21 C 240/2020-67

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Johnovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovníkem [titul]. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o zaplacení 32 050 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 675 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 375 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 312,91 Kč, s úrokem 18,15 % ročně z částky 21 256,49 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 579,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 256,49 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 581,49 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 4 539,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám státu ČR - Okresnímu soudu v Litoměřicích na účet [číslo] [variabilní symbol].

IV. Opatrovníku žalované [titul]. [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem [adresa], se přiznává odměna ve výši 8 117 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 050 Kč (z toho 21 256,49 Kč na jistině a 10 793,51 Kč na poplatcích) s příslušenstvím uvedeným ve výroku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 5. 11. 2015 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalované 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s částkou 21 375 Kč (kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 950 Kč s úrokovou sazbou 18,15 % ročně, administrativní poplatek 6 166 Kč, náklady za hotovostní inkaso 11 259 Kč). Celkovou částku 51 375 Kč se žalovaná zavázala platit v 15 měsíčních splátkách po 3 425 Kč, poslední splátka byla splatná ke dni 5. 2. 2017. Žalovaná nehradila řádně a včas. Dle článku 4 smluvních podmínek se od splatnosti celé pohledávky úročí neuhrazená jistina ročním úrokem ve výši 18,15 % do zaplacení, přičemž žalobkyně tento úrok požaduje až od 6. 2. 2017. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni dne 24. 6. 2019 smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná celkem na smlouvu uhradila částku 19 325 Kč; po zesplatnění neuhradila ničeho ani přes výzvu. Žalovaná uznala dne 20. 6. 2017 dluh co do důvodu a výše.

2. Soud dne 16. 2. 2021 ustanovil žalované opatrovníka, když žalovaná je mongolské státní příslušnosti, dle zjištění soudu se na adrese pobytu nezdržuje, jiná adresa v ČR nebyla zjištěna.

3. V dané věci je dán mezinárodní prvek, soud tak nejprve zkoumal svou pravomoc a příslušnost. Podle Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014,„ Pravidla mezinárodní příslušnosti zakotvená v čl. 16 odst. 2 Brusel I se uplatní v případě žaloby směřující proti spotřebiteli, pokud má spotřebitel bydliště na území některého z členských států, popř. pokud na území některého z členských států měl své poslední známé bydliště, a to bez ohledu na jeho státní příslušnost.“ Poslední známá adresa žalované byla v obvodu soudu. Zdejší soud tedy je dle judikatury (dále též rozsudek SDEU ve věci Lindner) příslušný k rozhodnutí ve věci.

4. Opatrovník žalované k žalobě uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává ani z části. Vznesl námitku promlčení, když má za to, že většina splátek je promlčena. Ujednaná 6 letá promlčecí lhůta je v neprospěch spotřebitele a nelze k ní dle § 630 odst. 2 NOZ přihlížet. Věřitel nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, když pouhé spolehnutí se na tvrzení žalované není dostatečné. Smlouva je tak navíc neplatná. Na tom nic nemění ani údajné uznání dluhu, když nelze uznat dluh, který neexistuje, navíc uznávací prohlášení bylo předloženo pouze v kopii a je nevěrohodné s ohledem na jeho formátování a vynechání textu před podpisem. Namítl též nesplnění informační povinnosti vůči žalované dle § 4 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Navíc žalovaná je mongolskou státní příslušnicí, která s největší pravděpodobností nehovoří a nerozumí česky. Výše poplatku za hotovostní režim splátek s výší 37,5 % z jistiny odporuje dobrým mravům.

5. Při jednání za účasti právního zástupce žalobkyně a opatrovníka žalované soud provedl tyto listinné důkazy:

6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 11. 2015 (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 5. 11. 2015 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytl žalované 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem 21 375 Kč (ten se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 3 950 Kč, administrativního poplatku 6 166 Kč, nákladů za hotovostní inkaso 11 259 Kč). Celkovou částku 51 375 Kč se žalovaná zavázala platit v 15 měsíčních splátkách po 3 425 Kč, první splátka byla splatná nejdříve 15. kalendářní den po uzavření smlouvy (tj. 20. 11. 2015), nejpozději do měsíce od uzavření (tj. 5. 12. 2015), další splátky do konce dalšího následujícího měsíčního období, poslední splátka byla splatná do konce dalšího následujícího měsíčního období (tj. do 5. 2. 2017).

7. Ze smluvních podmínek Smlouvy soud zjistil, že RPSN při 15ti splátkách činí 57,86 % a roční úroková sazba 18,15 % (viz článek 3). Z článku 3 a 20 nevyplývá, že by úrok 18,15 % ročně měl být nárokován i po předpokládaném ukončení trvání smlouvy splatností poslední splátky, resp. je v poměru rozumových schopností obyčejného člověka neurčité, nepochopitelné. Z článku 18 vyplývá právo věřitele na zákonný úrok z prodlení při prodlení se splátkami a na smluvní pokutu ve výši 300 Kč za každý týden prodlení s tím, že v daném případě může být vyzván k úhradě pokuty max. 12x. Z článku 11 vyplývá, že se strany smlouvy dohodly na 6 leté promlčecí lhůtě. Smluvní podmínky nebyly žalovanou podepsány.

8. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná podepsala dne 5. 11. 2015 věřitelem vyplněnou kartu o své údaje o zaměstnání (OSVČ), rodinném stavu (ženatý/vdaná), bez dětí, vzdělání (středoškolské), příjmech (28 000 Kč), výdajích (celkem 9 499 Kč). Je zaškrtnuté políčko u ověřených dokumentů (OP, pracovní smlouva, SIPO, nájemní smlouva, 3 výpisy z účtu a provozovna). Nic z toho nebylo soudu předloženo.

9. Z kopie listiny označené uznání dluhu ze dne 20. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaná měla uznat dluh ve výši 15 875 Kč ke dni 20. 6. 201? (nečitelný rok) z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 5. 11. 2015 vůči věřiteli [právnická osoba] Text uznání je veden v horní části listu, podpis ve středu a mezi textem a podpisem je 5 cm volného místa. Pod podpisem je poznámka a pod ní jsou viditelné části dalších vpisů tužkou. Vedle dlužné částky jsou další vpisy rukou„ 45/15“.

10. Z tabulky umoření vyplývá úhrada žalované ve výši 19 325 Kč, poslední platba je evidována k 25. 5. 2017.

11. Z výzvy k plnění ze dne 8. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně obeslala žalovanou předžalobní výzvou a oznámila jí postoupení smlouvy.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, oznámení ze dne 24. 6. 2019, seznamu postoupených pohledávek, informací o zpracování osobních údajů žalobkyní soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Ve smlouvě jsou vymazány části smlouvy.

13. Z podacích lístků ze dne 17. 7. 2019 a 9. 10. 2019 soud zjistil, že byly odeslány zásilky žalované.

14. Z Veřejného rejstříku žalobkyně soud zjistil její subjektivitu.

15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

16. Soud má za prokázané, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 5. 11. 2015 smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splácet v 15 měsíčních splátkách po 3 425 Kč měsíčně. Soud neshledal, že by Strany sjednaly jasným a určitým způsobem pokračování úrokové sazby úvěru při prodlení se splacením po splatnosti ve výši 18,15 % ročně v podmínkách smlouvy, z ujednání to nevyplývá. Žalovaná přestala řádně a včas platit splátky. Splatnost splátek byla ke každému 5. dni v měsíci počínaje prosincem 2015, poslední splátka měla být splacena dne 5. 2. 2017. Žalovaná uhradila na Smlouvu celkem 19 325 Kč. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla své příjmy a výdaje, které byť jsou uvedeny v kartě i zaškrtnutím křížku, že byly předloženy, nebyly soudu předloženy k důkazům, tedy je předchůdce žalobkyně neověřil.

17. K výzvě soudu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobkyně soudu nedoložila, že věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, když soudu chyběly právě listiny dokládající příjmy a výdaje.

18. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 580 odst. 1 NOZ je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Podle § 609 NOZ nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

24. Podle § 610 odst. 1 NOZ k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

25. Podle § 621 NOZ, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a osobě povinné k jeho vydání.

26. Podle § 629 NOZ promlčecí lhůta trvá tři roky.

27. Podle § 630 NOZ strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. Podle odstavce 2, je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k ujednání.

28. Podle § 638 NOZ právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

29. Podle § 639 NOZ uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

30. Podle § 2053 NOZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

31. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

32. Podle § 1815 NOZ k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

33. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. stanovuje výši úroku z prodlení.

35. Soud se z moci úřední a na námitku opatrovníka zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (dále též viz předběžná otázka C 679/18 ve věci OPR Finance s.r.o.).

36. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 30 000 Kč (celkem měla vrátit 51 375 Kč). Žalobkyně k výzvě soudu ohledně unesení břemene tvrzení o platnosti uzavřené smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru sdělila, že zkoumala solventnost prohlášením žalované uvedené ve Smlouvě, resp. hodnocení klienta, kdy byly zjištěny volné zdroje ve výši 18 501 Kč při doloženém příjmu 28 000 Kč a výdajích 9 499 Kč a poukázala na skutečnost, že žalovaná podepsala předložení dokladů věřiteli. Soud neshledal postup předchůdce žalobkyně dostačujícím, neboť zjištění, že žalovaná, resp. vyplňovatel karty zaškrtl políčko doložených dokladů k osobnímu, majetkovému a finančnímu stavu (zvláště u OSVČ), není pro soud dostatečné. Naopak z uvedeného vyplývá, že předchůdce žalobkyně nedisponuje těmito doklady a spokojil se s tvrzeným příjmem a výdaji, aniž by si je ověřil. Předchůdce žalobkyně měl být obezřetný a vyžádat si prokázání tvrzených příjmů, výdajů a stavu žalované. Předchůdce žalobkyně fakticky údaje neověřuje, formálně zaškrtává políčka, přičemž z judikatury vyplývá, že samotné prohlášení klienta nestačí a žalobkyně je musí prověřovat - nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

37. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

38. V souzené věci tak lze uzavřít, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované). Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně poplatků i úroků zamítl.

39. Pokud jde o uznání dluhu, má soud za to, že je neurčité. Uznání bylo podepsáno dle žalobkyně 20. 6. 2017, tedy již po splatnosti celé smlouvy (poslední splátka k 5. 2. 2017), na základě které žalovaná měla uhradit celkem 51 375 Kč. K 25. 5. 2017 uhradila 19 325 Kč, tedy zůstatek by měl být 32 050 Kč (žalobní nárok), ale uznaná částka je ve výši 15 875 Kč, což neodpovídá pohledávce za předchůdcem žalobkyně. Není ani zřejmé, zda se jedná o jistinu nebo o příslušenství. Navíc z předložené kopie uznání (žalobkyně nepředložila originál) je pochybné, zda nebyly vymazány části textu, tak jako to udělala žalobkyně ve smlouvě o postoupení pohledávky, když podpis nenavazuje na text uznání a pod podpisem jsou znatelné další vpisky rukou (opět vymazáno). Na základě uvedeného nelze dospět k závěru, že v dané listině byl uznán určitý závazek.

40. Navíc, Nejvyšším soudem bylo judikováno, že dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (viz rozsudek NS ČR ze dne 28. dubna 2002, sp. zn. 33 Cdo 1171/2000), dále též viz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 29 Cdo 1584/2000, nebo rozsudek NS ČR ze dne 24. února 2005, sp. zn. 29 Odo 910/2003. V předmětné věci soud uzavřel, že Smlouva o úvěru byla neplatná absolutně, tedy žalovaná nemohla ani uznat dluh, který v té době neexistoval (v té výši).

41. Dále se soud zabýval námitkou promlčení, ke které mohl přistoupit až po zhodnocení právního vztahu stran Smlouvy. Soud uzavřel, že Smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a uznání neurčité, resp. nelze uznat neexistující dluh. Tedy by měla žalobkyně nárok pouze na bezdůvodné obohacení plněním bez titulu, ve výši celkového poskytnutého úvěru po odečtu realizovaných plateb. V daném případě byl poskytnut úvěr 30 000 Kč a zaplaceno bylo 19 325 Kč. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 10 675 Kč.

42. Sjednaná delší promlčecí lhůta v délce 6 let je v neprospěch slabší strany, proto se k ní ze zákona nepřihlíží (§ 630/2 NOZ).

43. Pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Vyžaduje se skutečná (prokázaná) vědomost oprávněného o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě obohaceného, tedy nepostačuje, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2581/98, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 927/98); dále též viz rozsudky NS ČR sp. zn 30 Cdo 2758/2006, 25 Cdo 3306/2007, 33 Odo 83/2004).

44. V daném případě je to okamžik, kdy soud upozornil (v průběhu řízení) žalobkyni, že bude posuzovat neplatnost smlouvy pro absenci splnění povinnosti řádně zkoumat solventnost dlužníka. V daném případě tedy neuběhla subjektivní tříletá, ani objektivní 10letá promlčecí lhůta a žalovaná je povinna zaplatit bezdůvodné obohacení 10 675 Kč včetně úroku z prodlení od prokazatelné výzvy k úhradě.

45. Pokud jde o námitku rozporu s dobrými mravy, ta byla uplatněna jen do poplatku za hotovostní inkaso, coby příslušenství, které bylo zamítnuto s ohledem na akcesoritu k hlavnímu závazku ze smlouvy, proto se jí soud již nezabýval. Pokud je namítána jazyková neznalost, žalovaná smlouvu podepsala dobrovolně a stvrdila ji přijmutím finančních prostředků, tedy ji zcela rozuměla.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 539,03 Kč, přičemž tato částka představuje 55,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,96 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 22,04 %), přičemž do neúspěchu žalobkyně se počítají i obchodní úroky a úroky z prodlení dle usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, ze dne 3. 12. 2015 Tyto náklady sestávají z odměny ustanoveného opatrovníka, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12a odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 050 Kč sestávající z částky 1 936 Kč (částka po snížení o 20 % dle § 12a odst. 1,2 a. t.), za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 708 Kč ve výši 1 409 Kč.

47. O odměně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], coby ustanoveného opatrovníka žalované, soud rozhodl tak, že mu přiznal za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, resp. ustanovení opatrovníkem, vyjádření k žalobě ze dne 11. 3. 2021, účast na soudním jednání dne 20. 4. 2021) odměnu dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12a odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 32 050 Kč sestávající z částky 1 936 Kč (částka po snížení o 20 % dle § 12a odst. 1,2 a. t.), za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 708 Kč ve výši 1 409 Kč Celkem bylo přiznáno opatrovníkovi 8 117 Kč (5 808 Kč + 900 Kč + 1 409 Kč)

48. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19„ Stanoví-li § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, že při výkonu funkce opatrovníka mimo jiné osobě neznámého pobytu se pro účely výpočtu odměny advokáta jako opatrovníka považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, pak takové pravidlo je podle Ústavního soudu v rozporu nejen s principem rovnosti vztaženo k výkonu advokacie v širším slova smyslu a v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), ale také s právem opatrovaného na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni.“ Soud proto v souladu se závěry Ústavního soudu, při určení odměny opatrovníka, vycházel z tarifní hodnoty 32 050 Kč.

49. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám státu ČR - Okresnímu soudu v Litoměřicích na účet č. 19-628471/0710, [variabilní symbol] Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod

Poučení