21 C 90/2021 - 287

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 58.164,50 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 8.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 8.000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50.164,50 Kč spolu s úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 11.000 Kč od 26. 4. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 14.000 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 3.100 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 4.000 Kč od 26. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 12.000 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 10.838,70 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 500 Kč od 26. 3. 2020 do 31. 12. 2020, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 500 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 500 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 4.000 Kč od 26. 7. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 500 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 500 Kč od 26. 7. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 500 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 225,80 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 3.500 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 28.074,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 5. 3. 2021 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 58.164,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi ní jako nájemcem a žalovaným jako podnájemcem byla dne 28. 4. 2015 uzavřena smlouva o podnájmu nemovitostí, na jejímž základě přenechala od 1. 5. 2015 pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, a pozemek par. č. [Anonymizováno], to vše v k.ú. [adresa]. Za užívání nemovitostí se žalovaný zavázal platit podnájemné ve výši 24.000 Kč a zálohy na platbu za vodné a stočné ve výši 500 Kč měsíčně vždy do 25. dne předešlého měsíce (tedy dopředu). Dne 22. 9. 2020 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o uznání dluhu, ve které žalovaný uznal, že nemovitosti užívá od 28. 4. 2015. Dne 14. 12. 2020 předal žalovaný žalobkyni nemovitosti zpět, v důsledku čehož došlo k zániku podnájemního vztahu. O této skutečnosti byl dne 14. 12. 2020 sepsán protokol o předání nemovitostí. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dále specifikovaných splatných peněžitých plnění. Na podnájemném za měsíc květen 2020, splatném dne 25. 4. 2020, dluží žalovaný částku ve výši 11.000 Kč, na podnájemném za měsíc červen 2020, splatném dne 25. 5. 2020, dluží částku ve výši 14.000 Kč, na podnájemném za měsíc červenec 2020, splatném dne 25. 6. 2020, dluží částku ve výši 3.100 Kč, na podnájemném za měsíc srpen 2020, splatném dne 25. 7. 2020, dluží částku ve výši 4.000 Kč, na podnájemném za měsíc listopad 2020, splatném dne 25. 10. 2020, dluží částku ve výši 12.000 Kč. Podnájemné za část měsíc prosinec 2020 (od 1. 12. 2020 do 14. 12. 2020), splatné dne 25. 11. 2020, neuhradil žalovaný ani částečně (10.838,70 Kč). Žalovaný tak na podnájemném dluží celkem částku ve výši 54.938,70 Kč. Vedle podnájemného dluží žalovaný žalobkyni i na zálohách za období duben 2020, květen 2020, červen 2020, červenec 2020, srpen 2020 a listopad 2020, vždy po 500 Kč. Dále dluží zálohu za část měsíce prosinec 2020 (od 1. 12. 2020 do 14. 12. 2020), ve výši ve výši 225,80 Kč. Žalovaný tak na zálohách dluží celkem částku ve výši 3.225,80 Kč. Celková dlužná částka tak činí 58.164,50 Kč. Dohodou o uznání žalovaný co do důvodu i výše uznal část těchto závazků ve výši 44.600 Kč. Účastníci pro případ prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy o podnájmu sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý i započatý den trvání prodlení.

2. Žalovaný ve vyjádření z 9. 5. 2021 namítal, že ve výpočtu dlužné částky byla zohledněna splátka ve výši 10.000 Kč, kterou uhradil dne 25. 11. 2020, ale nikoli druhá splátka ve výši 8.000 Kč, kterou uhradil dne 31. 12. 2020. Podnájem byl z sjednán za účelem bydlení a z za účelem podnikání. V domě měl kancelář a přijímací provozovnu pro svoje klienty. Částka 12.000 Kč (1/2 z 24.000 Kč) měsíčně tak představovala podnájem provozovny. Ministerstvo průmyslu a obchodu stanovilo dotační vlny s názvem Dotace Nájemné Covid. Jednou z jejich podmínek bylo čestné prohlášení majitele nebo podnajímatele nemovitosti, že osoba, která o dotaci žádá, v této nemovitosti měla svoji provozovnu. První vlna Covid nájemné byla od dubna do května 2020. Žalobkyně s ním na jejím získání spolupracovala a dodala mu čestné prohlášení, díky čemuž byly splněny všechny podmínky první Covidové vlny. MPO mu zaslalo částku 18.000 Kč na pokrytí nájmu. Žalobkyně mu znemožňuje získat částku 32.709 Kč v rámci druhé a třetí vlny dotace Covid nájemné, a to tím, že sabotuje dodání čestných prohlášení. Zúčastnění se druhé vlny by mu přineslo částku ve výši 18.000 Kč a třetí vlna dotace Covid nájemné částku ve výši 14.709 Kč. Má za to, že pokud žalobkyně odmítá spolupracovat na speciálním vládním nařízení, odmítá částku 32.709 Kč. MPO mu dalo lhůtu pro dodání čestných prohlášení do konce května 2021. Prosí soud, aby žalobkyni přiměl k dostání její povinnosti vydat mu potvrzení pro Ministerstvo průmyslu a obchodu, že v době v době 3. a 4. kvartálu 2020 měl v [Anonymizováno] svoji provozovnu a firmu, pokud tyto peníze chce, anebo aby jej od povinnosti doplatit žalobkyni tuto částku osvobodil. Nesouhlasí s tím, aby hradil jakékoliv soudní náklady. Necítí se zodpovědný za dluhy, které vznikly v Covidové době a které stát kompenzuje.

3. Žalobkyně v podání z 6. 7. 2021 potvrdila, že jí žalovaný uhradil dne 31. 12. 2020 částku ve výši 8.000 Kč. Žalobkyně započetla tuto splátku na nejstarší splatnou jistinu, tedy dlužnou zálohu na vodu za měsíc duben 2020 ve výši 500 Kč a ve zbylém rozsahu (v částce 7.500 Kč) na dlužné podnájemné za měsíc květen 2020. Žalobkyně vzala proto žalobu částečně zpět co do jistiny ve výši 8.000 Kč, úroků z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky ve výši 500 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky ve výši 7.500 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení. Podpora dle programů Ministerstva průmyslu a obchodu „COVID nájemné II“ a „COVID nájemné III“ náleží výlučně tam blíže specifikovaným oprávněným žadatelům – nájemcům či podnájemcům (uživatelům nemovitostí, které jsou užívány pro podnikatelské účely), kteří splní podmínky těchto výzev. V obou případech se jedná o nenárokovou podporu. Žalobkyně podporu z těchto programů obdržet nikdy nemohla, neboť nebyla a nemohla být oprávněným žadatelem. Ze stejného důvodu nemohla žalobkyně podporu ani odmítnout. Žalobkyně nesouhlasí s tím, aby byl žalovanému poskytnut splátkový kalendář. Vztahy mezi účastníky se v průběhu posledních let zhoršily. Žalovaný započal porušovat své závazky ze smlouvy již v úvodu roku 2017, a to dokonce tak, že již na jaře roku 2017 došlo z důvodu dluhu na podnájemném k úplnému vyčerpání jistoty (kauce) ve výši 48.000 Kč. Tuto jistotu pak žalovaný již nikdy nedoplnil. Žalovaný nadto nemovitosti užíval zcela zjevně v rozporu se svými zákonnými a smluvními povinnostmi a nemovitosti a jejich vybavení značně poškodil.

4. V doplňujícím vyjádření z 8. 11. 2021 žalobkyně poukazovala na to, že žalovaný plní své procesní povinnosti selektivě. Žalovaný odmítá navštívit soud a činí vůči němu pouze distanční úkony. Navzdory údajným výpadkům paměti sepisuje rozsáhlá podání, ve kterých detailně popisuje údajná příkoří, která na něm žalobkyně a další osoby v minulosti napáchaly. Oproti tomu ani na chvíli neváhá navštívit svoji ošetřující lékařku, může-li tato návštěva zmařit soudní jednání. Splátkový kalendář nelze žalovanému přiznat nejen s ohledem na finanční prostředky, které byly a budou připsány na jeho bankovní účty, ale i s ohledem na zjevně účelový převod bytové jednotky na osobu blízkou na základě smlouvy darovací ze dne 22. 12. 2020.

5. Ve vyjádření z 15. 11. 2021 žalovaný vysvětloval, proč daroval byt synovi. V dalším vyjádření z 16. 11. 2021 žalovaný uváděl, že neodmítá žalobkyni uhradit dlužné podnájemné, ale odmítá jí zaplatit částku, kterou svou nespoluprácí nechala propadnout. První dotace byla uznána oprávněnou a žalobkyni jí ve dvou splátkách převedl.

6. V doplňujícím vyjádření z 8. 2. 2022 žalovaný namítal, že podmínkou pro uplatnění podpory COVID – Nájemné bylo doložení čestného prohlášení od pronajímatele o trvajícím nájemním vztahu. Z důvodu nečinnosti pronajímatele žalovaný nedosáhl na možnou podporu COVID – Nájemné, které by, i s ohledem na předchozí obdržení podpory v první vlně, s jistotou dosáhl. Takovéto jednání považuje žalovaný na hranici dobrých mravů, rovněž pak argument, ve kterém žalobkyně tvrdí, že se jedná o nenárokovou podporu. Podpora COVID – Nájemné nebyla určena na jiné výdaje než na úhradu nájemného a v případě, že by je žalovaný použil na jiné účely, stal by se objektem kontroly ze strany finančního úřadu, která by nutně vyústila v povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky. Žalovanému z tohoto důvodu vznikla škoda, kterou započítává oproti nároku žalobkyně na zaplacení nájemného a navrhuje, aby soud v tomto rozsahu žalobu zamítl. Žalovaný považuje ujednání o smluvním úroku z prodlení za neplatné ujednání, neboť při sjednání nájemní smlouvy vystupoval jako fyzická osoba, přičemž dostal souhlas s umístěním provozovny do domu, který rovněž využíval k bydlení. Předmětný smluvní úrok z prodlení podstatně převyšuje zákonný úrok z prodlení. Žalovaný v této souvislosti poukazoval na ustanovení § 2239 o. z. a § 29 zákona č. 191/2020 Sb. Žalovaný nemohl z důvodu pandemie Covid plnit včasně své závazky vyplývající z podnájemní smlouvy, neboť má dlouhodobé zdravotní komplikace a byl nucen se na dlouhou dobu izolovat od kontaktů s lidmi, což samozřejmě postihlo i jeho podnikání, včetně možnosti plnit včas své závazky. Žalobkyně nemá nárok na požadovaný smluvní úrok z prodlení, neboť dle předmětného ustanovení lze žádat sankce pro případ prodlení pouze do výše stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci nutno přihlížet i k uplatněnému příslušenství pohledávky, např. dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. S ohledem na částečné zpětvzetí je třeba zohlednit změněnou tarifní hodnotu jednoho úkonu a dále je nutno vzít v úvahu poměr případného úspěchu a neúspěchu ve věci, v případě, že by bylo žalobě vyhověno. Částečné zpětvzetí žaloby žalovaný nezavinil, neboť částku 8.000 Kč zaplatil ještě před zahájením řízení. Pokud jde o předžalobní výzvu, právní popis zcela chybí a žalobkyně by v tomto směru měla nárok maximálně na mimosmluvní odměnu za úkonu právních služeb.

7. Žalobkyně ve vyjádření z 25. 2. 2022 odmítla, že by žalovanému způsobila jakoukoliv škodu. Žalobkyně podepsala a předala žalovanému „čestné prohlášení pronajímatele objektu“ pro účely programu „COVID - nájemné“. Tento úkon žalobkyně učinila, neboť jí bylo z minulosti známo, že žalovaný v předmětu podnájmu provozoval „biorezonanční centrum“. Žalovaný nadto žalobkyni a jejího partnera (druha), pana [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa], opakovaně ujišťoval, že v předmětu nájmu skutečně vykonává podnikatelskou činnost, na kterou se program vztahuje, a že žalovaný splňuje i všechny další podmínky pro poskytnutí podpory. O to větší bylo překvapení žalobkyně, když dne 30. 9. 2020 na základě e-mailu žalovaného adresovaného panu [jméno FO] zjistila, že žalovaný v předmětu podnájmu „biorezonanční centrum“ již neprovozuje a že ujištění žalovaného byla nejspíše lživá, činěná nejspíše pouze s nepoctivým záměrem vylákat ze žalobkyně čestné prohlášení a na základě tohoto prohlášení ze státního rozpočtu i neoprávněně podporu. Žalobkyně proto pojala důvodné podezření, zda je žalovaný skutečně oprávněným příjemcem z programu „COVID - nájemné“. Toto podezření zesílilo v průběhu podzimu roku 2020, kdy pan [jméno FO] v souvislosti s ukončením podnájemního vztahu opakovaně předmět podnájmu navštívil. Předmět podnájmu nebyl zařízen jako podnikatelská provozovna a již vůbec ne k maloobchodnímu prodeji zboží či služeb, jak vyžadoval program „COVID - nájemné“. Žalovaný v inkriminované době v předmětu podnájmu provozovnu neprovozoval, a již vůbec ne takovou, která by byla dotčena vládními restriktivními opatření. Pakliže se žalovaný chtěl pokusit inkasovat neoprávněně státní podporu (chtěl se dopustit protiprávního činu s cílem se neoprávněně obohatit), nelze žalovanému v této souvislosti přiznat právní ochranu, a to i kdyby se žalobkyně protiprávního jednání dopustila (což ovšem ze shora rozvedených důvodů v plném rozsahu odmítá). Žalobkyně má za to, že žalovaný nárok žalobkyně na zálohy na vodné a stočné v plném rozsahu uznal a proto by o něm mělo být rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání. Zálohy na vodné a stočné byly za dané období nižší, než skutečná spotřeba, a proto žalovanému vznikl nedoplatek na vodném a stočném. Žalobkyně ovšem tento nedoplatek v nadepsaném řízení nárokovat nebude.

8. V doplňujícím vyjádření z 25. 2. 2022 žalovaný započetl vůči žalobkyni svou pohledávku na náhradu škody ve výši 32.709 Kč, která je složena z náhrady škody ve výši 18.000 Kč odpovídající částce, kterou mohl žalovaný získat podáním žádosti o výplatu podpory „COVID – Nájemné II“ a z náhrady škody ve výši 14.709 Kč odpovídající částce, kterou mohl žalovaný získat podáním žádosti o výplatu podpory „COVID – Nájemné III“. Podmínkou pro uplatnění podpory COVID – Nájemné bylo doložení čestného prohlášení od pronajímatele o trvajícím nájemním vztahu. Žalovaný z důvodu nečinnosti žalobkyně žalovaný nedosáhl na možnou podporu COVID – Nájemné, které by, i s ohledem na předchozí obdržení podpory v první vlně, s jistotou dosáhl. Formulář pro žádost o podporu „COVID – Nájemné II“ žalobkyně pro žalovaného dokonce podepsala a poslala jej žalovanému prostřednictvím pana [jméno FO], který pro žalobkyni zajišťoval komunikaci s žalovaným. Tento podepsaný formulář žalovanému ukázal a podmínil jeho předání podpisem žalovaného na dalším uznání dluhu čítající nároky žalobkyně na údajnou náhradu škody údajně způsobenou žalovaným na domě, což žalovaný odmítl, což vyústilo v roztrhání formuláře ze strany pana [jméno FO] přímo před zraky žalovaného. Předmětná čestná prohlášení žalovaný poskytl předvyplněná a stačilo je pouze podepsat. Žalobkyně by čestná prohlášení potřebná pro uplatnění žádosti o „COVID – Nájemné II“ a „COVID – Nájemné III“ podepsala, avšak tento podpis podmiňovala podpisem žalovaného na uznání údajných závazků žalovaného vůči žalobkyni, čímž na žalovaného vyvíjela nátlak. Toto jednání žalobkyně, kterým mu byla způsobena škoda, považuje žalovaný za jednání v rozporu s dobrými mravy. Pro účely uplatnění kompenzace „COVID – Nájemné“ v první vlně bylo nezbytné, aby pronajímatel, tedy žalobkyně, poskytla na smluvní nájemné slevu. Žalobkyně skutečně žalovanému slevu poskytla, a to ve výši 10.800 Kč, nicméně pouze papírově a následně již tato sleva nebyla nijak zohledněna. V tomto ohledu má tedy žalovaný za to, že by o předmětnou sumu měla být ponížena žalovaná částka, tedy o částku 10.800 Kč, přičemž v této souvislosti žalovaný tímto uplatňuje zápočet této slevy proti dlužnému nájemnému vůči žalobkyni a navrhuje soudu, aby i v této částce byla žaloba zamítnuta. Spodní část pronajatého domu byla určena pro přijímání klientů, jednalo se o obývák a kuchyni. Pokud jde o provozovnu, byla takto označena vždy i v době covidu, označení bylo zatavené ve folii na dřevěné podložce, aby se nekroutilo. Činnost pak žalovaný nevykonával od chvíle, kdy to bylo ze strany státních autorit z důvodu lockdownu zakázáno. Žalovaný má navíc za to, že žalobkyni nepřísluší z pozice pronajímatele posouzení, zda její nájemce či podnájemce provozuje svoji provozovnu či nikoliv (navíc v době, kdy to není dovoleno). [jméno FO] porušoval v té době platná nařízení, když vodil zájemce na prohlídku domu, ačkoliv byl žalovaný nemocný onemocněním COVID-19. [jméno FO] přesvědčoval žalovaného, že jsou lidé s onemocněním žalovaného seznámeni, a přesto se chtějí prohlídky zúčastnit. Když zájemci zjistili, že je žalovaný nemocný, utekli a před domem si to vyříkávali s panem [jméno FO]. Nejprve byla uzavřena podnájemní smlouva s žalovaným, jako fyzickou osobou nepodnikatelem a je nutné na ujednání o smluvním úroku z prodlení pohlížet jako na absolutně neplatné ujednání, a to od počátku. Tato skutečnost nemohla být zhojena následným uzavřením dodatku k podnájemní smlouvě, jež rozdělil předmět nájmu na poloviny co do bydlení a provozování podnikatelské činnosti. Pokud žalobkyně měla v úmyslu po žalovaném jako podnikateli požadovat smluvní úrok z prodlení, měla takovou skutečnost sjednat v samotném dodatku k podnájemní smlouvě. Žalobkyně na jednání před soudem zmiňovala okolnosti ujednání smluvních úroků z prodlení v podnájemní smlouvě, přičemž příjem z podnájmu údajně zabezpečuje úhradu hypotéky žalobkyně. Žalobkyně si dům, jenž byl předmětem podnájemní smlouvy, pronajímá od svého otce za 1 Kč měsíčně.

9. V dalším vyjádření z 21. 3. 2022 žalobkyně namítala, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že byl oprávněným žadatelem podpory z programů „COVID - Nájemné II“ a „COVID - Nájemné III“. Neuvedl a nedoložil např. to, jakou konkrétní podnikatelskou činnost v předmětné době v údajné provozovně provozoval. Zda byl touto činností maloobchodní prodej zboží, nebo poskytováním služeb, popř. činnost jiná, a zda, zákaz či omezení této činnosti vedlo u žalovaného k poklesu tržeb, popř. v jaké výši. Pakliže by žalovaný oprávněným žadatelem nebyl, nemohla mu škoda vzniknout ani tehdy, pokud by se žalobkyně vůči němu protiprávního jednání dopustila (což žalobkyně i nadále a v plném rozsahu odmítá). Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani to, že Žalovanému byla vyplacena podpora z programu „COVID - Nájemné I“. Podmínky pro poskytnutí podpory z programu „COVID - Nájemné I“ totiž nebyly stejné, jako podmínky pro poskytnutí podpory z programu „COVID - Nájemné II“ a „COVID - Nájemné III“. Nadto nelze vyloučit ani to, že Žalovaný nebyl vůbec oprávněným příjemcem z podporu z programu „COVID - Nájemné I“ a že podpora z tohoto programu byla žalovanému vyplacena nesprávně (na základě nepravdivých údajů a informací, které žalovaný Ministerstvu průmyslu a obchodu předložil). Žalobkyně dále odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3799/2007, s tím, že kompenzační námitka žalovaného neobsahuje všechny požadované náležitosti. V „kompenzační námitce“ ze dne 8. 2. 2022 žalovaný řádně nevyčíslil škodu, která mu měla údajně vzniknout, a uvedl, že škodu „započítává oproti nároku žalobkyně na zaplacení nájemného“. Žalobkyně má vůči žalovanému pohledávku z titulu smlouvy podnájemní. V „kompenzační námitce“ ze dne 25. 2. 2022 žalovaný neuvedl, na co částku ve výši 32.709 Kč započítává. I kdyby bylo možno na shora uvedené „kompenzační námitky“ nahlížet jako na perfektní právní jednání, nebyla údajná pohledávka žalovaného ve výši 32.709 Kč způsobilá k započtení, neboť se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Údajnou pohledávku žalovaného v žádném případě nelze označit za „jistou“ a již vůbec nelze říci, že by žalobkyně neměla legitimní důvod pohledávku sporovat. S ohledem na skutečnosti uvedené v odůvodnění odporu žalovaného ze dne 8. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to pokud jde o jistinu dluhu co do částky ve výši 8.000 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady částky ve výši 50.164,50 Kč, přičemž žalovaný částku ve výši 17.455,50 Kč uznal. Rozdíl těchto částek činí částku ve výši 32.709,- Kč, což je současně údajná škoda, která byla předmětem „kompenzačních námitek“ žalovaného. Pakliže Žalovaný učinil „kompenzační námitku“ ve výši 32.709 Kč, implicitně tím uznal existenci pohledávky žalobkyně za žalovaným ve výši 32.709 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby na „kompenzační námitky“ žalovaného bylo hleděno i jako na procesní uznání dluhu ve výši 32.709 Kč. Žalovaný sám výslovně uvádí a dokládá, že mu žalobkyně slevu ve výši 10.800 Kč poskytla. Žalobkyně žalovanému slevu ve výši 10.800 Kč poskytla. Tato sleva byla ovšem poskytnuta již před uzavřením dohody o uznání dluhu ze dne 22. 9. 2020 a projevila se v tam uvedené dlužné částce za předmětné období (pokud by sleva poskytnuta nebyla, byl by dluh Žalovaného ke dni 22. 9. 2020 o 10.800 Kč vyšší). Žalobkyně je přesvědčena, že od 8. 5. 2021 nemůže být předmětem sporu dále posouzení toho, zda byl smluvní úrok ujednán platně, ale pouze to, za jaké období žalobkyni tento smluvní úrok náleží. I kdyby soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvním úroku v předmětné podnájemní smlouvě není ujednáním platným, popř. že je ujednáním zdánlivým, náleží žalobkyni bezpochyby (i s ohledem na konstantní judikaturu) zákonný úrok z prodlení vypočtený z dlužných jistin, které žalobkyně u nadepsaného soudu uplatnila.

10. Při jednání dne 10. 2. 2022 učinili účastníci nesporným, že dne 28. 4. 2015 uzavřeli smlouvu o podnájmu nemovitosti a že žalovaný předmětné nemovité věci užíval v období od 1. 5. 2015 do 14. 12. 2020. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda je platné ujednání o smluvním úroku z prodlení, zda byly v případě žalovaného splněny podmínky zákona č. 191/2020 Sb. pro to, aby byly hrazeny pouze úroky v zákonné výši a zda žalovanému vznikla škoda v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalobkyně.

11. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

12. Ze smlouvy o podnájmu nemovitosti ze dne 28. 4. 2015 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovaným (označeným jménem, příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště) jako podnájemcem. Ve smlouvě bylo uvedeno, že je žalobkyně výlučnou uživatelku nájmu k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova čp. [Anonymizováno] (rodinný dům), a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa]. Nemovité věci jsou ve výlučném vlastnictví [jméno FO], nar. [datum], bytem [jméno FO] [Anonymizováno] [adresa]. Žalobkyně přenechala žalovanému dům s příslušenstvím do užívání. Podnájem byl sjednán na dobu od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2016. Žalovaný se zavázal hradit[Anonymizováno]žalobkyni měsíční nájemné ve výši 24.000 Kč a zálohy na platbu na vodné a stočné ve výši 500 Kč měsíčně, a to do 25. dne předešlého kalendářního měsíce, a to na účet č. [č. účtu]. Pro případ prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku ze smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

13. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o podnájmu nemovitosti ze dne 6. 7. 2015 bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovaným (označeným jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm) jako podnájemcem. V dodatku č. 1 bylo sjednáno, že žalovaný, který je podnikající fyzickou osobou, projevil vůli umístit na adrese nemovitých věcí sídlo svého podnikání a sídlo svých provozoven. Žalobkyně s tímto souhlasila. Dále bylo sjednáno, že nájemné za část domu, která bude sloužit žalovanému výhradně k podnikatelské činnosti, činí 12.000 Kč a nájemné za zbylou část domu, která bude sloužit výhradně k zajištění bytové potřeby, činí 12.000 Kč měsíčně. Ostatní práva a povinnosti stran smlouvy o podnájmu zůstala nedotčena.

14. Z dohody o uznání dluhu ze dne 22. 9. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. V dohodě bylo konstatováno, že žalovaný od 1. 5. 2015 do dne podpisu této dohody nepřetržitě užívá předmětné nemovité věci. Žalovaný prohlásil, že ke dni podpisu dohody dluží žalobkyni částku ve výši 44.600 Kč sestávající z dlužného podnájemného za duben 2020 ve výši 7.000 Kč, za květen 2020 ve výši 14.000 Kč, za červen 2020 ve výši 14.000 Kč, za červenec 2020 ve výši 3.100 Kč a za srpen 2020 ve výši 4.000 Kč a dále dlužných záloh za duben až srpen 2020 ve výši 2.500 Kč, a tento svůj dluh uznává co do důvodu a výše.

15. Z e-mailu žalovaného z 30. 9. 2020, 14:14 hodin, bylo zjištěno, že [jméno FO] poděkoval za to, že mu vyjdou vstříc a žalobkyně podepíše listinu. Ve smlouvě je věta o tom, že v domě může mít i podnikáni. Měl zde biorezonanci - jako přivýdělek. Povolili mu na domě reklamu, která tam donedávna visela. Biorezonance je v této době nefunkční část jeho podnikání. Covid to zcela zrušil. I to, že z domu dělá na počítači kurzy, které připravuje pro [Anonymizováno], je forma provozovny. Je OSVČ. Děkuje za pochopení a součinnost v získání 18.000 Kč.

16. Z čestného prohlášení pronajímatele soukromého objektu ze dne 30. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila, že mezi ní jako pronajímatelem a žalovaným jako žadatelem o podporu existovala v období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020 nájemní smlouva na provozovnu na adrese [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa]. Nájemní smlouva byla uzavřena před 13. 3. 2020 a má platnost delší než do 30. 6. 2020. Žalobkyně poskytla slevu na nájemné alespoň ve výši 10.800 Kč. Žalovaný uhradil alespoň 50 % rozhodného nájemného, konkrétně 18.500 Kč.

17. Z SMS komunikace žalovaného s [jméno FO] dne 18. 10. 2020 bylo zjištěno, že mu žalovaný sděloval, že není vhodná doba na návštěvy, neboť jeho partnerka má v důsledku onemocnění covid horečky. [jméno FO] odpověděl, že je přesvědčený o tom, že s nabídnutým termínem od 26. 10. to dopadne stejně a že všichni zájemci o onemocnění vědí již od začátku a přesto chtějí přijít.

18. Z dokumentu „COVID-Nájemné II“ bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno, že program podpory COVID – Nájemné připravilo MPO v reakci na celosvětovou pandemii koronaviru. Je určen podnikatelům, kteří museli kvůli krizovým mimořádným opatřením dočasně uzavřít provozovny pro maloobchodní činnost a poskytování služeb zákazníkům v těchto provozovnách. Podmínkou je hrazení alespoň 50 % rozhodného nájemného žadatelem o podporu před podáním žádosti. Rozhodné období: 1. 7. 2020 - 30. 9. 2020 (červenec, srpen, září, respektive 3. čtvrtletí 2020). Je třeba doložit čestné prohlášení pronajímatele s ověřeným podpisem, o existujícím nájemním vztahu. Požadovaný formulář čestného prohlášení pronajímatele je pro žadatele připraven v informačním systému AIS MPO.

19. Z dokumentu VÝZVA 2 k Programu podpory podnikatelů postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID – Nájemné“ bylo zjištěno, že Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo druhou Výzvu z programu „COVID – Nájemné“. Podpora byla určena na úhradu způsobilých výdajů okruhu oprávněných žadatelů – podnikatelů, nájemců na období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020 (viz čl. 1). Cílem Výzvy 2 bylo poskytnout podporu podnikatelům provozujícím maloobchodní podnikatelskou činnost nebo poskytování služeb zákazníkům v provozovně (nebo její části, jež byla uzavřena) a s nimi přímo provozně souvisejícího zázemí, které užívají na základě nájemní smlouvy, a kterým byl na základě usnesení č. 1021 z 12. 10. 2020 o krizovém opatření v rámci nouzového stavu, vyhlášeném od pondělí 5. 10. 2020 0.00 hodin na území České republiky, z důvodu zhoršení epidemické situace v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2, zakázán nebo výrazně omezen prodej zboží nebo poskytování služeb zákazníkům v těchto provozovnách, a tím snížena schopnost generovat tržby a platit nájemné (viz čl. 2). Oprávněným žadatelem je takový žadatel, který splňuje všechny následující podmínky: a) je podnikatelem, fyzickou, nebo právnickou osobou, a vykonává podnikatelskou činnost na základě zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo obdobným způsobem. Za oprávněného žadatele se pro účely Výzvy 2 nepovažuje podnikatel, který provozovnu pouze pronajímá a neprovozuje v ní maloobchod nebo poskytování služeb zákazníkům, b) v rozhodném období užíval provozovnu, která není v jeho vlastnictví, na základě nájemní smlouvy uzavřené s pronajímatelem a účinné před datem 1. 7. 2020. V důsledku přijatých mimořádných a krizových opatření uvedených ve Článku 2 této Výzvy 2, mu byl v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19 státními orgány zakázán nebo výrazně omezen maloobchodní prodej zboží nebo poskytování služeb zákazníkům v provozovnách a náleží do okruhu dotčených provozů obsažených v Záměru k pokračování Programu Ministerstva průmyslu a obchodu „COVID – NÁJEMNÉ“ - Výzva 2, který byl schválen usnesením vlády č. 1037 ze dne 14. 10. 2020, kterými jsou: provozovny stravovacích služeb (restaurace, kavárny, bary, hostince, čajovny apod.), hudební, taneční, herní a podobné společenské kluby a diskotéky, kina, kongresy a jiné vzdělávací akce, výstavy a veletrhy, komerčně provozovaná sportoviště ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení), posilovny a fitness centra, komerčně provozovaná umělá koupaliště (plavecké bazény, koupelové bazény, bazény pro kojence a batolata, brouzdaliště), wellness zařízení včetně saun, solárií a solných jeskyní, pokud se nejedná o poskytování zdravotních služeb poskytovatelem zdravotních služeb, zoologické zahrady, komerčně provozovaná muzea, galerie, výstavní prostory, hrady, zámky, hvězdárny, planetária a obdobné historické nebo kulturní objekty (s výjimkou divadel, která jsou předmětem COVID – Kultura), zařízení poskytující služby osobám ve věku 6 až 18 let zaměřená na činnosti obdobné zájmovým vzděláváním podle § 2 vyhlášky č. 74/2005 Sb., jako jsou zejména zařízení poskytující zájmovou, výchovnou, rekreační nebo vzdělávací činnost včetně přípravy na vyučování, případně další dle bodu 2.2 Výzvy 2 (viz čl. 4). Žádosti bylo možné podávat od 21. 10. 2020 do 21. 1. 2021 (viz čl. 8). Povinnou přílohou bylo mimo jiné čestné prohlášení pronajímatele vygenerované systémem, viz Příloha 3 Výzvy 2, s ověřeným podpisem4 nebo elektronickým podpisem jako povinnou přílohu žádosti u každé provozovny (viz čl. 9). Na poskytnutí podpory nebyl právní nárok (viz čl. 7).

20. Z nedatovaného a nepodepsaného čestného prohlášení pronajímatele - COVID – Nájemné Výzva 2 bylo zjištěno, že žalobkyně měla prohlásit, že mezi ní jako pronajímatelem a žalovaným jako žadatelem o podporu existovala v období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020 platná a účinná nájemní smlouva na provozovnu, na níž žalovaný žádá o podporu dle programu „COVID – Nájemné“ Výzva 2. Nájemní smlouva byla uzavřena před 1. 7. 2020. Nájemní smlouva má platnost delší než do 30. 9. 2020. Žalovaný uhradil alespoň 50 % rozhodného nájemného (skutečně bylo uhrazeno 32.450 Kč). Výše měsíčního nájemného dle nájemní smlouvy před 1. 7. 2020 vztahujícího se pouze na provozovnu nebo její část činila 12.000 Kč. Výše rozhodného nájemného dle nájemní smlouvy vztahujícího se na provozovnu činila 36.000 Kč.

21. Z e-mailů žalovaného ze dne 3. 12. 2020, 12:37 hodin, 4. 12. 2020, 8:29 hodin, a 8. 12. 2020, 22:57 hodin, bylo zjištěno, že žádal [jméno FO] o podepsání formuláře čestného prohlášení COVID – Nájemné Výzva 2 žalobkyní.

22. Z dokumentu „COVID-Nájemné III“ bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno, že pandemie koronaviru stále ovlivňuje mnoho oborů podnikání. MPO tak připravilo již třetí výzvu v rámci programu COVID Nájemné. Rozhodné období: 1. 10. 2020 - 31. 12. 2020 (říjen, listopad, prosinec, respektive 4. čtvrtletí 2020). Zjednodušení Výzvy 3 oproti předchozím výzvám Programu COVID Nájemné. Pro čestné prohlášení pronajímatele není požadován úředně ověřený podpis.

23. Z dokumentu VÝZVA 3 k Programu podpory podnikatelů postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID – Nájemné“ bylo zjištěno, že Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo třetí Výzvu z programu COVID – Nájemné. Výzva 3 byla zaměřena na pomoc podnikatelům provozujícím maloobchodní podnikatelskou činnost – prodej zboží nebo poskytování služeb zákazníkům v provozovnách, kterým bylo na základě přijatých krizových opatření vlády přijímaných od 14. 12. 2020 do data vyhlášení Výzvy 3 zakázáno nebo omezeno poskytování služeb zákazníkům nebo prodej zboží v těchto provozovnách, čímž jim byla snížena schopnost generovat tržby a platit nájemné. Účelem podpory je tak pomoci těmto provozům s částečnou úhradou nájemného. Za rozhodné období se považoval časový úsek od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 (viz čl. 2). Na poskytnutí podpory nebyl právní nárok (viz čl. 7). Žádosti bylo možné podávat od 22. 1. 2021 do 22. 3. 2021. Povinnou přílohou žádosti bylo podepsané čestné prohlášení pronajímatele vygenerované systémem (viz čl. 9).

24. Z nedatovaného a nepodepsaného čestného prohlášení pronajímatele - COVID – Nájemné Výzva 3 bylo zjištěno, že žalobkyně měla prohlásit, že mezi ní jako pronajímatelem a žalovaným jako žadatelem o podporu existovala v období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 platná a účinná nájemní smlouva na provozovnu, na níž žalovaný žádá o podporu dle programu „COVID – Nájemné“ Výzva 3. Nájemní smlouva byla uzavřena do 14. 12. 2020. Žalovaný uhradil alespoň 14.673,91 Kč představující část nájemného za období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020, (konkrétně částku 18.000 Kč). Výše nájemného za období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020, případně do konce nájemní smlouvy, pokud skončila před 31. 12. 2020, dle nájemní smlouvy vztahujícího se pouze na výše identifikovanou provozovnu, na níž žadatel žádá o podporu, činila 29.419 Kč.

25. Z předávacího protokolu ze dne 14. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný předal žalobkyni zpět do užívání předmět podnájmu.

26. Z e-mailů žalovaného ze dne 13. 1. 2021, 14:02 hodin, a 20. 1. 2021, 8:02 hodin, bylo zjištěno, že žalobkyni a [jméno FO] žádal o podepsání formuláře čestného prohlášení COVID – Nájemné Výzva 2. Současně uváděl, že covid a navazující vládní opatření zcela zastavily jeho kurzy. Poukazoval na to, že termín uzavření žádostí je 21. 1. 2021.

27. Z e-mailu zástupce žalobkyně z 20. 1. 2021, 18:17 hodin, bylo zjištěno, že žalovanému sdělil, že žalobkyně není povinna poskytovat žalovanému jakoukoli součinnost v rámci poskytnutí podpory. Žalobkyně je připravena znovu zvážit svůj dosavadní postoj týkající se podpory za předpokladu, že věc bude řešena písemně spolu s dalšími závazky žalovaného vyplývajícími z ukončeného podnájemního vztahu (dluh na podnájemném a službách ve výši 47.100 Kč a paušalizovaná náhrada škody ve výši 80.000 Kč).

28. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného podnájemného a záloh v celkové výši 58.164,50 Kč s příslušenstvím, nejpozději do 5 dnů od doručení této výzvy. Z doručenky bylo zjištěno, že předmětná výzva byla žalovanému doručena dne 12. 2. 2021.

29. Z přehledu transakcí na účtu č. [č. účtu] v období od 1. 2. 2020 do 31. 3. 2021 a z přehledu plateb bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] byly poukázány následující platby. 27. 2. 2020 částka 24.500 Kč (nájem), 27. 3. 2020 částka 17.000 Kč (nájem), 29. 4. 2020 částka 10.000 Kč (nájem), 29. 5. 2020 částka 10.000 Kč (nájem), 30. 6. 2020 částka 20.900 Kč (nájem), 27. 7. 2020 částka 20.000 Kč (nájem), 27. 8. 2020 částka 24.500 Kč (nájem), 30. 9. 2020 částka 24.500 Kč (nájem), 25. 11. 2020 částka 10.000 Kč (splátka části uznaného dluhu) a částka 2.533 Kč (doplatek za vyúčtování vodného a stočného za rok 2020), 30. 11. 2020 částka 12.000 Kč (část nájemného za listopad 2020) a 31. 12. 2020 částka 8.000 Kč (2. splátka z dotace covid nájemné dle uznaného dluhu).

30. Z e-mailů žalovaného z 27. 4. 2021, 18:54 hodin, a 3. 5. 2021, 18:24 hodin, bylo zjištěno, že žalobkyni žádal o podepsání formulářů čestného prohlášení COVID – Nájemné Výzva 2 a Výzva 3.

31. Z e-mailu z 15. 2. 2022, 9:26 hodin, bylo zjištěno, že Ministerstvo průmyslu a obchodu k dotazu zástupce žalobkyně sdělilo, že oprávněným žadatelem Výzvy 3 je podnikatel – fyzická, nebo právnická osoba vykonávající podnikatelskou činnost na základě zákona č. 455/1991 Sb., nebo obdobným způsobem. V rozhodném období (4. čtvrtletí 2020) užíval provozovnu, která není v jeho vlastnictví, na základě existující nájemní smlouvy platné a účinné v rozhodném období. Podmínkou je, že nájemní vztah žadatele k dané provozovně byl platný a účinný před 1. 10. 2020. Žadateli byla na základě usnesení vlády č. 1376 ze dne 23. 12. 2020 zakázána maloobchodní podnikatelská činnost v provozovně, tedy prodej zboží nebo poskytování služeb zákazníkům v provozovnách nebo žadateli klesly u provozoven, které jsou předmětem žádosti a spadají do výjimek uvedených v bodech I. 1. a) až I. 1. af) usnesení č. 1376 ze dne 23. 12. 2020, v důsledku přijatých mimořádných a krizových opatření, tržby za prodej zboží nebo poskytování služeb za rozhodné období v porovnání se stejným obdobím v roce 2019 alespoň o 50 %, nebo za 4. čtvrtletí roku 2020 (rozhodné období) v porovnání se 3. čtvrtletím roku 2020 alespoň o 50 %. Za oprávněného žadatele se pro účely Výzvy 2 nepovažuje podnikatel, který provozovnu pouze pronajímá a neprovozuje v ní maloobchod nebo poskytování služeb zákazníkům. Výzva 2 se vztahuje se na vymezený okruh provozů, krizovými opatřeními zasažených sektorů, a tím definovaných oprávněných žadatelů. Okruh oprávněných žadatelů byl stanoven v Záměru a schválen usnesením vlády č. 1037 ze dne 14. 10. 2020. Následně, v souvislosti s usnesením vlády č. 1079 ze dne 21 byl okruh oprávněných žadatelů rozšířen o všechny provozy, které byly uzavřeny nebo omezeny. Působnost Výzvy 2 je tímto tedy opět takřka plošná, jak tomu bylo u první výzvy. Z okruhu oprávněných žadatelů jsou vyloučeny pouze provozovny, které tvoří výjimky obsažené v usnesení vlády.

32. Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa] k datu 22. 3. 2022 bylo zjištěno, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je [jméno FO], nar. [datum], [jméno FO], [adresa]. Vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 23. 7. 2014. K nemovitým věcem je zřízeno zástavní právo smluvní pro dluhy ve výši 4.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ve prospěch [Anonymizováno].

33. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovaným jako podnájemcem byla dne 28. 4. 2015 uzavřena smlouva o podnájmu předmětných nemovitých věcí, které jsou ve vlastnictví [jméno FO]. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 24.000 Kč a zálohy na platbu za vodné a stočné ve výši 500 Kč měsíčně, a to do 25. dne předešlého kalendářního měsíce. Pro případ prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku ze smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne 6. 7. 2015 uzavřeli účastníci k předmětné smlouvě dodatek č. 1, v němž bylo sjednáno oprávnění žalovaného jako fyzické podnikající osoby umístit na adrese nemovitých věcí sídlo svého podnikání a sídlo svých provozoven. Dne 22. 9. 2020 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh na podnájemném a zálohách za duben až srpen 2020 v celkové výši 44.600 Kč. Žalovaný předmětné nemovité věci užíval v období od 1. 5. 2015 do 14. 12. 2020, kdy je předal zpět žalobkyni. Žalovaný žalobkyni neuhradil část nájemného za květen 2020 (3.000 Kč), červen 2020 (14.000 Kč), červenec 2020 (3.100 Kč), srpen 2020 (4.000 Kč), listopad 2020 (12.000 Kč) a prosinec 2020 (10.838,70 Kč), tj. celkem částku 46.938,70 Kč. Žalovaný dále žalobkyni neuhradil zálohy na vodné a stočné za duben 2020 (500 Kč), květen 2020 (500 Kč), červen 2020 (500 Kč), červenec 2020 (500 Kč), srpen 2020 (500 Kč), listopad 2020 (500 Kč) a prosinec 2020 (225,80 Kč), tj. celkem 3.225,80 Kč. Dlužná částka v celkové výši 50.164,50 Kč nebyla uhrazena ani přes předžalobní upomínku.

34. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl. Soudem tak nebyly provedeny žalobkyní navržené vyúčtování a faktury [právnická osoba] (žalovaný nenamítal, že by skutečná výše vodného a stočného byla nižší než částka záloh či že by vyúčtování neobdržel) a výslech svědka [jméno FO], který měl být vyslechnut ohledně tvrzení, že žalovaný nebyl oprávněným příjemcem z programu „COVID – nájemné“, resp. že předmět podnájmu nebyl zařízen jako podnikatelská provozovna.

35. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

36. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Podle ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

39. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

40. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

41. Podle ustanovení § 2215 odst. 1 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

42. Podle ustanovení § 2239 o. z. nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

43. Podle ustanovení § 2275 odst. 1 o. z. v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný; to neplatí, pokud byl ujednán zákaz podnájmu.

44. Podle ustanovení § 29 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen lex covid“), prokáže-li dlužník, že mu omezení plynoucí z mimořádného opatření při epidemii znemožnilo nebo podstatně ztížilo včasné splnění peněžitého dluhu, lze po dlužníkovi po dobu jeho trvání požadovat sankce pro případ prodlení pouze do výše stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Tyto účinky pominou nejpozději 30. června 2020.

45. Podle ustanovení § 31 lex covid se ustanovení § 29 a 30 tohoto zákona použijí na prodlení, které nastalo ode dne 12. března 2020. Nepoužijí se však na závazky ze smluv uzavřených po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

46. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

47. Podáním ze dne 6. 7. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět, a to co do nároku na zaplacení 8.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 8.000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, když žalovaný žalobkyni dne 31. 12. 2020 uhradil částku 8.000 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. a řízení ohledně uvedeného nároku zastavil (výrok I.). Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok na zaplacení částky ve výši 50.164,50 Kč s příslušenstvím.

48. S ohledem na shora uvedené má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření platné podnájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2215 o. z. a § 2275 o. z., na jejímž základě žalobkyně umožnila užívání předmětných nemovitých věcí žalovanému a žalovaný se za to zavázal platit podnájemné a zálohy za služby. Žalovaný část nájemného a záloh žalobkyni nezaplatil ve lhůtě splatnosti (viz výše). Bylo tak třeba zabývat se vznesenou námitkou započtení a otázkou, zda žalobkyni vznikl nárok na požadovaný smluvní úrok z prodlení.

49. Pokud žalobkyně při jednání dne 10. 2. 2022 navrhovala, aby bylo ve věci rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., když žalovaný v podání z 9. 5. 2021 uvedl, že nárok na zaplacení částky 17.455,50 Kč uznává, měl soud za to, že podmínky pro vydání tohoto rozsudku nebyly splněny, když v průběhu řízení bylo vyšlo najevo, že žalovaný trpí duševní poruchou, v jejímž důsledku se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení a byl mu z tohoto důvodu ustanoven opatrovník, který vůči pohledávce žalobkyně jednostranně započítával pohledávky ve výši 32.709 Kč a ve výši 10.800 Kč. Pokud pak žalobkyně namítala, že došlo k uznání dluhu prostřednictvím kompenzačních námitek, přihlédl soud k tomu, že dle judikatury Nejvyššího soudu platí, že jednostranné započtení, které pro svou neplatnost nevedlo k zániku vzájemných pohledávek, není samo o sobě uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 nebo § 2054 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 07. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019), a není možné jej posoudit ani jako uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. (srovnej též § 98 o. s. ř.). Pro úplnost je třeba uvést, že přezkum námitky započtení nelze vyloučit k samostatnému projednání a rozhodnutí, neboť jde o procesní obranu, která v případě své opodstatněnosti vede k plnému nebo částečnému zamítnutí prvotní žaloby. Opatrovník, který byl žalovanému ustanoven, může vůči žalobci uplatnit námitku započtení, protože má ze zákona tatáž práva jako zástupce vybavený procesní plnou mocí (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 98 o. s. ř.).

50. V občanském zákoníku je podnájem upraven v pododdíle o obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215, 2216) a dále v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2274–2278). Jde o právní úpravu poměrně kusou, zabývající se zejména podmínkami, za nichž může nájemce dát předmět nájmu či jeho část do podnájmu, následky porušení těchto povinností pro nájemce (presumpce hrubého porušení povinností) a je zdůrazněna závislost podnájemního vztahu na vztahu nájemním. Z právní úpravy je zřejmé, že se na tradičním vnímání podnájmu nic nemění. Podstatou podnájmu, který bývá vymezován jako „nájem nájemního práva“, je, že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo jí může zřídit jen na dobu nájmu věci (§ 2215 odst. 3, 2277, 2278 o. z.). Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, tzn. že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo, a bez zřetele k tomu, co si ohledně skončení podnájmu sjednali nájemce a podnájemce. Pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah „slabší“ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce. Je-li tedy předmětem podnájmu prostor sloužící podnikání, pak – kromě § 2215 a 2216 o. z. – se na tento podnájem použijí zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání (§ 2302 a násl. o. z.), ovšem jen přiměřeně s přihlédnutím k specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, uveřejněný pod číslem 94/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

51. Vzhledem k tomu, že podnájemce nemůže požívat stejné ochrany jako nájemce (viz výše), nelze dle soudu v daném případě aplikovat ustanovení § 2239 o. z., na které odkazoval žalovaný, ani judikaturu vztahující se k tomuto ustanovení, dle níž platí, že při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, uveřejněný pod číslem 33/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Pro úplnost lze uvést, že podle ustanovení § 2239 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2020 platilo, že se nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Toto ustanovení bylo novelizováno zákonem č. 163/2020 Sb. Dle důvodové zprávy k této novele se jeví jako smysluplné v omezeném rozsahu připustit možnost sjednání smluvní pokuty i ve vztazích týkajících se nájmu bytu. Sjednaná jistota ani vzniklé právo na zaplacení smluvní pokuty však nesmí ve svém souhrnu převýšit trojnásobek měsíčního nájemného. Smluvním stranám je tedy dáno několik možností, jak instituty jistoty a smluvní pokuty v rámci nájmu bytu využít. Mohou si například sjednat pouze jistotu, a to až do výše trojnásobku měsíčního nájemného, nebo si mohou ujednat jen smluvní pokuty, jejichž celková výše za celou dobu trvání nájmu nesmí překročit výši trojnásobku měsíčního nájemného.

52. Pokud žalovaný odkazoval na ustanovení § 29 zákona č. 191/2020 Sb., vyšel soud z toho, že toto ustanovení přináší zvláštní pravidla, která se týkají prodlení dlužníka s plněním peněžitého dluhu. Dlužníkem je nutno rozumět jakoukoliv fyzickou či právnickou osobu bez ohledu na její status. Může jít jak o podnikatele (bez ohledu na jeho kvalifikaci jako slabší smluvní strany), tak nepodnikatele, ať už spotřebitele, nadaci, spolek, ústav aj. Aplikační předpoklady komentovaného ustanovení jsou následující: a) existence omezení plynoucích z mimořádného opatření při epidemii, b) znemožnění či podstatné ztížení včasného splnění dluhu a c) prodlení dlužníka se splněním peněžitého dluhu. Znemožněním včasného splnění dluhu je objektivní nemožnost dostát splatnosti dluhu. Příkladem může být situace, kdy osoba samostatně výdělečně činná v důsledku absolutního zastavení příjmů (např. kadeřnice) nemá finanční prostředky na úhradu splátky hypotéky. Podstatné ztížení včasného splnění dluhu je mírnější varianta než znemožnění včasného splnění dluhu a příkladem může být situace, kdy zaměstnanec v důsledku výplaty pouze 80 % mzdy v důsledku zastavení provozu zaměstnavatele má peněžní prostředky pouze na úhradu části splátky hypotéky. Důkazní břemeno týkající se znemožnění nebo podstatného ztížení včasného splnění peněžitého dluhu nese dlužník. To znamená, že existenci aplikačních předpokladů komentovaného ustanovení musí prokázat dlužník, nikoliv věřitel. Je pravděpodobné, že úmyslem zákonodárce bylo upravit zvýhodnění důsledků prodlení dlužníka do konce pololetí 2020, tedy do 30. 6. 2020. Výklad úmyslu zákonodárce by měl mít přednost i s ohledem na to, že 30. 6. 2020 se v komentovaném zákoně jakožto poslední den regulovaných účinků vyskytuje i v jiných ustanoveních (srov. § 23 odst. 1 a § 24). Počátek účinků komentovaného ustanovení nastává podle § 31 dne 12. 3. 2020 (viz Lex COVID: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2020. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7598-845-4, k § 29).

53. Z výše uvedeného se podává, že žalovaný nesl ve vztahu k tvrzení o znemožnění nebo podstatném ztížení včasného splnění peněžitého dluhu důkazní břemeno. Žalovaný obecně namítal, že je jeho finanční situace velmi silně ovlivněna covidovou dobou. Tvrdil, že v pronajatém domě měl kancelář a přijímací provozovnu pro klienty. Dále uváděl, že až se trh v jeho profesi lektora otevře, už to pro něj nebude. Přes výzvy soudu nepředložil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, které mu bylo doručeno dne 3. 8. 2021. Z výpisů z účtu, které si soud v rámci posouzení žádosti žalovaného o ustanovení zástupce sám vyžádal, bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. [č. účtu] byla v období od 1. 2. 2021 do 31. 8. 2021 připsána od společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], částka ve výši celkem 152.193 Kč. Adresa této společnosti byla také uvedena jako kontaktní adresa žalovaného na výpisech z účtu č. [č. účtu] z 30. 6. 2021, 30. 7. 2021 a 31. 8. 2021. Na účet žalovaného č. [č. účtu] pak byla dále v období od 1. 2. 2021 do 31. 5. 2021 připsána od [Anonymizováno] částka ve výši celkem 126.409 Kč. Z e-mailu žalovaného z 30. 9. 2020 pak bylo zjištěno, že v tomto e-mailu uváděl, že měl v domě jako přivýdělek biorezonanci, kterou zrušil covid, nicméně z domu dělá počítačové kurzy. Z uvedených skutečností se tak nepodává, že by omezení plynoucí z mimořádného opatření při epidemii žalovanému znemožnila nebo podstatně ztížila včasné splnění peněžitého dluhu, když dle svých vlastních slov nadále dělal počítačové kurzy. Podmínky pro aplikaci ustanovení § 29 zákona č. 191/2020 Sb. tak dle soudu nebyly v daném případě splněny.

54. Žalovaný dále vznesl v průběhu řízení námitky započtení pohledávek. Při posouzení těchto námitek soud aplikoval ustanovení §1987 odst. 1 o. z. K započtení byly uplatněny pohledávky z titulu nároku na náhradu újmy ve výši 32.709 Kč a z titulu „nároku na slevu“ ve výši 10.800 Kč. Žalobkyně existenci těchto pohledávek žalovaného sporovala a namítala relativní neplatnost vznesených námitek.

55. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

56. Pokud jde o výše uvedené pohledávky žalovaného, má soud za to, že se jedná o pohledávky nejisté, resp. neurčité ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Pokud jde o pohledávku z titulu nároku na náhradu újmy ve výši 32.709 Kč, mezi účastníky bylo sporným, zda žalovaný splnil podmínky Programu podpory podnikatelů postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID – Nájemné“, resp., zda provozoval v pronajatém domě provozovnu, která by byla dotčena vládními opatřeními. Ve vztahu k pohledávce z titulu „nároku na slevu“ ve výši 10.800 Kč bylo mezi účastníky sporným, zda žalobkyně poskytla žalovanému slevu na nájemném, jak bylo potvrzeno v čestném prohlášení z 30. 9. 2020. Žalobkyně namítala, že poskytnutá sleva již byla zohledněna v dohodě o uznání dluhu ze dne 22. 9. 2020. S ohledem na tyto okolnosti by bylo nutné provést ke zjištění existence těchto pohledávek žalovaného obšírnější dokazování oproti pohledávce žalobkyně. Účinky započtení tak nenastaly.

57. S ohledem na vše výše uvedené tak soud uzavřel, že žalovaný žalobkyni nezaplatil shora specifikované nájemné a zálohy na služby. Žalovaný tak má vůči žalobkyni dluh ve výši 50.164,50 Kč, který přes výzvy dosud neuhradil. Tím, že žalovaný nesplnil řádně a včas svůj peněžitý závazek, dostal se do prodlení a je povinen platit z dlužné částky i smluvní úrok z prodlení. Soud tak shledal nárok žalobkyně důvodným a rozhodl, jak shora ve výrokové části II. rozsudku uvedeno.

58. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

59. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

60. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

61. Ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. se uplatní při rozhodování o náhradě nákladů řízení i tehdy, pokud dojde k zastavení řízení ohledně i jenom části uplatněného nároku. Aplikace tohoto ustanovení není podmíněna zastavením celého řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1154/2016).

62. Procesní úspěch účastníka při rozhodování o náhradě nákladů řízení lze poměřovat i rozsahem přiznaného příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

63. Je-li žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří i toto příslušenství předmět řízení, kdy soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o. s. ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení. Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky. Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3206/2016).

64. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s výše citovanými ustanoveními o. s. ř.. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 86,25 % (50.164,50 Kč s příslušenstvím) proti 13,75 % (8.000 Kč s příslušenstvím) žalovaného (viz § 146 odst. 2 o. s. ř. – částku 8.000 Kč žalovaný uhradil ještě před podáním žaloby a žalobkyně ji tedy měla v podané žalobě zohlednit), a proto rozhodl soud o tom, že žalobkyně má nárok na náhradu 72,50 % (86,25 % minus 13,75 %) svých účelně vynaložených nákladů. Pokud jde o uplatněné příslušenství pohledávky, výše žalobkyni přiznaných úroků z prodlení (viz výrok II.) ke dni vyhlášení rozsudku činila 31.342,75 Kč, výše úroků z prodlení, ohledně nichž bylo řízení zastaveno (viz výrok I.) ke dni vyhlášení rozsudku, činila 3.568 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně (89,78 %) a úspěchu žalovaného (10,22 %) ohledně příslušenství, tak byl téměř shodný jako v případě požadované jistiny a nebyl zvlášť zohledňován v celkovém procentu přiznaných nákladů řízení, když bylo současně zohledněno, že ve výše citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu převyšoval požadovaný úrok z prodlení několikanásobně jistinu pohledávky a jednalo se tak o zcela odlišnou situaci než v posuzovaném případě. Účelně vynaložené náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.327 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Advokátovi náleží odměna dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 3.460 Kč, a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z osmi úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, předžalobní výzvu ze dne 8. 2. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, žalobu ze dne 5. 3. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, repliku ze dne 6. 7. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast při soudním jednání dne 10. 2. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 24. 2. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření ze dne 21. 3. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast při soudním jednání dne 22. 3. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 6.316,80 Kč, tj. celkem 38.723,80 Kč. Přičemž 72,50 % těchto nákladů činí 28.074,76 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

65. Při určení výše tarifní hodnoty vyšel soud z toho, že tarifní hodnotou je předmět řízení v době zahájení úkonů právní služby. V daném případě byla ve vztahu ke všem výše uvedených právním úkonům předmětem řízení pohledávka ve výši 58.164,50 Kč s příslušenstvím (viz § 8 advokátního tarifu).

66. Žalobkyni nebyla přiznána požadovaná náhrada nákladů řízení za 3 úkonů právní služby, a to konkrétně za vyjádření ze dne 8. 11. 2021, odvolání ze dne 9. 12. 2021 a podání ze dne 20. 12. 2021.

67. Podle ustálené soudní praxe je sice odměna za zastupování advokátem sama o sobě vždy u osob bez právnického vzdělání nákladem potřebným k účelnému uplatnění nebo bránění práva, avšak jednotlivé úkony právní služby nemusí být vždy účelně vynaloženy. Tak to je především tam, kde takový úkon neobsahuje žádné nové okolnosti rozhodné pro věc, nebo neposunuje skutkově či právně posuzovanou věc dál, či se netýká věci samé (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2016, č.j. 19 Co 327/2016-317). Zvažuje-li soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení otázku, zda náklady spojené se zastupováním advokátem lze považovat za náklady účelně vynaložené, neměl by pouštět ze zřetele i samotný účel civilního procesu jako takového, jímž je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům. Z tohoto hlediska lze za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016).

68. Náklady na úkony spojené s neúspěšně podaným opravným prostředkem proti procesnímu rozhodnutí soudu zásadně nejsou účelně vynaloženými náklady řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 628/2015).

69. Soud má za to, že vyjádření ze dne 8. 11. 2021 nebylo účelné, když se zde žalobkyně pouze vyjadřovala ke zdravotnímu stavu žalovaného, který byl řádně doložen lékařskými zprávami, a k možnému splátkovému kalendáři, k němuž už se vyjadřovala i v podání z 6. 7. 2021. Předmětné podání tak neobsahovalo žádné nové okolnosti rozhodné pro danou věc. S ohledem na výše citovanou judikaturu není možné přiznat žalobkyni ani odměnu za odvolání proti usnesení ze dne 25. 11. 2021, č.j. 21 C 90/2021-177, jímž byl žalovanému ustanoven opatrovník, když toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č.j. 103 Co 1/2022-195. Neúčelným je dle soudu i podání ze dne 20. 12. 2021, ve kterém žalobkyně žádala o odročení jednání nařízeného na 21. 12. 2021, když toto jednání bylo soudem odročeno s ohledem na odvolání žalobkyně proti usnesení o ustanovení opatrovníka žalovanému.

70. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

71. Pro úplnost soud uvádí, že právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil advokátu, jehož soud ustanovil opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku (srovnej např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 74 Co 18/2021).