21 C 265/2021-75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 30 129,70 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 276,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 276,99 Kč ve výši 10 % ročně od 2. 4. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 14 449,71 Kč, úroku ve výši 10,35 % ročně z částky 29 726,70 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 14 449,71 Kč ve výši 10 % ročně od 2. 4. 2020 do zaplacení, a částky 403 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 679,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 24. 3. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 129,70 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o [anonymizována dvě slova] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 6. 10. 2016 s tím, že dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 29 726,70 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 29 726,70 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, ze smluvní pokuty ve výši 403 Kč a obvyklého úroku ve výši 10,35 % ročně z částky 29 726,70 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný neuznal nárok žalobkyně a navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že předmětná smlouva je neplatná, neboť v ní sjednaný úrok 102,85 % ročně a RPSN 98,56 % se zjevně příčí dobrým mravům. Dále smlouva obsahuje celou řadu zjevně nepřiměřených sankčních ujednání. Spolu s předmětnou smlouvou byla uzavřena i [anonymizováno] smlouva, na jejímž základě byl vydán nezpůsobilý exekuční titul – [anonymizována dvě slova] rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení]. Pro vymožení pohledávky ze smlouvy byla vedena na základě [anonymizována dvě slova] u Obvodního soudu pro Prahu 10 exekuce, která byla zastavena pro nepřípustnost právě pro rozpor smlouvy o úvěru s dobrými mravy a z toho plynoucí neplatnost smlouvy úvěrové i rozhodčí. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí jeho schopnost poskytnutý [anonymizována dvě slova] splácet. Rovněž vznesl námitku promlčení žalobou uplatněné pohledávky s odůvodněním, že si žalobkyně již v době uzavírání smlouvy musela být vědoma toho, že je tato smlouva neplatná. Následně si žalobkyně nechala vydat [anonymizováno] nález v podstatě stálým [anonymizováno] soudem nezřízeným zákonem, který byl obchodním partnerem žalobkyně a byl na ní ekonomicky závislý (důvody pro tento závěr žalovaný podrobně rozvádí v podání ze dne 9. 11. 2021), pročež takové [anonymizováno] řízení a na něj navazující [anonymizováno] řízení nemohlo s ohledem na závěry aktuální judikatury Ústavního soudu vést ke stavení promlčecí doby.

3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 1/ Žalobkyně coby poskytovatelka [anonymizováno] úvěrů zastoupená úvěrovou poradkyní a žalovaný podepsali dne 6. 10. 2016 návrh na uzavření Smlouvy o [anonymizována dvě slova] [číslo] ([číslo]), který žalobkyně akceptovala dne 12. 10. 2016. Dopisem ze dne 13. 10. 2016, doručeným žalovanému dne 26. 10. 2016, žalobkyně žalovaného informovala, že jeho návrh na uzavření smlouvy byl schválen a že doručením tohoto dopisu došlo k uzavření Smlouvy o [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále též jen„ smlouva“) (prokázáno [anonymizováno] na uzavření Smlouvy o [anonymizována dvě slova] - číslo [anonymizováno] smlouvy [číslo], rukou nadepsáno [číslo] ze dne 6. 10. 2016, s akceptační doložkou z 12. 10. 2016, oznámením o schválení [anonymizováno] k č. SRÚ [číslo] ze dne 13. 10. 2016, dodejkou z 14. 10. 2016). Na základě této smlouvy žalobkyně dne 12. 10. 2016 poskytla žalovanému 45 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (prokázáno výpisem z účtu [anonymizována dvě slova], číslo výpisu [anonymizováno] za období 12. 10. 2016 pro účet [číslo], tabulkou přehled úhrad k číslu smlouvy [číslo]). Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši úrokové sazby 102,85 % ročně z poskytnuté částky ve 36 měsíčních splátkách po 3 104 Kč (celkem 111 744 Kč), splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce. Výše RPSN uvedená v návrhu na uzavření smlouvy činila 102,85 %, RPSN uvedená v oznámení o schválení [anonymizováno] činila 98,56 %. V případě splacení vždy prvních 18 splátek a následně vždy každých 24 splátek bylo ujednáno, že žalovanému bude [anonymizováno] vždy prodloužen a navýšen o 30 000 Kč, čímž bude celková částka splácená žalovaným navýšena o 74 496 Kč a doba trvání [anonymizováno] úvěru prodloužena o 24 měsíců, přičemž výpůjční úroková sazba a RPSN budou u [anonymizováno] činit 83,06 % (prokázáno [anonymizováno] na uzavření Smlouvy o [anonymizována dvě slova] - číslo návrhu smlouvy [číslo], oznámením o schválení úvěru k č. SRÚ [číslo] ze dne 13. 10. 2016 spolu se splátkovým kalendářem ke smlouvě o revolvingovém [anonymizováno] [číslo] z téhož dne). 2/ Součástí smlouvy byla Smluvní ujednání smlouvy o [anonymizována dvě slova] žalobkyně V01062015 podepsaná žalovaným (dále též jen„ SU“), kde v článku 12 –„ Sankce“ – si strany sjednaly (resp. žalobkyně předložila žalovanému k podpisu ve formulářové podobě a žalovaný podpisem odsouhlasil), že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o více než 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení o více než 30 dnů, vzniká žalovanému povinnost - nad rámec 8% smluvní pokuty za 15denní prodlení – zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky (čl. 12 SU). Smluvní pokuty dle čl. 12 jsou splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení (čl. 12 SU). V případě neuhrazení dvou splátek řádně a včas či v případě prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části o délce 60 dnů dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru (jistiny i smluvního úroku) a veškeré dosud nesplacené splátky se stávají součástí nové jistiny (včetně nesplaceného smluvního úroku), kterou je dlužník povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den následující po dni, kdy k zesplatnění [anonymizováno] došlo. V případě prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru se celá nová jistina úročí zákonným úrokem z prodlení (čl. 12 a [číslo] SU). Jestliže žalovaný po zesplatnění [anonymizováno] nezaplatí novou jistinu úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění [anonymizováno], vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné nové jistiny [anonymizováno] ve výši ke dni vzniku práva na tuto smluvní pokutu, přičemž tato smluvní pokuta je splatná v den následující po dni vzniku povinnosti žalovaného k její úhradě (čl. 12 a [číslo] SU). Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu [anonymizováno] do dne následujícího po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny [anonymizováno] za každý den prodlení, a to až do úplného zaplacení nové jistiny [anonymizováno], vedle smluvní pokuty dle čl. 12 SU (čl. 12 SU). Sjednané smluvní pokuty nemají vliv na právo žalobkyně požadovat náhradu škody (čl. 13 SU). Dále bylo ve Smluvních ujednáních uvedeno, že žalovaný dává žalobkyni souhlas vylepit na jakémkoli místě, kde se žalovaný zdržuje, kontaktní výzvu s upozorněním na existující dluh žalovaného po splatnosti, s jejímž obsahem se bude moci seznámit jakákoli osoba v místě jejího vylepení (čl. 13 SU) (prokázáno Smluvními ujednáními Smlouvy o revolvingovém [anonymizováno] žalobkyně V01062015 podepsanými žalovaným dne 6. 10. 2016). 3/ Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet [anonymizováno], a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databáze [příjmení] a hodnocení klienta. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 533 Kč, v hodnocení klienta byly měsíční náklady žalovaného uvedeny ve výši 12 924 Kč (osobní výdaje žalovaného 3 800 Kč, splátky u žalobkyně 5 124 Kč,„ nájemné, inkaso, doprava, ostatní“ 4 000 Kč), volné zdroje ke splácení činily 12 609 Kč. Dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný předložil kopii občanského průkazu a potvrzení od zaměstnavatele, naopak nepředložil doklady o dalších příjmech, výpis z bankovního účtu, doklad SIPO, vyúčtování za telefonní služby ani za elektřinu a plyn, je rozvedený, forma bydlení vlastní, inkaso nedoloženo (prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného, potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 10. 10. 2016, výplatními lístky žalovaného od [právnická osoba] za období květen až srpen 2016, hodnocením klienta – žalovaného ke smlouvě [číslo] výpisem záznamů z registru [příjmení] žalovaného). Žalobkyně soudu předložila i výpis z účtu žalovaného za období od 9. 9. do 7. 10. 2016, ze kterého je patrná příchozí mzda od [právnická osoba], nicméně téměř veškeré další pohyby na účtu jsou ve výpisu začerněny. Počáteční zůstatek činí - 454,69 Kč a konečný zůstatek - 218,92 Kč (prokázáno výpisem z účtu [číslo] od Komerční banky, datum výpisu 7. 10. 2016, číslo výpisu 10). Žalobkyně k tomu u jednání uvedla, že výpisy začerňuje při uzavírání smlouvy za účelem ochrany osobních údajů klientů. V podání ze dne 30. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že na základě shora uvedených údajů provedla tzv. scoring žalovaného (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného [anonymizováno]. Žalobkyně prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Při posouzení výdajů žalovaného na výživu a základní potřeby ve výši 3 800 Kč vyšla žalobkyně z životního minima 3 410 Kč, výdaje na„ nájemné, inkaso, dopravu a ostatní“ ve výši 4 000 Kč uvedl žalovaný, žalobkyně uvedla, že nemá jak tuto částku ověřit a považuje ji za přiměřenou. 4/ Žalovaný uhradil žalobkyni po uzavření smlouvy dvě splátky ve výši 3 104 Kč (prokázáno kartou klienta – žalovaného a tabulkou s přehledem úhrad k číslu smlouvy [číslo]). Žalobkyně dne 24. 2. 2017 vyúčtovala žalovanému 13% smluvní pokutu z dlužné 3. splátky ve výši 403 Kč fakturou [číslo] splatnou dne 6. 3. 2017 (prokázáno předmětnou fakturou). Jelikož se žalovaný s úhradou splátky dostal do prodlení o délce 60 dnů, žalobkyně zesplatnila celou dlužnou částku (prokázáno předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 6. 4. 2017, adresovanou žalovanému, včetně podacího archu České pošty ze dne 6. 4. 2017). 5/ [anonymizováno] nálezem rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 1. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne 17. 8. 2017 a vykonatelnosti dne 21. 8. 2017, byl přiznán žalobkyni nárok ze shora uvedené smlouvy, a sice jistina 52 615 Kč, úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 24. 4. 2017 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 102,85 % ročně z částky 44 233,70 Kč od 28. 3. 2017 do zaplacení, smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z částky 52 212 Kč od 28. 3. 2017 do zaplacení s tím, že smluvní pokuty je žalovaný povinen zaplatit v maximální výši 0,5 x 45 000 Kč, a náklady řízení ve výši 9 618,40 Kč. [anonymizováno] řízení bylo zahájeno 24. 4. 2017 (prokázáno uvedeným [anonymizováno] nálezem). Žalobkyně coby oprávněná zahájila dne 10. 10. 2017 vůči žalovanému coby povinnému na základě uvedeného [anonymizováno] nálezu exekuční řízení. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 4. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], exekuci zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu pro nedostatek pravomoci rozhodce [příjmení] k vydání exekučního titulu z důvodu absolutní [anonymizováno] předmětné smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Zastavení exekuce bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. [číslo jednací] (prokázáno předmětnými rozhodnutími, jež nabyla právní moci dne 23. 2. 2021, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti). Před zastavením exekuce bylo na jejím základě exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] vymoženo a žalobkyni vyplaceno dne 1. 4. 2020 celkem 23 515,01 Kč (prokázáno kartou klienta – žalovaného a tabulkou s přehledem úhrad k číslu smlouvy [číslo]).

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil (vyjma několika dílčích zjištění uvedených níže) žádné skutečnosti rozhodné pro projednávanou věc. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

5. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“).

6. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona o [anonymizována dvě slova], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 102,85 % ročně, rovnající se nominální úrokové sazbě 72,86 % ročně (k tomu viz vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, výpočet úroků, splátek a úspor ze splátky 3 104 Kč) z poskytnuté částky ve 36 měsíčních splátkách po 3 104 Kč (celkem 111 744 Kč), splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2016. Výše RPSN uvedená v návrhu smlouvy činila 102,85 %, výše RPSN uvedená v oznámení o schválení [anonymizováno] činila 98,56 % RPSN přepočítaná kalkulačkou na internetových stránkách finančního arbitra činí v případě zadání data 12. 10. 2016 (datum čerpání [anonymizováno]) jako data uzavření smlouvy 98,91 %, v případě zadání data 26. 10. 2016 (datum doručení oznámení o schválení úvěru žalovanému) jako data uzavření smlouvy 103,8 %. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 9 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova]. Prokázala zkoumání příjmové, nikoli však výdajové stránky schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ačkoli si vyžádala od žalovaného výpisy z účtu, pohyby na účtu v nich uvedené nezkoumala, dokonce je začernila, byť by z nich pravděpodobně vyplývala např. skutečná výše nákladů žalovaného na bydlení, o které tvrdila, že ji nemá jak ověřit. Nijak nezohlednila, že počáteční zůstatek na výpisu z účtu předloženém žalovaným činil - 454,69 Kč a konečný zůstatek - 218,92 Kč. Výdaje na„ nájemné, inkaso, doprava, ostatní“ v hodnocení klienta byly vyplněny paušální částkou 4 000 Kč, výdaje na běžné živobytí částkou 3 800 Kč, jež zjevně neodráží společenskou realitu (k tomu, že tyto údaje ve většině případů vyplňovala sama žalobkyně, resp. spotřebitelé na popud žalobkyně, viz vyjádření žalovaného z 5. 10. 2021 na č. l. 41 a usnesení [název soudu] ze dne 19. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne 5. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], a usnesení [anonymizováno] soudu ve [obec] ze dne 23. 10. 2019, č. j. [číslo jednací]). Výdaje na bydlení, služby s ním spojené a dopravu po [obec] jsou ve většině případů u průměrné osoby výrazně vyšší než 4 000 Kč, rovněž náklady na výživu 3 800 Kč jsou nepřiměřeně nízké a je zjevné, že ve většině případů neodpovídají skutečnosti. Poukazuje-li žalobkyně na částky životního minima, tak pro účely řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nelze vyjít toliko z těchto částek, poskytovatel úvěru má zkoumat reálné výdaje spotřebitele (plynoucí např. z předložených výpisů z účtů). Je zcela nereálné očekávat, že si průměrná osoba vystačí s částkou životního minima po dobu 36 měsíců splácení úvěru. Usnadňovat si (ne-li obcházet) takovýmto způsobem zákonnou povinnost nelze (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle něhož je sice možné využívat i veřejně dostupné informace, jako jsou údaje o životním a existenčním minimu, tyto je však nutné porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Jelikož žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, je již jen z tohoto důvodu smlouva dle § 9 odst. 1 zákona absolutně neplatná.

18. Dále je smlouva absolutně neplatná dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Z judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a vyloučit všechny klauzule uznané za zneužívající, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné. (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 21. 4. 2016 ve věci [příjmení] proti [právnická osoba]) V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13 EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. Vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah.

19. Zdejší soud se zabýval s ohledem na výši smluvních pokut a smluvního úroku z poskytnuté částky souladem všech smluvních ujednání (smlouvy jako celku) s dobrými mravy a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je s dobrými mravy zjevně v rozporu. V projednávané věci účastníci uzavřeli smlouvu o [anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši cca 100 % a celkem měl žalovaný za dobu 36 měsíců vrátit žalobkyni částku 111 744 Kč. Ve smlouvě o [anonymizováno] byla současně sjednána i smluvní pokuta 8 % z dlužné splátky v případě více než 15denního prodlení s úhradou splátky, pro případ více než 30denního prodlení šlo již o 13% smluvní pokutu, vznikající kumulativně vedle již vzniklé 8% smluvní pokuty. Splatnost smluvních pokut měla nastat automaticky 10 dnů po jejich vzniku. Dále bylo sjednáno automatické zesplatnění [anonymizováno] v případě prodlení se dvěma splátkami či s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů, a pro tento případ, nezaplatí-li žalovaný novou jistinu úvěru (sestávající z původní s přirostlými úroky) následující den po dni zesplatnění úvěru (přičemž o tom, že k zesplatnění došlo, nemusel žalovaný s ohledem na to, že k zesplatnění došlo automaticky, vůbec vědět; přitom lze stěží rozumně očekávat, že si průměrný spotřebitel bude hlídat běh 60denního prodlení, jakož i 15- či 30denního u předchozích smluvních pokut), bylo ujednáno, že žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení, jakož i smluvní pokuta 0,25 % denně z nové jistiny úvěru a po 10 dnech od zesplatnění úvěru též smluvní pokuta 25 % z dlužné částky.

20. S ohledem na uvedené je posuzovaná smlouva o [anonymizováno] zjevně nemravná, neboť vede k nepřiměřenému postižení žalovaného coby spotřebitele. Vedle řady kumulativně účinkujících sankčních ujednání pro průměrnou osobu nepřehledných uvedených mimo text samotné smlouvy nelze přehlédnout, že výše smluvního úroku (úplaty za poskytnutí úvěru) je natolik vysoká, že RPSN činí cca 100 %, tj. téměř 10násobek průměrné RPSN úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu, a nominální úroková sazba 72,86 % činí 7násobek průměrné úrokové sazby bankovních úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (dle databáze [příjmení]). K tomu srov. judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), nikoli 7- či 10násobkem, či judikaturu ve věcech exekučních (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 3844/2018, 20 Cdo 1857/2019). K totožnému závěru dospěl i Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. [spisová značka], ve skutkově obdobné věci. Přitom nelze vycházet z průměrných úrokových sazeb u kreditních karet, neboť jde typově o zcela odlišný finanční produkt.

21. Protože je dle § 2395 o. z. pojmovým znakem (podstatnou náležitostí) smlouvy o úvěru závazek úvěrovaného zaplatit úroky, jejichž výše je v projednávané věci nemravná, a nadto je závazek žalovaného coby spotřebitele tyto nemravné úroky zaplatit zajištěn nepřiměřenými smluvními pokutami, je posuzovaná smlouva absolutně neplatná jako celek. S ohledem na shora citované závěry SDEU nepřichází moderace smluvních ujednání (na výši obvyklého úroku) v úvahu, nadto smlouva je neplatná od počátku, tj. není co moderovat.

22. Z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních úroků, jež jsou součástí žalované jistiny, ani smluvních pokut, co do těchto částek je tak žaloba bez dalšího nedůvodná.

23. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 45 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržel plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku), a je povinen žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, v němž dosud trvá, podle § 2993 o. z.

24. Pokud jde o obvyklý úrok coby náhradu za užívání bezdůvodného obohacení, § 3002 odst. 2 o. z. dle komentářové literatury na předmětnou věc nedopadá (srov. J. [jméno], H. [příjmení], L. [příjmení] – komentář k citovanému ustanovení in ŠVESTKA, [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj. Občanský zákoník: [anonymizována dvě slova] VI, (§ [číslo]) ([anonymizováno] ASPI). Wolters [anonymizováno] (cit. 2022 [číslo]). ASPI_ID KO89_f2012CZ. Dostupné v [anonymizováno] ASPI. ISSN: [číslo]). Nadto nelze přehlédnout, že institut bezdůvodného obohacení vychází z korektivu spravedlnosti (§ 2991 o. z.:„ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí“). V případě, že by § 3002 odst. 2 o. z. na posuzovanou věc dopadal, by soud s ohledem na její skutkové okolnosti považoval za nespravedlivé a nemravné přiznat žalobkyni obvyklý úrok, neboť pokud by i v případě zjevného a výrazného porušování spotřebitelských práv náležel žalobkyni nárok na obvyklou úplatu za poskytnuté finanční částky, pak by nebyla motivována vyvarovat se ve svých smlouvách nepřiměřených, nemravných a zjevně zneužívajících ujednání.

25. Žalovaný již žalobkyni zaplatil 29 723,01 Kč, žalobkyni je proto povinen zaplatit na vydání dosud trvajícího bezdůvodného obohacení 15 276,99 Kč. Proto soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v tomto rozsahu vyhověl. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného.

26. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o [anonymizováno] jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však prokázala odeslání výzvy k zaplacení žalovanému před datem, od něhož požaduje úrok z prodlení (prokázáno předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 6. 4. 2017, adresovanou žalovanému, včetně podacího archu [anonymizováno] ze dne 6. 4. 2017), soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od žalobkyní požadovaného data, neboť žalovaný je s plněním své povinnosti vydat bezdůvodné obohacení v prodlení.

27. Ve zbývajícím rozsahu soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

28. Soud neshledal důvodnou námitku překážky věci pravomocně rozhodnuté vznesenou žalovaným, neboť v usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Taktomu bylo i v projednávané věci – viz pododst. 5/ skutkových zjištění výše.

29. Soud neshledal důvodnou ani námitku promlčení vznesenou žalovaným, neboť přímo v jím citovaném nálezu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. [ústavní nález], Ústavní soud uzavřel, že zahájení [anonymizováno] řízení obecně vede ke stavění promlčecí lhůty i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Tento závěr však nemůže podle Ústavního soudu platit v případech, kdy nebankovní úvěrová společnost úmyslně zahájí rozhodčí řízení, přestože je znalá příslušné judikatury o neplatnosti rozhodčích doložek a zároveň si je vědoma skutečnosti, že jí uzavřená smlouva takovou problematickou rozhodčí doložku obsahuje (obdobně již usnesení ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. II. ÚS 1273/17).

30. V nálezu Ústavního soudu se tedy řešila jiná situace, šlo o zjevně neplatné rozhodčí doložky. Pokud bychom jeho závěry chtěli aplikovat na posuzovanou věc analogicky, tak v tomto případě nemohla žalobkyně v době zahájení rozhodčího a exekučního řízení proti žalovanému (ke dni 24. 4. 2017 a 10. 10. 2017) vědět, že rozhodčí nález bude nezpůsobilým exekučním titulem a že exekuce na jeho základě zahájená může být zastavena, neboť příslušná judikatura jak o nutnosti zkoumat v exekučním řízení komplex úvěrové a rozhodčí smlouvy z pohledu dobrých mravů, tak o potřebě zkoumat ekonomickou závislost rozhodce na oprávněném, a o vlivu těchto skutečností na pravomoc rozhodce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, ze dne 6. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3844/2018), vznikla a ustálila se až po zahájení rozhodčího a exekučního řízení vůči žalovanému. Nelze tedy uzavřít, že se žalobkyni nestavěla promlčecí doba, za situace, kdy nemohla předjímat budoucí judikatorní vývoj. Exekuční řízení pravomocně skončilo 23. 2. 2021, projednávaná žaloba byla podána 24. 3. 2021, nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tedy promlčen není (srov. § 648 a § 652 o. z.). Jelikož soud z právě popsaných důvodů neshledal námitku promlčení vznesenou žalovaným důvodnou, nezabýval se blíže jeho argumentací k průběhu a povaze rozhodčího řízení ve vyjádření z 9. 11. 2021.

31. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal žalovanému proti žalobkyni právo na náhradu 11,54 % nákladů řízení z částky 14 556,30 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 129,70 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z 1. 10. 2021, vyjádření z 9. 11. 2021, účast u jednání 6. 12. 2021 trvajícího méně než 2 hodiny), z částky 1 170 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a. t. (účast u jednání 13. 12. 2021, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), včetně pěti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 12 030 Kč ve výši 2 526,30 Kč. Předmětem řízení bylo – i s příslušenstvím dospělým ke dni vydání rozsudku - 40 409,53 Kč, žalobkyně však byla úspěšná jen co do cca 44,23 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 55,77 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalovaného odečítá úspěch žalobkyně (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalovaný tak má nárok na náhradu 11,54 % nákladů řízení, jež činí 1 679,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalovaného. Soud nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za podání z 5. 10. 2021, jelikož jeho obsah mohl učinit součástí podání z 1. 10. 2021, když byl soudem vyzván k jednomu vyjádření a nebylo důvodu je rozkládat do dvou úkonů (v případě vyšší časové náročnosti mohl požádat o prodloužení lhůty k vyjádření).

33. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.