21 C 263/2021-128

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] oba zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 432 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně, co do částky 6 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 900 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 425 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 425 100 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna žalovaným zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 121 212,96 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vůči žalovaným, aby jim soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 432 000 Kč s příslušenstvím z titulu faktického užívání nemovitostí od [datum] do [datum], a to pozemku [parcelní číslo], jeho součástí je stavba [adresa], a pozemku [parcelní číslo], vše v [katastrální uzemí], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ Nemovitosti“). Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [anonymizováno] [datum] byla mezi [příjmení] správním výborem pro [obec] v [obec] jménem fondu českých zemských statků (zastupujícím [anonymizováno] [příjmení]) a Družstvem pro postavení úřednických a dělnických domků (dále jen„ Družstvo“), Smlouva o stavebním právu (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo zřízení práva stavby na části pozemku tehdejšího zemského statku č. k. [číslo] v [část obce], [územní celek], a to za účelem stavby budov s byty pro bytové potřeby členů Družstva. Právo stavby bylo zřízeno na dobu 80 let ode dne doručení žádosti na vklad práva stavby. Žalobkyně je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] (původně č. k. [číslo]) v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné pozemky“), a to na základě [ustanovení pr. předpisu], o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí (dále jen„ zákon o přechodu do vlastnictví obcí“). Žalovaní užívali Nemovitosti na základě Smlouvy řádně do [datum], od [datum] je však užívají bez právního důvodu. Žalobkyni tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] ve výši 432 000 Kč, které bylo vyčísleno znalcem za toto období 16 měsíců. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 432 000 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě této částky písemně výzvou ze dne [datum] se lhůtou 15 dnů ode dne obdržení výzvy. Žalovaní do dne podání žaloby neuhradili ze žalované částky ničeho.

2. Žalovaní se k podané žalobě vyjádřili dne [datum] tak, že žalobu v plném rozsahu odmítají, a navrhli její zamítnutí z důvodu chybějící aktivní legitimace žalobkyně k uplatnění nároku. Žalovaní měli za to, že žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro přechod pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví žalobkyně dle zákona o přechodu do vlastnictví obcí, a to nejen podmínku, že šlo o majetek ve vlastnictví [anonymizováno], ale především podmínku hospodaření, jelikož žalobkyně s předmětnými pozemky fakticky nikdy nenakládala. Žalobkyně nikdy nevyžadovala po žalovaných hrazení stavebního platu, o pozemky se nikterak nestarala, k rozhodnému datu ve vztahu k pozemkům nevyvíjela žádnou právní či faktickou aktivitu. Žalovaní dále namítali vydržení předmětných Nemovitostí, neboť po celou dobu měli předmětné pozemky i stavbu v oprávněné držbě. Nepochybovali o tom, že jsou vlastníky Nemovitostí. Žalovaní dále vznesli námitku promlčení, s tím, že právo na vydání bezdůvodného obohacení jako celek je promlčeno, neboť jej žalobkyně mohla jako celek uplatnit poprvé dne [datum], avšak učinila tak až v [anonymizováno] [rok]. Nadto žalovaní navrhovali, aby bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jejímž předmětem byla otázka vlastnictví Nemovitostí.

3. Žalobkyně ve své replice uvedla, že nesouhlasí s přerušením řízení, neboť je názoru, že si zdejší soud může posoudit příslušnou otázku vlastnického práva k předmětným Nemovitostem v rámci řízení sám a nejsou tak naplněny důvody k přerušení řízení. K otázce vlastnictví žalobkyně uvedla, že je prokazatelně nástupcem Země [obec] a tedy vlastníkem předmětných pozemků, jelikož zákon o přechodu do vlastnictví obcí umožnil přechod většiny věcí v majetku státu do vlastnictví obcí přímo ze zákona, a to ke dni jeho účinnosti dne [datum]. Žalobkyně dále rozporuje tvrzení žalovaných, že se stavba stala součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], od [datum] s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), protože Smlouva byla uzavřena de zákona [číslo] ř. z., o právu stavby, v tehdy účinném znění. Dle žalobkyně na základě zákona o právu stavby žalovaní ani nemohou být vlastníky Nemovitostí, neboť podle tohoto zákona je vlastníkem žalobkyně, čímž je splněna první zákonná podmínka. Žalobkyně uvádí, že z listu vlastnictví [číslo] plyne, že vlastníkem předmětných pozemků byl před žalobkyní„ [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]“. Právo hospodaření ke dni [datum] náleželo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec a číslo], jenž byl podřízen [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] právo hospodaření vykonával. K datu účinnosti zákona o přechodu do vlastnictví obcí, tj. k [datum] právo hospodaření vykonávala žalobkyně, čemuž dle žalobkyně svědčí i judikatura. Ve vztahu k třetí zákonné podmínce faktického hospodaření je dle názoru žalobkyně z hlediska hospodaření s péčí řádného hospodáře zcela irelevantní, zda bylo pachtovné vybíráno či nikoliv. Žalobkyně s předmětnými pozemky pak hospodařila prostřednictvím žalovaných. Vybírání pachtovného by pak pro žalobkyni představovalo větší ekonomické zatížení než výnos. Žalobkyně namítla vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Žalobkyně dále uvedla, že právo stavby nemůže být vydrženo, když po jeho zániku se stavba převádí za náhradu vlastníkovi pozemku. Žalovaní nevydrželi vlastnické právo. Námitka promlčení je též podle žalobkyně nedůvodná, žalobkyně stanovila její výši ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase a za žalované období bezdůvodné obohacení promlčeno nebylo.

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], neboť probíhalo řízení, v němž byla řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k předmětné stavbě). Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.

5. Žalobkyně dne [datum] doručila zdejšímu soudu částečné zpětvzetí žaloby, a to co do výše 6 900 Kč. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v tomto rozsahu zastavil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Soud se při svém jednání dne [datum] pokusil smířit, avšak ti setrvali na svých stanoviscích 7. Soud z provedených důkazů učinil následující zjištění.

8. Ze Smlouvy o stavebním právu včetně situačního plánku uzavřené podle zákona ze dne [datum] čís. 86 ř. z. se podává, že smlouva byla uzavřena dne [anonymizováno] [datum] mezi [příjmení] správním výborem v [obec] jménem fondu [anonymizována tři slova] jako majitele [anonymizována dvě slova] v [část obce], zapsaného ve vložce čís. [číslo] desek [anonymizováno] o [anonymizována tři slova] [anonymizováno] (dále již jen jako„ [příjmení] správní výbor“), s Družstvem. [příjmení] správní výbor zřídil Družstvu stavební právo stavby na části pozemku zemského statku č.k. [číslo] v [část obce], zapsaného ve vložce čís. [číslo] desk zemských, za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty dle podmínek Smlouvy [ulice] právo bylo zřízeno na 80 let, kdy tato doba počíná dnem, kdy dojde příslušnému soudu žádost za vklad stavebního práva. V katastru nemovitostí je zaznamenáno právo stavbu na dobu od [datum] do [datum]. Družstvo se zavázalo platit počínaje dnem [datum] pachtovné (činži stavební) v částce 1 200 Kč, a to čtvrtletně. [příjmení] správní výbor si vyhradil právo počínaje [anonymizována dvě slova] [rok] zvyšovat stavební činži o 10 % každých 10 let. Strany si dále sjednaly, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu. [příjmení] fond pak měl zaplatit odškodné ve výši plné jich hodnoty v době přechodu s tím, že odškodnění nesmí být větší, než činí skutečně vynaložené náklady za provedení staveb, schválených dle této Smlouvy Zemským správním výborem.

9. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že byl poskytnut list vlastnictví [číslo] [územní celek], okres [obec a číslo], přičemž se jedná o ručně vedený list vlastnictví [anonymizována dvě slova] – Národní výbor [anonymizováno] [obec], [územní celek], okres [obec a číslo]. Na straně [číslo] jsou zapsány předmětné pozemky v oddíle s nadpisem„ PRÁVO STAVBY“.

10. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že se do listu vlastnictví [číslo] začalo zapisovat v roce 1964 a zápis byl ukončen v roce 2001.

11. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že katastrální úřad zamítl návrh žalobkyně na vklad, kterým se mimo jiné domáhala výmazu práva stavby, neboť navrhovaný vklad nenavazoval na dosavadní zápisy v katastru. [anonymizována dvě slova] v rozhodnutí taktéž konstatoval, že budova [adresa] na pozemku [parcelní číslo] nebyla podle dosavadních zápisu v katastru ke dni zápisu práva stavby uplynutím doby součástí práva stavby zřízeného pod [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], [anonymizováno] [číslo], přičemž k budově je evidováno svrchované vlastnické právo; i kdyby došlo k výmazu práva stavby, nemohla by se budova stát součástí pozemku [parcelní číslo], neboť k okamžiku zániku práva stavby nebyla jeho součástí a měla svého vlastníka, resp. spoluvlastníky.

12. Z dopisu právní zástupkyně žalovaných ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaní informovali žalobkyni, že provedli úhradu smluvního pachtovného dle smlouvy o stavebním právu ze dne [anonymizováno] [datum], a to za roky [rok] a [rok] v celkové výši 14 838,72 Kč, avšak tyto provedli pouze z opatrnosti, jinak nadále trvají na tom, že veškeré nároky vznášené žalobkyní jsou plně neoprávněné a nedůvodné.

13. Z předpisu náhrady za faktické užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ze dne [datum] vč. doručenek, soud zjistil, že žalobkyně za užívání pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo], v k. ú. [část obce] za období od [datum] do [datum] bez právního důvodu předepsala žalovaným částku 432 000 Kč, a to každému ve výši , tj. ve výši 216 000 Kč. Z výzvy k úhradě dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, včetně dodejky do datové schránky, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalované, aby částku 432 000 Kč žalobkyni uhradili nejpozději do 7 dnů od obdržení této výzvy.

14. Z dopisu právní zástupkyně žalovaných ze dne [datum] (bylo doplněno, že datum [datum] je uvedeno chybně s ohledem na to, že předmětem dopisu je reakce na dopis žalobkyně ze dne [datum]) soud zjistil, že žalovaní mají za to, že [anonymizováno] [obec] žádné právo k uplatnění náhrad za faktické užívání nemovitostí nepřísluší, jelikož do vlastnictví obcí žádné pozemky ani stavba nepřešly, což potvrzuje i rozhodnutí Katastrálního úřadu [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

15. Z dopisu právní zástupkyně žalovaných ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaným není zřejmé, z jakého titulu žalobkyně uplatňuje náhradu za faktické užívání Nemovitostí, že žalobkyně není aktivně legitimována, přičemž mají za to, že výzva žalobkyně je lichá i do co do výše požadované náhrady.

16. Z výpisu z katastru nemovitosti ze dne [datum] pro [územní celek], k. ú. [část obce], [list vlastnictví], a ze seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] ke dni [datum] soud zjistil, že ve vztahu k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jsou jako vlastníci zapsáni [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno], oba bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo].

17. Ze seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] ke dni [datum] soud zjistil, že ve vztahu k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] jsou jako vlastníci zapsáni [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno], oba bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo].

18. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že žalobkyně se touto žalobou domáhala rozhodnutí, že je vlastníkem stavby [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo], vše v [katastrální uzemí], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ Stavba“). Z obsahu bylo zjištěno, že dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva [anonymizováno] [číslo], ve znění dodatku ze dne [datum], mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a jejich dětmi [titul]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími, kdy předmětem prodeje byla pro každého kupujícího ideální stavebního práva se vším příslušenstvím, zejména s rodinným domem [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], zapsaného ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro [katastrální uzemí], že rozhodnutím Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum] o projednání dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], kdy do dědictví patřila ideální čtvrtina práva stavby zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy, byla dědičkou ze zákona zůstavitelova dcera, žalovaná [celé jméno žalované], že dne [datum] byla notářským zápisem č.j. [spisová značka], notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sepsána kupní smlouva, na základě které prodávající [příjmení] [příjmení] (vlastník dle smlouvy kupní ze dne [datum]) prodal rodinného domu [adresa] a pozemku číslo parcelní [číslo] a [číslo] žalované [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného], [datum narození], jakožto kupujícím, že ohlášením a prohlášením přechodu vlastnictví k nemovitostem ze dne [datum] hl. [územní celek] prohlašuje, že nabylo vlastnické právo k pozemku mimo jiné parc. [číslo] to dle zákona o přechodu do vlastnictví obcí, nemovitosti byly ve vlastnictví [země] a ke dni [datum] k nim příslušeno právo hospodaření Národnímu výboru [anonymizováno] [obec], jehož práva a závazky přešly na [anonymizováno] [část Prahy] o vlastnické právo k uvedenému pozemku není v [anonymizováno] veden spor, a že ke dni [datum] s nimi žalobkyně hospodařila a konečně, že dne [datum] byla uzavřena darovací smlouva mezi [jméno] [příjmení] (jako dárkyní) a [celé jméno žalované] (jako obdarovanou) s právem věcného břemene doživotního bezplatného užívání a požívání nemovitosti pro [jméno] [příjmení]; a zároveň v rozsahu jedné poloviny na budově [adresa], nacházející se na pozemku [parcelní číslo], na základě darovací smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného], [datum narození] (jako dárci) a [celé jméno žalovaného], [datum narození] (jako obdarovaným) s právem věcného břemene doživotního bezplatného užívání a požívání nemovitosti pro [celé jméno žalovaného], [datum narození], s tím, že rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] byl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí povolen. Žalobkyně dne [datum] učinila dotaz adresovaný katastrálnímu úřadu, na základě kterého požadovala informace o založení ručního listu 2 v k. ú. [část obce] a příp. informaci, od kterého roku bylo zapisováno na tento list. Na to odpověděl Katastrální úřad dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], tak, že list vlastnictví [číslo] v k. ú. [část obce] byl založen [anonymizováno] [číslo], zapisovat se tedy do něj začalo v roce 1964 a zápis byl ukončen v roce 2001. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, když na žalobkyni nepřešlo vlastnictví k pozemkům a stavbě z důvodu nesplnění třetí podmínky dle § 1 odst. 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí. Dovolání žalobkyně bylo Nejvyšším soudem České republiky usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], odmítnuto. Ve věci žalobkyně podala ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. [ústavní nález], odmítnuta s tím, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

19. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že se žalobkyně touto žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku ve výši 918 000 Kč s příslušenstvím za faktické užívání Nemovitostí. Žalovaní se k tomuto vyjádřili, že není zjevné, z jakého důvodu žalobkyně náhradu požaduje, neboť žalovaní jsou a byli vlastníky Nemovitostí. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že [příjmení] správní výbor vyslovil ochotu zrušit stavební právo vložené na části pozemku č. k. [číslo] v [část obce] (rozděleného na parcely [číslo] – zahrady) a odprodat jednotlivé parcely přímo členům anebo Družstvu za cenu 80 Kč za 1 čtvrteční sáh, a to za souhlasu vlády, což bylo sděleno Družstvu dopisem ze dne [datum] (vyjádření [příjmení] správního výboru [číslo] ze dne [datum]). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], byla žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, když na žalobkyni nepřešlo vlastnictví k pozemkům a stavbě z důvodu nesplnění třetí podmínky dle § 1 odst. 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí.

20. Provedení důkazu označeného jako znalecký posudek [číslo] soud zamítl, z dosud provedených důkazů měl skutkový stav za dostatečně zjištěný a provedení výše uvedeného důkazu má soud za nadbytečné i s ohledem na jeho posouzení skutkového závěru.

21. Rovněž soud žalobkyni neposkytl lhůtu k doplnění tvrzení a dokazování, o níž žádala, a to s ohledem na délku řízení a dostatečně zjištění skutkový stav ve věci.

22. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

23. Dne [anonymizováno] [datum] byla mezi [příjmení] správním výborem v [obec] jménem fondu [anonymizováno] zemských statků, jako majitelem zemského statku v [část obce], a Družstvem pro postavení úřednických a dělnických domků uzavřena Smlouva o stavebním právu na části pozemku zemského statku č. k. [číslo] v [část obce], zapsaného ve vložce čís. [číslo] desek zemských, za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty dle podmínek smlouvy. [ulice] právo bylo zřízeno na dobu 80 let. Družstvo se zavázalo platit čtvrtletní pachtovné (stavební činži), a to od [datum]. Dále bylo ujednáno, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu, který měl zaplatit odškodné. Družstvo dne [datum] uzavřelo smlouvu trhovou s [role v řízení] [jméno] a [jméno] [příjmení], kterým odevzdalo stavební právo k pozemku č. kat. [číslo] role v [část obce]. Na listu vlastnictví [číslo] [územní celek], okres [obec a číslo] jsou vedeny předmětné pozemky ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] – Národního výboru [anonymizována dvě slova]. [obec]. [role v řízení] [příjmení] převedli kupní smlouvou ze dne [datum] ideální stavebního práva se vším příslušenstvím, zejména s rodinným domem [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], zapsaného ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro [katastrální uzemí], na [anonymizována dvě slova] [titul]. [jméno] [příjmení] a ideální stavebního práva se vším příslušenstvím, zejména s rodinným domem [adresa] v [obec a číslo] – [část obce] na svoji dceru [jméno] [příjmení]. V řízení o projednání dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], se dědičkou ideální 1/4 práva stavby ze zákona stala zůstavitelova dcera, žalovaná [celé jméno žalované] [titul] [příjmení] [příjmení] následně kupní smlouvou ze dne [datum] prodal žalované [celé jméno žalované] a jejímu [role v řízení], [celé jméno žalovaného], svůj podíl o velikosti ideální stavebního práva. [role v řízení] žalované, paní [jméno] [příjmení] následně darovací smlouvou ze dne [datum] převedla svůj podíl v rozsahu jedné čtvrtiny na budově [adresa], nacházející se na pozemku [parcelní číslo], rovněž na žalovanou [celé jméno žalované], zatímco žalovaná se svým [role v řízení] svůj podíl v rozsahu jedné poloviny na budově [adresa], nacházející se na pozemku [parcelní číslo], převedli na základě darovací smlouvy ze dne [datum] na [anonymizována dvě slova], žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Žalobkyně je zapsána jako vlastník předmětných pozemků s tím, že jako nabývací titul je uveden vznik práva ze zákona o přechodu do vlastnictví obcí. Ohlášení přechodu vlastnického práva podala žalobkyně u katastrálního úřadu [okres] dne [datum], listinou ze dne [datum]. V části [anonymizováno] je zapsáno právo stavby na období [datum] do [datum] k předmětným pozemkům. Žalobkyně dne [datum] podala návrh na vklad vlastnického práva ke stavbě, který jí byl Katastrálním úřadem pro [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] zamítnut dne [datum].

24. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce zhodnotil následovně.

25. Na projednávanou věc soud aplikoval zákon o přechodu do vlastnictví obcí, aby bylo možné zjistit, zda se žalobkyně ke dni [datum] stala vlastníkem stavby, která se na pozemku nachází, resp. zda na ni přešlo vlastnické právo zákonem stanoveným způsobem.

26. Dle § 1 odst. 1 o přechodu do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

27. Dle § 8 o přechodu do vlastnictví obcí, pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do [datum] uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den [datum] za den přechodu vlastnického práva na stát.

28. Soud se proto nejprve zaobíral otázkou aktivní legitimace žalobkyně, tedy, zda se žalobkyně stala vlastníkem pozemku a stavby, za jejíž faktické užívání požaduje náhradu.

29. Pro přechod některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí musely být splněny kumulativně všechny 3 podmínky uvedené v ust. § 1 odst. 1 zák. o přechodu do vlastnictví obcí, viz nález Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] konkrétně: 1) musí jít o majetek, který ve stanovené době náležel [země], 2) ke dni [datum] měl k tomuto majetku právo hospodaření právní předchůdce obce – národní výbor, a za 3) s tímto majetkem obce ke dni [datum] hospodařily.

30. Vlastnické právo k předmětnému pozemku a kontinuita jeho přechodu ze [anonymizována dvě slova] na právní nástupce vyplývá z ust. § 9 odst. 2 zákona č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v [anonymizována dvě slova] dle kterého jmění, fondy i závazky [anonymizována dvě slova] přešly do vlastnictví státu a do správy státní; dle ust. § 149 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., dle kterého byl vymezen národní majetek, který je zásadně v rukou státu s tím, že části národního majetku, které nejsou celostátního významu a slouží veskrze nebo převážně obyvatelstvu některého správního celku (obce, okresu, kraje), mohou být v rukou svazků lidové správy (komunální vlastnictví); dle ust. § 29 a § 31 zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů dle kterého správu národního majetku i majetku lidové správy převzaly národní výbory; byly povolány, aby udržovaly a zvelebovaly národní majetek svěřený do správy. Národní výbor mohl nemovitý národní majetek jemu svěřený i zcizit, zatížit nebo pronajmout/propachtovat. Dle ust. čl. 4 odst. 4 a čl. 7 úst. zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci byl vlastnictvím [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] majetek ve státním vlastnictví, který sloužil k zabezpečování jejích úkolů v oblastech svěřených do její působnosti a vlastnictvím [země] a vlastnictvím [země] byl ostatní majetek ve státním vlastnictví. Do působnosti [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] patřila zahraniční politika, uzavírání mezinárodních smluv s výjimkou těch, jejichž uzavírání patří do působnosti [země] a [země], zastupování [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v mezinárodních vztazích a rozhodování o otázkách války a míru, obrana a ekonomické zabezpečení obranyschopnosti [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s výjimkou civilní ochrany obyvatelstva, měna, federální státní hmotné rezervy, federální zákonodárství a správa v rozsahu působnosti federace a kontrola činnosti federálních orgánů.

31. Na základě výše uvedených zákonných ustanovení má soud za to, že bez ohledu na to, kdy byl založen list vlastnictví [číslo] na kterém je jako vlastník předmětných pozemků uveden [anonymizováno] stát – Národní výbor hl. m [obec], se předmětný pozemek nestal vlastnictvím [obec] a [anonymizována tři slova], neboť nijak nesouvisel s úkoly svěřenými do působnosti [obec] a [anonymizována tři slova] (do které patřila zahraniční politika a uzavírání mezinárodních smluv) a byl tak ve vlastnictví [země].

32. Soud má za prokázané, že první dvě podmínky pro přechod vlastnického práva ze státu na obec byly splněny, neboť předmětné pozemky byly ve vlastnictví [země] a (jak uvedeno výše) a právo hospodaření příslušelo Národnímu výboru hl. m. [obec], jak bylo zjištěno z listu vlastnictví [číslo] jak vyplývá z kontinuity přechodu vlastnického práva popsaného v předchozích odstavcích.

33. Ohledně splnění třetí a poslední podmínky pro přechod vlastnického práva na žalobkyni bylo nutné se zabývat výkladem pojmu hospodaření. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde je ustáleně interpretováno, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce (k tomu srov. § 68 odst. 1 zákona o obcích), ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také reálně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Jistě přitom nemusí jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale i v ostatním právním smyslu, zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, či možnost uvedené věci pronajmout.

34. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 600/11 ze dne [datum], nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 185/96, usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1399/11 nebo usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2566/14 dovodil, že„ právo hospodaření“ je pojmem, jenž byl v zákoně č. 109/1964 Sb., hospodářském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ zákon č. 109/1964 Sb.“), a ve vyhlášce [číslo] Sb., o hospodaření s národním majetkem (ve znění vyhlášek [číslo] Sb. a [číslo] Sb.), použit v obdobném významu, jako původní pojem„ správa“. Proto i pojem„ hospodaření“, který sice není právem definován, je třeba odvodit z citovaných předpisů, kde se organizacím ukládá hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření, přičemž umožňovala též dočasné užívání jinou organizací nebo i občany. Pojem„ hospodaření“ ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí lze chápat jako opozici k pojmu„ právo hospodaření“, a to v tom smyslu, že„ právo hospodaření“ představuje určitou formální podmínku, zatímco„ hospodaření“ podmínku materiální, coby faktické užívání majetku. Zákonodárce vyjádřil vůli převést do vlastnictví obce podle § 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů, k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Dle ust. § 73 odst. 1 zák. č. 109/1964 Sb.:„ Organizace, která vykonává právo hospodaření s pohledávkou státu, je povinna pečovat o to, aby všechny povinnosti dlužníka byly včas a řádně splněny, popřípadě, aby pohledávka státu byla včas uplatněna u příslušných orgánů a aby rozhodnutí těchto orgánů byla včas vykonána.“. [příjmení] žalobkyně mohla být ve věci úspěšná, bylo třeba, aby v řízení tvrdila a prokázala též skutečnost, že k rozhodnému datu s předmětným pozemkem také reálně hospodařila. Žalobkyně tvrdila, že reálně hospodařila prostřednictvím žalovaných.

35. Institut práva hospodaření, založený hospodářským zákoníkem č. 109/1964 Sb., stál na principu tzv. věcné příslušnosti ke správě; tento princip byl v zákoně vyjádřen zásadou, že právo hospodaření vykonává zásadně ta organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží (§ 65 odst. 1). Tato zásada stála nad příslušným úředním rozhodnutím o zřízení práva hospodaření (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž byly uvedené závěry přiměřeně aplikovány právě v poměrech zákona o přechodu do vlastnictví obcí). Právní úprava týkající se v minulosti (a ke dni účinnosti zákona o přechodu do vlastnictví obcí) účinných tzv. primárních (hlavních) užívacích institutů k pozemkům ve vlastnictví státu, umožňovala výslovně u práva hospodaření s národním majetkem a u osobního užívání pozemků možnost vzniku tzv. odvozených užívacích práv – konkrétně dočasného užívání pozemku.

36. V daném případě Nemovitosti k rozhodnému dni – tedy k [datum] – reálně užívali žalovaní, resp. jejich právní předchůdci. Činili tak přitom nikoliv na základě svěření pozemků do dočasného užívání ze strany národního výboru vykonávajícího právo hospodaření, nýbrž na základě vlastního práva stavby vzniklého podle zákona [číslo] ř. z., které k rozhodnému dni trvalo. Ze smlouvy o stavebním právu ze dne [datum] vyplývá, že smlouva byla sjednána jako úplatná ve smyslu ust. § 3 odst. 2 zákona č. 86/1912 ř. z., o stavebním právu a jednalo se tedy o synallagmatický vztah. Pachtovné navíc bylo možno zvýšit každých 10 let o 10 %. Význam povinnosti k úhradě ročního pachtovného je pak zřejmý ze skutečnosti, že pro nesplnění této povinnosti po dobu dvou let mělo stavební právo zaniknout. Povinnost platit pachtovné včetně 5 % úroku z prodlení byla navíc sjednána jako věcné břemeno stavebního práva. Soud má za to, že řádný hospodář by měl zájem na tom, aby pobíral příjem z majetku, který spravuje. Soud nepovažuje argument žalobkyně, že výše pachtovného by nepokryla náklady na jeho výběr, za relevantní, když žalobkyni ani její právní předchůdkyně v minulosti, svého práva nevyužila, a pokud snad žalobkyně považuje původně ujednanou částku za nemarkantní, mohla využít svého práva na zvýšení pachtovného a zejména pak svého práva na úhradu úroku z prodlení, když pachtovné nebylo hrazeno dlouhodobě. Dočasné užívání či ponechání věci do nájmu nemůže být chápáno jako faktické hospodaření, když proti němu nestojí odpovídající protiplnění ani jiná aktivita směřující k vymožení tohoto protiplnění. V tomto smyslu proto nelze aplikovat ani judikatorní závěry, jichž se žalobkyně dovolává na podporu svého stanoviska, že s předmětnými pozemky fakticky hospodařila prostřednictvím žalovaných, resp. jejich právních předchůdců. Existence žalobkyně namítaného hospodaření Národního výboru [anonymizováno] [obec] formou„ dočasného přenechání do užívání zřízením práva stavby“, tedy institutu, jehož znakem je užívání za úplatu, je totiž vyloučena skutečností, že ze strany Národního výboru [anonymizováno] m [obec] bylo sice respektováno právo stavby, avšak nebylo požadováno, natož vymáháno, tomu odpovídající protiplnění. Pro závěr o hospodaření pak není ani dostačující to, že byla žalobkyně zapsána v evidenci nemovitostí jako vlastník, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kde se uvádí, že výpis z inventární knihy není důkazem o faktickém hospodaření, když žalobkyně nenaplnila ani základní požadavek na výkon správy, a sice vykonávat tuto s péčí řádného hospodáře. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani to, že žalovaní z opatrnosti provedli platbu smluvního pachtovného dle smlouvy o stavebním právu za roky 2018 a 2019 v celkové výši 14 838,72 Kč, přičemž žalobkyně sama se této úhrady ani nedomáhala.

37. Žalobkyně faktické hospodaření ke dni účinnosti zákona o přechodu do vlastnictví obcí neprokázala, a proto k naplnění třetí podmínky uvedené v ust. § 1 odst. 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí nedošlo. Jelikož musí být všechny podmínky splněny kumulativně, soud shrnul, že k přechodu vlastnického práva na žalobkyně nedošlo, neboť fakticky s Nemovitostmi nehospodařila.

38. Nad rámec uvedených zásadních závěrů soud dodává, že vzhledem ke zjištění, že na předmětných pozemcích byla na základě smlouvy o stavebním právu podle zákona [číslo] ř. z. zřízena stavba rodinného domku ve vlastnictví fyzických osob, by bylo rovněž namístě vyložit ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. tak, že předmětné pozemky nebyly způsobilým předmětem přechodu věcí z vlastnictví [země] podle citovaného zákona.

39. Podle § 2 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., do vlastnictví obcí přecházely pozemky nezastavěné, dále pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, s výjimkou pozemků, k nimž bylo zřízeno právo osobního užívání pozemků. Osobní užívání pozemků se do účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., kterým byl novelizován občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák“.) ke dni [datum], řídilo § 198 an. obč. zák. Jednalo se o pozemkově právní užívací institut, jehož prostřednictvím docházelo k realizaci obsahu vlastnického práva státu fyzickými osobami – občany. Jednalo se o užívací institut účelově vázaný k výstavbě rodinného domku, garáže, rekreační chaty, domu s byty v osobním vlastnictví a ke zřízení zahrady. Pojmovým znakem práva osobního užívání pozemku byla trvalost a děditelnost (S účinností k [datum] pak došlo na základě § 872 odst. 1 obč. zák. k ex lege transformaci práva osobního užívání pozemků na vlastnické právo k pozemku, který byl jeho objektem.).

40. Ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. byl tedy vyjádřen zřetelný úmysl zákonodárce ohledně pozemků zastavěných rodinnými domky (vzhledem k účelové vázanosti institutu k výstavbě budov v osobním vlastnictví fyzických osob za účelem uspokojování bytové potřeby); úmysl zákonodárce tedy zjevně směřoval k zachování vlastnického práva státu a existujících uživatelských vztahů ve prospěch fyzických osob – občanů, kteří zřídili stavbu na pozemku ve vlastnictví státu na základě titulu opravňujícího je ke zřízení stavby na cizím (státním) pozemku.

41. Vzhledem k tomu, že právo stavby, které svědčilo do svého zániku žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, odpovídá z hlediska účelu právní úpravě práva osobního užívání pozemků (když právo stavby podle zákona [číslo] ř. z., zákona č. 88/1947 Sb., a zákona [číslo] se v atributu realizace obsahu vlastnického práva k pozemku fyzickými osobami – občany za účelem uspokojování bytové potřeby shoduje s institutem práva osobního užívání pozemků podle § 198 an. obč. zák.), dospěl odvolací soud k závěru, že výjimka upravená v § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. se (přes výslovné označení pouze podstatně rozšířenějšího insitutu práva osobního pozemků) vztahuje i na předmětné pozemky, na nichž byla zřízena stavba rodinného domku ve vlastnictví fyzických osob na základě práva stavby.

42. Žalobkyně tak není legitimována k podání žaloby, neboť není vlastníkem Nemovitostí 43. Námitku promlčení práva žalobkyně na určení vlastnického práva, kterou vznesli žalovaní, soud posoudil jako nedůvodnou, neboť a to dle § 629 odst.1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalovaní namítali, že pokud by vůbec žalobkyni příslušeno právo na vydání bezdůvodného obohacení, je již jako celek promlčeno, neboť žalobkyně své právo mohla uplatnit poprvé dne [datum], avšak učinila tak až v [anonymizováno] [rok]. S tím však soud nesouhlasí, neboť jde o dílčí plnění a je třeba námitku posoudit za jednotlivá období. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Běh tříleté objektivní tříleté promlčení lhůty počal běžet u 1.dne nároku ode dne [datum] a by skončil dne [datum] v případě nejstaršího dílčího plnění. Subjektivní povědomost pro běh lhůty objektivní dle § 638 o.z., tedy vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 o.z.), byla žalobkyni známa již u 1. dne běhu lhůty.

44. K otázce vydržení a mimořádného vydržení vlastnického práva, soud podává, že je třeba postupovat dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost] a pro období od [datum] se aplikuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 3028 (nového) občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] uvádí, že obec může být v dobré víře, že na ni přešlo vlastnické právo k nemovitostem podle zákona o přechodu do vlastnictví obcí, i tehdy, ukáže-li se později, že nebyly naplněny veškeré podmínky citovaným zákonem vyžadované. Při zkoumání, zda obec (jež se ujala držby nemovitosti v přesvědčení, že ji nabyla do vlastnictví podle zákona o přechodu do vlastnictví obcí) byla„ se zřetelem ke všem okolnostem“ v dobré víře, že se stala vlastnicí na základě tohoto zákona (který současně představuje titul, o který se držba opírala), je třeba zvážit, zda obec byla v dobré víře ohledně vlastnictví státu (tedy že její omyl o tom, že stát je vlastníkem, byl omluvitelný) a zda byla v dobré víře, že byly splněny podmínky stanovené zákonem o přechodu do vlastnictví obcí pro přechod věci do jejího vlastnictví, a tedy zkoumat, zda případný omyl obce byl v těchto směrech omluvitelný či nikoliv. Držitelem věci je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní. Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (ust. § 134 odst. 1 obč. zák.) Nejvyšší soud též opakovaně uvedl, že„ pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi - prvek subjektivní) a faktické ovládání věci - panství nad věcí (corpus possessionis - prvek objektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí (resp. vykonává obsah práva vlastnického, které bývá pojímáno jako právní panství nad věcí). Jinak řečeno, držitelem je jen ten, kdo fakticky ovládá věc a chová se k ní jako vlastník. To předpokládá zpravidla akt uchopení držby; jestliže pak držitel pozemek neužívá, ale užívá jej někdo jiný, je třeba, aby uživatel - detentor - tak činil na základě svolení držitele (zpravidla založeného právním jednáním, např. smlouvou nájemní) a pro něj (tzv. držba vykonávaná zástupcem). Je třeba, aby se detentor choval k držiteli jako k vlastníkovi, např. platil mu sjednané nájemné apod.

45. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] pod sp. zn. [ústavní nález], v němž řešil otázku, zda byly splněny podmínky pro přechod pozemků podle § 1 odst. 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí na obec, a pokud tomu tak nebylo, zda tato okolnost mohla mít vliv na jeho dobrou víru a tím i na (ne) možnost nabytí těchto pozemků vydržením z jeho strany, poukázal na to, že i z jeho nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], je zřejmé, že podmínka faktického hospodaření nebyla interpretačně ustálená (oscilovala od toho, že postačuje prostá evidence majetku, až po kritérium fakticity užívání, k němuž se následně přiklonil i Ústavní soud). V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] pak Nejvyšší soud konstatoval, že pokud byl za splnění dalších podmínek podán návrh na zápis vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí před tím, než byl vydán citovaný nález Ústavního soudu ze dne [datum] pod sp. zn. [ústavní nález], není zjevně nepřiměřená úvaha, že je právní omyl ohledně splnění podmínky hospodaření dle § 1 odst. 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí omluvitelný. V projednávané věci žalobkyně katastrálnímu úřadu ohlásila, že se ve smyslu zákona o přechodu do vlastnictví obcí stala vlastníkem předmětných pozemků až několik let po výše uvedeném stěžejním rozhodnutí Ústavního soudu. Žalobkyně nemohla být objektivně v dobré víře o tom, že je vlastníkem předmětných pozemků, neboť žalobkyně zjevně od roku [rok] až do doby podání tohoto návrhu na katastr nemovitostí ([rok]) nečinila cokoliv, z čeho by bylo možné dovodit hospodaření s pozemky (byť v omezené míře např. v podobě výběru pachtovného) či uchopení se držby. Žádný důkaz o tom, že by si v rozhodné době (v roce [rok]) byla žalobkyně alespoň vědoma toho, že jsou zde pozemky, které měly přejít z vlastnictví státu na obec, nebyl předložen.

46. Soud se zabýval otázkou, zda a kdy se žalobkyně chopila držby (řádné, poctivé a pravé držby). Žalobkyně tvrdila, že se držby chopila ke dni účinnosti zákona o přechodu do vlastnictví obcí, tj. ke dni [datum], k tomuto datu však žalobkyně nesplnila všechny 3 kumulativní podmínky stanovené § 1 odst. 1 zákona, když nevykonávala faktické hospodaření s pozemky, jak bylo dovozeno výše. V případě otázky mimořádného vydržení žalobkyní dle § 1095 o.z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Institut mimořádné držby promíjí prokázání právního důvodu. I při mimořádném vydržení je základním předpokladem držba, která žalobkyni, jak bylo výše popsáno, nesvědčí, rovněž potřebná 20 letá lhůta neuplynula, když její dobrá víra a držba byla narušena dopisem žalovaných z [datum], kteří vyjádřili nesouhlas, s tím, že by měla být žalobkyně vlastníkem nemovitostí, a proto nemohlo v daném případě k mimořádnému vydržení předmětných nemovitostí žalobkyní dojít.

47. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění třetí podmínky stanovené v ust. § 1 odst. 1 zákona o přechodu do vlastnictví obcí, konkrétně faktické hospodaření s pozemkem. Nevybírala pachtovné, ani jinak neprojevila ve vztahu k pozemku svou vůli, jako subjekt, na který mělo přejít vlastnické právo. O předmětné pozemky se žalobkyně začala prokazatelně zajímat nejdříve v roce [rok], kdy podala oznámení o přechodu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně současně majetek nedržela, jelikož nebylo prokázáno, zda a kdy mělo dojít k uchopení držby žalobkyní. Pouhé oznámení přechodu vlastnického práva do [anonymizováno] není uchopením držby, stejně tak pouhé nabytí účinnosti zákona o přechodu do vlastnictví obcí nezakládá držbu pozemků, na které se jeho ustanovení mohou vztahovat. Přechod vlastnického práva dle zákona o přechodu do vlastnictví obcí, vydržení ani mimořádné vydržení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] tak žalobkyně neprokázala, její aktivní legitimace v řízení tak není dána a její nedostatek vedl k zamítnutí žaloby.

48. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

49. Nad rámec výše uvedeného soudu uvádí, žalovaní ve své argumentaci rovněž namítali vydržení vlastnického práva k Nemovitostem. Proto se dále soud zabýval otázkou vydržení vlastnictví stavby a pozemků samotných žalovanými. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se žalovaní, resp. jejich právní předchůdci se smlouvou trhovou ze dne [datum] stali vlastníky domu a současně nabyli právo stavby. Žalovaní se tak na základě vydržení vlastnického práva podle § 134 obč. zák., ve znění účinném ke dni [datum], stali vlastníky nejen předmětné stavby (této dle smlouvy trhové), ale i pozemků. Vydržecí doba tak podle názoru soudu počala v souladu s ust. § 134 odst. 3 obč. zák. (podle kterého se do vydržecí doby započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce) běžet ohledně domu již dnem [datum], když právní předchůdci žalovaných jej oprávněně drželi a k vydržení vlastnického práva k předmětnému domu tak došlo dnem [datum]. Pokud jde o pozemky, žalovaní si po celou dobu byli vědomi vlastnictví pozemků socialistickým státem, posléze státem, a tyto tedy dle § 134 obč. zák. účinného k datu vydržení vlastnictví stavby, vydržet nemohli.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v částce 121 212,96 Kč. Soud zohlednil, že řízení bylo zastaveno co do částky 6 900 Kč, přičemž částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně svým zpětvzetím žaloby (k němuž nedošlo z důvodu na straně žalovaných). V souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. je tedy povinna hradit náklady zastavené části řízení. Vyčíslené náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 432 000 Kč sestávající z částky 10 060 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., která je vzhledem k tomu, že právní zástupkyně zastupovala v tomto řízení dvě osoby, snížena dle § 12 odst. 4 a. t., o 20 % na částku 8 048 Kč za jednu osobu, proto přiznal soud za každý úkon 16 096 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení – [datum], replika žalovaných ze dne [datum], vyjádření žalovaných ze dne [datum], vyjádření žalovaných ze dne [datum], vyjádření žalovaných ze dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]), tj. celkem 96 576 Kč, dále šest paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každého zastupovaného účastníka, celkem 3 600 Kč (2 x 1 800 Kč), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 100 176 Kč ve výši 21 036,96 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalovaných a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Soud žalovaným nepřiznal odměnu za úkon – závěrečný návrh ve věci, když tento úkon je již subsumován v úkonu účasti na jednání soudu dne [datum], kde byl tento návrh též přednášen.

Poučení