21 C 24/2018-279

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobce] zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa], [příjmení] – advokátní kancelář, sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o zaplacení částky 13 786 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 786 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 786 Kč za dobu od 16. 11. 2017 do zaplacení, a to oproti vrácení mobilního telefonu [anonymizováno 6 slov]), výrobní číslo (IMEI) [číslo] ze strany žalobkyně žalované, a to do 3 tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 972,80 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 786 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 786 Kč za dobu od 16. 11. 2017 do zaplacení a žádala i o přiznání náhrady nákladů tohoto soudního řízení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně, co by fyzická osoba a zároveň spotřebitel, uzavřela s žalovanou, která je obchodní korporací, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby, a která se mimo jiné zabývá i prodejem mobilních telefonů, kupní smlouvu na mobilní telefon [anonymizována tři slova] v ceně 12 495 Kč. Žalobkyně si u žalované objednala mobilní telefon elektronickou cestou prostřednictvím e-shopu žalované, přičemž objednávka byla realizována s ohledem na elektronickou objednávku dnem, který předcházel dni vystavení předmětného daňového dokladu žalovanou, tedy dne 11. 5. 2016. Na základě této objednávky tedy žalovaná vystavila pro žalobkyni dne 12. 5. 2016 daňový doklad, na základě kterého žalobkyně uhradila žalované kupní cenu za telefon, a to společně s poštovným ve výši 159 Kč, tedy celkově částku 12 654 Kč. Dále bylo v žalobě uvedeno, že po zakoupení telefonu se následně v záruční době vyskytla u předmětného telefonu vada spočívající v tom, že se telefon opakovaně při hovoru samovolně vypnul a následně nešel zapnout, přičemž tuto vadu žalobkyně u žalované reklamovala dne 3. 8. 2017. Ve vztahu k reklamačnímu řízení ze dne 3. 8. 2017 pak bylo žalobkyní tvrzeno, že tato reklamace nebyla shledána ze strany žalované důvodnou, když v reklamačním protokolu [anonymizováno] [číslo] bylo uvedeno, že stav telefonu sice způsobuje hlášené závady zákazníkem, ale nejedná se o výrobní vadu. Následně byl žalobkyní žalované předán mobilní telefon k opětovnému vyřízení reklamace dne 5. 9. 2017. Dále bylo žalobě a jejích doplněních tvrzeno, že po opakovaných urgencích žalobkyně o sdělení průběhu reklamačního řízení ze dne 5. 9. 2017 bylo žalobkyni žalovanou dne 5. 10. 2017 toliko sděleno, že telefon je připraven k expedici na odeslání, přičemž ačkoliv se žalobkyně téhož dne obrátila na žalovanou s dotazem, zda telefon je opět v pořádku a funkční, nepřišla jí na tento dotaz žádná odpověď, přičemž dne 10. 10. 2017 jí byla doručena zásilka, jejímž obsahem byl jednak předmětný mobilní telefon a dále výdejní protokol k zakázce č. [anonymizována tři slova], v rámci kterého bylo uvedeno že žalovaná reklamaci žalobkyni neuznává, neboť se nejedná o výrobní vadu (bylo tvrzeno mechanické poškození LCD). V této souvislosti pak žalobkyně upozorňovala na to, že v tomto reklamačním protokolu bylo v popisu závady chybně uvedeno, že u telefonu nefunguje LCD, i když žalobkyně reklamovala stále stejnou závadu jako v prvním případě, tedy závadu spočívající v nemožnosti telefon zapnout (po samovolném vypnutí během hovoru). Dále bylo v žalobě uvedeno, že s ohledem na to, že žalobkyně s rozhodnutím žalované o reklamaci nesouhlasila, neboť je přesvědčena o tom, že vada telefonu, která byla u žalované uplatněna, byla vadou záruční, tedy vadou, kterou byla žalovaná povinna ve stanovené lhůtě bezplatně odstranit, obrátila se žalobkyně dne 7. 11. 2017 na žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce, který v rámci písemného přípisu informoval o nesouhlasu žalobkyně s vyřízením reklamace, upozorňoval na neodpovídající záznamy ohledně hlášené závady telefonu při odmítnutí reklamace v protokolu [anonymizováno] [číslo] a součástí přípisu pak bylo i oznámení o odstoupení od smlouvy a zároveň i předžalobní upomínka. V závěru žaloby pak žalobkyně v žalobě uváděla, že po žalované tedy požaduje částku 12 654 Kč, která zahrnuje jednak kupní cenu telefonu ve výši 12 495 Kč a poštovné ve výši 159 Kč, dále částku 132 Kč jako náklady vynaložené na uplatnění reklamace, a to v rozsahu poštovného, a dále i částku 1 000 Kč za zpracovaný znalecký posudek, který si žalobkyně nechala zpracovat dne 17. 1. 2018 znalcem z oboru elektronika se specifikací spotřební elektronika a z něhož vyplynulo, že vada reklamovaná žalobkyní je vadou záruční a nebyla způsobena poškozením, tedy zaviněním žalobkyně. K námitkám vzneseným ze strany žalované pak žalobkyně doplnila, že tvrzení žalované, že převzetí telefonu z její strany nebylo přijetím reklamace, ale„ nadstandardní službou pro zákazníky“, je jednoznačně účelové. Bylo zdůrazňováno, že povinností žalované bylo vyřídit reklamaci do 30 dnů od okamžiku uplatnění reklamace, tedy nejpozději do dne 5. 10. 2017, přičemž v této lhůtě mělo být nejen o reklamaci rozhodnuto, ale vzniklá závada měla být odstraněna, přičemž za těchto okolností je nepochybné, že žalobkyni vzniklo právo od smlouvy odstoupit, což také žalobkyně skutečně učinila. Dále pak ještě s ohledem na skutkové tvrzení obsažené ve vyjádření k žalobě ze strany žalované poukazovala žalobkyně na to, že pokud je v řízení žalovanou argumentováno tím, že žalobkyně nepředala žalované mobilní telefon zpět, žalobkyně uváděla, že ačkoliv byl v minulosti předmětný mobilní telefon žalované žalobkyní zaslán, žalovaná si ho odmítla převzít. Nicméně v průběhu řízení pak byl žalobkyní upřesněn požadavek na zaplacení částky uvedené v žalobě tak, že byla připuštěna změna žaloby spočívající v synallagmatickém závazku uhrazení částky požadované žalobou oproti vrácení předmětného mobilního telefonu. Žalobkyně na svém požadavku na vyhovění žalobě v plném rozsahu setrvala i po provedeném dokazování, když v rámci závěrečného návrhu zejména nad rámec výše uvedený zdůraznila, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila v rámci reklamace vady výrobku u žalované, přičemž reklamace nebyla žalovanou uznána a žalovaná vady, na které se vztahovala záruka, neodstranila, ačkoliv přístroj byl vadný s tím, že za těchto okolností tedy vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit, které žalobkyně platně využila a proto by jí měla být za těchto okolností vrácena kupní cena a další související částky. V souvislosti s prokázáním vad výrobku pak bylo žalobkyní poukazováno zejména na znalecký posudek a doplňující výslech znalce, z něhož jednoznačně vyplynulo, že mobilní telefon měl vady, které skutkově tvrdila žalobkyně, že vady přístroje nevznikly jakýmkoliv mechanickým poškozením, které bylo znalcem vyloučeno, a znalcem bylo vyvráceno i nesprávné tvrzení žalované, že přístroj měl poškozený LCD displej, jak bylo i nesprávně uvedeno jako vada v druhém reklamačním protokolu. Ze všech shora uvedených důvodů tedy žalobkyně žádala, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaná nejprve zpochybňovala, že ke koupi mobilního telefonu specifikovaného v žalobě došlo skutečně ze strany žalobkyně, když bylo poukazováno na odlišné příjmení uvedené na faktuře oproti příjmení žalobkyně, dále bylo obecně uváděno, že nelze vyloučit ani to, že žalobkyně mohla telefon zakupovat i jako podnikatelka. Zejména však bylo žalovanou zdůrazňováno, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by vůbec došlo k reklamaci předmětu koupě, když žalobkyně poukazuje pouze na doklady vystavené žalovanou a chybí prokázání vlastní reklamace žalobkyně, a to jak z období srpna 2017, tak i září roku 2017 s tím, že tedy bylo žalovanou zpochybňováno řádné uplatnění reklamace žalobkyní u žalované. K předloženým listinám žalobkyní vystaveným samotnou žalovanou pak bylo žalovanou tvrzeno, že se jednalo o„ dobrou vůli žalované vyhovět zákazníkům“ a že pouze a jen z tohoto důvodu byl telefon zaslán k posouzení do servisu. Dále bylo žalovanou zdůrazňováno, že v daném případě bylo následně uzavřeno, že telefon byl poškozen uživatelem, a proto byl telefon žalobkyni vrácen. Dále bylo zdůrazňováno, že z hlediska odpovědnosti za vady pak může být předmětem posuzování případně jen případ ze září 2017, jelikož předchozí případ byl vyřízen a žalobkyně v té době od smlouvy neodstoupila a jen opětovně reklamovala s tím, že nicméně i k zaslání telefonu žalobkyní žalované v září 2017 pak bylo znovu ze strany žalované zpochybňováno tvrzení žalobkyně o reklamaci předmětu koupě. V neposlední řadě pak žalovaná poukazovala i na to, že mobilní telefon nebyl ze strany žalobkyně žalované vrácen, z čehož lze dovodit, že žalobkyně používá mobilní telefon nadále. Ne svém návrhu na zamítnutí žaloby pak žalovaná setrvala i po provedeném dokazování, a to za situace, kdy bylo zdůrazňováno, že základním předpokladem pro to, aby mohlo být eventuálně zvažováno vyhovění žalobě je to, že vada výrobku byla řádně reklamována, což dle žalované v řízení prokázáno nebylo, když povinností žalobkyně bylo prokázat, že v rámci reklamace uvedla vadu, popsala, jak se vada projevuje a o co konkrétně je v reklamačním řízení žádáno, přičemž v řízení bylo maximálně prokázáno to, že mobilní telefon, který v minulosti žalobkyně zakoupila od žalované, se dostal do dispoziční sféry žalované, která sama iniciativně přistoupila k zaslání mobilního telefonu do servisu, když vyhodnotila, že jde zřejmě o požadavek žalobkyně na pozáruční opravu. V této souvislosti tedy bylo žalobkyní zdůrazňováno, že žalobkyně nikdy u žalované řádně nereklamovala a za těchto okolností tedy nemohla začít běžet vůbec žádná lhůta pro vyřízení reklamace a stejně tak nemohlo dojít k tomu, že by žalobkyně mohla platně od kupní smlouvy odstoupit. Ze všech shora uvedených důvodů tedy žalovaná žádala, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

3. Z důkazů, provedených v tomto řízení, a to z účastnické výpovědi žalobkyně ve spojení s fakturou – daňovým dokladem [číslo] ve spojení s výpisem z CRO na žalobkyni vzal soud za prokázané, že žalobkyně u žalované učinila objednávku mobilního telefonu specifikovaného v žalobě, a to prostřednictvím internetu, kdy pouze formou internetové objednávky vyplnila údaje, které byly pro zadání objednávky požadovány. Následně přišel žalobkyni od žalované na dobírku předmět koupě, tedy mobilní telefon specifikovaný v žalobě, za nějž zaplatila žalobkyně cenu, která byla fakturována fakturou – daňovým dokladem [číslo] tedy celkově částku 12 654 Kč, skládající se z částky 12 495 Kč jako ceny mobilního telefonu a částky 159 Kč jako poštovného. Objednávka byla učiněna a následně i faktura vystavena na jméno [jméno] [příjmení], a to za situace, kdy žalobkyně následně, a to dne 24. 9. 2016, uzavřela sňatek a přijala příjmení [celé jméno žalobce]. Z předloženého dokladu nic nenasvědčovalo tomu, že by kupní smlouva byla uzavírána mezi podnikatelskými subjekty. Dále bylo v řízení prokázáno, že v průběhu užívání mobilního telefonu, zakoupeného žalobkyní u žalované, začalo docházet k samovolnému vypínání telefonu, který následně nešel zapnout, přičemž v důsledku objevení se této závady se žalobkyně nejprve telefonicky obrátila na žalovanou společnost, kterou jí bylo sděleno, aby tedy zaslala mobilní telefon k reklamaci.

4. Účastnickou výpovědí žalobkyně ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 8. 2017, výdejním protokolem - [anonymizováno], reklamace [anonymizováno] [číslo], datovaným dnem příjmu 3. 8. 2017, s datem prodeje přístroje 12. 5. 2016, podacím lístkem ze dne 5. 9. 2017, výdejním protokolem - [anonymizováno], reklamace [anonymizováno] [číslo], datovaným dnem příjmu 5. 9 2017 a dále ve spojení se-mailovou korespondencí ze dne 5. 10. 2017 mezi [anonymizováno] a žalobkyní ze dne 14. srpna 2017, 17. srpna 2017, 14. září 2017, 18. září 2017, 20. září 2017 26. září 2017, 2. října 2017, 3. října 2017 a 4. října 2017 a 5. října 2017 vzal soud za prokázané, že žalobkyně po zjištění závady na mobilním telefonu a po telefonickém kontaktu s žalovanou sepsala rukou listinu, v níž uvedla důvody, pro které telefon reklamuje s tím, že uvedla, že chce opravu nebo vrácení peněz. Dále bylo v této souvislosti prokázáno, že žalovaná předmětný mobilní telefon zaslaný žalobkyní obdržela, viz podací lístek ve spojení s výdejním protokolem servis a reklamace, a to dne 3. 8. 2017, a že do protokolu v popisu závady uvedla, že přístroj nejde zapnout. Při stavu přijetí pak nebylo konstatováno porušení oblasti LCD. Tato reklamace pak byla vyřízena dne 29. 8. 2017 tak, že ve výdejním protokole bylo uvedeno, že v telefonu byla nalezena stopa mechanického poškození v oblasti LCD displeje, že stav telefonu způsobuje hlášené závady zákazníka, avšak že se nejedná o výrobní vadu a že stav telefonu se neslučuje se záručními podmínkami výrobce a záruka se neuznává Podacím lístkem ze dne 2. 8. 2017 pak bylo prokázána i úhrada poštovného ve výši 132 Kč ze strany žalobkyně. V této souvislosti soud tedy uvádí, že výše uvedenými důkazy bylo prokázáno, že došlo k reklamaci předmětu koupě ze strany žalobkyně vůči žalované, když i z textu výdejního protokolu [anonymizováno] [číslo] zcela jednoznačně vyplývá, že s mobilním telefonem bylo samotnou žalovanou nakládáno jako s reklamovaným výrobkem. Soud v této souvislosti uvádí, že v kontextu těchto listinných důkazů společně s výpovědí žalobkyně, posouzených ve vzájemných souvislostech nemá pochybnosti o tom, že došlo k řádné reklamaci předmětného mobilního telefonu a obranné tvrzení žalované, že výrobek vůbec reklamován nebyl, soud proto považuje za účelové. Tomuto závěru pak odpovídá i e-mailová korespondence mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 14. srpna 2017 a 17. 8. 2017, kdy i z této komunikace je zřejmé, že v daném případě se ze strany žalobkyně skutečně jednalo o reklamaci, což v rámci e-mailové korespondence pak svými reakcemi fakticky deklarovala i sama žalovaná. Dále bylo v řízení prokázáno i to, že poté, kdy byl žalobkyni vrácen mobilní telefon s neuznanou reklamací, žalobkyně znovu telefonicky kontaktovala provozovnu žalované, kde jí doporučili, ať telefon zašle znovu zpět do provozovny, přičemž žalobkyně tedy přistoupila stejným způsobem k druhé reklamaci stejné závady a opětovně požadovala opravu nebo vrácení peněz (reklamaci pak přikládala k balíčku jako v předchozím případě balíčku, bez pořízení kopie – viz výpověď žalobkyně) s tím, že mobilní telefon odeslala žalované dne 5 9. 2017 a jako poštovné zaplatila částku 132 Kč. Žalovaná pak předmětný mobilní telefon převzala dne 5. 9. 2017 (viz výdejní protokol – [anonymizováno], reklamace [anonymizováno] [číslo]) V popisu závady vyplněném stranou žalovanou bylo uvedeno, že nefunguje LCD (tedy údaj žalobkyní nereklamovaný – viz výpověď žalobkyně, nicméně částečně zmiňovaný v předchozím záznamu o způsobu posouzení reklamace ze dne 3. 8. 2017) s tím, že tento údaj žalobkyně sporovala jako nesprávný, když LCD byl vždy funkční. Jako datum vyřízení reklamace pak byl uveden den 4. 10. 2017, přičemž závěr posouzení byl zcela stejný jako v prvém případě při reklamaci s datem příjmu reklamace 3. 8. 2017. V souvislosti pak bylo výše uvedenou e mailovou korespondencí z období 14. září 2017 až 5. října 2017 prokázáno, že žalobkyně se opakovaně dotazovala na stav reklamace, přičemž i žalovaná v rámci své komunikace komunikovala způsobem, o němž nejsou pochybnosti, že se jednalo o proces reklamace výrobku (např. e-mail z 20. 9. 2017 – zasláno k posouzení reklamace do servisu). Dále bylo výše uvedenou e-mailovou korespondencí prokázáno i to, že dne 5. 10. 2017, tedy poslední den lhůty pro vyřízení reklamace ze dne 5. 9. 2017 byl žalobkyni na její opakované urgentní dotazy sděleno pouze to, že telefon je připraven na expedici k odeslání, aniž by žalobkyni bylo sděleno, jakým způsobem byla reklamace vyřízena a zda byla či nebyla uznána. Žalovaná pak v řízení neprokázala, že by ke dni 5. 10. 2017 byla žalobkyni poskytnuta v zákonné 30 ti denní lhůtě ode dne 5. 9. 2017 řádná informace o tom, jakým způsobem byla její reklamace vyřízena.

5. Znaleckým posudkem zpracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], soudním znalcem v oboru elektrotechnika se specializací elektronika, specifikace spotřební elektronika, elektronické díly, součástky a opravárenství (znalecký posudek s doložkou prohlášení o vědomí si důsledků podání nepravdivého znaleckého posudku) ve spojení s výslechem tohoto znalce vzal soud za prokázané, že výše uvedený znalec zpracoval znalecký posudek na základě žádosti žalobkyně, přičemž předmětem posouzení byl mobilní telefon [anonymizováno 6 slov]), výrobní číslo (IMEI) [číslo], přičemž předmětem zadání pak bylo posouzení, zda závada výrobku vznikla špatnou jakostí výrobku či vnějšími vlivy při používání telefonu nebo špatnou obsluhou. Znaleckým posudkem a zejména pak doplňující výpovědí znalce upřesňující obsah znaleckého posudku vzal soud za prokázané, že znalec dospěl po odborné stránce k závěru, že poruchy funkce mobilního telefonu jsou způsobeny vlastním telefonním přístrojem, a to buď vadou na hardwaru nebo softwaru telefonu, přičemž závada vznikla v průběhu běžného používání telefonu v záruční době, přičemž jak vyplynulo z doplnění dokazování výslechem znalce, k těmto závěrům znalec dospěl za situace, kdy v rámci zpracování znaleckého posudku měl k dispozici předmětný mobilní telefon předaný mu žalobkyní, přičemž k závěru o tom, že nebylo zjištěno poškození zaviněním obsluhy, tedy např. vniknutím cizích těles, pádem nebo vniknutím tekutin a dalších chemických látek nebo nadměrným množstvím prachu, dospěl na základě vizuální prohlídky telefonu, kdy dle znalce by takovéto případné poškození bylo zjistitelné vizuální prohlídkou. V této souvislosti pak znalec v rámci svého doplňujícího výslech osvětlil, že při zpracování znaleckého posudku provedl prohlídku telefonu tak, že odkryl zadní část telefonu, vyndal baterii, provedl vizuální prohlídku telefonu prostřednictvím speciální lupy a mikroskopu, kdy takovouto vizuální prohlídkou se kontroluje, zda nedošlo k mechanickému poškození přístroje, zda jsou tištěné spoje v pořádku, zda jsou v pořádku kontakty, nechybí jednotlivé díly, kontroluje se, zda je v pořádku akumulátor a všechna připojení s tím, že tato kontrola tedy byla v rámci zpracovaného znaleckého posudku ze strany znalce provedena se závěrem, že nedošlo k mechanickému poškození přístroje. V této souvislosti znalec vysvětlil, že pokud by došlo k mechanickému poškození telefonu, pak by v rámci vizuálního zkoumání prostřednictvím speciální lupy a mikroskopu nalezl např. deformace, praskliny, přerušení kontaktů v propojení jednotlivých částí apod. s tím, že tato poškození však nalezena nebyla. V souvislosti s vizuální prohlídkou telefonu pak znalec připouštěl, že telefon pochopitelně po odkrytí krytu a po vyjmutí baterie nemá jenom jednu vrstvu součástek, ale několik vrstev jak displeje, tak jednotlivých součástek, které se částečně překrývají, a že byť vizuální prohlídkou telefonu tedy nemůže vidět všechny vrstvy telefonu, všechny jejich spoje apod., avšak že v případě, že by skutečně došlo k mechanickému poškození přístroje, pak bývá porušeno více vrstev přístroje a takového mechanické poškození je pak tedy seznatelné na první vrstvě. Znalec též v rámci svého doplňujícího výslechu osvětlil, že pokud tedy bylo ve znaleckém posudku uvedeno, že telefon byl zkoumán bez demontáže jeho vnitřních podskupin, jednalo se o vyjádření toho, že nedošlo k rozebrání telefonu skutečně na jednotlivé komponenty, když v tomto směru znalec vysvětlil, že v současné době je mobilní telefon v podstatě velmi složitým počítačem, přičemž rozklíčování toho, zda výrobní vada telefonu spočívá ve vadě hardwaru nebo softwaru by byla ekonomicky i rozsahem testování velmi náročná s tím, že zásadní v daném případě není to, zda vada výrobku spočívá ve vadě hardwaru nebo softwaru, ale stěžejní záležitostí je posouzení toho, zda nedošlo k mechanickému poškození mobilního telefonu, což bylo znalcem vyloučeno. V této souvislosti znalec poukazoval i na to, že pokud např. se v tvrzeních v jednom z reklamačního protokolu objevuje záznam strany žalované o údajném poškození LCD displeje, znalec uvedl, že prozkoumal i LCD displej, který rozhodně poškozený nebyl, přičemž LCD displej mobilního telefonu měl doposud na sobě dokonce i ochrannou folii. Dále vzal soud výše uvedenými důkazy za prokázané, že dle odborných závěrů znalce závada, kterou uváděla žalobkyně jako závadu telefonu a kterou zjistil i znalec při vypracování znaleckého posudku, tedy samovolné vypínání telefonu, je závada, jejímž důvodem je většinou problém v počítačové části telefonu, kdy telefon např. po zapnutí normálně funguje a následně dojde samovolně k resetu počítače v mobilním telefonu, a tím k samovolnému vypnutí telefonu s tím, že nelze jednoznačně určit, zda se jedná o vadu softwaru nebo hardwaru, neboť se stává, že se jedná i o kombinaci. Dále soud vzal těmito důkazy za prokázané, zejména pak doplňujícím výslechem znalce, že pokud by měl předmětný mobilní telefon poškozen LCD displej, jak bylo tvrzeno v reklamačních protokolech ze strany žalované, byť tato vada reklamována žalobkyní nebyla, poškození LCD displeje by se v žádném případě neprojevilo ve vadě, kterou uváděla žalobkyně, tedy v samovolném vypínání telefonu s tím, že poškození LCD displeje skutečně nebylo znalcem zjištěno a LCD byl při zpracování posudku funkční. Dále znalec potvrzoval, že sice mu nebyla v rámci znaleckého posudku kladena otázka, zda displej telefonu byl funkční, avšak s ohledem na to, že přístroj zkoušel, zapínal, displej normálně fungoval, a to vždy do doby, než se právě telefon samovolně vypnul a již nereagoval.

6. Výzvou právního zástupce žalobkyně ve vztahu k žalované ze dne 3. listopadu 2017 ve spojení s podacím lístkem ze dne 7. 11. 2017 a doručenkou ze dne 8. 11. 2017 vzal soud za prokázané, že tímto přípisem se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce obrátila na žalovanou s vyjádřením se k neuznání reklamací mobilního telefonu zakoupeného žalobkyní u žalované. Již v tomto přípisu bylo žalobkyní poukazováno na to, že v rámci druhého reklamačního protokolu bylo chybně uvedeno, že u telefonu nefunguje LCD, byť žalobkyně i v druhém případě reklamovala stále stejnou závadu jako v prvním případě, tedy vadu spočívající v nemožnosti telefon zapnout. V přípisu bylo poukazováno na to, že žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalované o tom, že se nejedná o vadu, která by podléhala reklamaci, neboť se prokazatelně jedná o vadu, jejíž výskyt žalobkyně nezavinila. Bylo zdůrazňováno, že žalobkyně, co by spotřebitelka, měla právo na odstranění vady nejpozději do 30 dnů od uplatnění reklamace, přičemž s ohledem na to, že k odstranění vady mělo dojít do 5. 10. 2017, k čemuž nedošlo, vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit, což bylo zároveň tímto přípisem učiněno. Zároveň byla žalovaná v v důsledku odstoupení od smlouvy vyzvána k úhradě částky 12 786 Kč (cena mobilního telefonu plus poštovné a náhrada částky odpovídajících výši nákladů klientky vynaložených na uplatnění reklamace – částka 132 Kč). K plnění pak byla žalovaná vyzvána ve lhůtě 7 dnů od doručení k přípisu. Podacím lístkem ze dne 7. 11. 2017 ve spojení s dokladem o doručení výzvy žalované dnem 8. 11. 2017 pak vzal soud za prokázané, že výše uvedená listina byla žalované doručena dne 8. 711 2017. Přípisem ze dne 29. listopadu 2017 pak vzal soud za prokázané, že tímto přípisem došlo k upřesnění odstoupení od smlouvy i tak, že žalobkyně odstupuje od smlouvy i z důvodu, že vada výrobku nebyla řádně v záruční době odstraněna.

7. Fakturou - daňovým dokladem [číslo] vystaveným na jméno žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] dne 17. 1. 2018, s datem splatnosti 31. 1. 2018, ve spojení s výpisem z účtu žalované vzal soud za prokázané, že ze strany znalce bylo po žalobkyni za podaný znalecký posudek požadováno zaplacení částky 1 000 Kč, která byla zaplacena žalobkyní dne 26. 1. 2018, a to bezhotovostním převodem na účet, který byl specifikován ve shora uvedené faktuře.

8. Originálem oznámení o nepřevzetí zásilky adresovaným žalované ze dne 7. 8. vzal soud za prokázané, že žalobkyně se pokusila žalované vrátit mobilní telefon zásilkou odeslanou dne 1. srpna 2018 s tím, že zásilka se však vrátila jako nedoručená (nevyzvednutá adresátem). Listinou datovanou dne 7. srpna 2018 ve spojení s podacím lístkem ze dne 8. 8. 2018 a dokladem o doručení právnímu zástupci žalované dne 13. 8. 2018 vzal soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce informovala právního zástupce žalované o tom, že mobilní telefon, včetně příslušenství byl zaslán zpět žalované, avšak provozovatelem poštovních služeb byla zásilka vrácena zpět v důsledku nepřevzetí zásilky žalovanou v úložní době.

9. Pokud pak soud zamítl návrh na žalované na doplnění dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku, soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že po doplnění znaleckého posudku výslechem znalce soud provedení revizního znaleckého posudku považoval za nadbytečné, neboť znalec dle přesvědčení soudu dostatečným způsobem upřesnil a vysvětlil původně stručné závěry uvedené ve svém písemně podaném znaleckém posudku, přičemž soud po tomto doplnění neměl důvod pochybovat o závěrech tohoto znaleckého posudku, zejména za situace, kdy žalovaná ve svých dokumentech uváděla údaje, které byly v rozporu jak se skutkovými tvrzeními žalobkyně, na které žalobkyně upozorňovala ještě před podáním žaloby, ale zejména se zjištěními znalce, který v rámci znaleckého zkoumání měl mobilní telefon k dispozici a žalovanou uváděnou vadu, která tedy nebyla ani reklamována, neshledal. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že navíc, s ohledem na výpověď znalce ohledně technické i ekonomické náročnosti skutečně podrobně zaměřeného znaleckého posudku, zda vada výrobku byla konkrétně způsobena hardwerem nebo softwerem, soud nepokládal za účelné v tomto řízení revizní znalecký posudek vypracovávat, když znalecký posudek ve spojení s jeho doplněním výpovědí znalce soud považoval za dostatečný k prokázání stěžejní otázky, zda závada telefonu žalobkyní reklamovaná žalobkyní podléhala či nepodléhal a právu na reklamaci (v řízení prokázáno, že vada výrobku nebyla způsobena zaviněním žalobkyně).

10. Dále soud pro úplnost uvádí, že pokud žalovaná z opatrnosti navrhovala výslech reklamačního pracovníka žalované, je třeba konstatovat, že žalovaná přes výzvu soudu a lhůty, které byly žalované v tomto směru soudem poskytnuty, nekonkretizovala v těchto lhůtách návrh na doplnění dokazování označením konkrétní osoby, která by v řízení měla být vyslechnuta s tím, že za těchto okolností tedy tento důkaz prováděn nebyl, neboť neurčité sdělení, bez udání jména, příjmení a identifikačních údajů konkrétní osoby nelze považovat za řádně označený důkaz před koncentrací řízení. Dále pak soud ještě k věci uvádí, že pokud žalovaná byla v průběhu řízení vyzvána k označení důkazu k prokázání svého tvrzení, že v 30denní lhůtě, počítané od 5. 9. 2017, tedy nejpozději do 5. 10. 2017 byla žalobkyně ze strany žalované řádně vyrozuměna o konkrétním způsobu vyřízení reklamace (žalovaná tvrdila údajné zaslání e-mail či sms), tento důkaz žalovaná v řízní nepředložila, a proto tedy nemohl být ani proveden.

11. Pokud pak soud zamítl návrh na doplnění dokazování ze strany žalobkyně, a to listinami týkajícími se hodnocení žalované ze strany jejích zákazníků na internetu či zamítl návrhy na doplnění dokazování žalobami či rozhodnutími soudu, v nichž byla účastníkem řízení na straně žalované taktéž žalovaná, soud tyto návrhy na doplnění dokazování zamítl pro jejich nadbytečnost, neboť to, jakým způsobem případně hodnotí zákazníci žalované žalovanou na internetových stránkách, nemohlo mít žádný význam pro konkrétní posouzení této projednávané právní věci, stejně tak jako to, že žalovaná vystupuje v pozici žalované ve více soudních řízeních, přičemž její obranou je případně sporování nároků vůči ní uplatněných i v jiných případech, když nelze konstatovat, že by se jednalo o zcela skutkově totožné okolnosti a zcela totožné nároky z totožných vad.

12. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 433 odst. 2 o. z., má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

14. Podle § 1812 odst. 2 o. z., k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

15. Podle § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

16. Podle § 2095 o. z., prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

17. Podle § 2099 odst. 1 o. z., věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

18. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

19. Podle § 2106 odst. 2 o. z., kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

20. Podle § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.

21. Podle § 2110 o. z., kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel. To neplatí: a) došlo-li ke změně stavu v důsledku prohlídky za účelem zjištění vady věci, b) použil-li kupující věc ještě před objevením vady, c) nezpůsobil-li kupující nemožnost vrácení věci v nezměněném stavu jednáním anebo opomenutím, nebo d) prodal-li kupující věc ještě před objevením vady, spotřeboval-li ji, anebo pozměnil-li věc při obvyklém použití; stalo-li se tak jen zčásti, vrátí kupující prodávajícímu, co ještě vrátit může, a dá prodávajícímu náhradu do výše, v níž měl z použití věci prospěch.

22. Podle § 2165 o. z., kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí /odst. 1/. Je-li na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost /odst. 2/.

23. Podle § 2170 o. z. právo z vadného plnění kupujícímu nenáleží, pokud kupující před převzetím věci věděl, že věc má vadu, anebo pokud kupující vadu sám způsobil.

24. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba byla u soudu podána důvodně. Soud vzal v řízení za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena kupní smlouva dle § 2 079 a následující o. z., přičemž předmětem koupě byl mobilní telefon specifikovaný v žalobě. Dále soud při rozhodování této věci vyšel z toho, že na daný případ je třeba aplikovat kromě obecných ust. § 2079 – 2084 o. z. i zvláštní ustanovení o koupi movité věci (§ 2085 – § 2127) a na žalobkyni je třeba nahlížet jako na osobu spotřebitele. V této souvislosti soud uvádí, že soud s ohledem na provedené důkazy posouzené ve vzájemných souvislostech nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně předmětný mobilní telefon kupovala od žalované, co by spotřebitel, přičemž v souvislosti s objevením se závady mobilního telefonu žalobkyně tuto závadu u žalované 2 x reklamovala, a to jednak dne 3. srpna 2017, kdy její reklamace byla vyřízena ve 30denní lhůtě negativním způsobem, a dále pak došlo k opětovné reklamaci stejné závady na výrobku ze strany žalobkyně, a to dnem 5. 9. 2017. Na základě důkazů provedených v tomto řízení a posouzených ve vzájemných souvislostech pak má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně v řízení provedla v obou případech reklamaci závady mobilního telefonu spočívajícího v samovolném vypínání přístroje s nemožností následného zapnutí, přičemž v této souvislosti soud odkazuje na provedené dokazování, a to i listinné důkazy vystavené samotnou žalovanou, z nichž dle přesvědčení soudu v kontextu výpovědi žalobkyně a dále i v kontextu e-mailové korespondence vyplývá, že také žalovaná přijímala zaslaný mobilní telefon v obou případech do reklamačního řízení a tímto způsobem s ním bylo i ze strany žalované nakládáno. Stejně tak bylo dle přesvědčení soudu v řízení prokázáno, že při druhé reklamaci ze dne 5. 9. 2017 nebyla ze strany žalované dodržena lhůta k vyřízení reklamace do 30 dnů, když soud je přesvědčen o tom, že e-mailové oznámení ze dne 5. 10. 2017, že mobilní telefon je připraven k expedici, není řádným vyrozuměním žalobkyně o závěrech reklamačního řízení, a tedy řádným vyřízením reklamace ve smyslu § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb.) v 30denní lhůtě s tím, že tedy v důsledku toho došlo ze strany žalované k podstatnému porušení smlouvy, které potencionálně založilo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit dle § 2 106 o. z. S ohledem na to, že však žalobkyni toto právo vzniká toliko v případě, (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1711/2009), že je postaveno na najisto, zda předmět reklamace skutečně trpěl vadou a zda případně vada nebyla způsobena žalobkyní, když tyto skutečnosti jsou nezbytné pro učinění závěru o existenci odpovědnosti za vady ze strany žalované, soud tedy v řízení zkoumal právě otázku existence vady předmětného výrobku. S ohledem na to, že soud po provedeném dokazování (viz znalecký posudek a zejména pak doplňující výslech znalce) uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že mobilní telefon zakoupený žalobkyní od žalované trpěl vadou (samovolné vypínání mobilního telefonu s následnou nemožností zapnutí) a za situace, kdy soud vzal v řízení vzal soud za prokázané, že tato vada výrobku nebyla způsobena mechanickým poškozením mobilního telefonu, tedy že za reklamovanou a znalcem zjištěnou vadu mobilního telefonu neodpovídá žalovaná, ale jedná se o vadu výrobku, dospěl k závěru, že žalobkyni tedy vzniklo právo na odstoupení od smlouvy z důvodu, že její reklamace z 5. 9. 2017 nebyla vyřízena v 30denní reklamační lhůtě. Mimo to je však v daném případě přesvědčen i o tom, že žalobkyni vznikl právo na odstoupení od smlouvy i z toho důvodu, že ačkoliv v řízení bylo prokázáno, že se jednalo o vadu, která podléhala odpovědnosti žalované za vady výrobku, tato vada nebyla v přiměřené době odstraněna, a proto vzniklo žalobkyni právo na odstoupení od smlouvy i ze shora uvedeného důvodu, tedy z důvodu, že žalobkyně neodstranila vady v přiměřené lhůtě (§ 2106 odst. 2 o. z.). Zároveň pak soud v této souvislosti uvádí, že jestliže tedy bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně tohoto svého práva využila a od kupní smlouvy odstoupila, vzniklo jí tedy za těchto okolností právo na vrácení celé kupní ceny, a to za situace, kdy se v daném případě jedná o zákonnou výjimku z pravidla, že pokud kupující nemůže věc vrátit ve stavu, v jakém ji obdržel, má, při splnění všech ostatních předpokladů odpovědnosti prodávajícího za vady, pouze právo na slevu z kupní ceny a opravu věci, přičemž výjimka v daném případě pak spočívá právě v tom, že žalobkyně použila mobilní telefon ještě před objevením vady (viz § 2110 písm. b) o. z.), a proto žalobkyni v daném případě svědčí právo na odstoupení od smlouvy, kterého využila a zároveň i právo na vrácení celé kupní ceny. Výše uvedenému závěru soudu pak ostatně svědčí dle přesvědčení soudu i závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky prezentované v rámci rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 23 Cdo 3600/2008, z jehož závěrů vyplývá, že při existenci podstatných vad lze vrátit nejen zboží, které zůstalo zcela nezměněno, ale i zboží, které sice není v původním stavu, ale jeho změny jsou důsledkem přirozeného opotřebení či působením přírodních sil, nahodilých událostí nebo stárnutí zboží, o které bylo jinak řádně pečováno s tím, že za těchto okolností je tedy zjevné, že přirozené opotřebení nijak neovlivňuje povinnost prodávajícího vrátit v případě odstoupení od kupní smlouvy ze strany kupujícího kupní cenu v plné výši, když odlišný výklad by pak absurdně vedl k tomu, že by došlo k nedovoleného omezení práva kupujícího (spotřebitele), který by v dobré víře v bezvadné plnění prodávajícího uzavřel kupní smlouvu, přičemž pokud by bylo zjištěno vadné plnění ze strany prodávajícího, jímž došlo k podstatnému porušení smlouvy, nesl by kupující, aniž by porušil nějakou svou povinnost, následky vadného plnění prodávajícího právě tím, že by mělo být eventuálně jakýmkoliv způsobem kráceno jeho právo na vrácení celé kupní ceny.

25. S ohledem na to, že v řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná byla podáním ze dne 3. listopadu 2017, doručeným žalované dne 8. listopadu 2017, vyzvána k vrácení peněžních prostředků v důsledku platného odstoupení od smlouvy, a to do 7 dnů od doručení výzvy, je tedy zřejmé, že žalobkyně se do prodlení se zaplacením dlužné částky dostala dnem 16. 11. 2017, tedy od doby, od níž je žalobkyní požadován zákonný úrok z prodlení, který byl žalobkyni přiznán z částky skládající se z kupní ceny za mobilní telefon (částka 12 495 Kč) včetně nákladů na dodání (částka 159 Kč - viz ust. § 1832 odst. 1 o. z.) a dále i z částky 132 Kč jakožto škody, která žalobkyni vznikla v souvislosti s uplatněným reklamace (poštovné za reklamaci dne 5. 9. 2017), na kterou v souvislosti s odstoupením od smlouvy pak též žalobkyni nárok nepochybně vznikl. Součástí přiznané částky pod bodem I výroku rozsudku je pak i částka 1 000 Kč, kterou žalobkyně vynaložila v souvislosti s prokázáním důvodnosti svého nároku, když právě v souvislosti s řádným nevyřízením reklamace ze strany žalované vznikla žalobkyni i škoda spočívající v nákladech vynaložených na zpracování znaleckého posudku. Ze všech shora uvedených důvodů tedy bylo ve věci rozhodnuto tak, jak je pod bodem I výroku rozsudku uvedeno. Pouze pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na to, že v průběhu řízení byla připuštěna změna žaloby, byla tedy povinnost žalované k úhradě částky uvedené ve výroku I tohoto rozsudku navázána na povinnost žalobkyně k vrácení mobilního telefonu specifikovaného ve výroku I tohoto rozsudku do dispoziční sféry žalované. V této souvislosti soud pak ještě soud k věci uvádí, že pokud žalovaná v průběhu řízení argumentovala tím, že mobilní telefon jí nebyl žalobkyní doposud vrácen, soud uvádí, že jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobkyně prokazatelně učinila v minulosti pokus o vrácení tohoto mobilního telefonu žalované, avšak žalovaná v minulosti mobilní telefon nepřevzala, a proto za těchto okolností soud neshledal důvod pro to, aby skutečnost doposud nevráceného mobilního telefonu ze strany žalobkyně ve vtahu k žalované jakýmkoliv způsobem v tomto řízení zohledňoval, zejména za situace, kdy tedy z provedeného dokazování je zřejmé, že v tomto směru byla žalobkyni v minulosti ze strany žalované fakticky odepřena součinnost (nepřevzetí zásilky).

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého byla plná náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, dále v odměně právního zástupce žalobkyně, tedy v částce 13 280 Kč, a to za 8 úkonů právní služby (přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku, podání žaloby dne 4. 5. 2018, vyjádření žalobkyně ze dne 5. srpna 2018, účast u jednání soudu dne 11. 6. 2019 přesahující dvě hodiny, jednání u soudu dne 10. 10. 2019 a jednání u soudu dne 15. 12. 2020 - jeden úkon právní služby á 1 660 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) s tím, že pokud nebyly přiznány úkony právní služby, a to podání k soudu ze dne 13. září 2018, ze dne 5. června 2019 či ze dne 17. září 2019, tyto úkony právní služby nebyly přiznány s ohledem na skutečnost, že se jednalo o další pokračující doplnění podané žaloby s tím, že toto doplnění vylíčení všech rozhodných skutečností mělo být již součástí skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, případně se jednalo o návrhy na doplnění dokazování, které však nemohly mít žádný vliv na konkrétní posouzení této právní věci a nejednal se tak o účelně vynaložené náklady na právní zastoupení Součástí náhrady nákladů řízení je pak i částka 2 400 Kč jakožto paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce v souvislosti s 8 shora uvedenými a přiznanými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a dále i částka odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy částka 3 292,80 Kč. Celkově tedy žalobkyni byla na náhradě nákladů řízní přiznána částka 19 972,80 Kč.

27. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že o vrácení zálohy na náklady provedení důkazu bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím, a to za situace, kdy v rámci řízení nakonec k využití této zálohy na provedení důkazu nedošlo, když státu žádné náklady řízení nevznikly, a to za situace, kdy znalec nepředložil soudu původně avizované vyúčtování cestovného.

Poučení