21 C 450/2023 - 375

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Janem Kočerem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] adresa pro doručování: [Adresa žalovaného] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) pozemku parc. č. [Anonymizováno] vymezeného geometrickým plánem č. [hodnota], který tvoří přílohu a nedílnou součást tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 87 740 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Jádrem sporu je otázka, zda jsou žalobci vlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno], který byl vymezen geometrickým plánem č. [hodnota] („připlocený pozemek“).

2. Podle katastrálního zápisu je připlocený pozemek částí pozemku parc. č. [Anonymizováno], zapsaného u [právnická osoba] pro [Jméno advokáta B], v katastru nemovitostí [adresa] a v katastrálním území [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] („lesní pozemek“), jehož vlastníkem je [Anonymizováno] a k němuž vykonává vlastnické právo žalovaný (viz informativní výpis z katastru nemovitostí, čl. 7, přední strana; viz též § 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku).

3. Žalobci mají za to, že k připlocenému pozemku nabyli vlastnické právo, neboť splnili podmínky mimořádného vydržení.

4. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

II. Stručné shrnutí argumentace stran

5. Žalobci uvedli, že dne [datum] koupili pozemek parc. č. [Anonymizováno], zapsaný u [právnická osoba] pro [Jméno advokáta B], na listu vlastnictví č. [hodnota] („zahradní pozemek“). Pozemek byl oplocen. Žalobci jej v rozsahu oplocení od počátku užívali včetně toho, že na místě starého plotu vybudovali nový plot. Až v [Anonymizováno] zjistili, že část jimi užívaného pozemku zasahuje na lesní pozemek. Jelikož i tuto část (tedy připlocený pozemek) nerušeně užívali přes dvacet let, mají za to, že k němu nabyli vlastnické právo (neboť splnili podmínky mimořádného vydržení).

6. Žalovaný v jádru své rozsáhlé argumentace namítal, že mezi zahradním a lesním pozemkem dne [datum] plot nebyl. Žalobci jej postavili až později, a to úmyslně až za hranicemi (jejich) zahradního pozemku. Podmínky mimořádného vydržení tak nejsou splněny. V podrobnostech soud argumentaci žalovaného shrnuje níže (viz část III.), a to zvlášť u jednotlivých okruhů sporných otázek. Současně se s ní i vypořádává.

III. Posouzení věci soudem

7. Soud předem dalšího posouzení konstatuje, že žalobci mají na určení vlastnického práva k připlocenému pozemku naléhavý právní zájem [§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“)]. Jeho určením a případným zápisem do katastru nemovitostí totiž bude odstraněna nejistota v právním poměru mezi žalobci a žalovaným (přiměřeně srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka]; nebo z [datum], sp. zn. [spisová značka]).

8. Soud předně zjistil, že žalobci dne [datum] koupili zahradní pozemek a pozemek parc. č. [Anonymizováno], zapsaný u [Jméno advokáta B], na listu vlastnictví č. [hodnota] („stavební pozemek“) (viz kupní smlouva z [datum]; čl. 5 a 6, 76 a 77, 120 a 121). Právní účinky vkladu nastaly tentýž den (viz výpis z katastru nemovitostí, čl. 65 a 66). Stejným dnem se též ujali jejich držby a držba trvá dodnes (viz výslech svědka [právnická osoba], protokol o jednání z [datum], str. 9, nebo výslech svědka [jméno FO], protokol o jednání z [datum], str. 14). Nic z toho ostatně žalovaný ani nezpochybnil.

9. Soud projednávaný případ posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

10. Podle § 1095 občanského zákoníku: Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí (tj. 20 let, viz § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, a nejméně 5 let od [datum], viz § 3066 občanského zákoníku – poznámka soudu), vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

11. K mimořádnému vydržení, jehož podmínky uvedené ustanovení upravuje, tedy postačí: i. držba nemovité věci po dobu dvaceti let a ii. absence nepoctivého úmyslu držitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nepoctivý úmysl je dán, jestliže při ujmutí se (uchopení) držby jedná držitel v přesvědčení, že působí jinému (tj. vlastníkovi) újmu, tedy že mu škodí, jedná lstivě, podvodně či jinak nemorálně (v obecném slova smyslu); takový nepoctivý úmysl musí být držiteli k tomuto okamžiku (knihovním) vlastníkem prokázán (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3387/2021; usnesení Nejvyššího soudu z 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022; rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022; nebo též usnesení Ústavního soudu z 14. 2. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3472/22, bod 21). Jinak může (knihovní) vlastník v průběhu vydržecí doby mimořádnému vydržení zabránit jen podáním a doručením žaloby držiteli (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

12. Podstata výhrady žalovaného spočívá v tom, že žalobci k [datum] připlocený pozemek nedrželi, neboť zde žádný plot nebyl. Jeho držby se ujali až následně tím, že za hranicemi (jejich) zahradního pozemku (na lesním pozemku žalovaného) vybudovali plot.

13. Soud se proto předně zabýval otázkou, zda byl připlocený pozemek od počátku (od [datum]) oplocen (a byl tudíž v držbě žalobců), potažmo zda byl nový plot postaven na jeho místě. Dospěl k závěru, že tomu tak bylo.

14. Soud zjistil, že existenci původního oplocení (a jeho nahrazení novým plotem na stejném místě) potvrdili svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

15. Svědek [jméno FO] uvedl, že v roce [Anonymizováno] koupil pozemek ve [Anonymizováno] nedaleko pozemků žalobců. Jejich pozemky si (i z té doby) pamatuje, neboť na nich stál rozestavěný, v oné době velmi netypický dům (proto se o něm v okolí vědělo). Směrem k potoku (tedy směrem k lesnímu pozemku) stál starý, shnilý, zarostlý plot. Uvedl též, že nedaleko za plotem stála kolna (garáž). V místech, kde se plot a garáž nacházeli byl pozemek zarostlý (viz protokol o jednání z [datum], str. 2 až 8).

16. Svědek [jméno FO] uvedl, že žalobcům po koupi pozemků pomáhal s úklidem. Směrem k potoku se nacházel drátěný, poničený a popadaný plot. Kousek od něj (v rohu pozemku) stála i garáž. Tu pomáhal vyklízet. Mezi plotem a garáží byl prostor přibližně jednoho či dvou metrů: právě tak veliký, že odtud (zezadu z pohledu od domu) mohli garáž vyklízet. Též dodal, že za garáží byl prostor, kde shromažďovali odstraněnou zeleň: za tímto účelem část plotu rozebrali. Nakonec uvedl, že pomáhal též s výstavbou nového plotu: nový plot budovali spolu s rodinným domem (či nedlouho poté) v zásadě v místech, kde se nacházel starý plot (viz protokol o jednání z [datum], str. 9 až 13).

17. Svědek [jméno FO] uvedl, že se směrem k potoku nacházel plot, který byl děravý, v dezolátním stavu. Přibližně jeden metr od plotu se nacházela garáž; nyní zde stojí pergola (zahradní domek), přičemž její vzdálenost od plotu je přibližně stejná. Celý prostor okolo plotu a garáže byl zarostlý zelení (viz protokol o jednání z [datum], str. 14 až 16).

18. Byť byli uvedení svědci navrženi žalobci a jde o jejich souseda (svědek [jméno FO]) a přátele (svědci [jméno FO] a [jméno FO]), neměl soud důvod pochybovat o jejich věrohodnosti. Jejich odpovědi byly logické, plausibilní a vnitřně nerozporné. To platí o každé výpovědi zvlášť i o všech třech navzájem. Zároveň popsali situaci způsobem, který nevzbuzoval pochybnosti o tom, že si ji takto – i po více než dvaceti letech – mohli pamatovat. Ostatně žalovaný věrohodnost jejich výpovědí ani nijak konkrétně nezpochybnil.

19. Jediná svědecká výpověď, která nesvědčila výše uvedenému závěru (viz bod 13 výše), byla výpověď svědka [adresa].

20. V této souvislosti soud předně poznamenává, že provedení tohoto důkazu bylo na samé hranici přípustnosti. Žalovaný jej totiž navrhl až dne [datum], tedy po koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., k níž došlo [datum] (viz protokol o jednání z [datum], str. 7, a čl. 201). Soud nicméně dospěl k závěru, že z důkazů, které žalovaný navrhl do koncentrace řízení, nebyl prokázán jím tvrzený nepoctivý úmysl žalobců při ujmutí se držby připloceného pozemku (přičemž jeho argumentace vycházela v první řadě z předpokladu, že původní plot neexistoval); byť návrh důkazu předcházel poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř., je právě tímto ustanovením výjimka z koncentrace řízení odůvodněna.

21. Svědek [Anonymizováno] potvrdil existenci dřevěné kolny (přístřešku na nářadí) i to, že byl prostor zarostlý, avšak uvedl, že se směrem k potoku žádný plot nenacházel (viz protokol o jednání z [datum], str. 4 až 6).

22. Soud dospěl k závěru, že tato výpověď nemohla výše uvedený závěr (viz bod 13 výše) zpochybnit. Svědek [Anonymizováno] měl k místu na hranicích lesního a zahradního pozemku ze všech svědků nejvzdálenější a nejpovrchnější vztah (především ve srovnání se svědky [jméno FO] a [jméno FO], a dále svědkyní [jméno FO], k tomu viz body 23 až 26 níže). Sám uvedl, že místo navštívil při naháňce bažantů (viz protokol o jednání z [datum], str. 6), tedy v podstatě náhodně (nikoli cíleně). Jeho zpráva proto nemusí podávat věrný obraz situace, a to zvláště s přihlédnutím k tomu, že i podle výpovědí ostatních svědků byl plot starý, poničený, povalený a zarostlý. Nejde tedy o to, že by měl soud důvod pochybovat o věrohodnosti jeho výpovědi, nýbrž o to, že s ohledem na výše uvedené nelze jen na základě jeho výpovědi rozptýlit závěr existenci původního plotu (natož dospět k závěru opačnému).

23. Současně soud přihlédl k tomu, že existenci původního plotu potvrdila též svědkyně [jméno FO], která žalobcům pozemky prodala (viz kupní smlouva z [datum]). Uvedla, že směrem k potoku bylo natažené pletivo. Na pozemku byla též zděná garáž, přičemž vzdálenost mezi garáží a pletivem byla přibližně dva metry (bylo zde možné projet kolečkem) (viz protokol o jednání z [datum], str. 7 až 9). Soud neměl důvod pochybovat o věrohodnosti její výpovědi, ostatně žalovaný ji ani nijak konkrétně nezpochybnil.

24. Pro úplnost soud uvádí: navzdory tomu, že i provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno FO] bylo na samé hranici přípustnosti, soud jej v posledku vzal v úvahu. Výslech navrhl žalovaný stejně jako v případě svědka [jméno FO] až po koncentraci řízení (čl. 201). I zde ovšem soud shledal důvod jej provést, a to ze stejných důvodů (viz bod 20 výše). Nic na tom nemění ani to, že žalovaný posléze uvedl, že na návrhu „netrvá“ (viz čl. 322), neboť tím její výslech (ke svému návrhu) nevyloučil.

25. Nadto tvrzení žalovaného, že na výslechu svědkyně [jméno FO] netrval proto, že mu není známa adresu, na níž by jí bylo možné předvolat (viz čl. 320 a 322), se nezakládá na pravdě. Svědkyni totiž osobně (jeho zaměstnanci) navštívil, což nakonec i sám připustil (viz protokol o jednání z [datum], str. 9). Návštěva se uskutečnila [datum] (viz výslech svědkyně [jméno FO], protokol o jednání z [datum], str. 9), tedy pouhé dva dny předtím, než soud informoval, že adresu nezná (viz čl. 321 a 322). V návaznosti na to proto soud vyhověl i návrhu žalobců na provedení výslechu svědkyně [jméno FO] (čl. 328), neboť byl navržen ke skutečnostem, které nastaly až po koncentraci řízení.

26. Je jistě věcí každého účastníka civilního sporného řízení, aby navrhl důkazy, které jsou mu ku prospěchu. Jedná-li však nepoctivě – třebas jako žalovaný v projednávané věci (viz bod 25 výše) – nemůže soud jeho procesní postup aprobovat. I proto bylo v posledku na místě k výpovědi svědkyně [jméno FO] přihlédnout.

27. Soud dodává, že užívání připloceného pozemku žalobci od [datum] nasvědčuje i to, že podle tvrzení žalovaného žalobci na místě garáže, kterou „koupili v roce [Anonymizováno]“, postavili zahradní domek (pergolu), jehož „větší část“ se nachází na lesním pozemku (viz vyjádření z [datum], čl. III, které cituje a přejímá obsah sdělení [Jméno advokáta B] z [datum]). Tím tedy žalovaný připustil, že (přinejmenším část) připloceného pozemku žalobci užívali již od [datum]. Pokud žalovaný následně (bez bližšího vysvětlení) uvedl, že garáž neexistovala (viz protokol o jednání z [datum], str. 2), je jeho argumentace nejen nevěrohodná, ale byla dokonce vyvrácena důkazem, který sám ve svůj prospěch navrhl a jehož se dovolává (viz bod 21 výše a vyjádření z [datum], čl. I).

28. Ba co více. Soud nepřehlédl, že žalovaný výslovně připustil, že původní oplocení na místě bylo: plyne to z jeho tvrzení, podle něhož „není současné oplocení původním oplocením z roku [Anonymizováno]“ a „původní oplocení … nebylo převedeno na žalobce“ (viz vyjádření doručené soudu [datum], čl. II). Pokud tedy současně uvádí opak, protiřečí si, čímž sám činí svou argumentaci nevěrohodnou.

29. O (ne)existenci původního plotu k [datum] nic nevypovídají ani žalovaným předložené letecké snímky (viz čl. 32 až 36, 126 až 130, 161 až 163, 25, přední strana, a 84, přední strana). Jestliže žalovaný tvrdí, že je na nich plot (dobře) viditelný až od roku [Anonymizováno] (viz vyjádření z [datum], čl. IV) – což soud nezpochybňuje (byť náznaky lze seznat již na snímku z období let [Anonymizováno] až [Anonymizováno]) – a jedním dechem dodává, že žalobci nový plot postavili v období let [Anonymizováno] až [Anonymizováno] (s odkazem na výslech svědka [jméno FO]), resp. v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [s odkazem na sdělení žalobce a) ve správním řízení] (viz vyjádření z [datum], čl. I), popř. naznačuje, že se plot na místě nacházel až v roce [Anonymizováno] (s odkazem na geometrický plán č. [hodnota]; čl. 43, zadní strana, a 44, 137, zadní strana, a 138), je nabíledni, že snímky nemohou podat žádnou věrohodnou zprávu o (ne)existenci plotu k [datum]. Není to ani nic překvapivého: z výpovědí všech svědků (včetně svědka [jméno FO]) totiž plyne, že byl prostor zarostlý zelení, proto z leteckých snímků nelze učinit žádný (pro věc relevantní) úsudek.

30. Pro úplnost soud dodává: pokud žalovaný odkazuje na již zmíněný geometrický plán č. [hodnota], kterým byl dne [datum] zaměřen plot na lesním pozemku, nelze z toho přirozeně usuzovat na to, že plot na pozemku před tímto datem nebyl. Obdobně ani dokumenty z roku [Anonymizováno] (čl. 42 a 43, přední strana, 136 a 137, přední strana) nebo z roku [Anonymizováno] (čl. 37, 131), nepodávají zprávu o (ne)existenci plotu v roce [Anonymizováno]. Nakonec ani z geometrického plánu č. [hodnota] (čl. 45 a 46, přední strana, 139 a 140, přední strana), nelze seznat, že původní plot neexistoval: zaměření bylo provedeno [datum] a podle vyjádření žalobců, které žalovaný nezpochybnil, se týkalo hranice s pozemky parc. č. [Anonymizováno] (viz protokol o jednání z [datum], str. 6). Plotem na hranicích lesního a zahradního pozemku se proto nevěnoval. Tomu nasvědčuje i to, že je na hranicích lesního pozemku a pozemku parc. č. [Anonymizováno] plot zakreslen, a to v rozsahu, který odpovídá geometrickému plánu č. [hodnota].

31. Jelikož byl připlocený pozemek od počátku (od [datum]) oplocen a nový plot žalobců byl postaven na jeho místě (viz výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO]; body 16 a 17 výše), neobstojí (již proto) výhrada žalovaného, že žalobci postavili plot úmyslně za hranicemi (svého) zahradního pozemku (na lesním pozemku), tedy že si připlocený pozemek po [datum] svémocně přisvojili.

32. Nad rámec soud podotýká, že výhrada žalovaného zůstala v této (druhé) části (viz bod 31 výše) na samé hranici projednatelnosti a žalovaný by s ní nemohl být případně bez dalšího úspěšný. Nenabídl totiž žádné konkrétní (natož plausibilní) tvrzení, které by nasvědčovalo tomu, že žalobci úmyslně postavili plot za hranicemi zahradního pozemku v hranicích připloceného pozemku (natož aby na jeho podporu označil důkazy). V této souvislosti soud nepřehlédl ani to, že výměra připloceného pozemku činí [Anonymizováno] m2 (viz geometrický plán č. [hodnota]) a výměra zahradního pozemku činila (k okamžiku koupě) [Anonymizováno] m2 (spolu se stavebním pozemkem dokonce 2 [Anonymizováno] m2; viz kupní smlouva z [datum]). Výměra připloceného pozemku tedy představovala pouze 8,9 % zahradního pozemku a 8,35 % zahradního a stavebního pozemku (dohromady). Uvedené tak zjevně nenasvědčuje tomu, že by žalobcům muselo být při ujmutí se držby nepochybně jasné, že drží více, než nabyli (srov. např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]).

33. Na základě výše uvedeného tedy soud shrnuje, že se žalobci dne [datum] ujali držby připloceného pozemku, při ujmutí se držby nejednali v nepoctivém úmyslu a držbu vykonávali po dobu dvaceti let, aniž by se během této doby žalovaný bránil podáním žaloby. Připlocený pozemek proto vydrželi a od [datum] se stali jeho vlastníky (ve společném jmění manželů).

34. Soud pro úplnost uvádí, že ani další námitky žalovaného nejsou důvodné. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že v případě rozsáhlé a podrobné argumentace není zapotřebí vyslovit podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument. Podstatné je, aby se soud vypořádal se všemi základními námitkami, což může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související [viz např. nález Ústavního soudu z 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247), bod 68].

35. Pokud žalovaný uvedl, že žalobci na základě kupní smlouvy z [datum] nabyli vlastnické právo pouze k zahradnímu a stavebnímu pozemku, soud připomíná, že se žalobci žádného (třebas i jen putativního) právního titulu k připlocenému pozemku nedovolávali. Pro splnění podmínek mimořádného vydržení totiž není třeba. Jinak řečeno: je nerozhodné, že držitel (třebas i při ujmutí se držby) ví, že žádný právní titul nemá (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Soud se proto otázkou, zda žalobci museli po [datum] (tedy podstatně dříve než [Anonymizováno]) nebo dokonce k [datum] (tedy od počátku) vědět, že nejsou vlastníky připloceného pozemku, v projednávané věci nezabýval.

36. Pokud se žalovaný dovolával toho, že žalobci užívali po [datum] připlocený pozemek v rozporu s veřejnoprávními předpisy nebo územně-plánovací dokumentací, soud pouze připomíná, že i pokud by tomu tak bylo, nemůže být tato námitka důvodná již proto, že by to nemělo za následek zánik podmínek mimořádného vydržení: nepoctivý úmysl musí být totiž držiteli prokázán k okamžiku uchopení držby (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). Ani touto otázkou (a řadou dílčích námitek na ni navazujících) se proto soud nezabýval.

37. Pokud snad žalovaný vytýká žalobcům i to, že nezajistili, aby skutečný stav odpovídal stavu, který je zapsaný v katastru nemovitostí, postačí připomenout, že žalovaný měl možnost zabránit mimořádnému vydržení po dobu dvaceti let prostým podáním žaloby (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2307/2022), což neučinil. Úkolem žalobců přirozeně není bránit práva žalovaného.

38. Nakonec ani skupina námitek žalovaného, podle níž nelze lesní pozemek [ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)] vydržet, není důvodná.

39. Žalovaný především odkázal na § 1261 občanského zákoníku, podle něhož zde vyjmenované služebnosti k lesnímu pozemku nelze nabýt vydržením. Má za to, že tím spíše nelze vydržet vlastnické právo k lesnímu pozemku (argument od menšího k většímu). Má-li však omezení předvídané v § 1261 občanského zákoníku přispět k ochraně výkonu vlastnického práva, potažmo hospodaření na lesních pozemcích (srov. komentář k § 1261 in KABELKOVÁ, E. Věcná břemena v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013), neplatí, že tím spíše (ve smyslu argumentu od menšího k většímu) vyžaduje stejnou ochranu i vlastnické právo jako takové. Účel ochrany podle § 1261 občanského zákoníku totiž nic takového nevyžaduje.

40. Současně soud uvádí, že vydržení lesních pozemků judikatura (přinejmenším implicitně) opakovaně připustila (viz rozsudky z 22. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000; z 31. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 994/2021; nebo z 25. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3688/2022).

41. Omezil-li nakonec žalovaný uvedenou námitku jen na lesní pozemky ve vlastnictví [Anonymizováno]), soud pouze připomíná, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (čl. 11 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod), přičemž pro lesní pozemky zákon žádný zvláštní režim (ve smyslu čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) nestanoví (to ostatně ani žalovaný netvrdí).

42. Pokud žalovaný dokonce namítá, že (nejen lesní) pozemky ve vlastnictví státu nelze vydržet, soud pouze stručně konstatuje, že odkazy na právní předpisy a judikaturu, jichž se na svou podporu dovolává (viz vyjádření z [datum]), jsou zcela zjevně (očividně) nepřípadné. O argumentu žalovaného na první pohled nepodávají žádnou zprávu. Žalovaný si ostatně v témže podání nakonec sám odpovídá, jestliže odkazuje na usnesení z [datum], sp. zn. [spisová značka], které s mimořádným vydržením pozemků ve vlastnictví státu žádná specifika nespojuje.

IV. Závěr a náklady řízení

43. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, proto jí vyhověl.

44. Pro úplnost soud uvádí, že provedl i jiné než výše uvedené důkazy (viz protokol o jednání z [datum], str. 3 až 7), neučinil z nich však žádná skutková zjištění. Současně soud jiné důkazy (než výše uvedené) provést zamítl: dílem proto, že tvrzení, na jejichž podporu byly navrhovány, již byly prokázány (viz protokol o jednání z [datum], str. 1, pokud jde o výslech žalobců), dílem proto, že tvrzení, na jejichž podporu byly navrhovány nejsou pro projednávanou věc významné (určující) (viz protokol o jednání z [datum], str. 2 a 3, a protokol o jednání z [datum], str. 1 a 2; především se totiž jednalo o důkazy navržené žalovaným na podporu tvrzení, která nejsou pro projednávaný případ relevantní, viz body 35 až 37 výše).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobcům, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč (čl. 14) a z nákladů zastoupení advokátem ve výši 82 740 Kč.

46. Zástupce žalobců učinil v řízení třináct úkonů právní služby, kterými jsou: převzetí a příprava zastoupení dne [datum] [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do [datum] („advokátní tarif“)], žaloba z [datum] [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], replika z [datum] [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], 2x účast na jednání před soudem [datum] [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], vyjádření z [datum] [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem [datum] [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], vyjádření z [datum] [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], vyjádření z [datum] [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem [datum] [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], účast na jednání před soudem [datum] [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], vyjádření z [datum] [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a účast na jednání před soudem [datum] [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu]. Za každý z těchto úkonů právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 4 960 Kč [§ 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bodem 5., to vše ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu; tj. 3 100 x 0,8 x 2]. Současně se za každý z těchto úkonů právní služby odměna zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH (čl. 4, zadní strana), k nákladům řízení se tedy přičítá DPH v sazbě 21 %, tj. 14 360 Kč (viz též § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu).

47. Celková částka náhrady nákladů řízení tedy činí 87 740 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobcům zaplatit k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

48. Závěrem soud dodává, že při vyhlášení rozsudku označil geometrický plán č. [hodnota] datem [datum], které se však vztahuje (jen) k jeho ověření (nikoli identifikaci). Jde o zjevnou nesprávnost, kterou soud opravil tak, že slova „ze [datum]“ zrušil (§ 164 o. s. ř.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Stručné shrnutí argumentace stran III. Posouzení věci soudem IV. Závěr a náklady řízení Poučení: