21 C 84/2018 - 157

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o určení vlastnictví k nemovitostem a vyklizení pozemku, o protinávrhu žalovaných na určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [hodnota], pro Katastrální území a obec [adresa], vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], v hranicích dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-1[Anonymizováno] ze dne 30. 8. 2017, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby byla žalovaným uložena povinnost vyklidit a zdržet se zasahování do vlastnických práv žalobců, týkajících se pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno]1, vše zapsáno na LV č. [hodnota], pro Katastrální území a obec [adresa], vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

III. Určuje se, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. a obci [adresa], odděleném geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 4. 2022, s tím, že každý ze žalovaných vlastní podíl o velikosti ideální .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech řízení státu částku, jejíž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali jednak určení, že jsou vlastníky pozemku p. č. st. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] v k.ú. [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a to v hranicích dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] číslo [hodnota]-1/[Anonymizováno] ze dne 30. 8. 2017. Současně se domáhali uložení povinnosti žalovaným vyklidit tyto pozemky a zdržet se zasahování do vlastnických práv žalobců k předmětným pozemkům. V důvodech své žaloby, následně doplněné i při přípravném jednání, uvedli, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky sousedních nemovitostí, a to pozemku p. č. st. 9/1, jehož součástí je stavba objektu pro bydlení č. p. [Anonymizováno], a pozemku p. č. [Anonymizováno]. Tyto nemovitosti jsou zapsány na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. Hranice pozemků probíhá mezi výše uvedenými pozemky a tvoří i úzký průchod mezi pozemkem žalovaných a rodinným domem žalobců. K tomuto průchodu je však žalobcům znemožňován ze strany žalovaných přístup, když žalobci tento pruh pozemku užívali bez problémů od roku 1983, kdy nemovitosti nabyli, až do smrti pana [jméno FO] staršího, právního předchůdce žalovaného 1). Pozemek užívali k opravám nemovitosti. Jedná se o pruh o šířce 80 cm až 150 cm, který je přístupný bránou, jež sice není na hranici pozemku, ale umožňuje vstup za účelem údržby nemovitosti. V rámci sousedského soužití dochází ke stálému narušování hranic pozemků ze strany žalovaných, k neoprávněnému užívání části pozemku p. č. 10/1 ze strany žalovaných, k umisťování předmětů na jejich hranicích bez souhlasu vlastníků pozemku (klece s nutriemi, hranice dříví, zábrana do branky ve zdi žalobců). Žalovaní znemožňují žalobcům údržbu rodinného domu z jejich sousedící strany. Za bránění žalobcům v přístupu na jejich pozemek byla v minulosti žalovaným uložena pokuta. Z tohoto důvodu se žalobci domáhají jednak určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, a to v hranicích tak, jak byly určeny a zakresleny ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], když takto jsou tyto hranice zakresleny i v katastrální mapě a vlastnické právo žalobců takto vyplývá i ze zápisu v katastru nemovitostí. Svůj naléhavý právní zájem spatřují žalobci v tom, že nemají možnost své pozemky užívat, když toto potřebují minimálně k údržbě staveb ve svém vlastnictví. Současně se domáhají vyklizení těchto pozemků a zdržení se zásahů a vstupu na pozemky žalobců žalovanými. K tomuto rovněž uvedli, že byť sporná část pozemků je pouze v oblasti p. č. 10/1, jejich petit směřuje ve vztahu ke všem ve výroku uvedeným pozemků, byť zde není sporná hranice, neboť ochrana vlastníka jde tak daleko, že i umisťování určitých předmětů na hranici pozemků je nepřípustné, například chov prasat. Žalovaní neustále užívají část pozemku p. č. [hodnota], která je zakreslena ve výše uvedeném znaleckém posudku a označena žlutou barvou, brání žalobcům v přístupu na jejich pozemek, vstup ze zahrady průchodem ve zdi zabednili, poškozují jejich nemovitosti opíráním různých předmětů, dochází ke skladování věcí na jejich pozemku (dřevo, klece s nutriemi), není jim umožněn přístup za účelem oprav jejich nemovitostí, a to ani po předchozí dohodě. Probíhají schválnosti typu, že žalovaný 2) mlátí svými vraty do plynového potrubí, jež je vedeno po budově žalobců ze strany žalovaných. Ve vztahu k namítanému vydržení vlastnického práva uvedli, že se na straně žalovaných nemůže jednat o poctivou držbu, neboť hranice pozemků a užívací právo k nim je po dlouhou dobu předmětem neustálých sporů. Žalovaní si tak byli vědomi, že pozemek není v jejich vlastnictví, minimálně si byli vědomi, že vlastnictví k pozemkům je sporné.

2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Uvedli, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Dále namítli, že pozemky, které žalovaní užívají, jsou pozemky v jejich vlastnictví, nedochází tak k tvrzeným zásahům do vlastnického práva žalobců. Ve vztahu k části sporných pozemků, jež byly (po odstranění nejasností protinávrhu žalovaných) v geometrickém plánu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022, č. [hodnota]-[Anonymizováno] označeny nově jako p. č. [hodnota], namítli žalovaní vydržení vlastnického práva a vznesli protinávrh, jímž se domáhali určení vlastnického práva žalovaných s podílem ideální pro každého z nich ve vztahu k tomuto nově vytýčenému pozemku. Uvedli, že žalovaná 2) a její manžel [Jméno zainteresované osoby 2/0], nabyli pozemky p. č. st. 9[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] kupní smlouvou od [jméno FO] dne [datum]. Po smrti [Jméno zainteresované osoby 2/0] se stali podílovými spoluvlastníky těchto nemovitostí žalovaní na základě usnesení Okresního soudu v [adresa][Anonymizováno]ze dne 16. 4. 2002, č. j. [spisová značka]. Od těchto dvou titulů odvíjí své vlastnického právo k pozemku označenému jako p. č. [hodnota]. Dobrá víra žalovaných vycházela z toho, že sporné části pozemků byly odedávna a stále jsou odděleny od zbývajících částí pozemků žalobců p. č. st. [Anonymizováno]1 v k. ú. [adresa] zdí a plotem, které zde stojí historicky a byly zde již za života právní předchůdkyně žalovaných paní [jméno FO]. Na pozemku p. č. st. 9/1 přitom stála stodola. [adresa] p. č. 14/1, která byla za ní, byla přístupná pouze úzkou uličkou, jež se nacházela mezi stodolou a zdí žalobců. Jiný přístup na zahradu než touto uličkou podél zdi žalobců do doby zboření stodoly neexistoval. Stodola nebyla průjezdná ani průchozí. Žalovaní i jejich právní předchůdci [Jméno zainteresované osoby 2/0] starší a [jméno FO] tak užívali sporné části pozemků od jejich nabytí jako poctiví držitelé a neměli důvod o svém vlastnickém právu pochybovat. Žalobci sporné části pozemků (nyní označené jako p. č. [hodnota]) od jejich nabytí až do roku 2015 neužívali a ani si na jejich užívání nikdy nečinili nárok. První námitky žalobců se objevily až v roce 2016, což dle žalovaných souvisí se zpřesněním zaměření. Žalovaní z tohoto důvodu chtěli nechat provést určení přesného průběhu hranice mezi pozemky žalobců a žalovaných, dle sdělení geodeta [tituly před jménem] [Anonymizováno] však nebylo možné přesně určit průběh hranice, neboť v minulosti mohla být odchylka v řádu centimetrů až metrů. Bez ohledu na subjektivní spornost hranice mezi pozemky účastníků jsou žalovaní přesvědčení, že jsou vlastníky sporných částí pozemků (nyní p. č. [hodnota]), když vlastnické právo k nim nabyli vydržením, popř. mimořádným vydržením.

3. Z informativních výpisů z Katastru nemovitostí a výpisu z Katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobci mají ve společném jmění manželů nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a to mimo jiné pozemek p. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba objektu bydlení č. p. [Anonymizováno], o výměře 666 m2, pozemek p. č. [Anonymizováno]2, zahrada o výměře 331 m2 a pozemek p. č. [Anonymizováno]. Žalovaní jsou pak podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] pro Katastrální území a obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], s podílem o velikosti ideální , přičemž se jedná o pozemky p. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], o výměře 494 m2, pozemek p. č. [Anonymizováno], zahrada o výměře 704 m2, p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 26 m2, p. č. [Anonymizováno], zahrada o výměře 58 m2 a pozemek p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha o výměře 118 m2. Z ortofotomapy, jednotlivých informací o pozemcích z Nahlížení do katastru nemovitostí, jakož i z ohledání na místě samém byla zjištěna vzájemná poloha jednotlivých pozemků účastníků vůči sobě navzájem. Tato pak vyplývá i ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Z těchto důkazů je pak zřejmé, že hranice mezi pozemky žalobců a pozemky žalovaných tak, jak je zapsána v katastru nemovitostí, není totožná s průběhem budov a zděného plotu žalobců na p. č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Mezi zdí budov a plotu žalobců a pozemky žalovaných je úzký pruh, jenž je různě široký. Z uvedených důkazů je pak rovněž prokázáno, že na pozemku žalovaných p. č. st. [Anonymizováno] stála v minulosti stodola, která svým rohem dosahovala až k hranici pozemku p. č. st. [Anonymizováno], jež je nyní ve vlastnictví žalobců. Existenci této stodoly potvrdili ve svých výpovědích slyšení svědci. Z výpovědi žalovaných, jakož i z výpovědi jednotlivých v řízení slyšených svědků bylo prokázáno, že na zahradu žalovaných (pozemek p. č. [Anonymizováno]) neexistoval jiný přístup, než úzkou uličkou, jež probíhala mezi stodolou a zdí budov a plotu, jež jsou nyní ve vlastnictví žalobců. Při ohledání na místě samém byly z části ještě patrny základy této stodoly a mezi nimi a zdí budov a plotu žalobců byl úzký prostor.

4. Soud v dané věci provedl rovněž znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno], jež předložili žalobci. Úkolem znalce bylo vytýčit hranice mezi pozemky p. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a dále se vyjádřit ke všem dostupným výsledkům dosavadních zeměměřických prací relevantních pro posouzení současného stavu. Znalec při zpracování znaleckého posudku vycházel z dokumentace Katastrálního úřadu pro [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] a z dokumentace z operátu bývalého pozemkového katastru vč. Sbírky listin pozemkové knihy, vycházel tak především z náčrtu z roku 1920, katastrální mapy digitalizované a záznamu podrobného měření změn č. [hodnota] z roku 2015 (příloha 3 znaleckého posudku). Znalec dospěl jednoznačně k závěru, že mezi západní štítovou stěnou stodoly ve vlastnictví žalobců a pozemky žalovaných existuje prostor, jež přináleží k pozemkům žalobců, a jež je dnes fyzicky přístupný ze dvora žalovaných. Současně uvedl, že nelze přehlédnout dřívější, dnes nepoužívaný průchod k této ploše, který signalizuje, že se tudy minimálně obsluhovala plocha kolem stodoly. Vytýčení provedl s tím, že odpovídá výsledkům záznamu podrobného měření č. [hodnota] z roku 2015. V rámci svého posudku spornou část pozemku p. č. [hodnota] označil žlutě jak na katastrální mapě digitalizované, tak v záznamu podrobného měření změn č. [hodnota] z roku 2015.

5. K důkazu bylo rovněž provedeno vytýčení hranice pozemku provedené dne 7. 7. 2020 [Anonymizováno] [jméno FO] s.r.o., jež si účastníci nechali zpracovat v rámci snahy o mimosoudní řešení věci. I zde je patrné, že stodola na pozemku žalobců stojí „uvnitř“ pozemku žalobců, tedy že mezi touto stodolou a hranicí pozemků žalovaných je úzký pruh, který ještě patří k pozemkům p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobců.

6. Ačkoliv žalobci nesouhlasili s vytýčením hranice pozemků provedeným [Anonymizováno] [jméno FO], soud z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [jméno FO], jenž vyhotovil výše uvedené vytýčení hranice, a z ohledání na místě samém zjistil, že znalec i svědek vycházeli ze stejných mapových podkladů a situace v terénu, a že lomové body, které vypovídají o průběhu hranice, určili z těchto mapových podkladů oba vyslýchaní stejně. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil, že obě vytýčení hranic pozemků jsou shodná. Přestože došli znalec a svědek k odlišným hodnotám vzdálenosti hranice pozemku žalobců od nynější stavby domu, zdi a stodoly žalobců (např. vzdálenost od z pohledu ulice vzdálenějšího rohu stodoly žalobců k hranici mezi pozemkem p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] tj. k lomovému bodu [Anonymizováno] činí dle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] 1,7 m a dle svědka [jméno FO] 1,2 m), jedná se dle obou vyslýchaných osob o přípustnou odchylku, neboť body vyznačené v katastru jsou s kódem kvality 8, což představuje střední chybu 1 m, která může být v terénu až dvojnásobná. Svědek [jméno FO] podrobně vysvětlil, jak došel k určení skutečné polohy jednotlivých lomových bodů. Jeho postup byl znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] potvrzen jako správný. Oba pak shodně uvedli, že dům na p. č. st. [Anonymizováno], jenž je v katastrální mapě digitalizované a katastrální mapě z roku 1920 zakreslený, neodpovídá skutečnému stavu, tedy že tvar domu žalobců neodpovídá tomuto zákresu, nicméně průčelí domu odpovídá, stejně tak odpovídá poloha a tvar stodoly žalobců. Ze skutečné polohy těchto objektů pak mohli vyjít při svých měřeních. Oba rovněž upozornili na původně na pozemku žalovaných stojící stodolu, jež je patrná rovněž na mapách z informativních výpisů z Katastru nemovitostí, mapách, jež jsou součástí znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i na vytýčení hranice [Anonymizováno] [jméno FO]. Oba vyslýchaní pak dospěli k závěru, jenž je patrný i z výše uvedených mapových podkladů, že mezi stodolou žalobců a stodolou žalovaných je úzký pruh pozemku, jenž přináleží k nemovitosti p. č. [hodnota] a p. č. [Anonymizováno]. Při ohledání na místě samém, jakož i z fotografie předložené žalobci bylo zjištěno, že právě v místě této „uličky“ se ve zdi žalobců nachází průchod, jenž je uzavřený dvěřmi.

7. Soud ve věci nechal vyhotovit geometrický plán znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], jímž byla vytýčena sporná část pozemku p. č. [hodnota] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú . a obci [adresa], a to geometrickým plánem č. [hodnota][Anonymizováno] ze dne 22. 4. 2002. Nová parcela byla označena číslem [hodnota] o výměře 65 m2. Současně dle protokolu ze dne 18. 3. 2022 došlo k vytýčení hranice pozemku na místě dřevěnými kolíky.

8. Nabytí nemovitostí do vlastnictví žalovaných bylo prokázáno jednak notářským zápisem Státního notářství v [adresa], jednak z připojeného spisu zdejšího soudu [spisová značka]. Z notářského zápisu Státního notářství v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] bylo zjištěno, že mezi [jméno FO] a manžely [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [datum] (dále jen „[Jméno zainteresované osoby 2/0] starší“) a žalovanou 2) byla uzavřena kupní smlouva. Předmětem této kupní smlouvy byla bývalá zemědělská usedlost čp. [Anonymizováno] v [adresa] se zast. pl. p.č. [hodnota] – 637 m2, parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha ve výměře 118 m2, parc. č. [Anonymizováno] zahrada o výměře 58 m2, dále geometrická částice, blíže zřejmá z geometrického plánu [Anonymizováno] [adresa] ze dne 9. 3. 1977 a 16. 3. 1977, č. zak. [Anonymizováno], a to od parcely č. [hodnota] role označenou novým číslem parc. č. [Anonymizováno], zahrada ve výměře 749 m2, katastrální území a obec [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], evidenčním listě č. [hodnota] území a obec [adresa], připsané prodávající do výlučného vlastnictví k celým nemovitostem podle rozhodnutí státního notářství v [adresa] o potvrzení dědictví ze dne 24. 3. 1965, č.j. [Anonymizováno] v užívání vlastnice se všemi součástmi a příslušenstvím. Manželé [jméno FO] nabyli nemovitosti do bezpodílového spoluvlastnictví. Z připojeného dědického spisu pak bylo zjištěno, že po smrti [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího dne 25. 12. 2001 byla usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 16. 4. 2002, č. j. [spisová značka] schválena dohoda dědiců (v tomto řízení žalovaných), kdy do dědictví náležel mimo jiné podíl o velikosti ideální nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] v k. ú. a obci [adresa], který do svého vlastnictví nabyl žalovaný 1). Druhý podíl o velikosti ideální nabyla žalovaná 2) v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, jež se zůstavitelem měli.

9. Z geometrického plánu ze dne 16. 3. 1977 vyhotoveného [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], číslo zakázky [Anonymizováno] bylo zjištěno, že došlo k vyhotovení geometrického plánu, jímž byla parcela č. [hodnota], role o výměře 3 062 m2 rozdělena na parcelu č. [Anonymizováno]1, role o výměře 749 m2 a parcelu č. [Anonymizováno] o výměře 2 313 m2, a parcela č. [hodnota], role o výměře 1 424 m2 byla rozdělena na parcelu . č [Anonymizováno] zahrada o výměře 463 m2 a parcelu č. [Anonymizováno], role o výměře 961 m2. Při pohledu na zákres pozemků na tomto geometrickém plánu je patrné, že nově vzniklý pozemek p. č. [Anonymizováno] je přístupný z pozemku p. č. st. 9 úzkou uličkou mezi stavbou a nemovitostí p. č. [hodnota]. Z tohoto geometrického plánu není seznatelné, že by měl tento pruh nemovitosti přináležet k nemovitosti p. č. [hodnota] či [Anonymizováno] lze mít za to, že „ulička“ náleží k nemovitostem p. č. st. [Anonymizováno]. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 27. 4. 1976, č. [hodnota] bylo zjištěno, že znalec vyhotovil znalecký posudek na zjištění ceny nemovitostí čp. [Anonymizováno] včetně příslušenství, soukromého vlastnictví, porostů a pozemků pro účely převodu mezi občany na žádost paní [jméno FO]. Znalec nemovitosti popsal s tím, že uvedl, že obytná část s předzahrádkou do návsi stojí při levé hranici pozemku. Při pravé hranici je krytý vjezd, v jehož pravé části je otevřený prasečí chlívek, a za ním na kraji dvora stojí suchý záchod. Ve frontě za obytnou částí je chlév, za ním kolna, dvůr uzavírá napříč stojící stodola, která při pravé hranici ponechává úzký průchod do zahrady.

10. O existenci „uličky“ vedoucí podél stodoly jako jediného přístupu na zahradu p. č. [Anonymizováno] vypověděli rovněž svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Svědci rovněž uvedli, že tuto „užívala“ právní předchůdkyně žalovaných [jméno FO] a následně rodina [jméno FO]. Dvůr žalovaných byl ze strany ulice uzavřen bránou, v uličce pak byla v určitých letech jednoduchá branka. Svědkyně [jméno FO] pak vypověděla, že ke zbourání stodoly došlo asi 5 let po nabytí nemovitostí rodinou [jméno FO]. Svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] dále potvrdili, že tato „ulička“ byla užívána spolu s celým dvorem paní [jméno FO], z výpovědi svědkyně [jméno FO] a svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že takto (i po zbourání stodoly) byl celý dvůr užíván rodinou [jméno FO]. Existenci branky ve zdi žalobců potvrdili všichni slyšení svědci s tím, že uváděli, že tento průchod nebyl využíván, důvody jeho existence jim nebyly známy.

11. K povaze konfliktů mezi účastníky vypověděla svědkyně [jméno FO], že za života [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího problémy nebyly, žalobce a) dle svědkyně neměl vůči žalovanému 1) respekt pro jeho mládí. Neuměl s ním hovořit, byl k němu hulvátský. Shodně vypovídala rovněž žalovaná 2). Svědkyně dále uvedla, že žalobci pozemek ze strany dvora žalovaných neužívali, až asi po 10 a více letech od smrti [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího žalobce a) začal uvádět, že mu nějaký proužek pozemku patří.

12. Soud ve věci provedl účastnické výpovědi, kdy z nich bylo zjištěno, že spory za života [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího nebyly, žalobce a) uvedl, že již umožnil přístup kdykoliv, povolil jim přestavbu. Žalobci pak shodně vypověděli, že konflikty začaly vznikat po té, kdy se spoluvlastníkem nemovitostí stal namísto [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího žalovaný 1). Účastníci se různili ve svých výpovědích pokud jde o časové zařazení vzniku konfliktů, uváděli mezi 2-10 lety po smrti [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího. Žalobci ve své výpovědi uvedli, že jim byl zamezován přístup k nemovitosti za účelem oprav, přestože se domluvili, zvonili na sousedy, nebyli vpuštěni, nebo byl následně zavolán starosta, když na pozemek žalobce a) vstoupil. Na jejich pozemku byly skladovány klece s nutriemi, které podhrabávaly základy, žalovaný 1) schválně osekával květiny, které v předzahrádce prolezly plotem, žalovaná 1) po větrné smršti v roce 2017 přehazovala přes zeď na pozemek žalobců kusy opadané omítky z jejich domu. Žalovaní ve své výpovědi popírali, že by neumožňovali vstup žalobcům na svůj pozemek za účelem oprav. Uváděli, že po větrné smršti nešla elektřina, tedy ani zvonek, pokud jde o přivolání starosty, bylo to z důvodu, že žalobce a) na jejich pozemku jezdil přes kytky, choval se neohleduplně. Z výpovědí obou stran je pak zřejmé, že konflikty začaly eskalovat po stavbě dřevěného plotu na konci zahrady, kdy žalovaný 1) namítal, že je plot z části na jejich pozemku, a dle žalobkyně b) následně po „akci“ u žalovaných přes plot na žalobce křičel v opilosti, že jsou 2 m u nich na pozemku. Žalovaný 1) pak časově zařadil stavbu tohoto plotu zhruba do roku 2010.

13. Z připojeného spisu [adresa], Komise k projednávání přestupků sp. zn. [Anonymizováno] bylo prokázáno, že rozhodnutím Komise ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] byl žalobce a) shledán vinným z přestupku proti majetku dle § 50 dost. 1, písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se dopustil tím, že mezi dny [datum] odcizil rám ze železných profilů „L“ a dva kusy vlnitého plechu, které tvořily zábranu v průchodu mezi nemovitostmi žalovaných a nemovitostmi žalobců. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 15. 12. 2015 pak vyplývá, že oznamovatelkou odcizení předmětného profilu a plechů byla žalovaná 2), která jako pravděpodobného pachatele označila žalobce a) s tím, že se s ním nedá dohodnout, rodině s ním má sousedské spory, zábranu vybudovali také proto, že se s ním nedá rozumně domluvit. Žalobce a) se podle žalované nechal slyšet, že si nechal nově digitálně zaměřit pozemek a zjistilo se, že má nárok na cca 1,5 m z pozemku [jméno FO]. Dále je součástí spisu i úřední záznam Policie ČR, z nějž bylo prokázáno, že Policie ČR kontaktovala mimo jiné starostu [Anonymizováno], který potvrdil pravdivost tvrzení, že si žalobce a) nechal vypracovat zaměření a činí si nárok na část pozemku žalovaných a dále uvedl, že se účastníci dohodli, že zaměření si nechají zpracovat rovněž žalovaní, umožní vstup geodeta na jejich pozemek. Potvrdil existenci letitých neshod mezi účastníky. Ve své svědecké výpovědi pak svědek [Anonymizováno] popřel, že by mezi manžely [jméno FO] a žalobci byli za života [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího spory ohledně užívání pozemku, že by došlo ze strany žalobců k uplatňování vlastnického práva k části dvorku za zdí. Rovněž měl za to, že se žádná ze stran neobracela na Obec [adresa] se žádostí o řešení situace ohledně zajištění výkonu vlastnického práva k jejich pozemkům. Potvrdil však, že mezi účastníky probíhaly spory, které řešil [právnická osoba] [adresa], a to zhruba v letech 2015-2018. Rovněž potvrdil existenci sporů ohledně ukládání materiálu, nebyl však schopen zařadit tyto spory časově a uvést další podrobnosti.

14. Z fotografie žalobců pak bylo zjištěno, že v neurčeném období byl ze strany od dvora žalovaných průchod ve zdi žalobců opatřen zábranou. Z fotografií, jež tvoří přílohy č. [hodnota] a 5 znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno] bylo zjištěno, že v období vyhotovení znaleckého posudku (srpen 2017) nebyl průchod ve zdi žalobců ze strany dvora žalovaných opatřen zábranou, byly zde pouze dveře. U zdi stodoly žalobců však ze strany zahrady žalovaných stály klece a byl zde složen další materiál.

15. Soud tak z tohoto připojeného spisu, výpovědi svědka [Anonymizováno], jakož i výpovědí žalobců a žalovaných učinil závěr, že spory mezi účastníky probíhaly dlouhodobě. Koncem roku 2015 byl průchod ve zdi žalobců zajištěn plechy ze strany dvora žalovaných, které žalobce odnesl. V roce 2017 pak byly u zdi stodoly žalobců ze strany žalovaných umístěny klece a další materiál, přičemž dle výpovědi žalobce a) takto zde byly uvedené věci zhruba 10 let. Současně z uvedených důkazů vyplývá, že v průběhu roku 2015 proběhlo podrobnější zaměření (viz podrobný záznam změn z roku 2015), na základě nějž si žalobci začali činit nárok na spornou část pozemku. Toto vyplývá i z výpovědi účastníků, když žalobci uváděli, že se poprvé na žalované obrátili dopisem své advokátky v roce 2016, žalovaní pak uváděli, že se jednalo o konec roku 2015, začátek roku 2016. Jejich výpověď je pak ve shodě s tím, co žalovaná 2) uváděla 15. 12. 2015 na Policii ČR při oznámení odcizení plechů a rámu a s tím, co uvedl na úřední záznam starosta Obce [adresa] [Anonymizováno] (viz připojený spis Přestupkové komise [právnická osoba] [adresa]). Přestože žalobkyně b) vypověděla, že žalobcům bylo známo, že úzký pruh jejich pozemku je i za zdí, neboť toto jim bylo řečeno již při koupi nemovitosti, soud této její části výpovědi neuvěřil. Žalobce a) totiž ve své výpovědi uvedl, že tuto skutečnost zjistil z katastru nemovitostí, a to zhruba před 10 lety. Tomu pak odpovídá i to, že žalovaná 2) ve své výpovědi uvedla, že zhruba před 10 lety došlo k digitalizaci, nebyla schopna určit přesnou dobu. Tomu pak časově zhruba odpovídá i to, že ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že v katastrálním území [adresa] existuje digitalizovaná katastrální mapa, jež je platná od 27. 6. 2013 (bod 1. 5. znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]). Soud tak dospěl k závěru, že až v souvislosti s narůstajícími spory mezi účastníky po provedené digitalizaci nabyl žalobce a) dojmu, že jim dle katastrální mapy náleží i část pozemku za zdí a stavbami žalobců směrem do dvora a zahrady žalovaných a za tím účelem si nechal zpracovat podrobnější zaměření. Ze shodných výpovědí účastníků má rovněž za prokázané, že vlastnické právo k části pozemku označenému nyní v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022 č. [hodnota]-[Anonymizováno] parcelním číslem [hodnota] uplatnili žalobci vůči žalovaným až koncem roku 2015, počátkem roku 2016.

16. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovaní jsou vlastníky pozemků, jež jsou zapsány na listu vlastnictví [Anonymizováno] pro k. ú. a obec [adresa], které s nemovitostmi žalobců sousedí. Součástí pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [Anonymizováno] byl historicky i úzký pruh pozemku o výměře 65 m2, jenž byl vytýčen geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022, č. [hodnota]-[Anonymizováno], o označen parcelním číslem [hodnota]. Tento pruh se nachází za zdí a stavbami žalobců směrem do dvora a zahrady žalovaných. Historicky byl tento pruh užíván jako „ulička“, jež zajišťovala přístup na zahradu žalovaných a jejich právních předchůdců, neboť na pozemku žalovaných stála stodola, která však nebyla průchozí. Tuto „uličku“ užívala právní předchůdkyně žalovaných [jméno FO], která nemovitosti na LV č. [hodnota] prodala dne 8. 8. 1977 žalované 2) a [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršímu. Při prodeji nemovitostí byl vyhotoven geometrický plán [Anonymizováno] [adresa] ze dne 16. 3. 1977, číslo zakázky [Anonymizováno], který rozdělil pozemek p. č. [hodnota], na pozemky p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]. Dále byl vyhotoven znalecký posudek [tituly před jménem] Pětivlase oceňující převáděné nemovitosti, jenž popisoval existenci přístupu na zahradu uličkou podél stodoly. Žalovaná 2) nabyla vlastnictví k nemovitostem na listu vlastnictví č. [hodnota] spolu s manželem [Jméno zainteresované osoby 2/0] v roce 1977 a užívala je spolu s ním do jeho smrti dne [datum]. Po celou dobu užívali nemovitosti spolu s částí pozemku, označeného p. č. [hodnota]. Ze strany žalobců ani jejich právních předchůdců nebyla tato část pozemku užívána, ani nebyli manželé [jméno FO] upozorňováni na to, že tato část pozemku je ve vlastnictví žalobců či jejich právních předchůdců. Pokud žalobci potřebovali své nemovitosti udržovat, vždy došlo k dohodě s panem [Jméno zainteresované osoby 2/0] starším, vše jim dovolil. V následném dědickém řízení pak usnesením ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. [spisová značka] bylo určeno, že ze zaniklého společného jmění manželů patří žalované 2) podíl o velikosti ideální na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k.ú. a obec [adresa]. Současně byla schválena dědická dohoda, na základě níž žalovaný 1) jako pozůstalý syn nabyl podíl o velikosti ideální na těchto nemovitostech. Žalovaní pokračovali v užívání nemovitostí ve stejném rozsahu jako doposud. V průběhu dalších let však mezi žalobci a žalovanými vznikaly drobné neshody a naschvály, které postupně eskalovaly. Žalovaní umístili v místě stodoly žalobců klece se zvířaty, uskladnili zde věci. Žalobci tuto situaci řešili prostřednictvím [právnická osoba] v [Anonymizováno], následně řešil v roce 2016 [právnická osoba] v Polné rovněž odcizení plechů a rámu, jimiž žalovaní zatarasili průchod ve zdi žalobců na dvůr žalovaných. K tomuto jednání došlo v prosinci 2015, přičemž jeho důvodem bylo to, že žalobci po novém zaměření pozemků zjistili, že jim část pozemku za zdí a stodolou žalobců (nyní nově označeného p. č. [hodnota]), patří. Žalované pak žalobci vyzvali k vydání této části pozemku výzvou advokátky [tituly před jménem] [Anonymizováno] v roce 2016.

17. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Vzhledem k tomu, že se jak žalobci, tak žalovaní svým protinávrhem domáhali určení vlastnického práva, bylo třeba ve vztahu k oběma uplatněným určovacím žalobám posoudit, zda je splněn předpoklad požadovaný ustanovením § 80 o. s. ř., tedy posoudit, zda na takovém určení mají naléhavý právní zájem.

19. Žalobci svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemkům vymezeným v petitu žaloby spatřovali v tom, že do jejich vlastnického práva je ze strany žalovaných opakovaně zasahováno, je jim bráněno v nerušeném výkonu vlastnického práva. Nemají možnost pozemek užívat, nemají přístup k opravám své stavby.

20. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71 uveřejněného pod č. 88/1968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, „naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř.“ 21. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 520/2016 „určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá“ (shodně též rozsudek ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 1997, pod číslem 21).

22. Obdobně v usnesení ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1150/2010, Nejvyšší soud uvedl, že: „Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. března 1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 1207/2006, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky - www.nsoud.cz). Navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí České republiky, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí České republiky.“ 23. V daném případě však v judikatuře Nejvyššího soudu nastíněné podmínky pro naplnění naléhavého právního zájmu žalobců na určení nebyly shledány. Žalobci žalovali jak na určení vlastnického práva, tak na vyklizení nemovitostí a zdržení se zásahů do vlastnického práva. To vše za situace, kdy ve svých tvrzeních uváděli, že se domáhají určení vlastnického práva z důvodu zamezování v jeho výkonu žalovanými s tím, že tak jak je žalobci na určení vlastnického práva žalováno, tak je i jejich vlastnické právo v katastru nemovitostí zapsáno a rovněž vyplývá z katastrální mapy. Toto tvrzení pak bylo v řízení prokázáno. V případě projednání a vyhovění určovací žalobě, by tak rozsudek neměl žádný vliv na údaje uvedené v katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že žalobci jako jediný důvod pro posouzení naléhavého právního zájmu tvrdili zásahy do vlastnického práva ze strany žalobců, neumožňování přístupu k nemovitosti, má soud za to, že by se určovací žalobou na postavení žalobců ničeho nezměnilo, neboť takové rozhodnutí by jen deklarovalo existující stav, který je zřejmý i z katastru nemovitostí, a nebylo by zárukou toho, že žalovaní upustí od zásahů do vlastnického práva žalobců. Jejich žaloba se nadto týká všech tří ve výroku I. specifikovaných nemovitostí, přestože spor, který účastníci mezi sebou mají, se týká fakticky pouze části pozemku o výměře 65 m2, jež byl geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022, č. [hodnota]-[Anonymizováno] oddělen z p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], pro k. ú. a obec [adresa], a označen číslem parcelním [Anonymizováno]. Ve vztahu k pozemku p. č. [Anonymizováno] přitom žádné spory mezi účastníky nebyly tvrzeny.

24. Přestože soud opakovaně žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. poučil o nedostatečném tvrzení naléhavého právního zájmu, žalobci setrvali na svém stanovisku. Soudu tak nezbývalo než učinit závěr, že pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není splněna základní podmínka pro rozhodování o žalobě dle § 80 o. s. ř., a proto žalobu žalobců na určení jejich vlastnického práva k nemovitostem specifikovaným ve výroku I. zamítl.

25. Naproti tomu naléhavý právní zájem na určení shledal soud u protinávrhu žalovaných, jímž se domáhali určení vlastnického práva k vytýčenému pozemku p. č. [hodnota], jenž byl oddělen z p. č. st. [Anonymizováno], pro k. ú. a obec [adresa], geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022, č. [hodnota]-[Anonymizováno]. Za situace, kdy žalovaní tvrdí, že jsou vlastníky části pozemku p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] (nově označeného jako p. č. [hodnota]), je tím řešen spor mezi účastníky týkající se nabytí vlastnického práva vydržením, přičemž rozhodnutí samotné je nezbytné pro případnou změnu zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí.

26. Otázku vydržení vlastnického práva pak soud řešil dříve, než přistoupil k posouzení reivindikační a negatorní žaloby žalobců (vyklizení, zdržení se zásahů). Jako předběžnou otázku u těchto žalob žalobců je totiž nejprve nutno řešit vlastnické právo k dotčeným nemovitostem.

27. Dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 1096 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

28. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

29. K otázce mimořádného vydržení pak soud dospěl k následujícímu závěru. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že pozemek p. č. [hodnota], v k. ú. a obci [adresa], nově vytýčený geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022, č. [hodnota]-[Anonymizováno] (dále jen „předmětný pozemek“) byl nerušeně užíván žalovanými a jejich právními předchůdci nejméně od roku 1977 do konce roku 2015, nemohly účinky mimořádného vydržení nastat. Institut mimořádného vydržení byl totiž nově upraven až občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014, přičemž dle přechodného ustanovení obsaženého v ustanovení § 3066 o. z. nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva k nemovité věci dříve, než pět let od účinnosti o. z. Jestli tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014, k mimořádnému vydržení mohlo dojít nejdříve dne 1. 1. 2019. Nejpozději však od konce roku 2015 žalovaní věděli, že jejich vlastnické právo k předmětnému pozemku je zpochybňováno. Podmínky pro mimořádné vydržení tak nebyly naplněny.

30. Soud se tak zabýval tím, zda nedošlo k vydržení řádnému. Podle § 3028 odst. 1, 2, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

31. Protože k tvrzenému vydržení vlastnického práva došlo před 1. lednem 2014, postupoval soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

32. Vzhledem k tomu, že se žalovaná 2) spolu s manželem [Jméno zainteresované osoby 2/0] starším chopila držby předmětného pozemku spolu s nabytím vlastnického práva k pozemkům uvedeným na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k.ú. a obec [adresa] v srpnu 1977, soud zkoumal otázku naplnění podmínek pro nabytí vlastnického práva vydržením od tohoto data, když i pro žalovaného 1) lze v souladu s ustanovením § 134 odst. 3 obč. zák, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2002, do vydržecí doby započíst dobu, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

33. Občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb., účinný od 1. dubna 1964, nabytí vlastnického práva vydržením neupravoval. To znamená, že nabytí vlastnického práva tímto způsobem nebylo možné. Teprve novela obč. zák. provedená zák. č. 131/1982 Sb., účinná od 1. dubna 1983, vydržení opět upravila v § 135a obč. zák, a to tak, že při nepřetržitém užívání pozemku či jeho části po určitou dobu došlo k vydržení vlastnického práva pro stát, občan měl právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku. Až novelou obč. zák. provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., tj. k 1. 1.1992, bylo vydržení jako způsob nabytí vlastnického práva upraveno v ustanovení § 134 obč. zák. Dle tohoto ustanovení oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125).

34. Dle § 130 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

35. Při posuzování otázky, zda byla žalovaná 2) a právní předchůdce žalovaného 1) oprávněným držitelem předmětného pozemku, vycházel soud ze zákonné úpravy, jakož i z bohaté judikatury Nejvyššího soudu. Ten při posouzení právní otázky, zda je držitel v dobré víře či nikoli, zaujal právní názor mimo jiné v rozsudku ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99 (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy č. 5/2001, str. 152), podle kterého tuto otázku „je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.“ K posuzování dobré víry oprávněného držitele lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, podle kterého „při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.“ 36. V rozsudku ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001, Nejvyšší soud uvedl, že oprávněná držba se „zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv‚ se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným. Omluvitelným omylem může být výjimečně i omyl právní“.

37. I v případě, že je omyl omluvitelný, zaniká dobrá víra v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 2876/12, nebo již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1253/99).

38. Ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1339/2018 se pak Nejvyšší soud vyjádřil k otázce možnosti vydržení vlastnického práva k části sousedního pozemku v těch případech, „kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku, kdy je třeba posoudit, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. Není přitom rozhodné, zda vlastník, případně jiná osoba informující držitele o skutečném vlastnictví svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnosti o oprávněnosti držby.“ 39. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná 2) i její manžel užívali nemovitosti v bezpodílovém spoluvlastnictví spolu s předmětným pozemkem od jejich nabytí v roce 1977, tyto pozemky včetně předmětného pozemku udržovali, drželi je s tím, že měli za to, že průběh hranice je dán stavbami, zdí a plotem právních předchůdců žalobců, zabýval se soud otázkou, zda byli držiteli oprávněnými, tedy zda byli v dobré víře, že jim předmětná nemovitost patří, se zřetelem ke všem okolnostem.

40. Za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně manželů [jméno FO] [jméno FO] nemovitosti užívala v celém rozsahu včetně předmětného pozemku a že právní předchůdci žalobců si ve vztahu k předmětnému pozemku žádné nároky nečinili, předmětný pozemek neužívali, průchod ve zdi nebyl užíván, je přirozené, že ve stejném rozsahu začali užívat nemovitosti i manželé [jméno FO]. Ve prospěch dobré víry manželů [jméno FO] svědčí rovněž skutečnost, že jejich zahrada (pozemek p. č. [Anonymizováno] byla přístupná pouze úzkou uličkou podél zdi v té době na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] stojící stodoly. Jiný přístup neexistoval. Bylo tedy přirozené, že považovali tuto „uličku“ za součást nabývaných nemovitostí. Nadto v rámci popisu převáděných nemovitostí ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] je popisován i ten průchod na zahradu, aniž by zde byla zmínka o tom, že se jedná o přístup přes cizí pozemek. Ani z geometrického plánu [Anonymizováno]. [právnická osoba] [adresa] ze dne 9. 3. 1977, jímž došlo k rozdělení pozemku p. č. [hodnota] na pozemky p. č. [Anonymizováno]2 v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy mezi právní předchůdkyní žalovaných [jméno FO] a manžely [jméno FO], nevyplývá, že by část pozemku mezi stodolou žalovaných a pozemky žalobců měla náležet právě k jejich pozemkům. Naopak, z tohoto geometrického plánu lze dospět k závěru, že předmětný pozemek byl součástí nemovitostí právní předchůdkyně žalovaných [jméno FO]. Ani rozměr tohoto pozemku tedy není důvodem pro vyloučení dobré víry manželů [jméno FO], neboť rozdíl má velikost 65 m2, což je rozměr, který nemohl být v celkové ploše nabytých pozemků rozpoznatelný. Ve prospěch dobré víry manželů [jméno FO] svědčí rovněž skutečnost, že sousední pozemky právních předchůdců žalobců byly již v tomto období (s výjimkou předmětného pozemku) odděleny stavbami domu a stodoly, zdí a plotem. Toto uspořádání pak nepochybně vzbuzovalo dojem, že hranice pozemků je dána domem, zdí, stodolou a dřevěným plotem žalobců. K tomuto Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4822/2014 uvedl, že „plot mezi pozemky podle obecné zkušenosti svědčí o tom, že tvoří jeho hranice. Jeho umístění ovšem není výlučným hlediskem pro posouzení dobré víry držitele.“ 41. Soud tak dospěl k závěru, že manželé [jméno FO] na základě uvedených listin s přihlédnutím k rozsahu, jakým užívala v předchozích letech nemovitosti jejich právní předchůdkyně, a s přihlédnutím k situaci na místě samém, byli v dobré víře, že spolu s nemovitostmi vymezenými v kupní smlouvě ze dne 8. 6. 1977 uzavřené s [jméno FO], nabyli současně předmětný pozemek.

42. Vzhledem k tomu, že má soud za prokázané, že ve své držbě nebyli ze strany žalobců (poté, co v roce 1983 sousední nemovitosti nabyli) ani ze strany jejich právních předchůdců po celou dobu rušeni, jejich dobrá víra po celou dobu držby nezanikla.

43. Vzhledem k tomu, že manželé [jméno FO] v dobré víře, že jsou vlastníky předmětného pozemku, tento užívali po dobu 25 let, naplnili podmínky ustanovení § 134 obč. zák. ve znění účinném k 1. 1. 1992, a vlastnické právo k předmětnému pozemku vydrželi, a to fakticky dne 1. 1. 1992, neboť dle výkladu Nejvyššího soudu k přechodným ustanovením k zákonu č. 581/1991 Sb., jímž byl obč. zák. novelizován, „je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před 1. 1. 1992, a to i v případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví“ (rozsudek ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdo 2273/98). Stali se tak vlastníky předmětného pozemku.

44. Po smrti [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího pak usnesením zdejšího soudu o schválení dědické dohody ze dne 16. 4. 2000, sp. zn. [spisová značka] nemovitosti přešly do podílového spoluvlastnictví žalovaných. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) je synem žalované 2) a [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího, od svého narození bydlel s rodiči v nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví [Anonymizováno], věděl, jak jsou nemovitosti užívány, užíval je i po nabytí svého vlastnického práva ve stejném rozsahu, tedy včetně předmětného pozemku. Byl tak v dobré víře, že se nabývací titul vztahuje rovněž na předmětný pozemek. Přestože z účastnických výpovědí a výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo prokázáno, že ke sporům mezi žalobci a žalovanými začalo docházet několik let po smrti [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího, že vlastnické právo žalobci začali k předmětnému pozemku uplatňovat až koncem roku 2015, oficiální cestou pak začátkem roku 2016. Podmínky pro vydržení by tak byly u žalovaného 1) naplněny i bez započtení doby držby jeho právních předchůdců.

45. Pokud žalobci namítali, že sama skutečnost, že trpěli užívání části svého pozemku, jim nemůže jít k tíži a nemůže vést k tomu, aby byli zbaveni vlastnictví, soud poukazuje na usnesení NS ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1223/2015, podle nějž „při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postojí vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku.“ V daném případě navíc soud, jak již uvedl výše, dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že žalobcům nebylo až do roku 2015 známo, že předmětný pozemek je v jejich vlastnictví.

46. Jako nedůvodnou shledal soud rovněž námitku, že žalovaní mohli z katastru nemovitostí zjistit, jaký je průběh hranic pozemků mezi účastníky, měli takovou možnost rovněž v souvislosti s digitalizací a zaměřením pozemků. Při nabytí nemovitostí žalovanou 2) a [Jméno zainteresované osoby 2/0] starším nebylo jejich povinností vyhledávat si zakreslení pozemků v katastru nemovitostí, zejména za situace, kdy v té době intabulační princip neplatil a manželé [jméno FO] měli k dispozici geometrický plán [Anonymizováno]. [právnická osoba] [adresa] ze dne 9. 3. 1977, který pozemky zobrazoval a o odlišném průběhu hranice pozemků, než jak jsou užívány, nevypovídal. Nadto je třeba říci, že k digitalizaci katastrální mapy u pozemků účastníků došlo (jak vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]) až v srpnu 2013, tedy po uplynutí více než 10 let od toho, kdy se žalovaní stali podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota]. Mapa z roku 1920, na niž se žalobce a) v rámci řízení odkazoval (viz čl. 6 znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]) je pro laika jen těžce čitelná a průběh hranice pozemků ve vztahu ke stavbám na nich stojícím z ní není jednoduše zjistitelný. Žalobci vznesené námitky tak dle soudu nemají vliv na dobrou víru žalovaných (a [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího jako právního předchůdce).

47. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. [hodnota], nově vytýčeného geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022 č. [hodnota]-[Anonymizováno], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to každý s podílem o velikosti ideální , tedy shodně jako v případě nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota]. Žaloba žalovaných byla důvodná a soud proto jejich protinávrhu na určení vlastnického práva vyhověl. 48.

49. Po vyřešení otázky vlastnictví k předmětnému pozemku se soud zabýval žalobou žalobců, jíž se domáhali po žalovaných vyklizení pozemků p. č. st. [Anonymizováno]. ú. a obci [adresa] a zdržení se zásahů do vlastnického práva žalobců.

50. Dle § 1041 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Dle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

51. Z tvrzení žalobců je zřejmé, že se domáhají vyklizení pouze části pozemku, jenž byl vytýčen geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 4. 2022 a označen parcelním číslem [hodnota] (dále opět jen „předmětný pozemek“), a to přesto, že žalobu směřují proti všem třem ve výroku III. uvedeným pozemkům. Ve vztahu k pozemku p. č. [Anonymizováno] nebylo zjištěno (a to ani při ohledání na místě samém), že by žalovaní, byť i jen část tohoto pozemku, užívali, měli zde své věci apod. Žaloba na vyklizení tak ve vztahu k tomuto pozemku nemohla být úspěšná. Nemohla být úspěšná ani ve vztahu k předmětnému pozemku, neboť aktivně věcně legitimován k podání reivindikační žaloby je vlastník. Soud však dospěl k závěru, že vlastníky předmětného pozemku jsou žalovaní, když vlastnické právo k předmětnému pozemku vydrželi. Ve vztahu ke zbývající části pozemku p. č. st. [Anonymizováno] pak v řízení nebylo zjištěno, že by jej žalovaní užívali. Žalobu na vyklizení pozemků v žalobě specifikovaných tak soud jako nedůvodnou zamítl.

52. Pokud jde o negatorní žalobu žalobců, ani zde neshledal soud důvody pro vyhovění. Tvrzené zásahy do vlastnického práva žalobců ze strany žalovaných měly spočívat v neumožňování přístupu k nemovitostem žalobců za účelem jejich oprav, vstupování na pozemky žalobců, opírání věcí o stavby žalobců, umisťování předmětů na pozemku žalobců a na hranicích mezi nimi. Přestože opět žalobci směřovali žalobu proti všem ve výroku III. uvedeným nemovitostem, nebylo zjištěno, že by se tvrzené zásahy jakkoli dotýkaly pozemku p. č. [Anonymizováno]. Z tvrzení žalobců a provedených důkazů pak vyplývá, že zásahy v podobě vstupování na pozemky žalobců a umisťování předmětů na nich se týkají fakticky pouze předmětného pozemku. Za situace, kdy však soud dospěl k závěru, že v důsledku vydržení svědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku žalovaným, žalobci tedy nejsou vlastníky předmětného pozemku, pak tedy nemůže k zásahům do jejich vlastnického práva docházet. Pokud se týká neumožňování přístupu k nemovitostem žalobců za účelem jejich oprav, opírání předmětů o nemovitosti žalobců, nebylo v řízení prokázáno, že k tomuto jednání ze strany žalobců dochází. Žalobci k důkazu navrhli pouze přestupkový spis, z nějž bylo patrné zamezení ve vstupu průchodem ve zdi a dále bylo z přílohy č. [hodnota] znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] zřejmé, že u stodoly žalobců byly postaveny klece a skladován nějaký materiál. Není však zřejmé, zda se o budovu žalobců opírají. V době ohledání na místě samém soud nezjistil, že by se cokoliv o nemovitosti žalobců opíralo. Klece a ani složený materiál na pozemku nebyly. Z fotografie, jež je přílohou znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], nadto vyplývá, že se tyto věci nacházely na předmětném pozemku, tedy na pozemku ve vlastnictví žalovaných. Rovněž bránění v průchodu zdí žalobců nemůže být považováno za zásah do vlastnického práva za situace, kdy tento vstup slouží k průchodu na předmětný pozemek, jenž je však ve vlastnictví žalovaných.

53. Tvrdili-li žalobci, že je jim znemožňován přístup k nemovitostem, pak soud konstatuje, že tato svá tvrzení rovněž neprokázali, neboť jediným důkazem, který v tomto směru navrhli, byla jejich účastnická výpověď. Proti ní však stála výpověď žalovaných, kteří takové bránění popírali, namítali nepřípustné chování žalobce a) na svém pozemku a z toho vyplývající konflikty. Žalobci pak přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. jiné důkazy k prokázání svých tvrzení o zásazích žalovaných do jejich vlastnického práva nenavrhli. Neunesli tak důkazní břemeno. Z výše uvedených důvodu proto byla rovněž žaloba na zdržení se zásahů do vlastnického práva žalobců zamítnuta.

54. Soud nad rámec výše uvedeného apeluje na obě strany, aby upustily od zlomyslností, vytváření nepříznivých sousedských vztahů a toxického prostředí mezi nimi. Jejich nemovitosti sousedí a je tedy v zájmu obou zúčastněných stran snažit se o slušné a vstřícné sousedské vztahy.

55. V řízení byli úspěšní žalovaní. Vůči žalobcům by tak měli právo na náhradu nákladů řízení. Soud však dospěl k závěru, že jsou dány důvody k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Sousedské vztahy účastníků, jak vyplývá z provedeného dokazování, byly korektní do doby smrti [Jméno zainteresované osoby 2/0] staršího, otce žalovaného 1). Následně docházelo postupně ke zhoršování vztahů, na kterém se svým chováním a drobnými schválnostmi podílely obě strany. Není podstatné, co bylo katalyzátorem špatných vztahů mezi účastníky, podstatné je, že byly důsledkem jednání všech zúčastněných. Podání žaloby ze strany žalobců tak bylo pouze vyústěním dlouhodobých nekorektních vztahů účastníků, které již přerostly únosnou míru, a snahou žalobců vyhnout se dalším problémům v souvislosti s péčí o jejich nemovitost. Za dané situace by pak soud považoval za nespravedlivé, aby náklady řízení nesla pouze jedna strana, která byla v řízení z velké části neúspěšná z důvodu vydržení vlastnického práva žalovanými. Soud proto žalovaným náhradu nákladů řízení nepřiznal, resp. ve výroku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

56. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě vznikly státu náklady v souvislosti s vyplacením svědečného a znalečného. Tyto náklady řízení jsou pak státu povinni zaplatit žalobci, neboť byli v řízení neúspěšní. Vzhledem k tomu, že k datu vyhlášení rozsudku nebyla ještě konkrétní výše nákladů řízení státu známá (s ohledem na nutnost doplnit počet kopií geometrického plánu znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]), rozhodl soud pouze o povinnosti žalobců náklady státu zaplatit. Jejich výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení.

Poučení