21 C 4/2021 - 161

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/2] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/3] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 4 454 837,90 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci náhradu škody v částce ve výši 4 454 837,90 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 454 837,90 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 4 454 837,90 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody, která žalobci vznikla v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. V žalobě bylo uvedeno, že dne 4. 12. 2012 bylo u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] zahájeno řízení, v němž byl žalobce v tomto řízení v postavení žalovaného. Rozsudkem ze dne 20. 3. 2015 vydaným pod č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto tak, že žalobci v tomto řízení (žalovanému ve výše uvedené věci) byla uložena povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba]. (původně společnosti [právnická osoba].) částku ve výši 2 107 635 Kč se 6% úrokem z prodlení z éto částky od 9. 9. 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 7 025,40 Kč a dále bylo rozhodnuto o tom, že žalobce v tomto řízení má povinnost výše uvedené společnosti zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 253 875,61 Kč. Dále bylo v žalobě uvedeno, že výše uvedené rozhodnutí bylo následně potvrzeno i rozsudkem Vrchního soudu v [Anonymizováno] vydaným dne 28. 4. 2016 pod č. j. [spisová značka] s tím, že tímto rozsudkem pak ještě žalobci v tomto řízení byla uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 41 334 Kč. Výše uvedená rozhodnutí se stala pravomocnými a vykonatelnými dne 6. 6. 2016, přičemž na základě shora uvedeného pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno] tedy byla žalobcem v tomto řízení na účet označený právním zástupcem společnosti [právnická osoba]. jistina ve výši 2 107 635 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení a směnečná odměna ve výši 481 779,49 Kč a dále náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, tedy celkově částka 2 884 624,10 Kč. Dále bylo v žalobě uvedeno, že s ohledem na nesouhlas s tímto pravomocným rozhodnutím bylo ve věci žalobcem v tomto řízení (žalovaným v řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] podáno dovolání, přičemž Nejvyšší soudu ČR dne 30. 5. 2018 pod č. j. [spisová značka] rozhodl o zrušení rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne 28. 4. 2016, č. j. [spisová značka], a věc vrátil Vrchnímu soudu v [Anonymizováno] k dalšímu řízení. Dále žalobce v žalobě uváděl, že po vydání shora uvedeného zrušujícího rozhodnutí ze stany Nejvyššího soudu ČR se žalobce přípisem ze dne 3. 7. 2018 obrátil na právního zástupce společnosti [právnická osoba]. se žádostí o vrácení poskytnutého plnění, avšak že na tuto žádost nebylo žádným způsobem reagováno, a proto tedy byla výzva zopakována ve vztahu k právnímu zástupci shora uvedené společnosti ještě dne 10. 6. 2019, přičemž na tuto výzvu bylo následně sděleno, že tento právní zástupce již společnost [právnická osoba]. nezastupuje. Žalobce dále v žalobě uváděl, že Vrchní soud v [Anonymizováno] následně, dne 16. 1. 2020, svým rozsudkem vydaným pod č. j. [spisová značka] znovu ve věci rozhodl, a to tak, že žaloba byla vůči žalobci v tomto řízení zamítnuta. Dále bylo v žalobě uvedeno, že v důsledku pravomocně uložené povinnosti vyplývající z rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], který však byl následně zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, žalobce v tomto řízení plnil ve prospěch společnosti [právnická osoba]. částku 2 884 264,10 Kč, kterou žalobce v tomto řízení nyní požaduje jako škodou vzniklou v jeho majetkové sféře v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Další škodou, kterou žalobce v rámci tohoto řízení v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí (upřesněno při jednání soudu) požadoval, pak byla i částka 1 067 819,96 Kč, kterou žalobce specifikoval jako ušlé úroky z prodlení z jím uhrazené částky společnosti [právnická osoba]., a to za dobu od rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR do doby podání žaloby v této věci (žaloba podána 14. 1. 2021). Součástí požadavku na náhradu škody pak byl dále i požadavek na zaplacení částky 502 393,84 Kč, kterou žalobce specifikoval jako náklady vynaložené za právní zastoupení ve shora uvedeném řízení a náklady vynaložené na soudní poplatky z odvolání a dovolání, ve vztahu k nimž bylo následně vedeno i exekuční řízení, avšak tato částka nebylo po společnosti [právnická osoba] (změna jména společnosti [právnická osoba].) vymožena. V neposlední řadě pak bylo v žalobě uvedeno, že žalobce se se svým nárokem na náhradu majetkové škody obrátil před podáním žaloby na [Anonymizováno], a to podáním ze dne 15. 7. 2020, avšak že [Anonymizováno] na výzvu k plnění před podáním žaloby nijak nereagovalo.

2. V rámci doplňujících skutkových řízení (v souvislosti s obranou žalované spočívající v tom, že žalovaná v tomto řízení je vždy případně až posledním dlužníkem, a to pokud se žalobce nemohl náhrady škody domoci proti osobě, která žalobci měla bezdůvodné obohacení vydat či případně nahradit škodu) žalobce v tomto řízení připustil, že je sice pravdou, že proti žalobci ve výše uvedeném řízení, tedy společnosti [právnická osoba]., nepodal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení poté, kdy byl rozsudek Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], zrušen, avšak že po výše uvedené společnosti bylo vydání bezdůvodného obohacení žádáno přípisem ze dne 3. 7. 2018 a následně přípisem ze dne 10. 6. 2019, přičemž k dobrovolnému plnění nedošlo. Mimo to žalobce poukazoval na neúčelnost podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, což odůvodňoval tím, že i v případě, že by žaloba byla podána bezprostředně po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR, byla by tato žaloba určitý časový úsek projednávána, přičemž žalobcem bylo dovozováno, že tento úsek by nebyl časově kratší, než doba, po níž nadále běželo řízení vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy bylo cca po 2,5 letech rozhodnuto o zamítnutí žaloby vůči žalobci v tomto řízení. Dále žalobce upozorňoval i na to, že s ohledem na skutečnost, že poté, kdy rozhodnutí o zamítnutí žaloby vůči jeho osobě ve shora uvedeném řízení nabylo právní moci, byl dne 3. 8. 2020 podán exekuční návrh (řízení vedené Exekutorským úřadem [adresa], konkrétně [tituly před jménem] [jméno FO], exekutorem pod sp. zn. [spisová značka]) na vymožení nákladů shora uvedeného řízení, přičemž z exekučního spisu je zřejmé, že společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba].) již v té době neměla žádný majetek, ze kterého by mohla být pohledávka tvořená náhradou nákladů shora uvedeného řízení uspokojena, a tudíž by ani v případě podané žaloby na vydání bezdůvodného obohacení nebyly požadavky žalobce následně v exekučním řízení uspokojeny. Mimo to dále žalobce poukazoval i na to, že ve vztahu k vymožení bezdůvodného obohacení, potažmo náhrady škody nezůstal nečinný, neboť dne 16. 5. 2021 podal trestní oznámení, kde uplatnil škodu ve výši 4 531 183,39 Kč s tím, že trestní oznámení bylo podáno vůči společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] a dále proti [jméno FO] a [jméno FO], a to za situace, kdy dne 9. 12. 2019 došlo na základě notářského zápisu [Anonymizováno] k převodu 100% obchodního podílu ve společnosti TRIDENT [právnická osoba]., nyní [právnická osoba] z pana [jméno FO] na společnost [právnická osoba] a jednatelem společnosti se stal [jméno FO].

3. Dále ještě žalobce v průběhu řízení, po výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vztahující se k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, a to ve vztahu k tomu, z jakých důvodů nebyla po zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno] podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení a že v případě podaní výše uvedené žaloby by se žalobce nemohl vůči společnosti [právnická osoba]., (později [právnická osoba]), žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR generálně nevyplývalo, že žaloba, která byla v minulosti proti žalobci v tomto řízení podána, by nemohla být úspěšná, když zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR bylo Vrchnímu soudu v [Anonymizováno] uloženo, aby bylo doplněno dokazování s tím, že za této situace žalobce nepožadoval po společnosti [právnická osoba]., vydání bezdůvodného obohacení formou podání žaloby, neboť v případě, že by s žalobou o vydání v probíhajícím řízení u nakonec nebyl úspěšný a žaloba vůči němu by nebyla zamítnuta, měl by pak povinnost platit úroky z prodlení za další období a byl by za situace podané žaloby o vydání bezdůvodného obohacení za takovýchto okolností neúspěšný i se svou žalobou o vydání bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. V rámci vyjádření k žalobě žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 15. 7. 2020 uplatnil z důvodu uvedených v žalobě nárok na náhradu škody ve výši 4 338 707,45 Kč skládající se z částky 2 884 624,10 Kč (plnění, které žalobce realizoval na základě pravomocného rozhodnutí a které mu nebylo vráceno), dále z částky 951 689,51 Kč požadovaných jako úrok z prodlení a z částky 502 393,84 Kč požadované jako náhrada nákladů za právní zastoupení. Dále v rámci svého vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 28. 4. 2021, přičemž žalovaná sice dospěla k závěru, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, avšak požadovaná náhrada škody nebyla žalobci přiznána s poukazem na to, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím v občanském soudním řízení může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, kdy je již zřejmé, že žalobce nemůže dosáhnout uspokojením své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil a je povinen mu bezdůvodného obohacení vydat. V této souvislosti žalovaná zdůrazňovala, že stát je v postavení posledního dlužníka a že dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. (§ 8 odst. 3) je vždy třeba ještě před případným uplatněním nároku na náhradu škody proti státu je třeba, aby žalobce využil všech procesních prostředků k ochraně svého práva s tím, že takovýmto prostředkem je právě i uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k požadavku na uhrazení úroků z prodlení ve výši 1 067 816,96 Kč pak žalovaná poukázala na to, že žalovaná se v žádném prodlení neocitla a navíc, že požadované úroky z prodlení svou povahou ani žádnou škodu nepředstavují. Ve vztahu k požadavku na náhradu nákladů řízení pak v rámci doplňujících tvrzení žalovaná uvedla, že ani tento nárok není důvodný, neboť náhradu nákladů řízení lze dle příslušných zákonných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. přiznat pouze za účelně vynaložené náklady na změnu nebo zrušení rozhodnutí, avšak zároveň při splnění podmínky, že tyto náklady nebylo možno uplatnit v původním řízení, přičemž tato podmínka v daném případě splněna nebyla. Žalovaná pak dále v rámci doplňujících tvrzení poukázala i na to, že v průběhu řízení navíc bylo prokázáno, že v rozhodné době, tedy v době, kdy došlo ke zrušení rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno], na jehož základě v minulosti žalobce plnil poskytl plnění společnosti [právnická osoba]., měla tato společnost k dispozici finanční prostředky, z nichž mohla hradit pohledávku žalobce.

5. Přípisem datovaným dne 15. 7. 2020, adresovaným [Anonymizováno], vzal soud za prokázané, že tímto podáním žalobce prostřednictvím svého právního zástupce u žalované uplatnil v rámci mimosoudního projednání nárok na náhradu škody vzniklé dle přesvědčení žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí, za které bylo označeno rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], které následně bylo zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Žalobce požadoval na náhradě škody celkově částku 4 338 707,40 Kč skládající se z požadavku na úhradu částky 2 884 624,10 Kč jako zaplacené jistiny, která byla uhrazena na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které bylo následně zrušeno. Dále z částky 951 689,51 Kč, která byla požadována jako zákonné úroky z prodlení a dále z částky 502 393,84 Kč, tedy z částky, kterou žalobce považoval jako škodu vzniklou na základě účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

6. Přípisem [Anonymizováno] právnímu zástupci žalobce ze dne 16. 7. 2020 vzal soud za prokázané, že [Anonymizováno] potvrdilo přijetí žádosti o mimosoudní projednání věci dne 15. 7. 2020.

7. Stanoviskem [Anonymizováno] dne 28. 4. 2021 vzal soud za prokázané, že tímto stanoviskem byl v rámci mimosoudního projednání věci [Anonymizováno] odmítnut požadavek žalobce na náhradu škody uplatněný žalobcem, a to s poukazem na skutečnost, že nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutí v občanském soudním řízení může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, pokud žalobce nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal a je proto povinen jej vydat a současně, že s ohledem na to, že stát v postavení posledního dlužníka, bylo na žalobci, aby využil všech procesních prostředků k ochraně svého práva s tím, že takovýmto prostředkem je právě i uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k požadavku na náhradu škody požadované jako úroky z prodlení pak bylo poukazováno na to, že požadované úroky z prodlení svou povahou nemohou ani škodu představovat.

8. Emailovou korespondencí ze dne 6. 6. 2016 mezi [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa], advokátem (právním zástupcem žalobce v tomto řízení), a [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem (právním zástupcem společnosti [právnická osoba].) zaslanou v souvislosti s řízením vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že dne 6. 6. 2016 na základě doručení rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], požádal právní zástupce žalobce v tomto řízení právního zástupce společnosti [právnická osoba]. o sdělení čísla účtu, na který má být provedena úhrada jistiny a příslušenství a náhrada nákladů řízení podle výše uvedeného rozhodnutí. Téhož dne pak byly sděleno číslo účtu [č. účtu] i variabilní symboly, na které mají být platby uhrazeny.

9. Výpisem z účtu žalobce v tomto řízení (společnosti [právnická osoba].) u [právnická osoba]., číslo účtu [č. účtu], vzal soud za prokázané, že z účtu žalobce v tomto řízení byla ve prospěch účtu uvedeného v emailové komunikaci mezi shora uvedenými právními zástupci poukázána dne 9. 6. 2016 jednak částka 2 588 014,49 Kč a jednak částka 295 209,61 Kč, tedy částky, které byla povinna společnost [právnická osoba]. zaplatit na základě pravomocného rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], společnosti [právnická osoba].

10. Emailovým přípisem [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] ze dne 3. 7. 2018, adresovaného [tituly před jménem] [jméno FO], právnímu zástupci společnosti [právnická osoba]. v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané, že tímto e-mailem ze dne 3. 7. 2018 byl právní zástupce společnosti [právnická osoba]. vyzván na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2018, č. j. [spisová značka], jímž došlo ke zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] k vydání částky 2 883 224,10 Kč. Zároveň bylo žádáno o poskytnutí zákonného úroku z prodlení ve výši 480 372,66 Kč. Jako reakce na tento email přišlo z emailové adresy [tituly před jménem] [jméno FO] oznámení, že od 1. 7. do 17. 7. 2018 čerpá dovolenou a že v emailové korespondenci v tomto období uvedené požadavky budou vyřízeny po návratu z dovolené.

11. Přípisem právního zástupce žalobce v tomto řízení [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] adresovaným [tituly před jménem] [jméno FO], právnímu zástupci společnosti [právnická osoba]. ze dne 10. 6. 2019, včetně dokladu o doručení, vzal soud za prokázané, že přípisem ze dne 10. 6. 2019 se právní zástupce žalobce v tomto řízení obrátil na právního zástupce společnosti [právnická osoba]. s opětovnou žádostí na vydání částky 2 883 224,10 Kč, která byla v minulosti uhrazena ze strany [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba]. na základě pravomocného rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], který byl však zrušen. Zároveň byla požadována úhrada zákonných úroků z prodlení počítaných ode dne obdržení v minulosti zaslané platby do doby splnění výzvy k vydání bezdůvodného obohacení.

12. Přípisem ze dne 28. 6. 2019 adresovaným [tituly před jménem] [jméno FO], právnímu zástupci společnosti [právnická osoba]., ze strany [tituly před jménem] [jméno FO], vzal soud za prokázané, že tímto přípisem bylo sděleno, že [tituly před jménem] [jméno FO] již společnost [právnická osoba]. nezastupuje a že postoupil žádost přímo společnosti [právnická osoba].

13. Přípisem ze dne 7. 4. 2020 adresovaným ze strany právního zástupce žalobce v tomto řízení, tedy společnosti [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba].)ve spojení s fotokopií listovní zásilky vzal soud za prokázané, že tímto přípisem ze dne 7. 4. 2020 žádal právní zástupce společnosti [právnická osoba]. společnost [právnická osoba] o vydání plnění v minulosti poskytnutého, a to za situace, kdy odpadl právní důvod plnění v tomto podání bylo opětovně odkazováno na zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo v minulosti zrušeno rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], na základě něhož došlo k plnění ze strany společnosti [právnická osoba]. Byla požadována úhrada částky 2 883 224,10 Kč, zákonného úroku z prodlení počítaného ode dne obdržení uvedené částky do dne zpětného zaslání finančních prostředků a dále byly požadovány náklady řízení ve výši 502 393,84 Kč. Výzva byla zaslána společnosti [právnická osoba] na adresu [adresa], z níž se zásilka vrátila nedoručená s uvedením, že adresát je na uvedené adrese neznámý.

14. Notářským zápisem [Anonymizováno] vzal soud za prokázané, že dnem 9. 12. 2019 se stala 100 % společníkem společnosti [právnická osoba]. společnost [právnická osoba], a to v důsledku převodu obchodního podílu z [jméno FO] na společnost [právnická osoba] Zároveň došlo k přejmenování společnosti [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba] a dále byl odvolán dosavadní jednatel společnosti [jméno FO] a byl jmenován nový jednatel společnosti [jméno FO].

15. Výpisem z obchodního rejstříku na společnost dříve [právnická osoba]., nyní [právnická osoba], vzal soud za prokázané, že ke změně názvu společnosti došlo dne 16. 12. 2019 a zároveň došlo tímto dnem i ke změně jednatele společnosti z [jméno FO] na [jméno FO]. Stejným dnem došlo i ke změně společníka společnosti s tím, že od 16. 12. 2019 je jediným společníkem společnosti [právnická osoba] společnost [právnická osoba]

16. Přípisem adresovaným Okresnímu státnímu zastupitelství v [Anonymizováno] ze dne 16. 5. 2021 ve spojení se sdělením OSZ v [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2021 a dále ve spojení sdělením Policie ČR, KŘP [Anonymizováno] ze dne 15. 6. 2021 vzal soud za prokázané, že dne 16. 5. 2021 podal právní zástupce žalobce jménem žalobce v tomto řízení, tedy jménem společnosti [právnická osoba]., na Okresní státní zastupitelství v [Anonymizováno] oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Trestní oznámení bylo podáno na [jméno FO], [jméno FO], společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba].) a společnost [právnická osoba] Dále bylo v řízení prokázáno, že se v rámci tohoto oznámení se žalobce v tomto řízení připojil s uplatněním nároku na náhradu škody ve výši 4 531 183,39 Kč. Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázáno, že Okresní státní zastupitelství v [Anonymizováno] sdělilo, že věc byla předána k prošetření Policii ČR, KŘP [Anonymizováno], Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru [adresa], které následně dne 15. 6. 2021 potvrdilo zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele.

17. Obsahem exekutorského spisu [spisová značka] vzal za prokázané, že na základě rozsudku, č. j. [spisová značka], vydaného Vrchního soudu v [Anonymizováno] dne 16. 1. 2020 bylo společností [právnická osoba]., jako oprávněným (žalobcem v tomto řízení), zahájeno dne 3. 8. 2020 proti společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba].) exekuční řízení o náklady řízení přiznané shora uvedeným rozhodnutím ve výši 502 393,84 Kč a náklady exekučního řízení ve výši 13 237,40 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že vedením exekuce byl pověřen Obvodním soudem pro [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutor, Exekutorský úřad [adresa]. V průběhu let 2020 a 2021 opakovaně exekutor činil dotazy, povětšinou na banky či spotřební družstva, zda je společnost [právnická osoba] klientem příslušných bankovních ústavů či družstev, přičemž všechny odpovědi byly s negativním výsledkem. Dále bylo z obsahu spisu zjištěno, že v rámci výše uvedeného exekučního řízení nedošlo k vymožení žádné částky.

18. Přípisem adresovaným Okresnímu státnímu zastupitelství v [Anonymizováno] ze dne 16. 5. 2021 ve spojení se sdělením OSZ v [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2021 a dále ve spojení sdělením Policie ČR, KŘP [Anonymizováno] ze dne 15. 6. 2021 vzal soud za prokázané, že dne 16. 5. 2021 podal právní zástupce žalobce jménem žalobce v tomto řízení, tedy jménem společnosti [právnická osoba]., na Okresní státní zastupitelství v [Anonymizováno] oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Trestní oznámení bylo podáno na [jméno FO], [jméno FO], společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba].) a společnost [právnická osoba] Dále bylo v řízení prokázáno, že se v rámci tohoto oznámení se žalobce v tomto řízení připojil s uplatněním nároku na náhradu škody ve výši 4 531 183,39 Kč. Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázáno, že Okresní státní zastupitelství v [Anonymizováno] sdělilo, že věc byla předána k prošetření Policii ČR, KŘP [Anonymizováno], Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru [adresa], které následně dne 15. 6. 2021 potvrdilo zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele.

19. Usnesením Policie ČR, KŘP [Anonymizováno], Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odbor [adresa] ze dne 31. 10. 2022 ve spojení s záznamem o prostudování spisu ze dne 6. 3. 2023 a přípisem Krajského ředitelství Policie ČR [Anonymizováno], Územního odboru [adresa] ze dne 14. 3. 2023, sdělením Okresního státního zastupitelství ze dne 5. 4. 2023 vzal soud za prokázané, že usnesením Policie ČR, KŘP [Anonymizováno] ze dne 31. 10. 2022 bylo zahájeno trestní řízení proti [jméno FO] pro zkreslování údajů o stavu hospodaření, přičemž dle skutku mimo jiné bylo výše uvedené osobě kladeno za vinu, že svým jednáním ohrozil majetková práva společnosti [právnická osoba]. Dále bylo výše uvedenými listinami prokázáno, že právní zástupce žalobce v tomto řízení se dne 6. 3. 2023 seznámil s obsahem trestního spisu, přičemž následně navrhl překvalifikaci trestného činu a s ohledem na cizí prvek žádal o předání prošetřování do působnosti celorepublikového útvaru Policie ČR NCOZ, přičemž dne 14. 3. 2023 byl právní zástupce žalobce Policií ČR informován o tom, že tomuto návrhu na překvalifikaci nebylo ze strany Policie ČR a že ve věci bude podána obžaloba O podání obžaloby na [jméno FO] dnem 5. 4. 2023 pak byl právní zástupce žalobce informován o podání obžaloby i Okresním státním zástupcem v [Anonymizováno].

20. Přípisem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 7. 9. 2023 vzal soud za prokázané, že ve věci [jméno FO] byla podána obžaloba, avšak věc byla vrácena k došetření, přičemž proti tomuto rozhodnutí byla podána stížnost.

21. Mimořádným výpisem z účtu společnosti [právnická osoba]., číslo účtu [č. účtu] za období od 9. 6. 2016 do 30. 4. 2020 vzal soud za prokázané, že finanční prostředky, které byly dne 13. 6. 2016 a 14. 6. 2016 přeposlány z účtu právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] na účet společnosti [právnická osoba]., a to v souvislosti s poskytnutým plnění ze strany žalobce dle pravomocného rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], v částce jednak 105 730 Kč a jednak v částce 2 582 371 Kč, byly převedeny dne 14. 6. 2016 v částkách ve výši 105 730 Kč a Kč 2 030164 Kč a dále dne až dne 21. 6. 2017 z účtu společnosti [právnická osoba]. na účet společnosti [právnická osoba] Dále však bylo výpisem z tohoto účtu předloženého žalobcem prokázáno i to, že společnost [právnická osoba]. dne 14. 8. 2018, tedy více něž dva měsíce po rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno] a více než měsíc poté, kdy byla vyzvána e-mailem k vydání bezdůvodného obohacení, měla na svém účtu finanční prostředky jednoznačně přesahující částku 800 000 Kč, když právě například dne 14. 8. 2018 byla částka 800 000 Kč převedena opětovně z tohoto účtu a stejně tak v roce 2019, konkrétně dne 18. 2. 2019 pak opětovně byla z tohoto účtu vybrána v hotovosti částka 389 165 Kč.

22. Výpisem z účtu společnosti [právnická osoba]., číslo účtu [č. účtu] (výpisy z účtu předložený po výzvě dle § 118a odst. 3 o. s. ř.ve vztahu k žalované žalovanou) vzal soud za prokázané, že ke dni 31. 7. 2018 byl na účtu společnosti [právnická osoba]. evidován konečný zůstatek ve výši 1 192 731 Kč, přičemž ještě ke dni 18. 1. 2019 byly na tomto účtu společnosti [právnická osoba]. finanční prostředky konkrétně ve výši 389 250,09 Kč, které byly následně vybrány v hotovosti.

23. Dohodou o zániku závazku mezi [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]., ze dne 19. 2. 2019 vzal za prokázané, že touto dohodou bylo ukončeno vedení účtu [Anonymizováno].

24. Pokud pak soud provedl eventuálně ještě jiné důkazy, které blíže nehodnotil, soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že tyto důkazy neměly žádného významu pro skutkové a právní hodnocení věci.

25. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle odst. 3, písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

27. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

28. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

29. Podle § 8 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

30. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

31. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po vyhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech, a to i po výzvách soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. učiněných soudem jak ve vztahu k žalobci, tak i k obranným tvrzením strany žalované, dospěl soud k závěru, že v daném případě nelze žalobě vyhovět, a to z následujících důvodů:

32. V rámci tohoto řízení, a to s ohledem na požadavek uplatněný ze strany žalobce, tedy požadavek na náhradu škody v souvislosti (jak bylo v rámci řízení při jednání soudu upřesněno) s vydáním nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno (za nezákonné rozhodnutí bylo žalobcem označeno rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne 28. 4. 2016, č. j. [spisová značka]) se soud tedy musel zabývat tím, zda jsou v daném případě splněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., tedy zda byla prokázána existence odpovědnostního titulu (v tomto případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno), zda žalobci vznikla žalobci škoda a zda žalobcem uplatňovaná škoda vznikla v přímé příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, to vše za situace, kdy všechny výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, aby byla odpovědnost státu za vzniklou škodu skutečně dána. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že v řízení byla ve vztahu ke všem třem uplatněným položkám z titulu náhradu škody naplněna první ze shora uvedených podmínek, tedy vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. V tomto směru se soud ztotožnil s právním názorem žalobce o tom, že takovýmto nezákonným rozhodnutím bylo pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno] vydané dne 28. 4. 2016 pod č. j. [spisová značka], jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 20. 3. 2015, kterým bylo žalobci v tomto řízení uloženo zaplatit společnosti [právnická osoba]. částku 2 107 635 Kč s 6% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 9. 9. 2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 7 025,40 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 253 875,61 Kč, a jímž bylo dále žalobci v tomto řízení uložena povinnost zaplatit i náklady odvolacího řízení ve výši 41 334 Kč, když nezákonnost výše uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], byla následně deklarována zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR vydaným dne 30. 5. 2018 pod č. j. [spisová značka]. Proto soud za shora popsaných okolností dospěl k závěru, že v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] tedy bylo vydáno(pravomocné) nezákonné rozhodnutí, které bylo následně pro nezákonnost zrušeno.

33. S ohledem na výše uvedená pravomocná a vykonatelná soudní rozhodnutí tedy žalobci v tomto řízení vznikla povinnost k plnění, kterou žalobce splnil dne 9. 6. 2016.

34. Dále se soud při posouzení této právní věci zabýval ve vztahu k jednotlivým položkám uplatněným žalobcem v rámci požadavku na náhradu škody posouzením toho, zda v tomto řízení bylo prokázáno, zda žalobci vznikla v přímé příčinné souvislosti s výše uvedeným nezákonným rozhodnutím, které pro nezákonnost bylo zrušeno, škoda a pokud ano, v jakém rozsahu, to vše za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že s ohledem na pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], ve spojení s pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], vznikla žalobci v tomto řízení povinnost k plnění, kterou žalobce splnil dne 9. 6. 2016, a že rozsudkem Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], jímž byla žaloba vůči žalobci v tomto řízení zamítnuta bylo společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba].) uložena povinnost zaplatit žalobci v tomto řízení náhradu nákladů řízení v celkové výši 502 393,84 Kč, která však v exekučním řízení nebyla vymožena.

35. Ve vztahu k požadavku žalobce na uhrazení částky 502 393,84 Kč, která byla žalobcem specifikována jako účelně vynaložené výdaje za právní zastoupení a vynaložené soudní poplatky z odvolání a dovolání v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (náklady řízení ve výše uvedené věci přiznané žalobci v tomto řízení vůči společnosti [právnická osoba], dříve [právnická osoba].) musí soud konstatovat, že v tomto rozsahu soud neshledal požadavek žalobce důvodným, a to s ohledem na zákonné znění ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., ze kterého vyplývá, že náhrada škody sice zahrnuje i náklady řízení, které případně byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu, avšak současně platí, že takovouto škodu lze uplatnit v rámci řízení dle zákona č. 82 /1998 Sb. pouze tehdy, jestliže poškozený (v tomto případě žalobce) neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, nebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. V této souvislosti soud uvádí, že o náhradě nákladů řízení ve shora uvedené výši, která je nyní požadována po žalované v tomto řízení požadována jako škoda, bylo pravomocně rozhodnuto v rámci řízení vedeného Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] tak, že rozsudkem Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne 16. 1. 2020, č. j. [spisová značka], jímž byla žaloba vůči žalobci v tomto řízení (žalovanému ve výše uvedeném řízení) zamítnuta, mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, a to ve shora uvedené výši. O náhradě nákladů řízení tedy bylo pravomocně rozhodnuto a za těchto okolností nelze tuto částku požadovat jako škodu vůči žalované v tomto řízení, a to bez ohledu na to, zda výše uvedená částka byla či nebyla po povinné osobě v rámci exekučního řízení vymožena.

36. Ve vztahu k požadavku žalobce na úhradu částky 1 067 819,96 Kč, jakožto škody žalobcem specifikované jako kapitalizované úroky z prodlení z částky, kterou v minulosti žalobce zaplatil na základě pravomocného a později zrušeného rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], společnosti [právnická osoba]. (úroky z prodlení za dobu od zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR do 14. 1. 2021, tedy do podání žaloby v této věci) soud uvádí, že jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soud ČR, konkrétně z rozsudků, v nichž se je rozebírán mimo jiné i obsah pojmu škoda (např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]), úroky z prodlení nelze s ohledem na jejich podstatu považovat za škodu, přičemž na tuto skutečnost byl žalobce upozorněn i při jednání soudu, přičemž prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že je srozuměn s touto informací a že skutková tvrzení k této části požadavku na náhradu škody nebudou ani doplňována. Pouze pro úplnost pak soud v této souvislosti uvádí dále i to, že navíc nárok žalobce na úroky z prodlení z částky požadované po společnosti [právnická osoba]., později po společnosti [právnická osoba] z titulu vydání bezdůvodného obohacení jsou odvozovány, a tudíž v přímé příčinné souvislosti s tím, že společnost [právnická osoba]. dobrovolně nesplnila svou povinnost k vydání bezdůvodného obohacení, které byla povinna vydat, přičemž nelze přehlédnout ani to, že žalobce v tomto řízení po žalované vydání bezdůvodného obohacení navíc dokonce nežádal ani formou podané žaloby. To však soud uvádí pouze pro úplnost, neboť jak již je výše uvedeno úroky z prodlení nelze v daném případě považovat za škodu.

37. Ve vztahu k požadavku na náhradu škody spočívající v úhradě částky 2 884 624,10 Kč, kterou žalobce v minulosti zaplatil společnosti [právnická osoba]. na základě pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], dospěl soud k závěru, že v daném případě zde není dána bezprostřední příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a vydáním nezákonného rozhodnutí, respektive že tato příčinná souvislost je přetržena v důsledku opomenutí žalobce jednat, respektive využít všech procesních prostředků, které měl žalobce k ochraně svých práv (viz § 8 z. č. 82/1998 Sb.), to vše za situace, kdy je vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka].) stát je vždy posledním dlužníkem, tedy až poté, kdy se nelze náhrady škody domoci po primárním škůdci, avšak současně za situace, kdy nedošlo k přetržení přímé příčinné souvislosti mezi požadovanou škodou a nezákonným rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno. V této souvislosti soud uvádí, že žalobce sice v řízení prokazoval, že poté, kdy bylo pravomocně Vrchním soudem v [Anonymizováno] dne 16. 1. 2020 pod č. j. [spisová značka] rozhodnuto o zamítnutí žaloby vůči jeho osobě a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 502 393,84 Kč, se žalobce se se svým nárokem na náhradu nákladů řízení obrátil na soud s návrhem na nařízení exekuce, přičemž v rámci exekučního řízení nebylo nic z výše uvedené pohledávky vymoženo, přičemž z tohoto žalobce dovozoval, že se nemohl domoci ani vydání bezdůvodného obohacení po společnosti [právnická osoba]. (nyní [právnická osoba]), byť případně i formou žaloby podané v dřívější době, tedy po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR v květnu 2018. V tomto směru však soud s ohledem na důkazy provedené v řízení dospěl k závěru, že žalobce v podstatě opomenutím jednat a chránit svá práva, tedy tím, že se svých nároků na vydání bezdůvodného obohacení bezprostředně po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nedomáhal primárně svých práv žalobou podanou vůči právnické osobě, která byla povinna žalobci bezdůvodné obohacení vydat ([právnická osoba].), ve svém důsledku přetrhl příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a jím požadovanou škodou. V řízení totiž bylo prokázáno, že v době ještě cca více než dva měsíce po vydání zrušujícího rozhodnutí nejvyšším soudem ČR a v době, kdy žalobce již prokazatelně věděl o zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu (viz důkazy pod bodem 10 odůvodnění tohoto rozsudku), který ho opravňoval k požadavku na vydání bezdůvodného obohacení vůči výše uvedené společnosti, byly na účtu společnosti [právnická osoba]. evidovány například finanční prostředky ve výši 1 192 731 Kč (k 31. 7. 2018), přičemž z výpisů z účtu pak vyplývá, že například v srpnu 2018 ještě z tohoto účtu odcházela částka 800 000 Kč a ještě v roce 2019 byla z účtu společnosti [právnická osoba]. vybrána částka 389 165 Kč. Z výše uvedeného je zřejmé, že v době, kdy žalobce již mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, v rámci níž mohl navíc ochránit svá práva pro případ ohrožení následného výkonu rozhodnutí například formou návrhu na vydání předběžného opatření zajišťujícího finanční prostředky či jiný majetek (např. povinnost složení finančních prostředků do úschovy aj.), zejména když tvrdil, že měl pochybnosti o solventnosti společnosti [právnická osoba]., přesto tak žalobce neučinil. S ohledem na skutečnost, že v řízení tedy bylo prokázáno (viz výpisy z účtů doložené v částečném rozsahu samotným žalobcem, tak i následně stranou žalovanou), že ještě 2,5 měsíce po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno], měla společnost [právnická osoba]. minimálně na jednom ze svých účtů finanční prostředky přesahující 1 200 000 Kč, přičemž ještě dokonce i v roce 2019 bylo evidentní, že na účtu společnosti existují určité finanční prostředky, soud tedy za těchto okolností vyhodnotil, že ze strany žalobce je nyní v tomto řízení spekulativní tvrdit, že se nemohl vůči primárnímu škůdci domoci vydání bezdůvodného obohacení, pokud by skutečně postupoval řádně a ihned a hájil své oprávněné zájmy, neboť důkazy provedenými v řízení (viz výpisy z účtu) byla vyvrácena tvrzení žalobce o tom, že společnost [právnická osoba]., již v té době neměla finanční prostředky, z nichž by mohla pohledávku žalobce uspokojit, tedy že podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení nebylo účelné. Pokud dále žalobce v projednávané věci argumentoval i tím, že vyčkával dobrovolného plnění ze strany společnosti [právnická osoba]., nelze tento jeho postup, jímž nedostatečně chránil svá práva, dávat k tíži straně žalované v tomto řízení, zejména za situace, kdy liknavost přístupu žalobce k ochraně svých práv ostatně vyplývá i z toho, že ačkoli dne 3. 7. 2018 vyzval právního zástupce společnosti [právnická osoba]., k vydání bezdůvodného obohacení a ačkoli sám žalobce tvrdil, že na tuto výzvu nebylo reagováno, přesto další výzvu k vydání bezdůvodného obohacení zaslal znovu právnímu zástupci shora uvedené společnosti až jedenáct měsíců po první výzvě, tedy v červnu 2019, přičemž ačkoli mu bylo v té době sděleno, že společnost [právnická osoba]., již daný právní zástupce nezastupuje, přesto další výzva k plnění byla společnosti již pod názvem [právnická osoba] zaslána až v dubnu 2020. Navíc při hodnocení existence či neexistence přímé příčinné souvislosti (bez jejího přetržení) nemohl soud zcela odhlédnout ani od toho, že ze strany žalobce při jednání soudu v rámci tohoto řízení bylo výslovně uvedeno, že k vymáhání vydání bezdůvodného obohacení formou podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR nebylo žalobcem přistoupeno i z toho důvodu, že z rozhodnutí dovolacího soudu generálně nevyplývalo, že žaloba vůči žalobci v tomto řízení (žalovanému v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]) byla podána nedůvodně, a žalobce se proto nechtěl vystavovat tomu, že by proti němu podaná žaloba ve věci sp. zn. [spisová značka] byla úspěšná a on by pak byl následně povinen platit úroky z prodlení a současně se vstavoval nebezpečí neúspěchu se svou žalobou o vydání bezdůvodného obohacení. I z této argumentace se totiž podává, že žalobce v důsledku vlastního uvážení skutečně v minulosti nečinil kroky k ochraně svých práv ve smyslu § 8 shora uvedeného zákona, tedy nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svých práv, čímž byla i možnost podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení a případně i návrhu na vydání předběžného opatření (ve vztahu k příčinné souvislosti srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]), kdy soud v daném případě tedy posoudil, že nepodání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení v tomto konkrétním případě s ohledem na důkazy v řízení provedené je právě okolností, která přerušila příčinnou souvislost mezi vydaným nezákonným rozhodnutím a žalobcem požadovanou škodou ve shora uvedené výši).

38. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud neshledal důvody pro to, aby žalobě bylo vyhověno, a to v žádné z požadovaných složek žalobcem uplatněné náhrady škody.

39. Pouze pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvody pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2, písm. c) o. s. ř. z důvodu vedení trestního řízení proti [jméno FO], a to za situace, kdy v předchozí době bylo sice řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř., a to ve svém důsledku taktéž v souvislosti s v té době předpokládaným zahájením trestního řízení, avšak v té době bylo vycházeno z toho, že trestní oznámení bylo žalobcem podáno i na společnost [právnická osoba], avšak v současné době je z doloženého průběhu trestního řízení již zřejmé, že vůči této společnosti nebylo trestní řízení zahájeno, a tudíž soud neshledal za těchto okolností žádné důvody pro přerušení projednávání této právní věci.

40. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1800 Kč. (paušální náhrada za 1 úkon á 300 Kč za vyjádření ve věci ze dne 28. 4. 2021, účast u jednání soudu dne 3. 5. 2022, účast u jednání soudu dne 23. 8. 2022, vyjádření ve věci ze dne 7. 11. 2023, účast u jednání soudu dne 9. 10 2023 a účast u jednání soudu dne 19. 12. 2023. podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady.

Poučení