21 C 249/2024 - 206

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Novotné, LL.M. a přísedících Jaroslavy Čermákové a Ing. Vratislava Moravy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o zaplacení 364 863 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 311 947 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 311 947 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba o zaplacení částky 38 436 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 436 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky 14 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 480 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B] náhradu 1/3 nákladů řízení ve výši 32 666,2 Kč.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu 1/3 nákladů řízení ve výši 2 245 Kč.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení vzniklých státu ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického pracovního rozkazu ze dne 31. 7. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 364 863 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, která jí vznikla v souvislosti s pracovním úrazem. Konkrétně se domáhala uhrazení částky 38 436 Kč s příslušenstvím představujícím bolestné (115 bodů * 334,23 Kč), částky 311 947 Kč s příslušenstvím představujícím ztížení společenského uplatnění (900 bodů * 345,83 Kč) a částky 14 480 Kč představující náklady vynaložených na odborné posouzení. Nárok byl žalobkyní uplatněn včas, neboť žalobkyně ještě v srpnu 2021 podstupovala rehabilitace. Žalobkyně sama jako laik nemohla určit počátek běhu promlčecí doby, což potvrdil i znalec. Navíc mezi žalobkyní a žalovanou bylo zahájeno mimosoudní jednání o věci (tím, že si strany vyměnily korespondenci), čímž došlo ke stavení promlčecí doby. Žalobkyně svůj nárok uplatnila včas a soud by měl žalobě plně vyhovět a žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení. Pokud by soud setrval na svém právním názoru ohledně promlčení nároku, pak žalobkyně žádala o aplikaci § 150 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně má zdravotní problémy mající vztah k pracovnímu úrazu, na zdraví je trvale poškozena a jedinou možností domoci se svého návrhu měla soudní cestou. Navíc žalovaná je obrovská korporace a na pomoc jí byl ještě vedlejší účastník, což je v nepoměru k žalobkyni. Pokud by žalobkyně měla platit plnou náhradu nákladů řízení, tak by tato výše převýšila její finanční možnosti a znemožnila by ji přístup ke spravedlivému procesu.

2. Žalobkyně uvedla, že je zaměstnankyní žalované na pozici hasič referent. Dne 4. 12. 2019 v rámci výkonu své práce a v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů upadla na schodech a poté byla převezena a v 11:00 hodin přijata na urgentním příjmu Oblastní nemocnice [adresa], a.s., kde jí po rentgenu sdělili, že má pravděpodobně prasklou lopatku a předepsali jí ortézu. Následně se vrátila do práce, bolesti však byly tak velké, že tři dny po úrazu musela nastoupit do režimu práce neschopné; bolest byla intenzivní i po Vánocích, byť si myslela, že přes Vánoce se lopatka/rameno zahojí. V lednu 2020 absolvovala magnetickou rezonanci, která odhalila výhřezy s tlakem na míchu. Indikovali jí okamžitou operaci, kterou však odmítla s ohledem na riziko dalších poškození nervové soustavy. V pracovní neschopnosti, která byla vedena na páteř, nikoli úraz, byla od března 2020 do ledna 2022, nicméně v následujícím období se až do konce srpna 2021 rehabilitačně léčila s ramenem. Od září 2021 pak pobírá invalidní důchod I. stupně. Také jí byl diagnostikován syndrom zmrzlého ramene, přičemž obtíže související s levým ramenem a rukou po pracovním úrazu přetrvávají do dnešních dní. V lednu 2022 se vrátila do práce, nicméně hned dne 13. 1. 2022 ztratila v práci na tři minuty vědomí; následně tedy opět nastoupila do pracovní neschopnosti, neboť bylo zřejmé, že výkon práce je pro nic obtížný. V červnu 2022 také kontaktovala personální oddělení žalované s tím, že v důsledku pracovního úrazu není schopna dodržovat podmínky a rozvržení pracovní doby; žádnou odpověď však neobdržela. V listopadu 2022 jí nadřízení sdělili, že jí „schází“ hodiny, které strávila u lékaře, a že si je musí do konce roku „nadělat“. Na její argumentaci, že vlivem pracovního úrazu tento příkaz nemůže fyzicky splnit, jí sdělili, že podle lékařského posudku její způsobilost k práci omezena není a žalovaná jí tudíž přesčasy může nařídit. Následně ji žalovaná odeslala na mimořádnou lékařskou prohlídku, která jí způsobilost k práci skutečně omezila. To se však žalované nelíbilo, proto ji hned následující den na mimořádnou lékařskou prohlídku poslala znovu; lékařka i přes odpor vydala posudek s výsledkem bez omezení. Jelikož existovala dvě rozdílná pracovně-lékařská vyšetření ke stanovení způsobilosti k výkonu práce, využila žalobkyně opravného prostředku. Krajský úřad Středočeského kraje jakožto odvolací správní orgán pak ve svém rozhodnutí uvedl, že práce v přesčasových hodinách je pro žalobkyni již přetěžující. V průběhu roku 2022 tedy žalobkyně řešila následky zdravotních omezení, která ve vztahu k přiznané invaliditě prvního stupně způsobila omezování způsobilosti k výkonu práce, a zároveň pokračovala léčebně rehabilitační péče. Po celou dobu žalovaná po žalobkyni nežádala zdravotnickou dokumentaci. V souvislosti s řízením o způsobilosti žalobkyně k výkonu práce jí jednotliví lékaři v rámci vyšetření stále častěji sdělovali, že zhoršení jejího zdravotního stavu v letech 2020 – 2023 a opakovaná dlouhodobá pracovní neschopnost má spojitost s pracovním úrazem z prosince 2019, byť na dotčený zdravotní stav měly do jisté míry dopad i předcházející zdravotní problémy žalobkyně s páteří. K 22. 4. 2024 byla žalobkyně v souvislosti s pracovním úrazem zcela zbavena způsobilosti k výkonu práce. Obrátila se proto na znalce [tituly před jménem] [jméno FO] s žádostí o posouzení jejího zdravotního stavu a stanovení výše náhrady za bolestné a ztížení společenského uplatnění. Z jeho posudku vyplynulo, že poškození zdraví žalobkyně je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Bolestné znalec ohodnotil 115 body (7.42 Poškození krční meziobratlové ploténky bez herniace 75 b, 7.

47. Podvrtnutí krční páteře 20 b, 11.30 Podvrtnutí ramenního kloubu 20 b) s tím, že hodnota jednoho bodu činí 334,23 Kč, tj. jde o částku 38 436 Kč, a ztížení společenského uplatnění 900 body (5.18 Poúrazové omezení hybnosti páteře lehké s příznaky kořenového dráždění 400 b, 8.6 Omezení pohyblivosti ramenního kloubu středního stupně nedominantní končetiny 500 b) s tím, že hodnota jednoho bodu činí 345,83 Kč, tj. jde o částku 311 947 Kč. Kvůli pracovnímu úrazu byla žalobkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti, avšak žalovaná pracovní neschopnost v době od března 2020 do ledna 2022 považovala za pracovní neschopnost s ním nesouvisející; to ovšem zmíněné odborné posouzení vyvrátilo. Dne 21. 12. 2023 žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku a vyzvala ji k zaplacení náhrady za bolestné a ztížení společenského uplatnění, a také nákladů vynaložených na odborné posouzení ve výši 14 480 Kč. E-mailem ze dne 12. 1. 2024 jí žalovaná sdělila, že věc začne řešit ve spolupráci se svou pojišťovnou, což se stále nedělo. Až po opakované urgenci žalobkyně získala přímý kontakt na likvidátora pojistné události a po zaslání všech podkladů pojišťovna její nárok zamítla. S takovým závěrem však žalobkyně nesouhlasí, a proto je nucena svůj nárok nadále uplatňovat po žalované jakožto zaměstnavateli.

3. V podání ze dne 6. 8. 2025, v reakci na námitky žalované a vedlejšího účastníka, odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka], podle něhož lze bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění provést nejdříve teprve rok po úrazu a jinak kdykoliv (po uplynutí jednoho roku po úrazu), kdy je již zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu. U bolestného je pak podle § 5 odst. 1 nařízení č. 276/2015 Sb. rozhodující, kdy bylo možné na základě skutkových okolností, které měl poškozený k dispozici, objektivně provést jeho ohodnocení (shodně v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], jejž lze vztáhnout též na posouzení bolestného). Z komentářové literatury pak vyplývá, že byť k ublížení na zdraví došlo dříve, ale následek této škodní události se projevil až posléze, je okamžikem, který zakládá počátek běhu subjektivní lhůty, vznik potřeby k náhradě další újmy nebo k úhradě dalších prostředků, což odpovídá principu subjektivního hodnocení jako rozhodující skutečnosti pro určení počátku běhu promlčecí doby. Řečené ostatně odpovídá právní úpravě promlčení obsažené v § 636 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), podle níž se právo vzniklé z újmy na zdraví promlčuje výhradně v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě. Jestliže tedy ze záznamu o vyšetření ze dne 21. 7. 2021 vyplývá, že je nadále vhodná pracovní neschopnost a rehabilitační péče je rozepsána až do 25. 8. 2021, je zřejmé, z jakého důvodu [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil ustálení jejího zdravotního stavu na srpen roku 2021. Pro počátek běhu promlčecí lhůty je rozhodující subjektivní vyhodnocení, kdy ke stabilizaci stavu dojde, což žalobkyně pociťovala až po ukončení rehabilitační péče; promlčecí lhůta tak nemohla začít běžet dříve než v srpnu 2021. Námitku promlčení pak žalobkyně považuje za rozpornou s dobrými mravy. V této souvislosti nelze odhlédnout od subjektivních potíží a vnímání bolesti, které ji dlouhodobě omezovaly; nemůže jí jít k tíži, že jako laik měla sama rozpoznat, že podle poznatků lékařské vědu „trpí“ již setrvale, a že nevyhodnotila, kdy počala běžet promlčecí lhůta, tím spíše, když i lékaři tento okamžik určují odlišně. Totéž platí pro příčinnou souvislost a promlčení, neboť podle žalované a vedlejšího účastníka měla sama žalobkyně vyhodnotit, zda její bolesti jsou důsledkem pracovního úrazu, a odtud pak počátek promlčecí lhůty. Žalobkyně promlčení práva nezavinila svým jednáním nebo opomenutím, neboť určení počátku běhu lhůt vychází ze subjektivního hodnocení poškozeného, a i lékaři se ve svých názorech na tuto otázku liší. Žalobkyně při své neznalosti vycházela z odborného posouzení, k jehož zpracování se uchýlila poté, co žalovaná její nároky odmítala. Uplatněné nároky navíc reparují zásah do integrity člověka vzniklý při výkonu zaměstnání, a jsou-li ze zákona kryty pojištěním, je námitka promlčení přinejmenším ve vztahu k účelu krytí náhrady pojištěním společensky kontroverzní. Je-li tedy nesporné, že se pracovní úraz stal, a je-li znalecky podloženo, že měl vliv na zhoršení zdravotního stavu, je námitka promlčení ve světle recentní judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu rozporná s dobrými mravy. Pokud jde o příčinnou souvislost, odborný posudek [tituly před jménem] [jméno FO] i znalecký posudek se vlivu pracovního úrazu na celkový zdravotní stav žalobkyně věnují, a nelze odhlédnout též od současné literatury a judikatury, jež za pracovní úraz hodnotí i stavy, které mají do značné míry vliv v samotném zdravotním stavu konkrétního člověka. Pokud zdravotní stav nebyl původcem vzniku pracovního úrazu, nebude se do otázky reparace a její výše zahrnovat spolupůsobení poškozeného. Jelikož pád žalobkyně nezpůsobily problémy s páteří, ale nešťastná náhoda, jsou všechny ostatní následky v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Na tom nic nemění ani odmítnutí operačního zákroku, neboť ten není jedinou léčebnou metodou a není ani jisté, zda by ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně vedl; volba léčebného postupu se podle názoru žalobkyně žalobou uplatněných nároků nedotýká.

4. Ve vyjádření ze dne 20. 8. 2025 žalobkyně doplnila, že podle jejího názoru promlčecí doba neběžela, neboť ona se žalovanou o nárocích vzniklých v důsledku pracovního úrazu jednala, a to přinejmenším do 19. 5. 2024, kdy žalovaná její nároky odmítla s poukazem na promlčení. Se žalovanou tedy uzavřela konkludentní dohodu o mimosoudním vyjednávání, jejímž předmětem bylo narovnání veškerých práv souvisejících s pracovním úrazem. Ustanovení § 647 o. z. zakotvuje pro případ uzavření dohody o mimosoudním vyjednávání stavění běhu promlčecí lhůty a v souladu s principem poctivosti posiluje právo věřitele domoci se svého nároku smírnou cestou. Dohodu o mimosoudním jednání je zapotřebí chápat široce, proto jí mohou být jakékoliv shodné projevy vůle mezi věřitelem a dlužníkem, že povedou jednání o předmětném právu nebo o okolnostech, které jej zakládají, což vyplývá z tam citované judikatury Nejvyššího soudu i z odborné literatury. V projednávané věci žalobkyně se žalovanou neřešily toliko změněnou pracovní způsobilost, ale i náhradové nároky, přičemž jednaly o skutkovém ději jako celku, překážka běhu promlčecí lhůty se tak vztahovala na veškerá práva, která z něj vyplývají. Samotná jednání navazovala na spor účastnic o rozsah způsobilosti žalobkyně k výkonu práce, který skončil až v březnu 2023 rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, jenž dal za pravdu žalobkyni. Ve světle těchto závěrů žalobkyně přípisem ze dne 1. 6. 2023 žalované sdělila, že její zdravotní stav se zhoršil vlivem pracovního úrazu a že její omezená způsobilost k výkonu práce vyžaduje změnu pracovních podmínek. Informovala ji tedy o všech okolnostech, které s ní hodlá řešit smírnou cestou, přičemž odpověď obdržela až po urgenci dne 29. 6. 2023. Poté, co žalovaná odmítla konstruktivní řešení situace (přípis ze dne 10. 7. 2023), navrhla žalobkyně přípisem ze dne 14. 7. 2023 osobní schůzku, která se uskutečnila dne 22. 8. 2023. Obě strany zde řešily možnost dalšího setrvání žalobkyně u žalované, případně ukončení pracovněprávního vztahu dohodou/výpovědí s odstupným i nároky spojené s odškodněním pracovního úrazu. K nim žalovaná namítla, že vztah pracovního úrazu a následků nemá za prokázaný. Dne 4. 9. 2023 žalovaná žalobkyni nabídla ukončení pracovního poměru dohodou s vyplacením smluvního odchodného s tím, že touto dohodou nebudou dotčeny případné nároky z pracovního úrazu. Dne 21. 12. 2023 žalobkyně žalované zaslala odborné posouzení [tituly před jménem] [jméno FO] s vyčíslením jejích nároků a s odůvodněním vzájemné souvislosti mezi pracovním úrazem a zdravotním stavem žalobkyně. Ze sdělení ze dne 12. 1. 2024 vyplývá, že žalovaná uplatněné nároky přezkoumává, a až dne 9. 7. 2024 žalobkyni sdělila, že její nároky neuznává. Tímto dnem tedy vyjednávání skončilo, pročež byla žalobkyně nucena domáhat se svých nároků soudní cestou, což také učinila podáním návrhu soudu dne 31. 7. 2025, jejž má vzhledem k požadavkům zákona upřesněným aktuální judikaturou za včasný. K samotné námitce promlčení uvedla, že soud subjektivní lhůtu spojenou se začátkem běhu promlčecí doby stanoví nesprávně na základě objektivních kritérií lékařské vědy. Zdůraznila, že i znalec připustil, že ustálení zdravotního stavu nemohla žalobkyně subjektivně určit, a že kupř. lékař rehabilitační péče by tento okamžik mohl stanovit jinak. Přitom i literatura a judikatura považují ukončení rehabilitační péče za jednu z podmínek, za nichž je možné stav považovat za ustálený a pro umístění ustálení zdravotního stavu do září 2021 hovoří též posudek o invaliditě a stanovení žalobkyni invalidního důchodu I. stupně. Subjektivní promlčecí lhůta tak mohla uplynout nejdříve ke konci srpna 2024, spíše až v září 2024. Dodala, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze bodové ohodnocení provést teprve rok po pracovním úrazu. Žalobkyně tedy mohla ztížení společenského uplatnění stanovit nejdříve dne 5. 12. 2020, a tudíž promlčení nároku mohlo nastat až v prosinci roku 2023, kdy ovšem již probíhala mimosoudní vyjednávání.

5. Žalobkyně k dotazu soudu sdělila, že nejdříve svůj nárok uplatňovat nechtěla, protože si chtěla udržet zaměstnání, jelikož však chodila na rehabilitace, začaly se řešit její hodiny v práci, ač vše měla se svým nadřízeným dohodnuto. Následně ji žalovaná poslala na mimořádnou zdravotnickou prohlídku a další den znova, přičemž proti závěru druhé prohlídky se žalobkyně odvolala. Poté již s žalovanou řešily pracovní úraz. Dokonce měly v létě 2023 osobní schůzku s advokáty. Následně žalobkyně čekala na vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], ale již tehdy byl její advokát v kontaktu se zástupcem žalované.

6. Žalovaná nárok v celém rozsahu neuznala, neboť jej primárně považovala za promlčený, a navíc namítala absenci příčinné souvislosti vzniku škody s ohledem na předchozí onemocnění žalobkyně a odmítnutí doporučené léčby. Mezi žalobkyní a žalovanou neprobíhala žádná smírná jednání, která by vedle ke stavení promlčení doby a žalovaná neprojevila žádnou vůli takto jednat. V posuzovaném případě nejsou dány důvody pro užití § 150 o. s. ř., když žalobkyně sama uvedla, že nárok původně uplatňovat nechtěla a nebyly zde ani jiné obecně omluvitelné okolnosti pro pozdní uplatnění práva. Důvodem nemůže být ani to, že žalovaná je velkou korporací, když v civilním řízení je rovnost stran.

7. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně je v současné době její zaměstnankyní na pozici hasič referent a dne 4. 12. 2019 v rámci výkonu své práce a v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů upadla na schodech a utrpěla pracovní úraz. Dne 10. 8. 2023 ji nadřízení upozornili, že kvůli překážkám v práci na ošetření a vyšetření nenaplňuje týdenní pracovní dobu. Dne 29. 11. 2022 byl vystaven pracovnělékařský posudek se závěrem „způsobilá s podmínkou“, přičemž danou podmínkou bylo „bez přesčasů, max. 8 hodinová pracovní doba“ a dne 30. 11. 2022 byl vystaven pracovnělékařský posudek se závěrem „způsobilá“; proti oběma posudkům žalobkyně podala návrh na přezkum. Krajský úřad Středočeského kraje pak rozhodnutím ze dne 6. 3. 2023, sp. zn. SZ_[Anonymizováno], posudek ze dne 30. 11. 2022 zrušil. Dne 21. 12. 2023 uplatnila žalobkyně vůči žalované nárok na náhradu škody související s pracovním úrazem, a to bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a náhradu vynaložených nákladů. E-mailem ze dne 12. 1. 2024 informoval zástupce žalované zástupce žalobkyně o předání věci vedlejšímu účastníkovi. Přípisem ze dne 9. 7. 2024 pak právní zástupce žalované sdělil právnímu zástupci žalobkyně, že uplatněné nároky neuznává, primárně z důvodu promlčení. Dne 22. 4. 2024 vystavil poskytovatel pracovnělékařských služeb posudek se závěrem, že z důvodu pracovního úrazu žalobkyně dlouhodobě ztratila způsobilost k výkonu dosavadní práce. Ostatní skutečnosti tvrzené žalobkyní sporovala. Uvedla, že žalobkyně vůči ní nárok na náhradu škody uplatnila až přípisem ze dne 21. 12. 2023, tedy více než po 4 letech od pracovního úrazu; do té doby žalovaná nemohla vědět, že žalobkyni vznikla z pracovního úrazu jakákoliv škoda, přestože ji o způsobu uplatnění nároků a nutnosti doložení podkladů informovala minimálně přípisy ze dne 3. 3. 2020, 22. 10. 2020 a 8. 12. 2020. Zdůraznila, že jako zaměstnavatel není oprávněna od zaměstnance zjišťovat informace o jeho zdravotním stavu, nemá-li k tomu specifický důvod, přičemž pro ni je podstatné pouze posouzení pracovní způsobilosti provedené poskytovatelem pracovnělékařských služeb žalované. Rovněž nebylo na místě řešit věc ihned s vedlejším účastníkem, neboť pojistnou událostí není samotný pracovní úraz či nemoc z povolání, ale až vznik škody v souvislosti s nimi. O tvrzeném vzniku škody se pak žalovaná dozvěděla až dne 21. 12. 2023, kdy jí žalobkyně také poprvé poskytla podklady k vyčíslení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Jakékoliv prodlení v řešení pracovního úrazu a uplatnění nároků z něj vzniklých tak leží na žalobkyni. Nárok na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění žalovaná neuznává z důvodu absence příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou a promlčení. K absenci příčinné souvislosti argumentovala tím, že z odborného posouzení [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že žalobkyně se již před pracovním úrazem dlouhodobě léčila s problémy s páteří. Položky bolestného č. [hodnota] a č. [hodnota] a položka ztížení společenského uplatnění č. [hodnota] tak nejsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, ale naopak jde o následky dřívějšího onemocnění žalobkyně. Posouzení [tituly před jménem] [jméno FO] pak žalovaná považuje za velmi tendenční, neboť předchozí potíže žalobkyně záměrně bagatelizuje; navíc nejde ani o znalecký posudek, jelikož nesplňuje náležitosti podle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). To odpovídá také vyčíslení bolestného provedenému [tituly před jménem] [jméno FO], která bolestné ohodnotila 30 body za položku 11.1 Zhmoždění ramene, jak uvedl v odborném posouzení [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o položku 8.6 (Omezení pohyblivosti ramenního kloubu středního stupně nedominantní končetiny) ztížení společenského uplatnění, není zřejmé, z jakého důvodu je toto onemocnění trvalým poškozením zdraví, za které náleží náhrada za ztížení společenského uplatnění a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu ve smyslu § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „nařízení č. 276/2015 Sb.“). Naposledy zmiňuje „syndrom zmrzlého ramene vlevo“ lékařská zpráva ze den 16. 11. 2021. Rehabilitaci přitom žalobkyně ukončila v srpnu 2021 a z žádných lékařských zpráv další trvání tohoto onemocnění nevyplývá. Pro případ, že by soud příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a potížemi žalobkyně s páteří shledal, namítla, že žalobkyně opakovaně odmítla operační léčbu svých obtíží. I tak by tedy byla příčinná souvislost přetržena. Žalovaná nemůže odpovídat za následky plynoucí z volby způsobu léčby žalobkyní navzdory lékařskému doporučení. Ve vztahu k poškození levého ramene také uvedla, že z lékařské zprávy ze dne 12. 12. 2019 vyplývá zcela zásadní zlepšení obtíží způsobených pracovním úrazem a další potíže jsou zachyceny až o osm měsíců později. Lékařské zprávy z období mezi druhou polovinou prosince 2019 a první polovinou července 2020 žalobkyně nepředala ani [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovávacímu odborné posouzení. Není tedy zřejmé, z jakého důvodu při přetrvávajících obtížích tento svůj stav neřešila, případně zda v mezidobí neutrpěla též jiné zranění, které by mohlo mít na tuto oblast vliv. Jde-li o promlčení uplatněných nároků, pak ve vztahu k bolestnému uvedla, že podle § 5 nařízení č. 276/2015 Sb. lze ohodnocení bolesti provést v momentě ustálení zdravotního stavu. Jestliže tedy podle lékařské zprávy ze dne 12. 12. 2019 obtíže žalobkyně téměř odezněly, ustálil se i její zdravotní stav, čemuž odpovídá též skutečnost, že ke dni 18. 12. 2019 byla ukončena její pracovní neschopnost související s pracovním úrazem, z čehož lze usuzovat, že se její stav zlepšil natolik, že byla opět schopna vykonávat práci. K 18. 12. 2019 tak začala běžet 3letá subjektivní promlčecí lhůta která uplynula dne 18. 12. 2022. Bodové ohodnocení náhrady za ztížení společenského uplatnění se pak podle § 7 nařízení č. 276/2015 Sb. provádí zpravidla až rok poté, co došlo k poškození zdraví, tj. v daném případě počala promlčecí doba běžet dne 4. 12. 2020 a uplynula ke dni 4. 12. 2023. Jsou-li nároky promlčené, nelze považovat za účelně vynaložené ani náklady vynaložené na zpracování odborného posouzení [tituly před jménem] [jméno FO].

8. V podání ze dne 21. 8. 2025 žalovaná popřela, že by s žalobkyní vedla jakékoliv mimosoudní jednání o nárocích z pracovního úrazu. Osobní schůzka uskutečněná dne 22. 8. 2023 se týkala výlučně pokračování pracovního poměru žalobkyně; nároky z pracovního úrazu žalovaná z předmětu jednání výslovně vyloučila. Žalobkyně zde žalovanou toliko informovala, že má v úmyslu zmíněné nároky uplatnit, což žalovaná vzala na vědomí. Obsah e-mailové komunikace mezi právními zástupci účastnic prokazuje nepravdivost tvrzení žalobkyně o mimosoudním vyjednávání. V e-mailu ze dne 28. 7. 2023 žalovaná souhlasila pouze s projednáním „dalšího působení vaší klientky a jeho parametru“ a z e-mailu ze dne 4. 9. 2023 je rovněž zřejmé, že nároky z pracovního úrazu nebyly předmětem jednání dne 22. 8. 2023, uvádí-li v něm zástupce žalované, že „uzavřením této dohody by samozřejmě nebyly nijak dotčeny případné nároky Vaší klientky z pracovního úrazu, budou-li nějaké uplatněny“. E-mailem ze dne 12. 1. 2024 vzala žalovaná na vědomí uplatnění nároků z pracovního úrazu žalobkyní e-mailem ze dne 21. 12. 2023 s tím, že jej „přezkoumává v součinnosti se svým pojistitelem“ a konečně e-mailem ze dne 9. 7. 2024 žalovaná pouze odmítla nárok žalobkyně jako neoprávněný. Z komunikace přitom nevyplývá jakákoliv vůle žalované s žalobkyní o tomto nároku jednat. Uvedla, že v projednávané věci chybí jakýkoliv projev shodné vůle stran jednat o nárocích z pracovního úrazu, přičemž podle tam citované judikatury Nejvyššího soudu pro stavění promlčecí lhůty nestačí pouhá oboustranná výměna stanovisek týkajících se předmětného práva, pokud je jejím obsahem pouze informování druhé strany o konečném odmítnutí jejího práva. Ve světle těchto závěrů žalovaná vůli k jednání neprojevila, pouze žalobkyni informovala, že uplatnění nároku vzala na vědomí a poté, že jej považuje za neoprávněný. K promlčení uvedla, že i při respektování názoru Nejvyššího soudu, podle něhož lze bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění provést teprve rok po úrazu, by promlčecí lhůta ve vztahu k tomuto nároku uplynula dne 4. 12. 2023, tj. osm měsíců před podáním žaloby. Nárok na bolestné pak může být ohodnocen již v okamžiku ustálení zdravotního stavu, což nastalo nejpozději v lednu 2020. Promlčecí lhůta tak uplynula nejpozději v lednu 2023, tedy rovněž dlouho před podáním žaloby.

9. Vedlejší účastník se připojil k návrhu žalobkyně a navrhl zamítnutí žaloby z důvodu promlčení nároků žalobkyně. Současně žádal přiznat náhradu nákladů řízení.

10. Vedlejší účastník uvedl, že bolest je hodnotitelná zpravidla v době vzniku pracovního úrazu, resp. vždy ještě před hodnotitelností trvalých následků, jež jsou důsledkem právě bolestivých následků pracovního úrazu. Bolest z předmětného pracovního úrazu pak byla podle konzultačního lékaře měřitelná koncem ledna 2020 v souvislosti s kontrolou dne 20. 1. 2020. Nárok na bolestné je tudíž promlčen. Jde-li o náhradu za ztížení společenského uplatnění, nesouhlasila se závěrem [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož se zdravotní stav žalobkyně ustálil až v srpnu 2021. Podle konzultačního lékaře toto nastalo již v lednu 2021 a v tomto okamžiku byly tedy zřejmé i trvalé následky pracovního úrazu. Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je proto rovněž promlčen. Dále zdůraznila, že nemá za prokázanou ani příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a nároky žalobkyně na bolestné a ztížení společenského uplatnění. Z odborného posudku [tituly před jménem] [jméno FO] není zřejmé, v jakém rozsahu měl k dispozici zdravotní dokumentaci žalobkyně z období před vznikem pracovního úrazu. Cituje zde pouze lékařskou zprávu ze dne 15. 11. 2019, z níž vyplývá, že v době před pracovní úrazem se žalobkyně léčila pro obtíže s krční a hrudní páteří a řadu dalších chorobných stavů. Sama žalobkyně navíc [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdila operační zákroky bederní páteře i obtíže spojené s podezřením na vyhřeznutí ploténky v září a říjnu 2019 s následnou lázeňskou léčbou. Konečně zdůraznila, že žalobkyně odmítla operační řešení svých potíží, přičemž toto její rozhodnutí nelze klást k tíži žalované.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

12. Účastníci učinili nespornými následující skutečnosti. Žalobkyně byla zaměstnankyní žalované na pozici hasič referent s místem výkonu práce v [adresa] do 31. 12. 2024. Dne 4. 12. 2019 v rámci výkonu své práce a v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů žalobkyně upadla na schodech, čímž utrpěla pracovní úraz. Žalobkyně byla dne 10. 8. 2023 poprvé písemně upozorněna svým nadřízeným, že v souvislosti s překážkami v práci na ošetření a vyšetření (započítanými pouze v rozsahu spadajícím do základní pracovní doby) nenaplňuje týdenní pracovní dobu v rámci své pružné pracovní doby ve stanoveném vyrovnávacím období jednoho měsíce. Dne 29. 11. 2022 byl vystaven pracovnělékařský posudek č. [hodnota] se závěrem „způsobilá s podmínkou“ s tím, že stanovenou podmínkou bylo „bez přesčasů, max. 8hodinová pracovní doba“, proti kterému podala žalovaná návrh na přezkum. Dne 30. 11. 2022 byl vystaven pracovnělékařský posudek č. [hodnota] se závěrem „způsobilá“ bez žádných podmínek, žalobkyně proti tomuto posudku podala návrh na přezkum. Krajský úřad Středočeského kraje svým rozhodnutím sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 6. 3. 2023 zrušil posudek se dne 30. 11. 2022. Dne 21. 12. 2023 žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce zástupci žalované uplatnění nároků souvisejících s pracovním úrazem, ve kterém vůči žalované uplatnila nárok na náhradu škody související s pracovním úrazem ze dne 4. 12. 2019, a to bolestné ve výši 38 436Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 311 947 Kč a náhradu vynaložených nákladů ve výši 14 480 Kč, a doložila žalované odborné posouzení provedené [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 1. 11. 2023 a faktury [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] a č. [hodnota]. Zástupce žalované reagoval na výše uvedené uplatnění nároků e-mailem ze dne 12. 1. 2024, kde zástupce žalobkyně informoval o předání věci k posouzení vedlejšímu účastníkovi na straně žalované. Přípisem ze dne 9. 7. 2024 sdělil zástupce žalované zástupci žalobkyně, že uplatněné nároky neuznává, a to primárně z důvodu jejich promlčení. Dne 22. 4. 2024 byl poskytovatelem pracovnělékařských služeb vystaven posudek č. [hodnota] se závěrem, že žalobkyně ztratila dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce na základě prodělaného pracovního úrazu.

13. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 16. 9. 2015 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že s účinností od 1. 10. 2015 se žalobkyně zavázala pro žalovanou vykonávat práci jako hasič referent s místem výkonu práce [adresa].

14. Z lékařské zprávy žalobkyně ze dne 4. 12. 2019 soud zjistil, že v důsledku pádu ze schodů v zaměstnání žalobkyně utrpěla zhmoždění – kontuzi – ramene a paže. Doporučeno ortézu sundat jen na nejnutnější hygienu, ledovat oblast ramene a užívat analgetika.

15. Z lékařské zprávy žalobkyně ze dne 12. 12. 2019 soud zjistil, že bolesti se zlepšují, lopatka téměř nebolestivá, levé rameno volně a téměř plně hybné, bolestivé v krajních polohách.

16. Ze záznamu o úrazu sepsaného v lednu 2020 soud zjistil, že jde o záznam o úrazu žalobkyně jakožto zaměstnankyně žalované a že k úrazu došlo při chůzi po schodech. Dočasná pracovní neschopnost trvala od 6. 12. 2019. Úraz se stal dne 4. 12. 2019 v 10:01 hodin, druh zranění: neznámý nebo neurčitý druh zranění, povrchové zranění. Zranění se týkalo horních končetin bez podrobnějšího rozlišení, více postižených oblastí. Zdrojem úrazu byl pád na rovině, z výšky, do hloubky, propadnutí, a stal se z jiného, blíže nespecifikovaného důvodu. Alkohol ani jiné návykové látky nebyly zjištěny. Úrazový děj zde byl popsán tak, že při chůzi po schodech žalobkyně špatně došlápla, spadla a narazila si levou část těla včetně levé končetiny. Žalobkyně k úrazu uvedla, že špatně došlápla na schodech. Žalobkyně záznam podepsala dne 6. 1. 2020, žalovaná dne 3. 1. 2020.

17. Z dopisu ze dne 3. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni touto cestou zasílá záznam o úrazu. Sděluje jí, že v případě, že jí vznikne v důsledku pracovního úrazu škoda, je jí zaměstnavatel povinen z titulu odpovědnosti za pracovní úraz poskytnout její náhradu. Ve vztahu ke ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a bolestnému ji vyzvala, nechť doloží lékařem vyplněný formulář s bodovým hodnocením bolestného podle pracovněprávních předpisů.

18. Ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 18. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyni se vrátil cit do ruky, k operačnímu řešení se po předchozích zkušenostech nekloní.

19. Z lékařské zprávy rehabilitační ambulance ze dne 15. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyni byl diagnostikován syndrom zmrzlého ramene vlevo (pracovní úraz).

20. Z lékařské zprávy z 1. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně podstoupila ultrazvukové vyšetření levého ramene s výsledkem zbytnění CHL a mírná SASD burzitida.

21. Z dopisu žalované ze dne 22. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaná v něm žalobkyni sděluje, že v případě, že jí vznikne v důsledku pracovního úrazu škoda, je jí zaměstnavatel povinen z titulu odpovědnosti za pracovní úraz poskytnout její náhradu. Do dnešního dne žalovaná neobdržela lékařem vyplněný formulář s bodovým hodnocením bolesti podle pracovněprávních předpisů.

22. Z dopisu ze dne 8. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni znovu zasílá písemnost, kterou jí již zaslala dne 23. 10. 2020 a kterou evidují jako nepřevzatou. Sdělila jí, že v případě, že jí vznikne v důsledku pracovního úrazu škoda, je jí zaměstnavatel povinen z titulu odpovědnosti za pracovní úraz poskytnout náhradu. Upozornila ji, že do dnešního dne neobdržela lékařem vyplněný formulář s bodovým hodnocením bolesti podle pracovněprávních předpisů.

23. Z lékařské zprávy rehabilitační ambulance ze dne 1. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se dostavila pro trvání bolesti krční a hrudní páteře, po dobu rehabilitace byla doporučena pracovní neschopnost.

24. Z lékařské zprávy rehabilitační ambulance ze dne 26. 5. 2021 soud zjistil, že bolesti levého ramene se zlepšily, bolest krční páteře je prakticky trvalá – zejm. ve vynucených polohách, nabízené neurochirurgické řešení žalobkyně vzhledem ke stabilizovanému stavu zatím odmítá. Nadále je vhodná po dobu rehabilitace pracovní neschopnost.

25. Z lékařské zprávy rehabilitační ambulance ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že bolesti levého ramene se zmenšily, bolest krční páteře je prakticky trvalá, neurochirurgické řešení žalobkyně vzhledem ke stabilizovanému stavu zatím odmítá. Nadále je vhodná po dobu rehabilitace pracovní neschopnost. Rozpis rehabilitace je do 25. 8. 2021.

26. Z hodnocení bolestného pro vedlejšího účastníka ze dne 23. 9. 2021 soud zjistil, že pracovní úraz byl ohodnocen položkou 11.1 Zhmoždění ramene (30 b). Léčení zahájeno 4. 12. 2019, pracovní neschopnost trvala od 6. 12. do 18. 12. 2019. Předchozí stav žalobkyně neměl vliv na vznik ani následky úrazu, nestal se po požití návykových látek a lze předpokládat, že zanechá trvalé následky.

27. Z lékařské zprávy ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že stav žalobkyně (chronický VAS krční páteře s vznikem na přelomu 2019/2020 po pádu na schodech, zpočátku s výraznější iritací do pravé horní končetiny, následně do levé horní končetiny) je setrvalý, od srpna 2020, pracovní neschopnost prodloužena od 8. 9. 2021.

28. Z e-mailu ze dne 1. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně v něm žalované sděluje, že ji pan [jméno FO] požádal o podepsání dohody o napracování, kde by se zavázala hodiny nadělat. Toho však není fyzicky/zdravotně schopna. Z dlouhodobého hlediska bude stále chodit na rehabilitace, což časově po celou dobu předesílala s tím, zda se má s někým spojit. V pracovním lékařském posudku jí bylo doporučeno, aby po dobu rehabilitace byla v pracovní neschopnosti, což vzhledem k předešlé dlouhodobé pracovní neschopnosti vyhodnotila jako zbytečné, na rehabilitaci stačí jeden den v týdnu. [jméno FO] neustále opakovala, že být delší čas v práci (o několik hodin) již zdravotně nezvládne. Její současný zdravotní stav (invalidní v I. stupni) je dán i pracovním úrazem. Na jeho stabilizaci musí stále pracovat.

29. Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci č. [hodnota] ze dne 29. 11. 2022 soud zjistil, že šlo o mimořádnou pracovně-lékařskou prohlídku žalobkyně, jež vyústila v závěr zdravotně způsobilá s podmínkou bez přesčasů, max. 8hodinová pracovní doba. Žalovaná toto vzala na vědomí dne 29. 11. 2022.

30. Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci č. [hodnota] ze dne 30. 11. 2022 soud zjistil, že šlo o mimořádnou pracovně-lékařskou prohlídku žalobkyně, jež vyústila v závěr zdravotně způsobilá. Žalovaná toto vzala na vědomí dne 5. 12. 2022.

31. Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 6. 3. 2023, sp. zn. SZ_156300/2023/KUSK, soud zjistil, že tímto rozhodnutím zmíněný úřad zrušil lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, vydaný dne 30. 11. 2022 poskytovatelem pracovnělékařských služeb Poliklinika Škoda. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že Okresní správa sociálního zabezpečení přiznala posuzované (žalobkyni) od prosince 2021 invaliditu I. stupně. Žalobkyně byla od 9. 3. 2020 do 7. 1. 2022 v dočasné pracovní neschopnosti pro vertebrogenní obtíže, byla v intenzivní rehabilitační péči, absolvovala lázeňský pobyt, je v péči neurologa a neurochirurga. Práce v přesčasových hodinách je pro ni již přetěžující. Práci s další zátěží pohybového systému a páteře není schopna tolerovat bez toho, aniž by hrozilo zhoršení a závažné poškození jejího zdravotního stavu. Napadený lékařský posudek je formálně správný, věcně však nikoliv.

32. Z dopisu ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně jím vyzval žalovanou ke sdělení dalšího postupu a návrhu přijetí opatření, neboť okamžik ukončení pracovní neschopnosti žalobkyně se blíží a pracovní režim žalobkyně musí odpovídat jejímu tam popsanému zdravotnímu stavu a stanoveným omezením. Upozornil, že vzhledem k trvajícím obtížím bude žalobkyně pravidelně navštěvovat lékaře.

33. Z dopisu ze dne 29. 6. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně urgoval žalovanou o odpověď na výzvu z 1. 6. 2023.

34. Z dopisu žalované z 10. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaná právnímu zástupci žalobkyně sdělila, že žalobkyně má absolvovat standardní mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku.

35. Z dopisu ze dne 14. 7. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně navrhl žalované osobní schůzku k řešení otázky dalšího působení žalobkyně u žalované.

36. Z e-mailů ze dne 28. 7. 2023 a ze dne 31. 7. 2023 soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím svých právních zástupců dohodly na osobní schůzce dne 22. 8. 2023 za účelem projednání dalšího působení žalobkyně u žalované.

37. Z e-mailu z 21. 8. 2023 a předběžného podkladu [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal právnímu zástupci žalobkyně předběžné vyjádření k ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění.

38. Z faktury č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2023 s datem splatnosti dne 7. 9. 2023 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalobkyni za prostudování zdravotnické a další dokumentace a sepsání vyjádření 2 400 Kč.

39. Z e-mailu ze dne 4. 9. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalované nabídl žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce rozvázání pracovního poměru dohodou bez uvedení důvodu s vyplacením smluvního odchodného. Uzavřením této dohody by samozřejmě nebyly nijak dotčeny případné nároky žalobkyně z pracovního úrazu, uplatní-li nějaké.

40. Z e-mailu ze dne 20. 10. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně sdělil právnímu zástupci žalované, že ohledně návrhu žalované na rozvázání pracovního poměru s žalobkyní prozatím čekají na vyjádření znalce z oboru lékařství, poté by žalobkyně k věci zaujala konečné stanovisko.

41. Z odborného posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 1. 11. 2023, specialisty v oboru soudní lékařství a odškodnění úrazů od r. 1990, certifikát pro stanovení nemateriální újmy na zdraví, patologická anatomie, fysiologie, patologická fysiologie, o stanovení bolestného a odškodnění trvalých následků ve vztahu k pracovnímu úrazu ze dne 4. 12. 2019, soud zjistil, že při jeho vypracovávání měl [tituly před jménem] [jméno FO] k dispozici záznamy o vyšetření žalobkyně ze dne 15. 11. 2019, 4. 12. 2019, 6. 12. 2019, 12. 12. 2019, 18. 6. 2020, 15. 7. 2020, 1. 9. 2020, 1. 3. 2021, 26. 5. 2021, 21. 7. 2021, 23. 9. 2021 a 16. 11. 2021. Konstatoval, že dne 4. 12. 2019 žalobkyně utrpěla výrazné pohmoždění levého ramenního kloubu a pohmoždění krajiny levé lopatky, s pravděpodobností blížící se jistotě si výrazně podvrtla krční páteř. Co se dělo v léčení žalobkyně až do 18. 6. 2020 mu není známo, dokumentaci v první poloviny roku 2020 neobdržel. Ze zdravotnických záznamů od zmíněného data nicméně vyplývá, že oproti stavu před pracovním úrazem se zvýraznily zdravotní obtíže žalobkyně stran krční a horní hrudní páteře a trvaly obtíže s ramenním kloubem. [právnická osoba] ze dne 4. 12. 2019 mohl mít a s pravděpodobností blížící se jistotě měl vliv na současný zdravotní stav žalobkyně, tj. trvalé poškození nervového zásobení horních končetin v podobě vertebrogenního algického syndromu, zejména dolní krční páteře, s kořenovým drážděním. Pracovní úraz je v příčinné souvislosti s poškozením levého ramenního kloubu v podobě středně závažného omezení rozsahu jeho pohyblivosti. Bolestné mohlo být poprvé stanoveno v roce 2020, ohodnotil jej položkou 7.42 Poškození meziobratlové ploténky bez herniace (75 b), položkou 7.47 Podvrtnutí krční páteře (20 b) a položkou 11.30 Podvrtnutí ramenního kloubu (20 b); při hodnotě jednoho bodu 334,23 Kč jde o 38 436 Kč. Pracovní úraz měl za následek trvalé poškození zdraví v podobě omezení rozsahu pohyblivosti krční páteře s kořenovým drážděním, spíše jen mírného stupně, a trvalé omezení rozsahu pohyblivosti levého ramenního kloubu střední závažnosti. Ztížení společenského uplatnění se stanoví po ustálení zdravotního stavu, zpravidla po jednom roku. V záznamu ze dne 16. 11. 2021 se sice uvádí, že zdravotní stav žalobkyně je setrvalý od srpna 2020, avšak ze záznamu o vyšetření ze dne 21. 7. 2021 jiného zdravotnického zařízení vyplývá, že je nadále vhodná pracovní neschopnost a že je rozepsána rehabilitační péče až do 25. 8. 2021. Je tedy zřejmé, že žalobkyně se nadále léčila a obtíže se mírně snižovaly. Z tohoto důvodu posunul ustálení jejího zdravotního stavu až do srpnu 2021. Ztížení společenského uplatnění pak ohodnotil položkou 5.18 Poúrazové omezení hybnosti páteře lehké s příznaky kořenového dráždění (400 b) a 8.6 Omezení pohyblivosti ramenního kloubu středního stupně nedominantní končetiny (500 b); při hodnotě jednoho bodu 345,83 Kč jde o 311 947 Kč.

42. Z faktury č. [hodnota] ze dne 1. 11. 2023 s datem splatnosti dne 16. 11. 2023 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalobkyni za tam specifikované služby 12 080 Kč.

43. Z e-mailu ze dne 21. 12. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně v jeho příloze zasílá právnímu zástupci žalované stanovisko a oficiální požadavek jeho klientky.

44. Z dopisu ze dne 21. 12. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně sdělil právnímu zástupci žalované, že ohledně zdravotního stavu žalobkyně a jeho souvislosti s pracovním úrazem zadala žalobkyně zpracování odborného posudku. Posudek vyhotovil [tituly před jménem] [jméno FO], který bolestné ohodnotil položkou 7.42 Poškození meziobratlové ploténky bez herniace (75 b), položkou 7.47 Podvrtnutí krční páteře (20 b) a položkou 11.30 Podvrtnutí ramenního kloubu (20 b) – při hodnotě jednoho bodu 334,23 Kč jde o 38 436 Kč, a ztížení společenského uplatnění položkou 5.18 Poúrazové omezení hybnosti páteře lehké s příznaky kořenového dráždění (400 b) a 8.6 Omezení pohyblivosti ramenního kloubu středního stupně nedominantní končetiny (500 b) – při hodnotě jednoho bodu 345,83 Kč jde o 311 947 Kč. Na odborné posouzení pak žalobkyně vynaložila částku 14 480 Kč. Požádal o výplatu zmíněných částek žalobkyni přímo žalovanou či její pojišťovnou.

45. Z e-mailu ze dne 12. 1. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalované sděluje právnímu zástupci žalobkyně, že žalovaná stanovisko žalobkyně k nabídce související s rozvázáním pracovního poměru na vědomí. Nárok na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění žalovaná v současnosti přezkoumává v součinnosti se svým pojistitelem, a po skončení přezkumu jej bude informovat o jejich stanovisku.

46. Z dopisu ze dne 12. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaná vystavila žalobkyni potvrzení k výpočtu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 9. 3. 2020 do 7. 1. 2022.

47. Z e-mailu ze dne 18. 4. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně se obrací na právního zástupce žalované s tím, že bez ohledu na vyčíslení nároku žalobkyně mezi sebou zástupci vedli korespondenci týkající se uplatnění nároků žalobkyně souvisejících s pracovním úrazem. Žalované tedy byla oznámena pojistná událost, jejíž šetření poté se svou pojišťovnou zahájila. Žalobkyně však do současné doby neobdržela jakoukoliv informaci o výsledku šetření, a proto žádala o sdělení této informace.

48. Z e-mailu ze dne 15. 5. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalované požádal žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce o doložení lékařské dokumentace od prvotního ošetření pracovního úrazu do ukončení léčení (resp. do dnešního dne, nebylo-li doposud ukončeno), a to za účelem posouzení oprávněnosti uplatněných nároků.

49. Z e-mailů ze dne 29. 5. 2024 a 30. 5. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně požádal právního zástupce žalované o poskytnutí kontaktních údajů pojistitele, které mu byly sděleny.

50. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 19. 6. 2024 soud zjistil, že jmenovaná potvrdila, žalobkyně pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 11 530 Kč měsíčně.

51. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 6. 2024 soud zjistil, že jmenovaný pro vedlejšího účastníka ohodnotil bolestné podle nařízení č. 276/2015 Sb. položkou 7.47 Podvrtnutí krční páteře (20 b) a položkou 11.30 Podvrtnutí ramenního kloubu (20 b), položku 7.42 Poškození meziobratlové ploténky bez herniace doporučil neuznat, neboť pro toto nejsou doklady. Ztížení společenského uplatnění ohodnotil položkami 5.18 Poúrazové omezení hybnosti páteře lehké s příznaky kořenového dráždění (400 b) a 8.6 Omezení pohyblivosti ramenního kloubu středního stupně nedominantní končetiny (500 b). Lékař uvedl, že úraz demaskoval již přítomný nález na krční páteři, další potíže jím byly způsobeny, účast distorse na subjektivních potížích byla malá. Jde o typický příklad tzv. zhoršení nemoci úrazem. Úraz zhoršil subjektivní potíže pacientky, na tíži nálezu, který si vyžádal další léčení, vliv neměl. Bolestné bylo možno hodnotit koncem ledna 2020 (kontrola 20. 1. 2020), zdravotní stav se podle nálezů ustálil v lednu 2021 (kontrola 20. 1. 2021).

52. Z e-mailu ze dne 9. 7. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalované sdělil právnímu zástupci žalobkyně, že uplatněné nároky na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění nelze uspokojit z důvodu jejich promlčení.

53. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví (odvětví Hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví a Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí), ze dne 23. 3. 2025 č. 1491//12/2025, soud zjistil, že při úrazu došlo k nedislokované zlomenině dolního pólu těla lopatky vlevo, zhmoždění levého ramene a ke zhoršení a změně klinického stavu vyplývajícího z předúrazového postižení meziobratlové ploténky obratlů C 5/C 6. V době úrazu žalobkyně rehabilitovala krční páteř na doporučení ze dne 15. 11. 2019, jiná předchozí onemocnění neměla. Krční páteř měla žalobkyně postiženou již před úrazem, ten však mohl toto postižení modifikovat, potíže se zhoršily a změnila se jejich klinická lokalizace. Navržené operační řešení mohlo potíže zlepšit. Tyto operace však také pravidelně zanechávají mírné omezení hybnosti krční páteře a v delším časovém odstupu mohou zhoršit degenerativní změny. Odmítnutí operace žalobkyní je očekávatelné – jednak se její potíže v čase zlepšily, jednak měla a má špatné zkušenosti s operacemi bederní páteře. Prodělaný [podezřelý výraz] zmrzlého ramene s pracovním úrazem nesouvisí. Aktivní hybnost levého ramene žalobkyně je jen zcela mírně omezená. Subjektivně se celkový stav žalobkyně zásadně zhoršil, ve zdravotní dokumentaci to však nemá podklady. Diagnózy pracovního úrazu byly zjištěny k 20. 1. 2020 a k tomuto datu mohlo být stanoveno i bolestné. Úraz se stal před více než pěti lety, mezitím žalobkyně prodělala minimálně další dva úrazy, také Covid a boreliózu, které se na jejím současném zdravotním stavu mohou podílet. Z čistě medicínského hlediska se zdravotní stav neustálí nikdy, což se týká i problémů s krční páteří, které žalobkyně bude řešit pravděpodobně již trvale. Pro odškodnění následků pracovního úrazu lze jako den ustálení zdravotního stavu uvést den 6. 8. 2020, kdy se potíže zmírnily a stabilizovaly a žalobkyně definitivně odmítla operační řešení, jež by potenciálně mohlo trvalé následky ovlivnit. Přitom vycházel ze zprávy o vyšetření z UVN ze zmíněného data, která popisovala kontrolní vyšetření NMR s trvající herniací ploténky, zároveň je zde ale zmíněno zmírnění potíží a žalobkyně opětovně odmítla operační řešení s tím, že byla poučena o možných komplikacích odmítnutí. Skutečnost, že žalobkyně nadále rehabilituje je pro hodnocení ztížení společenského uplatnění nepřípadná. Trvalým následkem je zhoršení předúrazových potíží s krční páteří jako mírné omezení hybnosti krční páteře s kořenovými příznaky. Bolestné znalec ohodnotil položkou 11.4 Zlomenina těla lopatky (30 b), 11.1 Zhmoždění ramene (20 b) a 7.47 Analogické hodnocení klinického vývoje po úrazu jako distorze C páteře (20 b); při hodnotě jednoho bodu 312,25 Kč jde o 21 858 Kč. Ztížení společenského uplatnění pak ohodnotil položkou 5.18 Poúrazové omezení hybnosti krční páteře lehké s příznaky kořenového dráždění (400 b), již ale ponížil o 30 % (120 b), neboť úraz toliko zhoršil předúrazový chorobný stav; při hodnotě jednoho bodu 334,29 Kč jde o 93 601 Kč.

54. Při výslechu na jednání konaném dne 8. 8. 2025 znalec setrval na závěrech vypracovaného znaleckého posudku. Při vypracování měl k dispozici spis soudu, kompletní zdravotnickou dokumentaci od praktické lékařky žalobkyně, lékařskou dokumentaci z nemocnice v [adresa] a provedl klinickou prohlídku žalobkyně a rentgen. Při stanovení data, od nějž lze poprvé ohodnotit bolestné, znalec vycházel z data, kdy byly stanoveny diagnózy a konkrétní léčebné postupy, tedy ze dne 20. 1. 2020, kdy byly známy hlavní diagnózy. Vycházel při tom z dokumentace mladoboleslavské nemocnice a ze zprávy z listopadové návštěvy neurologie. Ve zprávě z vyšetření z neurologie z ledna nebyl úraz žalobkyně zmíněn. Pokud by na bezprostředně zjištěný stav po úrazu navazovaly další diagnózy, pak by datum bylo stanoveno jiné, např. pokud by byl plánován operační zákrok, nicméně u žalobkyně bylo k 20. 1. 2020 vše jasné. Ztížení společenského uplatnění se podle nařízení č. 276/2015 Sb. hodnotí v době, kdy už není v plánu další zákrok, který byl minimalizoval následky úrazu. V posuzovaném případě se nedalo očekávat, že by se následky mohly zásadním způsobem zlepšit. Rehabilitace musí být zacílená na konkrétní problém, přičemž zdravotní stav může zhoršit i zlepšit, je také možné ji provádět i celoživotně. Pokud by se muselo čekat delší dobu a stále se rehabilitovalo, tak se mohlo říct, že se zdravotní stav žalobkyně nikdy neustálí. Zásadní však je, že žalobkyně vícekrát odmítla operační zákrok, a o následcích tohoto odmítnutí byla poučena, což se stalo v srpnu 2020, a proto toto datum určil znalec jako rozhodné. I v lékařské zprávě bylo uvedeno, že došlo ke zlepšení stavu žalobkyně, kdy dostala cit do ruky a odmítla operační zákrok. Další rehabilitace by pak byla nekonečná. V době úrazu měla žalobkyně klinické příznaky herniace ploténky, o čemž však neměli povědomí ošetřující lékař ani lékaři při následné kontrole a zřejmě touto informací nedisponoval ani [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud by byly potíže žalobkyně úrazové, jejich začátek by vypadal jinak. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni nevyšetřil. Podle názoru znalce měla žalobkyně lopatku naštípnutou, z jakého důvodu se to v následných lékařských zprávách neobjevuje, neví. Nedokáže říci, jaké by žalobkyně měla potíže za situace, kdy by k pracovnímu úrazu nedošlo. Možná by se z pravé strany na levou přesunuly i tak, ale jestliže se toto od úrazu změnilo, souvislost by tam viděl. Pokud by ustálení zdravotního stavu a časový úsek, od něhož bylo poprvé možno hodnotit ztížení společenského uplatnění, hodnotil podle metodiky, došel by ke stejným datům. Syndrom zmrzlého ramene by byl poúrazový, pokud by se objevil hned po úrazu, což v posuzovaném případě nebylo. Pokud následně lékaři dávali syndrom zmrzlého ramene do souvislosti s pracovním úrazem, tak zřejmě nevěděli, kdy k pracovnímu úrazu došlo.

55. Usnesením ze dne 11. 4. 2025, č. j. [spisová značka], přiznal soud znalci [tituly před jménem] [jméno FO] znalečné ve výši 20 315 Kč.

56. Návrh žalobkyně na provedení důkazu doplněním znaleckého posudku o vyčíslení nároků podle metodiky a výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť skutkový stav zjistil v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci z již provedených důkazů.

57. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.

58. Žalobkyně byla do 31. 12. 2024 zaměstnankyní žalované na pozici hasič referent. Dne 4. 12. 2019 v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů upadla na schodech a utrpěla pracovní úraz – nedislokovanou zlomeninu dolního pólu těla lopatky vlevo a zhmoždění levého ramene. Diagnózy z tohoto úrazu byly zjištěny k 20. 1. 2020. Potíže žalobkyně se zmírnily a stabilizovaly ke dni 6. 8. 2020, kdy žalobkyně rovněž definitivně odmítla operační řešení, jež by potenciálně mohlo trvalé následky ovlivnit. Již před úrazem měla žalobkyně potíže s krční páteří (herniace ploténky), které se po úrazu zhoršily. Žalobkyně se rehabilitačně léčila až do srpna 2021. V roce 2020 žalovaná žalobkyni opakovaně sdělila, že v případě, že jí v souvislosti s pracovním úrazem vznikne škoda, je ona jakožto zaměstnavatel povinna jí ji nahradit. V červnu 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou ke sdělení dalšího postupu a opatření s ohledem na blížící se ukončení pracovní neschopnosti žalobkyně, neboť pracovní podmínky by měly odpovídat jejímu zdravotnímu stavu. Účastníci se osobně setkali dne 22. 8. 2023 za účelem projednání otázky dalšího setrvání žalobkyně u žalované jakožto zaměstnankyně, což vyústilo v návrh dohody o ukončení pracovního poměru bez uvedení důvodu ze strany žalované. V prosinci roku 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě bolestného, ztížení společenského uplatnění a nákladů na vypracování odborného posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] v odborném posouzení stanovil ustálení zdravotního stavu až na srpen roku 2021. Žalovaná toto vzala v lednu 2024 na vědomí s tím, že nároky přezkoumává v součinnosti se svým pojistitelem. Dne 15. 5. 2024 žalovaná žalobkyni vyzvala k doložení lékařské dokumentace za účelem možného posouzení oprávněnosti jejích nároků a dne 9. 7. 2024 žalobkyni informovala, že nároky nelze uspokojit z důvodu jejich promlčení. Žalobkyně v současnosti pobírá invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.

59. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

60. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

61. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

62. Podle § 5 odst. 1 nařízení č. 276/2015 Sb. bodové ohodnocení bolesti se provádí v době, kdy je zdravotní stav ustálený. Určení bodového ohodnocení bolesti musí být přiměřené povaze, rozsahu a tíži poškození zdraví způsobeného pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, průběhu a náročnosti léčení a odstraňování následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

63. Podle § 7 odst. 1 nařízení č. 276/2015 Sb. bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se provádí zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu.

64. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

65. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

66. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

67. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

68. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

69. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

70. Podle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Podle odst. 2 tohoto ustanovení byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného. Podle odst. 3 tohoto ustanovení pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví se odstavce 1 a 2 nepoužijí.

71. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

72. V posuzované věci se žalobkyně domáhá náhrady za vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění v souvislosti pracovním úrazem, který se jí stal dne 4. 12. 2019, a náhrady nákladů, které vynaložila na vypracování odborného posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná namítla promlčení nároku na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Soud tedy s ohledem na hospodárnost řízení posuzoval nejprve otázku promlčení.

73. K námitce promlčení nároků na bolestné a ztížení společenského uplatnění.

74. Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody jsou vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Je tudíž nutno stanovit dobu, kdy se žalobkyně mohla o jí vzniklé újmě dovědět, tedy kdy bylo nejdříve možné jednotlivé nároky ohodnotit tak, aby je mohla uplatnit vůči žalované.

75. Bodové ohodnocení bolesti se podle § 5 odst. 1 nařízení č. 276/2015 Sb. provádí v době, kdy je zdravotní stav ustálený. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku stanovil okamžik ustálení zdravotního stavu pro účely ohodnocení bolesti již na leden roku 2020. Svůj závěr odůvodnil tak, že k tomuto datu byly stanoveny diagnózy žalobkyně, a proto bylo možné ohodnotit i bolest. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by v souvislosti s úrazem žalobkyni vznikly ještě další diagnózy. Veškeré diagnózy související s úrazem tak byly známy k 20. 1. 2020. Jestliže tedy žalobkyně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala dne 31. 7. 2024, učinila tak po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty. Nad to i [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém odborném posudku uvádí, že bolestné mohlo být poprvé stanoveno v roce 2020. Nárok na náhradu bolestného je proto promlčen.

76. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se podle § 7 odst. 1 nařízení č. 276/2015 Sb. prování zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu. Podle názoru Nejvyššího soudu přitom význam slova „zpravidla“ užitého v § 7 odst. 1 nařízení č. 276/2015 Sb. tkví v tom, že nejdříve je možno provést bodové ohodnocení (posouzení) ztížení společenského uplatnění poškozeného (z důvodu pracovního úrazu) teprve rok po úrazu, i když ke splnění druhé podmínky došlo již před touto dobou, a jinak kdykoliv (po uplynutí jednoho roku po úrazu), kdy je již zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka]). Škoda spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného má jeho změněný (zhoršený) zdravotní stav, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění. O škodě se tedy poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení jeho společenského uplatnění, neboť až tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu, resp. její rozsah zjistit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] jako rozhodné datum určil 6. 8. 2020, neboť v té době došlo ke stabilizaci zdravotního stavu žalobkyně a ke zmírnění jejích potíží, rovněž byla žalobkyní odmítnuta operace. Znalec hodnotil ztížení společenského uplatnění k době, kdy už nebyl v plánu žádný další zákrok, který by minimalizoval následky úrazu, přičemž se ani nedalo čekat, že by se následky mohly zásadním způsobem zlepšit. Rehabilitace žalobkyně pak znalec v posuzovaném případě nepovažoval za přínosné, když stav žalobkyně se v roce 2020 zlepšil a ona současně odmítla v srpnu 2020 operační zákrok, přičemž o důsledcích odmítnutí byla poučena. Žalobkyně trvala na tom, stejně jako ve svém odborném posudku [tituly před jménem] [jméno FO], že léčení probíhalo i formou rehabilitací, které měla žalobkyně rozepsány až do srpna 2021, a tudíž k ocenění ztížení společenského uplatnění mohlo dojít poprvé až po ukončení těchto rehabilitací. Ze záznamů z rehabilitační ambulance, na které bylo i [tituly před jménem] [jméno FO] odkazováno, však vyplývá, že dne 26. 5. 2021 se bolesti ramene zmenšily, tudíž došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně, a že žalobkyně odmítá neurochirurgické řešení svých obtíží vzhledem ke stabilizovanému stavu. Obdobně je to uvedeno i ve zprávě z rehabilitační ambulance z 21. 7. 2021. Žalobkyni tak muselo být nejpozději k 26. 5. 2021 známo, že její stav je již ustálen – že došlo k jeho stabilizaci, jak vyplývá ze založených zpráv. Soud tedy má za to, že žalobkyni byly v průběhu roku 2020 podávány jasné a srozumitelné informace o ustálenosti [podezřelý výraz] stavu a že žalobkyně si toho byla sama nejpozději k datu 26. 5. 2021 velmi dobře vědoma. Jestliže tedy žalobkyně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala dne 31. 7. 2024, učinila tak po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty. Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je proto promlčen.

77. K námitce žalobkyně o stavení promlčecí lhůty dle § 647 o. z.

78. Žalobkyně současně měla za to, že promlčecí lhůta k okamžiku podání návrhu uplynout nemohla, neboť účastník o nárocích vyplývajících z pracovního úrazu jednaly od června 2023 do května 2024, a tudíž ve smyslu § 647 o. z. promlčecí lhůta po tuto dobu neběžela.

79. S tímto názorem se však soud neztotožňuje. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. [spisová značka], vyložil, že uzavření dohody podle § 647 o. z. může dojít i jednáním mezi věřitelem a dlužníkem o mimosoudním řešení sporu. Bude tomu tak v případě, kdy se způsobem nevzbuzujícím pochybnost setká vůle obou stran jednat o mimosoudním vyřízení sporu a zároveň bude nepochybné, že se obě strany totožně rozhodly učinit předmětem jednání stejné právo nebo stejnou určitou okolnost, z níž může právo vzniknout. Rozhodným dnem pro stavení promlčecí lhůty je den uzavření dohody. Stejně jako u jednostranného odmítnutí není ani u dohody o ukončení mimosoudního jednání vyloučeno, že ji strany uzavřou svojí nečinností (pasivitou). V takovém případě je nezbytné zjistit, zda nečinnost obou stran byla projevem vůle a zda jeho obsahem byl úmysl ukončit mimosoudní jednání. Ukončení mimosoudního jednání a obnovení běhu promlčecí lhůty není přitom překážkou uzavření další dohody dle § 647 o. z., která opět přivodí stavení promlčecí lhůty.

80. V posuzované věci však ze vzájemné komunikace účastnic nevyplývá shodná vůle obou stran jednat o žalobkyní uplatněných nárocích z pracovního úrazu. Žalovaná totiž na uplatnění nároků žalobkyní reagovala toliko tak, že je v lednu 2024 vzala na vědomí s tím, že jejich oprávněnost posoudí spolu s vedlejší účastnicí, v květnu 2024 žalobkyni vyzvala k doložení lékařské dokumentace a v červenci 2024 jí sdělila, že nároky uspokojit nelze z důvodu promlčení. Z žádné z těchto reakcí nelze usuzovat na její vůli o žalobkyní uplatněných nárocích jednat v tom smyslu, že by jeho cílem bylo vyřešení situace jinak než podáním žaloby k soudu. Spíše než o mimosoudní jednání šlo tedy toliko o oboustrannou výměnu stanovisek k věci.

81. K námitce žalobkyně, že námitka promlčení odporuje dobrým mravům.

82. Konečně žalobkyně namítla, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalované odporuje dobrým mravům.

83. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. [spisová značka]).

84. V posuzované věci soud neshledal existenci okolností, jež by odůvodňovaly odepření námitky promlčení žalované. Z jejího jednání nelze dovodit, že by jeho cílem bylo pouze (převážně) zneužití práva na úkor žalobkyně. Nelze také odhlédnout od okolnosti, že žalovaná marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinila, neboť již v roce 2020 žalobkyni upozorňovala, že v případě, že jí vznikne z pracovního úrazu nějaká škoda, bude povinna jí ji jakožto její zaměstnavatelka uhradit. Bylo pak zcela na vůli žalobkyně, že své nároky vůči žalované uplatnila až v prosinci roku 2023. Lze již jen podotknout, že práva patří bdělým a institut promlčení je institutem zákonným, zaručujícím jistotu v právních vztazích. Je tedy na každém, aby svá práva uplatňoval včas, jinak se sám vystavuje riziku, že druhá strana oprávněně namítne promlčení; samozřejmě s výjimkou excesivních případů, kdy cílem dlužníka bude věřitele toliko poškodit nebo kdy bude z okolností zřejmé, že je to právě on, kdo uplynutí promlčecí lhůty zavinil.

85. K nároku žalobkyně na účelně vynaložené náklady za zpracování odborného posouzení.

86. Z vyložených příčin soud shledal nároky na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění nedůvodnými. Za této situace nelze ani považovat za účelně vynaložené náklady na zpracování odborného posouzení [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

87. K náhradě nákladů řízení.

88. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. a uložil žalobkyni, jež byla v řízení zcela neúspěšná, povinnost k náhradě nákladů řízení žalované a vedlejší účastnici toliko do 1/3. Shledal totiž, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné, které odůvodňují učinění výjimky ze zásady ovládající náhradu nákladů řízení, kterou je zásada úspěchu ve věci. Za významnou považoval v této souvislosti okolnost, že žalobkyně své nároky u soudu uplatnila v dobré víře, že tak činí ještě v rámci promlčecí lhůty, neboť se jako laik v oboru zdravotnictví spoléhala na odborné posouzení [tituly před jménem] [jméno FO]. Nadto byla žalobkyně shledána invalidní v I. stupni, tedy její možnost uplatnění na trhu práce je do jisté míry omezená, což má jistě dopady i do její finanční situace. Konečně žalovaná a vedlejší účastník jsou velké korporace, u nichž nelze předpokládat, že by nepřiznání plné náhrady nákladů řízení mělo dopady na jejich existenci. Lze proto shrnout, že byť žalobkyně nebyla se svými nároky úspěšná, považoval soud za s ohledem na výše zmíněné okolnosti spravedlivé, aby náklady řízení žalované a vedlejší účastník nesla toliko do 1/3.

89. Náklady žalované v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají z - nákladů žalované na důkaz (uhrazená záloha na znalecký posudek) ve výši 20 000 Kč, - odměny za zastoupení advokátem stanovené podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě ze dne 9. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.) z tarifní hodnoty 364 863 Kč po 9 780 Kč, tj. celkem 19 560 Kč, - paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě ze dne 9. 10. 2024) po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč, - odměny za zastoupení advokátem stanovené podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 za čtyři úkony právní služby (účast na jednání dne 8. 8. 2025 [od 8:35 h do 12:45 h s přestávkou od 11:27 h do 12:05 h (38 min), tj. bráno jako dva úkony, neboť jednání bez přestávky trvalo 3 h 32 min, když jeden úkon je za každé dvě započaté hodiny jednání, přerušení delší než 30 minut se do délky úkonu nezapočítává], doplnění vyjádření k žalobě ze dne 21. 8. 2025 a účast na jednání dne 25. 8. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t.), z tarifní hodnoty 364 863 Kč ve výši 9 780 Kč za každý z nich, tj. celkem 39 120 Kč, - paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, za čtyři úkony právní služby (2x účast na jednání dne 8. 8. 2025, doplnění vyjádření k žalobě ze dne 21. 8. 2025 a účast na jednání dne 25. 8. 2025) po 450 Kč, tj. celkem 1 800 Kč, - náhrady promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu za přestávku v jednání dne 8. 8. 2025 od 11:27 h do 12:05 h (38 min), tj. celkem 300 Kč (2 půlhodiny * 150 Kč), - náhrady promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu za cestu na jednání a zpět dne 8. 8. 2025 a dne 25. 8. 2025, tj. celkem 1 200 Kč (8 půlhodin * 150 Kč), - náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a. t. na trase [adresa] a zpět na jednání dne 8. 8. 2025 (120 km) a dne 25. 8. 2025 (120 km) při kombinované spotřebě paliva 5,7 litrů/100 km a ceně paliva 35,80 Kč/ l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb., v platném znění a amortizaci 5,8 Kč dle § 1 písm. b) č. 475/2024 Sb., v platném znění, ve výši 940,87 Kč za jednu jízdu k soudu a zpět, tj. celkem 1 881,74 Kč (2* 940,87 Kč) a - z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 64 461,74 Kč (z odměny za zastupování a z paušálních náhrad) ve výši 13 537 Kč. Jedna třetina z celkové částky 97 998,74 Kč, kterou je žalobkyně povinna žalované uhradit, pak činí 32 666,2 Kč.

90. Soud žalobkyni nepřiznal jí účtovaný půl úkon za podání odporu proti platebnímu rozkazu z 4. 9. 2024, když podle stanoviska představenstva ČAK je účtování blanketního odporu považováno za neetické (viz komentář k § 11 a. t. v KOVÁŘOVÁ, D. a kol. Vyhláška o advokátním tarifu: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. ASPI_ID KO177_1996CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.). Pokud chce advokát požadovat za tento úkon odměnu, pak má možnost podání následně odůvodnit a účtovat jen jednou. Žalovaná odpor odůvodnila v podání z 9. 10. 2024, za což jí soud úkon přiznal.

91. Žalobkyně je povinna v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalované, který je advokátem.

92. Náklady vedlejšího účastníka na straně žalované sestávají z - paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem stanovené podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), ve výši 2 100 Kč, tj. 300 Kč za každý ze sedmi úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. [1x vstup do řízení, 1x vyjádření k žalobě ze dne 2. 10. 2024, 3x příprava účasti na jednání konaném dne 8. 8. 2025 a účast na něm (od 8:35 h do 12:45 h s přestávkou od 11:27 h do 12:05 h (38 min), tj. bráno jako dva úkony, neboť jednání bez přestávky trvalo 3 h 32 min, když jeden úkon je za každé dvě započaté hodiny jednání, přerušení delší než 30 minut se do délky úkonu nezapočítává), 2x příprava účasti na jednání konaném dne 25. 8. 2025 a účast na něm], - z cestovní náhrady ve výši 2 325,68 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 8. 2025 za ujetých 290 km (35,80 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a - z cestovní náhrady ve výši 2 309,64 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 8. 2025 za ujetých 288 km (35,80 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. Jedna třetina z celkové částky 6 375,32 Kč, kterou je žalobkyně povinna vedlejšímu účastníkovi na straně žalované uhradit, pak činí 2 245 Kč.

93. Náklady na vyjádření ze dne 29. 11. 2024 a ze dne 29. 4. 2025 soud v této souvislosti nezohledňoval, neboť byť byla učiněna na výzvy soudu, vedlejší účastník na straně žalované v těchto podáních soudu nic podstatného k věci samé nesdělil – v prve zmíněném podání se toliko připojil k dotazům na znalce vzneseným žalovanou a ve druhém uvedl, že na výslechu znalce netrvá.

94. K náhradě nákladů řízení státu.

95. Soud dále uložil v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. výrokem VI. ve věci plně neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení vzniklých státu placením znalečného znalci [tituly před jménem] [jméno FO] za vypracování znaleckého posudku ve věci (znalečné vyplaceno ve výši 20 315 Kč), za ústní doplnění znaleckého posudku při jednání a náhradu jeho hotových výdajů vzniklých mu s podáním znaleckého posudku (nepravomocně přiznáno 4 355 Kč). Jelikož v době vyhlášení rozsudku dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o celé výši znalečného, výše nákladů státu tak nebyla postavena najisto, a proto určení konečné výše ponechal soud na rozhodnutí v samostatném usnesení. Část znalečného pak byla pokryta složenou zálohou žalované ve výši 20 000 Kč. O tuto úhradu se bude celková výše nákladů řízení státu ponižovat.

96. K lhůtě plnění.

97. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení. U výroku IV. a V. je lhůta stanovena od právní moci tohoto rozsudku a u výroku VI. od právní moci usnesení, kterým bude stanovena výše náhrady nákladů řízení vzniklých státu.