21 C 728/2019-97

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro 350 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 8. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 53 800 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 10. 2019 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 8. 2. 2018 do zaplacení, na kterou jí proti žalované měl vzniknout nárok na základě kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2016, prostřednictvím které žalobkyně nabyla od žalované pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [č. p.] - stavba občanského vybavení, v části [obec] [anonymizováno] a pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, vše zapsáno na [list vlastnictví], obec a [katastrální uzemí]. Žalovaná v čl. V odst. 1 kupní smlouvy prohlásila, že na předmětných nemovitostech neváznou ke dni uzavření kupní smlouvy žádné dluhy, nájemní práva, věcná břemena, práva třetích osob nebo jiné právní povinnosti omezující vlastnické právo, které by nebyly patrny z výpisu z katastru nemovitostí či z kupní smlouvy, a že ani neexistují skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva. Podle čl. VII odst. 1 kupní smlouvy platilo, že v případě, že se uvedené prohlášení žalované ukáže jako nepravdivé a žalovaná neprovede nápravu ani v dodatečné lhůtě 60 dní, bude žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu v celkové výši 10 % z celkové kupní ceny za předmětné nemovitosti, která činila 7 000 000 Kč Smluvní pokuta tedy činila 700 000 Kč. Podle čl. VII odst. 1 kupní smlouvy pak platilo, že jedna polovina smluvní pokuty, tj. částka ve výši 350 000 Kč bude náležet žalobkyni jako kupujícímu a druhá polovina realitní kanceláři [právnická osoba] jako zprostředkovateli. Následně však vyšlo najevo, že na předmětných pozemcích je na základě zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích (dále také jen„ zákon o telekomunikacích“) umístěno od roku 1995 telekomunikační vedení [právnická osoba] [anonymizováno], které představuje věcné břemeno váznoucí na předmětných pozemcích zřízené na základě zákona. O existenci věcného břemene žalobkyně informovala žalovanou dopisem ze dne 27. 9. 2017 a vyzvala ji ke zjednání nápravy, to však žalovaná neučinila a existenci věcného břemeno odmítla, proto ji žalobkyně dne 22. 1. 2018 vyzvala k zaplacení sjednané smluvní pokuty. Lhůta k úhradě smluvní pokuty v délce 14 dní od doručení výzvy uplynula dne 7. 2. 2018, žalovaná se tak dostala do prodlení se zaplacením smluvní pokuty dne 8. 2. 2018. Na výzvu k zaplacení smluvní pokuty reagovala žalovaná dopisem ze dne 9. 2. 2018 s tím, že na nemovitostech žádné věcné břemeno [právnická osoba] neexistuje a sjednanou smluvní pokutu odmítla zaplatit. Žalobkyně podala následně proti [právnická osoba] žalobu na odstranění neoprávněné stavby a vyklizení nemovitosti, která byla projednávána u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 279/2018.

2. Žalovaná k žalobě v podání ze dne 11. 11. 2020 (č. l. 52-53 spisu) uvedla, že žaloba je nedůvodná. Učinila nesporným, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byly výše uvedené nemovitosti. Žalovaná žalobkyni informovala, jak o právním tak faktickém stavu nemovitostí, žalobkyně následně prohlásila, že je se stavem nemovitostí seznámena a kupuje je ve stavu, v jakém jsou. Není pravdou, že by na předmětných nemovitostech existovalo věcné břemeno [právnická osoba], neboť [právnická osoba], resp. jejímu právnímu předchůdci nemohlo vzniknout věcné břemeno na budově [č. p.] v k. ú. [obec], neboť v rozporu s ust. § 12 zákona o telekomunikacích nebyl vlastník dotčené nemovitostí uvědomen o umístění telekomunikačního vedení a umístění telekomunikačního vedení nebylo v rozporu s ust. § 17 odst. 1 zákona o telekomunikacích ani s vlastníkem dotčené nemovitosti řádně projednáno. Právní předchůdce [právnická osoba] - tj. [právnická osoba] -, totiž nezískal souhlas stavebního úřadu k umístění telekomunikační sítě do budovy, která byla v roce údajného vzniku věcného břemena ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], přičemž souhlas nelze dovodit ani z [územní rozhodnutí] [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] vydaného [Městský úřad], kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby„ [označení] [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec]“. Právní předchůdce [právnická osoba] také neprojednal umístění telekomunikačního zařízení s tehdejším vlastníkem nemovitosti. Žalovaná byla vlastníkem budovy 16 let a nikdy neudělila souhlas ke zřízení a provozování telekomunikačních zařízení na předmětných nemovitostech. Vzhledem ke skutečnosti, že věcné břemeno neexistuje, nemůže tedy být dán ani nárok na zaplacení požadované částky oprávněný. Při ústním jednání dne 26. 11. 2021 pak žalovaná doplnila, že žalobkyně věděla, že v budově [č. p.], která byla rovněž předmětem kupní smlouvy, je umístěna telefonní ústředna [právnická osoba], přičemž nájemní smlouva ve vztahu k této ústředně byla přílohou kupní smlouvy, kupní smlouva byla sepsána právníkem, který nebyl zástupcem ani jedné ze stran, obě strany měli možnost se s ní řádně seznámit. Pokud žalobkyně měla za to, že existovalo věcné břemeno, mohla kupní smlouvu upravit, to však neučinila. Jak žalobkyně, tak žalovaná v době uzavření kupní smlouvy byly v dobré víře, že předmětné věcné břemeno neexistuje, a to i s ohledem na judikaturu, která existovala v době, kdy byla kupní smlouva uzavírána. Navíc ve sporu u Okresního soudu v Přerově žalobkyně tvrdila, že předmětné věcné břemeno neexistuje. Žalovaná tak měla za to, že kdyby bylo uloženo žalované straně za těchto okolností zaplacení smluvní pokuty, byl by tento výsledek řízení v rozporu s dobrými mravy, a to i s ohledem na skutečnost, že výsledek sporu nemůže záviset na změně judikatury.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že mezi účastníky řízení byla dne 25. 10. 2016 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně nabyla od žalované pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [č. p.] a pozemek parc. [číslo] nacházející se v katastrálním území a obci [obec]. Současně bylo mezi účastníky nesporným, že žalované straně byl doručen dopis právního zástupce žalobkyně z 27. 9. 2017 ke sjednání nápravy ve vztahu k existenci věcného břemene.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 25. 10. 2016 uzavřela žalovaná jako prodávající a žalobkyně jako kupující za účasti realitní kanceláře [právnická osoba], kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [č. p.] - stavba občanského vybavení v části [obec] [anonymizováno] a pozemek parc. [číslo] ostatní plocha. Účastníci si sjednali kupní cenu ve výši 7 000 000 Kč. V čl. V odst. 1 kupní smlouvy žalovaná prohlásila, že na převáděných nemovitých věcech neváznou ke dni uzavření smlouvy žádné dluhy, nájemní práva, věcná břemena, práva třetích osob nebo jiné právní povinnosti omezující vlastnické právo, které by nebyly patrny z výpisu z katastru nemovitostí či z této smlouvy, ani neexistující skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva. V čl. V odst. 2 kupní smlouvy žalobkyně prohlásila, že byla s právním i faktickým stavem nemovitých věcí seznámena a že je kupuje v tom stavu, v jakém se nacházejí. Dle čl. VII odst. 1 písm. a) kupní smlouvy byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy v případě, že by se prohlášení žalované ukázalo jako nepravdivé a žalovaná by neprovedla nápravu ani v dodatečné lhůtě 60 dní. V čl. VII odst. 1 písm. b) si účastníci pro uvedený případ nepravdivého prohlášení sjednali smluvní pokutu ve výši 10 % z celkové kupní ceny, z níž by žalovaná zaplatila jednu polovinu žalobkyni a druhou polovinu realitní kanceláři jako zprostředkovateli (viz kupní smlouva ze dne 25. 10. 2016 A1).

6. V dopisu z 30. 8. 2017, zn. [označení] (A2) sdělila [právnická osoba] právnímu zástupci žalobkyně k jeho žádosti ze dne 11. 7. 2017, že na nemovitostech bylo umístěno v druhé polovině 90. let minulého století komunikační vedení v rámci stavby [označení] [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec] na základě územního rozhodnutí vydaného [Městský úřad] [anonymizována čtyři slova] [obec] dne 24. 08. 1995, [číslo jednací] [číslo], kde je detailně popsána trasa komunikačního vedení v tehdejším areálu [anonymizována dvě slova]. Tehdejší vlastník pozemku tehdy parc. [číslo] v [katastrální uzemí], odpovídajícího předmětným nemovitostem, [obec] vyslovilo souhlas ke vstupu na pozemky a souhlas s uložením přípojného kabelu, který byl rovněž součástí této listiny, a podmínky souhlasu se staly součástí územního rozhodnutí. V době umístění komunikačního vedení před 1. 7. 2000 se práva a povinnosti ve vztahu ke komunikačnímu vedení řídily zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, dle kterého vzniklo osobě, která vybudovala komunikační síť na nemovitosti ve vlastnictví jiné osoby přímo ze zákona právo odpovídající věcnému břemenu váznoucímu na této nemovitosti. Součástí tohoto práva je oprávnění [právnická osoba] jako právního nástupce [právnická osoba], zřizovat a provozovat komunikační vedení na pozemku i oprávnění [právnická osoba] nebo jí oprávněných osob vstupovat na pozemek při projektování, zřizování, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování komunikačního vedení. Plán určující polohu vedení odpovídá situaci schvalované v rámci územního řízení.

7. Dopisem ze dne 27. 9. 2017 vyzvala žalobkyně žalovanou, aby odstranila právní vadu spočívající v umístění telekomunikačního vedení [právnická osoba] na předmětných nemovitostech ve lhůtě 60 dnů s odkazem na prohlášení žalobkyně v čl. V odst. 1 kupní smlouvy o neexistenci věcného břemene nebo jiné skutečnosti omezující vlastnické právo a s odkazem na ujednání v čl. VII odst. 1 kupní smlouvy o nároku na zaplacení smluvní pokuty (viz výzva k provedení nápravy ze dne 27. 9. 2017).

8. Dne 22. 1. 2018 sdělil právní zástupce žalobkyně žalované, že ke dni 22. 1. 2018 žalovaná v rozporu s kupní smlouvou nesjednala nápravu a vyzvala proto žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 350 000 Kč do 14 dní od doručení dopisu (viz výzva k úhradě smluvní pokuty a k poskytnutí slevy z kupní ceny ze dne 22. 1. 2018 A3). Listina byla dána na poštu dne 22. 11. 2018 a doručena žalované dne 24. 1. 2018 (viz dodejka s datem 22. 1. 2018 a datem dodání dne 24. 1. 2018).

9. Dopisem ze dne 9. 2. 2018 žalovaná oznámila žalobkyni, že dotčené nemovitosti nebyly ve druhé polovině devadesátých let součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví [obec], přičemž předmětné věcné břemeno mohlo vzniknout jen za splnění zákonných podmínek, k jejichž splnění v daném případě nedošlo (viz výzva k úhradě smluvní pokuty a poskytnutí slevy z kupní ceny ze dne 9. 2. 2018). Přílohu listiny 2018 tvořila plná moc žalované, kterou udělila zástupkyni žalované [titul] [jméno] [příjmení] dne 26. 06. 2017 ve věci nároku uplatňovaných žalobkyní z titulu kupní smlouvy z 25. 10. 2016.

10. Ve vyjádření o existenci sítě elektronických komunikací z 25. 9. 2017, [číslo jednací] [právnická osoba] konstatovala, že vyjádření bylo podáno k žádosti žadatele [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] (kdy stavebníkem byla žalobkyně) za účelem stavebních úprav bytového domu. Ve vyjádření bylo uvedeno, že ve vyznačeném zájmovém území se nachází síť elektronických komunikací [právnická osoba], nebo její ochranné pásmo, zakreslené v přiloženém výřezu z účelové mapy. Přílohu vyjádření představoval situační výkres obsahující zájmové území určené a vyznačené žadatelem a výřezy účelové mapy. Podle čl. 1 odst. 2 [všeobecné podmínky] společnosti [právnická osoba], při jakékoliv činnosti v blízkosti vedení [označení] je stavebník nebo jím pověřená třetí osoba povinen respektovat ochranné pásmo [označení] tak, aby nedošlo k poškození nebo zamezení přístupu k [označení]. Podle čl. 3 odst. 1 podmínek stavebník nebo jím pověřená osoba je povinen při zahájení jakýchkoliv prací v budovách a jiných objektech, kterými by mohl ohrozit stávající síť elektronických komunikací prokazatelně kontaktovat [anonymizováno] a zajistit u společnosti [právnická osoba] bezpečné odpojení sítě elektronických komunikací. Přílohu vyjádření tvořil situační výkres týkající se zájmového území, na kterém bylo zeleně zakresleno, kudy vede síť elektronických komunikací s tím, že z této listiny vyplývá, že vede přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo].

11. Podle sdělení [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], z 12. 8. 2019 současný pozemek parc. [číslo] vznikl geometrickým plánem, číslo zakreslení [číslo], který z pozemku parc. [číslo] zapsaného k 24. 8. 1995 na [list vlastnictví], vlastník [právnická osoba], dále z části pozemku parc. [číslo] zapsaného k 24. 8. 1995 na [list vlastnictví], vlastník [právnická osoba], a z části pozemku parc. [číslo] zapsaného k 24. 8. 1995 na [list vlastnictví], vlastník [anonymizováno 5 slov] [obec]. Současný pozemek parc. [číslo] vznikl geometrickým plánem č. zakreslení [číslo], a to z části pozemku parc. [číslo] zapsaného k 24. 8. 1995 na [list vlastnictví], vlastník [právnická osoba] a z části pozemku parc. [číslo] zapsaného k 24. 8. 1995 na [list vlastnictví], vlastník [země], [anonymizována čtyři slova] [obec]. Z geometrického plánu [číslo] z 23. 11. 1998 plyne, že pozemek parc. [číslo] vznikl scelením pozemků parc. [číslo] parc. [číslo].

12. Ze spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Z přílohy F spisu geometrického plánu z 26. 05. 2000, [číslo] že pozemek parc. [číslo] vznikl scelením pozemků parc. [číslo] parc. [číslo].

13. Rozsudkem ze dne 12. 8. 2020, č. j. 10 C 279/2018-165, Okresní soud v Přerově rozhodl o návrhu žalované (označené v tomto řízení původní obchodní firmou [právnická osoba]), že [právnická osoba], [IČO] je povinna odstranit na vlastní náklady telekomunikační zařízení (blíže vymezené v situačním výkresu, který tvořilo nedílnou přílohu rozsudku), ve svém vlastnictví umístěné na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [č. p.] - stavba občanského vybavení v části obce Přerov I-Město, v budově [č. p.] stavba občanského vybavení v části [obec] [anonymizováno], a na pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], [katastrálmí pracoviště], k. ú. [obec], a to do 30 dní ode dne právní moi uvedeného rozsudku. Přílohu rozsudku tvořil shodný situační výkres týkající se zájmového území, jako byl situační výkres obsažený ve vyjádření [právnická osoba] ze dne 25. 9. 2017, na kterém bylo zakresleno, kudy vede síť elektronických komunikací s tím, že z této listiny vyplývá, že vede přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] Okresní soud v Přerově vzal za prokázané na základě shodných tvrzení účastníků v uvedeném řízení, že předmětné telekomunikační vedení se nachází na pozemcích parc. [číslo] ve vlastnictví žalované a skutečnost, že pozemek par. [číslo] byl ke dni vydání územního rozhodnutí Stavebního úřadu v [obec] ze dne 24. 8. 1998 [číslo] ve vlastnictví [obec] a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] a. V rámci právního hodnocení Okresní soud v Přerově odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3598/2017 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4161/2018 z 26. 6. 2019. Na základě uvedených rozhodnutí Okresní soud v Přerově dovodil, že:„ ke vzniku zákonného věcného břemene je zapotřebí splnění tří podmínek, a to neprodlené uvědomění dotčených vlastníků či uživatelů, včasné projednání stavby telekomunikačního vedení s dotčenými vlastníky (uživateli) nemovitostí a předchozí souhlas stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení v případě, kdy jsou stavbou dotčeny oprávněné zájmy vlastníků nemovitostí.“ Současně Okresní soud v Přerově odkázal také na ust, § 12 odst. 2 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích podle kterého, je organizace spojů povinna před zahájením výkonu oprávnění zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení neprodleně uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí a ustanovení § 17 odst. 2, 3 uvedeného zákona, ze kterého vyplývá, že organizace spojů je povinna předložit stavebnímu úřadu k vyslovení souhlasu plán určující polohu vedení a stavba telekomunikačního vedení musí být včas projednána s vlastníky dotčených nemovitostí. Vlastníky lze vyrozumět buď přímo nebo prostřednictvím oznámení příslušného obecního úřadu nebo jeho prostřednictvím. Okresní soud v Přerově dovodil, že z žádných provedených důkazů nebylo prokázáno, že stavba telekomunikačního vedení byla s tehdejším vlastníkem (uživatelem) dotčených pozemků řádně projednána a že byla splněna notifikace dle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích. Uvedl také, že:„ Ze shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že nepostačí, nemohl-li vlastník (uživatel) dotčeného pozemku nevědět o zahájení výkonu oprávnění, přičemž na tom nemůže změnit nic ani skutečnost, že o umístění stavby vlastník věděl, avšak nebyl předem uvědomen. Územní rozhodnutí je sice veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 134 o. s. ř., avšak ani z veřejné listiny nelze dle názoru soudu presumovat skutečnosti, které nejsou v tomto rozhodnutí obsaženy, ani z rozhodnutí nevyplývají, tedy že o stavbě byli uvědomeni všichni dotčení vlastníci, popřípadě uživatelé a že stavba s nimi byla i projednána.“ Okresní soud v Přerově tak dospěl k závěru, že [právnická osoba] neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně prokázání splnění všech zákonných podmínek požadovaných pro vznik zákonného věcného břemene ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 a § 17 odst. 2 a 3 zákona o telekomunikacích, a proto jí nemohlo vzniknout zákonné věcné břemeno k telekomunikačnímu zařízení umístěnému na předmětných pozemcích.

14. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 05. 2021, č. j. 69 Co 47/2021-233, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že tímto rozsudkem byl změněn rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 8. 2020, č. j. 10 C 279/2018-65 tak, že byla zamítnuta žaloba, kterou se žalovaná (v uvedeném řízení žalobkyně) domáhala, aby soud uložil žalované [právnická osoba], odstranit na vlastní náklady telekomunikační zařízení, blíže vymezené v situačním výkresu, který tvoří nedílnou přílohu rozsudku, ve svém vlastnictví umístěné na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [č. p.], stavba občanského vybavení v části [obec] [anonymizována dvě slova], v budově [č. p.], stavba občanského vybavení v části obce Přerov I město a na pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrálním pracovištěm Přerov, katastrální území Přerov. Přílohu rozsudku rovněž tvořil situační výkres zájmového území [právnická osoba], ze kterého vyplývá, že předmětné telekomunikační vedení se nachází na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] Krajský soud v Ostravě odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 2498/19 překonávající závěry judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle kterého ke vzniku oprávnění zřídit a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení podle § 12 odst. 1 zákona o telekomunikacích, není třeba splnění notifikační povinnosti s tím, že notifikační povinnost nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení, jednalo se o samostatnou povinnost. Krajský soud v Ostravě měl rovněž za to, že nebyla dána překážka vzniku zákonného věcného břemene, spočívající v tom, že by stavba nebyla projednána s vlastníky dle § 17 odst. 2 a 3 zákona o telekomunikacích, neboť projednání bylo splněno tím, že proběhlo územní řízení na umístění stavby a rozhodnutí o umístění nabylo právní moci, přičemž v rámci tohoto řízení mohou vlastníci uplatňovat své námitky. Krajský soud v Ostravě vycházel také z výsledků správního řízení v tom smyslu, že územní rozhodnutí bylo vydáno a je pravomocné, a i z tohoto hlediska tak došlo ke vzniku zákonného věcného břemene. Z provedeného dokazování, zejména ze spisu Městského úřadu, stavebního úřadu [obec], konkrétně z územního rozhodnutí z 24. 8. 1995 [číslo] [číslo jednací] [číslo] na umístění stavby„ [označení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec]“, které nabylo právní moci 28. 09. 1995, pak podle Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že bylo vydáno územní rozhodnutí na telekomunikačním vedení a z popisu trasy vedení, podle kterého trasa pro [anonymizováno] pokračuje protlakem pod zmíněnou silnicí ke strojírnám, odtud pokračuje dále v těsném souběhu se stávajícím [anonymizováno] do areálu [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], až do kabelové šachty kabelovodu za [anonymizováno], zbývající část trasy vede kabelovodem do kabelové komory [anonymizováno], kde budou trubky a kabely ukončeny, je třeba dovodit, že vedení bylo umístěno v areálu [anonymizována dvě slova], a že vedení, které žalovaná (v uvedeném řízení žalobkyně) žádala odstranit, bylo vedením umístěným na základě uvedeného územního rozhodnutí. Vedení územního rozhodnutí mělo končit u administrativní budovy, čemuž odpovídal i plánek vedení obsažený v příloze rozsudku. Z popisu trasy vedení tak bylo nutné dovodit, že na základě územního rozhodnutí bylo umístěno právě to vedení, které žalovaná (v uvedeném řízení žalobkyně) žádala odstranit. Vzniklo tedy zákonné věcné břemeno dle § 12 odst. 1 zákona o telekomunikacích, nacházející se na pozemku žalované (v uvedeném řízení žalobkyně) a na základě tohoto práva se žalovaná nemohla domáhat jeho odstranění.

15. Z územního [rozhočnutí č.] [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] [obec], ze dne 24. 08. 1995, [číslo jednací] [číslo], soud zjistil, že [právnická osoba], dne 3. 7. 1995 podala návrh na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby [označení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [obec], návrhu bylo vyhověno, umístění stavby bylo zakresleno na situačním výkresu. V popisu trasy bylo uvedeno, že kabelová trasa vychází z [anonymizováno] v [obec] a mimo jiné pod železničním podjezdem pokračuje v místní komunikaci, za podjezdem přechází do chodníku a v něm pokračuje dále podél místní komunikace, trasa podél místní komunikace křižuje železniční vlečku do [označení] a [označení] a směřuje dále podél místní komunikace zahrádkářskou kolonií k silnici [anonymizováno] u [anonymizována dvě slova], trasa pro [anonymizováno] pokračuje protlakem pod zmíněnou silnicí ke strojírnám, odtud pokračuje dále v těsném souběhu se stávajícím [anonymizováno] do areálu [anonymizováno] až do kabelové šachty kabelovodů za administrativní budovou. Zbývající část trasy vede kabelovodem do kabelové komory v administrativní budově, kde budou trubky a kabel ukončeny. Rozhodnutí obsahovalo podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby, přičemž v něm byly stanoveny i povinnosti [stát. instituce], [odbor] [anonymizována dvě slova], jako vlastníku pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. V rozhodnutí bylo také konstatováno, že silnice [anonymizováno] se nachází u [anonymizována dvě slova]. Rozhodnutí bylo vyvěšeno 25. 08. 1995 a sejmuto 11. 09. 1995 a obsahovalo i přílohu zakreslení trasy telekomunikačního vedení. 16. [stát. instituce], [odbor] [anonymizováno 5 slov] ve vyjádření z 15. 04. 2019, [číslo] uvedl, že [územní rozhodnutí] [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 24. 08. 1995, [číslo jednací] [číslo], nabylo právní moci 28. 09. 1995.

17. Ke dni 1. 6. 2001 vlastnila pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] žalovaná (viz výpis z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] ke dni 1. 6. 2001 a potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne 12. 12. 2000).

18. Současným vlastníkem pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] je, a to na základě kupní smlouvy z 25. 10. 2016 s právními účinky zápisu k 26. 10. 2016 žalobkyně (vit výpis z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], ke dni 23. 11. 2016.

19. Dne 7. 8. 1995 vydal [stát. instituce], [odbor] [anonymizována dvě slova] souhlas ke vstupu na pozemky s uložením přípojného kabelu, ze kterého vyplývá, že, souhlasí i s uložením přípojného kabelu, které jsou v majetku [obec], mimo jiné i na pozemku pacr. [číslo] v k. ú. [obec]. 20. [obec] podalo dne 3. 1. 1996 návrh na zápis pozemků, včetně pozemku parc. [číslo] jež přešly do majetku města, do katastru nemovitostí, mimo jiné pozemku p. [číslo] katastru nemovitostí ze dne 2. 1. 1996 21. Ze směnné smlouvy uzavřené dne 1. 2. 1996 mezi [obec] a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] vyplynulo, že [obec] bylo ke dni uzavření směnné smlouvy vlastníkem mj. pozemku [parcelní číslo], který dalo směnou [právnická osoba] mimo jiné pozemek parc. [číslo].

22. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu. Předmětné nemovitosti prodala žalované žalobkyně na základe kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2016, žalovaná v čl. V odst. 1 kupní smlouvy prohlásila, že na předmětných nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, ani neexistují jiné skutečnosti omezující vlastnické právo žalované, v čl. VII odst. 1 uvedené kupní smlouvy bylo sjednáno, že pokud toto prohlášení bude nepravdivé, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu, přičemž z obsahu kupní smlouvy vyplynulo, že její výše ve vztahu k žalované činí 350 000 Kč. Na předmětných nemovitostech se nachází telekomunikační vedení [právnická osoba], které na ně bylo umístěno na základě územního rozhodnutí Městského úřadu - stavebního úřadu [obec] ze dne 24. 8. 1995, [číslo]. Telekomunikační vedení bylo konkrétně umístěno v areálu [anonymizována dvě slova], jak vyplynulo z popisu trasy telekomunikačního vedení obsaženém v územním rozhodnutí. Jednalo se o telekomunikační vedení umístěné na současných pozemcích žalované (viz přípis Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [katastrální pracoviště] ze dne 12. 8. 2019, podle kterého pozemek parc. [číslo] vznikl z pozemku parc. [číslo] (vlastník [právnická osoba]), z části pozemku parc. [číslo] (vlastník [právnická osoba]) a z části pozemku parc. [číslo] (vlastník [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), jak plyne z geometrického plánu [číslo]. Pozemek parc. [číslo] pak vznikl z části pozemku parc. [číslo] (vlastník [právnická osoba]) a z části pozemku parc. [číslo] (vlastník [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), jak plyne z geometrického plánu [číslo]. Pozemek parc. [číslo] byl ke dni vydání územního rozhodnutí Stavebního úřadu v [obec] ze dne 24. 8. 1998 [číslo] ve vlastnictví [územní celek] a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] stanoví ve svých všeobecných obchodních podmínkách [anonymizováno] omezující podmínky pro případnou stavební činnost na pozemcích, kde se nachází sít elektronických komunikací. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke sjednání nápravy týkající se telekomunikačního výzvou z 27. 9. 2017, žalovaná nápravu nesjednala, výzvou ze dne 22. 1. 2018, které byla 24. 1. 2018 doručena žalované, byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě smluvní pokuty ve výši 350 000 Kč.

23. Dle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen („o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

24. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

25. Dle ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

26. Dle ust. § 159a odst. 1 věty prvé o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

27. Dle ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích organizacím spojů přísluší oprávnění zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů.

28. Dle ust. § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích organizace spojů je povinna před zahájením výkonu oprávnění podle předchozího odstavce neprodleně uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí. Dojde-li mezi vlastníky nebo uživateli dotčených nemovitostí a organizací spojů ke sporu o rozsahu oprávnění, předloží organizace spojů spor k rozhodnutí stavebnímu úřadu. Dle ust. § 12 odst. 3 uvedeného zákona oprávnění podle odstavce 1 jsou věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisují se do evidence nemovitostí.

29. Dle ust. § 17 odst. 1 zákona o telekomunikacích stavby nadzemních i podzemních vedení jednotné telekomunikační sítě včetně opěrných a vytyčovacích bodů nevyžadují stavebního povolení podle zákona o stavebním řádu. Dle ust. § 17 odst. 2 tohoto zákona při stavbách telekomunikačních vedení podle odstavce 1 předloží organizace spojů (investor) stavebnímu úřadu k vyslovení souhlasu plán určující polohu vedení. Tento plán není třeba stavebnímu úřadu předkládat v případech stanovených prováděcími předpisy, zejména není-li stavbou dotčen obecný zájem nebo oprávněné zájmy vlastníků nebo uživatelů nemovitostí. Dle ust. § 17 odst. 3 zákona stavby telekomunikačních vedení musí být včas projednány s vlastníky dotčených nemovitostí; vlastníky lze vyrozumět buď přímo nebo oznámením u příslušného místního národního výboru, popřípadě jeho prostřednictvím.

30. V usnesení ze dne 17. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 2498/19-2 Ústavní soud uvedl, že:„ V posuzované věci je právně významná dikce § 12 zákona o telekomunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2000. Podle odst. 1 přísluší ve veřejném zájmu organizacím spojů vymezená oprávnění, zejména zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech nadzemní a podzemní telekomunikační vedení, přičemž před zahájením výkonu oprávnění podle tohoto odstavce je organizace spojů povinna neprodleně uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí (odst. 2). S použitím obecně teoretických východisek (bod 28.) je zřejmé, že notifikační povinnost podle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení, byla samostatnou povinností této organizace patřící do obsahu právního vztahu mezi ní a vlastníkem dotčené nemovitosti (pozn. obsahem tohoto právního vztahu byla (a s ohledem na přechodná ustanovení navazujících předpisů stále zůstává) množina subjektivních práv a subjektivních povinností, např. právo na náhradu, právo provést smýcení atd.). Založily-li obecné soudy svoje rozhodnutí na názoru, že ke vzniku oprávnění zřídit a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení podle § 12 odst. 1 telekomunikačního zákona je třeba splnění notifikační povinnosti (str. 8 a 9 odůvodnění rozsudku krajského soudu, str. 5 a 6 odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu), dopustily se s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzované věci nepřípustné libovůle spočívající ve výkladu nerespektujícím jednoznačně znějící právní normu, čímž porušily stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny“ Ústavní soud [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] s tímto závěrem vyslovil nesouhlas, kdy mj. uvedl že:„ ...právním předpisem založená míra možnosti chování oprávněného subjektu - organizace spojů je zcela v nepoměru k tímto předpisem stanovené míře nutnosti chování vlastníka pozemku jako povinného subjektu (jak vyplývá z bodu 29.). Podmínkou vzniku takového veřejnoprávního oprávnění přitom není ani povinnost organizace spojů uvědomit předem vlastníka nebo uživatele dotčených nemovitostí o zřízení či provozování telekomunikačních zařízení na cizích nemovitostech (bod 30.)“ 31. V rámci právního posouzení soud dospěl k následujícím závěrům. Aby žalobkyně byla v projednávané věci na zaplacení smluvní pokuty úspěšná, musela prokázat, že na předmětných pozemcích vázlo ke dni uzavření kupní smlouvy věcné břemeno spočívající v umístění telekomunikačního vedení [právnická osoba] (o této skutečnosti byla žalobkyně poučena při ústním jednání dne 26. 11. 2021). Žalovaná v tomto řízení nebyla účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 279/2018, soud byl proto povinen si otázku existence věcného břemena na nemovitostech zakoupených žalobkyní posoudit sám (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). V uvedeném směru nicméně soud vycházel (ve smyslu ust. § 135 odst. 2 o. s. ř.) z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 5. 2021, č. j. 69 Co 47/2021-233, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2021, podle kterého věcné břemeno umístění telekomunikačního vedení na předmětných nemovitostech platně vzniklo. Zdejší soud neshledal žádný důvod se od závěrů Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci jakkoli odchýlit. Při posouzení otázky vzniku věcného břemene tedy i zdejší soud vycházel z usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2021, č. j. III. ÚS 2498/19-2, podle kterého notifikační povinnost podle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích nebyla podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení. Jednalo se samostatnou povinností této organizace patřící do obsahu právního vztahu mezi ní a vlastníkem dotčené nemovitosti. Uvedené rozhodnutí totiž překonalo předchozí judikaturu Nejvyššího soudu ČR, na kterou odkazoval Okresní soud v Přerově ve věci sp. zn. 10 C 279/2018, a to rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, podle kterého jestliže organizace spojů neprojednala s vlastníky nebo uživateli dotčených nemovitostí stavbu telekomunikačního vedení, ani je na ni neupozornila, nemohlo jí platně vzniknout oprávnění takové telekomunikační vedení zřídit ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona o telekomunikacích. Současně citované usnesení Ústavního soudu překonalo také usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3598/2017, podle kterého zákon o telekomunikacích sice umožnil zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační zařízení (§ 12 odst. 1), zároveň však vznik takového oprávnění podmínil včasným (před zahájením výkonu oprávnění) uvědoměním vlastníků nebo uživatelů dotčených nemovitostí (§ 12 odst. 2), stejně tak jako zmíněné usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2021 překonalo i dřívější usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4161/2018, podle kterého zákon o telekomunikacích sice umožnil zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační zařízení (§ 12 odst. 1), zároveň však vznik takového oprávnění podmínil včasným (před zahájením výkonu oprávnění) uvědoměním vlastníků nebo uživatelů dotčených nemovitostí (§ 12 odst. 2). Závěr usnesení Ústavního soudu byl takový, že notifikační povinnost podle § 12 odst. 2 zákona o telekomunikacích byla pouze samostatnou povinností organizace spojů patřící do obsahu právního vztahu mezi ní a vlastníkem dotčené nemovitosti, nikoli podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení.

32. Stejně jako Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, pak zdejší soud dospěl také k závěru, že podmínce stanovené v ust. § 17 odst. 3 zákona o telekomunikacích, tj., že stavby telekomunikačních vedení musí být včas projednány s vlastníky dotčených nemovitostí, kdy vlastníky lze vyrozumět buď přímo nebo oznámením u příslušného místního národního výboru, popřípadě jeho prostřednictvím bylo učiněno za dost tím, že o umístění stavby bylo pravomocně rozhodnuto na základě územního řízení stavebního úřadu Metského úřadu v [obec] (územní rozhodnutí ze dne 24. 8. 1995, [číslo jednací], [číslo jednací]). Na základě uvedeného územního rozhodnutí tak vzniklo zákonné věcné břemeno dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o telekomunikacích.

33. Z provedeného dokazování, konkrétně z popisu trasy telekomunikačního vedení obsažené v územním rozhodnutí ze dne 24. 8. 1995 pak vyplynulo, že telekomunikační vedení bylo umístěno v areálu [anonymizována dvě slova]. Skutečnost, že se jednalo o telekomunikační vedení umístěné na současných pozemcích žalované, pak vyplynulo z přípisu Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [katastrální pracoviště] ze dne 12. 8. 2019, podle kterého pozemek parc. [číslo] vznikl z pozemku parc. [číslo] (vlastník [právnická osoba]), z části pozemku parc. [číslo] (vlastník [právnická osoba]) a z části pozemku parc. [číslo] (vlastník [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) (viz geometrický plán [číslo]). Pozemek parc. [číslo] pak vznikl z části pozemku parc. [číslo] (vlastník [právnická osoba]) a z části pozemku parc. [číslo] (vlastník [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) (viz geometrický plán [číslo]).

34. Vzhledem ke skutečnosti, že na nemovitostech, které žalobkyně koupila od žalované, vázne věcné břemeno umístění telekomunikačního vedení, prohlášení žalované obsažené v článku V odst. 1 kupní smlouvy tedy bylo nepravdivé a žalované tak vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty podle článku VII odst. 1 kupní smlouvy.

35. Navíc v čl. V odst. 1 kupní smlouvy žalovaná prohlásila, že si není vědoma skutečnosti, že by na pozemcích vázlo věcné břemeno, ale také, že neexistují ani jiné skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva žalobkyně. V řízení bylo jednak prokázáno, že na předmětných pozemcích se nachází telekomunikační vedení [právnická osoba], které ne předmětných pozemcích vázne coby věcné břemeno. I kdyby však umístění telekomunikačního vedené na pozemcích žalobkyně nemělo podobu věcného břemene, znamená tak jako tak umístění telekomunikačního vedení na pozemcích žalobkyně minimálně faktické omezení jejího vlastnického práva (čl. V odst. 1 kupní smlouvy) spočívající ve stanovení omezujících podmínek při plánované stavební činnosti, jak vyplývá ze [VOP] [právnická osoba] Prohlášení žalované se tedy ukázalo jako objektivně nepravdivé (čl. VII odst. 1 kupní smlouvy„ pokud se ukáže prohlášení, jako nepravdivé“). Námitka žalované, že v kupní smlouvě žalobkyně prohlásila, že je seznámena s faktickým i právním stavem nemovitostí a že žalobkyně věděla, že v budově je umístěna telefonní ústředna tak nemůže obstát, neboť vědomost nebo nevědomost žalobkyně o existenci telefonní ústředny, nemohla mít vliv na faktickou nepravdivost prohlášení žalované.

36. Rovněž neobstojí ani námitka žalované, že uložení zaplacení smluvní pokuty žalované by bylo v rozporu s dobrými mravy, protože jak žalobkyně, tak žalovaná v době uzavření kupní smlouvy byly v dobré víře, že předmětné věcné břemeno neexistuje, a to i s ohledem na judikaturu, která existovala v době, kdy byla uzavírána kupní smlouva a že ve sporu u Okresního soudu v Přerově žalobkyně tvrdila, že předmětné věcné břemeno neexistuje. Dle názoru soudu bylo povinností žalované coby prodávajícího, pokud věděla, že je v budově telefonní ústředna, aby před prodejem pozemků zjistila, jaký je skutečný stav věcí a jaká práva případně povinnosti jsou s touto skutečností spojena. Dle názoru soudu to měla být prodávající, kde měl před prodejem předmětných nemovitostí zjišťovat, zda v souvislosti s umístěním telefonní ústředny nejsou spojena faktická omezení vlastnického práva a nelze v této souvislosti tvrdit, že věcné břemeno měla do kupní smlouvy začleňovat žalobkyně, jak namítala žalovaná. Žalobkyně byla přece kupující. Z logiky věci naopak uvedená povinnost stíhala žalovanou coby prodávajícího (viz také § 2095, 2099 odst. 1 ve spojení s ust. § 2131 o. z.).

37. Uložení zaplacení smluvní pokuty pak nezakládá rozpor s dobrými mravy ani za situace, že došlo ke změně judikatury ve vztahu k podmínkám vzniku zákonného věcného břemenem tzn., že nyní je zastáván názor, že notifikační povinnost dle § 12 odst. 1 zákona o telekomunikacích není podmínkou vzniku zmíněného věcného břemene, neboť, jak již bylo řečeno v čl. V odst. 1 kupní smlouvy, žalovaná coby prodávající prohlásila, že neexistují ani jiné skutečnosti, které by mohly vést k omezení vlastnického práva žalobkyně, fakticky se však na předmětných nemovitostech nachází telekomunikační vedení [právnická osoba], které znamená omezení vlastnického práva žalobkyně při výkonu vlastnického práva realizováním stavební činnosti. Uvedenou skutečnost (existenci skutečnosti, která by mohla vést k omezení vlastnického práva) také zmínil právní zástupce žalobkyně ve výzvě ke zjednání nápravy ze dne 27. 9. 2017 a ve výzvě k uhrazení smluvní pokuty. Stejná argumentace se pak vtahuje i k námitce žalované, že kupní smlouva měla být sepsána právníkem, který nebyl zástupcem ani jedné ze stran.

38. Z tvrzení žalované vyplynulo, že nesjednala nápravu ve sjednané 60 denní lhůtě, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 350 000 Kč (čl. VII odst. 1 kupní smlouvy) ve smyslu ust. § 2048 o. z. i na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 8. 2. 2018, tj. po marném uplynutí čtrnáctidenní lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení smluvní pokuty, která byla žalované odeslána dne 22. 1. 2021 a doručena dne 24. 1. 2018. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud žalobě vyhověl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 350 000 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 000 Kč ve výši 6 300 Kč.