21 C 44/2018-135

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících [jméno řešitele] [příjmení řešitele] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu platu a náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] nad rámec přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou proti žalované domáhal zaplacení náhrady platu za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] s úrokem z prodlení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení z náhrady platu ve výši [částka] a náhrady škody za neposkytnuté stravenky v období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnancem žalované s tím, že žalovaná dala žalobci výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce, na základě níž měl pracovní poměr žalobce skončit dne [datum], v důsledku pracovní neschopnosti žalobce od [datum] do [datum] byla výpovědní doba prodloužena o 14 dnů a pracovní poměr tak měl skončit až dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru byla neplatná. Žalobci tak přísluší náhrada platu za období od [datum] do [datum] s tím, že rozhodným obdobím pro výpočet náhrady platu je 4. čtvrtletí 2014, přičemž výše průměrného hodinového výdělku v souladu s údajem uváděným žalovanou na výplatních lístcích v 1. čtvrtletí 2015 činí [částka], žalobci tak vznikl nárok na náhradu platu za rozhodné období ve výši [částka], žalovaná žalobci z tohoto titulu uhradila pouze částku [částka]. Dále žalobce požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení, jež vypočítal z úroků z prodlení z jednotlivých měsíčních náhrad platů, které měla žalovaná žalobci hradit ve výplatním termínu 10. dne následujícího kalendářního měsíce. Dále žalobce požadoval náhradu škody spočívající v tom, že v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru nebyl žalobci vyplacen příspěvek na stravenky, který pro rok 2015 dle kolektivní smlouvy činil [částka] za každý pracovní den a pro rok 2016 činil [částka] za každý pracovní den.

2. Žalovaná učinila nesporným, že s žalobcem dne [datum] uzavřela pracovní smlouvu, dne [datum] žalobci doručila výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce, jež byla následně shledána soudy jako neplatnou. Žalovaná zaslala žalobci náhradu platu, přičemž vycházela z průměrného výdělku žalobce za rozhodné období. Žalovaná nesouhlasí s placením úroků z prodlení, když tyto nelze počítat dříve, než žalobce svůj nárok řádně vyčíslil. Žalovaná řádně vypočetla náhradu platu, jež žalobci uhradila, rovněž nesouhlasila s úhradou škody v podobě neuhrazeného příspěvku na stravování, neboť nárok na tento příspěvek má dle vyhl. č. 430/2001 Sb., pouze ten, kdo odpracoval alespoň 3 hodiny, což však nebyl případ žalobce. S ohledem na výše uvedené navrhla zamítnutí žaloby. Při ústním jednání dne [datum] žalovaná nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka] výslovně uznala.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně části úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částek [částka] za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení a za období od [datum] do zaplacení, dále omezil žalobní požadavek ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení na částku [částka] a naopak rozšířil žalobní požadavek na náhradu platu na částku [částka]. Usnesením ze dne [datum] soud výrokem I. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil a výrokem II. tohoto usnesení připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem v podání ze dne [datum].

4. Mezi účastníky řízení bylo nesporné následující. Žalobce uzavřel s žalovanou pracovní smlouvu dne [datum], dne [datum] převzal žalobce výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce a následně byla tato výpověď pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. [číslo jednací] určena neplatnou. Žalovaná stanovila žalobci náhradu platu za období od [datum] do [datum] částkou [částka] hrubého, oproti této částce„ započetla“ žalobci v minulosti vyplacené odstupné a tuto částku žalobci uhradila (čistého [částka]).

5. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31.1.2019, č.j. 21 C 44/2018-66 tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částek představujících doplatky náhrady platů vždy od 11. dne následujícího měsíce, dále výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s požadovaným úrokem z prodlení, dále výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a naopak výrokem IV. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], výrokem V. pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši [částka] a výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. V odůvodnění rozsudku soud dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok dle § 69 odst. 1 zákoníku práce na náhradu platu v období od [datum] do [datum] s tím, že pro určení průměrného výdělku žalobce bylo rozhodným obdobím dle § 354 odst. 1 zákoníku práce čtvrté čtvrtletí roku 2014 jakožto předchozí kalendářní čtvrtletí. Při určení průměrného výdělku soud vyšel po provedeném dokazování ze skutkových zjištění, že žalobce v rozhodném období odpracoval celkem 376 hodin (136+152+88) a byl mu vyplacen plat včetně osobního ohodnocení a odměn celkem ve výši [částka] (říjen [anonymizována dvě slova]; listopad [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], tj. [anonymizována dvě slova]; prosinec [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Soud dospěl k závěru, že odměna, jež byla žalobci vyplacena s platem za měsíc listopad byla odměnou pololetní, nikoli odměnou čtvrtletní, když vyšel z přípisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Průměrný hodinový výdělek žalobce za rozhodné období tak dle soudu činil [částka], přičemž náhrada platu za každý kalendářní měsíc v rozhodném období tak odpovídá násobku počtu pracovních hodin připadajících na daný kalendářní měsíc a částky [částka]. Žalobci tak dle soudu vznikl nárok na náhradu platu za celé období ve výši [částka] a vzhledem k částečnému plnění žalované po započtení odstupného, tak činil nedoplatek [částka] (výrok I.) a naopak nárok na doplatek [částka] žalobci nevznikl (výrok II.). Pokud jde o požadavek ohledně kapitalizovaného úroku, pak soud zdůvodnil, že žalovaná poskytla žalobci náhradu platu ve výši [částka] připsáním na účet žalobce až dne [datum], tudíž z této části náhrady platu má žalobce nárok na úrok z prodlení za dobu od splatnosti jednotlivých náhrad platu do dne [datum], přičemž soud posoudil započtení částky [částka] z titulu poskytnutého odstupného žalovanou jako platné započtení dle § 1982 občanského zákoníku, přičemž účinky započtení nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými, tudíž žalobci vznikl nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení v celkové výši [částka] (výrok III.). Výrok IV. a V. tohoto rozsudku nabyl právní moci dne [datum].

6. Proti výroku II. a VI. podal odvolání žalobce s tím, že spatřoval nesprávnost postupu soudu v tom, že soud zahrnul do výpočtu průměrného výdělku za rozhodné období pouze jednu polovinu poskytnuté mimořádné odměny, když vyšel pouze z tvrzení žalované, nikoli z řádně zjištěného skutkového stavu, když soud I. stupně nezohlednil, že sama žalovaná při poskytování plnění odvozených z průměrného výdělku vycházela z výše hodinového průměrného výdělku uvedeného na výplatních lístcích, a to ve výši [částka]. Naopak žalovaná podala odvolání do výroků I., III. a VI. s odůvodněním, že žalovaná se domnívá, že soud měl při započítávání odstupného do náhrad platu postupovat tak, že odstupné měl započítávat jako náhradu platu od března 2015, kdy bylo odstupné fakticky vyplaceno, postupně až do jeho plného započtení. V tomto případě by totiž odstupné náhradu platu žalobce vypočtené soudem za měsíce březen až červenec 2015 pokrylo v plné výši a za měsíc srpen 2015 v částečné výši [částka]. Žalobce totiž v této době ve své výplatě (náhrady platu) nebyl krácen.

7. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.6.2019, č.j. 23 Co 154/2019-101 odvolací soud zrušil rozsudek zdejšího soudu ve vyhovujících výrocích I. a III. o věci samé, v zamítavém výroku II. o věci samé a ve výroku VI. o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že zdejší soud správně shledal, že základ nároku na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce je dán, avšak odvolací soud považoval za předčasný dílčí právní závěr soudu I. stupně o výši průměrného výdělku pro účely náhrady platu dle § 69 odst. 1 zákoníku práce. Soud I. stupně totiž vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu věci, jelikož v řízení nebylo náležitě objasněno, zda v listopadu 2014 žalobci vyplacená odměna ve výši [částka] je odměnou měsíční, jak uvedl žalobce k dotazu soudu při jednání dne [datum], nebo odměnou půlroční, jak tvrdila žalovaná. Břemeno tvrzení a důkazní v tomto směru netížilo žalobce, ale žalovanou, která žalobci odměnu vyplatila, a o níž tvrdí, že je odměnou za delší než měsíční období, jak se nabízí ze žalovanou předloženého mzdového listu žalobce za rok 2014. Soud I. stupně tak měl poučit žalovanou podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnila svá tvrzení v daném směru a označila důkazy k prokázání tvrzení, že odměna vyplacená žalobci v listopadu 2014 není odměnou měsíční. Soud I. stupně se rovněž nevyjádřil k najevo vyšlému rozporu, že sama žalovaná zjistila průměrný hodinový výdělek žalobce ve 4. kalendářním čtvrtletí 2014 ve výši [částka], zatímco soud I. stupně na základě žalovanou poskytnutých údajů ve výši [částka]. Dále odvolací soud považoval za předčasný i dílčí právní závěr soudu I. stupně o zániku části pohledávky žalobce započtením pohledávky žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Z obsahu předloženého spisu je zřejmé, že v průběhu řízení žalovaná netvrdila, zda a kdy učinila kompenzační úkon vůči žalobci, ani takové jednostranné právní jednání neprokazovala. Kromě toho, že chybějící účastníkovo tvrzení nelze usuzovat z provedeného důkazu, listina označen [ulice] sdělení ze dne [datum], z níž soud I. stupně vyšel, není způsobilá prokázat kompenzační úkon vůči žalobci. [ulice] sdělení nebylo určeno žalobci, ale zaměstnankyni žalované [jméno] [příjmení], Útvar [číslo], a obsahuje pokyn [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitele sekce odborných působností, aby proti částce [částka], určené jako výplata mzdy za období od [datum] do [datum], bylo proúčtováno vyplacené odstupné ve výši [částka]. Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že [ulice] sdělení bylo přílohou dopisu právního zástupce žalované ze dne [datum] adresovaného žalobci. Z odůvodnění napadeného rozsudku se nepodává, na základě čeho dospěl soud I. stupně k závěru, že pohledávka žalované je způsobilá k započtení. K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (§ 1987 odst. 1 o.z.), přičemž součástí vymahatelnosti je mimo jiné splatnost pohledávky, která může být účastníky dohodnuta, stanovena rozhodnutím soudu nebo právním předpisem. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem a z povahy věci vyplývá, že nemohla být mezi účastníky sjednána. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, a v řízení nevyšlo jinak najevo, že by splatnost byla určena rozhodnutím soudu. Podle § 1958 odst. 2 o.z. by tak byl žalobce povinen splnit svoji povinnost vydat žalované bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu poté, co byl o něj žalovanou požádán. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, zda a kdy vyzvala žalobce k vydání bezdůvodného obohacení a soud I. stupně neposkytl žalované patřičné poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, zda soud I. stupně vzal v úvahu kogentní ust. § 144a odst. 4 zákoníku práce umožňující započtení proti pohledávce na náhradu platu jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

8. S ohledem na výše uvedené závazný právní názor odvolacího soudu poskytl zdejší soud žalované při ústním jednání dne [datum] poučení dle § 118 odst. 1, 3 o.s.ř. ve směrech uvedených v usnesení odvolacího soudu. Po tomto poučení žalovaná ve vztahu k odměně ve výši [částka] vyplacené žalobci v platu za měsíc listopad 2014 uvedla, že v daném případě žalobci nebyl zadán žádný mimořádný úkol, jednalo se o odměnu vyplácenou paušálně za pololetí stejně jako v předchozím pololetí roku 2014. Rozhodnutí o této odměně učinil tehdejší předseda žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž tato odměna byla žalobci přiznána v rozporu s vnitřním platovým předpisem. K důkazu navrhla rozhodnutí předsedy žalované, jímž byly tyto odměny přiznány, výslech předsedy žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jakožto náměstka předsedy žalované. Žalovaná vznesla kompenzační námitku ve výši [částka] vůči žalovanému nároku. Ve vztahu ke splatnosti pohledávky žalované ve výši [částka] vyplacené žalobci jako odstupné, žalovaná po poučení uvedla, že žalobci žádnou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ve výši částky [částka] nezaslala s tím, že právní názor odvolacího soudu považuje za přepjatý formalismus. Splatnost pohledávky ve výši [částka] nastala dle žalované druhý den po připsání této částky žalobci na účet. Dle žalované k jednostrannému započtení pohledávky ve výši [částka] došlo a žalobce toto akceptoval, což je patrné i ze skutečnosti, že částku [částka] nepožadoval. Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nebyla určena rozhodnutím soudu. Ve vztahu k otázce učinění započtení pohledávky žalované ve výši [částka] jakožto jednostranného právního jednání žalovaná po poučení uvedla, že žalovaná žalobci zatím formálně započtení nezaslala.

9. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Oznámením ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované, že s podanou výpovědí nesouhlasí a oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, žalovaná toto oznámení převzala téhož dne, tj. [datum].

10. Platovým výměrem ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce byl zařazen do 13. platové třídy ve 12. platovém stupni a při pracovním úvazku 40 hodin týdně činil platový tarif [částka], osobní příplatek [částka]. Mzdovým listem za rok 2014 a výplatnicemi za říjen, listopad a prosinec 2014 má soud za prokázané, že za měsíc říjen 2014 činil plat žalobce [částka], osobní ohodnocení částku [částka] a žalobce odpracoval 136 hodin (na účet byla určena částka [částka]), za měsíc listopad 2014 činil plat žalobce [částka], osobní ohodnocení částku [částka], mimořádná odměna částku [částka] a žalobce odpracoval 152 hodin (na účet byla určena částka [částka]), za měsíc prosinec 2014 žalovaná v tomto mzdovém listě evidovala plat [částka], osobní ohodnocení částku [částka], odstupné ve výši [částka] a počet odpracovaných hodin 104 (na účet byla určena částka [částka]). Výpisem z účtu žalobce má soud za prokázané, že žalobci byla žalovanou poukázána dne [datum] částka [částka] (plat za listopad 2014), dne [datum] částka [částka] (plat za prosinec 2014).

11. Záznamem z jednání PSSZ ze dne [datum] a rozhodnutím o dočasné neschopnosti má soud za prokázané, že žalobce byl od [datum] v pracovní neschopnosti, přičemž tato trvala do [datum] (V. díl rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti). Výplatnicí za měsíc leden 2015 má soud za prokázané, že žalobci byl mimo jiné evidován přeplatek na platu ve výši [částka] a přeplatek na osobním ohodnocení ve výši [částka], celkem k výplatě bylo uvedeno„ [anonymizována dvě slova]“. Výpisem z účtu žalobce má soud za prokázané, že dne [datum] byla z účtu žalobce ve prospěch žalované odečtena částka [částka] (jakožto přeplatek mzdy za měsíc prosinec 2014. Přípisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná ve výkazu práce žalobce evidovala za měsíc prosinec 2014 104 odpracovaných hodin, za něž žalovaná vyplatila základní mzdu ve výši [částka] a částku [částka] za osobní ohodnocení, avšak počet skutečně odpracovaných hodin byl nižší, neboť žalobce bylo od [datum] v pracovní neschopnosti. Z tohoto důvodu byla zpětně stanovena výše základní mzdy za prosinec 2014 ve výši [částka] a přeplatek ve výši [částka] byl zaměstnanci odečten při následující výplatě, tj. v lednu 2015. Přípisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce v prosinci 2014 odpracoval 88 hodin, žalobci bylo dále poskytnuto pracovní volno v souladu s nařízením vlády č. 590/2006 Sb., v rozsahu 16 hodin za účelem vyhledání nového zaměstnání.

12. Přípisem právního zástupce žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní zástupce žalované zaslal právní zástupkyni žalobce na vědomí dokument ohledně náhrady ušlé mzdy za dobu, kdy žalobce vedl soudní spor o neplatnost výpovědi z pracovního poměru s tím, že tyto byly doručeny i žalobci. Přílohou tohoto přípisu bylo [ulice] sdělení ze dne [datum], doručenka žalobci, výplatnice za únor 2017, tabulka obsahující výpočet náhrady platu žalovanou. Vnitřním sdělení ze dne [datum] má soud za prokázané, že toto vypracoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jakožto ředitel sekce odborných působností a bylo adresováno [jméno] [příjmení] [jméno] sdělením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] rozhodl o doplacení ušlé mzdy žalobci za období od [datum] do [datum] ve výši celkem [částka] (tarif [částka], osobní příplatek [částka]) ve výplatě mzdy za měsíc únor 2017 s tím, aby proti této částce bylo proúčtováno neoprávněně vyplacené odstupné ve výši [částka]. Výplatnicí za měsíc únor 2017 má soud za prokázané, že žalobci byla určena náhrada platu dle shora uvedeného vnitřního sdělení ve výši [částka] a z tohoto odečtena částka odstupného ve výši [částka], tj. k úhradě na účet byla určena částka [částka], tato částka byla dle tvrzení žalobce připsána na jeho účet dne [datum], přičemž žalovaná den připsání částky na účet žalobce nesporovala. Z tabulky výpočtu náhrady platu žalovanou vyplývá, že žalovaná stanovila náhradu platu za den [datum] částkou [částka], v období od dubna 2015 do října 2015 včetně částkou [částka] měsíčně a ve zbývající části rozhodného období částkou [částka] měsíčně.

13. K otázce charakteru odměny ve výši [částka] soud zjistil následující. Výplatnicemi za měsíc leden, únor a březen 2015 má soud za prokázané, že žalovaná na těchto výplatnicích uváděla průměrný hodinový výdělek žalobce částkou [částka]. Vnitřním platovým předpisem [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] má soud za prokázané, že dle bodu [číslo] se odměny zaměstnancům poskytují za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu. Jejich výše závisí na rozpočtových prostředcích na platy zaměstnanců Úřadu. Dle bodu [číslo] návrhy na mimořádné odměny včetně zdůvodnění předkládají vedoucí zaměstnanci ředitelce [anonymizováno]. Bod [číslo] upravuje odměnu zaměstnavatele při životním jubileu zaměstnance (věku 50 let) a odměnu při prvním skončení PP po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a po nabytí nároku na starobní důchod. Dle bodu [číslo] jsou odměny poskytovány zaměstnancům z prostředků přidělených na platy. Vnitřním sdělením ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve věci mimořádné odměny má soud za prokázané, že toto vnitřní sdělení obsahuje následující text:„ Za plnění mimořádných pracovních úkolů nad rámec pracovních povinností vyplaťte za měsíc listopad 2014 odměnu níže uvedeným zaměstnancům [anonymizováno]“, přičemž pod tímto textem je obsažena tabulka se jmény, osobním číslem zaměstnanců a výší částky odměny, přičemž v této tabulce je rovněž uveden žalobce s výší odměny [částka]. Přípisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že výše uvedený k dotazu soudu sdělil, že mimořádnou odměnu ve výši [částka] žalobce obdržel v listopadu 2014 za druhé pololetí téhož roku, přičemž se jednalo o ohodnocení jeho pracovního výkonu v dlouhodobějším měřítku několika měsíců, konkrétní pracovní úkol pro stanovení výše odměny nebyl dán.

14. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané následující, že svědek je zaměstnancem žalované na pozici ředitele [anonymizováno], přičemž na této pozici pracoval již ve čtvrtém čtvrtletí roku 2014 [ulice] sdělení je fakticky rozhodnutím o přiznání odměny, jiné rozhodnutí nečiní. Svědek ztotožnil svůj podpis na Vnitřním sdělení ze dne [datum]. Pokud jde o návrh na odměny v listopadu 2014, tak tyto nebyly vypláceny za splnění mimořádného úkolu, ale v rozpočtu [anonymizováno] zbyly finanční prostředky a tyto byly rozděleny na odměny mezi všechny zaměstnance, jednalo se o plošné odměny, kdy každý zaměstnanec získal odměnu ve výši odpovídající určitému % jeho hrubé mzdě. Svědek uvedl, že v tomto sdělení je napsána věta:„ vyplaťte za měsíc listopad 2014 odměnu…“, z toho důvodu, aby zaměstnanci obdrželi odměnu v listopadové mzdě, tj. před Vánoci. V roce 2014 rozhodlo vedení žalované o přiznání odměn dvakrát ročně a to v červnu a v listopadu, svědek dále uvedl, že měsíční, ani čtvrtletní odměny v roce 2014 přiznány nebyly. K dotazu soudu, z čeho vyplývá, že se jedná o půlroční odměnu, svědek uvedl, že toto vyplývá z praxe Úřadu, kdy odměny se vyplácejí pouze 2 ročně, nebyl si jistý, zda se odměna vyplácela vždy v měsíci listopadu či někdy i v prosincové mzdě. Svědek se domnívá, že všichni zaměstnanci, jenž obdrželi odměnu v listopadové mzdě 2014, ji obdrželi oprávněně. Svědek nevěděl nic o tom, že by žalobci někdo zadával ke splnění mimořádný úkol, toto rovněž neví ve vztahu k ostatním zaměstnancům.

15. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Soud dále v souladu s ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků řízení. Pokud jde o výplatnici za prosinec 2014 a mzdový list za rok 2014, pak je evidentní, že údaje uváděné žalovanou ohledně počtu odpracovaných hodin za měsíc prosinec 2014 v těchto listinách neodpovídají skutečnosti, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce byl od [datum] v pracovní neschopnosti, což uváděl i sám žalobce v žalobě, tudíž již pouze s ohledem na fond pracovní doby v prosinci 2014 je evidentní, že za dobu od [datum] do [datum] nemohl odpracovat 16 dnů, navíc za situace, že žalovaná poskytla žalobci ještě 2 dny pracovního volna s náhradou mzdy, což rovněž potvrzoval i žalobce ve svém závěrečném návrhu. Soud tak má za prokázané, že žalobce v měsíci prosinci 2014 odpracoval 88 hodin a byl mu poskytnut plat ve výši [částka] a osobní ohodnocení ve výši [částka], což dokládá i výplatnice za měsíc leden 2015, v níž byl zohledněn žalobci výše uvedený přeplatek na platu za měsíc prosinec 2014. V řízení zůstala zásadní sporná otázka ohledně charakteru odměny ve výši [částka] vyplacené žalobci v rámci platu za měsíc listopad 2014. Z provedeného dokazování je jednoznačné, že o přidělení této odměny žalobci a ostatním zaměstnancům, bylo rozhodnuto písemnou formou a to Vnitřním sdělením ze dne [datum]. Pro posouzení charakteru této odměny je tak dle soudu zásadní obsah tohoto rozhodnutí, jehož autentičnost potvrdil svědek [příjmení] [příjmení], jenž ztotožnil při svém výslechu svůj podpis na tomto rozhodnutí. Z obsahu tohoto Vnitřního sdělení je dle soudu jednoznačné, že se jedná o odměnu za měsíc listopad 2014, když jiný výklad nelze z textu Vnitřního sdělení dovodit. Ve výše uvedeném vnitřním sdělení není uvedena žádná zmínka či jakýkoli náznak, z něhož by bylo možno dovodit, že odměna přiznaná zaměstnancům žalované tímto vnitřním sdělením by se měla vztahovat k jinému časovému období než k měsíci listopadu. V souladu s tímto je pak část výpovědi svědka [příjmení] [jméno], v níž vypovídal o důvodu rozhodnutí o přiznání odměny všem zaměstnancům Úřadu, tj. že v rozpočtu Úřadu zbyly peníze, a proto tyto byly rozděleny zaměstnancům na odměny. Tuto část výpovědi svědka [příjmení] [jméno] soud považuje za autentickou a věrohodnou. Soud však neuvěřil té části výpovědi svědka [příjmení] [jméno], v níž svědek uváděl, že tato odměna je odměnou půlroční, že v roce 2014 nebyly čtvrtletní, ani měsíční odměny přiznány s tím, že toto vyplývá z praxe Úřadu. Tuto část výpovědi soud považuje za účelovou, vedenou snahou potvrdit tvrzení žalované o půlročním charakteru dané odměny, když nelze přehlédnout, že svědek je nejvyšším zaměstnancem žalované (předsedou [anonymizováno 8 slov]). Ostatně svědek na charakter půlroční odměny fakticky ve své výpovědi usuzuje pouze z faktu, že u žalované mělo být o odměnách v roce 2014 rozhodnuto pouze 2krát v daném roce, což však dle právního názoru soudu automaticky neznamená, že dané odměny mají charakter odměn půlročních. Odměna může mít charakter půlroční odměny (či čtvrtletní) odměny pouze tehdy, pokud pro její přiznání a výši má vliv výkon práce v daném časovém období (půlročním, čtvrtletí atd.), což však není daný případ. V daném případě šlo jednoznačně o ad hoc přiznanou odměnu všem zaměstnancům a to na základě skutečnosti, že Úřadu tzv. zbyly finanční prostředky a tento, aby tyto nemusel vracet do státního rozpočtu, tyto dne [datum] jednorázově rozdělil na odměny mezi zaměstnance. Toto vlastně potvrdila sama žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce u ústního jednání dne [datum], kdy uvedla, že se fakticky jednalo o tzv. přilepšení před Vánoci.

16. Stejně tak soud neuvěřil tvrzení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení žalované, jenž k dotazu soudu uvedl v přípisu ze dne [datum], že se mělo jednat o odměnu„ za druhé pololetí roku 2014, přičemž se jednalo o ohodnocení pracovního výkonu v dlouhodobějším měřítku několika měsíců“, když fakt, že se nejednalo o ohodnocení pracovního výkonu v dlouhodobějším měřítku vyvrátil svědek [příjmení] [příjmení], který výslovně uvedl, že v rozpočtu Úřadu zbyly finanční prostředky a tyto tak byly paušálně rozděleny na odměny mezi všechny zaměstnance, když každý zaměstnanec získal odměnu odpovídající určité procentní částce z jeho hrubé mzdy. Ostatně i sama žalovaná po poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. uvedla, že se jednalo o odměnu vyplácenou paušálně a že tato byla přiznána v rozporu s vnitřním platovým předpisem žalované, při ústním jednání dne [datum] uvedla žalovaná, že se jednalo o tzv. přilepšení před Vánoci. Soud pro nadbytečnost zamítl výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], náměstka předsedy Úřadu, který měl být vyslechnut za účelem prokázání tvrzení žalované, že ve vztahu k odměně ve výši [částka] nebyl žalobci zadán žádný mimořádný úkol, jednalo se odměnu vyplácenou paušálně a že toto rozhodnutí o odměně učinil [anonymizována dvě slova], neboť výše uvedená skutková tvrzení má soud již provedenými důkazy za prokázané, navíc posouzení charakteru odměny je spíše právní závěr, když všechny rozhodné skutečnosti, z nichž lze na charakter odměny usuzovat, má soud za dostatečně prokázané výslechem svědka [příjmení] [jméno] a Vnitřním sdělením ze dne [datum].

17. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Pokud jde o základ nároku žalobce na náhradu platu za období od [datum] do [datum], pak tento je dán dle § 69 odst. 1 zákoníku práce, když ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud, neboť žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce a tato výpověď byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], určena neplatnou, a současně žalobce oznámil žalované dne [datum], že s danou výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání. Ostatně základ nároku byl mezi účastníky nesporný, sporná byla pouze výše tohoto nároku. Pro určení průměrného výdělku žalobce bylo s ohledem na skutečnost, že pracovní poměr žalobce měl na základě neplatné výpovědi skončit dne [datum], rozhodným obdobím dle § 354 odst. 1 zákoníku práce čtvrté čtvrtletí roku 2014 jakožto předchozí kalendářní čtvrtletí, jak ostatně potvrdil i odvolací soud. Náhrada mzdy či platu poskytovaná zaměstnanci podle § 69 odst. 1 zákoníku práce se stanoví ve výši průměrného hodinového výdělku zaměstnance, v tomto směru soud okazuje i na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2343/2003. Při výpočtu průměrného hodinového výdělku žalobce soud postupoval dle § 353 zákoníku práce. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce v rozhodném období odpracoval celkem 376 hodin (136+152+88). Pokud jde o plat včetně všech jeho součástí (osobní ohodnocení, odměny), pak mezi účastníky byla zásadní sporná otázka pouze ohledně charakteru odměny vyplacené žalobci v listopadovém platu ve výši [částka], když dle žalobce se jednalo o odměnu měsíční a dle žalované, kterou tížilo břemeno důkazní, o odměnu půlroční. Soud po poučení žalované dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a po doplněném dokazování má za prokázané, že se jedná o odměnu jednorázovou, tj. ad hoc, která byla přiznána pouze z důvodu, že zaměstnavateli před koncem roku zbyly finanční prostředky. V řízení bylo prokázáno, že přiznaná odměna nebyla vázána na pracovní výkon po dobu druhého kalendářního pololetí roku 2014, ani na splnění mimořádných úkolů za dobu druhého pololetí 2014, tudíž se nejedná o pololetní odměnu, když tato ani v písemném rozhodnutí (Vnitřním sdělení ze dne [datum]), jímž byla zaměstnancům přiznána, za takovou označena nebyla, naopak z písemného rozhodnutí o jejím přiznání jasně vyplývá, že jde o odměnu za měsíc listopad 2014. Tvrzení žalované o půlročním charakteru dané odměny má tak soud za vyvrácené, přičemž v tomto směru soud odkazuje i na odůvodnění tohoto rozsudku v části týkající se hodnocení důkazů. Vzhledem k tomu, že odměna ve výši [částka] má charakter odměny měsíční, je třeba ji při výpočtu průměrného hodinového výdělku zahrnout v celé její výši. Žalobci tak byl v rozhodném období vyplacen plat včetně osobního ohodnocení a odměny celkem ve výši [částka] ([anonymizováno 13 slov]). Průměrný hodinový výdělek žalobce za rozhodné období tak činil [částka] ([anonymizována tři slova]). Náhrada platu za každý kalendářní měsíc v rozhodném období tak odpovídá násobku počtu pracovních hodin připadajících na daný kalendářní měsíc a částky [částka], přičemž výše náhrady platu za březen 2015 (8 pracovních hodin) odpovídá částce [anonymizována dvě slova], [částka], za měsíce duben 2015, červen 2015, září 2015, říjen 2015, květen 2016, červen 2016 a září 2016 (176 pracovních hodin v měsíci) částce [částka] [anonymizováno] [spisová značka], za měsíce květen 2015, srpen 2015, listopad 2015, leden 2016, únor 2016, duben 2016, červenec 2016 a říjen 2016 (168 pracovních hodin v měsíci) částce [částka] [anonymizováno] [spisová značka], za měsíce červenec 2015, prosinec 2015, březen 2016 a srpen 2016 (184 pracovních hodin v měsíci) částce [částka] [anonymizováno] [spisová značka].

18. Žalobci tak v souladu s ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce vznikl nárok na náhradu platu za celé rozhodné období ve výši [částka]. V tomto řízení žalobce však požaduje pouze doplatek náhrady platu za rozhodné období ve výši [částka] s odůvodněním, že žalobci vznikl nárok na náhradu platu za rozhodné období ve výši [částka], když žalobce při výpočtu náhrady platu za rozhodné období vyšel z průměrného hodinového výdělku ve výši [částka] a žalovaná mu na náhradě platu již uhradila částku [částka], přičemž žalobce do částky [částka] zahrnul i poskytnuté odstupné ve výši [částka]. V daném případě však soud i s ohledem na právní názor odvolacího soudu především konstatuje, že ze strany žalované nedošlo k platnému započtení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka] (neoprávněně vyplacené odstupné), neboť žalovaná jednak vůči žalobci toto jednostranné právní jednání spočívající v započtení pohledávky z bezdůvodného obohacení neučinila, když po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. sama žalovaná uvedla, že formálně započtení žalobci zasláno nebylo, a jednak pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení nebyla ani k započtení způsobilá ve smyslu § 1987 odst. 1 o. z., neboť započíst lze pouze způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka žalované z titulu bezdůvodného obohacení se však nestala splatnou, jelikož, jak uvedla žalovaná po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., žalovaná žalobci nedoručila žádnou výzvu k vydání tohoto bezdůvodného obohacení a splatnost této pohledávky nebyla určena ani rozhodnutím soudu. Z výše uvedené je tedy zřejmé, že žalovaná má vůči žalobci stále pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka] a naopak na náhradě platu žalobci částku odpovídající odstupnému dosud neuhradila. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že nárok žalobce na doplatek náhrady platu za rozhodné období jednoznačně převyšuje částku [částka], přičemž vzhledem k tomu, že soud nemůže překročit žalobní návrh žalobce, přiznal soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobci nárok na zaplacení doplatku platu za rozhodné období pouze v celkové výši [částka] tak, jak požadoval žalobce. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobci v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně. Pokud jde o první den prodlení, pak soud v tomto směru odkazuje na rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 5141/2017, dle něhož:„ Pracovněprávní předpisy rozlišují mezi splatností mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně jedné a výplatou mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně druhé; zatímco splatnost (termín splatnosti) nastává podle ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu (tedy, řečeno jinak, uplynutím posledního dne takového měsíce), výplatu (pravidelný termín výplaty) určí podle ustanovení § 141 odst. 3 zák. práce zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací v mezích období uvedeného v ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce, nebyl-li pravidelný termín výplaty sjednán v kolektivní smlouvě.“ Ve smyslu § 141 odst. 1 zákoníku práce je tak náhrada platu za měsíc březen 2015 splatná poslední den následujícího měsíce, tj. [datum] a prvním dnem prodlení je tak [datum]. S ohledem na výše uvedené tak soud přiznal zákonný úrok z prodlení požadovaný z doplatků náhrady platu za jednotlivé měsíce v rozhodném období s tím, že prvním dnem prodlení je vždy 1. den měsíce, který následuje po splatnosti doplatku platu, přičemž výrokem II. zamítl soud požadavek na zaplacení úroku z prodlení nad rámec přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku pro nedůvodnost, když žalobce požadoval úrok z prodlení od výplatního termínu platu, nikoli od splatnosti platu ve smyslu § 141 odst. 1 zák. práce.

19. Pokud jde o žalobní požadavek na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], k tomu soud uvádí následující. Žalobce po částečném zastavení řízení požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a to z částek náhrady platu, které mu žalovaná vyplatila před zahájením řízení dne [datum], resp. [datum]. Žalobce při tomto výpočtu opět vycházel ze skutečnosti, že žalovaná vůči žalobci započetla pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka], tj. že mu dne [datum] uhradila na náhradě platu žalobci za měsíc březen 2015 částku [částka], dále částky [částka] za měsíce duben 2015 až červenec 2015 a dále částku [částka] za měsíc srpen 2015, a dne [datum], že mu žalovaná dále vyplatila částku [částka] za měsíc srpen 2015, částky [částka] za měsíce září 2015 a říjen 2015 a částky [částka] za měsíce listopad 2015 až říjen 2016. Prvním rozsudkem zdejšího soudu č.j. 21 C 44/2018-66 v této věci byl výrokem IV. pravomocně zamítnut nárok žalobce na výše uvedený kapitalizovaný úrok z prodlení co do částky [částka], tudíž předmětem řízení nadále zůstal nárok žalobce na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka].

20. Soud se nejprve i s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu zabýval tím, zda a kdy došlo k částečné úhradě nároku žalobce na náhradu platu ze strany žalované, tj. zda došlo k platnému jednostrannému započtení pohledávky žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka] vůči pohledávce žalobce na náhradu platu. Jak již soud uvedl výše, ze strany žalované nedošlo k platnému jednostrannému započtení pohledávky žalované z titulu bezdůvodného obohacení, tudíž ze strany žalované tak vůbec ke dni [datum] nedošlo k úhradě nároku žalobce na náhradu platu ve výši [částka] a k částečnému plnění na nárok žalobce tak ze strany žalované došlo až dne [datum]. Vzhledem ke splatnosti náhrady platu dle § 141 odst. 1 zákoníku práce, tak byla žalovaná v prodlení a žalobci dle § 1970 o.z. vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně, přičemž prvním dnem prodlení je vzhledem ke splatnosti náhrady platu až první den v měsíci následující po měsíci, v němž se dílčí náhrada platu stala splatnou. Žalobci tak vznikl nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum]. Výše takto vypočteného kapitalizovaného úroku by činila částku v celkové výši [částka], avšak předmětem řízení zůstal požadavek na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výš [částka], a proto soud výrokem III. přiznal částku [částka].

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení z větší části úspěšný, jelikož žalobce požadoval celkem částku [částka] (doplatek náhrady platu ve výši [částka] + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] + náhrada škody ve výši [částka]) a byl úspěšný co do částky [částka], tj. byl úspěšný v rozsahu [anonymizováno] a má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu [anonymizováno] ([číslo]). Náklady žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši [částka] a z odvolání ve výši [částka], z odměny advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast u jednání dne [datum] a písemné podání ve věci samé ze dne [datum]) z tarifní částky [částka] ve výši [anonymizována dvě slova] Kč/úkon, za 1 úkon právní služby (účast u ústního jednání dne [datum]) z tarifní hodnoty [částka] ve výši [částka], za 4 úkonů právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], účast u ústního jednání dne [datum] a dne [datum]) z tarifní hodnoty [částka] ve výši [anonymizována dvě slova] Kč/úkon, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), 21% DPH ve výši [částka], tj. náklady řízení celkem [částka]. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Náhradu nákladů je pak žalovaná povinna žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení