21 C 351/2019-122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro 42 350 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci 42 350 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 22. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 31 512 Kč, k rukám právní zástupkyně žalované [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2019 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 43 350 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako speditér uzavřel s žalovanou coby odesílatelem dne 7. 12. 2017 smlouvu o přepravě, a to na základě objednávky dopravy [číslo]. Žalobci tak vznikla povinnost zajistit pro žalovanou dopravu 10 palet zboží o váze 2,5 tun z [město] v Itálii do sídla žalované v [město] za částku ve výši 35 000 Kč bez DPH. Přepravu zboží žalobce provedl prostřednictvím smluvního dopravce [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ dopravce"). V den nakládky 9. 12. 2017 přijel dopravce na místo nakládky s vozidlem, které mělo kapacitu na převezení 14 palet zboží o maximální hmotnosti 3 tuny. V místě nakládky však bylo připraveno více zboží, než bylo vozidlo schopné pojmout. Dopravce proto přistavil druhé vozidlo, na které bylo možné náklad naložit. Nakonec dopravce převezl zboží na 14 paletách místo na původně sjednaných 10 paletách, což způsobilo vznik vícenákladů. Cenu dopravy vyúčtoval žalobce žalované fakturou [číslo] [rok] na částku 35 000 Kč bez DPH, splatnou dne 21. 2. 2018. Žalovaná však vyúčtovanou částku nezaplatila s tím, že zvolený dopravní prostředek neodpovídal množství nákladu uvedeného na objednávce a s tím, že žalobce porušil ustanovení smlouvy o přepravě, podle které, dopravu měl provést žalobce osobně, přičemž porušení uvedené povinnosti mělo mít dle žalobce následek v podobě vzniku nároku žalované proti žalobci na zaplacení smluvní pokuty odpovídající výši sjednaného přepravného. Žalobce nicméně není dopravcem, ale speditérem, tj. zprostředkovatelem dopravy, smlouvu tudíž neporušil. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 42 350 Kč včetně DPH prostřednictvím právního zástupce dne 16. 7. 2018. V podání ze dne 23. 9. 2019 (č. l. 44 spisu), ve znění doplnění ze dne 2. 12. 2019 (č. l. 63 spisu) žalobce doplnil, že na základě objednávky ze 7. 12. 2017 objednal žalovaný u žalobce přepravu 10 europalet, a to 6 kusů o rozměrech 120 x 80 x 200, 2 kusů o rozměrech 120 x 80 x 120, 1 kusu o rozměru 120 x 80 x 180 a 1 kusu o rozměru 120 x 80 x 160. Konkrétní vozidlo, jakým má být přeprava provedena, nebylo mezi stranami ujednáno. Žalobce objednávku potvrdil telefonicky a v den nakládky, tj. dne 9. 12. 2017 přistavil vozidlo. Přeprava byla realizována dvěma vozidly Mercedes Sprinter, která mělo každé kapacitu pro 7 europalet. Žalobce pro žalovanou ve skutečnosti provedl přepravu 11 palet, které však zabraly místo pro 14 standardních paletových míst, jak plyne z nákladních listů [číslo] [číslo] podle kterých žalobce převezl„ 4x P2“, tj. čtyři dvoupalety, tj. 8 palet o hmotnosti 1130 kg a„ 3 PAL“ o hmotnosti 1200 kg Smlouva byla sice uzavřena dle ust. § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)., místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání se však nachází ve dvou různých státech, a proto se smlouva řídila Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále také jen„ Úmluva CMR“). Podmínka, že žalobce byl povinen provést přepravu osobně a ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení této povinnosti byly neplatné pro rozpor s čl. 5 (míněno s čl. 1 odst. 5 – pozn. soudu), čl. 41 odst. 1 a čl. 3 Úmluvy CMR. Žalovaná navíc nárok na zaplacení smluvní pokuty dosud vůči žalobci neuplatnila, ani smluvní pokutu jednostranně nezapočetla proti nároku žalobce na úhradu ceny přepravy. Nároky z přeprav, na něž se vztahuje Úmluva CMR se navíc promlčují za jeden rok, přičemž promlčecí doba počíná běžet uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy (čl. 32 odst. 1 písm. c) Úmluvy CMR). V daném případě smlouva byla uzavřena již dne 7. 12. 2017, nároky žalované ze smlouvy o přepravě tak jsou již promlčeny. Žalovaná sice byla nucena využít dalšího dopravce pro přepravu, avšak proto, že odesílatel zboží měl v místě nakládky nachystáno více zboží, než kolik bylo objednáno žalovanou v objednávce a kolik byl žalobce schopen vozidlem převést. V den nakládky upozornil žalobce žalovanou prostřednictvím e-mailu, že je na místě více zboží k přepravě a že odesílatel odmítá zboží přepravované žalobcem naložit, na který žalovaná reagovala zprávou, ve které uvedla, že žalobce„ z důvodu nenaložení může odjet z místa nakládky“. To však žalobce vnímal jako možnost, nikoli jako příkaz k ukončení přepravy. V případě odjezdu z důvodu nenaložení by byl žalobce nucen vyúčtovat žalované náklady, které by v případě tzv. marného nájezdu vznikly, žalobce však chtěl svůj závazek vůči žalované splnit a zároveň šetřil náklady žalované. Poté, co žalobce žalované sdělil, že zboží je naloženo, žalovaná již nereagovala s tím, že by zakázku chtěla zrušit.

2. Žalovaná k žalobě v podání ze dne 29. 7. 2019 (č. l. 27-28 spisu) uvedla, že nárok neuznává. Potvrdila, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o přepravě, na základě objednávky [číslo] ze dne 7. 12. 2017, v objednávce však bylo výslovně uvedeno, že přeprava je objednávána na základě ust. § 2555 o. z.. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobce je povinen provést přepravu osobně a že překládka ani změna SPZ není povolena bez předchozí dohody s žalovanou a nebylo-li předem písemně dohodnuto jinak. Pro případ porušení uvedené povinnosti bylo sjednáno, že žalobce je povinen uhradit žalované smluvní pokutu ve výši ceny za přepravu, čímž neměl být dotčen nárok na náhradu škody v plné výši. Závazkem žalobce tedy bylo nikoli obstarání přepravy, jako je tomu u zasilatelské smlouvy, ale vlastní uskutečnění přepravy. Podle zjišťovacího zápisu o škodě/manku ze dne 11. 12. 2017 žalovaná navíc fakticky obdržela jen 8 palet z původně požadovaných 10 palet. Z mezinárodních nákladních listů navíc vyplývá, že v jednom případě byly naloženy 4 palety a ve druhém případě pouze 3 palety, přeprava zboží tedy nebyla uskutečněna řádně a žalovaná byla nucena pro přepravu zbývajícího zboží zajistit dalšího přepravce, a to [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která přepravu zbývajícího zboží vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne 29. 12. 2017, na částku 30 250 Kč včetně DPH, kterou žalovaná zcela uhradila. Žalobce navíc zboží v den nakládky, tj. 9. 12. 2017, naložil přes přímý pokyn žalované k přerušení přepravy, jak plyne z e-mailové komunikace ze dne 9. 12. 2017. Žalovaná svoje námitky žalobci sdělila v reakci na zaslanou fakturu žalobce, stejně jako skutečnost, že z důvodu porušení smluvního ujednání je nutné uplatnit sjednanou smluvní pokutu ve výši přepravného, a to v přípisu odeslaném zaměstnancem žalovaného – [jméno] [příjmení] - doporučeně dne 4. 1. 2018. Při ústním jednání dne 1. 10. 2019 uplatnila žalovaná proti žalobkyni jako obranu nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši ceny přepravného a doplnila, že nároky žalované ze smlouvy o přepravě se nemohly promlčet v jednoleté lhůtě, neboť jednání žalobce bylo úmyslné a proto dle článku 32 Úmluvy CMR stále běží tříletá promlčecí lhůta. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná věděla, že může nastat problém s přepravou objemného nákladu, poptala u žalobce vozidlo s volnou plachtou. V okamžiku, kdy bylo zřejmé, že nebude možné naložit všechno zboží v místě nakládky, dala žalovaná žalobci příkaz k přerušení přepravy, a to proto, že chtěla, aby celý náklad byl odvezen pouze jednou přepravní společností. V podání ze dne 26. 11. 2019 (č. l. 71-72 spisu) pak žalovaná upřesnila, že mělo být použito vozidlo označované jako„ sólovka s plachtou“, tj. samostatné nákladní vozidlo, jehož nákladový prostor je zakryt plachtou umožňující variabilnější a efektivnější zaskladnění prostoru pro náklad, nikoli dodávku nebo dvě dodávky. Když nastal na nakládce zboží problém, měl dopravce, kterým dle dohody měl být žalobce, informovat žalovanou a vyžádat si další pokyny. Při ústním jednání dne 22. 5. 2020 žalovaná doplnila, že po žalobci zůstaly nenaloženy 2 palety, v objednávce u [právnická osoba] pak byla objednávána přeprava těchto dvou zbylých palet a dalších šesti palet, které nesouvisejí s tímto řízením. Dle názoru žalované smluvní pokutu i vymínění jediného dopravce lze sjednat i u mezinárodních přeprav podléhajících režimu mezinárodní úmluvy CMR. Podmínky pro sjednání smluvní pokuty jsou podle komentářové literatury následující: smluvní pokuta není sjednána neurčitě na všechna porušení celé přepravní smlouvy, smluvní pokuta není sjednána pro případy odpovědnosti dopravce upravené v Úmluvě CMR a výše smluvní pokuty je určitá a není nepřiměřeně vysoká. Smluvní pokuta v daném případě byla sjednána pro případ určité a jasné porušení konkrétní povinnosti, tj. vymínění, že přepravu provede jeden dopravce a ne jiný a byla v souladu i s ostatními uvedenými podmínkami.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že byla uzavřena smlouva o přepravě dne 7. 12. 2017 na základě objednávky žalované [číslo]. Zároveň mezi účastníky nebylo sporu o tom, že obsah smlouvy odpovídal objednávce žalované [číslo], neboť žalobce v podání ze dne 23. 9. 2019 uvedl, že obsah objednávky potvrdil telefonicky.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z objednávky dopravy [číslo] ze dne 7. prosince 2017 (důkaz č. A 1) soud zjistil, že byla učiněna žalovanou dne 7. 12. 2017 vůči žalobci označenému jako„ dopravce“ a za žalovanou ji vystavil [jméno] [příjmení]. V objednávce bylo uvedeno, že je činěna na základě vzájemného jednání a dle § 2555 o. z.. Dále v ní byly uvedeny následující údaje: datum nakládky 9. 12. 2017, datum vykládky 12. 12. 2017, místo nakládky [právnická osoba] [anonymizováno], [adresa] [jméno], [anonymizována čtyři slova], místo vykládky: [právnická osoba], [adresa], [obec a číslo], náklad: 3 EP o rozměru 120 x 80 x 200, o hmotnosti 600 Kg, 3 EP o rozměru 120 x 80 x 200, o hmotnosti 780 kg, 2 EP o rozměru 120 x 80 x 200 o hmotnosti 435 kg, 1 EP o rozměru 120 x 80 x 180 o hmotnosti 262 kg, a 1 EP o rozměru 120 x 80 x 160 o hmotnosti 405 kg, tj. celkem 10 kusů palet o hmotnosti 2 482 kg Cena měla činit 35 000 Kč. Při vzniku komplikací nebo nedodržení termínu měl žalobce žalovanou ihned uvědomit. Překládka ani změna SPZ nebyla povolena bez předchozí domluvy s žalovanou. Objednávka měla být potvrzena faxem nebo e-mailem. Přeprava měla být provedena v souladu s Úmluvou CMR. Dopravce, tj. žalobce měl provést přepravu osobně, nebylo-li předem dohodnuto jinak. Pro případ porušení uvedené povinnosti bylo sjednáno, že žalobce je povinen uhradit žalované smluvní pokutu ve výši ceny za přepravu, čímž neměl být jakkoli dotčen nárok na náhradu škody v plné výši.

6. Z e-mailové korespondence mezi žalovanou a žalobcem za období od 7. 12. 2017 do 15. 11. 2018 soud zjistil, že dne 7. 12. 2017 v 9:40 hod. zaslal [jméno] [příjmení] jednající za žalovanou žalobci e-mail s objednávkou přepravy a požádal o její potvrzení a zaslání zpět (viz e mail ze dne 7. 12. 2017 v 9:40 hod. od [email] na adresu [email] na – A2). Dne 9. 12. 2017 v 13:16 sdělil žalobce žalované e-mailem, že na místu nakládky je již od 9 hod. a že je odmítají naložit z důvodu více zboží, kdy na objednávce je 10 palet o hmotnosti 2,4 t, přičemž žalobce má prostor na 14 palet o hmotnosti 3 t, přičemž pokud zboží nebude naloženo do 15h budou nuceni odjet a bude žalobci fakturovat plnou částku za dopravu dle objednávky. Chyba měla patrně vzniknout na straně klienta žalované. Dále žalobce sdělil, že čeká na vyjádření žalované do 15 hod. a poté, že odjede z místa nakládky a bude žalované fakturovat cenu přepravy (viz e-mail z 9. 12. 2017 13:16 hod. pro [právnická osoba] od [žalobce] – A2). Dne 9. 12. 2017 v 15:01 hod. sdělila žalovaná žalobci e-mailem od [jméno] [příjmení], že z důvodu nenaložení může odjet z místa nakládky (viz e-mail od [email] z 9. 12. 2017 15:01 hod. pro [žalobce] – A2). Dne 9. 12. 2017 v 15:04 hod. napsal žalobce žalované e-mailem, že se jedná o nenaložení z důvodu více zboží na nakládce, které se nevejde do auta, že se jedná jednoznačně o chybu na straně klienta žalované, který měl žalované chybně avizovat dopravu 10 palet, ale ve skutečnosti šlo o stěhování (viz email od [žalobce] ze dne 9. 12. 2017 z 15:04 hodin – A2). Dne 9. 12. 2017 v 15:29 hod. napsal žalobce žalované, že je nakonec naložili, že mají 14 paletových míst místo původních 10 a že odjíždí (viz email od [žalobce] z 9. 12. 2017 15:29 hod – A2). Dne 15. 11. 2018 přeposlal žalobce uvedenou e-mailovou korespondenci svému právnímu zástupci (viz e-mail od [žalobce] na adresu [email] z 15. 11. 2018 - A2).

7. Z přepisu SMS komunikace z prosince 2017 (č. l. 45 spisu) soud zjistil že, žalovaná se prostřednictvím dispečera [jméno] [příjmení] dne 7. 12. 2017 dotazovala žalobce, v kolik hodin dorazí řidič na nakládku, přičemž žalobce stejného dne odpověděl, že v 9 hod. Dne 9. 12. 2017 v 9:47 hod. sdělil [jméno] [příjmení] žalobci, že u žalobce poptával„ sólovku s plachtou“ a ne dva skříňové sprintery, na což žalobce tuto skutečnost v 9:58 hod. potvrdil a sdělil žalované, že ale jelo větší vozidlo, neboť„ sólovka“ měla poruchu a v 10. hod., že na objednávce je 10 palet, ale že žalobce má prostor na 14 palet. Ve 12:28 hod. se dotazoval žalobce žalované, jak má dále postupovat. V 13:00 hod sdělil žalobce žalované, že od ní potřebuje informace, jestli bude náklad naložen, nebo zda má odjet z nakládky. V 13:26 hod. sdělil žalobce žalované sms zprávou stejné informace jako v emailu ze stejného dne 13:16 hod., tj. že je na místu nakládky již od 9 hod. a že je odmítají naložit z důvodu více zboží, kdy na objednávce je 10 palet o hmotnosti 2,4 t, přičemž žalobce má prostor na 14 palet o hmotnosti 3 t, přičemž pokud zboží nebude naloženo do 15h, budou nuceni odjet a bude žalobci fakturovat plnou částku za dopravu dle objednávky. Chyba měla patrně vzniknout na straně klienta žalované. Dále žalobce sdělil, že čeká na vyjádření žalované do 15 hod. a poté, že odjede z místa nakládky a bude žalované fakturovat cenu přepravy.

8. Z mezinárodního nákladního listu [číslo] soud zjistil, že jej vystavil dne 9. 12. 2017 [příjmení] [jméno], že jako odesílatel je v něm uveden [právnická osoba] [anonymizováno], [adresa] [anonymizována tři slova], jako příjemce žalovaná a jako dopravce [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], že přeprava měla podléhat podmínkám o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR), že převáženy byly 3 palety o hmotnosti 1 200 kg vozidlem [registrační značka], že nakládka proběhla bez řidiče, že zboží převzala dne 11. 12. 2017 žalovaná.

9. Z mezinárodního nákladního listu [číslo] soud zjistil, že jej vystavil [příjmení] [jméno], že v něm není uvedeno datum vystavení, že jako odesílatel je v něm uveden [právnická osoba] [anonymizováno], [adresa] [anonymizována tři slova], jako příjemce žalovaná a jako dopravce [právnická osoba], jako místo nakládky je v něm uvedeno [město] v Itálii a místo vykládky [město], že převáženy byly 4 palety o hmotnosti 1150 kg, že nakládka byla provedena bez asistence řidiče, že zboží převzala dne 11. 12. 2017 žalovaná.

10. Ze zjišťovacího zápisu o škodě/manku ze dne 11. 12. 2017 (č. l. 33 spisu) soud zjistil, že dne 11. 12. 2017 přijal [příjemce] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [obec] zásilku, která měla obsahovat 10 kusů palet, obsahovala však pouze 8 kusů palet. Zápis byl opatřen razítkem žalované.

11. Z příjmové specifikace k zásilce [číslo] ze 7. 12. 2017 (č. l. 33 rub spisu) vystavené žalovanou soud zjistil, že v ní bylo uvedeno, že zásilka, naložená dne 9. 12. 2017 byla přijata dne 12. 12. 2017 v sídle žalovaného. Ve specifikaci bylo uvedeno, že zásilka neobsahovala 10, ale jen 8 palet.

12. Z objednávky přepravy z 11. 12. 2017 od žalované pro [právnická osoba] [číslo] (č. l. 78 rub spisu) soud zjistil, že žalovaná dne 11. 2. 2017 objednala u [právnická osoba] přepravu 8 palet o hmotnosti 2600 Kg za částku 25 000 Kč bez DPH z [město] do [město].

13. Z faktury č. 2017 ze dne 21. 12. 2017 na částku 42 350 Kč splatnou dne 21. 2. 2018 (A4) soud zjistil, že žalobce coby dodavatel vyúčtoval žalované přepravu z [město] do [město] na základě objednávky [číslo] uskutečněnou dne 9. 12. 2017 pod číslem zásilky [číslo] na částku 35 000 Kč bez DPH, tj. 42 350 Kč s DPH.

14. Z přípisu [jméno] [příjmení] adresovaného žalobci bez data sepsání (A6) soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím [jméno] [příjmení] sdělila žalobci, že obdržela fakturu [číslo] kterou však nemůže akceptovat, neboť zvolený dopravní prostředek neodpovídal množství nákladu uvedeného na objednávce ze dne 7. 12. 2017, a to přestože žalobce potvrdil převzetí a přistavení adekvátního vozidla. V důsledku uvedeného měly žalované vzniknout další náklady představované cenou náhradní dopravy ve výši 25 000 Kč bez DPH. Současně žalobci sdělil, že došlo k porušení smlouvy, neboť přeprava byla přeprodána dopravci [právnická osoba], což však dle žalobcem potvrzené objednávky nebylo povoleno. Zároveň byl žalobce upozorněn, že v takovém případě je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši ceny za přepravu.

15. Z podacího archu s datem 4. 1. 2018 (č. l. 80 spisu) soud zjistil, že přípis [jméno] [příjmení] byl odeslán žalobci dne 4. 1. 2018.

16. Z výzvy k zaplacení – pokusu o smír ze dne 16. 7. 2018 (A7) soud zjistil, že dne 16. 7. 2018 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím právního zástupce k zaplacení částky 42 350 Kč vyúčtované na základě objednávky přepravy [číslo] fakturou [číslo] [rok].

17. Z faktury [číslo] ze dne 29. 12. 2017 na částku 30 250 Kč od [právnická osoba] (č. l. 31 spisu) soud zjistil, že obchodí korporace [právnická osoba] vyúčtovala žalovanému přepravu z [město] v Itálii do [město] na částku 30 250 Kč, splatnou dne 27. 2. 2018.

18. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za únor 2018 (na č. l. 79 rub spisu) soud zjistil, že žalovaná uhradila [právnická osoba] částku 30 250 Kč dne 26. 2. 2018.

19. Svědek [jméno] [příjmení] v rámci své výpovědi uvedl, že je pracovníkem žalované, že žalobce nepřistavil požadované vozidlo podle objednávky přepravy zboží z Itálie do [město], kdy přistaveno mělo být nákladní auto, které uveze 15 palet, tzv. sólovka, převáženo mělo být 10 palet z Itálie do [město], druh vozidla domlouval s žalobcem, který přepravu přeprodal. Objednávka byla zaslána žalobci e-mailem. Nakládka probíhala v sobotu, v Itálii došlo k problémům s nakládkou, záležitost se řešila od 8:00 hod. rána až do 15 nebo 16 hod. odpoledne, zboží nebylo připraveno na naložení, následně žalobce svědkovi sdělil, že když nebude naloženo do 15 hod., tak že odjede z místa nakládky, svědek mu proto psal okolo 15.00 hod., že může z místa nakládky odjet (čímž měl na mysli, že se následně se s žalobcem domluví na marném nájezdu) a žalobce mu následně sdělil, že zboží bylo naloženo a že odjíždí. Zboží bylo přivezeno v pondělí dvěma plechovými dodávkami o menším objemu, než bylo sjednané vozidlo se sólovou plachtou, tj. nákladní automobil nad 3,5 tuny do kterého se vejde od 15 do 23 palet. Objednávku tohoto druhu vozidla žalobce potvrdil. Ve skutečnosti však byly přistaveny 2 Mercedesy Sprintery, do nichž se do každého vejde 5 palet. Na místě nakládky zůstalo zboží, které se do přistavených vozidel nevešlo. V daném případě se mohlo jednat o atypické palety, které by se mohly nastohovat, ale Mercedes Sprinter není stejně vysoký jako tzv. sólovka.

20. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že potvrdil objednávku žalované, že bylo objednáno vozidlo sólovka s plachtou s místem na patnáct palet, ale jely dvě dodávky, protože sólovka byla vytížena jinde, to sdělil žalované, i kdyby však přijela, náklad by nepobrala. Dále uvedl, že přepravu zamýšlel provést a provedl prostřednictvím [právnická osoba], jejíž jednatel je jeho kamarádem. Obchodní korporaci [právnická osoba] za provedení přepravy zaplatil s tím, že s ní má nastaveny vztahy tak, že [právnická osoba] vyfakturuje přepravu a pošle žalobci doklady, žalobce přepravu přefakturuje další obchodní korporaci a pošle jim stejné doklady, takže všichni vědí, že přepravu neprovádí žalobce, ale že ji provádí [právnická osoba], protože na lisu CMR je napsáno autodoprava [právnická osoba]. Žalobce se věnuje zasilatelství.

21. Ostatní důkazní návrhy soud s ohledem na zásadu hospodárnosti a pro nadbytečnost zamítl, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobce lze posoudit již na základě důkazů dosud v řízení provedených.

22. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Objednávkou [číslo], kterou žalobce telefonicky potvrdil, dispečer žalované [jméno] [příjmení] objednal u žalobce přepravu 10 palet zboží o celkové hmotnosti 2 482 kg z [město] v Itálii do [město], smlouva se měla řídit § 2555 o. z. a Úmluvou CMR, za přepravu byla sjednána cena ve výši 35 000 Kč bez DPH. Žalobce měl přepravu provést osobně, tzv. sólovkou s plachtou a pro porušení povinnosti provést přepravu osobně, byl povinen zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši přepravného. Bez souhlasu žalované nemělo dojít ke změně přepravního vozidla. Skutečnost, že přeprava měla být provedena sólovkou s plachtou, vyplývá z výslechu svědka [příjmení] i z sms komunikace mezi žalobcem a svědkem [příjmení] ze dne 9. 12. 2017, ve které žalobce objednání tzv. sólovky potvrzuje, s tím, že toto vozidlo mělo poruchu. (Soud proto o věrohodnosti výpovědi svědka [příjmení] v kontextu s uvedenou sms komunikací i dalšími listinnými důkazy nemá důvod pochybovat). Naproti tomu žalobce v sms zprávách uváděl, že sólovka měla mít poruchu, při výslechu však uvedl, že vozidlo bylo vytížené jinde. V této části tedy není jeho výpověď zcela věrohodná. Přeprava byla provedena dne 9. 12. 2017, přičemž ji provázely problémy s naložením zboží, kdy žalobce sdělil e-mailem a prostřednictvím sms zpráv žalované, konkrétně jejímu dispečerovi [jméno] [příjmení], že nelze naložit veškeré připravené zboží, neboť je ho více, než bylo sjednáno s tím, ať žalovaná sdělí do 15 hod., zda má žalobce odjet z místa nakládky, kdy v takovém případě bude žalované účtovat marný nájezd. V 15:01 hod., sdělila žalovaná žalobci prostřednictvím [jméno] [příjmení], že z místa nakládky může odjet, ten sdělil žalobci v 15:29 hod., že zboží nakonec naložili a že místo 10 palet, mají 14 palet. Přivezeno bylo nejméně 7 palet se zbožím o hmotnosti 2 350 kg. Uvedená skutečnost vyplývá z mezinárodních nákladních listů, přestože ve zjišťovacím zápisu o škodě ze dne 11. 12. 2017 je uvedeno, že přivezeno bylo 8 palet a v příjmové specifikaci k zásilce č.: [číslo], že přivezeno bylo 8 palet. Přepravu provedla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], zboží bylo vyloženo v [město] v sídle žalované dne 11. 12. 2017, jak vyplývá ze zjišťovacího zápisu o škodě ze dne 11. 12. 2017, z mezinárodních nákladních listů a z výslechu svědka [příjmení], který uvedl, že zboží bylo naloženo v sobotu (9. 12. 2017 pozn. soudu) a vyloženo v pondělí, kdy pokud bylo zboží naloženo v sobotu 9. 12. 2019 a vyloženo bylo v pondělí, muselo se tak stát 11. 12. 2017, byť v příjmové specifikaci k zásilce č.: [číslo] je uvedeno datum 12. 12. 2017. Dne 11. 12. 2017 objednala žalovaná přepravu 8 palet o hmotnosti 2600 Kg za částku 25 000 Kč bez DPH z [město] do [město] u [právnická osoba], která přepravu žalované vyúčtovala na částku 30 250 Kč splatnou dne 27. 2. 2018 a žalovaná ji dne 26. 2. 2018 uhradila. Žalobce vyúčtoval žalované přepravu na základě objednávky [číslo] z [město] do [město] uskutečněnou dne 9. 12. 2017 na částku 35 000 Kč bez DPH, tj. 42 350 Kč s DPH fakturou č. 2017 ze dne 21. 12. 2017 na částku 42 350 Kč splatnou dne 21. 2. 2018. Dne 4. 1. 2018 pracovník žalované [jméno] [příjmení] sdělil přípisem žalobci, že žalovaná fakturu [číslo] neakceptuje, neboť zvolený dopravní prostředek neodpovídal množství nákladu uvedeného na objednávce ze dne 7. 12. 2017, zároveň žalobce upozornil, že v takovém případě je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši ceny za přepravu. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 42 350 Kč také prostřednictvím právního zástupce dne 16. 7. 2018.

23. Dle čl. 1.1 vyhlášky č. 11/1975 Sb. ministra zahraničních věcí ze dne 27. listopadu 1974 o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) se úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran. Dle Čl. 31 odst. 1 písm. a) Úmluvy CMR spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný má sídlo v [město], České Republice, je Obvodní soud pro Prahu 3 příslušný k projednání věci.

24. Dle čl. 1 odst. 5 Úmluvy CMR smluvní strany se zavazují, že nebudou mezi sebou uzavírat zvláštní dvoustranné nebo vícestranné dohody, které by obsahovaly odchylky od této Úmluvy, s výjimkou dohod, jimiž se vylučuje platnost této Úmluvy pro jejich pohraniční styk nebo jimiž se připouští u přepravních výkonů omezených pouze na jejich území použití náložného listu.

25. Dle čl. 3 Úmluvy CMR při použití této Úmluvy odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů.

26. Dle čl. 12 odst. 1 Úmluvy CMR odesílatel je oprávněn disponovat se zásilkou, zejména může požadovat na dopravci zastavení přepravy, změnu místa dodání nebo vydání zásilky jinému příjemci, než který byl uveden v nákladním listě.

27. Dle čl. 14 odst. 1 Úmluvy CMR jestliže plnění přepravní smlouvy podle podmínek stanovených v nákladním listě je nebo se stane ještě před dojitím zásilky na místo jejího dodání z jakéhokoli důvodu nemožným, je dopravce povinen vyžádat si pokyny od osoby oprávněné disponovat se zásilkou podle článku 12. Dle čl. 14 odst. 2 Úmluvy CMR dovolují-li však okolnosti provedení přepravy za podmínek odchylujících se od podmínek stanovených v nákladním listě a dopravce nemohl obdržet v přiměřené době pokyny od osoby oprávněné disponovat se zásilkou podle článku 12, učiní dopravce taková opatření, která považuje v zájmu osoby oprávněné disponovat se zásilkou za nejlepší.

28. Dle Čl. 32 odst. 1 Úmluvy CMR nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba počíná běžet: a) při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky; b) při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem; c) ve všech ostatních případech uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá.

29. Dle ust. § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

30. Dle ust. § 2555 odst. 1 o. z. smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

31. Dle ust. § 2558 dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem.

32. Dle ust. § 2559 nevydal-li ještě dopravce zásilku příjemci, může odesílatel přikázat, aby přeprava byla přerušena a se zásilkou bylo naloženo podle jeho příkazu, nahradí však dopravci účelně vynaložené náklady s tím spojené.

33. Dle ust. § 2564 odst. 1 o z. přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. Dle ust. § 2564 odst. 2 o. z. není-li výše přepravného ujednána, náleží dopravci přepravné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku.

34. Dle ust. § 2471 odst. 1 o. z. zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.

35. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

36. Dle ust. § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle ust. § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

37. Dle ust. § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Dle ust. § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

38. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Účastníci uzavřeli dne 7. 2. 2017 smlouvu o přepravě ve smyslu ust. § 2555 odst. 1 o. z., podléhající režimu Úmluvy CMR a nikoli smlouvu zasilatelskou ve smyslu ust. § 2471 odst. 1 o. z.. Při posouzení této otázky soud vycházel z rozsudku NS ČR ze dne 10. 10. 2019 sp. zn. 31 Cdo 488/2010, podle kterého posouzení otázky, zda mezi stranami došlo k uzavření přepravní smlouvy, či smlouvy zasílatelské, jež se Úmluvou neřídí, je vyhrazeno národním právním řádům a ve kterém byl rovněž vyjádřen názor, že Úmluva CMR neřeší všechny otázky spojené s mezinárodní silniční přepravou. Úmluva neupravuje proces vzniku smlouvy o přepravě věci (zásilky, zboží) a její podstatné části. Žalobce jednak sám v žalobě uvedl, že smlouva byla uzavřena podle objednávky žalované a v podání ze dne 23. 9. 1019 uvedl, že objednávku žalované potvrdil telefonicky. Uvedeným jednáním tedy projevil souhlas s návrhem smlouvy žalované obsaženým v předmětné objednávce ve smyslu ust. § 1740 odst. 1 o. z. Uzavření smlouvy podle objednávky žalované navíc bylo i mezi účastníky řízení nesporné. Na objednávku žalované pak žalobce odkazoval i ve faktuře [číslo] [rok] ze dne 21. 12. 2017 na částku 42 350 Kč, kterou žalované vyúčtoval přepravu. Soud tedy uzavřel, že mezi účastníky uzavřena smlouva s obsahem odpovídajícím objednávce žalované [číslo] ze dne 7. prosince 2017, na uvedeném pak nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce sám o sobě tvrdí, že je zasílatelem.

39. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 32/2005 Úmluva CMR nevylučuje, aby si účastníci přepravní smlouvy dohodli další obsahové náležitosti a podmínky, za kterých bude přeprava uskutečněna. Účastníci byli v daném případě v rámci smluvní svobody oprávnění sjednat si jak povinnost žalobce, aby provedl přepravu osobně, tak zajištění této povinnosti smluvní pokutou. Uvedené není v rozporu s čl. 3 Úmluvy CMR, nebo s čl. 41 odst. 1, případně s čl. 1 odst. 5 Úmluvy CMR. V Čl. 3 Úmluvy CMR je pouze upravena odpovědnost dopravce za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů. Jinými slovy vztahuje se na situace, kdy dopravce použije zástupce, pracovníky nebo další osoby k provádění přepravy a na odpovědnost dopravce za jednání takových osob, netýká se však nijak možnosti stran smlouvy ujednat si, že přepravu má provést výlučně dopravce osobně, ani tuto možnost nevylučuje. Stejně tak lze i sjednat smluvní pokutu k zajištění této povinnosti, neboť Úmluva CMR ji pro případ porušení povinnosti provést přepravu osobně výslovně nijak neupravuje. Vzhledem k absenci úpravy v Úmluvě CMR, se jak ujednání o povinnosti provést přepravu osobně, tak ujednání o uvedené smluvní pokutě řídí českým právním řádem. Uvedené není v rozporu s ust. čl. 41 odst. 1 větou prvou Úmluvy CMR, podle kterého všechna ujednání, která se přímo nebo nepřímo odchylují od ustanovení této Úmluvy, jsou s výjimkou ustanovení článku 40 neplatná a právně neúčinná. Ujednání o povinnosti dopravce provést přepravu výlučně sám a o smluvní pokutě v případě se nemohou od Úmluvy CMR nijak odchylovat, neboť Úmluva CMR takové situace vůbec neupravuje, nejsou však ani v jakkoli v rozporu s jejím duchem. V daném směru soud vycházel také z rozsudku Krajského soud v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 25 Co 142/2004 týkajícího se následků porušení smluveného termínu nakládky, kdy i pro tento případ si strany smlouvy sjednaly smluvní pokutu. V uvedeném rozsudku Krajský soud v Hradci Králové vyjádřil názor, že:„ Úmluva CMR … následky porušení smluveného termínu nakládky zboží neupravuje. Z hlediska článku 41 Úmluvy CMR nelze proto považovat sjednání smluvní pokuty pro případ porušení tohoto termínu za neplatné. Je nutno uvést, že smluvní pokuta je institutem upravujícím zajištění závazků. Pokud Úmluva CMR neupravuje zajištění závazku (v daném případě závazku ke včasnému naložení zboží), pak se sjednáním takové smluvní pokuty smluvní strany neodchylují od Úmluvy CMR. Kompenzační námitka žalované v podobě jejího nároku na zaplacení smluvní pokuty z důvodu porušení termínu nakládky je tedy opodstatněná.

40. Z dokazování, konkrétně z mezinárodních nákladních listů pak vyplynulo, že přepravu neprovedl žalobce osobně, jak si strany výslovně ujednaly, ale další smluvní strana žalobce [právnická osoba]. Z e-mailové komunikace a z komunikace přes sms zprávy mezi dispečerem žalované [jméno] [příjmení] a žalobcem ze dne 9. 12. 2017 pak navíc bylo prokázáno, že žalobce dne 9. 12. 2017, kdy se měla přeprava realizovat, stanovil lhůtu pro sdělení pokynu k dalšímu postupu do 15 hod., s tím, že jinak odjede z místa nakládky, v 15:01 hod. pak [jméno] [příjmení] sdělil žalobci, že žalobce tedy může odjet, načež v 15:29 hod., žalobce sdělil [jméno] [příjmení], že zboží bylo naloženo. Postupoval tedy v rozporu s pokynem žalované z 15:01 hod., učiněného sice minutu po stanovené lhůtě, avšak v rámci běžné tolerance stále včas a v rozporu s ust. § 2559 o. z. a s čl. 12 odst. 1 Úmluvy CMR. I kdyby tak žalobci za této situace vznikl nárok na zaplacení přepravného v ceně tzv. marného nájezdu, vznikl žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty odpovídající ceně přepravného za porušení povinnosti žalobce provést přepravu osobně, který žalovaná řádně proti žalobci uplatnila při ústním jednání dne 1. 10. 2020. Žalobce namítl promlčení tohoto nároku, které se řídí článkem 32 odst. 1 písm. c) Úmluvy CMR. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 32 Odo 53/2002 Úmluva CMR v čl. 32 odst. 1 neváže promlčecí dobu (1 roku) jen k těm nárokům, které sama výslovně upravuje, ale ke všem nárokům vzniklým z přeprav prováděných v režimu Úmluvy CMR. V daném případě by tedy promlčecí lhůta běžela od okamžiku uplynutí tří měsíců od sjednání smlouvy o přepravě. Smlouva byla sjednána dne 7. 12. 2017 (uvedená skutečnost byla mezi účastníky řízení nesporná), tzn., že promlčecí doba plynula od 8. 3. 2018 a vzhledem ke skutečnosti, že žalobce měl v úmyslu provést přípravu prostřednictvím [právnická osoba], jak sám uvedl při svém výslechu, aniž by tuto skutečnost jakkoliv popíral, trvala ve smyslu ust. čl. 32 dost. 1 Úmluvy CMR tři roky, tj. uplynula by 8. 3. 2021. Nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty proti žalobci tak není promlčen a žalovaná jej dne 1. 10. 2019 řádně uplatnila dle 1982 odst. 1 o. z. proti nároku žalobce na zaplacení ceny přepravného, nárok žalobce na zaplacení jakéhokoli přepravného proto již nemůže existovat. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud žalobu zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá odměně advokáta za 7 úkonů právní služby dle ust. § 7 a 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“) po 2 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 1. 4. 2019, vyjádření ze dne 29. 7. 2019, účast na jednání dne 1. 10. 2019, vyjádření ze dne 26. 11. 2019, účast na jednání dne 22. 5. 2020 a účast na jednání dne 15. 9. 2020), náhradě hotových výdajů za 7 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř ve výši 4 586,11 Kč, náhradě za promeškaný čas ve smyslu ust. § 14 a. t. za 21 půlhodin po 100 Kč (za promeškaný čas strávený cestou k třem ústním jednáním a zpět) ve výši 2 100 Kč a cestovnému podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad za tři cesty z [město] do [město] a zpět k třem ústním jednáním, tj. 3 x 222 km automobilem Mercedes Benz, [registrační značka] (při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč a ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 31,80 Kč) ve výši 4 385,60 Kč Celkem náklady řízení činí částku ve výši 31 512 Kč. Celkové náklady řízení Odměna - 2820 Kč x 7 + 21% DPH Režijní paušál - 300 Kč x 7 + 21% DPH Náhrada za promeškaný čas (100) 100 Kč x 7 Cestovné - 4385,60 Kč x 1 Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH: 26925,59 Kč DPH 21%: 4586,41 Kč Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH: 31512 Kč

Poučení