21 C 94/2018-145

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících JUDr. Jindřicha Jabornického a Mgr. Jana Gregora ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 369 406,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 321 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 47 626,40 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 369 406,40 Kč od [datum] do [datum] a z částky 47 624,40 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 166 768,44 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky 369 406,40 Kč s úrokem z prodlení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně byla zaměstnankyní žalované, když s účinností od [datum] byla jmenována na pozici [anonymizováno 11 slov] [země], čímž jí vznikl k žalované jakožto zaměstnavateli pracovní poměr. Dne [datum] byla žalobkyně z výše uvedeného pracovního místa odvolána, a to v návaznosti na [anonymizováno 5 slov] dne [datum] a novou systematizaci služebních a pracovních míst v jednotlivých rezortech, kdy toto pracovní místo bylo v důsledku této systematizace zrušeno. Dne [datum] bylo žalobkyni nabídnuto jiné pracovní zařazení, žalobkyně však z důvodu pro ni zcela neadekvátní nabídky tuto nabídku odmítla. Žalovaná dne [datum] doručila žalobkyni výpověď z důvodu tzv. fikce nadbytečnosti, tedy z důvodu § 52 písm. c) zákoníku práce ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Pracovní poměr žalobkyně k žalované tak skončil ke dni [datum] a žalobkyni vznikl nárok na odstupné ve výši trojnásobku jejího průměrného výdělku v souladu s ust. § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, neboť pracovní poměr žalobkyně trval déle než 2 roky, přičemž žalobkyně svůj nárok na odstupné vyčíslila částkou 369 406,40 Kč. Pracovní místo žalobkyně bylo zrušeno v důsledku organizační změny, přičemž souvislost mezi odvoláním žalobkyně a organizační změnou, která zapříčinila zrušení tohoto místa, je patrná již z časové posloupnosti a podstaty organizační změny, když v nově jmenované vládě již není zřízena funkce [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] byl zrušen. [ulice] systemizace služebních a pracovních míst byla připravována již v návaznosti na výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konaných v říjnu 2017 a na jmenování předsedy vlády ČR [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V době odvolání žalobkyně již tak bylo fakticky rozhodnuto o zrušení místa žalobkyně, což bylo patrné i z mediálních výroků a následného jednání výše uvedeného předsedy vlády.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalobkyni odstupné nepřísluší, neboť z vedoucího pracovního místa nebyla žalobkyně odvolána v důsledku jeho zrušení, jelikož pracovní místo žalobkyně ke dni odvolání i doručení výpovědi stále existovalo. Následně k jeho zrušení sice došlo, ale až po doručení výpovědi žalobkyně, tudíž žalobkyně nemohla být odvolána z vedoucího pracovního místa v důsledku jeho zrušení, neboť ke dni odvolání bylo pracovní místo stále součástí organizační struktury žalované. Žalobkyně byla v souladu s ust. § 33 odst. 3 zákoníku práce odvolána z pracovního místa bez uvedení důvodu, žalovaná v době odvolání žalobkyně z pracovního místa nemohla s určitostí vědět, zda skutečně dojde ke zrušení místa žalobkyně. Organizační změna, kterou bylo zrušeno pracovní místo žalobkyně, byla provedena až usnesením vlády [číslo] ze dne [datum], a to s účinností od [datum]. Na základě vládou schválené systemizace vydal státní tajemník Úřadu vlády ČR služební předpis o systemizaci Úřadu vlády ČR a dalších organizačních změnách s účinností od [datum]. Důvodem výpovědi žalobkyně tak nebyly organizační změny, ale fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť žalobkyně odmítla nabídku nového pracovního zařazení. Žalovaná rovněž nesouhlasila s výší průměrného výdělku, od něhož žalobkyně odvozovala výši odstupného.

3. K průběhu řízení: Zdejší soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 8. 8. 2019, č. j. 21 C 94/2018-52, kdy výrokem I zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 369 406,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení a výrokem II rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Provedeným dokazováním měl soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně byla dne [datum] s účinností od [datum] jmenovaná [anonymizováno 8 slov] (Jmenování ze dne [datum]). Dohodou o sjednaných pracovních podmínkách byl sjednán pracovní poměr žalobkyně na dobu neurčitou a plat žalobkyně byl stanoven samostatným platovým výměrem (Dohoda o sjednaných pracovních podmínkách). Žalobkyně byla z vedoucího místa dne [datum] odvolána s tím, že výkon funkce končí tímto dnem, důvod odvolání v listině uveden není. Žalobkyně odvolání převzala dne [datum] a žalovaná téhož dne žalobkyni sdělila, že v období od [datum] do vyřešení pracovního poměru jí nemůže přidělovat práci, a to z důvodu jejího odvolání z pracovního místa [anonymizováno 8 slov], protože nedošlo k dohodě o novém pracovním zařazení žalobkyně (Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, přípis žalované ze dne [datum]). Žalobkyni bylo nabídnuto místo – [anonymizováno 11 slov], tuto nabídku však žalobkyně dne [datum] nepřijala (nabídka vhodného pracovního místa ze dne [datum]). Žalovaná s žalobkyní rozvázala pracovní poměr výpovědí ze dne [datum] z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce, tato výpověď jí byla doručena dne [datum] (Výpověď ze dne [datum]). V organizační struktuře žalované ke dni [datum] bylo vedoucí místo zastávané žalobkyní – [anonymizováno 8 slov]. Nadřízeným žalobkyně byl [anonymizováno 14 slov] ke dni [datum] k tomuto datu pracovní místo náměstek místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace v organizační struktuře žalované již neexistovalo (Organizační struktura Úřadu vlády ČR ke dni [datum] a ke dni [datum]). Dne [datum] předložil [anonymizována dvě slova] vládě návrh na úpravu systematizace služebních a pracovních míst s účinností od [datum] s tím, že tato systematizace byla s účinností od [datum] schválena, a to usnesením vlády ze dne [datum], [číslo] ve znění úprav schválených usneseními vlády ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] podle části III. tohoto materiálu (Návrh na úpravu systemizace služebních míst ze dne [datum]). Usnesením vlády ČR z [datum] [číslo] o úpravě systematizace služebních a pracovních míst vláda s účinností od [datum] schválila úpravu systematizace služebních a pracovních míst schválené usnesením vlády ze dne [datum] [číslo] ve znění úprav schválených usneseními vlády ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] podle části [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] (Usnesení vlády ČR ze dne [datum], [číslo]). Podle služebního předpisu státního tajemníka v Úřadu vlády ČR [číslo] 2017 ze dne [datum] s účinností od [datum] státní tajemník jako věcně a místně příslušný služební orgán v součinnosti s vedoucím Úřadu vlády, rozhodl o organizační změně v Úřadu vlády tak, že mimo jiné zrušil dvě pracovní místa„ náměstek místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace“ v 16. platové třídě (Služební předpis státního tajemníka v Úřadu vlády ČR [číslo] [rok] ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k zaplacení odstupného do [datum] (předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum]). Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žalobkyni vznikl na základě jmenování dnem [datum] pracovní poměr k žalované a dále se zabýval otázkou, zda žalobkyni vznikl nárok na odstupné. Ve výše uvedeném rozsudku zdejší soud konstatoval, že při skončení pracovního poměru z důvodu fikce podle § 52 písm. c) zákoníku práce má zaměstnanec právo na odstupné podle § 67 odst. 1 zákoníku práce jen tehdy, jestliže byl z vedoucího místa odvolán a jestliže důvodem tohoto odvolání bylo zrušení jím zastávaného vedoucího pracovního místa v důsledku organizační změny. S ohledem na to, že žalobkyně byla z vedoucího pracovního místa odvolána již dne [datum], avšak k tomuto datu její pracovní místo zrušeno nebylo a ani nebyla přijata, resp. schválena organizační změna, v jejímž důsledku by toto místo mělo být zrušeno. O zrušení místa [anonymizováno 8 slov] bylo rozhodnuto až usnesením vlády [číslo] ze dne [datum] ke dni [datum]. Zdejší soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně o tom, že v době jejího odvolání již bylo fakticky rozhodnuto o zrušení celého aparátu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], neboť ke dni [datum] nebylo jisté, zda a v jaké konečné podobě bude organizační změna přijata, tedy zda skutečně dojde ke zrušení místa žalobkyně. Na tom nemohly nic změnit ani mediální výroky tehdejšího předsedy vlády, neboť rozhodnutí o organizační změně bylo schvalováno usnesením vlády, tedy šlo o kolektivní rozhodnutí členů vlády, a nikoliv o rozhodnutí jedné osoby. Zdejší soud tak ve výše uvedeném rozsudku uzavřel, že žalobkyni nárok na odstupné podle § 73a odst. 2 zákoníku práce nevznikl.

4. Proti výše uvedenému rozsudku zdejšího soudu podala žalobkyně odvolání a odvolací soud rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, č. j. 62 Co 19/2020-80, výrokem I rozsudek soudu I. stupně potvrdil a výrokem II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč k rukám advokátky žalované. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně konstatoval, že pracovní místo žalobkyně bylo zrušeno až na základě usnesení vlády ČR ze dne [datum] [číslo] po úpravě systematizace služebních a pracovních míst s účinností od [datum]. Vláda ČR. Návrh na úpravu této systematizace prošel u žalované poměrně složitým interním postupem při schvalování, kdy výsledně ho předložil vládě ke schválení [anonymizována tři slova]. Přestože tento návrh, (a tedy i zrušení pracovního místa žalobkyně), byl předběžně schválen [anonymizována tři slova], který ho podal, je třeba dodat, že konečné rozhodnutí bylo na vládě ČR, která tak učinila svým usnesením z [datum] shora označeným. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám žalobkyně o tom, že vláda ČR do tohoto návrhu nemohla jakkoli zasahovat a fakticky byl návrh schválen již dříve. Byť je zřejmé, že návrh [anonymizována dvě slova] na úpravu systematizace skutečně nebyl vládou ČR nijak připomínkován a byl v předloženém znění v plném rozsahu schválen bez jakýchkoli úprav, takto neznamená, že fakticky byl schválen již dříve, jak žalobkyně dovozuje. [příjmení] rozhodnutí bylo na vládě ČR, a je nerozhodné, zda do obsahu tohoto návrhu vláda ČR jakkoli zasahovala, či nikoliv. Podstatné je to, že tak učinit mohla. Za stavu, kdy ke dni odvolání žalobkyně z vedoucího místa její místo zrušeno dosud nebylo, a stalo se tak až o 8 dní později, [datum], resp. o více jak 14 dní s účinností k [datum], odvolací soud dovodil, že k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce, k němuž došlo listinou ze dne [datum], doručenou žalobkyni dne [datum] po odvolání z jejího vedoucího místa, nedošlo v souvislosti se zrušením tohoto místa, neboť pracovní místo žalobkyně k [datum] zrušeno nebylo, nebylo zrušeno ani ke dni udělení výpovědi z pracovního poměru žalobkyni a stalo se tak až poté, dne [datum].

5. Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž otázkou, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena je, zda může vedoucímu zaměstnanci vzniknout právo na odstupné poskytované podle § 67 odst. 1 zákoníku práce i za situace, kdy sice nebylo v době odvolání zaměstnance z vedoucího pracovního místa toto vedoucí pracovní místo prozatím zrušeno (nebyla přijata organizační změna o zrušení tohoto pracovního místa), ale právě plánované zrušení tohoto pracovního místa bylo skutečným důvodem pro odvolání zaměstnance z vedoucího pracovního místa a následného ukončení pracovního poměru.

6. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2021, č. j. 21 Cdo 520/2021-104, dovolací soud výrokem I odmítl dovolání v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrokem II dovolací soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 62 Co 19/2020-80 a rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 8. 2019, č. j. 21 C 94/2018-52, a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud ve výše uvedeném rozsudku dospěl k následujícím právním závěrům. Pakliže k odvolání žalobkyně z funkce [anonymizováno 8 slov] došlo již dne [datum], k předložení návrhu nové systemizace došlo až dne [datum] a k jejímu schválení až dne [datum], je správný závěr odvolacího soudu, že k formálnímu dokončení procesu schválení a přijetí (nové) systemizace došlo až poté, co byla žalobkyně odvolána z funkce. Přesto však dovolací soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu správným, neboť odvolací soud dostatečně nezohlednil ta skutková i právní specifika posuzované věci, která umožňují posoudit jiný akt zaměstnavatele (státu), který zasáhl do pracovněprávního postavení žalobkyně se stejnými účinky, jako„ rozhodnutí zaměstnavatele o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách“. Žalobkyně byla s účinností od [datum] jmenována [anonymizováno 8 slov]. Postavení [anonymizována tři slova], jeho oprávnění, resp. pravomoci upravují mimo jiné ustanovení § 172 a § 173 zák. o státní službě, čl. 38 odst. 2 Ústavy, § 37, resp. § 39 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů; z uvedených předpisů vyplývá jeho bezprostřední svázanost s postavením toho člena vlády, k jehož„ ruce“ byl jmenován (srovnej ustanovení § 173 odst. 1 zák. o státní službě, § 39 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, o zastoupení člena vlády při jednání vlády či Poslanecké sněmovny), jeho postavení je považováno za„ součást vládní moci“. Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi (čl. 62 písm. a) Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, dále jen„ Ústava“). Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů (čl. 67 odst. 2 Ústavy). Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů (čl. 68 odst. 2 Ústavy). Ústava a návazně zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, tak pouze rámcově stanoví složení vlády ve smyslu funkčního zařazení členů vlády (předseda vlády, nejméně dva místopředsedové a členové vlády, pověření vedením ministerstev), nijak však neurčují faktický počet členů vlády a jakékoliv omezení jejich funkčního zařazení; nikterak tedy není vyloučena kumulace funkcí jednotlivých členů vlády, což se v praxi i uplatňuje, kdy místopředseda vlády je zároveň pověřen vedením ministerstva, čímž je ovlivněn počet členů vlády a jejich funkční zařazení a samozřejmě i rozsah příslušného aparátu. Z uvedeného lze dovodit, že již samotný akt jmenování vlády může mít v praxi stejný dopad na pracovněprávní vztahy zaměstnanců správních úřadů (včetně jmenovaných vedoucích zaměstnanců) jako rozhodnutí zaměstnavatele o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, a to ve smyslu, že se stali (stanou) pro zaměstnavatele nadbytečnými, protože odpadla jejich pracovní náplň, popř. její část (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 733/2003, který byl uveřejněn v časopisu Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod publikačním číslem 11/2004). Byť tedy, formálním završením„ rozhodnutí o organizační změně“ v režimu zák. o státní službě je schválení návrhu systemizace služebního úřadu vládou, bylo by v rozporu se zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, jako jedné ze základních zásad pracovního práva (srov. § 1a písm. a) zák. práce), která je vyjádřením ochranné funkce pracovního práva, aby v případě, kdy se stal zaměstnanec fakticky nadbytečným již v důsledku jmenování nové vlády (a tedy faktický výsledek rozhodnutí o schválení návrhu systemizace ve vztahu k tomuto zaměstnanci nemohl být jiný, než vyjadřující nadbytečnost zaměstnance, jenž byl odvolán z pracovního místa a s nímž byl již před schválením systemizace rozvázán pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce v návaznosti na ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce), se lpělo v případě posouzení, zda odvolání z vedoucího pracovního místa bylo či nebylo vyvoláno nadbytečností zaměstnance, na formálním završení aktu systemizace ve smyslu ustanovení § 17 zák. o státní službě; v takovém případě by předpoklady vzniku nároku na odstupné podle ustanovení § 67 odst. 1 a § 73a odst. 2 části druhé věty za středníkem zák. práce, jak byly v obecné rovině uvedeny v již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1548/2018, byly naplněny. V žalobě ze dne [datum] žalobkyně tvrdila, že v nově jmenované vládě [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dne [datum]) již nebyla zřízena funkce [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova]. Pakliže by toto tvrzení bylo správné (resp. nesporné), není vyloučen závěr, že již v souvislosti s tímto jmenováním„ pomocný“ aparát [anonymizována tři slova] [anonymizováno], výzkum [anonymizována dvě slova] ztratil zcela důvod pro svoji existenci. Jelikož se však odvolací soud nezabýval otázkou, zda žalobkyně se nestala pro žalovanou nadbytečnou již v souvislosti se zrušením funkce [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], je jeho závěr o tom, že žalobkyni odstupné nepřísluší, přinejmenším předčasný a tudíž nesprávný.

7. Žalovaná podáním ze dne [datum] s ohledem na výše uvedený právní názor dovolacího soudu uvedla, že v nově jmenované vládě dne [datum] nebyl činností na úseku [anonymizována čtyři slova] pověřen jako předtím [anonymizována dvě slova], ale přímo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Činnost, která byla dosud zajišťována [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizováno], přebral po jmenování vlády dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] byl totiž stejného dne, jako byla jmenována vláda, tj. [datum], jmenován předsedou [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova], předtím zastávané [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizováno] (jmenován dne [datum]) a vzniklo mu tak právo na to ustanovit si své politické náměstky. Jak uvádí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] ve svém článku 4 předsedou [anonymizováno] je člen vlády. Předsedu [anonymizováno] jmenuje a odvolává vláda na návrh předsedy vlády. Dále [anonymizováno] ve svém článku 6 odst. 3 uvádí: Členství v [jméno] je nezastupitelné. Člen [anonymizováno] vlády, který je členem vlády, může za sebe vyslat svého náměstka. [příjmení] vyslaný členem [anonymizováno] se může zúčastnit jednání [anonymizováno] bez hlasovacího práva. Členové vlády nejsou povinni funkci politických náměstků zřizovat, záleží na jejich posouzení, k čemuž došlo předsedou [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] až následně při přípravě nové systemizace. Agenda vykonávaná na úseku„ [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]“ proto jmenováním nové vlády nezanikla, zastřešoval ji pouze jiný člen vlády než místopředseda vlády. Předseda vlády se rozhodl v rámci ušetření nákladů pracovní místa svých politických náměstků nevytvářet, a to se projevilo až při stanovení nové systemizace od [datum]. Přesto k výkonu této agendy potřeboval předseda vlády„ pomocný aparát“. Žalovaná vznesla námitku ohledně výše žalobkyní uplatněného nároku, když trojnásobek průměrného výdělku žalobkyně za IV. kalendářní čtvrtletní 2017 činil částku 321 780 Kč, nikoli žalobkyni požadovanou částku 369 406,40 Kč. U ústního jednání dne [datum] žalovaná uvedla, že sice byla zrušena pracovní místa pomocného aparátu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], avšak zároveň byla zřízena pracovní místa a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], když náplň práce, jež vykonávala žalobkyně v pozici nazvané„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova]“ je totožná s náplní práce pracovního místa„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova]“ zřízeného v čl. II bod 10 předpisu státního tajemníka Úřadu vlády.

8. Žalobkyně v replice ze dne [datum] uvedla, že služební místo [anonymizováno 8 slov] zastává [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] již od roku 2011 do současnosti, tudíž není možné, aby žalovanou předložená pracovní náplň tohoto zaměstnance prokazovala skutečnost, že se žalobkyně nestala nadbytečnou. Pracovní pozice ředitele [anonymizováno 7 slov] tedy koexistovala vedle pracovní pozice žalobkyně, tudíž je zřejmé, že činnost ředitele [anonymizováno 7 slov] nemůže být totožná s činností [anonymizováno 8 slov]. Navíc žalobkyně měla v pracovní náplni činnost, kterou [anonymizováno 8 slov] nemohl vykonávat, a to zastupování [anonymizováno 7 slov] s výjimkou práv, povinností a odpovědnosti jako člena vlády, věcí svěřených mu výlučně zákonem nebo které si sám vyhradil. Tato část pracovní náplně žalobkyně zcela jistě odpadla, neboť v nově jmenované vládě nebyla zřízena funkce [anonymizováno 6 slov] inovace. Již z tohoto důvodu je dána nadbytečnost žalobkyně. Ostatně i za současné vlády [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizováno] koexistují tyto dvě pracovní pozice vedle sebe, kdy [anonymizováno 8 slov] je stále [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] a [anonymizováno 7 slov] jsou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

9. Soud ve smyslu závazného právního názoru dovolacího soudu doplnil dokazování, jímž má za prokázaný následující skutkový stav. Usnesením vlády ČR ze dne [datum] [číslo] má soud za prokázané, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizováno] byl jmenován [anonymizováno 7 slov]. Usnesením vlády ČR ze dne [datum], [číslo] má soud za prokázané, že vláda bere na vědomí, že ustavující schůze nově zvolené Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byla ukončena dne [datum] (výrok I) a vláda podává demisi podle ust. čl. 73 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (výrok II). Usnesením vlády ČR ze dne [datum], [číslo] má soud za prokázané, že vláda jmenuje předsedu vlády [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 7 slov]. Internetovými sjetinami [webová adresa] [anonymizováno 6 slov] v roce 2017 a [anonymizováno 6 slov] v roce 2018 má soud za prokázané, že na těchto internetových stránkách je uváděno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizováno] ukončil výkon funkce [anonymizováno 7 slov] v listopadu 2017 a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se stal [anonymizováno 7 slov] od prosince 2017.

10. Statutem [anonymizováno 6 slov] (ve znění usnesení vlády ze dne [datum] č 252) má soud za prokázané následující. Dle čl. 1 odst. 1 [jméno] [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ [jméno]“) je odborným a poradním orgánem vlády pro oblast [anonymizováno 5 slov]. V čl. 2 je v odst. 1 vymezena působnost Rady, dle čl. 3 jsou orgány Rady předseda Rady a předsednictvo Rady. Dle čl. 4 odst. 1 předsedou Rady je člen vlády. Předsedu rady jmenuje a odvolává vláda na návrh předsedy vlády. Dle čl. 6 odst. 1 má [jméno] 17 členů včetně předsedy Rady a místopředsedů Rady. Dle čl. 6 odst. 3 členství v [jméno] je nezastupitelné. Člen Rady, který je členem vlády, může za sebe vyslat svého náměstka. [příjmení] vyslaný členem Rady se může zúčastnit jednání Rady bez hlasovacího práva.

11. Charakteristikou služebního místa [anonymizováno] [ulice], [anonymizováno] má soud za prokázané, že tento zastával na Úřadu vlády ČR služební místo [anonymizováno 8 slov] s tím, že [anonymizováno 7 slov] je v přímé působnosti předsedy vlády. [anonymizováno] [jméno] byl zařazen do 15 platové třídy, přičemž za nejnáročnější správní činnosti pro stanový obor patří: (i) [datum] Tvorba koncepce a strategie státní politiky [anonymizována tři slova]; [číslo] Tvorba celostátní koncepce regulatorní reformy, celostátní koncepce procesu hodnocení dopadů regulace a zajišťování spolupráce na tvorbě politik orgánů Evropské unie a mezinárodních organizací v oblasti regulatorní reformy; (iii) [číslo] Tvorba celostátní koncepce a strategie informační a komunikační politiky státu. Doba trvání služebního místa byla neurčitá, požadavek způsobilosti Důvěrné, požadavek znalosti cizího jazyka„ ne“. Mezi správní a jiné činnosti, jejich výkon se na služebním místě požaduje, patří: řídí a koordinuje činnost podřízených oddělení, podílí se na tvorbě koncepce a strategie státní politiky [anonymizována tři slova], zpracovává komplexní podklady a stanoviska k novým právním předpisům z oblasti [anonymizováno], [anonymizována tři slova], a to jak v celostátním tak mezinárodním kontextu, koordinuje meziresortní spolupráci v oblasti politiky [anonymizováno], [anonymizována tři slova], koordinuje stanoviska ke koncepcím a pravidlům dotační politiky resortů, odpovídá za dodržování rozpočtové kázně jím řízeného odboru a právu a ochranu majetku tohoto odboru a za aplikaci a dodržování všech věcně příslušných norem v činnosti úřadu v rámci své působnosti, koordinuje přípravu podkladů a materiálů na jednání Rady, v rozsahu svých kompetencí jedná se zástupci ústředních správních orgánů státní správy, ostatních orgánů a institucí, podílejících se na plnění a realizaci uvedených úkolů, dle pokynu předsedy vlády zabezpečuje mezinárodní spolupráci Odboru Rady a přípravu stanovisek k jednání v orgánech EU o [anonymizováno], [anonymizována tři slova], odpovídá za přípravu návrhu pro jednání RVVI s obdobnými orgány Evropské unie a členských zemí Evropské unie. Internetovou sjetinou [webová adresa] vytištěnou dne [datum] má soud za prokázané, že [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] stále působí na pozici [anonymizováno 8 slov] s tím, že v přehledu praxe je uvedeno„ od 2011 - Úřad vlády, [anonymizováno 8 slov]“.

12. Pracovní náplní žalobkyně má soud za prokázané následující. Žalobkyně jakožto [anonymizováno 8 slov] byla zařazena do 16 platové třídy. Za nejnáročnější činnosti pro dané pracovní místo patří: [datum] [číslo] Komplexní koordinace stanovování koncepcí dlouhodobého vývoje oborů hlavní činnosti v zákonem vymezené působnosti ministerstev s rozsáhlým vnitřním členěním na specializované obory s vazbami na jiné obory správy s celostátní působností a jiné celospolečenské systémy předurčující chování nejširších skupin osob v zásadních oblastech. Dílčí činnosti jsou popsány následovně: zastupuje místopředsedu vlády [anonymizováno 5 slov] s výjimkou práv, povinností a odpovědnosti jako člena vlády, věcí svěřených mu výlučně zákonem nebo které si sám vyhradil, koordinuje přípravu podkladů pro jednání místopředsedy vlády [anonymizováno 5 slov], podílí se na tvorbě koncepce a strategie státní politiky [anonymizována tři slova], podílí se na jednotné koncepci zahraničních aktivit místopředsedy vlády pro VVI ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a ostatními správními úřady, zastupitelskými úřady ČR v zahraničí a zastoupeními zahraničních diplomatických misí v ČR, podílí se na koordinaci zpracování komplexní politické, ekonomické a právní a jiné analýzy pro potřeby místopředsedy vlády na základě informací o činnosti orgánů státní správy a orgánů samosprávy, politických stran, ekonomických subjektů, odborových i jiných společenských organizací, koordinuje přípravu podkladů a materiálů na jednání Rady, jedná se zástupci ústředních správních orgánů státní správy, ostatních orgánů a institucí, podílejících se na plnění a realizaci uvedených úkolů, podílí se na koordinaci přípravy návrhů pro jednání Rady s obdobnými orgány Evropské unie a členských zemí Evropské unie.

13. Mzdovým listem žalobkyně za rok 2018 má soud za prokázané, že žalovaná ve mzdovém listu uváděla průměrný hodinový výdělek žalobkyně (za IV. čtvrtletí 2017) ve výši [částka]. Mzdovým listem žalobkyně za rok 2017 má soud za prokázané, že týdenní úvazek žalobkyně činil 40 hodin, žalobkyně v říjnu 2017 odpracovala 176 hodin a byl jí přiznán plat ve výši [částka], v listopadu 2017 odpracovala 176 hodin a byl jí přiznán plat ve výši [částka], z čehož částka [částka] byla odměna a v prosinci 2017 odpracovala 88 hodin a byl jí přiznán plat ve výši [částka].

14. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav, přičemž soud zároveň vyšel ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů provedených před jeho prvním rozhodnutím ve věci, přičemž tento zjištěný skutkový stav je shrnut v odstavci 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Tento skutkový stav ostatně nebyl žádným z účastníků rozporován v odvolacím či dovolacím řízení. Soud dále v souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků řízení. Soud k důkazu provedl i organizační schéma Úřadu vlády platného od [datum], avšak žádná skutková zjištění z něj nečinil, neboť tento důkaz se netýkal rozhodného období a nemohl tak žádným způsobem prokázat nadbytečnost či absenci nadbytečnosti žalobkyně k okamžiku zrušení funkce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovaci v roce 2017.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Žalobkyni vznikl na základě jmenování ze dne [datum] dle § 33 odst. 3 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) dnem [datum] pracovní poměr k žalované. Podle § 73 odst. 1 zákoníku práce (ve znění účinném do 31. 12. 2017) v případech uvedených v § 33 odst. 3 může ten, kdo je příslušný ke jmenování (§ 33 odst. 4), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát. Soud posoudil odvolání žalobkyně z vedoucího místa [anonymizováno 8 slov] ke dni [datum] jako platné právní jednání dle ust. § 73 odst. 1 a § 73a odst. 1 zákoníku práce, neboť odvolání z vedoucího místa žalobkyně bylo učiněno písemně a řádně žalobkyni doručeno, přičemž k platnosti odvolání není třeba uvádění důvodu tohoto odvolání.

16. Podle § 73a odst. 2 zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

17. Soud se tak dále zabýval otázkou, zda žalobkyni vznikl v souladu s ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce nárok na odstupné či nikoli. V daném případě k odvolání žalobkyně z funkce [anonymizováno 8 slov] došlo již dne [datum], k předložení návrhu nové systemizace ministrem vnitra došlo dne [datum] a k jejímu schválení až dne [datum], tudíž k formálnímu dokončení přijetí nové systemizace došlo až poté, co byla žalobkyně odvolána z funkce. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2021, č. j. 21 Cdo 520/2021-104, dovodil závazný právní názor, že s ohledem na charakter postavení náměstka člena vlády, resp. jeho pravomocí, může mít již samotný akt jmenování vlády v praxi stejný dopad na pracovněprávní vztahy zaměstnanců správních úřadů (včetně jmenovaných vedoucích zaměstnanců) jako rozhodnutí zaměstnavatele o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, a to ve smyslu, že se stali (stanou) pro zaměstnavatele nadbytečnými, protože odpadla jejich pracovní náplň. Zároveň uvedl, že by bylo v rozporu se zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, jako jedné ze základních zásad pracovního práva, která je vyjádřením ochranné funkce pracovního práva, aby v případě, kdy se stal zaměstnanec fakticky nadbytečným již v důsledku jmenování nové vlády (a tedy faktický výsledek rozhodnutí o schválení návrhu systemizace ve vztahu k tomuto zaměstnanci nemohl být jiný, než vyjadřující nadbytečnost zaměstnance, jenž byl odvolán z pracovního místa a s nímž byl již před schválením systemizace rozvázán pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce v návaznosti na ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce), se lpělo v případě posouzení, zda odvolání z vedoucího pracovního místa bylo či nebylo vyvoláno nadbytečností zaměstnance, na formálním završení aktu systemizace ve smyslu ustanovení § 17 zák. o státní službě.

18. S ohledem na výše uvedený závazný právní názor Nejvyššího soudu se tak zdejší soud zabýval otázkou, zda se žalobkyně nestala pro žalovanou nadbytečnou již v souvislosti se zrušením funkce [anonymizováno 7 slov]. V daném případě bylo fakticky nesporné, že v nově jmenované vládě [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] již nebyla zřízena funkce [anonymizováno 7 slov]. Toto potvrdila sama žalovaná ve vyjádření ze dne [datum], když uvedla, že v nově jmenované vládě nebyl činností na úseku [anonymizována čtyři slova] pověřen místopředseda vlády, jako v případě předchozí vlády, nýbrž přímo předseda vlády [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž toto tvrzení bylo prokázáno Usnesením vlády ČR ze dne [datum], [číslo] jímž byl předseda vlády [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jmenován předsedou [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl ve vztahu k pracovní pozici žalobkyně ([anonymizováno] [anonymizováno 7 slov]) k právnímu závěru, že žalobkyně se stala nadbytečnou již v souvislosti se jmenováním vlády [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], neboť již tím, že nebyla zřízena funkce [anonymizováno 7 slov] žalobkyni odpadla náplň práce žalobkyně, resp. minimálně podstatná část její náplně práce. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1821/2017, v němž Nejvyšší soud vyjádřil právní názor:„ Zaměstnanec se stane pro zaměstnavatele nadbytečným v případě, že zaměstnavatel nemá-s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizační změně – možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě. Přitom není rozhodné, že odpadla jen část jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některá z více dosud vykonávaných prací“.

19. Argumentace žalované, že náplň práce žalobkyně neodpadla, neboť totožnou náplň práce jako vykonávala žalobkyně, vykonává ředitel [anonymizováno 8 slov] [jméno] [jméno], [anonymizováno]) je nesprávná a byla vyvrácena provedeným dokazováním. Porovnáním náplně práce žalobkyně a náplně práce ředitele [anonymizováno 7 slov] je evidentní, že nejde o pracovní pozice se stejnou náplní práce. Do náplně práce žalobkyně patřily následující činnosti: 1) zastupování [anonymizováno 7 slov] (s výjimkou práv, povinností a odpovědnosti jako člena vlády, věcí svěřených mu výlučně zákonem nebo které si sám vyhradil); 2) koordinace přípravy podkladů pro jednání [anonymizováno 7 slov]; 3) podílení se na jednotné koncepci zahraničních aktivit [anonymizováno 5 slov] spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a ostatními správními úřady, zastupitelskými úřady ČR v zahraničí a zastoupeními zahraničních diplomatických misí v ČR; 4) podílení se na koordinaci zpracování komplexní politické, ekonomické a právní a jiné analýzy pro potřeby [anonymizována dvě slova] na základě informací o činnosti orgánů státní správy a orgánů samosprávy, politických stran, ekonomických subjektů, odborových i jiných společenských organizací. Výše uvedené činnosti nejsou náplní práce ředitele [anonymizováno 7 slov], jak bylo v řízení prokázáno charakteristikou služebního místa [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov]. Tento ani na rozdíl od žalobkyně nemohl zastupovat předsedu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jak vyplývá z čl. 6 odst. 3 Statutu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], což ostatně potvrdila sama žalovaná. Fakt, že nejde o pracovní pozice se stejnou pracovní náplní, rovněž vyplývá i z platového ocenění, když ředitel [anonymizováno 7 slov] je zařazen v 15. platové třídy a žalobkyně byla zařazena do 16. platové třídy. Zařazení do platových tříd se totiž děje právě s ohledem na charakteristiku nejnáročnější činnosti, jíž zaměstnanec či služební funkcionář vykonává, která u obou pozic byla odlišná. S ohledem na charakter výše uvedených činností, jež byly náplní práce žalobkyně, je dále evidentní, že výše uvedená náplň práce žalobkyně byla úzce navázána na funkci [anonymizováno 7 slov], jež v předchozí vládě zastával [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizováno], a zrušením funkce [anonymizováno 7 slov] odpadla podstatná část náplně práce žalobkyně. Zrušením, resp. neexistencí funkce [anonymizováno 7 slov] v nové vládě neměla žalobkyně okamžikem jmenování této vlády, tj. dnem [datum] koho zastupovat, neměla komu koordinovat podklady pro jednání či na čí jednotné koncepci zahraničních aktivit se podílet. Ostatně ani žalovaná netvrdí, že by žalobkyně mohla dnem [datum] zastupovat předsedu vlády, na něhož přešla agenda předsedy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], či se podílet na jeho jednotné koncepci jeho zahraničních aktivit atd.

20. Lze tak shrnout, že žalobkyně se stala okamžikem jmenování vlády [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], v níž neexistovala funkce [anonymizováno 7 slov], nadbytečnou a žalobkyni tak ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce vznikl nárok na odstupné. Pokud jde o výši nároku, pak dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce přísluší zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň dva roky. Dle § 67 odst. 3 zákoníku práce se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. V daném případě trval pracovní poměr žalobkyně od [datum] do [datum], má tedy nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku je ve smyslu § 354 odst. 1 zákoníku práce předchozí kalendářní čtvrtletí, tj. v daném případě s ohledem na dobu skončení pracovního poměru žalobkyně dnem [datum], je rozhodným obdobím 4. čtvrtletí roku 2017. Ve smyslu § 356 odst. 1, 2 zákoníku práce je třeba nejprve zjistit průměrný hodinový výdělek a tento následně přepočítat na průměrný měsíční výdělek. Žalobkyně v rozhodném období odpracovala celkem 440 hodin (v říjnu 2017 celkem 176 hodin, v listopadu 2017 celkem 176 hodin a v prosinci 2017 celkem 88 hodin) a byl jí přiznán plat celkem [částka] (v říjnu 2017 ve výši [částka], v listopadu 2017 ve výši [částka] a v prosinci 2017 ve výši [částka]). Průměrný hodinový výdělek žalobkyně v rozhodném období tak činil [částka] ([anonymizována tři slova]). Dle § 356 odst. 2 zákoníku práce se průměrný hodinový výdělek přepočte na průměrný hrubý měsíční výdělek tak, že tento se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348. Průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně tak (po zaokrouhlení na celé koruny) činí [částka] ([anonymizováno 5 slov]), tudíž odstupné činí 321 780 Kč (3 x 107 260).

21. Výrokem I tak soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 321 780 Kč s tím, že jelikož je žalovaná v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že prvním dnem prodlení je s ohledem na splatnost odstupného dle § 141 odst. 1 zákoníku práce až den [datum]. Výrokem II pak soud pro nedůvodnost zamítl žalobní požadavek na zaplacení částky 47 626,40 Kč s příslušenstvím a dále požadované příslušenství z přiznané částky za dobu od [datum] do [datum].

22. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, pak žalobkyně byla úspěšná v převážné části a má tedy dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 321 780 Kč, tj. v rozsahu 87% a neúspěšná co do částky 47 626,40 Kč, tj. v rozsahu 13%. Žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 74% ([číslo]). Náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 18 741 Kč, ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 18 741 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku z dovolání ve výši 14 000 Kč, dále z odměny advokáta dle § 7 bod 5 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „a. t.“) za 13 úkonů právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba, písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], odvolání proti rozsudku, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], dovolání, účast na jednání dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) ve výši 9 780 Kč/úkon, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 13 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), z cestovních výdajů za 5 cest k jednání k soudu [obec] – [obec] a zpět, jedna cesta celkem 198 km, vždy osobním vozem [příjmení] [jméno], při spotřebě 7 l [číslo] km, a to za 2 cesty v roce 2019 celkem ve výši 2 541,13 Kč (cena benzínu 33,10 Kč, náhrada ve výši 4,10 Kč/km), 1 cesta v roce 2020 ve výši 1 275,12 Kč (cena benzínu 32 Kč, náhrada ve výši 4,20 Kč/km) a 2 cesty v roce 2022 celkem ve výši 2 889,61 Kč (cena benzínu 37,10 Kč, náhrada ve výši 4,70 Kč/km), z náhrady za promeškaný čas za 30 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a), 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč/půlhod Celkem tedy náklady žalobkyně činí 191 687,86 Kč, tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů ve výši 166 768,44 Kč. Náhradu nákladů je pak žalovaná povinna žalobkyni zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Poučení