21 C 41/2019-205

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení 70 368,94 Kč s příslušenství, takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 58 046, 91 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 58 046, 91 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části požadavku zaplacení částky 12 322,03 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 7. 2017 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 31 843 Kč k rukám právního zástupce žalobce a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 25. 9. 2018 domáhal po [jméno] [celé jméno původní účastnice] zaplacení částky 70 368,94 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že na základě rozsudku pro zmeškání vydaném Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 14. 5. 2015, č. j. 31 C 114/2015-18 (dále jen„ Rozsudek pro zmeškání“), mu byla v následné exekuci z účtu stržena a následně vyplacena [jméno] [celé jméno původní účastnice] částka ve výši 70 368,94 Kč. Ta se skládala z jistiny ve výši 44 271 Kč s úrokem z prodlení, nákladů nalézacího řízení ve výši 15 488 Kč a nákladů právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 4 235 Kč Městský soud v Praze však následně rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 11 Co 24/2017-104 rozhodl, že se Rozsudek pro zmeškání nevydává. Exekuce tedy neměla být vedena a vymožená částka v žalované výši je bezdůvodným obohacením, které i přes jeho výzvy nebylo vráceno. 2. [celé jméno původní účastnice] se vzneseným nárokem nesouhlasila, jelikož žalovanou částku obdržela na základě Rozsudku pro zmeškání v rámci exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu [okres], u soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. [jméno] se necítila povinna žalobci žalovanou částku vrátit, neboť důvody pro vymáhání peněžní částky byly důvodné, jelikož žalobce se řádně nepodílel na hrazení plateb spojených s užíváním bytu v roce 2012 a v roce 2013, který užíval spolu s ní a odkázala na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 114/2015, kde plně prokázala svá tvrzení. Soud se tak má vypořádat s tím, zda skutečně na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Naopak bezdůvodně se obohatil žalobce, který užíval byt a nepodílel se na úhradě s tím spojených poplatků. 3. [celé jméno původní účastnice] zemřela dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2020, č. j. 21 C 41/2019-82, které nabylo právní moci dne 27 5. 2020, bylo rozhodnuto tak, že namísto původní žalované bude v řízení pokračováno s žalovanou č. 1) a se žalovaným č. 2) jako jejími právními nástupci.

4. K otázce vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobce při užívání bytu společně s [celé jméno původní účastnice] za rok 2012 a 2013 žalobce doplnil, že spor se vedl o užívání bytu [číslo] s tím spojenou úhradu poplatků. Byt se nacházel ve 3. patře domu [adresa] v [obec] – [část obce], v ulici [ulice a číslo] (dále jen„ Předmětný byt“). Žalobce uvedl, že podíl na užívání Předmětného bytu činil maximálně 18,47 % z celkové plochy bytu o rozloze 81,87 m, kdy užíval výlučně jen pokoj o rozloze 12,64 m spolu s předsíní a WC s koupelnou, užíval tedy celkovou plochu o výměře 13,42 m. Oproti tomu [jméno] [celé jméno původní účastnice] užívala kuchyň, dva pokoje, komoru, sklepní kóji a lodžii, to vše o celkové ploše 55,81 m, přičemž žalobce měl do těchto prostorů zamezený přístup. Poměr užívání výše uvedeného bytu tedy odpovídal i tomu, jakým způsobem se podílel na spotřebě elektrické energie. Žalobce nebyl nájemcem předmětného bytu, pouze mu svědčilo právo bydlení, které vzniklo na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2003, č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 25. 11. 2004, č. j. [číslo jednací]. Žalobci nemůže jít k tíži poplatek za televizní anténu, jelikož v jím užívané části Předmětného bytu nemá televizi ani rozhlas. Rovněž se finančně nemohl podílet na dodávkách plynu, neboť žádný spotřebič na plyn nemá a do kuchyně neměl přístup, a tedy je třeba odečíst z jednotlivých vyúčtování částku ve výši 3 170 Kč za odběr plynu za předmětné období. Rovněž po žalobci nelze požadovat, aby se podílel na platbách, které vyplývají z povinností člena družstva, tedy náklady spojené s kupní cenou pozemku a domu a nákladech spojenými s opravami. Pokud [celé jméno původní účastnice] doložila tabulkový přehled výdajů vycházející z měsíčních platebních dokladů SIPO, snížené o televizní poplatky, v celkové výši 222 853 Kč, tato částka má být snížena o částku stanovenou za poplatky na společnou televizní anténu ve výši 624 Kč, dále o částku 3 170 Kč za zálohy na dodávky plynu, o částku 96 000 Kč za splátky domu, o částku 4 800 Kč za splátky pozemku, a o částku 48 000 Kč představující platby do fondu oprav. Dále je třeba vzít v úvahu případné přeplatky ze záloh, které žalobce odhadl za rok 2012 na celkovou výši 10 000 Kč a za rok 2013 ve výši 10 000 Kč. Žalobci tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v celkové výši 9 283 Kč, na které od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2013 měsíčně hradil částku 1 500 Kč, tedy celkově 36 000 Kč. Původní žalovaná tedy neměla hmotněprávní základ nároku v řízení, kde byl vydán Rozsudek pro zmeškání, kdy žalobci byla následně v exekučním řízení stržena částka 70 368,94 Kč.

5. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: U Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se [celé jméno původní účastnice] domáhala proti [celé jméno žalobce] (nynějšímu žalobci) zaplacení částky ve výši 44 271 Kč s příslušenstvím s tím, že [celé jméno žalobce] se za období od ledna 2012 do prosince 2013 rovnoměrně nepodílel na platbách spojených se společným užíváním Předmětného bytu. Soud v tomto řízení rozhodl rozsudkem pro zmeškání dne 14. 5. 2015, č. j. [číslo jednací], ve kterém výrokem I. byla nynějšímu žalobci uložena povinnost uhradit [celé jméno původní účastnice] částku ve výši 44 271 Kč spolu s úrokem ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne 25. 4. 2015 do zaplacení, výrokem II. uložil povinnost uhradit [celé jméno původní účastnice] náklady řízení v částce 15 488 Kč a výrokem III. byla uložena povinnost hradit České republice soudní poplatek ve výši 2 214 Kč s tím, že na Rozsudku pro zmeškání byla vyznačena právní moci s datem 18. 7. 2015, vykonatelnost 22. 7. 2015. Proti Rozsudku následně podal nynější žalobce návrh na jeho zrušení a odvolání spolu s návrhem na vyslovení neúčinnosti jeho doručení. Návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku pro zmeškání byl zamítnut a rozhodnuto, že se Rozsudek pro zmeškání nezrušuje. Žalobce následně proti výše uvedenému usnesení podal návrh na doplnění tohoto usnesení a odvolání proti němu. Soud usnesením ze dne 19. 9. 2016, č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení zdejšího soudu ze dne 9. 4. 2015, č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce předvolán k ústnímu jednání, zamítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce taktéž odvolání. K odvolání žalobce proti výše uvedeným rozhodnutím tato byla potvrzena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2016, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č. j. [číslo jednací] následně bylo rozhodnuto tak, že se Rozsudek pro zmeškání nevydává, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 5. 2017. Následně bylo řízení ve věci samé na základě usnesení ze dne 13. 11. 2017, č. j. [číslo jednací], zastaveno pro zpětvzetí žaloby, jelikož se svého nároku [celé jméno původní účastnice] již domohla v mezidobí v exekučním řízení (prokázáno obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. [spisová značka]).

6. V mezidobí, když na Rozsudku pro zmeškání byla vyznačena právní moc a vykonatelnost, [celé jméno původní účastnice] zaslala návrh na zahájení exekuce (prokázáno návrhem ze dne [datum]). Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], sídlem [adresa] (prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 10. 2015, č. j. [číslo jednací]). V rámci exekučního řízení byla od povinného vymožena dne 28. 1. 2016 platba ve výši 86 619,24 Kč a dne 29. 1. 2016 částka 86 422,63 Kč (celkem 173 041,87 Kč), přičemž přeplatek ve výši 86 422,30 Kč byl zaslán povinnému (nynějšímu žalobci) na účet dne 30. 8. 2016, a vymožené plnění pro oprávněnou stranu ([celé jméno původní účastnice]) ve výši 70 369,27 Kč bylo zasláno právnímu zástupci JUDr. [příjmení], a zbylá částka ve výši 16 250,30 Kč představovala náklady exekuce (prokázáno e-mailovou zprávou ze dne 26. 9. 2018 spolu s plnou mocí ze dne 24. 4. 2014 založenou ve spise sp. zn. [spisová značka] vyžádaném od soudního exekutora Mgr. [příjmení]). Jelikož byla pohledávka vymožena, bylo soudním exekutorem rozhodnuto o zrušení exekučních příkazů (prokázáno usnesením ze dne 29. 1. 2016, č. j. [číslo jednací]). Nynější žalobce následně soudního exekutora informoval, že exekuční titul, na základě kterého byla vymožena dlužná částka, byl zrušen, a požádal soudního exekutora o vrácení nákladů exekuce (prokázáno přípisem ze dne 13. 6. 2017 ze spisu sp. zn. [spisová značka]).

7. Žalobce následně vyzýval původní žalovanou k vrácení vymožené částky jako bezdůvodného obohacení, jelikož bylo plněno na základě důvodu, který odpadl (prokázáno předžalobními výzvami ze dne 13. 6. 2017, ze dne 31. 1. 2018 a ze dne 30. 4. 2018 včetně podacích archů).

8. Původní žalovaná dne [datum] zemřela, přičemž dědici po zůstavitelce se stali nynější žalovaní (prokázáno z usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 4. 2020).

9. Mezi stranami je nesporné, že žalobce a [celé jméno původní účastnice] mimo jiné v období od 1. 1. 2012 a do 31. 12. 2013 užívali byt [číslo] v bytovém domě na adrese [adresa původní účastnice a žalobce], kdy žalobce užíval výhradně svůj pokoj o rozloze 12,64 m a společně s původní žalovanou pak užíval předsíň o velikosti 7,54 m WC o velikosti 1,09 m a koupelnu o rozloze 2,79 m. Zbylou část výše uvedeného bytu včetně lodžie a sklepní kóje užívala výlučně [celé jméno původní účastnice]. V částech bytu, které využíval výlučně žalobce, se nenacházely žádné spotřebiče na plyn, a ani zde nebyl přívod STA. Celý byt má rozlohu o celkové ploše 81,9 m. Původní žalovaná hradila nájem bytu, následnou anuitu bytu a další služby spojené s užíváním bytu, platby za elektřinu a plyn a poplatky za společnou televizí anténu. Žalobce přispíval [celé jméno původní účastnice] částkou 1 500 Kč měsíčně na náklady spojené s bytem, kdy spornou otázkou zůstalo zaplacení období čtyř měsíců (březen a prosinec roku 2012, srpen a říjen roku 2013).

10. Ve vztahu k Předmětnému bytu od 1. 4. 2011 byla předepsána měsíční platba Bytového družstva [ulice a číslo] v částce 8 729 Kč zahrnující v sobě do fondu oprav částku 1 570 Kč, za výtah a jeho údržbu částku 213 Kč, za společnou televizní anténu částku 26 Kč, za splátku domu částku 3 608 Kč, za splátku pozemku částku 200 Kč, za vodné a stočné částku 320 Kč, za ústřední topení částku 1 150 Kč, za teplou užitkovou vodu částku 1 089 Kč, za odpad částku 129 Kč, za úklid částku 237 Kč, za elektrickou energii společných prostor domu částku 36 Kč a za správu domu, účetnictví a domovníka částku 151 Kč (prokázáno předpisem plateb od 1. 4. 2011).

11. Od 1. 8. 2013 byla předepsána měsíční platba Bytového družstva [ulice a číslo] v částce 8 811 Kč zahrnující v sobě do fondu oprav částku 1 570 Kč, za výtah a jeho údržbu částku 213 Kč, za společnou televizní anténu částku 26 Kč, za splátku domu částku 3 690 Kč, za splátku pozemku částku 200 Kč, za vodné a stočné částku 320 Kč, za ústřední topení částku 1 150 Kč, za teplou užitkovou vodu částku 1 089 Kč, za odpad částku 129 Kč, za úklid částku 237 Kč, za elektrickou energii společných prostor domu částku 36 Kč a za správu domu, účetnictví a domovníka částku 151 Kč (prokázáno předpisem plateb od [datum]). 12. [celé jméno původní účastnice] uhradila za měsíce leden, únor, březen, duben, květen, červen a červenec roku 2012 měsíční poplatky spojené s užíváním bytu ve výši 9 389 Kč odpovídající součtu předpisu měsíčná platby stanovené BD [ulice a číslo] v částce 8 729 Kč a zálohy na elektrickou energii v Předmětném bytě ve výši 660 Kč [celé jméno původní účastnice] uhradila za měsíce srpen, září, říjen, listopad a prosinec roku 2012 měsíční poplatky spojené s užíváním bytu ve výši 8 729 Kč odpovídající součtu předpisu měsíčná platby stanovené BD [ulice a číslo] v částce 8 729 Kč, když záloha na elektrickou energii v Předmětném bytě v té době nebyla placena. V roce 2013 [celé jméno původní účastnice] uhradila za měsíc leden částku 8 729 Kč (za elektrickou energii nebyla placena záloha). Za měsíc únor byla uhrazena částka 8 966 Kč (součet platby BD [ulice a číslo] ve výši 8 729 Kč spolu se zálohou na elektrickou energii ve výši 237 Kč), za březen, duben, květen, červen, červenec měsíčně částka 9 269 Kč (součet platby BD [ulice a číslo] ve výši 8 729 Kč spolu se zálohou na elektrickou energii ve výši 540 Kč, za srpen částka 9 351 Kč (součet platby BD [ulice a číslo] ve výši 8 811 Kč spolu se zálohou na elektrickou energii ve výši 540 Kč), za září byla zaplacena částka 8 811 Kč (nebyla placena záloha na elektrickou energii), za říjen, listopad, prosinec byla měsíčně zaplacena částka 9 371 Kč (součet platby BD [ulice a číslo] ve výši 8 811 Kč spolu se zálohou na elektrickou energii ve výši 560 Kč). Celkem tak [celé jméno původní účastnice] byla na nákladech za bydlení spočívající v nákladech na byt dle předpisu stanovený BD [ulice a číslo] spolu s náklady na elektrickou energii spojenou s bytem za rok 2012 a 2013 zaplacena celkem částka 219 683 Kč (to vše prokázáno rozpisem bezhotovostní platby SIPO za jednotlivé měsíce od ledna 2012 do prosince 2013).

13. Při vyúčtování záloh a služeb za Předmětný byt za rok 2012 byl [celé jméno původní účastnice] vrácen přeplatek ve výši 12 723 Kč a za rok 2013 přeplatek ve výši 8 867 Kč (prokázáno vyúčtováním záloh za služby za rok 2012 a za rok 2013).

14. Soudu je z jiné věci mezi týmiž účastníky známo, že rovněž u podepsaného soudu ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] byla řešena otázka spoluúčasti nynějšího žalobce na úhradách spojených s užíváním Předmětného bytu s [jméno] [příjmení], rozsahem užívání Předmětného bytu jeho osobou v předchozím období od června 2007 do prosince 2011, kdy v nynějším řízení nebylo tvrzeno, že by došlo ke změně poměru užívání Předmětného bytu žalobcem. Z rozsudku ze dne 4. 3. 2021, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že v rámci řízení bylo prokázáno, že žalobce užíval nebo spoluužíval Předmětný byt celkem v rozsahu 19,35 m z celkové rozlohy 81,90 m, tedy byl stanoven rozsah užívání Předmětného bytu žalobcem ve výši 23,62 %. Žalobce neužíval kuchyň, kde byl umístěn jediný plynový spotřebič, žalovaný nebyl příjemcem televizního a rozhlasového vysílání, když výhradně užíval svůj pokoj. V prostorách, které užíval žalobce, se nenacházely spotřebiče na plyn ani přívod STA. Zároveň v tomto řízení bylo, a to i v rámci odvolacího řízení, stanovena povinnost žalobce v rámci svého podílu na užívání Předmětného bytu platit odpovídající část nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve vztahu k BD [ulice a číslo] (což v sobě zahrnovalo i možnost užívat společnou anténu) bez ohledu na to, že předmětný byt vlivem jeho privatizace ztratil povahu bytu nájemního, rovněž se podílet na nákladech na elektrickou energii vztahující se k Předmětnému bytu (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. [číslo jednací] spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. [číslo jednací]).

15. Žalobce pak platil [celé jméno původní účastnice] za spoluužívání předmětného bytu za rok 2012 a 2013 částku 1 500 Kč měsíčně, celkem zaplatil 36 000 Kč (prokázáno poštovními poukázkami ve prospěch [celé jméno původní účastnice] za měsíce březen a prosinec roku 2012, srpen a říjen roku 2013, nespornými tvrzeními ve vztahu k ostatní části roku 2012 a 2013)

16. Na základě provedených důkazů má soud dostatek podkladů pro své rozhodnutí, žalobce ani žalovaní po poučení soudem podle ust. § 119a o. s. ř. neměli žádné další návrhy, z ostatních důkazů nezjistil žádné relevantní skutečnosti ke zjištění skutkového stavu..

17. Soud hodnotil všechny povedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkaz v jejich vzájemné souvislosti.

18. Na základě provedených důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce a původní žalovaná v období od ledna 2012 do prosince 2013 užívali Předmětný byt, přičemž žalobce jej užíval v rozsahu 23,62 % z celkové velikosti bytu. Následně v rámci vykonávacího řízení, kde exekučním titulem byl Rozsudek pro zmeškání, který byl později zrušen, byla od žalobce jako od povinného vymožena dne 28. 1. 2016 mimo jiné částka ve výši 70 369,27 Kč za neuhrazené náklady spojené s užíváním výše uvedeného bytu za rok 2012 a 2013, a to ve prospěch původní žalované jako oprávněné, přičemž žalobce se po odpadnutí exekučního titulu domáhal vrácení vymožené částky z titulu bezdůvodného obohacení. Náklady právní předchůdkyně žalovaných za Předmětný byt v roce 2012, na kterých se měl podílet i žalobce, činily 109 368 Kč, skládající se z nájmu a úhrad za elektrickou energii, po odečtení přeplatků dle vyúčtování BD [ulice] ve výši 12 723 Kč, byly v částce 96 645 Kč. V roce 2013 činily náklady částku 110 315 Kč, po vrácení přeplatku od BD ve výši 8 867 Kč dosáhly částky 101 448 Kč Náklady na provoz Předmětného bytu za rok 2012 a 2013, na kterých se měl podílet i žalobce, byly ve výši 198 093 Kč. Žalobce v rozsahu užívání Předmětného bytu (23,62%) se tak měl podílet na nákladech za období roku 2012 a 2013 v částce 46 789,56 Kč. Žalobce za toto období uhradil částku 36 000 Kč.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, za protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018 vydaném pod č.j. 28 Cdo 3168/2017-144 pokud na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, žalovaný plní na neexistující dluh, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo vyhověl povinnosti uložené mu deklaratorním rozhodnutím soudu (případně i jiného orgánu), závisí důvodnost jeho požadavku na okolnosti, zda podle hmotného práva – i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – splnil závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Zrušením zmíněného rozhodnutí dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde k tomu neexistovala povinnost. V řízení o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním podle zrušeného pravomocného rozhodnutí pak soud jako otázku předběžnou musí řešit, zdali plnění poskytnuté na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo později zrušeno, bylo plněním povinnosti existující podle hmotného práva či nikoliv. S ohledem na výše uvedené se pak soud v prvé řadě zabýval otázkou, zda plnění na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo později zrušeno, bylo plněním povinnosti existující podle hmotného práva či nikoliv. Z těchto důvodů se soud zabýval otázkou předběžnou, jakou částku měl žalobce plnit právní předchůdkyni žalovaných v souvislosti s jeho užíváním Předmětného bytu v roce 2012 a 2013 a zda měla žalovaná nárok na vymoženou částku, která se měla vztahovat právě k povinnosti žalobce podílet se na nákladech bydlení právní předchůdkyně žalovaných, jestliže s ní obýval předmětný byt. Již z rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. [číslo jednací] jasně vyplynulo, že na daný případ ve vztahu k řešení otázky zda v jaké výši se měl žalobce podílet na úhradě nákladů ve vztahu k jeho užívání předmětného bytu třeba aplikovat hmotněprávní úpravu platnou a účinnou do 31. 12. 2013, a to již jen s ohledem na vznik práv a povinností, které byly učiněny předmětem tohoto řízení. I zde platí, že bývalému manželu nesvědčí právo užívat předmětný byt bezplatně, avšak peněžitá úhradu za užívání bytu se v takovém případě nestanoví jakožto peněžní ocenění prospěchu, který žalobci na úkor právní předchůdkyně žalovaných užíváním bytu vznikl, nýbrž osoba, jíž svědčí po skončení nájmu bytu v bytě bydlet do zajištění odpovídající bytové náhrady, má povinnost platit úhradu za užívání bytu ve výši, která odpovídá výši nájemného sjednaného za trvání nájemního poměru (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 492/2001, nebo ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 1109/2003). Právo v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady totiž bezprostředně souvisí s předchozím nájmem bytu a podle výslovného znění § 712a obč. zák., se řídí ust. § 687 až 699 a přiměřeně § 700 až 702 odst.1 obč. zák., tj. včetně příslušných ustanovení o nájemném a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Vzhledem k tomu, že v řízení vyšlo najevo, že žalobce v rozhodném období užíval předmětný byt jako bývalý nájemník s právem jej obývat do zajištění odpovídající bytové náhrady, jediným v úvahu přicházejícím právním řešením uvedené situace byl závěr, že žalobce i v předmětné době (rok 2012 a 2013) nadále stíhala povinnost platit za užívání bytu vedle žalovaným v zásadě nezpochybňované povinnosti k úhradě za plnění poskytovaná spolu s jím konzumovaným užíváním bytu (elektrickou energii) též příslušnou výši nájemného. Náklady na nájem bytu spolu s náklady na elektrickou energii dosáhly po odečtení přeplatků celkem částky 198 093 Kč. Jestliže žalobce užíval předmětný byt v rozsahu 23,62 %, jak již bylo pravomocně rozhodnuto v obdobné věci účastníků, byl povinen se v tomto rozsahu podílet i na nákladech na bydlení, které vynakládala právní předchůdkyně žalovaných. Žalobce se tak měl podílet v částce 46 789,56 Kč (23,62 % z 198 093 Kč). V řízení bylo prokázáno, že žalobce za předmětné období zaplatil právní předchůdkyni žalovaných částku 36 000 Kč a tudíž měl tak ještě zaplatit 10 789,56 Kč, která však byla zaplacena až v rámci exekučního řízení dne 28. 1. 2016. V tomto rozsahu na straně žalovaných nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, když v rámci exekučního řízení, byť na základě později zrušeného exekučního titulu, byla dne 28. 1. 2016 tato částka vymožena, jestliže na její plnění měli nynější žalovaní právo, jak vyplynulo v rámci tohoto řízení. Zároveň soud dospěl k závěru, že zároveň žalovaní měli právo i na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 789,56 Kč za období od [datum] (od doby požadované v rámci řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy přes výzvy právní předchůdkyně žalovaných žalobce dlužnou částku nezaplatil,) do 28. 1. 2016 (vymožení částky exekutorem), tj. ve výši 1 532,47 Kč ve smyslu § 517 odst. 2 Z. č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013 ve výši odpovídající s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Celkem tak v částce 12 322,03 Kč na straně žalovaných nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, když bylo plněno v rámci exekuce to, co jim po právu náleželo. Na druhou stranu však ve zbývající částce ve výši 58 046,91 Kč na straně žalovaných k tomuto bezdůvodnému obohacení došlo, když ve prospěch jejich právní předchůdkyně tato částka byla vymožena exekutorem od žalobce a zaplacena právní předchůdkyni žalovaných, i když jí nesvědčil hmotněprávní nárok. Je-li tedy ve vykonávacím řízení zaplacen dluh, který existoval, je splněn a zaniká, jde-li o plnění na nedluh, vzniká oprávněnému bezdůvodné obohacení. Je tedy zřejmé, že pokud žalovaný, ať již dobrovolně nebo ve vykonávacím řízení, splní na základě pravomocného rozsudku uloženou povinnost, pak v případě, že tato povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, zaniká splněním. Jestliže neexistovala, získává žalobce na úkor žalovaného (v tomto případě v obráceném pořadí) bezdůvodné obohacení. Jestliže na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, žalobce plnil na neexistující dluh, pak žalovaným vzniká bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Na hmotně právních vztazích mezi účastníky však nic nemění ani to, že žalovaní poté, co pravomocné rozhodnutí bylo zrušeno, vezmou žalobu zpět, ani to, že se v řízení pokračuje (blíže k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011).

21. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 58 046,91 Kč. Zároveň přiznal i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 7. 2017 v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na doručení předžalobní výzvy a lhůty k plnění v ní stanovené (výrok I.). Naopak žalobu v částce, ve které se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 322,03 Kč s úrokem s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 7. 2017 do zaplacení zamítl, jelikož se jednalo o částku, která byla správně, byť na základě později zrušeného exekučního titulu, od žalobce vymožena jako doplatek nákladů spojených s užíváním bytu za rok 2012 a 2013, na kterých se měl žalobce podle výpočtu poměrně podílet (výrok II.).

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu, když žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 70 368,94 Kč, úspěšný byl co do částky 58 046,91 Kč, neúspěšný v rozsahu částky 12 322,03 Kč. Úspěšný byl žalobce v rozsahu 82,5 %, po odečtení míry neúspěchu v rozsahu 17,5 %, žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 65 %. Žalobci vznikly náklady na soudní poplatek v částce 2 815 Kč a dále v nákladech právního zastoupení za 9 úkonů právní služby, kdy za 1 úkon právní služby přísluší částka 3 940 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, jednání s protistranou dne 29. 7. 2020, doplnění tvrzení ze dne 20. 10. 2021, 4x účast na jednání před soudem konaného dne 10. 3. 2021, dne 14. 9. 2021, dne 7. 12. 2021 a dne 28. 12. 2021) dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) za použití § 11 odst.1písm. a), d), g), i) AT, dále 9 režijních paušálních náhrad po 300 Kč dle ust.13 odst. 3 AT. Celkové náklady žalobce (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) činí 48 988,60 Kč, z toho 65 % uvedených nákladů činí 31 843 Kč. Žalobci tedy byla přiznána náhrada nákladů ve výši 31 843 Kč, přičemž ta byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok III.).