21 C 380/2021- 129

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 41 942,21 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 41 942,21 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do 20. 1. 2020 ve výši 1 084,14 Kč, kapitalizovaným úrokem do 20. 1. 2020 ve výši 2 486,19 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 540,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 540,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do 20. 1. 2020 ve výši 3 113,03 Kč, kapitalizovaným úrokem do 20. 1. 2020 ve výši 8 025,56 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % Kč ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Liberci náklady řízení v plném rozsahu vynaložené v souvislosti se zastoupením žalované v řízení opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se původně domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 31 437,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 211,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 039,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 až do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 13.347,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3.279,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 5.340,00 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4.728,00 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 12měsíčních splátkách po 2.779,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 08. 09. 2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Ke dni 12.02.2018 činila dlužná jistina částku 20.000,00 Kč a dlužný poplatek částku 13.347,00 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20.000,00 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednané na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 09.09.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná do postoupení pohledávky neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti. [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 41.737,72 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 41.737,72 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 31.437,72 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11.437,72 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 8.039,44 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.211,11 Kč, - úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč od 21.01.2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8.039,44 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč od 09.09.2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení [datum]. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.211,11 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč od 12.03.2018, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do data postoupení [datum]. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalobce se dále domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 374,21 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 084,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 486,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 540,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 5 540,94 Kč od 21. 1. 2020 až do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8.917,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.789,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2.720,00 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4.408,00 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních (sedmidenních) splátkách po 316,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12.07.2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Ke dni 12.02.2018 činila dlužná jistina částku 5.540,94 Kč a dlužný poplatek částku 5.833,27 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5.540,94 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednané na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 13.07.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 6.500,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 19.074,21 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 19.074,21 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 11.374,21 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5.540,94 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5.833,27 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 2.486,19 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.084,14 Kč, - úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.540,94 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.540,94 Kč od 21.01.2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2.486,19 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.540,94 Kč od 13.07.2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení [datum]. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.084,14 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.540,94 Kč od 29.08.2017, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do data postoupení [datum]. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

3. Protože se pobyt žalované se nepodařilo soudu zjistit, byl žalované ustanoven podle § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovník pro toto řízení. Z vyjádření opatrovníka k žalobě bylo zjištěno, že opatrovník nárok neuznává. Z příloh předložených k žalobě vyplývá, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce na jistinu 10 000 Kč a 20 000 Kč. Žalobkyně ke svému návrhu připojila i dokumenty s označením (tabulka umoření), ze kterých vyplývá, že obě zápůjčky byly žalobkyní uhrazeny, když v posledním sloupci tabulky zcela dole v kolonce„ zůstatek nesplacené jistiny“ je v obou případech 0 Kč. Lze mít proto za to, že žalovaná svůj dluh řádně a v čas zaplatila. Pokud jde o sjednaný úrok má opatrovník žalované za to, že tento je v rozporu s principem ochrany žalované, jako slabší strany – spotřebitele. Dále byla vznesena námitka promlčení ve vztahu k části nároku uplatňovaného žalobkyní. V případě smlouvy [číslo] bylo splácení sjednáno na celkem 60 splátek, výše týdenní splátky činila 316 Kč a první splátku měla žalovaná zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy tj. [datum]. Žaloba byla podána 27. 11. 2020, nároky žalované na splátky před 27. 11. 2017 jsou promlčeny. V případě smlouvy [číslo] bylo splácení sjednáno na 12 měsíců se splátkou ve výši 2 779 Kč, první splátka měla být učiněna v měsíci následujícím po sjednání smlouvy, tj. do 8. 10. 2017, promlčený nárok se tak týká dvou splátek ve výši 5 558 Kč. Opatrovník dále sporoval samotnou platnost obou smluv o zápůjčce, neboť žalobce očividně řádně nezkoumal úvěryschopnost žalované, obě smlouvy jsou tak absolutně neplatné. Zkoumání úvěryschopnosti žalované ze strany žalobce bylo zcela nedostatečně hnáno potřebou dostat z žalované přehnaně vysoké úroky a za každou cenu ji půjčit peníze. V zákaznických kartách jsou uvedena pouhá obecná tvrzení, je zvláštní, že žalobkyně se spokojila s tvrzením žalované ohledně běžných měsíčních výdajů ve výši 4 000 Kč, přičemž dále uvedla, že má dvě děti a žije na ubytovně, částka ve výši 4 000 Kč tak nemohla zohlednit ani cenu ubytovny, natož výživu pro děti a žalovanou. Žalobkyně dále nikterak nezkoumala ani výpisy z účtu žalované, kde se mohla skutečně přesvědčit o finanční situaci žalované.

4. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že podle jeho názoru k promlčení nedošlo, neboť poslední splátka měla být stanovena na 8. 9. 2018 respektive 12. 7. 2018, den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky a tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Promlčecí doba je tříletá, žaloba byla podána 27. 11. 2020, pohledávka tak promlčená není, když promlčení pohledávky by nastalo nejdříve 9. 9. 2021 respektive 13. 7. 2021. Pokud jde o námitku žalované týkající se údajů v tabulce umoření, tak žalobce uvedl, že na smlouvu o zápůjčce [číslo] žalovaná neuhradila ničeho a na smlouvu o zápůjčce [číslo] uhradila 6 500 Kč. [příjmení] s pořadovým číslem dva, respektive deset, tj. datem 21. 1. 2020 respektive 21. 1. 2020 neuvádí poslední platbu žalované, jedná se pouze o jakýsi přehledový řádek, ve kterém jsou uvedeny zbývající částky dluhu. Pokud jde o požadovaný úrok, tak tento byl mezi stranami sjednán na základě § 2 392 odst. 1) zákona číslo 89/2012 Sb., a je vyčíslený za dobu trvání smluvního vztahu za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalované splácen řádně ve sjednané výši včas. Úrok v částce 3 279 Kč respektive 1 789 Kč, tak představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalované na sjednanou dobu. Co se týče zkoumání úvěryschopnosti žalované žalobce uvedl, že dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/ podnájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že: /i„ Zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit [anonymizováno] činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že /i každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 01.12.2016) a / u neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy.

5. Dříve než soud začal ve věci jednat vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět ohledně nároku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] to do částky 869,72 Kč jako části poplatků, částky ve výši 98,08 Kč jako části kapitalizovaného zákonného úroku do [datum], a co do částky 13,88 Kč, jakožto části kapitalizovaného úroku do [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žalobce částečně zastaveno, přičemž řízení nadále pokračovalo ohledně částky 41 942,21 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do [datum] ve výši 1 084,14 Kč, kapitalizovaným úrokem do [datum] ve výši 2 486,19 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 540,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 540,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do [datum] ve výši 3 113,03 Kč, kapitalizovaným úrokem do [datum] ve výši 8 025,56 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % Kč ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

6. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil žalobu tak, že po částečném zpětvzetí žaloby požaduje žalobce v případě smlouvy [číslo] na nesplacené jistině částku 20 000 Kč a na nesplaceném sjednaném poplatku částku 10 568 Kč, přičemž tento poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 3 279 Kč, neuhrazené části částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a nesplacené části částky za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 1 949 Kč. Co se týče smlouvy [číslo] požaduje žalobce nesplacenou jistinu ve výši 5 540,94 Kč a nesplacený poplatek ve výši 5 833,27 Kč, přičemž tento poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 1 174,55 Kč, neuhrazené části částky ze zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 175,66 Kč a nesplacené části částky za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 2 483,06 Kč.

7. Ze zákaznické karty [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedla že žije na ubytovně, vyživuje dvě osoby, její čistý příjem je ve výši 16 992 Kč, odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Žalovaná žalobci poskytla pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok].

8. Ze zákaznické karty [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedla že žije na ubytovně, vyživuje dvě osoby, její čistý příjem je ve výši 18 341 Kč, ostatní příjmy ve výši 3 000 Kč, odhadované měsíční výdaje ve výši 6 350 Kč. Žalovaná žalobci poskytla pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok].

9. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které [právnická osoba] poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku poplatek ve výši 8 917 Kč, celková částka kterou se žalovaná zavázala společnosti [právnická osoba] uhradit tak činila 18 917 Kč. Tuto částku měla žalovaná uhradit v 60týdenních splátkách, přičemž první až předposlední splátka činila 316 Kč, poslední splátka činila 273 Kč RPSN sjednané zápůjčky činila 241,97 %, úroková sazba činila 29 % ročně. V článku 6 smlouvy bylo stanoveno, že každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na níže uvedené položky v následujícím pořadí: 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek; 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to vždy v pořadí od splátky nejdříve splatné, přičemž se plnění započte v rámci dané splátky nejprve na Poplatek; 3) splatné sankční poplatky; 4) nesplatná část jistiny zápůjčky; 5) nesplatná část Poplatku. V článku 10 smlouvy bylo stanoveno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má [anonymizováno] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Toto právo může [anonymizováno] uplatnit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky, a to výzvou k úhradě dlužné splátky v dodatečné lhůtě alespoň 30 dní, po jejímž uplynutí se neuhrazená část jistiny zápůjčky stane splatnou.

10. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které [právnická osoba] poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku poplatek ve výši 13 347 Kč, celková částka kterou se žalovaná zavázala společnosti [právnická osoba] uhradit tak činila 33 347 Kč. Tuto částku měla žalovaná uhradit v 12měsíčních splátkách, přičemž první až předposlední splátka činila 2 779 Kč, poslední splátka činila 2 778 Kč RPSN sjednané zápůjčky činila 178,18 %, úroková sazba činila 29 % ročně. V článku 6 smlouvy bylo stanoveno, že každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na níže uvedené položky v následujícím pořadí: 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek; 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to vždy v pořadí od splátky nejdříve splatné, přičemž se plnění započte v rámci dané splátky nejprve na Poplatek; 3) splatné sankční poplatky; 4) nesplatná část jistiny zápůjčky; 5) nesplatná část Poplatku. V článku 10 smlouvy bylo stanoveno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má [anonymizováno] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Toto právo může [anonymizováno] uplatnit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky, a to výzvou k úhradě dlužné splátky v dodatečné lhůtě alespoň 30 dní, po jejímž uplynutí se neuhrazená část jistiny zápůjčky stane splatnou.

11. Z tabulky umoření dluhu ohledně smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná na tuto pohledávku uhradila dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 500 Kč, přičemž tyto splátky byly [právnická osoba] použity na umoření jednotlivých položek zápůjčky podle neurčitých pravidel, která neodpovídají ustanovení smlouvy. Dlužná částka ke dni 21. 1. 2020 činí 19 074,21 Kč.

12. Z tabulky umoření dluhu ohledně smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná na tuto pohledávku ničeho neuhradila. Dlužná částka ke dni 21. 1. 2020 činí 41 737,68 Kč.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávek ve výši 60 153 Kč, a to nejpozději do 30. 4. 2020, přičemž v případě, že žalovaná své závazky dobrovolně neuhradí, přistoupí žalobce k jejich vymáhání soudní cestou. Na základě podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla žalované odeslána dne 24. 4. 2020.

14. Z dopisu ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že [právnická osoba] informoval žalovanou o postoupení pohledávek ze smluv o zápůjčce [číslo] na žalobce. Na základě podacího lístku bylo zjištěno, že dopis byla žalované odeslán dne 14. 2. 2020.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k níže uvedeným skutkovým a právním závěrům.

16. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce. První smlouva byla uzavřena dne [datum] a na základě této smlouvy žalovaná téhož dne převzala peněžní prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč. Druhá smlouva byla uzavřena dne [datum] a žalovaná téhož dne převzala peněžní prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Dle žalobkyně její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Obě smlouvy (ze dnů [datum] a [datum]) byly uzavřeny za účinnosti § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve shora uvedeném znění. Není ovšem rozhodné, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smluv, neboť za použití ústavně konformního a eurokonformního výkladů je nutno dovodit, že se jedná o neplatnost absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, usnesení Ústavního soudu ze dne 6.10. 2021, Pl. ÚS 3/20), ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom způsobuje neplatnost smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

21. V daném případě žalobkyně předložila soudu k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv zákaznické karty s daty [datum] a [datum]. V kartě s datem [datum] bylo uvedeno, že pravidelný měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce) žalované činí 16 992 Kč a k této tvrzené výši příjmu byly předloženy pracovní smlouva s datem nástupu do zaměstnání od [datum] s poznámkou na neurčito a 3 výplatní pásky [anonymizována tři slova] [rok]. Odhadované měsíční výdaje žalované (žadatelky) byl uvedeny ve výši 4 000 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že existuje bankovní účet na jméno žadatele. V kartě s datem [datum] bylo uvedeno, že pravidelný měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce) činí celkem 21 341 Kč, když čistý příjem žadatele měl činit 18 341 Kč a ostatní příjem žadatele 3 000 Kč. K tvrzené výši příjmu byly předloženy pracovní smlouva s poznámkou„ od agentury na dobu neurčitou“ a 3 výplatní pásky [anonymizována tři slova] [rok]. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 6 350 Kč, když z této částky činily interní splátky právnímu předchůdci žalobkyně 1 422 Kč měsíčně. Rovněž v této kartě bylo uvedeno, že existuje bankovní účet žadatele.

22. Z obou karet je patrné, že právní předchůdce žalobkyně věnoval potřebnou pozornost při zkoumání úvěruschopnosti pouze příjmům žalované. Ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. předpokládá, že při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele dojde k porovnání jeho příjmů a výdajů. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání výdajů žalované zcela rezignoval na předložení jakýchkoliv podkladů, ze kterých by bylo možno při posuzování výdajů žalované vycházet. Ačkoliv v obou kartách je zaznamenáno, že žalovaná měla v době vyplnění obou karet k dispozici bankovní účet na své jméno a v tiskopise obou karet je uvedena kolonka, že mezi ověřené dokumenty by mohly patřit 3 výpisy z bankovního účtu, tak je faktem, že výpisy z bankovního účtu žalované právnímu předchůdci žalobkyně předloženy nebyly. Přitom právě z výpisů z bankovního účtu žalované by mohlo vyjít najevo, jak je pravidelně měsíčně nakládáno s příjmy a v jakém poměru jsou příjmy k pravidelným měsíčním výdajům. V obou kartách je uvedeno, že žalovaná bydlí na ubytovně. Ačkoliv je v žalobě uvedeno, že u obou smluv při zkoumání úvěruschopnosti došlo k ověření tvrzených údajů mimo jiné z nájemní či podnájemní smlouvy, tak je faktem, že v tiskopise obou karet není zaškrtnuto, že by k ověření údajů o platbách za ubytování byla předložena jakákoliv smlouva. Právní předchůdce žalobkyně si tedy byl vědom, že pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr je možno doložit výpisy z bankovního účtu a smlouvou o ubytování, ale z neznámých důvodů své nároky na zkoumání úvěruschopnosti žalované výrazně snížil. Potřeba zabývat se výdaji žalované důkladněji vyplývá také z faktu, že v obou kartách je uvedeno, že žalovaná vyživuje 2 osoby. Proto bylo potřeba se podrobněji zabývat tím, zda uvedené údaje o výdajích žalované v obou kartách zahrnují výdaje celkem tří osob (ubytování, oblečení, strava, hygiena apod.), neboť v takovém případě, by se jednalo o uvedené částky výdajů, u nichž by mohlo vzniknout podezření, že neodpovídají skutečnosti a že jsou fakticky vyšší. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované je také nutno vzít v úvahu, že žalovaná sice obdržela částku celkem 30 000 Kč, ale smluvně se zavázala ve dvou smlouvách o zápůjčce uzavřených poměrně v krátkém časovém úseku k zaplacení částek 18 917 Kč a 33 347 Kč, tj. celkem 52 264 Kč. Pokud došlo v této situaci k poskytnutí peněžních prostředků ze spotřebitelských úvěrů právním předchůdcem žalobkyně žalované, stalo se tak v rozporu s 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016, protože zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Obě smlouvy jsou tak neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

23. Jestliže jsou obě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou neplatné, mohla by být žalobkyně úspěšná pouze s požadavkem na vydání bezdůvodného obohacení dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 30 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Je nesporné, že žalovaná na dluh uhradila 6 500 Kč, a proto bezdůvodné obohacení činí aktuálně 23 500 Kč.

24. Žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení.

25. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

26. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

27. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

28. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

29. Podle § 629 odst. 2 o. z. majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

30. Podle § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

31. Podle § 638 odst. 2 o. z. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

32. Judikatura dovolacího soudu se konstantně hlásí k názoru, podle něhož je u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení stanovena dvojí (kombinovaná) promlčecí lhůta, subjektivní a objektivní. Tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Pro jejich vzájemný vztah platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí lhůta. Pokud marně uplynula alespoň jedna z uvedených lhůt a je vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 33 Odo 1136/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5236/2014). Jinými slovy tedy platí, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí uplynutím té promlčecí lhůty, jejíž běh skončí dříve (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3634/2012, ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1374/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 427/2020).

33. Pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty (§ 621 obč. zák.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví (resp. měl a mohl dozvědět; srov. § 619 odst. 2 obč. zák. in fine a přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněný pod č. 91/2020 Sb. rozh. obč.) o rozhodných skutečnostech, tj. o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020). Podle § 621 ve spojení s § 629 odst. 1 obč. zák. je subjektivní promlčecí lhůta stanovena v délce tří let (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2208/2021). Objektivní promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 638 obč. zák.) počíná přitom plynout již okamžikem, kdy k bezdůvodnému obohacení skutečně došlo, přičemž tato objektivní lhůta trvá po dobu deseti, respektive patnácti let (v případě úmyslného obohacení).

34. Jak bylo shora konkrétně popsáno, právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením obou smluv nevěnoval dostatečnou pozornost výši výdajů žalované. Ačkoliv si byl vědom možností, jak údaje o výdajích v odůvodněných pochybnostech ověřit (požadovat předložení výpisů z bankovního účtu, nájemní smlouvy), těchto možností nevyužil a na základě takto neúplného zkoumání úvěruschopnosti žalované obě smlouvy o zápůjčkách s žalovanou uzavřel a ihned po uzavření smluv žalované zaplatil v hotovosti 10 000 Kč ([datum]) a 20 000 Kč ([datum]). Jakmile došlo k poskytnutí finančních prostředků žalované, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť k uzavření obou smluv došlo po neúplném zkoumání úvěruschopnosti žalované, a proto se jednalo o smlouvy neplatné. Skutečnosti zakládající neplatnost obou smluv, (shora popsaná nízká kvalita posouzení úvěruschopnost žalované) byly již před uzavřením obou smluv právnímu předchůdci žalobkyně známy a po poskytnutí finančních prostředků žalované na základě obou neplatných smluv měl právní předchůdce žalobkyně vědomost o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby je nutno spojit s okamžikem, kdy si právní předchůdce žalobkyně dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měl a mohl. Jinými slovy, jakmile bylo na základě neplatných smluv ze strany právního předchůdce žalované plněno, počaly běžet současně objektivní a subjektivní promlčecí lhůty. Subjektivní promlčecí lhůta trvá tři roky. Tato promlčecí lhůta uplynula u obou uzavřených smluv, neboť žaloba byla v této věci podána až dne 27. 11. 2020.

35. S ohledem na vše výše uvedené se žaloba v celém rozsahu zamítá.

36. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla sice v řízení zcela úspěšná, zároveň však byla v řízení zastoupena ustanoveným opatrovníkem podle § 29 odst. 3 o. s. ř., samotné žalované tak žádné náklady řízení nevznikly.

37. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto řízení byl žalované z důvodu jejího neznámého pobytu usnesením ze dne 19. 5. 2022, č.j. 21 C 380/2021-40, ustanoven opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení]. Podle § 140 odst. 2 byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. Vzhledem ke skutečnosti, že hotové výdaje a odměna opatrovníka bude soudem ustanovenému advokátovi přiznána samostatným usnesením až po právní moci konečného rozhodnutí ve věci, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení