvodnou a rozpornou s dobrými mravy. Ve vztahu k žalobcům odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že námitku promlčení pohledávek věřitelů (žalobců) vznášenou insolvenčním správcem (žalovanou) by zásadně neměl řešit insolvenční soud s tím, že pokud věřitelé tuto žalobu nepodají, ač je jim negativní postoj správce znám, měl by s ohledem na zásadu rychlosti k podání takové žaloby být věřitel vyzván soudem s tím, že jestliže tak v určené lhůtě neučiní, nebude jeho pohledávka mezi přednostní v konečné zprávě zahrnuta. V odst. 25 odůvodnění Usnesení VS k výše uvedenému uvedl následující:„ Při uspokojování pohledávek nesmí správce postupovat svévolně a nesmí nijak poškozovat zájmy věřitelů, kteří včas uplatnili své pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka. Svědomitému a odbornému přístupu ve smyslu § 36 odst. 1 IZ mimo jiné odpovídá též to, že správce každému z věřitelů bez zbytečného odkladu kvalifikovaně vyjeví svůj názor. Jestliže totiž insolvenční zákon v citovaném § 203 odst. 4 předpokládá, že zásadně jiné než insolvenční soudy rozhodují o tom, zda věřitel vůbec má pohledávku za podstatou, či jí na roveň postavenou (míněn je tím samozřejmě spor o pravost nebo výši takto nárokované pohledávky, spor o její pořadí je řešen v režimu § 203a IZ), pak zásadě rychlého uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ) odpovídá požadavek, aby takové řízení, jež není incidenčním sporem, bylo zahájeno co nejdříve. Právě výsledek tohoto řízení je pak určující z hlediska § 302 odst. 2 písm. a/ IZ, tedy pro závěr, zda uplatněný, leč správcem co do pravosti nebo výše popíraný, nárok má být zahrnut do přehledu preferovaných pohledávek. Naopak zákonné úpravě obsažené v tomto ustanovení neodpovídá takový přístup správce, který své výhrady vyjeví až v souvislosti s předkládáním konečné zprávy, neboť tak vlastně v rozporu s výše popsaným principem se snaží vynutit si, aby o jeho výhradách bylo rozhodnuto až se zpožděním a jiným než k tomu povolaným soudem.“ 10. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], [anonymizováno] [insolvenční spisová značka] [číslo], má soud za prokázané, že insolvenční soud uložil mimo jiné žalobcům, aby do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení podali u obecného soudu žalobu proti insolvenční správkyni na splnění povinnosti uspokojit pracovněprávní pohledávky uplatněné písemně u insolvenční správkyně.

11. Uplatněním pohledávek žalobkyně a) a žalobkyně d) včetně doručenky má soud za prokázané, že za žalobkyni a) a d) uplatnil jejich tehdejší právní zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], u žalované pohledávky žalobkyň a) a d) vůči Dlužníku z titulu nevyplacené mzdy za měsíc listopad 2014, prosinec 2015 a leden 2015, zásilka obsahující uplatnění pohledávek byla žalované doručena dne [datum]. Přihláškou pohledávky žalobce b) má soud za prokázané, že tento uplatnil dne [datum] u Krajského soudu v Praze pohledávku za Dlužníkem z titulu nevyplacené mzdy za měsíce listopad 2014 až leden 2015. Uplatněním pohledávky žalobce f) včetně dodejky a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce f) uplatnil u žalované pohledávku vůči Dlužníku z titulu nevyplacené mzdy za měsíce listopad 2014 až leden 2015, zásilka obsahující uplatnění byla žalované doručena dne [datum]. Potvrzeními o nezaplacené mzdě má soud za prokázané, že Dlužník potvrdil žalobci f), že tomuto dluží na mzdě za leden 2015 částku 43 272 Kč, za prosinec 2014 částku 15 850 Kč a listopad 2014 částku 15 850 Kč.

12. Emailovou korespondencí ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně a) sdělila žalované nové číslo svého účtu a zároveň se dotázala na úhradu její mzdy, žalovaná na tento email odpověděla tak, že co se týče pohledávek zaměstnanců (vč. ostatních pohledávek za majetkovou podstatou), pak platí, že dosud nejsou skončeny některé klíčové spory, které určí rozsah plnění, které bude vyčleněno výhradně pro zajištěné věřitele. Tyto spory jsou nicméně ve fázi opravných prostředků a předpokládá jejich skončení v přijatelné době. Emailem ze dne [datum] se žalobkyně a) opětovně žalované dotázala, kdy budou uhrazeny zaměstnancům částky za nevyplacené mzdy s tím, že na počátku roku 2015 jí bylo řečeno v září 2015 či na konci roku 2015, avšak je pomalu konec roku 2017 a peníze se vzdalují. Emailovou korespondencí ze dne [datum] se žalobkyně a) znovu dotázala na vyplacení mezd zaměstnancům s tím, že z insolvenčního rejstříku to vypadá, že se vyplácí všichni kromě nich. Žalovaná téhož dne emailem odpověděla, že aktuálně je vydáván výtěžek zpeněžení zajištěného majetku zajištěnému věřiteli. Následně bude žalovanou zpracována a podána konečná zpráva, ve které bude uvedena částka určená k uspokojení pohledávek zaměstnanců s tím, že žalovaná není schopna tento proces urychlit. Emailovou korespondencí ze dne [datum] se žalobkyně a) opětovně dotázala na horizont vyplacení dlužné částky, žalovaná ji odkázala na webové stránky insolvenčního rejstříku s tím, že aktuálně byly proti konečné zprávě podány námitky ze strany dvou věřitelů, časový horizont tak žalovaná nedokáže odhadnout. Téhož dne na tento email reagovala žalobkyně a) tak, že žalované sdělila, že insolvenční rejstřík sledují a chce se zeptat, zda byly pozastaveny platby všem účastníkům nebo jen zaměstnancům, jejichž nárok je nezpochybnitelný. Žalovaná téhož dne odpověděla, že prostředky z majetkové podstaty nejsou vypláceny žádnému z věřitelů s výjimkou zajištěného věřitele, o jehož uspokojení rozhodl insolvenční soud. K jakýmkoli platbám dojde až po schválení konečné zprávy.

13. Předžalobní výzvou ze dne [datum] má soud za prokázané, že insolvenční správce [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] v zastoupení žalobců vyzval žalovanou k úhradě dlužných mzdových nároků.

14. Listinou označenou„ Aktuálně z [anonymizováno]“ vypracovanou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v prosinci 2020 má soud za prokázaný následující právní závěr ohledně promlčení pracovněprávních pohledávek:„ Promlčecí lhůta z pracovněprávních pohledávek se podáním přihlášky nestaví. Insolvenční správce má sdělit věřiteli s pracovněprávní pohledávkou, jestli ji uznává nebo neuznává s tím, že pokud ji neuznává, má věřitele vyzvat, aby podal žalobu u okresního soudu a poučit jej o tom, že pokud tak neučiní, může mu uplynout promlčecí lhůta. Pokud insolvenční správce takto nepostupuje a vznese námitku promlčení až v rámci konečné zprávy, insolvenční soud takto vznesenou námitku promlčení může sám vyhodnotit jako uplatněnou v rozporu s dobrými mravy.“ 15. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Soud dále v souladu s ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků řízení, když předmětem sporu byla pouze právní otázka, zda se pohledávky za podstatou a jim postavené na roveň po uplatnění v insolvenčním řízení promlčují a zda v daném případě je vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

17. Podle § 169 odst. 1 písm. a) IZ pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak. Dle odst. 2 cit. ust. není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

18. Dle § 203 odst. 1 IZ není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Dle odst. 4 cit. ust. neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Dle odst. 5 cit. ust. po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními. Proti rozhodnutí podle věty první není odvolání přípustné.

19. V daném případě mají žalobci vůči Dlužníku pohledávky z titulu dlužné mzdy, tudíž se jedná o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu § 169 odst. 1 písm. a) IZ. Soud se tak zabýval spornou otázkou, zda uplatněním pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dochází ke stavení promlčecí doby. Insolvenční zákon stanoví stavění běhu promlčecí doby pouze pro pohledávky, které se v insolvenčním řízení uplatňují přihláškou, když dle § 173 odst. 4 IZ přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. Podáním přihlášky pohledávky nastanou účinky dané § 648 o. z., tj. promlčecí doba přestává dnem doručení přihlášky insolvenčnímu soudu běžet. Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim naroveň postavené se však v insolvenčním řízení nepřihlašují, nýbrž uplatňují se postupem dle § 203 odst. 1 o. z., tudíž s jejich uplatněním u osoby s dispozičními oprávněními nejsou spojeny účinky, které zákon spojuje s přihlášením pohledávek ve smyslu § 173 odst. 4 IZ, tedy běh lhůty k promlčení či prekluzi uplatněného nároku není přerušen ani stavěn. Ostatně shodný právní závěr byl dle tvrzení žalobců přijat i na gremiální poradě místopředsedů soudů z prosince 2020. [příjmení] právní závěr vyplývá i z právní teorie:„ U této kategorie pohledávek je nutno mít na paměti, že se sice jedná o pohledávky privilegované, které se u insolvenčního soudu nepřihlašují postupem dle § 173 a násl., nicméně o to více je třeba dbát o to, aby nedošlo k jejich promlčení nebo prekluzi. S uplatněním pohledávky za majetkovou podstatou u osoby s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě nejsou totiž spojeny účinky, které zákonodárce spojil s účinky řádného podání přihlášky pohledávky k insolvenčnímu soudu dle § 173 odst. 4.“ (Moravec, T., Kotoučová, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021). Vzhledem k tomu, že žalobci uplatňují pohledávky z dlužné mzdy za měsíce listopad 2014 až leden 2015, jejich splatnost vyplývá z ust. § 141 odst. 1 zák. práce, tj. mzda za měsíc listopad 2014 byla splatná dne [datum], mzda za měsíc prosinec 2014 byla splatná dne [datum] a mzda za měsíc leden 2015 byla splatná [datum]. Vzhledem k tomu, že žaloba k soudu byla podána dne [datum], přičemž délka promlčecí doby činí dle § 629 odst. 1 o. z. tři roky, je zřejmé, že žalobní pohledávky jsou promlčeny.

20. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalovanou a vedlejším účastníkem vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, č. j. 23 Cdo 1254/2020-399, znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ V daném případě soud dospěl k jednoznačnému právnímu závěru, že se jedná ve smyslu shora citovaného o výjimečný případ, kdy se uplatnění námitky promlčení příčí dobrým mravům. V daném případě totiž žalobci marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinili a zároveň by s ohledem na okolnosti daného případu byl zánik nároku na plnění nepřiměřeně tvrdým postihem i s ohledem, že se jedná o pohledávky z titulu dlužné mzdy. Především pohledávky žalobců po uplatnění u žalované nebyly ze strany žalované žádným způsobem zpochybňovány, naopak žalobci byli v průběhu insolvenčního řízení po opakovaných dotazech žalobkyně a) na úhradu pohledávek bývalých zaměstnanců Dlužníka fakticky ujišťováni, že k úhradě jejich pohledávek dojde, ale až po vyřešení incidenčních sporů, resp. následně bylo sděleno, že žalovaná přistoupí k úhradě až po schválení konečné zprávě. Lze sice souhlasit s tím, že žalovaná ve smyslu § 2053 o. z. formálně neuznala svůj závazek (dluh), nicméně z jejího jednání bylo zřejmé, že pohledávky žalobců žádným způsobem nepopírá, naopak počítá s jejich úhradou a v tomto smyslu také informovala žalobce, jak vyplývá například z emailu žalované ze dne [datum]. Tento postoj je jednoznačně prokázán i tím, že žalovaná pohledávky žalobců zahrnula do první verze konečné zprávy ze dne [datum]. Za této situace tak žalobci neměli proti žalované žádný důvod podávat žalobu dle § 203 IZ. Bylo by zcela v rozporu se smyslem a účelem insolvenčního zákona, aby za situace, kdy žalovaná jakožto insolvenční správce fakticky uznává pohledávky žalobců, tito podávali dle § 203 IZ žalobu k civilnímu soudu a zatížili tak majetkovou podstatu o další náklady civilních řízení pouze za účelem toho, aby došlo ke stavení promlčecí doby. Jak uvedl Vrchní soud v Praze v Usnesení VS nesmí správce při uspokojování pohledávek postupovat svévolně a nijak poškozovat zájmy věřitelů, kteří včas uplatnili své pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka. Svědomitému a odbornému přístupu ve smyslu § 36 odst. 1 IZ mimo jiné odpovídá též to, že správce každému z věřitelů bez zbytečného odkladu kvalifikovaně vyjeví svůj názor. V souladu s výše uvedeným by pak dle názoru soudu bylo na místě, aby správce v případě pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, jež považuje za nesporné, tyto v případech, kdy je zjevné, že nebudou moci být uspokojeni hned a hrozí tak jejich promlčení, uznal, aby předešel zbytečným sporům a vzniku dalších nákladů pro majetkovou podstatu. Opačné jednání správce, kdy tento po dobu několika let žádným způsobem nesporuje pracovněprávní pohledávky, přičemž věřitelům naopak sděluje, že dojde k úhradě až po vyřešení incidenčních sporů či schválení konečné zprávy, aby následně vznesl námitku promlčení, je v rozporu s dobrými mravy. Nad to nelze v daném případě ani přehlédnout skutečnosti uváděné VSZ ve vyjádření k odvolání, k nimž mělo dojít v průběhu insolvenčního řízení, zejména skutečnost že žalovaná ani po upozornění věřitelem [anonymizováno] na problematičnost pohledávky [jméno] tuto nepopřela (ani pořadí) a především na okolnosti, k nimž došlo poté, co dne [datum] rozhodl Krajský soud v Praze, že pohledávka [jméno] je sice po právu, ale její pořadí nikoli a že [jméno] nemá nárok na přednostní uspokojení. V tomto směru soud odkazuje na vyjádření VSZ k odvolání, v němž VSZ podrobně popisuje, za jakých okolností vzal věřitel [anonymizováno] své popření zpět, přičemž dle soudu je evidentní jednání ve shodě mezi [jméno] a vedlejším účastníkem, a to právě na úkor žalobců. Za této situace tak soud považuje námitku promlčení vznesenou žalovanou a vedlejším účastníkem za zneužití práva. S ohledem na skutečnost, že pohledávky žalobců včetně jejich výše byly nesporné, soud uložil žalované povinnost tyto uspokojit výrokem II tohoto rozsudku s tím, že lhůtu k uspokojení pohledávek stanoví na návrh oprávněné osoby nebo na návrh osoby s dispozičními oprávněnými insolvenční soud.

21. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a) až e) a žalovanou a vedlejším účastníkem je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci a) až e) byli v řízení zcela úspěšní a mají tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady výše uvedených žalobců tvoří zaplacený soudní poplatek, hotové výdaje obecného zmocněnce a paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., neboť žalobci nebyli v řízení zastoupeni advokátem či notářem, tudíž se jedná o zastoupení obecným zmocněncem, za něž lze přiznat pouze paušální náhradu dle shora citované vyhlášky. Žalobkyně a) zaplatila na soudním poplatku částku 8 227 Kč, žalobce b) částku 16 383 Kč, žalobce c) částku 3 096 Kč, žalobkyně d) částku 8 166 Kč a žalobkyně e) částku 4 937 Kč. Paušální náhrada dle § 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 5 společných úkonů (předžalobní výzva, žaloba, písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], příprava účasti na jednání, účast na jednání dne 26. 5. 2022) činí 300 Kč/úkon, tj. 1 500 Kč. [příjmení] výdaje obecného zmocněnce představují cestovní výdaje za cestu [obec] – [obec] a zpět, celkem 416 km, osobním vozem [anonymizována dvě slova], při spotřebě (8,8/6,5/7,4) celkem ve výši 3 437,78 Kč (cena nafty 47,1/1l, náhrada ve výši 4,70 Kč/km) a dále parkovné ve výši 220 Kč, tj. celkem 3 657,78 Kč. S ohledem na skutečnost, že obecný zmocněnec zastupoval 7 žalobců, připadá na každého z žalobců částka 736,80 Kč ( (1 500 + 3 657,78): 7). Žalobci a) až e) tedy mají právo na náhradu nákladů v této výši: žalobkyně a) na částku 8 963,80 Kč, žalobce b) na částku 17 119,80 Kč, žalobce c) částku 3 832,80 Kč, žalobkyně d) částku 8 902,80 Kč a žalobkyně e) částku 5 673,80 Kč.

22. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem f) a žalovanou a vedlejším účastníkem je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu mezi těmito účastníky řízení je v zásadě shodný, neboť žalobce f) byl úspěšný ohledně částky 74 972 Kč, avšak ohledně částky 70 000 Kč byl žalobce f) neúspěšný, neboť ve smyslu § 146 odst. 2 prvá věta o. s. ř. zavinil, že řízení muselo být ohledně této částky zastaveno. Proto soud výrokem IV rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem f) a žalovanou a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení