21 C 76/2023 - 204

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyň: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] / [Anonymizováno], [Anonymizováno] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] c) [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozená dne [Anonymizováno][Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 3/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o určení dědického práva, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně a), b) a c) jsou dědičkami z prosté alografní závěti zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého [datum], naposledy bytem [adresa], ze dne 15. 7. 2020, se zamítá.

II. Žalobkyně a), b) a c) jsou povinny zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23.716 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně a) se žalobou podanou dne 21. 2. 2023 domáhala určení, že je dědičkou z prosté allografní závěti zůstavitele [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], naposledy bytem [adresa], ze dne 15. 7. 2020. Tvrdila, že podání žaloby jí bylo uloženo usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 12. 2022, č. j. [spisová značka]. V daném případě se jedná o prostou allografní závěť. Zůstavitel je osobně na listině podepsán. Závěť podepsali dva svědci, a to pan [jméno FO] a paní [jméno FO]. Z výslechu svědkyně paní [jméno FO] ze dne 18. 2. 2021 vyplynulo, že „Listinu podepsal [jméno FO] jako první, [jméno FO] seděl na sedačce, druhý podepisoval [jméno FO] a potom já.“ Jak dále vyplývá z výslechu svědka pana [jméno FO] ze dne 28. 4.2021, soud prvého stupně nikterak konkrétní postup při podpisu závěti pozůstalého ze dne 15. 7.2020 u tohoto svědka již nezjišťoval, tedy nejspíše měl splnění zákonných podmínek pro sepis allografní závěti za prokázaný výslechem svědkyně paní [jméno FO] ze dne 18. 2.2021. Není důvod zpochybňovat pravost podpisu zůstavitele, když tuto prokazují i výslechy svědků. V této souvislosti odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1163/2013. Dále odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1983, sp. zn. 4 Cz 82/82 a na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1934/2012. Svědci závěti zcela přirozeným způsobem popsali a vypověděli způsob, jak došlo k podpisu allografní závěti, oba se ve svých svědeckých výpovědích v podstatných rysech shodují a není důvodu pochybovat o pravosti závěti. Ze strany závětních dědiců došlo k předložení závěti, o jejíž pravosti a platnosti nepanují pochyby. Nesouhlasila-li by s výše uvedeným žalovaná, je na ní, aby pravost či platnost závěti napadala. Allografní závěť je zcela legitimní způsob, kterým může zůstavitel pořídit o svém majetku a mělo by na něj být nahlíženo stejně jako na jakoukoliv jinou holografní závěť, potažmo jinou soukromou listinu. Žalobkyně a) udržovala se zůstavitelem pravidelný kontakt a vzájemně měli velmi vřelý vztah, o čemž ve své podstatě svědčí již jen samotný fakt, že žalobkyně a) žila ve stejné obci jako zůstavitel, doslova „pár kroků“ od sebe. Byli v pravidelném kontaktu, nemoc zůstavitele žalobkyně a) velmi intenzivně prožívala. Žalobkyně a) se také v nemoci snažila zůstaviteli velmi intenzivně pomáhat, vyhledávala způsoby možné experimentální léčby, když na typ karcinomu zůstavitele v České republice neexistovaly. Když byla možnost propuštění zůstavitele z nemocnice, byla to právě žalobkyně a), která jela do Českých Budějovic pro kyslíkový přístroj do tamějšího zásobovacího skladu, protože nikde v okolí nebyl. Tvrzení žalované o tom, že zůstavitel měl ve svých záležitostech vždy pořádek, je zcela nepravdivé, když přímo opak byl pravdou a zejména žalobkyně a) musela po smrti zůstavitele třídit a procházet jeho dokumenty, když jejich „archivace“ a třídění ze strany zůstavitele v podstatě neexistovala. Skutečnost, že zůstavitel neměl s žalovanou hovořit o obsahu závěti, kterou měl v úmyslu pořídit, je ve zjevném rozporu s faktickým stavem věci, když právě sepis závěti zcela koresponduje s tím, že zůstavitel s žalovanou uzavřel smlouvu o zřeknutí se dědického práva. Již jen z tohoto kroku je zcela zřejmé, že zůstavitel neměl v úmyslu, aby žalovaná dědila dle zákonné úpravy, ale tak, aby bylo její dědické právo naplněno ještě za života zůstavitele a tento mohl okruh pozůstalých určit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pokud by vztahy mezi zůstavitelem a žalovanou byly tak idylické, jak bylo v dědickém řízení žalovanou proklamováno, pak by nepochybně nedošlo k tomu, že zůstavitel nechal vyhotovit notářský zápis [tituly před jménem] [jméno FO], sp. zn.: [Anonymizováno] ze dne [datum], který obsahuje smlouvu o zřeknutí se dědického práva, a to právě ve vztahu k žalované, ve spojení s notářským zápisem [tituly před jménem] [jméno FO], sp. zn.: [Anonymizováno] ze dne [datum]. Jak je také zřejmé z okolností, za nichž zůstavitel zemřel, je nepochybné, že sepsání závěti pro zůstavitele představovalo významný úkon zcela korespondující s tím, jak si přál, aby s jeho majetkem bylo v budoucnu naloženo. Také výše specifikované uzavření smlouvy o zřeknutí se dědického práva nade vši pochybnost potvrzuje, že zůstavitel měl v úmyslu zahrnout do dědictví právě žalobkyni a). Existence naléhavého právního zájmu na určení, že žalobkyně a) je dědičkou z prosté allografní závěti zůstavitele je dán samotnou podstatou dědického řízení, když je třeba vymezit účastníky řízení o dědictví po zůstaviteli, neboť je zde spor o dědické právo, resp. o dědictví ze zákona a dědictví ze závěti.

2. Žalobkyně b) se žalobou podanou dne 22. 2. 2023 domáhala určení, že je dědičkou z prosté allografní závěti zůstavitele ze dne 15. 7. 2020. Tvrdila, že v pozůstalostním řízení bylo zjištěno, že dědičkami ze zákona po zůstaviteli v I. dědické třídě je 1) manželka zůstavitele – [Jméno zainteresované osoby 1/0] - žalobkyně b) - a 2) dcera zůstavitele z prvního manželství - žalovaná. Na základě šetření notářky vyplynulo, že zůstavitel sepsal dne 10. 9. 2020, krátce před smrtí, u notářky [tituly před jménem] [jméno FO], notářský zápis [Anonymizováno] zachycující jeho vůli vyplatit žalované za zřeknutí se svého dědického práva částku 5.000.000 Kč. Notářský zápis byl sepisován jako dohoda mezi zůstavitelem a žalovanou, která dle tohoto notářského zápisu prohlašuje, že se zříká svého dědického práva po zůstaviteli, a to i ve vztahu ke svým potomkům. Zřeknutí se vztahuje i na povinný díl. Zůstavitel toto zřeknutí se dědického práva bez výhrad přijal. Za toto zřeknutí se dědického práva se zůstavitel zavázal vyplatit žalované finanční kompenzaci ve výši 5.000.000 Kč, a to nejpozději do 25. 9. 2020. Žalovaná nebyla dne 10. 9. 2020 sepisu přítomna a dostavila se k uzavření dohody až dne 22. 9. 2020. Toho dne bylo v sepisu notářského zápisu pokračováno a žalovaná v tomto pokračování prohlásila, že si přečetla notářský zápis sepsaný dne 10. 9. 2020, a po jeho přečtení prohlásila, že ke smlouvě o zřeknutí se dědictví přistupuje a bere na sebe veškerá práva a povinnosti z této smlouvy pro ni plynoucí. Dané jednání žalované je evidované jako pokračování v notářském zápise a nese sp. zn. [Anonymizováno]. Zůstavitel zanechal závěť datovanou dne 15. 7. 2020, v níž dědičkami ustanovil žalobkyni b) - manželku, která měla zdědit 40 % majetku zůstavitele, dále žalobkyni c) – dceru žalobkyně b), která měla zdědit 35 % majetku, a žalobkyni a) - vnučku žalobkyně b), která měla zdědit 25 % majetku. Předložená závěť byla sepsána na stroji (počítači), datována dnem 15. 7. 2020 a podepsána zůstavitelem a dvěma svědky, a to [jméno FO] a [jméno FO]. Tito svědci přímo v listině, tj. v závěti potvrdili, že zůstavitel před nimi tuto závěť podepsal a prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. O závěti se dědicové dozvěděli až od svědka [jméno FO], který listinu předal žalobkyni c), a ta ji následně dne 4. 2. 2021 předala pověřené notářce. Notářka přezkoumala předloženou závěť a v protokolu ze dne 4. 2. 2021 konstatovala, že v závěti nebylo nic vymazáváno ani opraveno a nebyla v ní zjištěna žádná jiná formální ani věcná závada. Dále v protokolu notářka uvedla, že závěť nebyla napsaná rukou zůstavitele, je pouze podepsaná, ale není zatím najisto dáno, že to byl zůstavitel. U jednání dne 18. 2. 2021 se notářka dotázala žalobkyně c), jak to bylo se závětí, kterou předložila. Notářka se dotazovala, proč svědek o závěti řekl rodině až 4 měsíce po smrti zůstavitele, a dále se dotázala, zda může žalobkyně c) prokázat, že se jedná o podpis zůstavitele. Notářka k přezkoumání dané závěti předvolala podepsané svědky [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] dne 18. 2. 2021 vysvětlila okolnosti sepisu závěti a podpisů přítomných. Dne 28. 4. 2021 byl slyšen svědek [jméno FO], který vypověděl, jak došlo k sepisu závěti, přičemž konkrétní otázky, zda došlo k přečtení závěti a co k tomu zůstavitel uvedl, nebyly svědkovi notářkou položeny. Usnesením ze dne 18. 12. 2022 notářka odkázala k podání žaloby na určení dědického dědičky ze závěti. Žalobkyně b) je dědičkou jak ze zákona, tak ze závěti. Ačkoli jako dědička ze zákona by zdědila 50 % pozůstalosti, zatímco ze závěti pouze 40 % pozůstalosti, je připravena ctít poslední vůli svého manžela, s nímž prožila 50 krásných let. Ačkoli se jedná o závěť psanou na počítači, byla zůstavitelem vlastnoručně podepsána a zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Zůstavitel ve formě veřejné listiny – notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne [datum], [Anonymizováno], měl v úmyslu zajistit, aby se jeho dcera – žalovaná – nestala dědičkou jeho jmění s tím, že jí namísto toho vyplatí finanční kompenzaci ve výši 5.000.000 Kč. Notářský zápis zachycující dohodu zůstavitele a žalované byl sepsán postupně, nikoli jeden den, kdy k této dohodě žalovaná přistoupila až dne 22. 9. 2020, tedy v době, kdy již zůstavitel nežil, avšak žalovaná o tom věděla a finanční částku 5.000.000 Kč v hotovosti přijala. Je tedy potřeba respektovat vůli zůstavitele na vypořádání žalované částkou 5.000.000 Kč. Pokud by měl zůstavitel v úmyslu ponechat žalovanou mezi dědičkami, nesepisoval by předmětný notářský zápis. Závěť i notářský zápis spolu zcela korespondují a fungují dohromady jako celek. Žalobkyni b) není jasné, proč žalovaná nejprve souhlasila s vypořádáním částkou 5.000.000 Kč v podobě zřeknutí se dědického práva, a nyní vůli zůstavitele i svoji vlastní zpochybňuje. Co se týče způsobu výslechu svědků před notářkou, jakož i způsobu interpretace a následné protokolace výpovědí svědků, k tomu má žalobkyně výhrady. Protokolace nebyla doslovná a probíhala tak, že notářka nechala zapsat jen ty skutečnosti, které považovala za podstatné a které z výpovědí pochopila, aniž byly takto řečeny. U svědka [jméno FO] úplně chybí podrobnější dotazy k okolnostem sepisu a prohlášení zůstavitele. Notářka vůbec nezjišťovala, jakým způsobem zůstavitel projevil, že se jednalo o jeho poslední vůli. Z protokolů o výsleších svědků před notářkou nelze jako z důkazu vycházet. Zůstavitel se se svojí dcerou stýkal sporadicky. Rodinné vztahy s žalovanou nebyly dobré. Okolnosti sepisu závěti nejsou nikterak podezřelé. To, že závětí jsou obmyšleny právě žalobkyně, je logickým vyústěním životní cesty zůstavitele, kdy právě tyto ženy se zůstavitelem žily v těsné blízkosti v harmonických rodinných vztazích. To se projevilo mimo jiné tím, že ještě za svého života obdaroval svoji nevlastní vnučku žalobkyni a), kterou bral jako svou vlastní, stejně jako bral jako svou vlastní žalobkyni c), kterou s žalobkyní b) vychovával. Ve věci je dán naléhavý právní zájem na určení, že žalobkyně je dědičkou z prosté allografní závěti zůstavitele, když v dědickém řízení je třeba vymezit účastníky řízení o dědictví po zůstaviteli, neboť je zde spor o dědické právo, resp. o dědictví ze zákona a dědictví ze závěti.

3. Žalobkyně c) se žalobou podanou dne 3. 3. 2023 domáhala určení, že je dědičkou z prosté allografní závěti zůstavitele ze dne 15. 7. 2020. Tvrdila, že jí bylo usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 12. 2022, č. j. [spisová značka], uloženo podat žalobu na určení, že je dědičkou ze závěti. Notářka obdržela dne 4. 2. 2021 od žalobkyně c) závěť. Neúplným výslechem svědků notářka nezjistila žádné skutečnosti, které by jí umožnily učinit závěr o tom, že nejsou naplněny požadavky § 1534 o z. Notářka se ani jednoho ze svědků přímo či nepřímo nezeptala na nejdůležitější věc - zda zůstavitel při pořízení závěti prohlásil, že listina, kterou podepisují, je jeho vůlí. Už z prohlášení svědků na samotné závěti nepochybně plyne, že oba věděli, že zůstavitel touto listinou projevuje svou poslední vůli a stejně tak, že oba svědci z projevu zůstavitele nepochybně věděli, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svou poslední vůli. [jméno FO] závěť osobně přepisovala na počítači a znala tak nutně i celý její obsah. U svědka [jméno FO] si pak nelze představit, že po 30 leté obchodní spolupráci, ale zejména osobní a rodinné známosti se zůstavitelem, který se rozhodl právě u něj uložit svou závěť, by mu zůstavitel nesdělil ničeho o tom, že se jedná o závěť, která obsahuje jeho poslední vůli a došlo by pouze k jejímu předložení, podpisu panem [jméno FO] a uložení do jeho sejfu bez jakýchkoli projevů zůstavitele. Notářka se při výslechu svědků v průběhu dědického řízení zaměřila pouze na zjištění výslovných projevů zůstavitele, a to ještě nedostatečně a jen u jednoho ze svědků. Žalovaná byla již před smrtí zůstavitele jako jeho jediný potomek spravena o tom, že nemá dědit ze zákona a nemá jí připadnout ani povinný díl a za tím účelem se jednak dostavila k podpisu pokračujícího notářského zápisu sepsaného jménem [tituly před jménem] [jméno FO], notářky v [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], notářským kandidátem dne [datum], [adresa], ve kterém přistoupila ke smlouvě o zřeknutí se dědictví v notářském zápisu ze dne [datum], [adresa] a bere na sebe veškerá práva a povinnosti z ní plynoucí. Přesto, že tato dohoda platně nevznikla, neboť žalovaná k ní přistoupila až dva dny po smrti zůstavitele, částku ve výši 5.000.000 Kč přijala a dodnes s ní nakládá, což již dříve potvrdila do protokolu notářky. Žalovaná si byla a je dobře vědoma skutečnosti, že po zůstaviteli nikdy neměla dědit ani ze zákona ani ze závěti.

4. Žalovaná ve vyjádření z 5. 4. 2023 s žalobou žalobkyně a) nesouhlasila a navrhovala, aby byla zamítnuta. Namítala, že je předmětná závěť neplatná a současně jsou vážné pochybnosti o pravosti této závěti. Výslechem svědků, kteří měli být údajně přítomni podpisu závěti ze strany zůstavitele, bylo zjištěno, že pokud kdy k tomuto úkonu skutečně došlo, pak zůstavitel při něm výslovně neprohlásil, že uvedená listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědkyně [jméno FO] výslovně uvedla, že zůstavitel při podepisování závěti neříkal nic. Prohlášení svědka v rámci písemné svědecké doložky přímo na listině závěti nenaplňuje v žádném případě náležitost allografní závěti, spočívající v požadavku, aby zůstavitel prohlásil výslovně, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Otec žalované před žalovanou nikdy nehovořil o tom, že by plánoval podobnou závěť pořídit. Žalovaná je přesvědčena, že by jí o něčem takovém její otec informoval, když s ním byla v telefonickém i nepravidelném osobním styku. Zůstavitel byl člověkem dbajícím na pořádek v dokumentech a jejich vedení. Pokud by zůstavitel skutečně chtěl pořídit tak důležitý dokument, kterým je závěť, jistě by jej nepořizoval způsobem, který je popisován svědky [jméno FO] a [jméno FO]. Neexistuje rozumný důvod, proč by zůstavitel nepořídil závěť ve formě notářského zápisu, zvlášť za situace, kdy ve stejnou dobu pořizoval u notáře [tituly před jménem] [jméno FO] jiné listiny. Žalovaná má za to, že by její otec v případě, že by skutečně chtěl pořídit závěť, nikdy v této závěti neopomenul svojí maminku, se kterou měl velmi dobrý vztah a na kterou často myslel. Zůstavitel se rovněž před žalovanou zmiňoval o tom, že má obavu o to, co by se stalo s jeho matkou, pokud by on zde již v důsledku své vážné nemoci nebyl. Matka zůstavitele přitom žije v bytě, který zůstaviteli patří. Nebylo by tedy nic jednoduššího, než v závěti tento byt odkázat právě své matce. Místo toho měl údajně zůstavitel říci svědku [jméno FO], aby se o jeho matku postaral. Takové jednání ze strany zůstavitele by nedávalo žádný smysl. V tomto kontextu pak již jako zcela nelogicky působí údajný odkaz části zůstavitelova majetku ve prospěch své nevlastní dcery. Žalované je známo, že naopak s ní neměl zůstavitel dobré vztahy a žalovaná tedy pochybuje, že by její otec odkázal část svého majetku právě žalobkyni c) na úkor své matky. Oba svědci působí nevěrohodně. Základní okolnosti tohoto úkonu popisují odlišně. Například svědkyně [jméno FO] popisuje situaci tak, že zůstavitel přišel sám od sebe do kanceláře společnosti svědka [jméno FO], v kapse nesl již připravený dokument závěti, který ona pouze přepsala. Oproti tomu svědek [jméno FO] tvrdí, že se jednalo o jeho iniciativu, když on sám řekl svědkyni [jméno FO], aby se s někým poradila, jak má sepsat závěť a aby to zajistila. Je tvrzeno, že zůstavitel tuto závěť pořídil u svědka [jméno FO], nechal jí u něj v kanceláři a vůbec o tom neřekl osobám, které touto závětí povolal k dědění. Takový postup zůstavitele by byl také zcela nelogický. Pokud by zůstavitel skutečně chtěl odkázat svůj majetek údajným dědičkám ze závěti, jistě by je o tom spravil (nejpozději ve chvíli, kdy se jeho stav zhoršil a on byl hospitalizován), třeba i prostřednictvím některých dalších osob, které s ním byly ve styku. Také svědek [jméno FO], který byl hned po smrti zůstavitele v kontaktu se závětními dědičkami, jim neřekl, že má u sebe v kanceláři závěť, a to ani v době, kdy se již dědictví řešilo a muselo tak být všem zřejmé, že dosud žádná závěť nevyšla najevo. Závěť se potom „objevila“ až více než půl roku po smrti zůstavitele. Všechny shora uvedené skutečnosti vzbuzují vážnou pochybnost o tom, zda závěť je pravá nebo zda se nejedná o falsum.

5. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 4. 2023, č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 20. 4. 2023, byla řízení o žalobách žalobkyň spojena ke společnému projednání.

6. V doplňujícím vyjádření z 20. 4. 2023 žalovaná uvedla, že její námitky se vztahují i k žalobám žalobkyň b) a c).

7. Žalobkyně c) v replice z 16. 6. 2023 odkazovala na judikaturu, a to „NS Rv II 281/19 (Vážný 370), NS Rv I 992/26 (Vážný 6661), NS Rv II 424/29 (Vážný 9871), NS Rv I 276/45 (Vážný 52/1946), NS 21 Cdo 2985/99 (SJ 93/2000) a NS 21 Cdo 1706/2018 (SJ 20/2020)“. Z prozatím provedených výpovědí svědků nebylo zjištěno, natož prokázáno ničeho o tom, že by zůstavitel požadavkům zákona nedostál, a to s ohledem na zcela nedostatečný rozsah kladených otázek svědkům při těchto výpovědích a krajně tendenčních výkladů stran notářky co se týká poskytnutých odpovědí. Zůstavitel ani před žalovanou, jakož ani před nikým jiným nemusel nikdy hovořit o vůli závěť sepsat, o jejím sepsání samotném či dokonce o jejím obsahu. Její utajení před ostatními lidmi vyjma svědků bylo čistě jeho rozhodnutí a jeho volba. Žalobkyně 3 nechápe, proč si žalovaná myslí, že skutečnost, že o závěti svého otce ničeho nevěděla, znamená, že není platná. Žalovaná se zůstavitelem roky zpětně téměř nevídala, nepřála mu k narozeninám, nedávala mu dárky k Vánocům a podobně. Nevěděla, a ani nemohla vědět, o jeho zvycích či povaze vedení spisů. Všechny žalobkyně, které se zůstavitelem žily a byly s ním v denním kontaktu, moc dobře vědí, že zůstavitel naopak ve svých listinách, včetně obchodních, pořádek neměl a neudržoval jej. Maminka zůstavitele má dvě další děti, nevlastní sourozence zůstavitele, kteří by po smrti zůstavitelovy matky po ní tento majetek dědily, což zůstavitel nechtěl. Z toho důvodu své matce neodkázal ničeho, avšak domluvil se se svědkem [jméno FO] na tom, že tento se o zůstavitelovu matku do budoucna postará. Tím zůstavitel zajistil jak péči o svou matku, tak zajistil, aby nedědili jeho nevlastní sourozenci, což přijde žalobkyni c) jako zcela logický postup. Odkaz ve prospěch žalobkyně c) pak zůstavitel učinil nepochybně z toho důvodu, že byla jeho nevlastní dcerou, tedy dcerou jeho poslední manželky, se kterou byl ženatý až do své smrti. Dále pak z důvodu, že žalobkyně c) byla se zůstavitelem v denním kontaktu, poskytovali si vzájemně potřebnou pomoc, zkrátka tvořili rodinu. Jediné chvíle, kdy se žalovaná se svým otcem v posledních letech vídala, byly chvíle, kdy od něj přijímala opakované finanční příspěvky v hotovosti, které zůstavitel žalované jako své dceři dlouhá léta poskytoval a vozil až do místa bydliště buď sám, nebo prostřednictvím právě žalobkyně c), jelikož žalovaná nebyla schopna dlouhodobě vydělat na svůj životní styl a nároky.

8. Žalobkyně b) ve vyjádření z 22. 6. 2023 poukazovala na to, že ze svědeckých výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] před notářkou vyplynulo, že zůstavitel velmi dobře věděl, co podepsal. Zůstavitel o pořízení závěti nehovořil ani s manželkou nebo s dalšími blízkými osobami. Zůstavitel se s žalovanou stýkal sporadicky. Po smrti zůstavitele zůstala hromada listin, kterými se žalobkyně b) musela probírat. Zjistila, že zůstavitel řadu svých pohledávek vůbec neřešil. I tak důležité smlouvy jako smlouvy o půjčce zůstavitel sepisoval bez právní pomoci. Nebyl zvyklý řešit záležitosti svého majetku s právníkem nebo u notáře. Okamžik kdy byla závěť předložena v dědickém řízení, nemůže mít žádný vliv na pravost nebo platnost závěti. Pokud nedošlo k vyvrácení výpovědí svědků, není třeba znalecký posudek. V této souvislosti odkazovala a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2513/2022.

9. Žalobkyně b) v doplňujícím vyjádření z 1. 8. 2023 namítala, že existují pochybnosti, zda žalovaná skutečně byla dcerou zůstavitele k okamžiku jeho smrti. Žalovaná nebyla notářkou nalezena v centrální evidenci obyvatel jakožto dcera zůstavitele. Žalovaná notářce prokazovala svůj vztah dcery vůči zůstaviteli rodným listem, který byl vydán dne [datum], který na první straně odkazuje na Knihu narození – rodnou matriku Obvodního národního výboru v Praze 8, kde je ve svazku [Anonymizováno], roč. [Anonymizováno] na straně [Anonymizováno] pod čís. řad [Anonymizováno] zapsáno: datum narození [datum], r. č. [Anonymizováno], místo narození [adresa], přičemž žalovaná zde nese jméno [jméno FO]. Jako otec je uveden [jméno FO], roz. [jméno FO], nar. [datum], matka [jméno FO], roz. [jméno FO], nar. [datum]. Jedná se o první výpis nepodléhající poplatku. Žalovaná k dotazu notářky vysvětlovala, že její matka se po rozvodu se zůstavitelem znovu provdala a chtěla, aby celá rodina nesla stejné příjmení. Z toho důvodu nesla jméno [jméno FO]. Žalobkyně b) si vybavuje, že po té, kdy se se zůstavitelem vzali, navštívila zůstavitele matka žalované a žádala jej, aby podepsal nějaké dokumenty týkající se toho, že se dcery „vzdá“ a tato bude osvojena manželem matky. Žalobkyně si není jista, zda s tím zůstavitel souhlasil, je to však pravděpodobné. Žalovaná by tak nebyla dcerou zůstavitele a tedy ani jeho dědičkou. Svědeckými výpověďmi svědkyně [jméno FO] a svědka [jméno FO] bylo prokázáno, že je závěť pravá a platná. Oba svědci potvrdili, že věděli, že zůstavitel sepsal závěť, kterou dokonce svědkyně [jméno FO] přepsala a doplnila údaje o svědcích závěti a že od svědků žádal jejich svědectví a podpis na závěti. Zůstavitel před oběma svědky (současně přítomnými) prohlásil, že se jedná o jeho závěť, resp. poslední vůli, což doprovodil pokynem pro svědka [jméno FO], že se o ni postará, resp. že mu ručí za to, že to tak bude. Prokázání pravosti závěti tak již není potřeba dalšího dokazování např. znaleckým posudkem (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu 24 Cdo 2513/2022). Pokud by však i nadále existovaly pochybnosti soudu ohledně pravosti závěti, je navrhován důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví.

10. Žalobkyně c) v doplňujícím vyjádření ze 4. 8. 2023 poukazovala na to, že během jednání dne 22. 6. 2023 došlo ke zpochybnění dědické způsobilosti žalované, a to z důvodu možného osvojení osobou odlišnou od zůstavitele, čímž by žalovaná ztratila své dědické právo vůči zůstaviteli. Navrhovala, aby soud vyžádal kompletní matriční informace o žalované a informaci o tom, zda bylo vedeno řízení o osvojení žalované či jakékoli řízení, mající stejný výsledek. Současně, aby bylo žalované uloženo, aby aktuálním rodným listem, popřípadě jinými aktuálními listinami prokázala, že je dědicky způsobilou dcerou zůstavitele a doložila navazujícími dokumenty důvody několikeré změny jejího příjmení, včetně jejich důvodů.

11. Žalobkyně a) v doplňujícím vyjádření ze 7. 8. 2023 uváděla, že výslechem svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] byla prokázána jak pravost, tak platnost závěti zůstavitele ze dne 15. 7. 2020. Odkazovala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2513/2022 a rozsudek Nejvyššího sodu sp. zn. 21 Cdo 2985/99. Dále citovala pasáže z výpovědí svědků před soudem. Žalobkyně a) si na velmi „nestandartní“ postup notářky stěžovala jak u Notářské komory ČR, tak u předsedy Okresního soudu Praha – východ. Stížnost žalobkyně a) k předsedkyni Okresního soudu Praha – východ byla shledána částečně důvodnou. Žalobkyně a) se velmi osobně dotýkají tvrzení žalované o rodinných vztazích mezi ní a zůstavitelem. Vztahy mezi zůstavitelem a žalobkyní a) byly již z logiky celé věci velmi vřelé, když žalobkyně a) a zůstavitel žili (na rozdíl od žalované) v docházkové vzdálenosti. Zůstavitel již za života samotnou žalobkyni a) velmi podporoval, když takto vztahy fungovaly oboustranně. Nemoc zůstavitele žalobkyně a) velmi intenzivně prožívala a snažila se zůstaviteli velmi intenzivně pomáhat, např. vyhledávala způsoby možné experimentální léčby, když na typ karcinomu zůstavitele v České republice léky neexistovaly. Skutečnost, že zůstavitel neměl s žalovanou hovořit o obsahu závěti, kterou měl v úmyslu pořídit, je ve zjevném rozporu s faktickým stavem věci, když právě sepis závěti zcela koresponduje s tím, že zůstavitel s žalovanou uzavřel smlouvu o zřeknutí se dědického práva. Pokud by vztahy mezi zůstavitelem a žalovanou byly tak idylické, jak bylo v dědickém řízení žalovanou proklamováno, pak by nepochybně nedošlo k tomu, že zůstavitel nechal vyhotovit notářský zápis sp. zn. [Anonymizováno], který obsahuje smlouvu o zřeknutí se dědického práva. Z okolností, za nichž zůstavitel zemřel, je nepochybné, že sepsání závěti pro zůstavitele představovalo významný úkon zcela korespondující s tím, jak si přál, aby s jeho majetkem bylo v budoucnu naloženo. Na rozdíl od žalobkyně a), sama žalovaná se zůstavitelem nežila, nezná jej, neví, jaký byl. Pokud se týká prababičky žalobkyně a), paní [jméno FO], okolnosti jejího zajištění pro případ, že by zůstavitel již nežil, byly v rodině zcela jasně nastaveny. Žalobkyně a) je s paní [jméno FO] v celoživotním kontaktu a je jí známo, že zůstavitel s ní měl velmi vřelý vztah. Žalobkyně a) si prababičku pravidelně vozí k sobě do domu na rodinné oslavy, Vánoce, ale také jenom na trávení volného času s rodinou. Okolnosti zajištění matky zůstavitele byly pro rodinu zcela zřejmé a s ohledem na vřelé vztahy v rodině o tomto nikdo nikdy nepochyboval.

12. Žalovaná ve vyjádření z 10. 8. 2023 uvedla, že je nadále přesvědčena o tom, že posuzovaná závěť není ani platná, ani pravá. Závěť je neplatná z důvodu absence prohlášení zůstavitele o tom, že se jedná o jeho poslední vůli. Tato absence je prokázána výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO] před soudní komisařkou notářkou [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že oba svědci si v mezidobí (kdy se ukázalo, že jimi tvrzená závěť nese uvedenou formální vadu) zázračně vzpomněli na zcela konkrétní znění zásadního prohlášení. Toto rozvzpomenutí se je krajně nedůvěryhodné a nemůže být soudem vzato vážně. Naopak „náprava“ uvedené formální vady byla provedena takovým způsobem, že je třeba oba svědky považovat za nedůvěryhodné a k jejich výslechu, provedenému u jednání dne 22. 6. 2023 nelze přihlédnout. Svědkyně [jméno FO] při své výpovědi u soudu prakticky zopakovala svou výpověď od řízení před soudní komisařkou, a to s jedinou výjimkou. Tento rozdíl nastává v bodě, kde svědkyně vzpomíná na to, že na žádost zůstavitele přepsala jím připravenou závěť a přinesla ji do kanceláře svědku [jméno FO] a zůstaviteli k podpisu. V tomto okamžiku se soudní komisařka svědkyně výslovně zeptala, zda při této situaci něco zůstavitel říkal a svědkyně odpovídá „ne, neříkal nic, tedy alespoň přede mnou“. Zcela jednoznačné vyjádření. Při své výpovědi u soudu ale v rozporu s tím svědkyně sama od sebe do svého vyprávění přidává naprosto konkrétní a jasné prohlášení zůstavitele „To je moje poslední vůle.“ Je evidentní, že svědkyně byla v mezidobí poučena o tom, co je třeba do příběhu doplnit. Nelze uvěřit tomu, že by si svědkyně na jednu stranu v řízení před notářkou na přímý dotaz nevybavila jakékoliv vyjádření zůstavitele k závěti a na druhou stranu by o rok a půl později dokázala sama od sebe doplnit detailnější a konkrétnější okolnost dané situace. A to zrovna – jak příhodné! – právě tu jedinou okolnost, která dosud vylučovala formální platnost závěti. Žádné jiné detaily, nebo jiná konkrétní prohlášení aktérů podpisu závěti přitom svědkyně nedoplňovala. Zbytek jejího příběhu je velmi podobný tomu, který vyprávěla u notářky. Shora uvedené se ještě neuvěřitelnějším stává v kombinaci s výpovědí svědka [jméno FO], která trpí úplně shodnou odchylkou jako výpověď jeho kolegyně [jméno FO]. Také on si najednou po roce a půl zázračně vzpomněl na doslovné znění prohlášení zůstavitele, a to právě toho prohlášení, které žalobkyně nezbytně nutně potřebovaly, aby bylo doplněno. Přitom je zjevné, že i při výpovědi u notářky měl svědek dostatečný prostor k tomu, aby ve své výpovědi uvedl cokoliv, co považoval za důležité. Pokud svědek takto sám od sebe bez položeného dotazu nyní uvádí údajné prohlášení zůstavitele, proč jej neuvedl již ve své výpovědi předchozí? Soud nemůže uvěřit tomu, že si skutečně oba svědci v mezidobí vzpomněli sami od sebe na jedinou chybějící formalitu a tuto doslovně (bez jakékoliv porady s kýmkoliv) uvedli při soudním jednání. Výpovědi svědků nelze brát jako věrohodné a nelze z nich dovozovat žádná skutková zjištění. Tyto výpovědi nesou jasné znaky toho, že v mezidobí došlo k ovlivnění svědků. Z výpovědi těchto svědků tak nelze mít za prokázanou ani podstatnou náležitost platnosti závěti (tj. prohlášení zůstavitele o tom, že se jedná o jeho poslední vůli), ani pravost závěti (nevěrohodnost svědků zakládá samozřejmě také pochybnost o tom, zda skutečně k podpisu předloženého dokumentu došlo). Předložená závěť není závětí platnou, čímž odpadla nutnost zkoumat její pravost. Závěrem žalovaná prohlásila, že je dcerou zůstavitele a nikdy ve svém životě nebyla nikým osvojena.

13. V dalším podání z 14. 8. 2023 se žalobkyně b) vyjádřila k provedeným svědeckým výpovědím svědků [jméno FO] a [jméno FO].

14. V podání z 26. 9. 2023 žalobkyně c) poukazovala na sdělení [právnická osoba] v Říčanech ze dne 29. 8. 2023 s tím, že z něj vyplývá, že žalovaná není dcerou zůstavitele.

15. Při jednání soudu konaném dne 22. 6. 2023 učinili účastníci nesporným, že zůstavitel [jméno FO], zemřel dne [datum]. Žalobkyně b) byla manželkou zůstavitele. Žalobkyně c) je dcerou žalobkyně b). Žalobkyně a) je dcerou žalobkyně c) a vnučkou žalobkyně b).

16. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda je žalovaná dcerou zůstavitele, zda je předmětná závěť platná a pravá, resp. zda zůstavitel [jméno FO], narozený [datum], podepsal dne 15. 7. 2020 předmětnou závěť, a zda byla závěť pořízena zákonem stanoveným způsobem, zejména zda zůstavitel před dvěma svědky prohlásil, že se jedná o jeho poslední vůli.

17. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

18. Z návrhu na rozvod manželství bylo zjištěno, že byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 2. 6. 1971 ve věci navrhovatelky [jméno FO] a odpůrce [jméno FO].

19. Z potvrzení o rozvodu manželství ze dne 11. 11. 1971 bylo zjištěno, že manželství uzavřené dne [datum] u Obvodního národního výboru v Praze 9 mezi [jméno FO], roz. [jméno FO], a [jméno FO], rozenou [jméno FO], bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 6. 1971 pod čj. [spisová značka]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 7. 1971.

20. Z opisu rodného listu žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že zde byly uvedeny následující údaje: „Jméno a příjmení dítěte: [jméno FO]“, „Otec: [jméno FO], roz. [jméno FO], [datum], [adresa]“, „Matka: [jméno FO], roz. [jméno FO], [datum], [adresa]“.

21. Z opisu závěti ze dne 15. 7. 2020 bylo zjištěno, že byla sepsaná pravděpodobně na počítači, podepsaná pravděpodobně zůstavitelem a pravděpodobně dvěma svědky závěti, [jméno FO], narozeným dne [datum], bytem [adresa], a [jméno FO], narozenou [datum], bytem [adresa], [adresa], v níž nebylo nic vymazáváno, ani opravováno, a v níž zůstavitel za své dědice k veškeré své pozůstalosti, tedy nemovitým a movitým věcem, včetně všech jejich součástí a příslušenství, peněžním prostředkům a právům, kdekoliv a v jakékoliv formě se nacházejících, povolal svoji manželku žalobkyni b), svoji nevlastní dceru žalobkyni c) a svoji nevlastní vnučku žalobkyni a), a to k následujícím dílům: žalobkyně b) 40 %, žalobkyně c) 35 %, žalobkyně a) 25 %, s tím, že se svojí dcerou (žalovanou) chce uzavřít dohodu o zřeknutí se dědictví za úplatu a v případě, že do své smrti tuto dohodu s ní neuzavře, je si vědom toho, že žalovaná má možnost uplatnit své dědické právo a musí se jí dostat alespoň tolik, kolik činí 1/4 jejího zákonného dědického podílu. Závěť obsahuje svědeckou doložku, je datována 15. 7. 2020, jsou zde pravděpodobně podpisy zůstavitele a svědků závěti.

22. Z opisu notářského zápisu [Anonymizováno] sepsaného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], notářským kandidátem, bylo zjištěno, že se zůstavitel dostavil uvedeného dne za účelem uzavření smlouvy o zřeknutí se dědického práva, k níž dodatečně přistoupí jeho dcera, žalovaná. Zřeknutí se dědického práva bylo dohodnuto za úplatu, resp. finanční kompenzaci ve výši 5.000.000 Kč. Částka měla být vyplacena v hotovosti, či na účet žalované nejpozději do 25. 9. 2020.

23. Z pokračování v notářském zápise [Anonymizováno] [Anonymizováno] sepsaného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], notářským kandidátem, bylo zjištěno, že se uvedeného dne dostavila žalovaná a přečetla si notářský zápis [Anonymizováno] [Anonymizováno] sepsaný dne [datum]. Prohlásila, že ke smlouvě o zřeknutí se dědictví přistupuje.

24. Z dopisu zástupce žalované ze dne 8. 1. 2021 bylo zjištěno, že sdělil notářce, že žalované byla v měsíci září 2020 v hotovosti předána částka 5.000.000 Kč bez přítomnosti dalších osob.

25. Z protokolu o jednání v řízení o pozůstalosti sp. zn. [spisová značka] ze dne 28. 1. 2021 bylo zjištěno, že při jednání byla přítomna notářka, notářská tajemnice (zapisovatelka), žalobkyně c) zastupující na základě plné moci žalobkyni b) a zástupce žalované, advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že zůstavitel přišel v létě. Byl opálený. Měl modré tričko a modré trenýrky. Měla právě v kanceláři malíře. Řekl, že by chtěl o něco poprosit, že by něco potřeboval. Jedná se o kanceláře [právnická osoba]. Je zaměstnána v této společnosti jako asistentka. Znají se z dob, kdy byl zaměstnancem ve společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno] Spolupracovali s nimi jako dodavatelé. Řekla mu, co potřebuje. Vytáhl z kapsy složený papír s tím, že by ho potřeboval podepsat od ní a od jejího šéfa [jméno FO]. Řekla mu, že [jméno FO] má přijít každou chvíli. Podal jí papír a začala ho číst. Řekla mu, že by se takový dokument měl přepsat, aby měl nějakou formu a nabídla se, že mu to přepíše. Dokument byl psaný na stroji. U jejího jména a jména [jméno FO] chybělo datum narození a bydliště. Mezitím přišel [jméno FO] a vedle v kanceláři [jméno FO] si spolu povídali. Ona ve své kanceláři opisovala text. Když to napsala, dala jim to přečíst. Zůstavitel nic neříkal. Listinu podepsal zůstavitel jako první, druhý podepisoval [jméno FO] a potom ona. Zůstavitel je požádal, zda může listinu ponechat u nich v úschově. [jméno FO] jí řekl, ať jí dá do trezoru. O úmrtí zůstavitele se dozvěděla od kolegy. Na pohřbu byl [jméno FO]. Nevzpomněla si na to, že je závěť uložena v trezoru. Vzpomněla si až v situaci, kdy jí šéf začátkem ledna řekl, že jí dá telefon na [Anonymizováno], aby jí zavolala, že má u sebe tu závěť. Dostala od něj číslo a zavolala [Anonymizováno]. Domluvily se, druhý den přišla a předala jí dokument. Zůstavitel v den, kdy přišel, vypadal jako zdravý kluk, trochu zhubl, ale slušelo mu. Myslela si, že nemoc zvládne.

26. Z protokolu o jednání v řízení o pozůstalosti sp. zn. [spisová značka] ze dne 28. 4. 2021 bylo zjištěno, že při jednání byla přítomna notářka, notářská tajemnice (zapisovatelka), advokátka [tituly před jménem] [jméno FO] zastupující na základě substituční plné moci advokátku [tituly před jménem] [jméno FO] jako právní zástupkyni žalobkyně b), žalobkyně c), žalobkyně a) a zástupce žalované, advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědek [jméno FO] vypověděl, že manželku zůstavitele zná cca 30 let. Jeho vztah k rodině byl blízký díky jejímu manželovi. Vlastní dceru původně neznal, ani o ní nevěděl. Poznal jí přibližně v roce 1995, když její manžel, [jméno FO], pracoval v [právnická osoba], která byla v jeho a zůstavitelově vlastnictví. [jméno FO] zná přibližně 29 let. Potkával se s ní při návštěvách zůstavitele v [Anonymizováno]. Vnučku zůstavitele zná přibližně od roku 1994. Byli společně na dovolené se zůstavitelem, jeho manželkou a dcerou manželky. Se zůstavitelem se stýkali intenzivně i méně intenzivně celých 30 let od jejich seznámení. Ví, že matka zůstavitele žije. Ví, že na ní zůstavitel nepamatoval v závěti a požádal ho, aby se v případě, že by se něco stalo, o ni postaral, což v současné době činí. Podporuje ji určitou částkou měsíčně. Zůstavitele naposledy viděl někdy v létě roku 2020. Oba věděli, že je vážně nemocen. Zůstavitel se mu svěřil, že hodlá sepsat závět. Domlouvali i notáře, ale minimálně 2 x se stalo, že jeho stav se v té době zlepšil, tak si myslel, že má dost času, až se doléčí. Jednalo se o notáře [tituly před jménem] [jméno FO], který současně se zamyšlenou závětí prováděl vypořádání dcery pana [jméno FO]. V závěti dceru neuváděl, ale chtěl se s ní vyrovnat. Závěť se sepisovala u nich v kanceláři. Měla to na starosti jeho sekretářka [Anonymizováno], kterou o to požádal. [Anonymizováno] je jeho sekretářkou 20 let. Řekne jí jen myšlenku a ona vše vždy zařídí. Stará se o jeho soukromé věci, takže ví, jak v tom chodit. [jméno FO] znal 20 let. Byl součástí takové jeho širší rodiny. Řekl [Anonymizováno], aby se s nějakým poradila, jak sepsat závět, co je třeba pro její ověření, a aby to zajistila. Již 2x se pokusil [jméno FO] k notáři dostat, ale asi to pro něj bylo moc „oficielní“ a s cizími lidmi. Byl to takový kompromis, že [jméno FO] závěť chtěl, ale nechtělo se mu chodit k cizím lidem na úřad. Sekretářka závět připravila a on ji pouze jako svědek podepsal. Neví, kam závěť uložili. [Anonymizováno] dává všechny věci do trezoru. Barvu trezoru neví. Je barvoslepý. Byl na pohřbu zůstavitele i následné hostině. Nevzpomene si, jak se dozvěděl, že [jméno FO] zemřel. Bylo to víc lidí současně, ale neví, přesně kdo. Bývá často v zahraničí a v této době chodí paní [jméno FO] jen výjimečně do práce, neboť se stará o nemocného manžela. [jméno FO] na pohřbu nebyla. Co se týká závěti, bral jí jako vyřízenou věc a o vyřízené běžné věci se dále nestará. Zaměstnává asi 8 tisíc lidí a věci, které podepíše, považuje za vyřízené a je věc jeho lidí, jak s tím budou dále nakládat. Toto měla na starosti paní [jméno FO]. Na pohřbu, resp. na pohřební hostině nesdělil rodině, že [jméno FO] zanechal závět, protože ho nenapadalo, že to [jméno FO] rodině neřekl. Podle něj neměl důvod to neříct, protože současně vypořádal svoji dceru, což zase mohl být motiv, proč rodině o závěti neřekl, protože vypořádal svoji dceru finančně a možná to nechtěl rodině říct. Je to jeho domněnka. Svoji dceru vypořádal krátce před svou smrtí. Byly to dva dokumenty, které spolu souvisely. Vypořádání své dcery a závěť. Jedno bez druhého nedávalo logiku. Mělo to být trochu v jiných procentech, ale [jméno FO] si posléze uvědomil, že jeho vnučka [jméno FO] dostala v [Anonymizováno] rodinný dům s pozemkem, tak jí procenta v závěti snížil. Nevzpomíná si, jak došlo k předání závěti rodině, ani neví, kdy to bylo. Zástupkyně žalobkyně b), ani žalobkyně a) a c) neměly na svědka dotazy.

27. Ze stížnosti žalobkyně a) ze dne 2. 2. 2022 bylo zjištěno, že tuto stížnost adresovala Notářské komoře ČR. Stěžovala si na průtahy v řízení, nevhodné chování notářky a narušování důstojnosti řízení. Konkrétně si stěžovala na to, že notářka kontaktovala zástupce žalované a doporučovala mu osobní účast u jednání dne 18. 2. 2021, dále si stěžovala, že notářka rozhodovala o neplatnosti předložené závěti, namísto toho, aby příslušné účastníky řízení odkázala k uplatnění práva žalobou, odmítnutí poskytnutí údajů pro úhradu soudního poplatku, zaslání nekompletního podání a rezignaci na zajištění pohledávky zůstavitele.

28. Ze stížnosti žalobkyně c) ze dne 8. 2. 2022 bylo zjištěno, že tuto stížnost adresovala Notářské komoře ČR. Stěžovala si na necitlivé chování notářky. Dále si stěžovala, že notářka nesprávně protokolovala výpovědi, či pozůstalým podsouvala jiný význam slov, než jimi bylo sděleno. Zástupce žalované se po jednání dne 28. 4. 2021 vrátil do prostor kanceláře notářky, kde s ní byl nejméně 20 minut zcela o samotě bez přítomnosti jakékoli další osoby. Toto svědčí o jakémsi protekcionismu ze strany notářky ve prospěch žalované. O návrhu na závěru pozůstalosti bylo rozhodnuto až po 2 měsících od podání návrhu.

29. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2022, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že jím bylo k odvolání žalobkyň změněno usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 9. 2021, č. j. [spisová značka], tak, že se nevydává rozhodnutí o určení, že prostá alografní závěť zůstavitele z 15. 7. 2020 je neplatná. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že jednou z forem závěti je podle o. z. prostá allografní závěť (§ 1534 o. z.), přičemž za platnou prostou allografní závěť se považuje taková závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, vlastní rukou ji podepsal, před dvěma svědky závěti současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Z tohoto pohledu je tak tedy potřeba z výpovědí svědků závěti jednoznačně a přesvědčivě ve vzájemné shodě zjistit to, že dva svědci konkrétní závěti konkrétního zůstavitele, kteří byli předem tímto postavením zůstavitelem pověřeni a byli si této své role plně vědomi, současně přítomní z výslovného projevu zůstavitele (nikoliv jen konkludentního) nepochybně věděli, že zůstavitel v konkrétní závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli, tedy, že jde ve vztahu ke konkrétní listině o jeho závěť a že ji činí svobodně a vážně. Zhodnotil-li i odvolací soud podané výpovědi svědků závěti v rámci pozůstalostního řízení zůstavitele, pak je toho názoru, že z těchto svědky závěti podaných svědeckých výpovědí před pozůstalostním soudem vznikají vážné pochybnosti o tom, zda tito dva v pozůstalostním řízení zůstavitele slyšení svědci závěti skutečně kdy z výslovného projevu zůstavitele před nimi současně přítomnými nepochybně věděli, že zůstavitel v konkrétní listině, jako své závěti, vyjadřuje svobodně a vážně svoji poslední vůli, pokud shodně z jimi podaných svědeckých výpovědí vyplynulo, že poté, co sekretářka svědka závěti [jméno FO], [jméno FO], text zkoumané listiny připravila, mělo dojít ze strany zůstavitele a svědků závěti již jen k podpisu této listiny, aniž by zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti [jméno FO] a [jméno FO] cokoliv k obsahu podepisované listiny projevil způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o své vůli pro případ své smrti ([jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi výslovně uvedla, že zůstavitel poté, co mu přinesla k přečtení jí připravenou listinu, mlčel a jen listinu podepsal. [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi ničeho konkrétního o tom, že by zůstavitel výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, neuvedl, vypověděl-li, že sekretářka [jméno FO] měla sepis závěti na starosti, řekl jí, by se s někým poradila, jak sepsat závěť, co je třeba pro její ověřen, což ona učinila a on sám pak závěť pouze podepsal, když předem věděl, že zůstavitel závěť chtěl, ale nechtělo se mu chodit k cizím lidem na úřad). Z procesních stanovisek závětních dědiček zůstavitele a zákonné dědičky zůstavitele, jeho dcery, je zřejmé, že provedením těchto výpovědí svědků závěti v pozůstalostním řízení mezi nimi existující spor o dědické právo po zůstaviteli neodpadl. V projednávané pozůstalostní věci existuje spor více v úvahu přicházejících osob, jako dědiců zůstavitele, jejichž dědická práva si vzájemně konkurují, o dědické právo po zůstaviteli, jež se netýká výlučně jen zodpovězení právní otázky, neboť jsou zde sporné skutkové okolnosti, vztahující se, jak k pravosti podpisu zůstavitele na zkoumané listině, předložené do pozůstalostního řízení zůstavitele jako jeho závěť v prosté allografní formě s datem 15. 7. 2020, tak i k existenci výslovného projevu vůle zůstavitelem před dvěma současně přítomnými svědky závěti před podpisem této zkoumané listiny o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, proto bylo na soudu prvního stupně v této pozůstalostní věci, aby tento vzniklý skutkový spor v otázce pravosti a platnosti do pozůstalostního řízení předložené závěti zůstavitele řešil cestou usnesení, vydaného podle § 170 z. ř. s.

30. Ze stížnosti žalobkyně b) ze dne 23. 2. 2022 bylo zjištěno, že tuto stížnost adresovala Notářské komoře ČR. Stěžovala si, že notářka dávala najevo svou důležitost a nadřazenost. Dále si stěžovala na to, že notářka žádala předložit plnou moc s ověřeným podpisem a nijak neřešila dotazy žalobkyně b), jak bude naloženou s částkou 5.000.000 Kč, která byla vyplacena žalované. Stížnost konečně směřovala proti průtahům v řízení.

31. Z vyřízení stížnosti ze dne 23. 3. 2022 bylo zjištěno, že Notářská komora v Praze žalobkyni a) sdělila, že Prezidium Notářské komory v Praze v mezích, v jakých může jakožto orgán notářské samosprávy přezkoumávat a vyšetřovat stížnosti či jiná podání na dědické věci, nezjistilo žádná pochybení v činnosti notářky při jejím řádném postupu při projednání pozůstalosti a ověření veškerých v úvahu přicházejících skutečností.

32. Ze stížnosti žalobkyně a) ze dne 11. 10. 2022 bylo zjištěno, že tato stížnost byla adresovaná předsedkyni Okresního soudu Praha-východ. Žalobkyně a) si stěžovala na průtahy v činnosti notářky a nevhodné chování notářky.

33. Z vyřízení stížnosti ze dne 14. 11. 2022 bylo zjištěno, že předsedkyně Okresního soudu Praha-východ sdělila žalobkyni a), že v řízení došlo k průtahům v období od 28. 4. 2021 a 20. 9. 2021. Dále byla shledána nedůvodná nečinnost notářky při vydání rozhodnutí o odkazu na sporné řízení. Za zjištěné průtahy se předsedkyně soudu žalobkyni a) omluvila. Při prošetření spisu nebylo zjištěno tvrzené nevhodné chování notářky. Obsah jednání, jak je zaznamenán v protokole z jednání, byl věcný a korektní. Proti protokolaci nevznesli přítomní účastníci žádné námitky.

34. Z usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 12. 2022, č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 12. 1. 2023, bylo zjištěno, že jí bylo žalobkyním uloženo, aby podaly do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení žalobu na určení, že jsou dědičkami z prosté alografní závěti zůstavitele ze dne 15. 7. 2020.

35. Z potvrzení o provedené lustraci v CEO žalované ze dne 22. 6. 2023 bylo zjištěno, že zde je uvedeno rodné příjemní „[jméno FO]“ a pokud jde o údaje o rodičích, je zde uvedeno „Otec: rodné číslo: - , [jméno FO], datum narození: -„ a „Matka: rodné číslo: - , [jméno FO] -, datum narození: -„.

36. Z potvrzení o provedené lustraci v CEO zůstavitele ze dne 22. 6. 2023 bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno „Dítě: nebyl nalezen žádný záznam“.

37. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 7. 2023 bylo zjištěno, že v programu ISAS nebylo vylustrováno žádné řízení, v němž by byla žalovaná u tohoto soudu účastníkem řízení.

38. Ze sdělení Úřadu městské části Praha 8 ze dne 18. 7. 2023 bylo zjištěno, že v matriční knize narození se nenachází žádný záznam o osvojení žalované.

39. Ze sdělení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2023 bylo zjištěno, že u Okresního soudu v Českých Budějovicích nebylo vedeno řízení o osvojení žalované.

40. Z přípisu Magistrátu města České Budějovice ze dne 29. 8. 2023 bylo zjištěno, že místem narození žalované je [adresa].

41. Ze sdělení [právnická osoba] v Říčanech ze dne 29. 8. 2023 bylo zjištěno, že dle rodného listu je otcem žalované [jméno FO], narozený [datum] v [Anonymizováno]. Dále zde bylo uvedeno, že z rodného listu se tak podává, že [jméno FO], nar. [datum], není otcem žalované.

42. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 30. 8. 2023 bylo zjištěno, že byl nesoulad údajů o rodičích žalované v AISEO doplněn a je v pořádku.

43. Z potvrzení o provedené lustraci v CEO žalované ze dne 31. 8. 2023 bylo zjištěno, že zde je uvedeno rodné příjemní „[jméno FO]“ a pokud jde o údaje o rodičích, je zde uvedeno „Otec: rodné číslo: [Anonymizováno], [jméno FO], datum narození: -„ a „Matka: rodné číslo: [Anonymizováno] , [jméno FO], datum narození: -„.

44. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 9. 2023 bylo zjištěno, že Centrální spisovna Městského soudu v Praze nenalezla žádné řízení týkající se osvojení žalované.

45. Z potvrzení o provedené lustraci v CEO zůstavitele ze dne 3. 10. 2023 bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno „Dítě: rodné číslo: [Anonymizováno] , [Jméno zainteresované osoby 3/0], datum narození: -„.

46. Svědkyně [jméno FO] při jednání dne 22. 6. 2023 vypověděla, že zná žalobkyně a) a c) a to díky panu [jméno FO]. Žalobkyně a) je vnučkou pana [jméno FO] a jezdila na tábory se synem šéfa svědkyně. Někdy v lednu jí šéf volal, že jí dá číslo na žalobkyni c), protože mají pro ně závěť, kterou si u nich [jméno FO] uložil. Asi před rokem, nebo dvěma byla u notářky slyšena jako svědkyně ohledně toho, jak přepisovala závěť. Byli v té době v jiné kanceláři. Seděla tam a pan [jméno FO] zazvonil. Byl opálený a slušelo mu to. Když za ní přišel, ptal se, zda je v kanceláři [jméno FO]. Řekla mu, že by měl každou chvíli přijít a pan [jméno FO] jí řekl: „[Anonymizováno], budu mít na Vás prosbu.“ Vytáhl z kapsy složený papír a řekl jí, že by ho potřeboval od ní a od [jméno FO] podepsat. Přečetla si to a zjistila, že je to závěť. Sdělila mu, že tam nemá nacionále svědků a že to může celé přepsat. Šla to přepsat. On si sedl naproti ní. Uvařila mu kávu a v ten moment přišel pan [jméno FO]. Potom šli k němu do kanceláře a ona to mezitím přepisovala. Když to měla přepsané, šla s tím vedle do kanceláře a předala to panu [jméno FO]. On se na to podíval, nějak to přelétl a neměl k tomu nic. Potom se podíval na [jméno FO] a řekl něco ve smyslu: „To je moje poslední vůle a Ty se o ni postaráš.“. [jméno FO] na to nijak nereagoval. Potom se závěť podepsala. Nejprve ji podepsal [jméno FO], potom [jméno FO] a potom ona. [jméno FO] potom řekl, ať to ofotí s tím, že originál dají k nim do trezoru a kopii dají [jméno FO]. Šla to ofotit. Originál dala do desek. Kopii donesla zpět a pak už s nimi v kanceláři nezůstávala, protože jí to jako asistence nepřišlo vhodné. [jméno FO] s ní o obsahu závěti nehovořil. Ona se k tomu nevyjadřovala. Je asistentka a s klienty šéfa se baví třeba o počasí a podobně. Neví, co přesně u notářky říkala. Jestli se jí ptala, zda jí zůstavitel něco říkal, tak odpověděla, že jí nic neřekl. Notářka dávala jasné otázky a chtěla jasné a stručné odpovědi, takže se snažila odpovědět stručně na otázky.

47. Svědek [jméno FO] při jednání dne 22. 6. 2023 vypověděl, že zná všechny účastnice delší dobu, a to přes pana [jméno FO]. [jméno FO] bral žalobkyni c) jako dceru. Až v dospělosti se dozvěděl, že má ještě dceru. Pravidelně se nestýkají. Zůstavitele znal asi od roku 1992, byl to jeho první společník v podnikání. Spravovali společně majetky v hodnotě stovek miliónů a jezdili společně na dovolené. Několik let byli nejbližšími obchodními partnery. Stýkali se až do jeho smrti. Po svědkově útěku a vězení, někdy kolem roku 2012, byly ty styky méně časté, ale když zůstavitel onemocněl, požádal svědka o pomoc se zajištěním lékařské péče. Léčil se na onkologii na [právnická osoba]. Potom byli se svědkem ve styku zase častěji. Zůstavitel měl neuspořádané vztahy. Ptal se svědka, co má dělat. Svědek mu doporučil, že má napsat závěť a že by bylo dobré, aby se vyrovnal s dcerou, o které nevěděl. Zůstavitel vždy nesnášel úřady. Bylo velice složité kamkoliv ho dostat. Věc také komplikovalo to, že svědek ho nechtěl nikam tlačit kvůli jeho psychickému stavu, aby nepoukazoval na to, že jeho zdravotní stav není dobrý. Zůstavitel byl optimistický, že se jeho stav zlepší. Potom se zůstavitelův stav začal zhoršovat a on sepsal závěť. Svědek byl u toho. V podstatě napsal, nebo vyjádřil to, co celé ty roky chtěl. Dal to za úkol asistentce. Pracuje pro něj 23 let. Má jeho plnou důvěru. Závěť se řešila i s notářem [jméno FO]. Zůstavitel mu řekl: „Sepsal jsem závěť. Ty mi ručíš za to, že to tak bude“. Pak to nějak podepsal on, sekretářka a pak asi svědek, už si to přesně nepamatuje. Také se tam z toho pořizovaly nějaké kopie, ale neví, kdo si co odnesl. K podpisu závěti došlo u nich v kanceláři v [Anonymizováno]. Myslí, že už to byla ta nová. Stěhovali jsme se z čísla [hodnota] do čísla [hodnota]. [Anonymizováno] mu zavolala, že přišel [jméno FO]. Nějak spolu pokecali. Potom to společně podepsali, pak se to ofotilo, někdo si vzal kopie a [jméno FO] potom odešel. [jméno FO] si asi odnesl kopii a u nich zůstal originál. Následně to začal tedy řešit. Zjistilo se, že to doma nevěděli. Žalovanou poznal v roce 1995 nebo 1996 v jejich podniku, v balírnách. Přišla holka a přestavila se jako jeho dcera. Nevím, zda o ní [jméno FO] věděl a nikomu o ní neřekl, nebo zda o ní skutečně vůbec nevěděl. Dva nebo tři roky před smrtí zůstavitele společné podnikání neměli. Možná něco obchodně řešili, ale nedá se o tom říci, že by to bylo společné podnikání. V letech 2018 až 2020 se vídali 1x a vícekrát měsíčně. V období let 2012 až 2018 to bylo mnohem méně často. To se vídali třeba jenom 4x, nebo 6x ročně. Zůstavitel nechtěl žalovanou v závěti uvádět. Oni se pak moc nestýkali a zůstavitel byl naštvaný na manžela žalované, protože dělal nějaké nekalosti ve firmě. Svědek mu říkal, že by se s ní i přesto měl nějakým způsobem vyrovnat. [jméno FO] měl peněz dost. Svědek využívá 3, nebo 5 notářů, jedním z nich je i notář [jméno FO]. Tento notář měl kancelář, kterou také využívá svědkova přítelkyně, advokátka [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědek samostatně jednal s žalobkyní c) a žalovanou, aby se naplnila [jméno FO] poslední vůle. Zůstavitel se musel na schůzce, kde se podepisovala závěť domluvit buď s ním, nebo s jeho sekretářkou, protože je [právnická osoba] sporadicky. Prohlášení zůstavitele o tom, že se jedná o jeho závěť, že se má o ni svědek postarat, nezmínil, protože notářka se ho na to neptala. Její chování bylo takové laxní, tak se k ní choval taky laxně. Bavili se dál. Určitě řešili jeho zdravotní stav. To byla pro ně priorita. To prohlášení, to bylo pro ně nepodstatné.

48. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že zůstavitel [jméno FO], narozený dne [datum], zemřel dne [datum], jako ženatý s [Anonymizováno] [jméno FO], narozenou dne [datum] (v tomto řízení vystupující jako žalobkyně b), s níž byl ženatý od [datum]. Zůstavitel zanechal jedinou dceru, [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozenou dne [datum] (v tomto řízení vystupující jako žalovanou). Žalobkyně c), [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozená dne [datum], je dcerou žalobkyně b). Žalobkyně a), [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [datum], je dcerou žalobkyně c) a vnučkou žalobkyně b). Do pozůstalostního řízení po zůstaviteli byla dne 4. 2. 2021 žalobkyní c) předložena prostá allografní závěť s datem 15. 7. 2020, sepsaná na počítači, podepsaná zůstavitelem a dvěma svědky závěti, [jméno FO], a [jméno FO], v níž nebylo nic vymazáváno, ani opravováno, a v níž zůstavitel za své dědice k veškeré své pozůstalosti, povolal žalobkyně a), b) a c), a to k následujícím dílům: žalobkyně b) 40 %, žalobkyně c) 35 %, žalobkyně a) 25 %, s tím, že s žalovanou chce uzavřít dohodu o zřeknutí se dědictví za úplatu a v případě, že do své smrti tuto dohodu s ní neuzavře, je si vědom toho, že žalovaná má možnost uplatnit své dědické právo a musí se jí dostat alespoň tolik, kolik činí 1/4 jejího zákonného dědického podílu. Zůstavitel se dne 10. 9. 2020 dostavil do notářské kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem uzavření smlouvy o zřeknutí se dědického práva, k níž měla dodatečně přistoupit žalovaná. Žalovaná ke smlouvě o zřeknutí se dědického práva přistoupila dne 22. 9. 2022, tj. až po úmrtí zůstavitele. Žalované pak byla v měsíci září 2020 vyplacena v hotovosti částka ve výši 5.000.000 Kč odpovídající úplatě za zřeknutí se dědického práva. Žalovaná v průběhu pozůstalostního řízení zpochybnila pravost a platnost závěti a usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 12. 2022, č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci 12. 1. 2023, bylo žalobkyním a), b) a c) uloženo, aby podaly žaloby na určení, že jsou dědičkami z předmětné závěti, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení. Žalobkyně a), b) a c) pak v souladu s tímto usnesením podaly posuzované žaloby ve dnech 21. 2. 2023, 22. 2. 2023 a 3. 3. 2023.

49. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Soudem tak nebyl proveden žalobkyní b) navržený důkaz úmrtním listem zůstavitele, když okolnost, že zůstavitel zemřel dne [datum], byla mezi účastníky nesporná a je zřejmá též z lustrace zůstavitele v centrální evidenci obyvatel. Soudem dále nebyl prováděn stranami navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a to s ohledem na okolnost, že svědci [jméno FO] a [jméno FO] opakovaně (v rámci výslechu vedeného notářkou i v rámci výslechu vedeného soudem) potvrdili, že zůstavitel závěť podepsal a v této části jejich výpovědi neměl soud o pravdivosti jejich výpovědi žádné pochybnosti (k hodnocení výpovědi svědků viz níže). Ostatně ani žalovaná žádná protichůdná skutková tvrzení k obsahu této části jejich výpovědi nevznesla. Žalovaná namítala, že s ní žalovaný o záměru závěť pořídit, nikdy nehovořil, že neexistuje rozumný důvod, proč by závěť nepořídil ve formě notářského zápisu a že by zůstavitel v závěti nikdy neopomenul svou matku. Žalovaná konečně poukazovala na rozpor ve výpovědích svědků v tom směru, že svědek [jméno FO] uváděl, že uložil paní [jméno FO], aby se s někým poradila, jak sepsat závěť, zatímco svědkyně [jméno FO] vypovídala, že zůstavitel přišel sám od sebe k nim do kanceláře s již připravenou závětí, a na to, že si oba svědci při jednání před soudem dne 22. 6. 2023 „přidali“ do svých výpovědí zmínku o tom, že ze strany zůstavitele došlo k naprosto konkrétnímu a jasnému prohlášení, že se jedná o jeho poslední vůli, což byla jediná chybějící formalita pro platnost závěti. Pro úplnost, je nicméně třeba uvést, že s ohledem na níže popsaný závěr soudu o tom, že zůstavitelem nebyl řádně završen proces pořízení prosté alografní závěti, by znalecké zkoumání bylo nadbytečné, resp. v rozporu s principem hospodárnosti řízení. Za nadbytečné pokládal soud i navržený výslech [tituly před jménem] [jméno FO], který spisoval notářský zápis [Anonymizováno], resp. jeho pokračování [Anonymizováno]. Dle soudu bylo nadbytečným provádět i výslech žalobkyně c), protokoly o jednání z 11. 11. 2020, 10. 12. 2020, 20. 1. 2021 a 4. 2. 2021, a podání ze dne 15. 12. 2020, kterými mělo být prokázáno tvrzení žalobkyně b), že průběh řízení před notářkou byl nestandardní, že se notářka stavěla na stranu žalované a protokolovala pouze některé skutečnosti. Z vyřízení stížnosti ze dne 23. 3. 2022 bylo zjištěno, že Prezidium Notářské komory v Praze nezjistilo žádná pochybení v činnosti notářky při jejím řádném postupu při projednání pozůstalosti a ověření veškerých v úvahu přicházejících skutečností. Z vyřízení stížnosti ze dne 14. 11. 2022 bylo zjištěno, že předsedkyně Okresního soudu Praha-východ konstatovala, že v řízení došlo k průtahům, za které se žalobkyni a) omluvila, nicméně tvrzené nevhodné chování notářky nebylo při prošetření spisu zjištěno. Proti protokolaci nevznesli přítomní účastníci žádné námitky. Při jednání dne 28. 4. 2021, při kterém byl vyslechnut svědek [jméno FO], již byla žalobkyně b) zastoupena advokátkou.

50. Podle ustanovení § 134 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

51. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

52. Podle ustanovení § 567 o. z. veřejná listina je listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon; to neplatí, pokud trpí takovými vadami, že se na ni hledí, jako by veřejnou listinou nebyla.

53. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

54. Podle ustanovení § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

55. Podle ustanovení § 1539 odst. 1 o. z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

56. Podle ustanovení § 1673 odst. 1 o. z. proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic. Naléhavý právní zájem a včasnost žaloby 57. Soud vyšel z toho, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 12. 2022, č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 12. 1. 2023, když žaloby byly soudu doručeny ve dnech 21. 2. 2023, 22. 2. 2023 a 3. 3. 2023, tj. před uplynutím stanovené dvouměsíční lhůty (13. 3. 2023). V dané věci je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků řízení, neboť řízení se účastní osoby, které uplatnily u soudu své dědické právo a jejichž účast v řízení o pozůstalosti nebyla ukončena. Jedná se o žalobu tzv. svého druhu na určení sporné skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem žalobce na jím požadovaném určení vyplývá přímo z právního předpisu, proto žalobkyně nejsou povinny tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na jimi požadovaném určení dědického práva po konkrétním zůstaviteli (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 24 Co 56/2022, a v něm citovanou judikaturu). Otázky osobního stavu 58. Pokud jde o námitku žalobkyň, že žalovaná nebyla dohledána v evidenci obyvatel jako dcera zůstavitele, že žalovaná v minulosti užívala několik různých příjmení a že mohlo dojít k osvojení žalované manželem její matky, přihlédl soud k následujícím závěrům odborné literatury.

59. Řízení o pozůstalosti není řízením, ve kterém by soud mohl přezkoumávat otázky osobního stavu. Výrok rozsudku soudu o osobním stavu je závazný i pro řízení o dědictví (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Je-li osobní stav doložen jinou veřejnou listinou (například rodným listem, oddacím listem), vychází soud z této veřejné listiny (§ 134 o. s. ř.). Zpochybňování či tvrzení dědického práva, které se opírá o zpochybňování či tvrzení osobního stavu (například popírání či tvrzení rodičovství zůstavitele k určité osobě, popírání platnosti manželství apod.), není proto důvodem k postupu podle § 175k odst. 2 o. s. ř. Dědické právo, které má být založeno na příbuzenském vztahu k zůstaviteli (tj. dědické právo manžela, dětí, rodičů, sourozenců atd.), posuzuje soud v dědickém řízení na základě matričních dokladů, které jsou veřejnými listinami ve smyslu § 134 o. s. ř. (rodné listy, oddací listy). Jestliže někdo v průběhu dědického řízení v rozporu s matričními doklady tvrdí, že je v takovém příbuzenském vztahu k zůstaviteli, který zakládá jeho dědické právo jako dědice ze zákona (například že je dítětem zůstavitele), není to důvodem pro postup podle § 175k odst. 2 o. s. ř., neboť nejde o skutkový spor, ale o otázku osobního stavu. Nepředloží-li tato osoba v průběhu dědického řízení rozhodnutí soudu o osobním stavu, které by prokazovalo tvrzený vztah k zůstaviteli a nesprávnost toho, co je uvedeno ve veřejné listině (matričním dokladu), nelze ji důvodně považovat za dědice, a proto ani za účastníka dědického řízení ve smyslu 175b o. s. ř. Taková osoba není oprávněna podat odvolání proti rozhodnutí, které bylo v dědickém řízení vydáno (srovnej Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, k § 168).

60. Dle soudu je tak třeba vyjít z toho, že skutečnost, že je žalovaná dcerou zůstavitele, byla doložena rodným listem, který je veřejnou listinou (viz § 567 o. z. a § 134 o. s. ř.). Správnost toho, co je uvedeno ve veřejné listině, potvrzují i aktuální lustrace žalované a zůstavitele v centrální evidenci obyvatel, jakož i sdělení Obvodního soudu pro Prahu 8, Okresního soudu v Českých Budějovicích a Obvodního soudu pro Prahu 9, dle nichž u těchto soudů nebyla vedena řízení o osvojení žalované. Záznam o osvojení žalované se dle sdělení Úřadu městské části Praha 8 nenacházel ani v matriční knize narození. Pokud bylo žalobkyněmi poukazováno na sdělení Městského úřadu v Říčanech, je zjevné, že toto sdělení vycházelo ze skutečnosti, že dle rodného listu je otcem žalované [jméno FO], narozený [datum] v [Anonymizováno], a toho, že bylo pravděpodobně přehlédnuto, že [jméno FO], nar. [datum], užíval v minulosti rodné příjmení své bývalé manželky (s níž byl ženatý od [datum] do [datum]), [jméno FO], která je matkou žalované. Pravost a platnost závěti 61. Ve vztahu k předběžné otázce, tj. otázce pravosti a platnosti závěti, přihlédl soud k níže citovaným závěrům judikatury a odborné literatury.

62. Jestliže mezi dědici jsou sporné skutkové okolnosti, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu, a je-li tedy třeba pro vyřešení sporu o dědické právo prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, nemá soud v „nesporném“ dědickém řízení z procesního hlediska možnost objasňovat sporné skutečnosti. V případě, že se soudu nepodaří vyřešit spor o dědické právo dohodou, v důsledku které by spor zcela odpadl (osoba uplatňující nedůvodně dědické právo by přestala dále své údajné dědické právo v řízení o pozůstalosti požadovat a byla by srozuměna s tím, že se řízení o pozůstalosti dále nebude zúčastňovat) nebo by se dosud sporné skutečnosti staly „nespornými“ (a byly by tím splněny předpoklady pro vyřešení sporu o dědické právo usnesením podle § 169 odst. 1 z. ř. s.), vydá soud usnesení, kterým odkáže toho z dědiců, jehož dědické právo (právní důvod dědění) se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako „nejslabší“, aby své dědické právo (popřípadě též z jaké dědické posloupnosti, může-li se zakládat jak na pořízení pro případ smrti, tak i na zákonu) uplatnil žalobou v občanském soudním řízení. Ustanovení § 1673 neuvádí všechny situace, které ve sporu o dědické právo mohou nastat. Nejde-li o případy zmíněné v § 1673, je zpravidla třeba pokládat za „slabší“ dědické právo toho dědice, který zpochybňuje ze skutkového hlediska pravost právního důvodu (titulu) dědění, popřípadě namítá jeho zdánlivost (nicotnost) nebo neplatnost, například tvrdí, že závěť je neplatná, neboť zůstavitel nebyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu – duševní poruše – způsobilý ji pořídit. Vzhledem k tomu, že smyslem a účelem žaloby je uplatnění dědického práva, odpovídá požadavku § 1672 odst. 1 – v závislosti na konkrétní podobě sporu o dědické právo – žalobní petit buď o určení, že žalobce je dědicem zůstavitele (popřípadě též z důvodu jaké dědické posloupnosti, je-li nepochybné, že mu svědčí dědění ze zákona, a sporné je to, zda má být dědicem ze závěti nebo na základě dědické smlouvy), nebo že žalovaný (některý ze žalovaných) není dědicem po zůstaviteli, popřípadě že žalovaný (některý z nich) není zůstavitelovým dědicem ze závěti nebo na základě dědické smlouvy (je-li jinak jeho dědické právo ze zákona nepochybné). Sporné skutečnosti nebo právní otázky, které jsou pro takovéto určení významné (například zda je závěť neplatná), představují jen posouzení předběžné otázky, které se neuvádí v žalobním petitu (a samozřejmě ani ve výroku rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žalobě, neboť posouzení předběžné otázky se promítá jen do odůvodnění rozhodnutí). O žalobě podané na základě usnesení vydaného podle § 170 odst. 1 z. ř. s. rozhoduje soud v řízení podle části třetí o. s. ř. (srovnej Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, k § 1673).

63. V případě sporu o dědické právo mezi dědicem ze zákona a dědicem ze závěti ve formě soukromé listiny (kterou dědic ze zákona zpochybnil buď jen z hlediska pravosti, nebo jak z hlediska pravosti, tak i z hlediska platnosti) je slabším dědickým právem právo dědice závětního, a proto je třeba jej odkázat k podání žaloby dle § 170 odst. 1 z. ř. s. Pro určení nositele důkazního břemene ohledně pravosti závěti není rozhodující pouze a jedině to, který z účastníků řízení o pozůstalosti byl odkázán k podání žaloby dle § 170 odst. 1 z. ř. s. Otázku, který z účastníků je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat o nich důkazy, si posuzuje soud ve sporném řízení vždy výlučně sám. Závěr o platnosti či neplatnosti závěti závisející na posouzení zdravotního stavu zůstavitele by neměl být odvislý toliko od závěrů znaleckých posudků, nýbrž je třeba přihlédnout i k výsledkům dalšího dokazování, které soud v poměrech projednací zásady k návrhu účastníků provedl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021).

64. Závět pořízená ve formě soukromé listiny může být buď (i) holografní (§ 1533), nebo (ii) allografní (§ 1534-1536). Allografní závěť je závěť, která není napsána vlastní rukou zůstavitele (a zároveň se nejedná o závěť sepsanou ve formě veřejné listiny). Rozlišujeme: (i) „obecnou“ allografní závěť, jejímž pořizovatelem není osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (§ 1534), a (ii) „zvláštní“ allografní závěť, jejímž pořizovatelem je osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (§ 1535 a 1536). Charakteristickým znakem allografní závěti je, že není napsána vlastní rukou zůstavitele, což znamená, že může být napsána jakýmkoliv jiným způsobem, např. na počítači, na psacím stroji nebo rukou jiného člověka. Pokud text závěti napíše jiná osoba, nejedná se o pisatele závěti ve smyslu § 1541. Takováto osoba (jejíž ruka je pouze „využita“ k tomu, aby napsala text závěti) totiž má (na rozdíl od pisatele „zvláštní“ allografní závěti) funkci pouhého vyhotovitele textu stejně jako tak činí např. psací stroj, na kterém text píšeme. Proto může být takováto závěť napsána i dědicem či odkazovníkem, popř. osobou jemu blízkou nebo jeho zaměstnancem (§ 1541 ve spojení s § 1540 odst. 1). Proces samotného napsání textu nenáleží k aktu zřízení „obecné“ allografní závěti, a proto není osoba pisatele vůbec zapotřebí. Prohlášení zůstavitele o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, musí být výslovné a musí být učiněno před oběma svědky současně. Absence této náležitosti vede k absolutní neplatnosti závěti (§ 588). Výslovným prohlášením je i pouhá zůstavitelova odpověď „ano“ na položenou otázku, zda předložená listina obsahuje jeho poslední vůli. Toto prohlášení se však musí dostat do sféry svědků, kteří je musí subjektivně seznat a také mu porozumět. Pouhé konkludentní vyjádření (např. po kývání hlavou nebo stisknutí ruky) ke vzniku platné závěti nepostačuje. Zůstavitel musí před svědky učinit pouze prohlášení o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli. To znamená, že listina nutně nemusí být před svědky sepisována nebo podepisována. Taktéž není třeba, aby svědci znali obsah závěti. V případě, kdy je zůstavitel schopen pořídit závěť vlastní rukou, lze vzhledem ke všem shora uvedeným požadavkům rozhodně doporučit, aby tak učinil, popřípadě aby pořídil závěť ve formě veřejné listiny. Pořízení allografní závěti v sobě totiž skrývá celou řadu nejen právních, ale především faktických nástrah. Musíme si totiž uvědomit, že otázka platnosti takové listiny může být zkoumána až za několik desítek let, a i když se v době pořízení celý proces uskutečnil objektivně „správně, v řízení o pozůstalosti může být „správnost“ tohoto procesu závislá např. pouze na svědecké výpovědi již jen jednoho žijícího svědka. V praxi se často vyskytuje situace, kdy se zůstavitel obrátí na advokáta (či jiného právníka) se žádostí o sepsání závěti. V takové situaci je (z výše uvedených důvodů) nanejvýš vhodné, aby advokát bud připravil předlohu a zůstavitel ji celou přepsal vlastní rukou a taktéž podepsal, nebo aby konečnou podobu závěti vytvořil notář ve formě veřejné listiny. Rozdíl z hlediska právní jistoty je obrovský. Allografní závěť je velmi nejistým typem závěti, někdy bývá zneužívána pro podvodná jednání a drtivá většina takovýchto závětí je po smrti zůstavitele některým z účastníků řízení o pozůstalosti sporována (viz PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C. H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-747-7, k § 1534).

65. Je nezbytné, aby svědci závěti byli schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědci prosté allografní závěti nemusí být přítomni při samotném sepsání závěti a nemusí znát obsah závěti. Prostá allografní závěť může být sepsána kdykoli dříve, v nepřítomnosti svědků, ať již zůstavitelem, nebo jinou osobou. Ze zákona rovněž nevyplývá požadavek, že svědci musí být přítomni při podpisu této závěti zůstavitelem. Zákon vyžaduje pouze to, aby oba svědci byli (současně) přítomni při prohlášení zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli (srov. § 1534). Svědci se musí na závěť podepsat a k podpisu závěti (zpravidla) připojit doložku poukazující na jejich vlastnost svědka a údaje, podle nichž je lze zjistit. Svědci se musí podepsat přímo na listinu samou. Svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka pověřen, musí si být vědom toho, že jde o pořízení závěti, nemusí však znát její obsah a nemusí být účasten jejího sepisu. Svědkem závěti může být jen osoba plně svéprávná a znalá jazyka, v němž zůstavitel projev vůle učinil (viz Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, k § 1541).

66. Oba typy speciální allografní závěti vyžadují k pořízení kromě svědků účast dalších osob, a to zejména osoby, která závěť zůstavitele sepsala (tzv. pisatele), a osoby, která závěť nahlas přečetla (tzv. předčitatele), nebo tlumočila zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolil (tzv. tlumočníka). Stále platí, že pisatelem musí být vždy osoba rozdílná od předčitatele nebo tlumočníka. Jazykové vyjádření § 1535 odst. 1 vede k závěru, že předčitatelem musí být jeden ze svědků, který závěť nepsal. Podobně § 1535 odst. 2 stanoví, že tlumočníkem musí být jeden ze svědků, který nepsal závěť. Dřívější úprava přitom umožňovala, aby předčitatelem či tlumočníkem byla i osoba odlišná od svědků závěti (osoba na věci zcela nezúčastněná). Proč došlo k tomuto zpřísnění, důvodová zpráva blíže nevysvětluje (viz Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, k § 1536).

67. Alografní závěť je závěť, která není sepsána vlastní rukou zůstavitele, přičemž současně se nejedná o závěť pořízenou ve formě veřejné listiny (notářského zápisu). K alografním závětím se pořizovatelé obvykle uchylují, když jim činí potíže psát vlastní rukou. Volí tedy možnost sepsat závěť na psacím stroji, prostřednictvím počítače nebo požádají o sepsání jinou osobu. Z praktického hlediska jde o závěť, kterou sice zákon připouští, a pokud je po formální stránce bezvadná, pak jde o plnohodnotnou závěť, nicméně je nutné na tomto místě zdůraznit, že bývá nejčastěji a nejsnáze zneužívána pro podvodná jednání (podvržení závěti), a proto tato forma závěti vede nejčastěji ke sporům o platnost a pravost poslední vůle. Jedním z pojmových znaků těchto závětí je to, že je lze pořídit pouze za účasti svědků závěti (§ 1539 a násl. o. z.). Svědkem závěti může být toliko osoba svéprávná, která zná jazyk nebo způsob dorozumívání, v němž se projev vůle činí (§ 1539 odst. 2 o. z.). Svědkem závěti nesmí být dědic a ani odkazovník, pokud je jim touto závětí cokoli zůstavováno, dále nesmí být svědkem závěti osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká a ani zaměstnanec dědice či odkazovníka (§ 1540 odst. 1 o. z.). Lze jen opět důrazně doporučit, aby pořizovatel s co nejvyšší mírou odpovědnosti přistupoval k výběru osob svědků, a pokud je to jen trochu možné, aby se vyhnul při výběru osob svědků situacím, kdy by postavení osoby jako svědka u téže závěti kolidovalo s jejím postavením jiným. Obecným důvodem, proč při této formě závěti mají vystupovat svědci, je ten, že tito svědci mají v případě sporu o platnost závěti dosvědčit, že závěť je pořízena zůstavitelem a že zůstavitel věděl, že v listině, kterou podepisuje, je obsažena jeho poslední vůle. Předně by tedy zůstavitel měl jako svědky své závěti zvolit osoby, u kterých lze předpokládat, že zůstavitele přežijí. Skutečnost, že svědek závěti zemře před zůstavitelovou smrtí, nemá za následek neplatnost závěti, při jejím sepisování jako svědek působil, avšak při případném sporu o platnost závěti se tím zvyšuje riziko, že taková závěť bude soudem prohlášena z nějakého důvodu za neplatnou, ač by tomu tak být nemělo. Dalším kritériem pro výběr osoby svědka by měla být jeho důvěryhodnost; jinak vyzní svědecká výpověď osoby s bohatou trestní minulostí a jinak osoby bezúhonné. Pokud tedy zůstavitel zvolí s nejvyšší mírou odpovědnosti osoby svědků a tyto osoby s tímto souhlasí, pak musí být všichni svědci současně přítomni při prohlášení zůstavitele o tom, že uvedená listina obsahuje jeho poslední vůli, musí být s to tuto skutečnost potvrdit a dále též potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou tatáž osoba (srovnej Svoboda, J., Klička, O.: Dědické právo v praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 87, marg. č. 75.).

68. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2513/2022, na které odkazovala žalobkyně b), je uvedeno, že je-li založeno dědické právo na allografní závěti sepsané podle ustanovení § 1534 o. z., není odůvodněn postup podle ustanovení § 170 z. ř. s. jen proto, že je v řízení (mezi těmi, kdo si činí právo na dědictví) sporná samotná pravost vlastnoručního podpisu zůstavitele na závěti. Vzhledem k tomu, že obligatorní součástí allografní závěti je svědectví dvou svědků o tom, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že není dobře představitelné, že by zůstavitel před svědky výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, aniž by ji vlastnoručně podepsal, „sporným“ se takové pořízení pro případ smrti stává - na rozdíl od holografní závěti - jen tehdy, byly-li (těmi, kdo si činí právo na dědictví) uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují svědectví osob, které se na závěť podepsaly, jako je například tvrzení o tom, že svědky závěti ve skutečnosti nebyly, že jsou nezpůsobilými svědky, že zůstavitel před nimi výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, apod.

69. Veřejné listiny jsou ve vztahu k soukromým (ostatním) listinám ve vztahu speciality. Podle první definice je významné, zda listina byla vydána soudy ČR nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci. Aby se podle první definice mohlo jednat o veřejnou listinu, musí být tato vydána v mezích pravomoci dotčeného orgánu a musí být dodržena pro ni předepsaná forma. Za veřejnou listinu podle první definice je tak považován i soudní protokol. Z listin, které jsou podle druhé definice prohlášeny za veřejné listiny zákonem, je možno zmínit například doručenku, dále notářský zápis, jeho stejnopis, výpis z notářského zápisu a listiny o ověření nebo exekutorský zápis (srovnej Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, k § 134).

70. Při důkazu výpovědí svědka soud vyhodnocuje věrohodnost výpovědi nejen z toho, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci, ale též s přihlédnutím k tomu, jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, ke způsobu reprodukce skutečností, o nichž vypovídá, a k chování při výslechu, tj. zda je svědek přesvědčivý, zda vypovídá s jistotou, plynule a zda je ochoten odpovídat na otázky (srovnej Remeš, J. Praktický úvod do civilního řízení sporného. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 463 s. 247, marg. č. 186.).

71. Hodnocení výpovědi svědka z hlediska její věrohodnosti je v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (§ 122 odst. 1 o. s. ř.) věcí soudu, který provádí dokazování. Věrohodnost výpovědi svědka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 136/2002).

72. Zjistí-li soud okolnosti, které mohou ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. příbuzenský poměr k účastníkům), neznamená to nezpůsobilost svědčit; tyto okolnosti vezme soud v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2516/2008).

73. Nelze pominout, že ohledně chování svědka při výslechu je pro soud významná zejména jeho přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi a ochota odpovídat na otázky. Jako negativní je vnímáno např. jeho nejisté chování, nebo nedokáže-li některé skutečnosti věrohodně vysvětlit; důvodem těchto jevů nemusí být to, že při své výpovědi lže. Nervozita může pramenit již z toho, že se při své výpovědi nachází v pro něj nezvyklé a nepříjemné situaci, případně si na některé skutečnosti opravdu nedokáže vzpomenout. Vnější obraz jeho výpovědi ovlivňuje např. i věk, zdravotní a psychický stav. Všechny tyto vlivy je třeba vzít v úvahu a případně uvést na pravou míru při přijetí závěru o jeho (ne)věrohodnosti. Shora uvedené vystihuje okolnost, že při hodnocení důkazu výslechem svědka spolupůsobí vedle věcného obsahu jeho výpovědí i další skutečnosti, které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodností výpovědi – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání, například ona přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota její výpovědi, ochota odpovídat přesně na dané otázky apod. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3178/2021).

74. Věrohodnost svědka je spolu s vylíčením pro rozhodnutí důležitých skutečností součástí vlastní výpovědi svědka. Hodnotí-li soud věrohodnost svědecké výpovědi, zkoumá dva různé vstupy: a) tzv. obecnou věrohodnost svědka, kterou se rozumí schopnost konkrétního člověka vnímat a zapamatovat si poznávanou skutečnost a informace o této skutečnosti soudu pravdivě a úplně sdělit, a b) tzv. specifickou věrohodnost svědka, která řeší, do jaké míry lze svědkovi uvěřit s ohledem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poznatky ohledně věrohodnosti svědka lze v úplnosti vyhodnotit až po skončení výpovědi, v řadě případů dokonce až potom, co soud provede všechny důkazní prostředky ohledně poznávané skutečnosti a je schopen je úhrnně vyhodnotit. Například věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti, a k jeho chování při výpovědi. Někteří autoři vyzdvihují tzv. pravidla RAVEN využívaná v angloamerickém právním systému. Podle těchto pravidel se při posouzení věrohodnosti svědka zkoumají jeho tzv. reputation (tedy obecná věrohodnost jako osoby s určitým postavením a morálními vlastnostmi), tzv. ability to see, tedy schopnost vnímat pro rozhodnutí podstatnou okolnost, tzv. vested interest, tedy do jaké míry bude pro svědka přínosné, že spor dopadne určitým způsobem, tzv. expertise, tedy úroveň odborných znalostí svědka, jež mu umožňují pochopit skutečnost, o které svědčí (například úraz, dopravní nehodu), a tzv. neutrality, tedy vztah svědka ke stranám sporu. Závěr soudu o tom, že výpovědi svědka (svědků) neuvěřil, nesmí být svévolný a musí být logicky odůvodněn (viz SVOBODA, Karel. Řízení v prvním stupni. Civilní proces z pohledu účastníka. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 549, marg. č. 252.).

75. Pokud jde o výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], přihlédl soud k tomu, že se všemi žalobkyněmi dlouhodobě znají. Zůstavitel byl obchodním partnerem svědka [jméno FO] a svědek [jméno FO] vypověděl, že společně jezdili na dovolené. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že žalobkyně a) jezdila na tábory se synem svědka [jméno FO]. Svědek [jméno FO] uvedl, že se zná i s žalovanou, nicméně z jeho výpovědi bylo patrné, že s ní nebyl v tak častém kontaktu jako s žalobkyněmi, neboť zůstavitel se nepohodl s bývalým manželem žalované, kterého zůstavitel zaměstnával. Dle soudu měl svědek [jméno FO] zájem na tom, aby byla závěť soudem posouzena jako pravá a platná, a to z důvodu, že zůstavitel byl několik let jeho nejbližším obchodním partnerem a i po ukončení obchodní spolupráce zůstali v pravidelném kontaktu. Svědek [jméno FO] pak zůstaviteli v době, kdy se v důsledku onkologického onemocnění došlo ke zhoršení zůstavitelova zdravotního stavu, pomáhal „uspořádat vztahy“, např. tak, že domlouval schůzku zůstavitele s [tituly před jménem] [jméno FO]. Jinak řečeno, svědek [jméno FO] měl zájem na tom, aby byla naplněna zůstavitelova poslední vůle tak, jak o tom spolu hovořili. To, že se závěť zůstavitele sepisovala u svědka [jméno FO] v kanceláři a že se zůstavitelem o pořízení závěti hovořil, uváděl svědek [jméno FO] i v rámci své výpovědi před notářkou dne 28. 4. 2021. Na druhou stranu má soud za to, že přetrvává pochybnost, zda svědkové z výslovného projevu zůstavitele nepochybně věděli, že zůstavitel v konkrétní listině, jako své závěti, vyjadřuje svobodně a vážně svoji poslední vůli. Z podaných svědeckých výpovědí v řízení před notářkou vyplynulo, že poté, co sekretářka svědka závěti [jméno FO], [jméno FO], text zkoumané listiny připravila, mělo dojít ze strany zůstavitele a svědků závěti již jen k podpisu této listiny, aniž by zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti [jméno FO] a [jméno FO] cokoliv k obsahu podepisované listiny projevil způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o své vůli pro případ své smrti. [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi výslovně uvedla, že zůstavitel poté, co mu přinesla k přečtení jí připravenou listinu, mlčel a jen listinu podepsal. [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi ničeho konkrétního o tom, že by zůstavitel výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, neuvedl. Pokud svědkyně [jméno FO] při jednání před soudem dne 22. 6. 2023 v rámci své spontánní výpovědi uvedla, že když zůstaviteli předala přepsanou závěť, zůstavitel se na ni podíval a potom se podíval na svědka [jméno FO] a řekl něco ve smyslu: „To je moje poslední vůle a Ty se o ni postaráš.“ a svědek [jméno FO] při jednání před soudem spontánně vypověděl, že mu zůstavitel řekl „Sepsal jsem závěť. Ty mi ručíš za to, že to tak bude“, tj. okolnosti, které by svědčily o tom, že svědci byli současně přítomni při prohlášení zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli, má soud za to, že v této části byly výpovědi obou svědků nevěrohodné (a rozporné s jejich předchozími výpověďmi). Neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby tuto okolnost oba svědci nezmínili již v rámci svých spontánních výpovědí v řízení před notářkou (o dva roky dříve než v řízení před soudem). Svědkyně [jméno FO] navíc k výslovnému dotazu notářky, zda zůstavitel říkal něco ohledně předmětné listiny, uvedla, že zůstavitel nic neříkal, tedy alespoň před ní. Obecně platí, že plynutí času má vliv na hodnotu svědeckých výpovědí a to z důvodu, že běh času vede k vyhasínáním paměťové stopy. Obecně tak lze vycházet z toho, že si svědek bude lépe pamatovat skutečný běh událostí v kratším časovém odstupu po předmětných událostech než po delší době. Nejednalo se o nepodstatný detail, který by bylo možné vysvětlit tím, že notářka chtěla jasné a stručné odpovědi, případně tím, že přístup notářky byl laxní.

76. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že zůstavitel sice pravděpodobně podepsal dne 15. 7. 2020 listinu, kterou na počítači sepsala svědkyně [jméno FO], a že se na tuto listinu podepsali i oba svědci. Současně má soud nicméně za to, že oba svědci nebyli současně přítomni při prohlášení zůstavitele, že předmětná listina obsahuje jeho poslední vůli, jak předpokládá ustanovení § 1534 o. z. Absentoval-li výslovný projev vůle zůstavitele o tom, že allografní závěť obsahuje jeho poslední vůli, je třeba dospět k závěru, že zkoumaná listina není pro nedostatek formálních náležitostí prosté allografní závěti platným pořízením zůstavitele pro případ své smrti, ze kterého by pro žalobkyně vyplývalo dědické právo po tomto zůstaviteli. Žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.). Náklady řízení 77. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů řízení. Náklady žalované se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 2.500 Kč (z tarifní hodnoty 35.000 Kč), a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 5. 4. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 20. 4. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast při jednání dne 22. 6. 2023, které přesáhlo dvě hodiny, dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 10. 8. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast při jednání dne 3. 10. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), tj. celkem 19.600 Kč, a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 4.116 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalovaná požadovala cestovní náhrady a náhrady za zmeškaný čas za cesty jejího zástupce k soudním jednáním (celkem ve výši 2.948,80 Kč bez DPH), soud tyto náklady neshledal jako účelně vynaložené. Svobodu volby advokáta nelze vnímat jako zcela bezbřehou. Volba advokáta se sídlem v [Anonymizováno], kdy v místě sídla procesního soudu působí desítky advokátů, je dle soudu v daném případě nepřiměřená, a to i s přihlédnutím k okolnosti, že bydliště žalované – [adresa] je sice obec asi 69 km od Prahy a cca 25 km od [Anonymizováno], nicméně i v rámci řízení před notářkou byla žalovaná zastoupená advokátem se sídlem v Praze (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12).

78. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Poučení