21 C 55/2023 - 307

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: [Anonymizováno]., IČO: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o 552.848 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 552.848 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 552.848 Kč od 29. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 146.216,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.100 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu Praha-východ náklady státu ve výši 7.133,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 5. 2022 u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 650.948,90 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se mu dne 28. 1. 2019 kolem 7:00 hodin stal úraz, když při chůzi uklouzl na neodklizeném chodníku. K úrazu došlo na [adresa] u vlakového nádraží. Následkem pádu si žalobce přivodil zlomeninu hlezna. Vlastníkem předmětného chodníku je žalovaný, který je rovněž odpovědný za jeho stav a řádnou údržbu. Žalobce uplatnil z titulu uvedené škodné události nárok na náhradu újmy za bolestné ve výši 47.827,50 Kč, za vystavení posudku o bolestném ve výši 300 Kč, za nákup ortézy ve výši 958 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 28. 1. do 31. 5. 2019 ve výši 72.151,85 Kč. Uvedené nároky byly žalobci pravomocně přiznány rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Na základě uvedených rozhodnutí tak byla dovozena odpovědnost žalovaného za úraz vzniklý žalobci. Jelikož má žalobce v souvislosti s úrazem trvalé následky, nechal si zpracovat znalecký posudek ke stanovení výše náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění. Na základě znaleckého posudku byla stanovena výše náhrady za bolestné na částku 135.511 Kč a za ztížení společenského uplatnění na částku 537.848 Kč. Bolestné bylo ohodnoceno celkem na 425 bodů (S8235 zlomenina distální fibuly vpravo Weber B – 150 bodů; S936 subluxace v hlezenním kloubu, roztržení tibiofibulární syndezmozy – 70 bodů; S8237 zlomenina zadní hrany tibie vpravo – 100 bodů; S8102 rána bérce ke kosti 11 cm – 55 bodů; S8102 rána bérce ke kosti 2cm – 10 bodů; S825 analogicky vlastní výkon na kosti, nalezení a vyšroubování zpravidla 6 cm dlouhého šroubu – 40 bodů). Žalobce za zpracování znaleckého posudku uhradil částku 15.000 Kč. Žalobci dále vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 28. 1. do 31. 5. 2019 ve výši 82.569 Kč. Žalobce by dosáhl v rozhodném období v roce 2019 průměrného výdělku (měsíční výdělek v hrubém) 50.790 Kč. Za 3 pracovní dny v lednu 2019 žalobci vznikl nárok na 6.926 Kč, za únor až květen 2019 včetně by žalobce dosáhl průměrného výdělku 203.160 Kč, celkem činí částka průměrného výdělku, kterého by žalobce dosáhl v době pracovní neschopnosti 210.086 Kč, od kterého je třeba odečíst hrubý výdělek v měsíci únoru 2019 ve výši 44.163 Kč a vyplacené nemocenské dávky od února do konce května 2019 ve výši 83.354 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 82.569 Kč. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani přes předžalobní upomínku z 16. 5. 2022.

2. Žalovaný ve vyjádření z 28. 2. 2023 navrhoval, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný namítal promlčení uplatněného nároku. Ve znaleckém posudku předloženém žalobcem je uvedeno, že mu byl dne 24. 4. 2019 odstraněn suprasyndesmální šroub a od 15. 5. 2019 byl pohyb v plné zátěži. Ode dne 15. 5. 2019 tak došlo k ustálení stavu. Tříletá promlčecí lhůta tak uplynula dne 15. 5. 2022. Bolestné a náhrada mzdy v rámci pracovní neschopnosti již byly předmětem soudního řízení a jedná se tedy již o věc rozsouzenou. Žalovanému bylo uhrazeno bolestné ve výši 47.827,50 Kč, tj. v rozsahu 150 bodů s tím, že zdravotní stav žalobce byl ustálen v roce 2019, a to na základě lékařské zprávy ze dne 14. 6. 2019, kterou doložil žalobce. Lékař poškození jeho zdraví dle Metodiky ohodnotil 150 body dle kódu S8235 a klasifikoval jí jako zlomeninu Weber B. Žalovaný žalobci v souladu s výše zmíněnými rozsudky uhradil přiznanou částku ve výši 240.170 Kč. Tvrzení žalobce, že by v rozhodném období v roce 2019 dosáhl průměrného výdělku 50.790 Kč, není nijak odůvodněno. V předchozím soudním řízení byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu výdělku za dobu pracovní neschopnosti, kdy průměrný denní výdělek žalobce za čtvrtletí předcházející úrazu činil částku 2.190,23 Kč. Bolestné již bylo ze strany žalovaného uhrazeno. Další nároky žalobce (S936 subluxace v hlezenním kloubu, roztržení tibiofibulární syndezmozy – 70 bodů; S8237 zlomenina zadní hrany tibie vpravo – 100 bodů; S8102 rána bérce ke kosti 11 cm – 55 bodů; S8102 rána bérce ke kosti 2cm – 10 bodů; S825 analogicky vlastní výkon na kosti, nalezení a vyšroubování zpravidla 6 cm dlouhého šroubu – 40 bodů), jsou zcela nevěrohodné a vztahuje se na ně překážka věci rozsouzené. Poslední zákrok, při němž byl žalobci odstraněn suprasyndesmální šroub, proběhl dne 24. 4. 2019. Znalecký posudek obsahuje nepřesnosti, resp. si v mnohém vnitřně odporuje. Např. se ve znaleckém posudku na straně 5 uvádí, že žalobce „berle již nepoužívá, ujde do 2 km“, nicméně na straně 4 sám žalobce uvádí, že běžně za denní směnu ujde 10 až 25 km. Zaměstnání analytika je sedavý způsob zaměstnání (kancelářská práce). Příslušníci [Anonymizováno] jsou rozděleni do výcvikových skupin podle služebních míst, na kterých jsou zařazeni. Lze tedy pochybovat, že by žalobce byl nucen vykonat fyzické testy stejné náročnosti jako např. příslušníci, kteří provádějí základní policejní činnosti v oblasti dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, či snad dokonce příslušníci speciálních zásahových skupin. Pokud je ve znaleckém posudku uvedeno, že je žalobce natolik limitován následky úrazu, že nemůže vykonávat práci s dlouhou chůzí, stáním, přenášením těžkých předmětů, není zřejmé, z jakého důvodu si žalobce vybral nové zaměstnání, a to práci sanitáře na neurologické klinice VFN, které přesně tyto znaky naplňuje. Žalobce není limitován v pracovním životě, když vykonává práci sanitáře, která naplňuje znaky práce, o níž znalec uvedl, že ji vykonávat nemůže. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by žalobce trpěl ztížením společenského uplatnění. Lze pochybovat, že žalobce je omezen při získávání nezbytných věci, tj. při nakupování, či při manipulaci s nákupem. Lze pochybovat, že by u žalobce došlo k tak závažnému ztížení společenského uplatnění, jak je uváděno ve znaleckém posudku. Žalobce vede aktivní život. Změnil zaměstnání na objektivně fyzicky náročnější, než vykonával před úrazem.

3. Vedlejší účastnice na straně žalovaného v podání ze 7. 3. 2023 navrhla zamítnutí žaloby, když odkázala na vyjádření žalovaného.

4. V replice z 26. 5. 2023 žalobce uvedl, že považuje námitku promlčení vznesenou žalovaným za rozpornou s dobrými mravy. Již jen ze skutečnosti, že pracovní neschopnost žalobce skončila dne 31. 5. 2019 je zřejmé, že nemohlo dojít k ustálení zdravotního stavu k dřívějšímu datu. V souladu s ustanovením § 620 o. z. je pro počátek běhu promlčecí lhůty rozhodné, kdy má poškozený vědomost o újmě, tj. zejména zda a kdy může být újma vyčíslena. Žalobce se o výši újmy dozvěděl ke dni vyhotovení (doručení) znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 5. 5. 2022, zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve znaleckém posudku je uvedeno, že dne 26. 1. 2022 byla provedena kontrola, při níž byla konstatována progrese bolestí a další zhoršení zdravotního stavu žalobce. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze stanovit ustálení zdravotního stavu rok od data úrazu, což by v tomto případě odpovídalo dni 28. 1. 2020. Námitce věci rozhodnuté nelze přisvědčit. Jedná se o samostatné nároky, které nebyly předmětem předchozího řízení. V rámci tohoto řízení jsou uplatňovány odlišné nároky, než byly žalobci dosud pravomocně přiznány. Žalobce v předchozím řízení uplatnil z titulu shodné škodné události nárok na náhradu újmy za bolestné ve výši 47.827,50 Kč, za vystavení posudku o bolestném ve výši 300 Kč, za nákup ortézy ve výši 958 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 28. 1. do 31. 5. 2019 ve výši 72.151,85 Kč. V tomto řízení naopak žalobce uplatňuje nárok na zaplacení rozdílu (zbývajícího nároku na bolestné) v bolestném ve výši 87.683,75 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 537.848 Kč, nákladů za zpracování znaleckého posudku ve výši 15.000 Kč a rozdílu (zbývající části nároku) náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 28. 1. do 31. 5. 2019 ve výši 10.417,15 Kč. Nároky na náhradu újmy na zdraví vyplývají ze znaleckého posudku, který byl řádně zpracován renomovaným soudním znalcem. Nárok na zaplacení rozdílu (zbývající části nároku) náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 28. 1. do 31. 5. 2019 vyplývá z řízení, které bylo vedeno zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka].

5. V dalším vyjádření z 26. 6. 2023 vedlejší účastnice na straně žalovaného poukazovala na to, že žalobce uplatnil nárok na náhradu (1) bolestného, (2) ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a (3) ztížení společenského uplatnění. Počátek běhu promlčecí doby u všech tři nároků je odlišný. Žalobce byl v pracovní neschopnosti do 31. 5. 2019. Beze sporu z toho vyplývá, že promlčecí doba nároku na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti začala běžet dnem 1. 6. 2019. Z počátku běhu promlčecí doby nároku na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nelze automaticky vyvozovat, že ve stejném okamžiku začíná běžet i promlčecí doba nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Představa, že nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění není promlčený, je v přímém rozporu s údaji uvedenými v lékařských zprávách i v posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kde se uvádí, že lékaři sdělili žalobci, že od 15. 5. 2019 má levou dolní končetinu plně zatěžovat. Měl-li žalobce levou dolní končetinu plně zatěžovat od 15. 5. 2019, není žádný důvod domnívat se, že promlčecí doba nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění začala běžet až dnem 1. 6. 2019. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo konstatováno, že žalovaný za úraz žalobce odpovídá a je povinen žalobci zaplatit určitou částku na bolestném a ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Citované rozsudky však neznamenají, že škůdce odpovídá za množinu všech nároků, jež poškozenému z této konkrétní události vůči škůdci vznikly. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4682/2017, nebo v usnesení ze dne 10. 11. 2022, č. j. 25 Cdo 2935/2021-391, konstatoval, že překážka věci rozsouzené nenastane, týká-li nové řízení sice stejných osob, avšak rozdílného nároku vymezeného žalobním petitem. I když z hlediska obecné právní jistoty není žádoucí, aby soudy při opakovaném posuzování týchž otázek ve věcech týchž účastníků dospívaly k rozdílným závěrům, nelze to apriori vyloučit (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2742/07). S přihlédnutím k tomu, že skutkový stav věci může být v různých řízeních zjištěn odlišně, nelze vyloučit, že si různí soudci vyřeší tutéž předběžnou otázku rozdílně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 726/2007). Je tedy nezbytné provést celé dokazování kompletně znovu bez ohledu na závěry shora citovaných rozsudků. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ve sjednocujícím rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, neshledal důvody pro přehodnocení dosavadního ustáleného výkladu příslušných ustanovení silničního zákona, zejména pojmu „závady ve schůdnosti“ ve smyslu ust. § 26 odst. 7 silničního zákona a jeho právních důsledků. Míra předvídavosti coby definiční znak „závady ve schůdnosti“ je odvozena od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný nebo překvapivý. „Závadou ve schůdnosti" je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám. Ze závěru, že odpovědnost podle silničního zákona má objektivní charakter, neplyne, že by vlastník komunikace odpovídal za veškerou újmu způsobenou chodcům závadami ve schůdnosti komunikací. I v těchto případech totiž silniční zákon vlastníku komunikace umožňuje zprostit se vzniklé odpovědnosti tím, že prokáže naplnění některého z liberačních důvodů podle § 27 odst. 3 silničního zákona. V úvahu bude vždy přicházet závěr o možné spoluúčasti poškozeného na způsobení újmy. V tomto směru je vždy povinností nalézacích soudů důsledně zkoumat všechny rozhodné okolností případu, tj. zda chodec zvolil ze všech dostupných cest tu nejbezpečnější, zda použil správnou obuv, přizpůsobil své tempo stavu komunikace apod. U požadavku předvídavosti je pak správný takový přístup, kdy se požadavek předvídavosti ve vztahu k celkové kvalitě komunikace projeví při hodnocení úvahy závady ve smyslu ust. § 26 odst. 7 silničního zákona tak, aby bylo objektivně zjištěno, jaké vykazovala komunikace vlastnosti z pohledu průměrného člověka (§ 4 obč. z.), orientovaného v místě a poměrech tak, aby obvyklým způsobem mohl předvídat rizika plynoucí z celkově zhoršené schůdnosti. Z hlediska ust. § 2918 obč. z. je pak možno hodnotit další projevy neobezřetnosti chodce při samotném pohybu, např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, jestliže se promítly do celkového výsledku. Předchozí rozhodnutí ve věci výše uvedeným zásadám nedostálo. Ustanovení § 27 odst. 3 a § 26 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb. je třeba interpretovat nikoliv tak, že všechny chodníky musejí být vždy a všude ošetřeny tak, aby na nich nikdo za žádných okolností nemohl uklouznout (jak se zřejmě domnívá žalobce), nýbrž tak, že je třeba zkoumat, zda vlastník v určených lhůtách činil opatření ke zmírnění závad ve schůdnosti. Zmírňování závad ve schůdnosti provádí žalovaný v pravidelných intervalech. Dotyčný chodník byl dne 28. 1. 2019 ošetřen v 5:30 hod., tedy cca hodinu a půl před uváděným úrazem žalobce. Příslušná opatření v souladu se zákonem byla tedy provedena. Dne 28. 1. 2019 v [Anonymizováno] panovaly podmínky nahrávající vzniku náledí (teplota -0,1 stupně Celsia, srážky 0,2mm). Za toho počasí nelze vyloučit, že na chodníku se může nacházet zmrazek s potencionálním rizikem uklouznutí. Nachází-li se na okrajové části chodníku zmrazek právě v době, kdy mrzne a mrholí, neznamená to ještě, že majitel chodníku zanedbal údržbu, přesněji řečeno, že případný zmrazek je důsledkem zanedbané údržby. Žalobce věděl, jaké počasí panovalo a přesto tomu svoji chůzi (na rozdíl od ostatních chodců, kterých tam prošlo několik stovek) nepřizpůsobil, přestože je žalobce fyzicky zdatný muž - [Anonymizováno] a přestože je mu dotyčná cesta dobře známa. Předchozí rozhodnutí vycházelo pouze z výpovědi svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a považovalo je za naprosto věrohodné a nestranné, přestože tito dva svědci pracovali ve stejném zaměstnání jako žalobce a denně dojížděli spolu se žalobcem stejným vlakem z [Anonymizováno] do Prahy a pak (ve skupině) chodili z nádraží do zaměstnání. Tvrdit, že tyto svědky nepojí žádné osobní vztahy, je jen obtížně uvěřitelné. Zarážející je absolutní nedůvěra ve svědka [Anonymizováno] a v doložené písemné záznamy o provedeném úklidu dne 28. 1. 2019 v 5:30 hod., tzn. cca hodinu a půl před uváděným úrazem. Pokud svědek [jméno FO] vypovídal v obecné rovině a nevzpomněl si, co přesně dělal v době před několika lety, nelze to interpretovat tak, že předmětný chodník nebyl uklizen. Existují též písemné záznamy o provedeném úklidu. Bez ohledu na výsledek sporu nejsou finanční zájmy žalované ohroženy; u žalobce platí přesný opak. Povinnost zimní údržby nelze vykládat tak, že musí být ošetřen, „každý čtvereční centimetr“ při okraji chodníku. Chodník schůdný byl a na vzniku úrazu se výrazně podepsalo, že chodci šli ve skupině, tedy roztažení přes celou šíři chodníku, což za daného počasí představuje výrazné zanedbání prevenční povinnosti. Žalobce vypověděl, že „o alternativní cestě ví, ale nikdy ji nevyužil, neboť vždy volil cestu kratší“. Existuje řada rozsudků, jimiž byly žaloby tohoto typu zamítnuty (a v nichž hrál důležitou roli padající sníh nebo namrzající déšť a vědomí chodce o tomto stavu povrchu komunikace). Jedná se např. o následující rozhodnutí: Krajský soud v Ostravě ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 71 Co 465/2016, Krajský soud v Ostravě ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 57 Co 319/2017, Krajský soud v Ostravě ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 71 Co 169/2018, Krajský soudu v Brně ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 44 Co 314/2018, Krajský soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. 11 Co 277/2015, Městský soud v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 62 Co 235/2019, Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 84 Co 166/2021, Nejvyšší soud ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, Ústavní soud ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 3046/17, Ústavní soud ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3175/18, Ústavní soud ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 54/19, Ústavní soud ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2558/19, Ústavní soud ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3274/18, Ústavní soud ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 315/20 a Ústavní soud ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1634/21. Žalovaný - v souladu s ust. § 13 občanského zákoníku - důvodně očekává, že tento případ bude rozhodnut obdobně jako uvedené obdobné případy, které se s tímto případem shodují v několika podstatných znacích. Až v případě, kdy vlastník pozemní komunikace poruší povinnost řádně a včas odstranit závady ve schůdnosti, může nést odpovědnost. Lhůty se přitom počítají až po ukončení nepříznivých (v tomto případě kalamitních) klimatických podmínek. Dále je nutno odmítnout podprahovou argumentaci vždyť je to jedno, vždyť to zaplatí pojišťovna - je to velmi hrubá argumentace nedůstojná soudního řízení. Všechny pozdější nálezy Ústavního soudu potvrzují předchozí rozhodnutí obecných soudů a Nejvyššího soudu, že chodci, jež utrpí úraz na zmrazku, za nepříznivého počasí, v nočních či brzkých ranních hodinách, nárok na odškodnění nevzniká, neboť povinnost majitele komunikace nesahá tak daleko, aby se za nepříznivého počasí brzy ráno nemohlo na komunikaci nacházet kluzké místo. Z přelomového nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22, vyplývají následující závěry: „Soudní znalec může soudci pomoci ohodnotit zejména kategorii vytrpěných bolesti. V kategorii ztížení společenského uplatnění však převážně nejde o odborná skutková zjištění (namátkou zda se pacient dorozumí řečí, zda je schopen pečovat o domácnost, zda je schopen práce a udržování mezilidských vztahů. Zjištění, jak je poškozený v každodenním životě omezen - v oblasti pracovní, kulturní, sportovní, společenské, sexuální, psychické, každodenního života - není odborné a není třeba je dokazovat znalecky, postačí využít další (mimo jiné méně nákladné a časově náročné) důkazní prostředky (typicky výslech svědků, listinné důkazy apod.) Metodika je velmi užitečnou pomůckou při mimosoudních vyjednáváních, nedohodnou-li se však strany deliktního závazku smírně a podá-li poškozený žalobu, musí nastat jiný zákonný režim. Existence překážky lepší budoucnosti, její míry, jakož i obecné míry újmy na zdraví, je otázkou právní, jejíž řešení nelze (nikdy) přenášet na znalce. Znalec má odborně posoudit pouze to, kde a jak intenzivně jsou tělo a duše poškozeny (katalog defektů); vyřešení zbývajících otázek je na soudci. Na obecných soudech (zejména na soudu nalézacím) nyní bude, aby důkaz znaleckým posudkem hodnotily v duchu tohoto nálezu a podle zásady volného hodnocení důkazů, tj. zejména nepřeceňovaly závěry znalce směřující spíše k právnímu posouzení než ke zjištění odborných skutkových otázek, a na základě zjištěného skutkového stavu vysvětlily vlastní úvahy, které je vedly k určení přiměřené výše odčinění nemajetkové újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění“. Nově je také dovozováno, že znalec by se měl rozhodně zdržet konkrétního finančního výpočtu částky, která poškozenému za újmu na zdraví náleží, což Ústavní soud označil jako postup protiústavní, kdy znalec fakticky nahrazuje soudce. S ohledem na provedenou změnu zaměstnání, kdy žalobce jako sanitář denně nachodí mnoho kilometrů (nikoliv prostou chůzí, ale při přesouvání objemných těžkých břemen), lze úspěšně pochybovat, že žalobci vzniklo ztížení společenského uplatnění, jemuž by měla odpovídat náhrada ve výši řádově půl milionu korun. Vlastník předmětné komunikace (žalovaný) vykovává správu této komunikace prostřednictvím správce (§ 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb.) Správcem komunikace jsou [právnická osoba], IČO: [IČO]. Z ustanovení § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. vyplývá, že osobou odpovědnou za případnou újmu je správce (v tomto případě [právnická osoba]) přičemž žalovaný je ručitelem. Žalobce do dnešního dne nevyzval [právnická osoba]. k plnění. Povinnost k plnění tak nemohla vzniknout ani ručiteli – žalovanému. Promlčení žalovaných pohledávek tak nastalo i v důsledku skutečnosti, že žalobce požaduje plnění po ručiteli, aniž předtím požadoval plnění po odpovědné osobě.

6. V doplnění žaloby z 8. 7. 2023 žalobce namítal, že rozhodující právní skutečností pro určení, zda je nárok promlčen, jsou skutkové vědomosti ohledně toho, kdo je odpovědný a jaká je výše škody. U skutkově stejné škodní události může být různá, jak osoba povinná k její náhradě, což nebude tak časté, ale zejména bude obvyklé, že bude různá výše škody, tedy i počátek běhu promlčecí lhůty je různý. Takový závěr podporuje i judikatura, například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. Část soudního rozhodnutí může být učiněna typicky odkazem na znalecký posudek či odbornou lékařskou zprávu, případně na metodiku výpočtu, nesmí však sklouznout v mechanické, automatické či přepjatě formalistické rozhodování. Ustálení zdravotního stavu je okolností, která má určit počátek běhu promlčecí lhůty pro nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Dne 15. 5. 2019 nedošlo ani k ukončení pracovní neschopnosti žalovaného, natož aby mohlo nastat skutečné ustálení zdravotního stavu. Po tomto datu ještě následovaly lékařské prohlídky, které zdravotní stav hodnotily jako neustálený, protože se objevovaly nové zdravotní obtíže a nové komplikace, které jsou daleké závěru, že by se zdravotní stav ustálil a dále nezhoršoval. Jednou z posledních lékařských kontrol ze dne 26. 1. 2022 se konstatuje progrese bolestí a další zhoršení zdravotního stavu žalobce. Část nároku za nemajetkovou újmu byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu na základě výpočtu v lékařské zprávě ze dne 28. 1. 2019. Změna okolností ve zdravotním stavu žalobce, tedy operace, lékařské kontroly a rehabilitace, daly vzniknout potřebě nového lékařského posudku, a to znaleckému posudku č. 1103//37/2022 ze dne 5. 5. 2022, zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil další nemajetkovou újmu. Znalecký posudek z roku 2022 uvádí nové nepříznivé zdravotní stavy a oproti předcházející lékařské zprávě identifikuje nové nároky. Jedná se o nové stavy, které ani například lékařská zpráva z roku 2019 nemohla zohlednit. Proto ani nemohly být z povahy věci promlčeny. K ustálení zdravotního stavu nemohlo dojít dříve, než byl žalobce schopen začít chodit do práce. K ustálení zdravotního stavu tak nemohlo dojít dříve než dne 31. 5. 2019, kdy skončila pracovní neschopnost žalobce. Otázka ustálení zdravotního stavu je odbornou otázkou, kterou musí řešit znalec. Žalobce se o výši újmy dozvěděl ke dni vyhotovení (doručení) znaleckého posudku. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2558/2020. Žalobce současně považuje námitku žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Žalobce během denní služby nechodí nepřetržitě od rána do večera, ale chůze se střídá s odpočinkem, ale i tak v odpoledních hodinách a na večer, již pociťuje bolest kotníku, která se projevuje různou intenzitou a je přímo úměrná počtem nachozených kilometrů. Stejně tak zaměstnání analytika (specialista na zajišťování výpočetní techniky a dat) u [Anonymizováno], není jen práce v kanceláři. Mimo jiné je to i o zajišťování výpočetní techniky a dat, při realizaci domovních prohlídek a nebytových prostor, kdy samozřejmě prohlídky netrvají pár minut, ale mohou se protáhnout i na několik hodin. Při těchto prohlídkách si policista nemůže sednout a odpočinout si, a ne vždy se předměty, které jsou cílem prohlídek, nacházejí na dobře přístupných místech. Pokud byla potřeba, bylo nutné spolupracovat i jiných úkolech jiných teamů (např. toxi, majetek, auta atd.). Žalobce nemohl sdělit nadřízenému, že nevyjede do terénu, protože to není jeho specializace nebo, že ho bolí kotník. A bohužel i při těchto úkonech je někdy zapotřebí používat donucovací prostředky (např. hmaty, chvaty, údery a kopy aj.). Žalobce byl zařazen do 3. skupiny.

7. Žalovaný v doplňujícím vyjádření z 14. 7. 2023 poukazoval na to, že velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ve sjednocujícím rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 neshledal důvody pro přehodnocení dosavadního ustáleného výkladu příslušných ustanovení silničního zákona, zejména pojmu „závady ve schůdnosti“ ve smyslu ust. § 26 odst. 7 silničního zákona a jeho právních důsledků. Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, o který se opírá rozsudek v předešlé věci sp. zn. [spisová značka], je nutné považovat za překonaný a neaplikovatelný. Dále odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, III. ÚS 3046/17, ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3175/18, ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 54/19, ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2558/19, ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3274/18, ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 315/20 a ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1634/21, která potvrdila zamítavá rozhodnutí obecných soudů typu chodec uklouznul na náledí, často v brzkých ranních hodinách nebo právě v době, kdy mrzlo a sněžilo. Chodci, jež utrpí úraz na zmrazku, za nepříznivého počasí, v nočních či brzkých ranních hodinách, nárok na odškodnění nevzniká, neboť povinnost majitele komunikace nesahá tak daleko, aby se za nepříznivého počasí brzy ráno nemohlo na komunikaci nacházet kluzké místo. Ze závěru, že odpovědnost podle silničního zákona má objektivní charakter, neplyne, že by vlastník komunikace odpovídal za veškerou újmu způsobenou chodcům závadami ve schůdnosti komunikací. Je povinností soudu v nyní řešené věci provést celé dokazování kompletně znovu, přičemž by soud neměl na věc aplikovat závěry pozdější judikaturou překonaného nálezu I. ÚS 2315/15, ale právě závěry rozhodnutí pozdějších, výše v tomto vyjádření uvedených.

8. V dalším podání z 27. 9. 2023 žalobce uvedl, že z opatrnosti vyzval [právnická osoba] k úhradě částky 650.948,90 Kč. Na tuto výzvu však bylo podáním z 27. 9. 2023 reagováno zamítavě.

9. Žalovaný v podání z 11. 10. 2023 uvedl, že žalobce se na [právnická osoba] obrátil teprve dopisem z 21. 9. 2023, doručeným 22. 9. 2023. Uplatněný nárok byl odmítnut z důvodu promlčení a také z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené.

10. Při jednání konaném dne 1. 6. 2023 učinili účastníci nesporným, že žalobce dne 28. 1. 2019 utrpěl úraz na chodníku, jehož vlastníkem je žalovaný. Žalobce si následkem pádu přivodil zlomeninu a byl od 28. 1. 2019 do 31. 5. 2019 v pracovní neschopnosti.

11. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda byl chodník, na němž žalobce utrpěl úraz, neošetřený, resp. zda za zranění způsobené žalobci, odpovídá v celém rozsahu žalovaný. Spornou byla i otázka, zda byla dne 8. 2. 2019 provedena operace žalobce a zda byl dne 24. 4. 2019 žalobci odstraněn suprasyndesmální šroub. Spornou byla otázka, zda jsou nároky žalobce promlčeny, resp. kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, zda nejpozději 15. 5. 2019, či až dnem ukončení pracovní neschopnosti, tj. 31. 5. 2019. Spornou byla konečně i otázka, zda již bylo o nároku z titulu bolestného a nároku z titulu náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 28. 1. 2019 do 31. 5. 2019 pravomocně rozhodnuto.

12. Usnesením ze dne 5. 6. 2023, č. j. 21 C 55/2023-91, bylo řízení zastaveno co do nároku na zaplacení 98.100,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 98.100,90 Kč od 29. 5. 2022 do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na zaplacení 537.848 Kč s příslušenstvím z titulu ztížení společného uplatnění a na zaplacení 15.000 Kč s příslušenstvím z titulu nákladů na vyhotovení znaleckého posudku (tj. celkem 552.848 Kč s příslušenstvím). Odvolání žalobce proti usnesení č. j. 21 C 55/2023-91 bylo pro opožděnost odmítnuto usnesením ze dne 21. 6. 2023, č. j. 21 C 55/2023-116, jež nabylo právní moci dne 12. 7. 2023. Skutková zjištění 13. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

14. Z lékařské zprávy Thomayerovi nemocnice ze dne 28. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobce utrpěl zlomeninu pravého kotníku a byl poučen o nutnosti operačního řešení.

15. Z mapy www.google.com bylo zjištěno, že tato webová stránka nabízí dvě alternativní trasy z nádraží v [Anonymizováno] na [adresa]. Trasa, po které šel žalobce, vede ulicí [Anonymizováno]. Tato trasa měří 600 metrů a dle webové stránky trvá 9 minut. Druhá nabízená trasa vede ulicí [Anonymizováno] a následně ulicí [Anonymizováno]. Tato trasa měří 800 metrů a dle webové stránky trvá 11 minut.

16. Z mapy www.mapy.cz bylo zjištěno, že dle této webové stránky měří trasa mezi nádražím v [Anonymizováno] a sídlem [adresa], která vede ulicí [Anonymizováno], 521 metrů a trvá 9 minut. Výškový profil ( 0 metrů – ( 34 metrů, 383 m. n. m – 349 m. n. m.

17. Z plánu zimní údržby místních komunikací na území města [adresa] bylo zjištěno, že [Anonymizováno] a [adresa] byly zařazeny jako „1. pořadí – zajištění nejpozději do 4 hod. od vzniku závad ve sjízdnosti“.

18. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 29. 5. 2019 bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno, že žalobce je v důsledku úrazu neschopen práce do 31. 5. 2019.

19. Ze mzdového listu ze dne 10. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobci byla v lednu 2019 vyplacena hrubá mzda ve výši 40.537 Kč, v únoru mu byla vyplacena hrubá mzda ve výši 44.163 Kč a nemocenské ve výši 1.670 Kč, v březnu pouze nemocenské ve výši 26.113 Kč v dubnu hrubá mzda ve výši 1.138 Kč a nemocenské ve výši 27.330 Kč a v květnu pouze nemocenské ve výši 28.241 Kč.

20. Ze sdělení [Anonymizováno] ze dne 10. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 28. 1. 2019 do 31. 5. 2019.

21. Z posudku o bolestném ze dne 14. 6. 2019 bylo zjištěno, že byl vypracován společností [právnická osoba], resp. [tituly před jménem] [jméno FO]. Klasifikace poškození zdraví žalobce (zlomenina Weber B) činila 150 bodů.

22. Z dopisu [adresa] ze dne 14. 1. 2020 bylo zjištěno, že v tomto dopise žalovanému sdělili, že dne 28. 1. 2019 byla v cca 5:30 hodin provedena řádná zimní údržba chodníku v [adresa], [Anonymizováno], u vlakového nádraží. V tuto dobu se na komunikaci nevyskytovaly změny mající charakter závady ve schůdnosti.

23. Z dopisu [adresa] ze dne 19. 3. 2020 bylo zjištěno, že v tomto dopise sdělili, že na vyjádření se za dobu od posledního vyjádření nic nezměnilo. Trvají na tom, že zimní údržba byla provedena tak, jak bylo uvedeno v předchozím. [adresa] denně projde několik stovek občanů, přesto se jedná o první projednávaný případ.

24. Z dopisu [adresa] ze dne 12. 5. 2020 bylo zjištěno, že v tomto dopise sdělili, že dne 28. 1. 2019 prováděli zimní údržbu komunikace a chodníku v [adresa] v 5:30 až 5:50 hodin. Zimní údržba chodníku [Anonymizováno] probíhá strojním způsobem, kdy vozidlo Multicar má před kabinou sněhovou radlici a na korbě vozidla zásobník na inertní a chemický materiál, kterým chodník sype. Dne 28. 1. 2019 prováděl zimní údržbu pan [jméno FO].

25. Z protokolu o jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 23. 7. 2020 bylo zjištěno, že zástupce žalovaného k dotazu soudu uváděl, že správa daného úseku místní komunikace byla v den, kdy došlo k úrazu žalobce svěřena příspěvkové organizaci. Při jednání byli jako svědci vyslechnuti [jméno FO] a [jméno FO].

26. Z dopisu žalobce ze dne 24. 7. 2020, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že vyzýval [adresa] k úhradě částky 121.237,35 Kč z titulu bolestného, ušlého zisku a vícenákladů.

27. Ze sdělení Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 3. 8. 2020 bylo zjištěno, že dne 27. 1. 2019 bylo zataženo a námraza; ve 2 metech minimální teplota 1,0 °C a maximální teplota 4,1 °C. Dne 28. 1. 2019 bylo zataženo a námraza; ve 2 metrech minimální teplota 0,6 °C a maximální teplota 2,7 °C.

28. Z protokolu o jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 8. 2020 bylo zjištěno, že zástupce žalobce založil do spisu výzvu úhradě dlužné částky ze dne 24. 7. 2020 adresovanou [Anonymizováno] [adresa]. Dále byl jako svědek vyslechnut [jméno FO].

29. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 121.237,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 121.237,35 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení (výrok I.) a žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného byli společně a nerozdílně zavázání k náhradě nákladů řízení (výrok II.). Předmětný rozsudek byl k odvolání žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného ve výroku I. potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 13. 4. 2022. Výrokem I. rozsudku odvolacího soudu byl změněn výrok II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení, výrokem III. byla žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek České republice a výrokem IV. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 28. 1. 2019 v 6:50 hodin žalobce utrpěl úraz na neošetřeném chodníku, jehož vlastníkem je žalovaný. Následkem pádu si žalobce přivodil zlomeninu hlezna a od 28. 1. 2019 do 31. 5. 2019 byl v pracovní neschopnosti. Žalobce šel do práce spolu se svými kolegy a měl obuty vhodné pevné zimní boty. Vzniklá bolest byla žalobci lékařským posudkem ohodnocena 150 body, hodnota bodu v roce 2018 činila 318,85 Kč, celkem ohodnocení bolesti činí 47.827,50 Kč. Žalobce vynaložil 300 Kč za vystavení posudku o bolestném a 958 Kč na nákup ortézy. V únoru 2019 byly žalobci vyplaceny nemocenské dávky 1.670 Kč, v březnu 26.113 Kč, v dubnu 27.330 Kč a v květnu 28.241 Kč. Za IV. čtvrtletí roku 2018 žalobce dosáhl průměrného hodinového výdělku 292,03 Kč. Dne 28. 1. 2019 byla v [Anonymizováno] zaznamenána námraza, celková sněhová pokrývka činila 0-1 cm, srážky 0,2 mm, teplota při zemi -0,1 °C. Ve dnech 23. 1. až 27. 1. 2019 byla rovněž zaznamenána námraza. Od 23. do 25. 1. 2019 sněžení a 26. 1. 2019 sníh s deštěm. Teploty při zemi se postupně zvyšovaly od -9,1 °C dne 23. 1. 2019 do -0,1 °C dne 27. 1. 2019. Chodník, na kterém došlo k pádu žalobce, nebyl upraven posypem, posyp byl proveden až v průběhu dne 28. 1. 2019. Tvrzení žalovaného o řádném provádění údržby v předchozích dnech a v ranních hodinách dne 28. 1. 2019 nebylo prokázáno. Žalovaný svoji obranu postavil pouze na výpovědi svědka [Anonymizováno], který si sice logicky nepamatoval konkrétní den, ale uvedl, že pokud mrzne, tak se sype štěrk a sůl. Tvrzení svědka [Anonymizováno] neprokazuje a nemůže prokázat v kontextu výpovědí slyšených svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] o stavu komunikace v době úrazu žalobce tvrzení žalovaného o řádné a dostatečné údržbě komunikace dne 28. 1. 2019. Žalovaným nebyl tvrzen ani předložen žádný důkaz, který by prokazoval výjezd vozidla Multicar a způsob ošetření komunikace [Anonymizováno] dne 28. 1. 2019. Pokud žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného zpochybňovali svědecké výpovědi kolegů [Anonymizováno] a [Anonymizováno], odvolací soud konstatoval, že jsou sice kolegy žalobce, nicméně vypovídali po poučení o následcích křivé výpovědi, jejich výpověď byla logická, navazující a konzistentní. Navíc, oba svědci o věci v době dvou měsíců od uplynutí nehody, učinili čestná prohlášení o průběhu úrazu žalobce a lze předpokládat, že si tak řešenou událost podrobně a lépe pamatovali. Z jejich výpovědi se podává, že nejezdili společně do práce denně, ale pokud tak tomu bylo, šli společně cestou, která byla přímou spojnicí nádraží a náměstí, a předpokládali, že jako taková bude dobře udržovaná. Oba svědci [jméno FO] a [jméno FO] se shodně vyjádřili, že dne 28. 1. 2019 nebylo dobře vidět, šli velmi opatrně, cesta byla z kopce a šli tak, jak se komu dařilo jít bezpečně. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně považoval výpovědi svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za věrohodné. Pokud jde o pasivní legitimaci, přihlédl odvolací soud k ustanovením § 9 odst. 3 a § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích s tím, že vlastník komunikace ručí za splnění povinnosti správce k náhradě škody. Odvolací soud uzavřel shodně jako soud prvního stupně, že žalovaný odpovídá za újmu na zdraví způsobenou pádem žalobce, neboť porušil svou zákonnou povinnost umožnit chodcům bezpečný pohyb na chodnících. Dle zjištěného skutkového stavu žalovaný porušil svou povinnost zajistit schůdnost chodníku, ačkoli byla námraza a drobné srážky. Odvolací soud se dále zabýval případným spoluzpůsobením žalobce na vzniklé škodě (§ 2918 o. z.), přičemž uzavřel, že spoluzavinění žalobce nebylo zjištěno, resp. že žalobce neporušil svou prevenční povinnost tím, že by měl nevhodnou obuv, nebo se pohyboval po komunikaci neopatrně. Žalobce použil obvyklou cestu, která je páteřní komunikací žalovaného a spojuje nádraží s centrem města. Lze očekávat, že taková komunikace bude prioritně ošetřena a zajištěna pro bezpečnou chůzi. Navíc žalobce dobře jinou cestu neznal, a ta by mohla být v podstatně horším stavu než cesta žalobcem zvolená. Odvolací soud pochybení žalobce ve volbě trasy do zaměstnání neshledal.

30. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] vypracovaného dne 5. 5. 2022 znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že znalec použil jako podklady pro vypracování posudku propouštěcí zprvu ze dne 10. 2. 2019, ambulantní zprávu z 28. 1. 2019, ambulantní zprávy z 30. 1. 2019, 4. 2. 2019, 12. 2. 2019, 18. 2. 2019, 27. 2. 2019, 20. 3. 2019, 24. 4. 2019, 3. 5. 2019, 15. 5. 2019, 29. 5. 2019 a 12. 2. 2020 a výpisu ze zdravotnické dokumentace z 24. 5. 2019. Ze zdravotní dokumentace bylo zjištěno, že žalovaný upadl dne 28. 1. 2019 ve tmě na zledovatělém chodníku. Převoz RZP na chirurgické oddělení nemocnice Krč, kde rtg, zjištěna tříštivá zlomenina zevního kotníku vpravo, odlomení zadní hrany tibie a asymetrie kloubní štěrbiny. Naložena sádrová fixace a k dalšímu ošetření byl odeslán na ortopedicko-traumatologickou kliniku FNHK. Zde vyšetřen 30. 1. 2019, kdy zlomenina bez dislokace, dále dne 4. 2. 2019, kdy byla zjištěna dislokace fibula a subluxace v hlezenním kloubu. Byla indikována operace. Příjem na ortopedicko-traumatologickou kliniku dne 7. 2. 2019, dne 8. 2. 2019 byla provedena operace: otevřená repozice a osteosyntéza fibuly, transfixace tibiofibulární suprasyndesmálním šroubem. Z hospitalizace byl propuštěn dne 10. 2. 2019. Následují ambulantní kontroly. Dále sádrová fixace, rána se hojí bez komplikací. Stehy odstraněny dne 27. 2. 2019, Sádra odstraněna 20. 3., naložena ortéza, zahájena rehabilitace. Zhojení na rtg konstatováno dne 24. 4. 2019, konstatováno, že pohyb je omezen o 1/3, postupná zátěž. Dne 24. 4. 2019 byl odstraněn suprasyndesmální šroub, od 15. 5. 2019 plná zátěž, na delší vzdálenost dále o berlích, je konstatováno omezení plantiflexe o 5-10 st, dorziflexe plná. Následují další ambulantní kontroly. Kontrola dne 12. 2. 2020 konstatuje bolesti před a za zevním kotníkem, omezení pohybu v hleznu o / není uvedeno konkrétně… pozn. znalce. Je diskutována extrakce kovů. Poslední kontrola dne 26. 1. 22 konstatuje progrese bolestí kolena vpravo a pravého hlezna při zátěži. Pravé koleno při vyšetření s palpační bolestí vnitřní štěrbiny a za patelou, Lachmann a přední zásuvka lehce volnější. Hlezno: jizvy zhojena, hybnost omezena o / opět bez přesnějšího popisu, pozn. znalce/. RTG: rozvíjející se artróza femoropatelární při dysplasii pately Wiberg III-IV. st. Doporučena rehabilitace a chondroprotektiva. Praktická lékařka ve výpisu zdravotní dokumentace neuvádí, že by se poškozený před předmětným úrazem léčil na potíže s pravým hlezenním a kolenním kloubem. Diagnostický souhrn úrazu ze dne 28. 1. 2019: zlomenina distální fibuly vpravo Weber B se subluxací v hlezenním kloubu a zlomenina zadní hrany tibie vpravo. Provedené zákroky v souvislosti s úrazem ze dne 28. 1. 2019: Dne 8. 2. 2019: otevřená repozice a osteosyntéza fibuly vpravo, transfixace tibiofibulární suprasyndesmálním šroubem. Dne 24. 4. 2019: extrakce suprasyndesmálního šroubu. Klinické vyšetření znalcem bylo provedeno dne 3. 5. 2022. Anamnéza osobní, mobilita před předmětným úrazem /předchorobí/: před předmětným úrazem vážněji nestonal, 1997 operace deviace nosního septa, 2010 operace hemeroidů, od roku 2017 léčen pro dráždivý tračník Před předmětným úrazem neměl žádné potíže s PDK, hlezenním kloubem, sportoval. Léky: neužívá Alergie: pyly, sezónně Anamnesa sociální: V době předmětného úrazu pracoval jako kriminalista, od úrazu do 31. 5. 2019 byl v pracovní neschopnosti. V důsledku předmětného úrazu by nesplnil předepsané fyzické testy policie, proto od policie odešel, v současné době pracuje jako sanitář neurologické kliniky VFN. Vlastní sdělení žalobce: „1. září 1999 jsem byl, po přijímacím řízení, přijat do služebního poměru u [Anonymizováno]. Z čehož jsem měl upřímně radost, protože jsem si již od základní školy, přál stát policistou. V roce 2008 jsem dokončil bakalářské studium na Policejní akademii, obor bezpečnostně právní studia a následovala úspěšná kariéra v rámci Středočeského kraje, kde jsem se specializoval na analytiku a kybernetickou kriminalitu. Vzhledem k tomu, že se jedná převážné o sedavé zaměstnání, musel jsem si zvolit nějakou sportovní aktivitu k udržení fyzické (i psychické) kondice. Každý rok jsme se podrobovali zkouškám z fyzické zdatnosti a v případě neúspěchu by to znamenalo ukončení služebního poměru. Dále byla povinná účast na střelecké a služební přípravě, která byla minimálně 4krát ročně. Moji oblíbenou sportovní aktivitou byl běh (resp. Jogging), kdy jsem rád běhával trasy o délce 10 až 20 km, přičemž jsem se snažil udržet tepovou frekvenci do 140 tepu/min. Rád jsem běhával na lesních a polních cestách. Poslední roky jsem se také zúčastnil pár amatérských závodů jako Pardubická devítka, Gladiátor Race a Olympijský běh. 28. ledna 2019 zlomením hlezna, se vše změnilo. Po půl roce léčby přetrvávala bolest v kotníku, kdy toto jsem konzultoval s mým ošetřujícím lékařem [tituly před jménem] [jméno FO], který konstatoval osteoartrózu v hlezenním kloubu. Vzhledem k tomu, že se jedná o degenerativní onemocnění a není šance na vyléčení, rozhodl jsem se k ukončení služebního poměru. Služební poměr mi skončil 30. září 2019, kdy mým osobním důvodem byla ztráta fyzické zdatnosti, stálá bolest kotníku a omezená hybnost, resp. ztuhlost. Domnívám se, že pokud bych služební poměr neukončil, ukončil by jej zaměstnavatel, a to pro mě za velmi nevýhodných finančních podmínek. Po skončení služebního poměru jsem přemýšlel, jaký druh zaměstnání si vybrat, tak aby to vyhovovalo mému zdravotnímu stavu. Nemělo by se jednat již o sedavé zaměstnání, ale o zaměstnání, kde je kotník přiměřeně namáhán. Dne 21. října 2019 jsem přijal práci sanitáře na Neurologické klinice VFN a zde jsem do současné doby. V současné době kotník bolí jen po zátěži a k tomu se dále přidalo koleno u té samé nohy. Druhá noha je v pořádku a bez jakékoliv bolesti. Zažil jsem také bolest Achillovy šlachy, lýtkového svalu a křeče. Bolest kotníku a kolene se taktéž občas objeví při změně počasí např. během bouřky. U kolena mi při ohybu přeskakuje patela, dále je u kolena i kotníku občas slyšet křupání a dále mi kotník připadá o něco silnější než druhý. Dále u kotníku cítím ztuhlost. Jednou již také došlo k podklesnutí pravé nohy při chůzi do schodů, kdy jsem se na poslední chvíli zachytil zábradlí, abych neupadl. Pokud je zátěž vysoká, tj. nad 20 km chůze, je bolest tak intenzivní, že nemohu na nohu došlápnout a trvá pár dní k odeznění bolesti. Na bolest mi nezabírá volně prodejné analgetikum jako Ibalgin nebo Nalgesin v tabletách, ale snad jen mast Reparil - Gel N. Analgetika na lékařský předpis (např. Nimesil) nechci užívat, a to z důvodu vedlejších účinků. Dále jsem letos užíval Codrosulf 400 a částečně pomohl od bolesti. Dále jsem se měl fyzioterapii, a to magnetickou léčbu a cvičení, ale bez kladného dlouhodobého výsledku. Na akutní bolest mi dále zabírá alkohol. Po úrazu jsem už nikdy nesportoval, což mě moc mrzí a stýská se mi po běhání. Mezi mé záliby teď patří spíš pěší turistika s omezením vzdálenosti, procházky, práce kolem domu a na domě. Současné zaměstnání je vyhovující, kdy pracuji na směnnost, což je cca 16 dvanácti hodinových směn za měsíc, tj. 8 denních směn a 8 nočních směn. Denní směny jsou fyzicky nejnáročnější, kdy běžně za den ujdeme kolem 10 až 25 km. Noční směny jsou náročné na psychiku, kdy je nutné zůstat vzhůru. V lednu 2021 jsem kontaktoval psychiatričku [tituly před jménem] a konzultoval jsem s ní mimo jiné mé úzkosti, deprese a nespavost, ale v současné době tyto problémy již nemám. Zůstal jen velký strach z míst, která nejsou osvětlená a povrchů, které jsou zledovatělé nebo zasněžené. Ta intenzita strachu je taková, že se pokouším daným místům vyhnout, a pokud to nelze jdu velmi opatrně a hledám předměty, kterých bych se mohl držet.“. Subjektivní potíže sdělené znalci při znalecké prohlídce: Bolesti v hlezenním kloubu vpravo i klidové při změně počasí, vždy při a po zátěži - berle již nepoužívá, ujde do 2 km - chůze výrazně horší do kopce, z kopce, po schodech a v nerovném terénu - nemůže zvedat a přenášet těžší předměty - nedřepne, nepoklekne, pro omezenou a bolestivou hybnost - nemůže popoběhnout, poskočit - nevydrží déle stát / 20 minut max/ - nevystoupí na žebřík, štafle - chronické otoky - vždy večer, po zátěži a omezená hybnost stěžuje obouvání - bolesti při jízdě na kole - nemůže tak, jako dřív pracovat na zahradě - potíže při práci v domácnosti Psychické potíže: - frustrace z následků úrazu v pracovním i volnočasovém životě - sporty. - strach z pádu při špatném osvětlení, z kluzkého terénu. Další potíže a limity jsou uvedeny v poznámkách k jednotlivým položkám výpočtu ZSU v příloze posudku. Objektivní vyšetření: pravák, klidný, orientovaný, výška 177 cm, váha 98 kg Hlava: poklep nebolestivý, inervace symetrická, bulby ve středním postavení, izokorie, nystagmus negativní, dutina ústní bpn Krk: uzliny nezvětšeny, GT nehmatám, Hrudník: poklep nebolestivý, dýchání poslechově čisté, sklípkové, akce srdeční pravidelná, ozvy 2 ohraničené. Břicho: měkké, volně prohmatné, játra a slezina nezvětšeny, bez peritoneálních příznaků. Končetiny: HKK, LDK bez patologického nálezu. Nález související s úrazem: PDK: kyčel: volná, symetrická hybnost kyčelního kloubu ve fyziologickém rozsahu koleno: bez náplně a otoku. Pozitivní Ficatův test, „hoblík“ test/ v popisu rtg patelofemorální artróza, patela typ Wiberg II-III/ hybnost kloubu volná, dotažení flexe mírně bolestivé. Stranově i AP stabilní. Za datum ustálení zdravotního stavu bylo stanoveno 31. 5. 2019, tj. den ukončení pracovní neschopnosti.

31. Z vyúčtování znalečného ze dne 5. 5. 2022 bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] si za posudek č. [Anonymizováno] vyúčtoval celkem 15.000 Kč.

32. Z výzvy ze dne 15. 5. 2022, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 650.948,60 Kč, a to z titulu bolestného (87.683,75 Kč), náhrady za ztížení společenského uplatnění (537.848 Kč), náhrady ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (10.417,15 Kč) a náhrady za zpracování znaleckého posudku (15.000 Kč).

33. Z dopisu vedlejšího účastníka na straně žalovaného ze dne 17. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobci sdělil, že mu byl žalovaným na základě uzavřené smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu předán požadavek ze dne 15. 5. 2022 na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění byl odmítnut z důvodu promlčení a nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byl odmítnut z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené.

34. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa], ze dne 24. 6. 2023, bylo zjištěno, že se jedná o příspěvkovou organizaci, která vznikla na základě usnesení zastupitelstva města [adresa][Anonymizováno] ze dne [datum] ke dni [datum]. Ve dnech 26. 3. 2018 a 11. 8. 2021 vydalo Zastupitelstvo města [adresa] změnu zřizovací listiny této příspěvkové organizace. Došlo ke změně názvu z [adresa] na [právnická osoba].

35. Ze zřizovací listiny [Anonymizováno] [adresa] ze dne 24. 8. 2021 bylo zjištěno, že zřizovatelem této příspěvkové organizace je žalovaný. Předmětem činnosti této příspěvkové organizace je mimo jiné i čištění a údržba komunikací.

36. Z výzvy ze dne 21. 9. 2023, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobce vyzval [právnická osoba] k úhradě částky 650.948,90 Kč z titulu bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, nákladů na zpracování znaleckého posudku a náhrady za ztrátu na výdělku.

37. Z dopisu [adresa] ze dne 27. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobci bylo sděleno, že ve věci bolestného a náhrady mzdy v době pracovní neschopnosti již bylo pravomocně rozhodnuto. Současně jsou nároky z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění promlčeny.

38. Žalobce při jednání dne 22. 9. 2023 vypověděl, že v lednu 2019 se mu stal úraz. Byl pět měsíců v pracovní neschopnosti. Po pracovní neschopnosti nastoupil zpátky do [Anonymizováno], ale měl problémy s kotníkem. Náplní jeho práce u policie bylo vyhledávání informací z internetu a analýza dat. Účastnil se i domovních prohlídek. Věděl, že by nezvládl fyzické testy, takže skončil jako policista a v říjnu nastoupil do Fakultní nemocnice na neurologickou kliniku, kde pracuje jako sanitář. Po ránu cítí ztuhlost, někdy i bolest. Bolest cítí hlavně odpoledne, po zátěži. Záleží na typu zátěže, ale někdy je ta bolest tak silná, že nezvládá běžné věci a musí si sednout a odpočívat. Před úrazem běhal. Uběhl 10 až 15 km. Účastnil se i amatérských závodů. Nyní už vůbec nesportuje. Občas jde někam na procházku, ale musí to být v rozumné vzdálenosti. V minulosti měl deprese. V zimě má větší strach z těch tmavých míst. Párkrát se mu stalo, že když šel ze schodů, podlomila se mu noha.

39. Znalec, [tituly před jménem] [jméno FO], při jednání dne 20. 10. 2023 vypověděl, že se nejednalo o prostou zlomeninu, ale kombinaci, která se ve výsledku projevila i ve ztížení společenského uplatnění. Vycházel z toho, že ustálení zdravotního stavu bylo stanoveno ke dni 31. 5. 2019, kdy byla ukončena pracovní neschopnost žalobce, resp. kdy žalobce nastoupil do práce. Pokud má pacient degenerativní onemocnění, k ustálení zdravotního stavu de facto nikdy nedojde. Stav se stále zhoršuje. V aktuální metodice je pracováno s tím, že k ustálení zdravotního stavu zpravidla dochází po jednom roce od poškození zdraví. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu k ustálení zdravotního stavu dochází poté, co je ukončena kontinuálně probíhající léčba. Definice nejsou jednotné, nicméně se v nich vždy opakuje jeden rok. Ve chvíli, kdy lékař konstatoval možnou plnou zátěž, ten stav ještě ustálen. Žalobce se pouze dozvěděl, že může nohu postupně začít zatěžovat. Pokud jde o subjektivní vyšetření, vychází se z toho, co se dozví od pacienta. Pokud je v posudku uváděno, že žalobce ujde 15 až 20 km, je třeba zdůraznit, že tuto vzdálenost žalobce nikdy neujde souvisle. Není souvislá chůze. Žalobce v rámci směny chvíli jde a chvíli sedí. Je to střídavá zátěž. Běh a skoky by žalobce nezvládl.

40. Svědek [jméno FO] při jednání dne 20. 10. 2023 vypověděl, že byl zaměstnán jako řidič ve [Anonymizováno] [adresa]. Jedná se o příspěvkovou organizaci města. Dnes mají název [právnická osoba] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] měly na starosti zimní údržbu v [Anonymizováno]. Byl vypracován plán zimní údržby. [Anonymizováno] ulice byla tehdy jako priorita číslo jedna. Údržba se prováděla za pomoci vozidla multicar, které mělo radlici a sypací zařízení, které sype směs štěrku a soli. Prováděla se údržba vozovky a chodníku. V 05:00 hodin měla být komunikace, včetně chodníku, sjízdná. Zimní údržba se provádí v období od 1. 11. do 31. 3.

41. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání dne 20. 10. 2023 vypověděl, že žalobce je jeho bývalý kolega. K úrazu žalobce došlo cestou do práce. Jeli vlakem. Bylo to ráno, v zimě. Byl u toho ještě kolega [jméno FO]. Šli z vlakové zastávky na náměstí v [Anonymizováno]. Bylo to z kopce po chodníku a žalobce spadl. Ležel pak na zemi, sténal, říkal, že ho bolí noha. Bylo to na něm i vidět. Zavolal záchranku, ta přijela a odvezli ho. Strašně to klouzalo. Byla tam ještě jiná cesta, ale více používali tu, po které šli ten den. U té druhé cesty v nějaké části nebyl chodník a jednalo se o silnici.

42. Svědek [jméno FO] při jednání dne 20. 10. 2023 vypověděl, že žalobce pracoval u policie v [Anonymizováno], kde svědek také pracoval. S kolegy [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se potkali na nádraží a z nástupiště šli do města do práce. Prošli podchodem, přešli silnici a pokračovali po chodníku. Žalobce potom upadl a úpěl bolestí. Mysleli si, že bude mít zlomenou nohu, takže kolega [jméno FO] volal rychlou záchrannou službu. Potom na ni čekali. Rychlá záchranná služba ho naložila, odvezla ho a oni pokračovali do práce. Ten den bylo chladno, nástupiště i chodník byly namrzlé. Bylo šero, ještě před svítáním. Po alternativní cestě by v zimě nešel, protože je to nebezpečné. Je tam taková rovná dlažba a svědek sám tam několikrát upadl.

43. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že dne 28. 1. 2019 v 6:50 hodin žalobce utrpěl úraz na neošetřeném chodníku, jehož vlastníkem je žalovaný. Následkem pádu si žalobce přivodil zlomeninu hlezna a od 28. 1. 2019 do 31. 5. 2019 byl v pracovní neschopnosti. Žalobce šel do práce spolu se svými kolegy a měl obuty vhodné pevné zimní boty. Dne 28. 1. 2019 byla v [Anonymizováno] zaznamenána námraza, celková sněhová pokrývka činila 0-1 cm, srážky 0,2 mm, teplota při zemi -0,1 °C. Ve dnech 23. 1. až 27. 1. 2019 byla rovněž zaznamenána námraza. Od 23. do 25. 1. 2019 sněžení a 26. 1. 2019 sníh s deštěm. Teploty při zemi se postupně zvyšovaly od -9,1 °C dne 23. 1. 2019 do -0,1 °C dne 27. 1. 2019. Správu komunikace prováděly [adresa], příspěvková organizace, která vznikla ke dni 1. 11. 2004. Žalobce si nechal dne 14. 6. 2019 vystavit posudek o bolestném. V návaznosti na vystavení posudku vyzval žalobce žalovaného dne 16. 8. 2019 k úhradě částky 121.237,35 Kč, a to z titulu bolestného (47.827,50 Kč), nákladů vynaložených v souvislosti s úrazem (1.258 Kč) a náhrady ušlého zisku (72.151,85 Kč). Následně se pak zaplacení této částky domáhal žalovanou podanou dne 23. 10. 2019. V průběhu řízení, které bylo vedeno zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], byla řešena i otázka pasivní legitimace, když bylo namítáno, že vlastník předmětné komunikace (žalovaný) vykonává správu této komunikace prostřednictvím správce, kterým jsou [adresa], příspěvková organizace. Žalobce pak dopisem z 24. 7. 2020 vyzval k úhradě částky 121.237,35 Kč i [adresa]. Zdejší soud i odvolací soud dospěli ke shodnému závěru, že pasivní věcné legitimace žalovaného je dána, neboť vlastník komunikace ručí za splnění povinnosti správce k náhradě škody. Žalobě žalobce pak bylo v celém rozsahu vyhověno rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 13. 4. 2022. Žalobce si poté nechal dne 5. 5. 2022 vypracovat další znalecký posudek ke stanovení hodnoty bolestného a ztížení společenského uplatnění. Dopisem z 15. 5. 2022 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 650.948,60 Kč, a to z titulu bolestného (87.683,75 Kč), náhrady za ztížení společenského uplatnění (537.848 Kč), náhrady ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (10.417,15 Kč) a náhrady za zpracování znaleckého posudku (15.000 Kč). Následně, dne 30. 5. 2022, podal žalobce v pořadí druhou žalobu proti žalovanému. V návaznosti na námitky žalované strany ohledně nedostatku pasivní legitimace a promlčení nároků, vyzval žalobce dopisem z 21. 9. 2023 k úhradě částky 650.948,90 Kč též [právnická osoba].

44. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Soudem tak nebyl prováděn žalovaným navržený revizní znalecký posudek. Soudem bylo zohledněno, že prostý nesouhlas se závěry znaleckého posudku není bez dalšího důvodem pro vypracování posudku revizního. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy pouze tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Soud má nadto za to, že znalec svůj posudek obhájil. Z předmětného posudku je zřejmé, ze kterých zjištění znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Závěry posudku byly náležitě odůvodněny a toto odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Dále nabyl prováděn ani žalovaným navržený posudek, který měl být vypracován při nástupu žalobce do Fakultní nemocnice na Vinohradech a dokumenty o obsahu testů fyzické přípravy u policie. S ohledem na níže odůvodněný závěr o promlčení nároku bylo ostatně další dokazování nadbytečné. Právní úprava 45. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

46. Podle ustanovení § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

47. Podle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

48. Podle ustanovení § 612 o. z. v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.

49. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

50. Podle ustanovení § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

51. Podle ustanovení §629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

52. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

53. Podle ustanovení § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

54. Podle ustanovení § 2023 odst. 1 o. z. ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník.

55. Podle ustanovení § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

56. Podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. Vlastník, popřípadě správce, mohou dílčími činnostmi v rámci správy dálnice, silnice nebo místní komunikace, zejména činnostmi souvisejícími s údržbou a opravami dotčené dálnice, silnice nebo místní komunikace, pověřit osobu vybranou postupem podle zvláštního právního předpisu nebo kraj u silnic I. třídy nacházejících se v jeho územním obvodu na základě veřejnoprávní smlouvy; tato osoba nebo kraj se nestávají správcem dotčené pozemní komunikace.

57. Podle ustanovení § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce.

58. Podle ustanovení § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Podle odstavce 6 citovaného ustanovení je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Pasivní věcná legitimace a námitka promlčení 59. Jak se podává se shora uvedeného, předmětem řízení zůstaly nároky žalobce z titulu ztížení společného uplatnění a z titulu nákladů na vyhotovení znaleckého posudku. Soud se v prvé řadě zabýval žalovaným (a vedlejší účastnicí na straně žalovaného) vznesenou námitkou promlčení, přičemž vycházel z níže citovaných závěrů judikatury a odborné literatury.

60. Zákonná konstrukce odpovědnosti za závady ve schůdnosti pozemní komunikace vychází z toho, že se jedná o objektivní odpovědnost s možností liberace. Pro její vznik musí být naplněna kritéria existence závady ve schůdnosti – příčinná souvislost mezi závadou ve schůdnosti a škodou a neexistence liberačního důvodu. I v případech sporů o náhradu škody vzniklé v důsledku závady ve schůdnosti je třeba zkoumat případné spoluzavinění poškozeného. Domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu místní komunikace, je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, do jaké míry ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Obecné soudy by měly předvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku brát v potaz jako jedno z kritérií pro posouzení konkrétních skutkových okolností případu, rozlišení na předvídatelnost či nepředvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku však nesmí být jediným kritériem. Co se týče pádů na zledovatělém chodníku, je třeba vzít v potaz takové okolnosti jako vhodné obutí s protiskluzovou podrážkou, skutečnost, zda se v den pádu a několik dní před ním teploty pohybovaly pod bodem mrazu. Nízké teploty několik dnů předem mají velký vliv na posouzení nepředvídatelnosti změny schůdnosti komunikace jako definičního znaku pojmu závady ve schůdnosti tak, jak ji zákon chápe a stanoví pro potřeby posouzení vzniku odpovědnosti za škodu. Ve vztahu k závadám ve schůdnosti tvrzeně vzniklým v zimním období Ústavní soud nadto zdůrazňuje nutnost obecných soudů zkoumat, zda a v jakém rozsahu se skutečně prováděla zimní údržba (srovnej Košinárová, B. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 27 odst. 3).

61. Zákon uvádí, že je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 její správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Jde o ustanovení ryze praktické. U velkých staveb pozemních komunikací je totiž v České republice vždy nějaký správce. Velké obce mají za tím účelem zřízené organizační útvary nebo podniky. Fakticky tak správu pozemních komunikací vykonávají jen „malé obce“. Vlastník pozemní komunikace ručí za splnění povinnosti k náhradě škody, je-li u nich zajištěn její správce. Neznamená to však možnost volby žalovaného (srovnej Košinárová, B. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 27 odst. 6).

62. Odstavec vložený do zákona novelou účinnou od 31. 12. 2015 má za cíl rozšířit okruh subjektů odpovídajících za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací i vlastníkům sousedních nemovitostí. V případě, že je výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, pak právě správce je pasivně legitimován jako žalovaný v řízení o náhradě škody podle odstavců 2 až 4. S ohledem na výše naznačený cíl novelizace (který vyplývá i z důvodové zprávy) to však neznamená, že by se vlastník takto spravované komunikace dostával zcela „mimo hru“. Zákon jej staví do pozice ručitele. To znamená, že pokud správce komunikace nenahradí na základě písemné výzvy poškozeného v přiměřené lhůtě tvrzenou škodu, může si poškozený v zásadě vybrat, zda bude žalovat správce pozemní komunikace či jejího vlastníka (§ 2021 o z.), popř. oba. Touto novelou se tak stávají neaktuálními některé dřívější rozsudky, které přiznávaly pasivní legitimaci výhradně vlastníku pozemní komunikace. Je ale třeba mít na paměti, že správcem pozemní komunikace není jakýkoliv subjekt, s nímž vlastník komunikace uzavře smlouvu týkající se správy a údržby pozemní komunikace, nýbrž jen osoba splňující podmínky vymezené v § 9 odst. 3 věta druhá (srovnej ČERNÍN, Karel, Michaela ČERNÍNOVÁ a Michal TICHÝ. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015. 528 s. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7478-652-5, k § 27 odst. 6).

63. Vzhledem k tomu, že dlužník a ručitel mají v řízení o zaplacení ručením zajištěné pohledávky postavení samostatných společníků, nevztahují se právní účinky důvodné námitky promlčení vznesené pouze dlužníkem na ručitele, který sám námitku promlčení pohledávky věřitele za dlužníkem neuplatnil. Závazek ručitele je v zásadě splatný až poté, kdy dlužník nesplní svůj dluh ani na výzvu věřitele. Rozdílnost závazků ručitele a dlužníka vyplývá též z toho, že ručitelský závazek je ve vztahu k závazku dlužníka subsidiární a akcesorický. Subsidiarita ručení vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení zajištěné pohledávky, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je ručení zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a že dochází k jeho zániku, zanikla-li zajištěná pohledávka. Věřitel může uplatnit nároky vůči dlužníku a ručiteli samostatně. Podá-li žalobu na plnění proti dlužníku a ručiteli zároveň, má každý z nich v řízení postavení samostatného společníka (§ 91 odst. 1 o. s. ř.). Ručitel může vůči věřiteli vznést jak námitky ze svého (ručitelského) závazku, tak i námitky vyplývající ze vztahu dlužníka k věřiteli (včetně námitky promlčení práva věřitele), i když je dlužník neuplatnil (§ 548 odst. 2 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že dlužník a ručitel mají v řízení postavení samostatných společníků, úkony každého z nich mají právní účinky jen ve vztahu k tomu, který je učinil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2537/2014).

64. Právo věřitele vůči dlužníkovi se může promlčet, i když se jeho právo vůči ručiteli (např. v důsledku probíhajícího soudního řízení) dosud nepromlčelo. Uplatnění námitky promlčení práva věřitele na splnění hlavního (dlužníkova) závazku brání včas zahájené a dosud neskončené nalézací řízení o žalobě vůči dlužníku na splnění tohoto závazku či včas zahájené řízení o výkonu pravomocného přisuzujícího rozhodnutí, nikoliv však řízení vedené proti ručiteli k vymožení ručitelského závazku. Právo věřitele vůči ručiteli se (jak odpovídá akcesorické povaze ručitelského závazku) nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi, zákon však nestanoví, že by tomu tak bylo také naopak. Právo věřitele vůči dlužníkovi se tedy může promlčet, i když se jeho právo vůči ručiteli (zde v důsledku probíhajícího soudního řízení) dosud nepromlčelo. Za tohoto stavu by ručitel v řízení, v němž se po něm věřitel domáhá splnění ručitelského závazku, nemohl úspěšně namítnout promlčení pohledávky odpovídající jeho ručitelskému závazku, může však – aniž by byl výkon tohoto jeho práva jakkoliv podmíněn – v rámci své procesní obrany uplatnit námitku, že je promlčena ručením zajištěná pohledávka věřitele vůči dlužníku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3911/2010).

65. Na zákonné ručení se přiměřeně použije úprava smluvního ručení obsažená v ustanoveních § 2018 až § 2028 o. z. (viz HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, k § 2028).

66. Judikatura je ustálena v závěru, že jednotlivé nároky na náhradu škody na zdraví jsou samostatnými nároky, u nichž běží vlastní promlčecí doby. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby (tzv. objektivní promlčecí doba se v případě nároku na náhradu škody na zdraví neuplatňuje) se odvíjí od okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Poškozený se dozví o škodě, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích) a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně (např. na základě odborného posudku). Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný. Pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí doby nároku na bolestné je podstatné, kdy bylo objektivně možno ohodnocení bolesti provést, nikoli okamžik, kdy bylo ohodnocení lékařem skutečně provedeno. Obdobně to platí i u nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1654/2019, a v něm citovanou judikaturu).

67. U nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění počne promlčecí lhůta běžet až od okamžiku, kdy poškozený nabude vědomost nejen o osobě škůdce, ale též vědomost o újmě včetně jejího rozsahu. Újma spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony má změněný (zhoršený) zdravotní[Anonymizováno]stav, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění. O újmě se tedy poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést zhodnocení jeho trvalých obtíží, neboť tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu, resp. její rozsah zjistit. Není tak rozhodný okamžik úplného ukončení léčby (včetně nikoliv nezbytných operací či rehabilitace), nýbrž okamžik, kdy je možné vyhotovit lékařský posudek za účelem zhodnocení ztížení společenského uplatnění, nikoliv ovšem kdy byl skutečně vypracován. Judikatura totiž nepřipouští, aby poškozený mohl odkládat počátek promlčecí lhůty zcela podle své vůle do momentu, kdy se rozhodne nechat si vypracovat znalecký posudek. Tím by byl do značné míry popřen účel promlčení jako takový, jenž spočívá především ve stimulaci subjektů k včasnému vykonání práv, v limitaci doby, po níž jsou dlužníci vystaveni vynucujícímu zákroku, a v nastolení právní jistoty, jíž by se příčilo neúměrně dlouhé přetrvávání práv a povinností, jejichž prokazování po uplynutí delší doby je spojeno s určitou mírou spornosti. Vědomost o svém zdravotním stavu může poškozený nabýt teprve tehdy, když byl léčebný proces definitivně ukončen, nebo tehdy, když se na ustálenosti zdravotního stavu jednoznačně shodli lékaři a v tomto ohledu mu podali jasnou a srozumitelnou informaci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1200/2022, a v něm citovaná judikatura).

68. Z výše citovaných závěrů se podává, že v řízeních o náhradě škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti ve smyslu ustanovení § 27 zákona o pozemních komunikacích, je jako žalovaný pasivně legitimován správce (§ 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích). Vlastník pozemní komunikace pak ze zákona ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Pokud správce nenahradí na základě písemné výzvy poškozeného v přiměřené lhůtě tvrzenou škodu, může si poškozený v zásadě vybrat, zda bude žalovat správce pozemní komunikace či jejího vlastníka, popř. oba.

69. V řešeném případě je vlastníkem chodníku, na němž žalobce utrpěl dne 28. 1. 2019 úraz, žalovaný. Výkon správy pozemní komunikace (zejména čištění a údržby) byl nicméně zajišťován prostřednictvím správce, příspěvkové organizace zřízené žalovaným, [právnická osoba] (v době úrazu žalobce pod názvem [adresa]). [právnická osoba] pak byly jako správce pasivně legitimovány v daném řízení. Žalobce se na [adresa] obrátil dopisem ze dne 24. 7. 2020, ve kterém se domáhal úhrady bolestného ve výši 72.151,85 Kč, ušlého zisku ve výši 1.258 Kč, úhrady za vystavení znaleckého posudku ve výši 300 Kč a ortézy ve výši 958 Kč, tj. celkem 121.237,35 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Další dopis, který žalobce [právnická osoba] zaslal, byl ze dne 21. 9. 2023. V této výzvě se žalobce domáhal zbývajícího nároku na bolestné ve výši 87.683,75 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 537.848 Kč, nákladů na zpracování znaleckého posudku ve výši 15.000 Kč, rozdílu náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 10.417,15 Kč, tj. celkem 650.948,90 Kč do 7 dnů od doručení výzvy.

70. Pokud jde o nárok z titulu ztížení společenského uplatnění, má soud za to, že tříletá promlčecí lhůta počala běžet v okamžiku, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, tj. ke dni 31. 5. 2019. Tříletá promlčecí doba tak uplynula 1. 6. 2022. Žalobce podal proti žalovanému, který byl ze zákona v pozici ručitele, žalobu dne 30. 5. 2022, tj. ještě před uplynutím promlčecí doby. Žalovaný nicméně v průběhu řízení, v němž se po něm žalobce jako věřitel domáhá splnění ručitelského závazku, vznesl námitku, že je promlčena pohledávka věřitele vůči dlužníku, tj. vůči [právnická osoba]. Vzhledem k tomu, že proti dlužníkovi, [právnická osoba], nebyla žaloba v promlčecí lhůtě žalobcem podána, je třeba posoudit námitku promlčení jako důvodnou. Právo věřitele vůči dlužníkovi se může promlčet, i když se jeho právo vůči ručiteli dosud nepromlčelo. Stejné závěry pak platí i ve vztahu k náhradě nákladů na zpracování znaleckého posudku, jež byly žalobci znalcem vyúčtovány dne 5. 5. 2022, neboť částka, kterou žalobce mimo soudní řízení zaplatil za znalecký posudek, je nákladem spojeným s uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, a tedy jeho příslušenstvím ve smyslu § 513 o. z., proto rozhodnutí o tomto příslušenství je závislé na výsledku řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy.

71. Pokud žalobce namítá, že po 31. 5. 2019 absolvoval ještě další lékařské prohlídky (např. dne 12. 2. 2020 a 26. 1. 2022), resp. že byla konstatována progrese bolestí, má soud za to, že tato okolnost nemá vliv na stanovení počátku běhu promlčecí doby. O újmě z titulu ztížení společného uplatnění se žalobce dozvěděl v době, kdy bylo objektivně možné provést zhodnocení jeho trvalých obtíží. I pokud by se vycházelo z data jednoho roku od úrazu, tj. z data 28. 1. 2020, nemělo by to vliv na závěr o promlčení nároku žalobce (k uplynutí promlčecí doby by došlo dne 31. 1. 2020).

72. Namítá-li žalobce, že je vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, je třeba přihlédnout k tomu, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu. Uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. V daném případě se žalobce již v průběhu předešlého řízení dozvěděl o tom, že žalovaný, jako vlastník komunikace, „pouze“ ručí za splnění povinnosti správce, [adresa], k náhradě újmy. Žalobci tedy objektivně nic nebránilo, aby svůj nárok uplatnil přímo proti správci pozemní komunikace, či současně proti správci pozemní komunikace a jejímu vlastníkovi (žalovanému). Soud tak neshledal žádné skutečnosti a okolnosti případu, z nichž by bylo možno dovodit rozpornost uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy.

73. Poukazuje-li žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4192/2016, má soud za to, že tento odkaz není přiléhavý. V citovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud zabývá odpovědností za škodu způsobenou vlastníkům sousedních pozemků podle § 27 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 15. 4. 2009, tj. za škody, které vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací. Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobce na náhradu újmy vzniklou v důsledku porušení povinnosti zajistit schůdnost chodníku, ačkoli byla námraza a drobné srážky (závady ve schůdnosti chodníku ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích).

74. S ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když bylo nadbytečné (s ohledem na závěr o promlčení nároku) blíže se zabývat dalšími námitkami stran řízení. Náklady řízení 75. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 10.940 Kč (z tarifní hodnoty 650.948,90 Kč) a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, odpor ze dne 27. 1. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 28. 2. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a účast při soudním jednání dne 1. 6. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), dále odměna ve výši 10.540 Kč (z tarifní hodnoty 552.848 Kč) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby (za doplňující vyjádření ze dne 14. 7. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast při soudním jednání, které přesáhlo dvě hodiny, dne 22. 9. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 11. 10. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast při soudním jednání dne 20. 10. 2023, které přesáhlo dvě hodiny, dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, a účast při soudním jednání dne 12. 12. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 25.376,40 Kč (z částky 120.840 Kč), tj. celkem 146.216,40 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaného soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

76. Soud pro úplnost dodává, že mezi účelně vynaložené náklady žalovaného nezahrnul odměnu, náhradu hotového výdaje a náhradu za DPH, za sepis závěrečného návrhu z 2. 11. 2023, neboť považuje tento úkon za neúčelný. Obsah tohoto podání totiž bylo možno bez jakýchkoliv obtíží přednést na jednání, které se konalo dne 12. 12. 2023. Stejně tak nebyla mezi účelně vynaložené náklady žalovaného zahrnuta odměna, náhrada hotového výdaje a náhrada za DPH za sepis reakce na předžalobní upomínku. Pokud žalovaný požadoval cestovní náhrady a náhrady za zmeškaný čas za cesty jeho zástupce k soudním jednáním z [Anonymizováno] (celkem ve výši 4.084,96 Kč), soud tyto náklady neshledal jako účelně vynaložené. Svobodu volby advokáta nelze vnímat jako zcela bezbřehou. Volba advokáta se sídlem v [Anonymizováno], kdy v místě sídla procesního soudu působí desítky advokátů, je dle soudu v daném případě nepřiměřená, a obec [adresa] je obec asi 30 km od [adresa] je od Prahy vzdáleno 36 km (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12).

77. Náklady vedlejšího účastníka na straně žalované se z částky 1.500 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 7 úkonů pod 300 Kč (vstup do řízení ze 7. 3. 2023, účast na jednání dne 1. 6. 2023, vyjádření z 26. 6. 2023, účast na jednání dne 22. 9. 2023, které přesáhlo dvě hodiny, a účast na jednání dne 20. 10. 2023, které přesáhlo dvě hodiny) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrok III.).

78. Soud současně rozhodl i o náhradě nákladů řízení vzniklých České republice, postupoval přitom podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly náklady s vyplaceným svědečným svědkovi [Anonymizováno] ve výši 3.873,35 Kč (viz usnesení ze dne 26. 10. 2023, č. j. 21 C 55/2023-263), a s vyplaceným znalečným znalci, [tituly před jménem] [jméno FO], ve výši 3.260 Kč (viz usnesení ze dne 25. 10 2023, č. j. 21 C 55/2023-265). Celková výše nákladů státu tak činí 7.133,35 Kč (výrok IV.).

79. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.