21 C 68/2022 - 488

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená dne [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] [hodnota][Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované], narozený dne [Datum narození žalované] zastoupený zákonným zástupcem [Jméno zákoného zástupce], nar. [Datum narození zákoného zástupce] oba bytem [Adresa zákoného zástupce] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 2) [Jméno advokátky B], narozená dne [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] zastoupená opatrovníkem [Jméno opatrovníka] sídlem [Adresa opatrovníka] o určení dědického práva, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobcům a pozůstalému manželovi [jméno FO], narozenému [datum], svědčí dědické právo ze zákona po zůstavitelce [jméno FO], narozené [datum], zemřelé [datum], posledně bytem [adresa] [hodnota][hodnota][adresa], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení ve výši 25.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného 1).

III. Žalobci jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů řízení žalované 2) ve výši určené v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobci jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náklady řízení ve výši 14.082 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou dne 14. 4. 2022 domáhali, aby bylo určeno, že žalobcům a pozůstalému manželovi [jméno FO], narozenému [datum], svědčí dědické právo ze zákona po zůstavitelce [jméno FO], narozené [datum], zemřelé [datum], posledně bytem [adresa] [hodnota][hodnota][adresa]. Žalovaní, v jejichž prospěch zůstavitelka pořídila pro případ své smrti prostou alografní závěť s datem 26. 9. 2020, s žalobou nesouhlasili. Žalobci zpochybňovali platnost předmětné závěti, když namítali, že zůstavitelka svou vůli písemně nepotvrdila, resp. závěť nebyla potvrzena třemi svědky a nebyly tak naplněny veškeré zákonné požadavky. Dále namítali, že ve výpovědích slyšených svědků byly rozpory a že předmětná závěť neobsahuje skutečnou vůli zůstavitelky. Žalovaní naopak namítali, že závět byla pořízena zcela v souladu se zákonem a obsahuje poslední vůli zůstavitelky. Rozsudkem Okresního soudu Prah-východ ze dne 23. 6. 2023, č. j. 21 C 68/2022-412, byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a žalobcům byla uložena povinnost zaplatit žalovaným a státu náklady řízení (viz výroky II. až IV.).

2. K odvolání žalobců byl shora uvedený rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 15. 1. 2024. Odvolací soud konstatoval, že předcházející řízení bylo stiženou vadou řízení spočívající ve skutečnosti, že nezletilá žalovaná [Jméno advokátky B] nebyla v řízení řádně zastoupena. Každému ze dvou nezletilých dětí, jež jsou v tomto řízení žalovány a mají společnou osobu matky ([jméno FO]), svědčí z posuzovaného pořízení pro případ smrti zůstavitelky samostatné dědické právo, z čehož plyne, že si vzájemně jejich zájmy mohou konkurovat, mají-li společnou matku, stejně tak si mohou konkurovat jejich zájmy se zájmy jejich společné matky, v důsledku čehož tak matka nezletilé [Jméno advokátky B] ji v tomto řízení, jako její zákonná zástupkyně, nemůže zastupovat z důvodu kolize zájmů, byť i jen v rovině potencionality. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby zvážil, zda je možné a vhodné, aby nezletilou [jméno FO] v řízení zastupoval její otec, coby její zákonný zástupce, sděloval-li že, jako státní občan Tuniské republiky, nevládne českým jazykem natolik, aby mohl před soudem vypovídat bez služeb tlumočníka do arabského jazyka, navíc se zdá i možným, že bude v potencionální kolizi se zájmy nezletilé [jméno FO], je-li manželem a spolužijící osobou s [jméno FO] a společně se oba aktivně podíleli na pořízení zkoumané listiny zůstavitelkou, může tak již jen z tohoto titulu mít vlastní zájem, odlišný od zájmu nezletilé [jméno FO], na tom, aby obstála, jako pravé a platné pořízení zůstavitelky pro případ smrti, či je namístě jí pro řízení jmenovat opatrovníka. Poté, co bude žalovaná 2) v řízení řádně zastoupena, bude namístě v řízení zopakovat dosud provedené dokazování.

3. S ohledem na shora popsané okolnosti nepokládal soud za možné a vhodné, aby žalovanou 2) v řízení zastupoval její otec a proto dne 8. 1. 2024 požádal opatrovnický soud určený podle § 467 z. ř. s., aby bylo podle § 466 písm. g) z. ř. s. rozhodnuto o jmenování opatrovníka nezletilé žalované 2) v řízení ve věcech soudu péče o nezletilé vedeném podle § 452 a násl. z. ř. s. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 17. 4. 2024, resp. 3. 5. 2024 byl žalované 2) jmenován opatrovník pro předmětné řízení (viz výrok III.).

4. Soud poté v souladu se zavázaným právním názorem odvolacího soudu při jednání dne 23. 7. 2024 zopakoval dokazování. Opatrovník žalované 2) neměl návrhy na doplnění dokazování a k dotazu soudu potvrdil, že je pro něj dostačující, že došlo ke sdělení podstatného obsahu protokolů o jednáních z 13. 9. 2022, 3. 11. 2022 a 15. 6. 2023, při nichž byli vyslechnuti svědci [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO] a znalec [tituly před jménem] [jméno FO].

5. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

6. Z ambulantní zprávy [adresa] ze dne 7. 2. 2020 bylo zjištěno, že zůstavitelka byla přivezena RZP s otevřenou ránou vlasové části hlavy po pádu doma po zakopnutí. Zůstavitelka byla vyšetřena a po CT vyšetření byla propuštěna domů.

7. Z měsíční ošetřovatelské zprávy [právnická osoba] [právnická osoba]. ze dne 4. 5. 2020 bylo zjištěno, že v ní bylo uvedeno, že zůstavitelce je poskytována domácí péče na adrese [adresa] [hodnota][hodnota][adresa]. Na této adrese nejsou další příslušníci domácnosti. Kontaktní osobou pro domácí péči je dcera zůstavitelky – žalobkyně c). Zůstavitelce není poskytována sociální péče a není v péči pečovatelské služby. Mobilita zůstavitelky je omezená – pohybuje se pomocí hole. Smyslová omezení jsou přiměřená věku a onemocnění. Zůstavitelka je částečně závislá na cizí pomoci. Domácí zdravotní péči indikoval dne 4. 5. 2020 ošetřující lékař v nemocnici. Ošetřovací návštěvy měly probíhat 1krát denně, 5krát v týdnu.

8. Z ambulantní zprávy [právnická osoba] ze dne 1. 9. 2020 bylo zjištěno, že zůstavitelka byla interně vyšetřena před urologickým operativním výkonem. Špatně si pamatovala. Byla jen bazálně orientovaná. Udávala výrazný váhový úbytek v průběhu roku. Při výšce 163 cm vážila cca 60 kg, při předchozím vyšetření v roce 2019 vážila 80 kg. Bylo doporučeno operační výkon minimálně odložit. Ke zvážení hospitalizace na interním oddělení.

9. Z SMS zprávy z 20. září bylo zjištěno, že v ní bylo uvedeno: „Ahoj nezlob se ale u me uz to nepujde...ja nemuzu spat a [Anonymizováno] musi spat v obyvaku a ne ve svým pokojiku je ji spatne z toho smradu...je na me ted hnusna a nebudu ji posazovat vey rano kdyz je stejne zblbla praskem na spani a mam opet prochcanou celou postel!!a neposloucha a nechce spat.budto ji dam dnes domu a budem se tam nejak stridat bo vymyslete jine reseni nez se vrati ten kreten domu Pres den to sni jde ale ty noci nezvladam a [Anonymizováno] lezou stolicky a [Anonymizováno] uz bude v tydnu vstavat do práce“.

10. Z emailu z 25. 9. 2020, 18:16 hodin, bylo zjištěno, že matka žalovaných zaslala [tituly před jménem] [jméno FO] adresu, na kterou se má 26. 9. 2020 dostavit a osobní údaj zůstavitelky. Z emailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 9. 2020, 18:52 hodin, bylo zjištěno, že matce žalovaných potvrdil ověření dne 26. 9. 2020 v 16:00 hodin. Dále jí zaslal cenu ověření podpisu na darovací smlouvě ve dvou vyhotoveních a na závěti v jednom vyhotovení.

11. Z darovací smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi zůstavitelkou jako dárkyní a matkou žalovaných jako obdarovanou. Zůstavitelka ve smlouvě prohlásila, že je jediným vlastníkem finančních prostředků uložených na účtu č. [č. účtu][č. účtu][č. účtu] a není nijak omezena v nakládání s financemi na tomto účtu. Zůstavitelka bezplatně převedla vlastnické právo k finančním prostředkům v celkové částce 220.000 Kč na tomto účtu na matku žalovaných. Zůstavitelka současně předala matce žalovaných bankovní kartu k předmětnému účtu. Zůstavitelka prohlásila, že se výslovně vzdává svého práva dar odvolat.

12. Ze závěti datové dnem 26. 9. 2020 v [Anonymizováno] bylo zjištěno, že v ní zůstavitelka uvedla, že odkazuje svojí pravnučce, žalované 2), a svému pravnukovi, žalovanému 1), oběma rovným dílem nemovitosti v SJM - podíl [Anonymizováno], identifikátor [RČ], [RČ] zapsané u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha -východ, [adresa], pozemek parcela st. č.[hodnota] o výměře 391 m2 zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba : [adresa], č.p. [hodnota], byt. dům, stavba stojí na pozemku p.č. [hodnota], č.p. jednotky [hodnota][hodnota], způsob využití - byt, nemovitosti zapsané na LV [hodnota], podíl na společných částech nemovitosti [Anonymizováno]. Pokud společně se svým manželem [jméno FO] za svého života shora uvedené nemovitosti prodají, odkazuje polovinu utržených financí z prodeje všech shora uvedených nemovitostí výše uvedené pravnučce a výše uvedenému pravnukovi, oběma rovným dílem. Dále odkazuje výše uvedené pravnučce a výše uvedenému pravnukovi finanční prostředky na účtu vedeném u [právnická osoba], č. účtu [č. účtu], kód banky [č. účtu] a zároveň jim odkazuje veškerý svůj majetek, to vše rovným dílem. Zůstavitelka prohlásila, že tato listina obsahuje její poslední vůli. Dva svědci, [jméno FO] nar. [datum], [adresa], a [jméno FO] nar. [datum], [adresa], potvrdili a prohlásili, že zůstavitelka před nimi současně přítomnými podepsala dne 26. 9. 2020 vlastní rukou výše uvedenou závěť s rozvahou, vážně a bez donucení a výslovně projevila, že listina obsahuje její poslední vůli a jejímu projevu byli současně přítomni. K závěti bylo připojené prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem ze dne 26. 9. 2020 („v Praze“), v němž [tituly před jménem] [jméno FO] v zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, prohlásil, že před ním vlastnoručně v jednom vyhotovení podepsala zůstavitelka předmětnou listinu.

13. Z části knihy o prohlášeních o pravosti podpisu evidenční číslo [hodnota] bylo zjištěno, že pořadovými čísly [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byla činěna prohlášení o pravosti podpisu zůstavitelky dne 26. 9. 2020 v [Anonymizováno]. Zůstavitelka podepsala darovací smlouvu ve dvojím vyhotovení a poslední vůli v jednom vyhotovení. Při prohlášení se advokát nechal zastoupit svým koncipientem, [tituly před jménem] [jméno FO].

14. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že zůstavitelka, jejímž manželem byl [jméno FO], rodné číslo: [RČ], zemřela dne [datum].

15. Z emailu žalobkyně a) ze dne 3. 11. 2020, 10:01 hodin, bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] žádala na základě předchozího telefonátu o zaslání dokumentů, v nichž ověřoval totožnost zůstavitelky. Z emailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 6. 11. 2020, 14:48 hodin, bylo zjištěno, že žalobkyni a) zaslal fotokopii části knihy o prohlášeních o pravosti podpisu obsahující pořadová čísla [hodnota] a [Anonymizováno].

16. Z protokolu o předběžném šetření v řízení o pozůstalosti sp. zn. [spisová značka], [Anonymizováno], ze dne [datum] bylo zjištěno, že se k němu dostavili žalobkyně a), žalobce b), matka žalovaných a otec žalovaného 1). Bylo konstatováno, že zůstavitelka, která zemřela dne [datum], měla tři děti – žalobce a) až c) a byla vdaná za [jméno FO], se kterým žila ve společné domácnosti na adrese [adresa] [hodnota][hodnota][adresa]. Matka žalovaných předložila originál závěti pořízené dne 26. 9. 2020.

17. Z protokolu o jednání v řízení o pozůstalosti sp. zn. [spisová značka], [Anonymizováno], ze dne [datum] bylo zjištěno, že pozůstalý manžel, [jméno FO], zemřel dne [datum]. Svědek [jméno FO] vypověděl, že byl za [jméno FO] na návštěvě, na kafíčku, kde byla ještě jedna slečna, jméno nezná. Doma byla i babička. Dali jim papír, řekli, o co jde a oni pak četli. [jméno FO] zase nahlas četla před její babičkou a zeptala se, jestli je to v pořádku. Ona řekla, že v pohodě, a to bylo všechno. Podepsali to a chvilku povídali. Je to dlouho. Už něco zapomněl. Bylo to úplně v pořádku. Bavili se i s její babičkou. Babičku nikdy předtím neviděl. Čeština je těžká. Pořád se učí. Rozumím některé otázky, občas ne. Volal mu přítel [jméno FO], manžel [jméno FO], jestli nemůže být svědek. K podpisu došlo u [jméno FO] doma. Byla doba, kdy byla u nich babička pořád. Viděl, jak zůstavitelka listinu podepisuje. Nejprve listinu podepsala zůstavitelka a poté svědci. Podpisu byl přítomen svědek, slečna, která je také přítomna, [jméno FO] a její přítel a její dcera a zůstavitelka. Listina už byla připravená, měla jí u sebe [jméno FO]. Zůstavitelka uvedla, že jsou na ní její děti zlé, a proto to napíše pro ty malé děti. Povídal si se zůstavitelkou a byla v pohodě. Zná žalovaného 1). Viděl ho párkrát s [jméno FO]. [jméno FO] zná už z Tunisu, hrozně dlouho. Není z rodiny. Je to známý, resp. kamarád. Zůstavitelka určitě věděla, co podepisuje. Sama to tak chtěla. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že přišla na pozvání [jméno FO], ještě v předstihu, než přišel advokát a další svědek. [jméno FO] jí říkala, že přivede z pokoje babičku, která u ní v té době bydlela, protože jí chce poznat. Přivedli s [jméno FO] zůstavitelku za ní. Museli jí pomoci do vozíčku. Byla špatně pohyblivá. Začala jí vyprávět o tom, jak jí [jméno FO] pomáhá a že by byla moc ráda, aby její děti zdědily majetek po ní, protože [jméno FO] jí jako jediná z rodiny pomáhala. Bylo jí to strašlivě líto, div se tam nerozbrečela. Říkala, že to už chce delší dobu udělat. Mezitím přišel druhý svědek a právník. Právník šel s babičkou zpět do pokoje, protože s ní chtěl něco v klidu projednat. Neví, co přesně projednávali, ale pravděpodobně tu závět. Když to doprobrali, tak babičku zase zpět přivezli na vozíčku do pokoje, přičemž zároveň nahlas přečetli tu závěť, aby věděla, co podepisuje a zároveň aby i oni věděli, co podepisují. Pak jim byla předána k podpisu závět. Nejdřív zůstavitelce pak svědkům. Zůstavitelka byla unavená, tak ji šli uložit do pokoje, aby si lehla. Svědkyně zůstala už jen chvíli i s druhým svědkem a pak odjeli domů. Zůstavitelku znala převážně z obchodu, kam s ní [jméno FO] i se synem chodila nakupovat, pokud ještě mohla chodit. Dělá v Penny marketu. Jinak s ní poprvé osobně mluvila až u té závěti. O to, aby se stala svědkem závěti, jí požádala [jméno FO], která je její kamarádka. Viděla, jak zůstavitelka listinu podepisuje. K podpisu došlo v obýváku [jméno FO]. V té době u ní babička bydlela. Bydlela tam jen dočasně. Podpisu listiny byli přítomni svědkyně, druhý svědek, [jméno FO] a právník. [jméno FO] s holčičkou ([jméno FO]) byli stranou, v druhém pokoji. Listinu přinesl právník k projednání se zůstavitelkou a jim jí dali už vytištěnou. Obsah se před podpisem četl nahlas. Nahlas to četla [jméno FO]. Zůstavitelka byla vděčná [jméno FO], jak se o ni starala, a proto chtěla odkázat pozůstalost [jméno FO] a jejím dětem. Svéprávná byla určitě. Když si povídaly, tak věděla, co dělá. Jen byla špatně pohyblivá. Advokátovi za ověření podpisu platila [jméno FO], ale přesně si to nepamatuje. [jméno FO] je moje dobrá kamarádka, tak jsem to udělala nezištně.

18. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 5. 1. 2022, bylo zjištěno, že jím bylo uloženo žalované (matce žalovaných) zaplatit žalobci 220.000Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 220.000 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.). Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu tvrzené neplatnosti darovací smlouvy, kterou uzavřela manželka právního předchůdce žalobců (zůstavitelka) s žalovanou (matkou žalovaných). Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením § 153a odst. 1 o. s. ř.

19. Z usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 18. 2. 2022, bylo zjištěno, že jím bylo žalobcům uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podali u Okresního soudu Praha-východ žalobu proti závětním dědicům, a to proti pravnučce zůstavitelky, žalované 2), a pravnukovi zůstavitelky, žalovanému 1), na určení, že jsou dědici. V odůvodnění bylo uvedeno, že v průběhu řízení o projednání pozůstalosti po zůstavitelce došlo ke sporu mezi účastníky o to, zda je platná alografní závěť sepsaná na stroji, kterou pořídila zůstavitelka dne 26. 9. 2020 za účasti dvou svědků. Pozůstalé děti zůstavitelky, které by při dědění ze zákona přicházely společně s pozůstalým (zemřelým) manželem zůstavitelky v úvahu jako dědici první třídy (§1635 odst. 1 o. z.), platnost závěti zpochybňují a poukazují na to, že zůstavitelka v době, kdy byla závěť sepsána, byla pod vlivem silných léčiv. K jednání byla donucena a zmanipulována [jméno FO]. Závětní dědici prohlásili závěť zůstavitelky za platnou a pravou, neboť se jednalo o skutečnou vůli zůstavitelky. Podání žaloby bylo uloženo zákonným dědicům a procesním nástupcům zemřelého pozůstalého manžela zůstavitelky, neboť závěť nemá žádné zjevné nedostatky a není ani zpochybňována její pravost.

20. Ze zprávy policie ČR ze dne 26. 8. 2022 bylo zjištěno, že [adresa] bylo prověřováno oznámení o napadení zůstavitelky jejím manželem. Po provedeném šetření byla celá věc odložena dne 9. 12. 2020 dle ustanovení § 159a odst. 1 trestního řádu, jelikož se policejnímu orgánu nepodařilo prokázat, že by se v daném případě jednalo o přečin[Anonymizováno]týrání osoby žijící ve společném obydlí dle ustanovení § 199 odst. 1 trestního zákoníku a ani jiného trestného činu. Věc ohledně darovací smlouvy byla prověřována na PČR [adresa] pod č. j. [Anonymizováno] pro podezření ze spáchání trestných činů krádež dle ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, podvod dle ustanovení § 209 odst. 1 a3 trestního zákoníku a křivé obvinění dle ustanovení § 345 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 1. 2. 2021 byla výše uvedená věc odložena policejním orgánem [adresa] dle ustanovení § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť ve věci nešlo o podezření ze spáchání trestného činu a věc nelze vyřídit jinak.

21. Svědek [jméno FO], které ho soud vyslechl dne 13. 9. 2022, v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř., vypověděl, že zná [jméno FO], resp. zejména jejího manžela. [jméno FO] nezná. Babičku viděl jen jednou. Babička napsala byt na děti. [jméno FO] mu volala, že potřebuje, aby byl svědkem. Přišel k [jméno FO] a jejímu manželovi domů do [Anonymizováno], kde byla babička a jejich kamarádka [jméno FO]. Advokát tam nebyl. Matka žalovaných jim dala přečíst papír a poté jeho obsah ještě nahlas přečetla. Mluvili s babičkou - byla v pohodě. Podepsali to. Byl tam maximálně deset minut. Babička mluvila hlavně se svědkyní [jméno FO]. Odcházel jako první. Neví, kdo papír, který podepsal, připravil. Myslí si, že to nejprve podepsala [jméno FO], pak on a pak asi babička. Byl u toho, když babička listinu podepisovala. Svědek žije v ČR od roku 2008. Manžela matky žalovaných zná ještě z Tunisu. Česky rozumí. Pracoval hodně s [adresa].

22. Svědkyně [jméno FO], kterou soud vyslechl dne 3. 11. 2022, v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř., vypověděla, že je matkou žalovaných a dcerou jedné z žalobkyň. Babička jí o to poprosila. Mluvila o tom několik let. Když se zdravotní stav babičky zhoršoval, naléhala na ni stále častěji. Zavolala právníkovi. Babička mu přes telefon řekla, jak si to představuje. On to připravil a svědkyně to dojela vyzvednout. Podepsalo se to u nich. Nejprve to nahlas přečetla, a to před svědky. Byli to dva svědci. Pak to ti dva svědci podepsali. Potom ještě přijel nějaký právník na ověření podpisu. S babičkou měly vždy velice blízký vztah. Jako jediná za ní pravidelně chodila, a to už od mala. Když byla babička nemocná, chodila za ní denně, a to i několikrát. Někdy za ní šla i ve tři ráno. Babička na tom byla zdravotně špatně, ale rozhodně nebyla nepříčetná, nebo nějaký blázen. Žalobci za babičkou chodili pouze třikrát ročně, na narozeniny, den matek a Vánoce. Vlastní manžel babičku týral. Babička bydlela celou dobu v [Anonymizováno]. Po napadení, kdy jí odvezla sanitka, šla ke svědkyni. Volali jí, zda si ji může k sobě vzít, protože nesmí být doma sama. Žalobci vyzvedli dědu na policii. Babička u ní byla do doby, než si dcera zranila prst. Musely jezdit denně na převazy na [adresa]. Poprosila proto žalobce, aby jí s babičkou pomohli, takže u svědkyně byla asi čtrnáct dní. Pak šla babička ještě do nemocnice a potom ji přemístili na LDN. Svědkyně oslovila dva svědky, protože právník, co to sepisoval, říkal, že by to měl být někdo, kdo babičku nezná. Byl to jiný právník než ten, který ověřoval podpisy. K podpisu závěti došlo u nich doma. Nejprve přišla [jméno FO]. Potom přišel [jméno FO]. Celou domu tam byli její přítel a dcera [jméno FO]. Když tam pak byli všichni, závěť přečetla nahlas, a potom jí babička podepsala a po ní ji podepsali svědci. Právník přišel až později. [jméno FO] už odešel. Byla tam už jen [jméno FO], nebo neví, jestli pak už také neodcházela. Právník tu závěť znovu četl a ptal se babičky, zda tomu rozumí, zda ví, co podepisuje a ona mu řekla, že je sice stará, ale není blbá.

23. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], kterého soud vyslechl dne 3. 11. 2022, v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř., vypověděl, že asi před dvěma lety si u něj [jméno FO] objednala ověření podpisu - nejprve telefonicky - potom si to potvrzovali emailem. Byl v telefonickém kontaktu s žalobkyní a), když se ho někdy v listopadu 2020 dotazovala, zda ověřoval podpis zůstavitelky. Potvrdil jí to a následně jí emailem poslal příslušnou kopii z knihy prohlášení o pravosti podpisu. V kanceláři si připravil doložku. Byli domluveni, že podpisy ověří 26. 9. v 16:00 hodin. Dorazil na místo. Byla to nějaká vyšší budova. Zvonil a paní potom došla dolů. Pustili ho do bytu, kde byla chodba. Došel do pokoje, kde buď ležela, nebo seděla taková starší paní. Předložil listiny. Poučil jí, co je jejich obsahem, jestli s tím souhlasí, jestli ví, co podepisuje. Ona odpověděla, ano. Přála si to. Z občanského průkazu zkontroloval její totožnost. Věnoval tomu pozornost, protože ty listiny nesepisoval a byl to starší člověk, který tu službu neobjednával. Vše ještě přečetl a ona s tím souhlasila a podepsala to. Starší paní řekla, že si to tak přeje, a že vnučka se o ní, jako jediná stará. Kromě paní [jméno FO] byly v bytě přítomny ještě nějaké další osoby. Byly tam ještě nějaké děti. Službu hradila paní [jméno FO]. Byl tam tak 15 až 20 minut. Starší paní komunikovala podle jeho názoru zcela běžně. Pozdravili se. Děkovala mu, že jsem dorazil, že by nikam nezvládla dojít. Ptal se jí, jestli třeba není nějak omezena ve svéprávnosti. Řekla mu, že ne. Primárně jel ověřovat podpis na darovací smlouvě. Ohledně závěti upozorňoval na to, že ověřený podpis není nutný. Zůstavitelka závět podepsala před svědkem. Nemůže říct, jestli další osoby podepisovaly závět až potom. Už si nevzpomíná. Než to ověřil, nebyla rozhodně listina ještě nikým podepsána. Dali mu úplně čistou listinu. Secvakl to a připojil ověřovací doložku. Určitě tam nebyly podpisy svědků ještě před tím, než ověřoval podpis zůstavitelky. Tím si je jist. Neřešil, zda je zůstavitelka vdaná.

24. Svědkyně [jméno FO] [jméno FO], kterou soud vyslechl dne 3. 11. 2022, v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř., vypověděla, že nemá příbuzenský vztah k účastníkům řízení. S matkou žalovaných jsou bývalé kolegyně a kamarádky. Už si to úplně přesně nepamatuje. Je to pro ni už dlouho. [jméno FO] jí požádala, zda může svědčit, že její babička chce odkázat majetek [jméno FO] [právnická osoba], protože se [jméno FO] o babičku starala. Dávali jim něco číst. I babička si to tam četla. Byl tam ještě druhý svědek. Něco podepisovali. K podpisu došlo u [jméno FO] doma. Byla tam ona, druhý svědek, babička, [jméno FO] dcera a potom tam ještě přišel právník. Byla přímo u toho, když babička listinu podepisovala. Už neví, kdo závěť předčítal. Babička s ní chtěla mluvit. Říkala jí, že si to [jméno FO] zaslouží, že se o ní pořád stará a že nikdo jiný se o ni nestaral. Babičku párkrát viděla. [jméno FO] s ní chodila nakoupit do Penny, když ještě mohla. Právník přišel později. Řešili nějak ty papíry. Myslí si, že právník přišel až potom, co listinu podepsala. Právník asi odešel dříve, než ona. Předčítání závěti byli přítomni svědci, babička a [jméno FO]. Další osoby si nevybavuje.

25. Svědek [jméno FO], kterého soud vyslechl dne 3. 11. 2022, v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř., vypověděl, že je otcem žalované 2). Babička v závěti napsala, že [jméno FO] bude dědičkou. Pomáhal [jméno FO] se o babičku starat, zatímco její příbuzní se k ní chovali násilně. Byl přítomen tomu, když babička sepisovala poslední vůli. Pomáhal s nákupy potravin, čisticích prostředků a dalších nezbytných věcí pro babičku, vyměňoval ložní prádlo. Manžel babičky jí trýznil psychicky i fyzicky. K podpisu závěti došlo v jejich bytě, protože babička byla propuštěna z nemocnice a její děti se o ni nedokázaly postarat, takže je poprosily, jestli by si jí mohli vzít k sobě. [jméno FO] četla text nahlas. Byla tam [jméno FO], [jméno FO], a člověk, který dával razítko ohledně podpisu závěti. K podpisu došlo, až když tam byli všichni přítomní. Text závěti připravil nějaký právník v Praze. Neví přesně, v jakém pořadí byla závěť podepisována. Babičku znal. Znal ji dobře. Často hovořila o tom, že chce [Anonymizováno] a [jméno FO] dát své jmění. Svědek v Čechách žije od roku 2011. Rozumím dobře, ale pokud má mluvit, tak dělá chyby.

26. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] vypracovaného dne 14. 2. 2023 znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace psychiatrie, [tituly před jménem] [jméno FO], bylo zjištěno, že znalec uvedl, že vyšel z obsahu soudního spisu (žaloby a protokolů o jednání ze dne 13. 9. 2022 a ze dne 3. 11. 2022), dále z připojené zdravotnické dokumentace (lékařská zpráva ze dne 15. 2. 2015, ambulantní zpráva ze dne 7. 2. 2020, lékařská zpráva ze dne 8. 2. 2020, poukaz na vyšetření ze dne 4. 5. 2020, ambulantní zpráva ze dne 7. 5. 2020, lékařská zpráva ze dne 7. 5. 2020, lékařská zpráva ze dne 1. 9. 2020, ambulantní zpráva ze dne 18. 9. 2020, lékařská zpráva ze dne 18. 9. 2020, propouštěcí zpráva ze dne 19. 10. 2020, propouštěcí zpráva ze dne 30. 10. 2020). Dle dostupné dokumentace popisující zdravotní stav posuzované v předmětné době je zřejmé, že posuzovaná trpěla četnými somatickými chorobami - ischemickou chorobou srdce, s hraniční ejekční frakcí levé komory, aortální stenózou, mitrální insuficiencí, stopovou trikuspidální insuficiencí, konstatovány recidivující kolapsové stavy, dále chronická obstrukční choroba, chronická bronchitida s astmatem, diabetes zřejmě druhého typu na dietě, vysoký krevní tlak. Byla jí operována v roce 1992 štítná žláza. Prodělala 3 operace ledvin pro ledvinné kameny. Byl jí i zaveden stent. V roce 1995 jí byl odoperován žlučník. Byla po náhradě kolenních kloubů. Po operaci šedého zákalu a cysty na osrdečníku v roce 2015 byl vyloučen tumor plic. Trpěla polypy tlustého střeva. U posuzované nebyl popsán abusus alkoholu nebo nealkoholových návykových látek. Posuzovaná byla vyšetřena na neurologii 7. 2. 2020 po pádu a úderu do hlavy, kdy byl na CT mimo jiné popsány známky leukoaraiozy v bílé hmotě, jinak bez výrazné patologie, nebyl popsán kognitivní deficit. Při interním vyšetření z 1. 9. 2020 je popsáno, že pacientka si špatně pamatuje. Je jen bazálně orientovaná. Somaticky popisovaná celková slabost. Neschopna samostatného pohybu. V poslední době pády, podvýživa. Dostupná zdravotní dokumentace, která popisuje zdravotní stav zůstavitelky nejblíže předmětné době, je z 18. 9. 2020, kdy byla posuzovaná vyšetřena v [adresa] na Oddělení urgentního příjmu, kam byla přivezena cestou zdravotní záchranné služby, snad po napadení manželem a pro bolesti hlavy a zad. Posuzovaná byla somaticky vyšetřena. Bylo konstatováno, že byla orientovaná místem a osobou, časem nepřesně. Byla vyjádřena suspekce na kognitivní deficit. Bylo provedeno CT mozku, kde byly popsány v bílé hmotě okrsky nejspíše postischemických změn, subarachnoidální prostory rozšířené korovou atrofií, jinak bez patologického nálezu. Posuzovaná byla vyšetřena neurologem, který ve svém vyšetření nepopisuje kognitivní deficit. Posuzovaná byla hospitalizovaná od 13. 10. 2020 na Interním oddělení [adresa] k rekondici před plánovaným výkonem na urologii pro urolitiázu, kde byly konstatovány, krom výše uvedených chronických chorob, četné subjektivní somatické stesky. Objektivně však byla bazálně orientovaná časem i místem, ale již s projevy kognitivního deficitu. Dále byla 19. 10. 2020 přeložena na lůžko následné péče téže nemocnice, kde 30. 10. 2020 zřejmě v souvislosti SARS-CoV 2 zemřela. Svědek [jméno FO] se konkrétně nevyjádřil k duševnímu stavu zůstavitelky, nepopisoval žádné výraznosti v chování zůstavitelky. Svědkyně [jméno FO] uvedla zhoršující se somatický stav zůstavitelky s nutností denní dopomoci, udávala i nutnost noční asistence. Neguje nepříčetnost, popsala bdělý stav zůstavitelky v předmětnou dobu. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl běžnou komunikaci zůstavitelky, souhlasila s obsahem listin, negovala omezení ve svéprávnosti. Svědkyně [jméno FO] [jméno FO] popsala určitou emoční labilitu zůstavitelky v předmětnou dobu. [jméno FO] se k psychickému stavu posuzované nevyjádřil. Z dostupné dokumentace lze tedy uzavřít, že posuzovaná trpěla v předmětné době četnými somatickými chorobami. Počítačová tomografie prokázala nespecifické změny na mozku, v únoru 2020 leukóaraioza (prořídnutí bílé hmoty). V září 2020 byla popsána i korová atrofie. Posuzovaná byla vyšetřena neurologem v únoru 2020, který nepopsal kognitivní deficit. Dále byla vyšetřena neurologem v září 2020, který rovněž kognitivní deficit nepopisuje. V interním vyšetření z 1. 9. 2020 byla popsána špatná paměť (není zřejmé, zda šlo o subjektivní stesk, nebo objektivní nález) jinak bazální orientace (není zřejmý konkrétní význam konstatování). Při vyšetření 18. 9. 2022 byla uvedena časová dezorientace, jinak byla plně orientovaná. Byla vyjádřena suspekce na kognitivní deficit. Kognitivní deficit byl konstatován při vyšetření z 13. 10. 2020, nebyl však blíže specifikovaný, zároveň však byla konstatována orientace místem i časem. Z dokumentace není patrné, že by byla posuzovaná vyšetřena psychiatrem s cílem popsat kognitivní funkce. Neurolog opakovaně nepopsal kognitivní deficit. Lze tedy uzavřít, že u posuzované docházelo v předmětnou dobu ke kolísání orientace minimálně časové. Internistou byl (obecně) konstatován kognitivní deficit, tento nebyl popsán neurologem, od kterého bychom očekávali při závažné patologii popis. Na zobrazovacích metodách byl popsán úbytek bílé a šedé hmoty. Ze zobrazovacích vyšetření nelze však jednoznačně popsat míru kognitivní poruchy. Tento slouží jako doprovodné vyšetření a nemůže nahradit například neuropsychologické vyšetření, které nebylo indikováno ani provedeno. Kognitivní deficit nebyl v dokumentaci blíže specifikovaný. Omezuje se pouze na konstatování kolísavé časové dezorientace. U posuzované nejsou blíže popsány poruchy paměti (narušující denní aktivity), nejsou popisovány poruchy chování, poruchy prostorové představivosti, poruchy exekutivních funkcí, snížení intelektových funkcí. U posuzované nemáme z dostupné dokumentace (včetně vyšetření neurologem) dostatek popsaných symptomů, které by opravňovaly k diagnostickému závěru demence, tím méně demence ve středně těžké respektive těžké formě, kdy dochází k jednoznačnému narušení rozpoznávacích a ovládacích schopností. Lze se však domnívat, že posuzovaná v předmětnou dobu velmi suspektně trpěla minimálně mírnou kognitivní poruchou (dle mezinárodní klasifikace nemocí F06.7), která je doprovázena sníženou výkonností, zpomaleností, emoční labilitou. Znalec uzavřel, že z dostupné dokumentace není zřejmé, že by posuzovaná trpěla závažnou duševní poruchou, která by vylučovala schopnost posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout. Ani svědecké výpovědi nepopisují žádné závažné poruchy chování, narušení orientace situací, místem, nebo jiné příznaky, které by vedly k závěru o závažné deteriorace kognitivních funkcí posuzované v předmětnou dobu.

27. Znalec, [tituly před jménem] [jméno FO], přijednání dne 15. 6. 2023 uvedl, že ve zdravotnické dokumentaci zůstavitelky nebyly dohledány doklady, které by opravňovaly přijmout závěr o demenci. Vychází se z presumpce zdraví, tj. z toho, že je třeba presumovat zdraví, pokud není uvedeno jinak. Ve zdravotnické dokumentaci byly určité vágní informace o dezorientaci zůstavitelky, nicméně tyto nebyly blíže rozvedeny. Také zde byly zprávy o CT vyšetření mozku zůstavitelky, kdy zde byly popsány známky leukoaraiozy, tj. úbytky bílé tkáně mozkové, nicméně samotný tento fakt neopravňuje k závěru o demenci. Lze uzavřít, že byla přítomna mírná porucha kognitivních funkcí, nicméně toto nelze hodnotit tak, že by zůstavitelka neměla zachovány ovládací nebo rozpoznávací schopnosti. CT vyšetření popsalo degenerativní změny na mozku zůstavitelky. Samo o sobě to nemůže vést k tomu, aby na tom byla stavěna diagnóza demence. Je to pomocné vyšetření. Pokud jsou přítomny degenerativní změny na mozku, ještě to bez dalšího neznamená, že člověk musí být dementní, nebo že musí vykazovat znaky demence. Výskyt post-ischemických změn svědčí o tom, že zůstavitelka velmi pravděpodobně utrpěla nějaké mikro mozkové příhody, nicméně toto nemusí mít manifestaci v celkovém projevu. Mírná kognitivní porucha je určitý předstupeň demence. Vychází se z toho, že při této diagnóze nejsou ovládací a rozpoznávací schopnosti výrazně sníženy. Existují dva základní typy demence, 1) ischemický, kdy je diagnostikována nějaká mozková příhoda a 2) neurodegenerativní, kdy dochází k postupné degeneraci mozkové tkáně. Pro demenci je typický úbytek aktivity, poruchy chování, úbytek kognitivních funkcí a paměti. Mělo by to být zjistitelné při vyšetřeních lékařem. Existují různé testové metody, patří mezi ně Mini Mental State Examination, nebo tzv. MoCA test, Montrealský kognitivní test. Zůstavitelka byla opakovaně vyšetřena neurologem, přičemž demence je doménou neurologů. V daném případě toto vyšetřeno nebylo. Obecně se dá říci, že při středně těžké a těžké demenci jsou ovládací a rozpoznávací schopnosti významně snížené a postižené osoby nejsou schopny právních jednání. Pokud jde o lehkou demenci, závisí to na míře poškození. Pokud jde o druhý typ demence, dochází k postupné evoluci a zhoršování. Ze zdravotnické dokumentace zůstavitelky se nepodávají žádné znaky středně těžké nebo těžké demence. S ohledem na somatické problémy lze uvažovat o určitém kognitivním deficitu, ale nelze určit tu míru a je tedy nutno vycházet z presumpce zdraví. Vyjádření laiků je vždy zavádějící a ošemetné. Nelze mu přikládat velkou váhu. Laik není schopen rozpoznat syndrom demence, resp. až do nějaké těžké formy. Seznámil se s farmakologickou anamnézou, přičemž vliv na kognitivní funkce může mít lék Stilnox, který patří mezi hypnotika. Používá se k iniciaci spánku. Záleží na tom, jak zůstavitelka léčiva užívala, zda je užívala řádně. Nikde nebylo popsáno, že by došlo k nějakému předávkování. K vývoji úbytku bílé a šedé hmoty mozkové dochází v řádu let, resp. desítek let.

28. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že zůstavitelka žila před smrtí ve společné domácnosti se svým manželem, [jméno FO]. Zůstavitelka byla ve dnech 7. 2. 2020 a 8. 2. 2020 vyšetřena v [adresa] poté, co upadla a uhodila se do hlavy. Dne 7. 5. 2020 byla zůstavitelka vyšetřena v [adresa] poté, co upadla. Dne 1. 9. 2020 byla zůstavitelka vyšetřena v [adresa] před plánovaným operačním urologickým výkonem. Dne 18. 9. 2020 byla zůstavitelka ošetřena v [adresa] poté, co jí měl manžel doma udeřit do hlavy. Uváděla, že jí manžel doma bije opakovaně. Po propuštění se zůstavitelka zdržovala v domácnosti matky žalovaných, [jméno FO], která se o ni krátce starala. Dne 26. 9. 2020, tj. v době, kdy byla v domácnosti [jméno FO], podepsala zůstavitelka závěť, v níž žalovaným rovným dílem odkázala shora uvedené nemovité věci, resp. veškerý svůj majetek. Text závěti byl sepsán na počítači, a podepsán dvěma svědky, [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO] [jméno FO]. Pravost podpisu na závěti ověřil [tituly před jménem] [jméno FO], který se dostavil do domácnosti [jméno FO]. Zůstavitelka ve stejné době uzavřela s matkou žalovaných též darovací smlouvu vztahující se k finančním prostředkům na účtu č. [č. účtu][č. účtu][č. účtu]. V době od 13. 10. 2020 do 19. 10. 2020 byla zůstavitelka hospitalizována na interním oddělení [právnická osoba]; v období od 19. 10. 2020 do 30. 10. 2020 byla pak hospitalizována na oddělení následné péče téže nemocnice. Zůstavitelka dne 30. 10. 2020 ve věku 74 let zemřela. Manžel zůstavitelky zemřel dne 8. 5. 2021. Žalobci a) až c) jsou dětmi zůstavitelky a jejího manžela. Žalovaní 1) a 2) jsou pravnuky zůstavitelky a jejího manžela, resp. vnuky žalobkyně c), když matka žalovaných je dcerou žalobkyně c). Žalobci zpochybnili platnost předmětné závěti a usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 18. 2. 2022, jim bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podali u Okresního soudu Praha-východ žalobu proti závětním dědicům (žalovaným).

29. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl. Soudem tak nebyl proveden žalovanou 2) navrhovaný důkaz SMS komunikací mezi matkou žalovaných a žalobci. Soud dále neprováděl žalobci navržený důkaz účastnickou výpovědí žalobce b), který byl žalobci navržen až při jednání před odvolacím soudem dne 30. 11. 2023, a to i s přihlédnutím k tomu, že nebyly splněny předpoklady ustanovení § 131 odst. 1 o. s. ř. (přes výzvu soudu nebylo doplněno, jaké konkrétní skutečnosti mají být prokázány a proč nemohou být prokázány jinak), resp. žalobce b) chtěl pouze shrnout průběh řízení před soudem prvního stupně. Za nadbytečný soud pokládal i žalovaným 1) navržený důkaz zprávami policie, který byl učiněn při jednání dne 23. 7. 2024. V kontextu přesvědčivosti odborných závěrů znaleckého posudku, i osobního slyšení znalce, soud neshledal důvodným jakkoliv tyto znalecké posudky dále revidovat (ze strany žalobců to ani nebylo navrhováno).

30. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

31. Podle ustanovení § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

32. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle ustanovení § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

34. Podle ustanovení 1535 odst. 1 o. z. je-li zůstavitel nevidomý, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být nahlas přečtena svědkem, který závěť nepsal. Zůstavitel před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení je-li zůstavitel osobou se smyslovým postižením a nemůže-li číst nebo psát, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, jejíž obsah musí být tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí, svědkem, který závěť nepsal; všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Zůstavitel zvoleným způsobem dorozumívání před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

35. Podle ustanovení § 1536 odst. 1 o. z. v závěti pořízené osobou se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát, budiž uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo závěť napsal, kdo ji přečetl nebo tlumočil a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Byl-li obsah tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, uvede se to v listině včetně údaje, jaký způsob dorozumívání zůstavitel zvolil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení listinu podepíše i zůstavitel; nemůže-li psát, použije se § 563 obdobně.

36. Podle ustanovení § 1539 odst. 1 o. z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

37. Podle ustanovení § 1540 odst. 1 o. z. dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení k platnosti ustanovení závěti učiněného ve prospěch některé z osob uvedených v odstavci 1 se vyžaduje, aby je zůstavitel napsal vlastní rukou, nebo aby je potvrdili tři svědci.

38. Podle ustanovení § 1541 o. z. ustanovení § 1540 platí obdobně i pro toho, koho zůstavitel povolal za vykonavatele závěti nebo kdo při pořizování závěti působí jako pisatel, předčitatel, tlumočník nebo úřední osoba.

39. Podle ustanovení § §1673 odst. 1 o. z. proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

40. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda je předmětná závěť platná. Žalobci namítali, že zůstavitelka nebyla v době tvrzeného podpisu závěti dostatečně způsobilá k takovému právnímu jednání, resp. že byla pod vlivem léků a její zdravotní a duševní stav byl neuspokojivý, tj. že sepsání závěti nebylo projevem její skutečné vůle a že byla k sepsání závěti donucena a zmanipulována [jméno FO], matkou žalovaných. Dále namítali, že závěť nebyla pořízena zákonem stanoveným způsobem, a to s ohledem na okolnost, že závěť byla sepsána a předčítána matkou žalovaných (osoba blízká žalovaným) a že svědek [jméno FO] není rodilým mluvčím českého jazyka a český jazyk mu neustále činí problémy. Žalobci konečně poukazovali na rozpory ve výpovědích svědků a na okolnost, že zůstavitelka závěť pořídila o majetku, který spadal do SJM.

41. Soud vyšel z toho, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 18. 2. 2022, když žaloba byla soudu doručena (14. 4. 2022) před uplynutím stanovené dvouměsíční lhůty (18. 4. 2022), tj. včas. V dané věci je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků řízení, neboť řízení se účastní osoby, které uplatnily u soudu své dědické právo a jejichž účast v řízení o pozůstalosti nebyla ukončena. Jedná se o žalobu tzv. svého druhu na určení sporné skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem žalobce na jím požadovaném určení vyplývá přímo z právního předpisu, proto žalobce není povinen tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení dědického práva po konkrétním zůstaviteli (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, sp zn. 24 Co 56/2022, a v něm citovanou judikaturu). Ve vztahu k předběžné otázce, tj. otázce platnosti závěti, přihlédl soud k níže citovaným závěrům judikatury a odborné literatury.

42. Jestliže mezi dědici jsou sporné skutkové okolnosti, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu, a je-li tedy třeba pro vyřešení sporu o dědické právo prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, nemá soud v „nesporném“ dědickém řízení z procesního hlediska možnost objasňovat sporné skutečnosti. V případě, že se soudu nepodaří vyřešit spor o dědické právo dohodou, v důsledku které by spor zcela odpadl (osoba uplatňující nedůvodně dědické právo by přestala dále své údajné dědické právo v řízení o pozůstalosti požadovat a byla by srozuměna s tím, že se řízení o pozůstalosti dále nebude zúčastňovat) nebo by se dosud sporné skutečnosti staly „nespornými“ (a byly by tím splněny předpoklady pro vyřešení sporu o dědické právo usnesením podle § 169 odst. 1 z. ř. s.), vydá soud usnesení, kterým odkáže toho z dědiců, jehož dědické právo (právní důvod dědění) se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako „nejslabší“, aby své dědické právo (popřípadě též z jaké dědické posloupnosti, může-li se zakládat jak na pořízení pro případ smrti, tak i na zákonu) uplatnil žalobou v občanském soudním řízení. Ustanovení § 1673 neuvádí všechny situace, které ve sporu o dědické právo mohou nastat. Nejde-li o případy zmíněné v § 1673, je zpravidla třeba pokládat za „slabší“ dědické právo toho dědice, který zpochybňuje ze skutkového hlediska pravost právního důvodu (titulu) dědění, popřípadě namítá jeho zdánlivost (nicotnost) nebo neplatnost, například tvrdí, že závěť je neplatná, neboť zůstavitel nebyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu – duševní poruše – způsobilý ji pořídit. Vzhledem k tomu, že smyslem a účelem žaloby je uplatnění dědického práva, odpovídá požadavku § 1672 odst. 1 – v závislosti na konkrétní podobě sporu o dědické právo – žalobní petit buď o určení, že žalobce je dědicem zůstavitele (popřípadě též z důvodu jaké dědické posloupnosti, je-li nepochybné, že mu svědčí dědění ze zákona, a sporné je to, zda má být dědicem ze závěti nebo na základě dědické smlouvy), nebo že žalovaný (některý ze žalovaných) není dědicem po zůstaviteli, popřípadě že žalovaný (některý z nich) není zůstavitelovým dědicem ze závěti nebo na základě dědické smlouvy (je-li jinak jeho dědické právo ze zákona nepochybné). Sporné skutečnosti nebo právní otázky, které jsou pro takovéto určení významné (například zda je závěť neplatná), představují jen posouzení předběžné otázky, které se neuvádí v žalobním petitu (a samozřejmě ani ve výroku rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žalobě, neboť posouzení předběžné otázky se promítá jen do odůvodnění rozhodnutí). O žalobě podané na základě usnesení vydaného podle § 170 odst. 1 z. ř. s. rozhoduje soud v řízení podle části třetí o. s. ř. (srovnej Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, k § 1673).

43. V případě sporu o dědické právo mezi dědicem ze zákona a dědicem ze závěti ve formě soukromé listiny (kterou dědic ze zákona zpochybnil buď jen z hlediska pravosti, nebo jak z hlediska pravosti, tak i z hlediska platnosti) je slabším dědickým právem právo dědice závětního, a proto je třeba jej odkázat k podání žaloby dle § 170 odst. 1 z. ř. s. Pro určení nositele důkazního břemene ohledně pravosti závěti není rozhodující pouze a jedině to, který z účastníků řízení o pozůstalosti byl odkázán k podání žaloby dle § 170 odst. 1 z. ř. s. Otázku, který z účastníků je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat o nich důkazy, si posuzuje soud ve sporném řízení vždy výlučně sám. Závěr o platnosti či neplatnosti závěti závisející na posouzení zdravotního stavu zůstavitele by neměl být odvislý toliko od závěrů znaleckých posudků, nýbrž je třeba přihlédnout i k výsledkům dalšího dokazování, které soud v poměrech projednací zásady k návrhu účastníků provedl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021).

44. Závět pořízená ve formě soukromé listiny může být buď (i) holografní (§ 1533), nebo (ii) allografní (§ 1534-1536). Allografní závěť je závěť, která není napsána vlastní rukou zůstavitele (a zároveň se nejedná o závěť sepsanou ve formě veřejné listiny). Rozlišujeme: (i) „obecnou“ allografní závěť, jejímž pořizovatelem není osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (§ 1534), a (ii) „zvláštní“ allografní závěť, jejímž pořizovatelem je osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (§ 1535 a 1536). Charakteristickým znakem allografní závěti je, že není napsána vlastní rukou zůstavitele, což znamená, že může být napsána jakýmkoliv jiným způsobem, např. na počítači, na psacím stroji nebo rukou jiného člověka. Pokud text závěti napíše jiná osoba, nejedná se o pisatele závěti ve smyslu § 1541. Takováto osoba (jejíž ruka je pouze „využita“ k tomu, aby napsala text závěti) totiž má (na rozdíl od pisatele „zvláštní“ allografní závěti) funkci pouhého vyhotovitele textu stejně jako tak činí např. psací stroj, na kterém text píšeme. Proto může být takováto závěť napsána i dědicem či odkazovníkem, popř. osobou jemu blízkou nebo jeho zaměstnancem (§ 1541 ve spojení s § 1540 odst. 1). Proces samotného napsání textu nenáleží k aktu zřízení „obecné“ allografní závěti, a proto není osoba pisatele vůbec zapotřebí. Prohlášení zůstavitele o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, musí být výslovné a musí být učiněno před oběma svědky současně. Absence této náležitosti vede k absolutní neplatnosti závěti (§ 588). Máme za to, že pojem „výslovné prohlášení“ je nutno vykládat s ohledem na historický výklad a teleologický výklad spíše extenzivně. Výslovné prohlášení proto může být učiněno nejen v písemné formě pod textem závěti, ale i v ústní formě. Výslovným prohlášením je i pouhá zůstavitelova odpověď „ano“ na položenou otázku, zda předložená listina obsahuje jeho poslední vůli. Toto prohlášení se však musí dostat do sféry svědků, kteří je musí subjektivně seznat a také mu porozumět. Pouhé konkludentní vyjádření (např. po kývání hlavou nebo stisknutí ruky) ke vzniku platné závěti nepostačuje. Zůstavitel musí před svědky učinit pouze prohlášení o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli. To znamená, že listina nutně nemusí být před svědky sepisována nebo podepisována. Taktéž není třeba, aby svědci znali obsah závěti. V případě, kdy je zůstavitel schopen pořídit závěť vlastní rukou, lze vzhledem ke všem shora uvedeným požadavkům rozhodně doporučit, aby tak učinil, popřípadě aby pořídil závěť ve formě veřejné listiny. Pořízení allografní závěti v sobě totiž skrývá celou řadu nejen právních, ale především faktických nástrah. Musíme si totiž uvědomit, že otázka platnosti takové listiny může být zkoumána až za několik desítek let, a i když se v době pořízení celý proces uskutečnil objektivně „správně, v řízení o pozůstalosti může být „správnost“ tohoto procesu závislá např. pouze na svědecké výpovědi již jen jednoho žijícího svědka. V praxi se často vyskytuje situace, kdy se zůstavitel obrátí na advokáta (či jiného právníka) se žádostí o sepsání závěti. V takové situaci je (z výše uvedených důvodů) nanejvýš vhodné, aby advokát bud připravil předlohu a zůstavitel ji celou přepsal vlastní rukou a taktéž podepsal, nebo aby konečnou podobu závěti vytvořil notář ve formě veřejné listiny. Rozdíl z hlediska právní jistoty je obrovský. Allografní závěť je velmi nejistým typem závěti, někdy bývá zneužívána pro podvodná jednání a drtivá většina takovýchto závětí je po smrti zůstavitele některým z účastníků řízení o pozůstalosti sporována (viz PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C. H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-747-7, k § 1534).

45. Je nezbytné, aby svědci závěti byli schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědci prosté allografní závěti nemusí být přítomni při samotném sepsání závěti a nemusí znát obsah závěti. Prostá allografní závěť může být sepsána kdykoli dříve, v nepřítomnosti svědků, ať již zůstavitelem, nebo jinou osobou. Ze zákona rovněž nevyplývá požadavek, že svědci musí být přítomni při podpisu této závěti zůstavitelem. Zákon vyžaduje pouze to, aby oba svědci byli (současně) přítomni při prohlášení zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli (srov. § 1534). Svědci se musí na závěť podepsat a k podpisu závěti (zpravidla) připojit doložku poukazující na jejich vlastnost svědka a údaje, podle nichž je lze zjistit. Svědci se musí podepsat přímo na listinu samou. Svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka pověřen, musí si být vědom toho, že jde o pořízení závěti, nemusí však znát její obsah a nemusí být účasten jejího sepisu. Svědkem závěti může být jen osoba plně svéprávná a znalá jazyka, v němž zůstavitel projev vůle učinil (viz Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, k § 1541).

46. Oba typy speciální allografní závěti vyžadují k pořízení kromě svědků účast dalších osob, a to zejména osoby, která závěť zůstavitele sepsala (tzv. pisatele), a osoby, která závěť nahlas přečetla (tzv. předčitatele), nebo tlumočila zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolil (tzv. tlumočníka). Stále platí, že pisatelem musí být vždy osoba rozdílná od předčitatele nebo tlumočníka. Jazykové vyjádření § 1535 odst. 1 vede k závěru, že předčitatelem musí být jeden ze svědků, který závěť nepsal. Podobně § 1535 odst. 2 stanoví, že tlumočníkem musí být jeden ze svědků, který nepsal závěť. Dřívější úprava přitom umožňovala, aby předčitatelem či tlumočníkem byla i osoba odlišná od svědků závěti (osoba na věci zcela nezúčastněná). Proč došlo k tomuto zpřísnění, důvodová zpráva blíže nevysvětluje (viz Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, k § 1536).

47. Druhá věta ustanovení § 581 o. z. se vztahuje na plně svéprávné osoby, které se však momentálně (i přechodně) nacházejí ve stavu duševní poruchy. Právní jednání osob stižených duševní poruchou tedy mohou být neplatná, aniž by bylo třeba, aby tato osoba byla omezena ve způsobilosti k právním jednáním. Jde přitom rovněž o neplatnost absolutní. Duševní poruchou, která činí osobu neschopnou právně jednat, je takový duševní stav, ve kterém nemůže jednající rozeznat obsah a podstatu svého jednání. Duševní poruchou tak může být jednorázový stav těžké opilosti, delirium vzniklé vysokou tělní teplotou, silná toxikace drogami, epileptický záchvat apod. Vždy se musí jednat o stav mysli, který vylučuje svobodnou tvorbu vůle, resp. vylučuje nebo značně omezuje schopnost intelektuální (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (své jednání ovládnout). Mezi poruchou a právním jednáním v ní učiněným musí být příčinná souvislost. Judikatura týkající se neplatnosti závěti pak vychází z toho, že postačuje, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy; nemusejí být zcela vymizelé. Skutečnost, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat, musí být v řízení prokázána s vysokou pravděpodobností; pro dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti musejí být pečlivě posouzeny všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13). Nadále nepoužitelná je proto judikatura Nejvyššího soudu, která vyžadovala míru důkazu ještě vyšší, například rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 971/2012, sp. zn. 30 Cdo 3614/2009 či sp. zn. 30 Cdo 1560/2011. Kdo se odvolává na právní následek obsažený v § 581, toho tíží důkazní břemeno ohledně skutkových znaků právní normy, včetně toho, že jednající nebyl schopen pro duševní poruchu právně jednat (srovnej Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, k § 581).

48. Spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosažena stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Pro učinění závěru o dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti soudy, rozhodující o aplikaci § 581 věty druhé o. z. (§ 38 odst. 2 obč. zák.), musí pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13).

49. Jednoznačný skutkový závěr o existenci duševní poruchy je namístě nejen tehdy, pokud je prokázána s naprostou jistotou, ale i tehdy, pokud je dána vysoká míra pravděpodobnosti o její existenci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 821/2015).

50. Nejvyšší soud v později vydaných rozhodnutích (např. rozsudek ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015, rozsudek ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 844/2015, na které odkazuje i usnesení ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2280/2021) vyložil, že judikatura Nejvyššího soudu nikdy nebyla postavena na závěru, že k aplikaci § 38 odst. 2 obč. zák. (obdoba nynějšího ustanovení § 581 věta druhá o. z.), lze přistoupit pouze na základě stoprocentně zjištěného skutku, a že soud vždy, podle konkrétních okolností jednotlivých případů, připomínal, že nelze mechanicky přejímat odborné závěry znalců obsažené v jimi zpracovaných posudcích, ale je potřeba se zabývat také tím, jaké informace posudek obsahuje, zda u osob již nežijících neabsentuje zdravotní dokumentace a relevantní informace o zdravotním stavu k období, ve kterém učinily sporný právní úkon, a že je vyloučeno učinit závěr o jednání osoby v duševní poruše na základě předpokladu takové situace, resp. za skutkových okolností, které i přes důkazní verifikaci ve smyslu § 132 o. s. ř. (hodnocení důkazů) neumožňují v uvedeném směru učinit jednoznačný skutkový závěr, na nějž by bylo možno aplikovat § 38 odst. 2 občanského zákoníku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 24 Cdo 966/2022).

51. Pokud zůstavitel již nežije, jedná se o posouzení jeho právního jednání zpětně po jeho smrti. Skutkový i právní závěr o tom, zda zůstavitel v době sepisu zkoumané listiny byl či nebyl schopen z hlediska svého zdravotního stavu učinit platně posuzovaný právní úkon závěti ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák. (§ 581 o. z. ), je nutně jistou mírou spekulace, protože zjištění o psychickém stavu zůstavitele lze činit již jen na základě výslechů svědků a obsahu dostupné zdravotnické dokumentace zůstavitele, tedy objektivně vzato tento závěr nelze přijmout se 100% jistotou (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, č. j. 24 Co 298/2017-492).

52. Závěť není neplatná jen proto, že v ní zůstavitel bez souhlasu svého manžela pořídil o majetku, který spadal do jejich SJM. V záležitostech týkajících se SJM, které nelze považovat za běžné, jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Pořídí-li tedy zůstavitel např. o celém bytu v SJM, může se pozůstalá manželka v řízení o pozůstalosti patrně dovolat podle § 714 odst. 2 neplatnosti takového jednání, a to (zpravidla) v rozsahu poloviny takového majetku (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, k § 1494).

53. V daném případě bylo provedenými důkazy prokázáno, že zůstavitelka podepsala závěť vlastní rukou (podpis zůstavitelky na závěti byl úředně ověřen). Text závěti připravil oslovený advokát (viz výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO]; o tom, že závěť byla sepsána osobou s právnickým vzděláním, svědčí dle soudu i použité formulace a přesné označení nemovitých věcí, jakého většinou laici nejsou schopni). Na tom, kdo text závěti fakticky napsal, přitom vůbec nezáleží. I pokud by jej na počítači sepsala [jméno FO], jak namítají žalobci, nejednalo by se o pisatele závěti ve smyslu § 1541 o. z. Prostá (obecná) allografní závět může být v souladu s výše citovanými závěry odborné literatury sepsána i dědicem. V daném případě se nejednalo o zvláštní allografní závěť, neboť jejím pořizovatelem nebyla osoba nevidomá, nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (svědkyně [jméno FO] [jméno FO] vypověděla, že zůstavitelka si závěť četla). S ohledem na tuto okolnost pak nemůže obstát ani námitka žalobců, že [jméno FO] (matka žalovaných) byla předčitatelkou závěti a že je závěť proto neplatná. Byť bylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno, že [jméno FO] závěť před svědky a zůstavitelkou nahlas přečetla (viz výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO]), není [jméno FO] předčitatelem závěti ve smyslu § 1541 o. z. (předčitatel závěti či tlumočník je vyžadován pro speciální allografní závěti). V řízení bylo konečně prokázáno, že zůstavitelka před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli (viz závěť a výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO]). Oba svědci závěť podepsali a k podpisu závěti připojili doložku poukazující na jejich vlastnost svědka a údaje, podle nichž je bylo možné zjistit. Byť svědek [jméno FO] pochází z Tuniské republiky, v řízení bylo prokázáno, že rozumí a hovoří velice dobře česky. Z provedených důkazů se nepodává, že by zůstavitelka sepsala závěť pod nátlakem [jméno FO]. Svědci vypověděli, že zůstavitelka uváděla, že se jedná o její poslední vůli a že matka žalovaných se o ní vždy starala (viz zejména výpovědi [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]). Sama okolnost, že zůstavitelka byla v době podpisu závěti v péči [jméno FO], nemůže vést bez dalšího k závěru, že závěť podepsala pod jejím nátlakem. V souladu s ustanovením § 574 o. z. je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Pokud jde o zdravotní stav zůstavitelky v době, kdy závěť podepsala, soud vyšel z toho, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že zůstavitelka trpěla četnými somatickými chorobami. Při vyšetření dne 13. 10. 2020 byl u zůstavitelky konstatován (internistou blíže nespecifikovaný) kognitivní deficit. Kognitivní deficit nebyl popsán neurologem. U zůstavitelky docházelo minimálně ke kolísání časové orientace. Byl popsán úbytek bílé a šedé hmoty. Zůstavitelka v předmětnou dobu trpěla minimálně mírnou kognitivní poruchou; z dostupné zdravotnické dokumentace, ani z výpovědi svědků však nebylo možné učinit závěr o tom, že by zůstavitelka trpěla závažnou duševní poruchou, která by vylučovala schopnost posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout. Vzhledem k tomu, že v daném případě nebyla provedeným dokazováním dosažena vysoká míra pravděpodobnosti prokázání, že zůstavitelka jako plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která by ji v daný moment činila neschopnou právně jednat, je třeba vyjít z toho, že zůstavitelky byla v době podpisu závěti schopna právně jednat. Dle soudu tak bylo na místě uzavřít, že je předmětná závěť platná. Jak se podává z výše citovaných závěrů, sama okolnost, že zůstavitel bez souhlasu svého manžela v závěti pořídil o majetku, který spadal do jejich SJM, nevede k závěru o neplatnosti závěti.

54. Žalobci namítali, že výpověď svědkyně [jméno FO] před soudem dne 3. 11. 2022 se zásadně liší od výpovědi před notářkou dne 11. 8. 2021, když před notářkou uváděla, že mezitím, co si povídala se zůstavitelkou, přišel do bytu druhý svědek a právník, který šel s babičkou zpět do pokoje, protože s ní chtěl něco v klidu probrat. Poté byla závěť přečtena a podepsána. Při jednání dne 3. 11. 2022 naopak uváděla, že právník přišel až poté, co byla závěť podepsána. Dle soudu se nejedná o natolik zásadní rozpor, že by bylo možné pokládat výpověď svědkyně [jméno FO] za zcela nevěrohodnou. Svědkyně zdůrazňovala, že už si události zcela přesně nepamatuje (mezi oběma výslechy uplynul více než jeden rok a u soudu byla svědkyně slyšena dva roky po sepsání závěti). Žalobci dále namítali, že svědkyně [jméno FO] při jednání dne 3. 11. 2022 vypověděla, že právník přišel až poté, co byla závěť podepsána, a svědek [jméno FO] při jednání dne 13. 9. 2022 vypověděl, že závěť (v jednom vyhotovení) nejprve podepsal on s druhou svědkyní a poté babička, přičemž advokát podpisu přítomen nebyl, zatímco [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání dne 3. 11. 2022 vypověděl, že závěť podepsala zůstavitelka před ním, a to ve dvojím vyhotovení, listina nebyla nikým jiným podepsaná. Ani tato okolnost nemůže vést dle soudu bez dalšího k závěru o nevěrohodnosti svědků. Skutečnost, zda byl podpis zůstavitelky ověřen před, nebo až poté, co závěť podepsali svědci, není pro posouzení platnosti závěti právně významná. Klíčové je zjištění, že zůstavitelka před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli.

55. S ohledem na vše shora uvedené byla proto žaloba zamítnuta (výrok I.).

56. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšným žalovaným náleží plná náhrada nákladů řízení.

57. Náklady žalovaného 1) se sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 2.500 Kč (z tarifní hodnoty 35.000 Kč), a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z devíti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 2. 8. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast při jednání dne 13. 9. 2022, účast při jednání dne 3. 11. 2022, které přesáhlo 2 hodiny, a účast při jednání dne 15. 6. 2023 dle § 11 odst. 1 g) advokátního tarifu, vyjádření k odvolání žalobců z 16. 8. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, účast při jednání před odvolacím soudem dne 30. 11. 2023 dle § 11 odst. 1 g) advokátního tarifu a účast při jednání dne 23. 7. 2024 dle § 11 odst. 1 g) advokátního tarifu), tj. celkem 25.200 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalovaného 1) soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému 1) nebyly soudem přiznány požadované náklady za úkon spočívající v nahlížení do soudního spisu ve dnech 3. 8. 2022 (od 13:30 do 14:25, kdy měl spis cca 137 stran) a 25. 8. 2022 (od 12:25 do 13:20, kdy byl ke spisu připojen dědický spis). Úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Je třeba nicméně vyjít z toho, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18). Jinak je třeba vyjít z toho, že je studium spisu zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem (§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení (srovnej usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, č. j. 28 Co 186/2022-278). Dle soudu je třeba nahlížení do spisu v daném případě zahrnout do úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení (viz výrok II.).

58. Žalovaná 2) byla v řízení zastoupena opatrovníkem jmenovaným opatrovnickým soudem. Hotové výdaje a odměnu za zastupování (případně též DPH) opatrovníka platí stát (viz § 140 odst. 2 o. s. ř.) O odměně a náhradě hotových výdajů advokáta jako opatrovníka rozhodne opatrovnický soud, který jej do funkce jmenoval (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2022, Cpjn 201/2021, uveřejněné pod číslem 1/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odměna a hotové výdaje opatrovníka nebyly doposud určeny, rozhodl soud jen o základu nároku na náhradu nákladů řízení a o lhůtě k plnění, stanovení jejich výše ponechal až na samostatné usnesení v souladu s ustanovením § 151 odst. 5 o. s. ř. (viz výrok III.).

59. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2) měla nad rámec nákladů na odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného opatrovníka další náklady, rozhodl o nich soud dalším výrokem. Další náklady žalované 2) se sestávají z částky 600 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony po 300 Kč (sepis vyjádření ze dne 22. 6. 2022, účast na jednání dne 3. 11. 2022 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 30. 11. 2023) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 3 o. s. ř. (viz výrok IV.).

60. Soud současně rozhodl i o náhradě nákladů řízení vzniklých státu. Postupoval přitom podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost nahradit státu vzniklé náklady řízení uložil účastníkům podle úspěchu ve věci, tj. k úhradě nákladů státu zavázal neúspěšné žalobce. Státu v řízení vznikly náklady s vyplaceným tlumočným tlumočnici [tituly za jménem] [Anonymizováno] za tlumočení při jednání soudu dne 3. 11. 2022, které jí byly přiznány usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 21 C 68/20-264, ve výši 1.416 Kč. Dále náklady s vyplaceným znalečným znalci [tituly před jménem] [jméno FO] za vypracování znaleckého posudku č. [Anonymizováno], které mu byly přiznány usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 21 C 68/2022-367, ve výši 15.246 Kč (5.000 Kč z této částky bylo uhrazeno z žalobci složené zálohy ve výši 5.000 Kč) a náklady s vyplaceným znalečným témuž znalci za účast při jednání před soudem dne 15. 6. 2023 v částce 2.420 Kč, které mu byly přiznána usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 6. 2023, č. j. 21 C 68/2022-409. Celkem tak státu vznikly náklady ve výši 14.082 Kč (1.416 Kč + 10.246 Kč + 2.420 Kč).

61. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Poučení