21 C 59/2020-160

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba, budova č. ev. [anonymizováno], a k pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí].

II. Nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen žalované zaplatit na vyrovnání jejího podílu [částka] do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ na nákladech státu částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [příjmení]. Tvrdil, že je vlastníkem ideální 5/6 uvedených nemovitostí a žalovaná je vlastnicí ideální 1/6 uvedených nemovitostí. Žalobce zdědil 2/3 spoluvlastnického podílu po zemřelé [příjmení] [příjmení]. Na pozemcích se nachází zahradní domek, který není zapsaný v katastru nemovitostí. Nemovitosti užívá žalobce. Žalobce hradí veškeré poplatky spojené s užíváním nemovitostí a současně hradí ze svého veškeré drobné úpravy a opravy. Žalovaná nemovitosti neužívá a na úhradě nákladů spojených s jejich údržbou se nepodílí. O zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže žalobce s žalovanou dohodnout. Reálné rozdělení nemovitostí není možné. Žalobce požadoval přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, neboť je finančně schopen zajistit vyplacení přiměřené náhrady žalované, a to ve lhůtě 90 dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalovaná při jednání dne [datum] uvedla, že jí žaloba zaskočila. S žalobce, který je její bratr, se poslední dva roky téměř neviděli. Žalobce jí navrhl, že by ji k nemovitým věcem odvezl, protože do té doby tam neměla přístup. Bavili se o tom, že by chtěla klíče. Ty jí žalobce nakonec opatřil. Bylo tam hodně práce. [příjmení], že by žalobce dal věc k soudu. V březnu na místo začala jezdit a dávat to tzv. do pořádku. Současně doufala ve zlepšení vztahu s žalobcem. K tomu aby mohla na místě začít vykonávat práce, si nakoupila vybavení, a to řetězovou pilu, sekačku, sudy na déšť, prohazovačku, semena, sazenice, vše to bylo za cca [částka]. Nebylo jí známo, že by žalobce zdědil podíl, tak jak je uváděno v žalobě. K tomu, aby se podílela na nákladech, nikdy nebyla vyzvána. Dohodě se nebrání. Myslí si, že by mělo být možné nemovité věci rozdělit. Má k místu citový vztah. Otec jí tam učil zahradnické a jiné práce. Také nevylučuje, že by se stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí a žalobce vyplatila.

3. Při jednání dne [datum] žalovaná uvedla, že za spravedlivější způsob vypořádání požaduje společný prodej věci. K nemovitým věcem má citový vztah, ale nemá prostředky na to, aby žalobce vyplatila. Žalovaná neměla možnost pozemek spoustu let užívat, z tohoto důvodu je na místě společný prodej. Žalobce neměl k místu vztah. Nikdy tam nejezdil. Zahradničení ho nikdy nebavilo. Když žalovaná dostala klíče, začala tam pravidelně jezdit, vše tam vyklestila, vyčistila, pěstovala tam zeleninu. Jezdila tam pravidelně, zatímco žalobce se tam vyskytoval sporadicky. K dotazu soudu, z jakého důvodu byly zmiňovány investice ve výši cca [částka], resp. jak má soud tyto informace zohlednit, žalovaná uvedla, že když s ní žalobce [anonymizována dvě slova] mluvil, neřekl jí, že chce nemovitost prodat. Kdyby to tušila, tak by to vybavení nekupovala. Tato informace směřuje k tomu, aby byla dokreslena jednání stran a přístup žalobce k řešení věci. V době, kdy jí žalobce odmítal během 15 let přístup, budova hodně zchátrala. Neprováděly se tam ani běžné udržovací práce.

4. Při jednání soudu konaném dne [datum] učinili účastníci nespornými tyto skutečnosti. Účastníci jsou spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci, budova č. ev. [anonymizováno], kdy dříve nebyla tato budova v katastru nemovitostí zapsána, a pozemek parc. č. st. [číslo] byl evidován jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [příjmení]. Žalobce je vlastníkem podílu o velikosti id. 5/6 a žalovaná je vlastnicí podílu o velikosti id. 1/6. 5. [příjmení] mezi účastníky zůstalo, jakým způsobem má být podílové spoluvlastnictví vypořádáno, kdy žalobce požadoval, aby byly nemovité věci přikázány do jeho výlučného vlastnictví, zatímco žalovaná trvala na společném prodeji nemovitých věcí.

6. Vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavila žalovaná (vyrozumění o termínu jednání jí bylo doručeno dne [datum]), soud projednal a rozhodl věc v její nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

7. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] v k.ú. [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jako vlastníci pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] byly evidováni žalobce (id. 1/6), žalovaná (id. 1/6) a [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (id. 2/3).

9. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce nabyl veškerý majetek zanechaný zůstavitelkou [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemř. dne [datum], a to vč. spoluvlastnického podílu id. 2/3 k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] a stavbě č. ev. [číslo] nezapsané dosud v KN nacházející se na pozemku parc. [číslo].

10. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] v k. ú. [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jako vlastníci pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba, budova č. ev. [anonymizováno] (stavba pro rodinnou rekreaci) a pozemku parc. [číslo] jsou evidováni žalobce (id. 5/6) a žalovaná (id. 1/6).

11. Z předžalobní výzvy z [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k řešení otázky zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem, a to buď odkupem spoluvlastnického podílu žalované žalobcem či společným prodejem nemovitých věcí. Z podací stvrzenky bylo zjištěno, že zástupce žalobce zaslal žalované dne [datum] na adresu [adresa žalované], zásilku.

12. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tento účet je veden na jméno žalobce. Výše konečného zůstatku činila [částka].

13. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] podle stavu ke dni [datum] znalkyní [příjmení] [celé jméno znalkyně] [anonymizováno] bylo zjištěno, že znalkyně dospěla k závěru, že obvyklá cena pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [příjmení], činí [částka]. Pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] není možné funkčně ani reálně rozdělit. Pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] je možné reálně rozdělit, a to za předpokladu, že oddělená část nepřekročí koeficient zastavění pozemku. Z funkčního pohledu je však toto rozdělení nevhodné. Na pozemku parc. [číslo] s přesahem do pozemku parc. [číslo] se nachází stavba, která není evidována v KN. Stavba chaty pochází z roku [rok]. Jedná se o přízemní stavbu s částečným podsklepením, zděnou konstrukcí a sedlovou střechou. Zastřešení je poškozeno. Ve stavbě jsou četné stopy po zatečení. V pokoji odpadla část omítky stropu. Na verandě došlo k odpadnutí části stropního obkladu. [příjmení] jsou nefunkční. V kuchyni jsou kamna na tuhá paliva. WC je suché za chatou. Koupelna zcela chybí. Z inženýrských sítí je do chaty dovedena pouze elektřina. Stavebně technický stav je zhoršený, mimo běžnou údržbu. Je zde předpoklad provedení rozsáhlejších stavebních prací. Pozemek parc. [číslo] má obdélníkový tvar o stranách cca [anonymizováno] x [anonymizováno] m. Svou JV hranicí přiléhá k přístupové komunikaci., ulici [anonymizována dvě slova] (parc. [číslo]). SZ hranicí sousedí s pozemky parc. [číslo] které jsou užívány jako orná půda. [příjmení] jsou ve svahu s převýšením cca 16 m. Pozemky jsou v mírném sklonu (převýšení cca 2 m) směrem ke komunikaci a jsou oplocené strojovým pletivem na ocelových sloupcích. Na pozemku parc. [číslo] se nachází studna, která není delší dobu užívána a její stav není znám. Územní plán obce Zdiby nepovoluje v této lokalitě výstavbu nových objektů, je povolena pouze údržba a rekonstrukce stávajících objektů. Je nutné dodržet koeficient zastavění max. 15 % plochy pozemku a výškovou hladinu zástavby max. 6,5 m.

14. Znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] [anonymizováno] při jednání dne [datum] uvedla, že obec Zdiby představuje velice specifickou lokalitu. Jedna část obce slouží k trvalému bydlení, zatímco druhá část slouží jako chatová oblast. V blízkosti obce se buduje obchvat [obec]. Je zde ochranné pásmo letiště a přírodní park. V okolí chaty je zastávka autobusu, konkrétně s platností od [datum] linka PID [číslo]. Autobus jezdí pouze ve všední dny a jedná se o celkem 14 spojů. Zavedení autobusové linky na užívání nemovitosti, která má být využívána jako chata, tak prakticky nemá vliv. Dle HB indexu vydávaného [právnická osoba] ceny rodinných domů rostou asi o 1,5 % měsíčně a ceny pozemků asi o 3 % měsíčně. Předmětná nemovitost se nicméně nachází v oblasti, kde se dle územního plánu nic nového nepostaví. Jsou povoleny pouze rekonstrukce stávajících objektů, přičemž nesmí být překročena zastavěná plocha 15 %. Dne [datum] pak bylo zadáno vypracování nového územního plánu, přičemž je předpoklad, že se podmínky budou spíše zpřísňovat - nebude možné zvětšování zastavěné plochy. Z pohledu ocenění je situace nejistá. Lidé, kteří zde v letech [rok] či [rok] kupovali nemovitosti, je nyní prodávají. [příjmení], kdy bylo možné objekty, které sloužily k rekreaci, rekolaudovat na rodinné bydlení, již nadále možná nebude. Pokud došlo v mezidobí od vypracování znaleckého posudku k zápisu stavby chaty do katastru nemovitosti, jednalo se již jen o formální krok, když v době vypracování znaleckého posudku již znalkyně měla k dispozici příslušné kolaudační rozhodnutí. Nemovitosti, které byly v nabídce v době vypracování znaleckého posudku, jsou na trhu stále. Prodeje se tedy nepodařilo realizovat. V červnu 2021 došlo k realizaci prodeje chaty v sousední obci, obci Přemyšlení, která byla v lepším stavu, přičemž výměra pozemku byla menší ([výměra]), a to za částku [částka]. Znalkyně provedla dne [datum] místní šetření, přičemž bylo zjištěno, že od místního šetření, ke kterému došlo [datum], nedoznala nemovitá věc žádných změn, nebylo patrné, že by byly na pozemku prováděny nějaké udržovací práce. Lze tak shrnout, že částka [částka] představuje strop ceny, kterou by bylo možné za prodej předmětné nemovité věci obdržet.

15. Soud má za to, že znalkyně svůj posudek obhájila. Vysvětlila, proč ke stanovení obvyklé ceny použila porovnávací metodiku doplněnou o další podpůrný výpočet. Současně vysvětlila, z jakého důvodu nedošlo ke zvýšení obvyklé ceny v mezidobí od vypracování posudku a vypořádala se s námitkami žalované ve vztahu k obecnému růstu cen nemovitostí a zavedení autobusové linky, vč. zastávky, v blízkosti nemovitých věcí. Z předmětného posudku je tak zřejmé, ze kterých zjištění znalkyně vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěla a na základě jakých úvah došla ke svému závěru. Závěry posudku byly náležitě odůvodněny a toto odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Je třeba zohlednit, že soud není oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce, ty nepodléhají přezkumu. Soud je oprávněn přezkoumat způsob, jakým znalec ke svým závěrům dospěl, přesvědčivost a také úplnost znaleckého posudku ve vazbě na zadání soudu. Neexistuje právní nárok na vypracování revizního znaleckého posudku. Prostý nesouhlas se závěry znaleckého posudku není bez dalšího důvodem pro vypracování posudku revizního. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy pouze tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015). Žalované se v daném případě dle soudu nepodařilo zpochybnit správnost vypracovaného posudku.

16. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba, budova č. ev. [anonymizováno] (stavba pro rodinnou rekreaci) a pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [příjmení]; žalobce v rozsahu id. 5/6 a žalovaná v rozsahu id. 1/6 (viz výpisy z katastru nemovitostí). Obvyklá cena předmětných nemovitých věcí činí [částka] (viz znalecký posudek a jeho doplnění při jednání dne [datum]). Pozemek parc. č. st. [číslo] není možné funkčně ani reálně rozdělit. Pozemek parc. [číslo] je možné reálně rozdělit, a to za předpokladu, že oddělená část nepřekročí koeficient zastavění pozemku. Z funkčního pohledu je však toto rozdělení nevhodné (viz znalecký posudek a jeho doplnění při jednání dne [datum]). Žalobce má k dispozici peněžní prostředky k vyplacení stanovené přiměřené náhrady za předmětné nemovité věci, když má na účtu částku [částka] (viz výpis z účtu). Žalovaná nemá k dispozici peněžní prostředky k vyplacení stanovené přiměřené náhrady za předmětné nemovité věci (viz vyjádření žalované při jednání dne [datum]).

17. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Soud neprováděl žalobcem navržený výslech účastníků taktéž s přihlédnutím k tomu, že žalobce při jednání dne [datum] uvedl, že na provedení tohoto důkazu netrvá.

18. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Jelikož o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo rozhodováno po 1. 1. 2014, postupoval soud podle příslušných ustanovení o. z. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016).

20. Podle ustanovení § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

21. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o. z.).

22. Podle ustanovení § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

23. Je-li to možné, rozhodne podle § 1144 odst. 1 o. z. soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

24. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit (§ 1142 odst. 2 o. z.).

25. Podle § 1147 odst. 1 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

26. Účast spoluvlastníka ve spoluvlastnickém společenství na něm nelze vynucovat proti jeho vůli a žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze tedy zamítnou jen výjimečně, ze zákonem stanovených výjimek (shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 30.11.2004, sp.zn. IV. ÚS 154/04, dostupné na www.nalus.usoud.cz). Takovou výjimkou je dohoda spoluvlastníků o odkladu zrušení spoluvlastnictví podle § 1154 o. z., odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o. z. nebo omezení vyplývající z ustanovení § 1140 odst. 2 o. z. Jako možný způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví zákon taxativně stanoví rozdělení věci, přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu a prodej věci ve veřejné dražbě. Soud nemůže provést vypořádání jiným způsobem a je povinen postupovat v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání. Jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, má být společná věc vždy rozdělena. Rozdělení věci je dobře možné, pokud je fakticky a technicky proveditelné a věc neztratí rozdělením možnost plnit dosavadní funkci. Reálné rozdělení nemovitých věcí naopak není dobře možné zejména v případě, že by nově vzniklé nemovité věci nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení byly nepřiměřeně vysoké, rozdělení nebrání ani špatné vztahy spoluvlastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 010, sp. zn. 22 Cdo 3685/2008, dostupný na www.nsoud.cz). Občanský zákoník jako překážku rozdělení společné věci stanoví také snížení její hodnoty. Existenci tohoto hlediska je třeba posuzovat obecným požadavkem vtěleným do posouzení, zda je rozdělení věci dobře možné či nikoli (shodně Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 579 s.).

27. Podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitým věcem musí být zrušeno, protože žalobce v něm nadále setrvat nechce. Účastníci se o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem nedohodli. Žádné okolnosti, které by (pro tentokrát) měly zabránit zrušení podílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu v dané věci ze strany žalované tvrzeny nebyly, ani se nepodávají z obsahu spisu.

28. K posouzení tak zbýval způsob vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví.

29. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není soud vázán návrhem účastníka na způsob vypořádání a může rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným; je ovšem vázán návrhem co do předmětu, ke kterému má být zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví. Způsoby vypořádání mají v zákoně určenou posloupnost, která musí být soudem respektována. Souhlas všech spoluvlastníků není podmínkou pro přijetí určitého způsobu vypořádání. Navrhne-li žalovaný jiný způsob vypořádání než žalobce, nejedná se o vzájemný návrh, nýbrž o součást jeho procesní obrany. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z procesního hlediska představuje tzv. iudicium duplex. Řízení může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků, přitom všichni spoluvlastníci, tj. obě procesní strany, v řízení mají postavení žalobce i žalovaného nehledě na to, kdo žalobu podal. Soud pak vydá konstitutivní rozhodnutí, přitom není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout o vypořádání jiným způsobem, než je navrhováno. Vzhledem k tomu účastníci ve svých návrzích ani nemusí nutně uvést konkrétní způsob vypořádání, kterého se při zrušení spoluvlastnictví domáhají. Volba konkrétního způsobu vypořádání je tedy v konečném důsledku výlučně na soudu, který ve věci rozhoduje; ten je přitom vázán zákonným pořadím jednotlivých způsobů vypořádání, v jejichž rámci se pak uplatní vlastní uvážení soudu. Občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle o. z. tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 1143).

30. Občanský zákoník stanoví v zásadě taxativním způsobem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě. Význam zákonného výčtu způsobů vypořádání je dvojí: a) zakotvuje, že soud v zásadě nemůže provést vypořádání spoluvlastnictví jiným než v zákoně uvedeným způsobem, a to ani tehdy, kdyby byl takový způsob účastníkem řízení navržen nebo se soudu jevil jako vhodné řešení vypořádání v konkrétním případě; praxe vždy pojímala ustanovení upravující způsob vypořádání spoluvlastnictví soudem za kogentní, b) v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání je soud povinen postupovat a nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat. Prvním ze způsobů vypořádání, předcházejícím způsobům ostatním, je rozdělení věci. Z § 1147 a contrario se podává, že podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení„ dobře možné“. Tato podmínka není naplněna pouhou faktickou možností a technickou proveditelností, ale také funkčním opodstatněním rozdělení, přičemž judikatura se zabývala především funkční stránkou rozdělení společné věci. Podle soudní praxe v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se jím rozumí reálné rozdělení jedné určité, zpravidla nemovité, věci v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není„ optimální“, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo„ dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu samotná skutečnost, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu nebo že budou zřízena věcná břemena, není významná. Reálné dělení nemovitosti lze připustit pouze tehdy,„ bude-li v jednotlivých dílech zachována podstata a cena věci“. Rozdělení věci brání to, že by v jeho důsledku byla hodnota nově vzniklé věci, která by měla být účastníku přikázána, nižší než peněžní ekvivalent, kterého by se mu dostalo jako náhrady za to, že pozbývá konkrétní podíl na věci. Takové rozdělení sice možné je, ovšem není„ dobře možné“ ve smyslu § 1147. Určitá specifika oproti dělení movitých věcí jsou dána u věcí nemovitých, ať již samostatně ve vztahu k pozemkům, nebo ve vztahu k pozemkům a stavbám na nich stojících. Vzhledem k uplatnění superficiální zásady (§ 506) pak u pozemků, jejichž součástí stavba bude, se neuplatní v plném rozsahu dosavadní závěry ohledně dělení pozemků, ale spíše závěry o podmínkách dělení staveb. Reálné dělení přichází do úvahy tam, kde se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je dáno především u nezastavěných pozemků. Ve vztahu k nemovitostem platí, že jejich rozdělení není dobře možné, jestliže by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci nebo by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit jednotlivým vlastníkům, zejména vzhledem k jejich povaze a funkčnímu využití. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku. V literatuře se uvádí obecně správný názor, že soud by zřejmě nepřipustil takové rozdělení pozemku, v jehož důsledku by vznikly pozemky jen nepatrné rozlohy (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 1144).

31. V daném případě se z provedených důkazů s přihlédnutím k výše citovaným závěrům odborné literatury podává, že rozdělení předmětných nemovitých věcí není„ dobře možné“ a soud se proto zabýval otázkou, zda přichází do úvahy přikázání věci některému ze spoluvlastníků.

32. Přikázání věci jako další způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přichází do úvahy až tehdy, není-li rozdělení věci dobře možné. Přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků je podmíněno naplněním předpokladů, které lze (s jistou dávkou zjednodušení) odlišit na subjektivní a objektivní. Dlouhodobě ustáleně a správně traktovaným předpokladem, který vyjadřuje i právní úprava, je skutečnost, že spoluvlastník, kterému má být věc přikázána, s tímto postupem souhlasí. Podmínkou přikázání věci spoluvlastníku je též předpoklad schopnosti zaplatit přiměřenou náhradu. Smyslem požadavku solventnosti je dosáhnout toho, aby každý ze spoluvlastníků obdržel majetkovou hodnotu odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu a zamezilo se tomu, že spoluvlastník, jemuž byla přiznána náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně. Solventnost spoluvlastníka, kterému má být věc přikázána, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Soud musí při rozhodování přihlížet k výši spoluvlastnického podílu. Jde – vedle hlediska solventnosti – o kritérium, které lze obecně stanovit. Hledisko velikosti podílu představuje kritérium poměrně; i když nejde o hledisko samo o sobě rozhodující, v případě, že jednomu ze spoluvlastníků patří výrazně vyšší podíl na společné věci, musí být pro případné přikázání věci menšinovému spoluvlastníku závažné důvody. Obdobně i hledisko účelného využití věci praxe i nadále považuje za relevantní parametr při rozhodování o přikázání věci (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 1144).

33. V daném případě měl žalobce, který je většinovým spoluvlastníkem, zájem o to, aby byly nemovité věci přikázány do jeho výlučného vlastnictví a současně prokázal svou solventnost. Naopak žalovaná navrhovala, aby účastníci nemovité věci společně prodali a současně uvedla, že nemá dostatek peněžních prostředků k zaplacení přiměřené náhrady. Z tohoto důvodu bylo na místě přikázat nemovité věci do vlastnictví žalobce a uložit mu povinnost vyplatit vypořádací podíl - přiměřenou náhradu žalované. Ta – odvozena od obvyklé ceny předmětných nemovitých věcí zjištěné ve výši [částka] - činí [částka] (1/6). Lhůtu k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na jeden měsíc od právní moci rozsudku, kdy bylo zohledněno, že žalobce navrhoval stanovení lhůty v délce 90 dnů, nicméně lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) je zpravidla tři dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran. V poměrech vypořádání spoluvlastnictví by pak neměly soudy opomenout skutečnost, že osoba, jíž byla přiznána náhrada, byla soudním rozhodnutím zbavena svého vlastnického práva, a proto by jí náhrada za odnětí jejího vlastnického práva měla být přiznána v přiměřené – byť s ohledem na konkrétní okolnosti případu ne vždy nutně třídenní – lhůtě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Soud proto shledal jako přiměřenou lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

34. Pro řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jako řízení sporné je základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení zásada úspěchu ve věci upravená v § 142 o. s. ř. Plný procesní úspěch v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je dán pouze tam, kde soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem navrženým žalobcem (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 245/2014). Pokud všichni spoluvlastníci souhlasí se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví, je třeba procesní úspěch posuzovat podle toho, která otázka, mezi nimi zůstala sporná (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2767/2017 a sp. zn. 22 Cdo 3882/2016.

35. I v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soud rozhoduje o nákladech řízení podle úspěchu ve věci. Plný procesní úspěch je dán pouze tam, kde soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem navrženým žalobcem. O žalobním neúspěchu nelze hovořit, jestliže soud přizná náhradu v jiné výši, než jako navrhoval žalobce, protože obligatorní náležitostí žaloby není uvedení výše náhrady (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 245/2014). Výrokem o nákladech není účastník„ sankcionován“ za to, že nechce být vlastníkem. Smyslem rozhodování o nákladech není sankce, nýbrž promítnutí skutečnosti, že souzení stojí účastníky i stát peníze. Spoluvlastnictví ostatně nemusí být rozděleno pouze soudem, nýbrž i dohodou. Soudní cesta je volena tehdy, nemohou-li se spoluvlastníci na rozdělení shodnout. Je v souladu se zákonem i ústavním pořádkem, jestliže za této situace náklady řízení zásadně nese ten, jenž byl v řízení neúspěšný, přičemž je primárně na obecných soudech, aby posoudily, který z účastníků procesního úspěchu skutečně dosáhl (viz rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 186/20). Skutečný spor mezi účastníky nebyl o zrušení spoluvlastnictví, ale o způsob jeho vypořádání, kdy žalobce požadoval přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví a žalovaná nejprve uváděla, že by mělo být možné rozdělení věcí, popř. jejich přikázání do jejího výlučného vlastnictví, následně navrhovala společný prodej nemovitých věcí a nesouhlasila s výší obvyklé ceny nemovitých věcí.

36. V projednávané věci byl úspěšný žalobce, jemuž proto náleží za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Bylo vyhověno jeho návrhu na zrušení spoluvlastnictví i návrhu na způsob vypořádání. Účelně vynaložené náklady řízení činí [částka]. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], zálohy na znalecké dokazování ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 8 odst. 5 ve spojení s § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši [částka], a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý z šesti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, sepis předžalobní výzvy dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast při soudním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, účast při soudním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu a účast při soudním jednání dne [datum]) a dále 21 % DPH ve výši [částka] O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Soud současně rozhodl i o náhradě nákladů řízení vzniklých České republice. Postupoval přitom podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly v řízení náklady s vyplaceným znalečným. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla znalkyni [příjmení] [celé jméno znalkyně], [anonymizováno] přiznána odměna ve výši [částka]. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], pak byla téže znalkyni přiznána odměna ve výši [částka]. Žalobce uhradil zálohu na znalecké dokazování ve výši [částka]. Stát na znalečném vynaložil celkem částku [částka] (viz výrok V.).

38. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.