21 C 98/2020 - 86

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Blažkové a přísedících Mgr. Jana Gregora a Mgr. Katrin Tauchmanové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Q-trend [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D. sídlem Štefánikova 3326, 760 01 Zlín pro určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyní žalovanou dopisem ze dne 20. 2. 2020 je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 104 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru danou žalobkyni žalovanou dopisem ze dne 20. 2. 2020, doručenou dne 9. 3. 2020, z důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci spočívající v tom, že žalobkyně měla porušit povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele tím, že dopisem, který vyhotovila a předala nájemcům a vedoucím pracovníkům objektu [Anonymizováno], jednoznačně vykročila mimo mantinely loajality a akceptovatelného chování zaměstnance, neboť v dopise označovala konkrétní osoby, které mimo rámec přípustné kritiky osočovala, kdy tato kritika byla žalovanou označena za nepřiměřenou. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila, dopisem ze dne 6. 4. 2020, který byl odeslán na adresu sídla žalované dne 7. 4. 2020, sdělila žalované, že výpověď považuje za neplatnou, a trvá na dalším zaměstnávání. Žalobkyně uvedla, že ve výpovědi zmiňovaný přípis nájemcům a vedoucím pracovníkům obchodního centra [Anonymizováno], byl žalobkyní učiněn v návaznosti na šikanózní a ponižující jednání žalované vůči žalobkyni dne 14. 1. 2020, a obsahem tohoto dopisu není kritika, nýbrž toliko skutková tvrzení, která jsou doložena příslušnými odkazy na veřejně dostupné internetové zdroje. Vzhledem k tomu, že dopis obsahuje pouze skutková tvrzení, tak má žalobkyně za to, že neporušila žádnou povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k jí vykonávané práci, natož závažným způsobem, a proto je výpověď neplatná.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni dána ze zákonných důvodů s argumentací, že žalobkyně dopisem, jež není datován, ale byl nepochybně vyhotoven po datu 14. 1. 2020, a předán nájemcům a vedoucím pracovníkům objektu [Anonymizováno], překročila mantinely loajality a akceptovatelného chování zaměstnance, kdy sdělovala hrubé nepravdy a účelové kritiky, a to ve snaze zaměstnavatele poškodit. Současného jednatele společnosti p. [tituly před jménem] [jméno FO] a p. [jméno FO] spojovala s trestními řízeními nebo s řízeními o způsobení škody, aniž by tato svá tvrzení jakkoli podložila. Dále se žalobkyně snažila naznačit, že ji tyto osoby šikanují a zastrašují, a že devastují budovu ve vlastnictví žalované. Tyto informace sdělila osobám, na kterých ve velké míře závisí finanční chod žalované z titulu příjmů z nájmu. Uvedené lze dle žalované hodnotit jako jednání v rozporu s oprávněnými zájmy žalované. Žalovaná rozporuje pravdivost sdělených údajů v dopise a má za to, že kritika nebyla přiměřená.

3. Pracovní smlouvou ze dne 29. 10. 2010 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které byla žalobkyně u žalované zaměstnána na pozici obchodní ředitel s místem výkonu práce [adresa], [Anonymizováno] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou se dnem nástupu do práce 1. 11. 2010.

4. Plnou mocí ze dne 30. 6. 2016 má soud za prokázané, že žalovaná udělila žalobkyni plnou moc k zastupování společnosti při jednáních s právnickými a fyzickými osobami a ke všem hmotně právním i procesně právním úkonům ve věci staveb a provozu budov ve vlastnictví společnosti, a to budovy č.p. [adresa], k.ú. [adresa], které by mohla činit sama, zejména k uzavírání smluv o dílo a jejich dodatků, k uzavírání pojistných smluv a jejich dodatků, k zavírání nájemních smluv s nájemníky nebytových prostor v budově č.p. [Anonymizováno] a jejich dodatků, převzetí díla od zhotovitelů, k podpisu předávacích protokolů, k podpisu reklamačních protokolů, k uplatnění vad díla a jednání se stavebním úřadem [právnická osoba] [adresa], ve věcech souvisejících s provozem, opravami a rekonstrukcemi budovy č.p. [Anonymizováno], v k.ú. [adresa]. Plná moc byla udělena ke všem právním úkonům, a to jak ústním, tak písemným, které bude nutné v této souvislosti učinit. Za žalovanou byla plná moc podepsána jejími jednateli [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

5. Odvoláním plné moci ze dne 16. 1. 2020 má soud za prokázané, že plná moc ze dne 30. 6. 2016 udělaná žalovanou žalobkyni byla odvolána a žalobkyně byla vyzvána, aby žalované vydala bez zbytečného odkladu vše, co jí bylo poskytnuto k plnění podle odvolané plné moci, případně co jí žalovaná propůjčila, případně co pro žalovanou získala, a to k rukám jednatele [tituly před jménem] [jméno FO]. Dokument je za žalovanou podepsán úředně ověřeným podpisem pana [tituly před jménem] [jméno FO], jednatelem žalované.

6. Dopisem [Jméno žalobkyně] má soud za prokázané, že jeho obsah zní: „Vážení nájemci, vedoucí pracovníci, dovoluji si oslovit Vás touto cestou a podat krátké vysvětlení k „divadelní akci“, na kterou jste byli v úterý dne 14.1.2020 sezváni panem [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] do kanceláře v objektu [Anonymizováno]. Jak jistě víte, v této kanceláři jsem působila jako obchodní ředitelka celého [Anonymizováno] od roku 2010, spolu s jednatelem panem [jméno FO]. Od roku 2010 jsme pracovali na celkové rekonstrukci budovy a na její modernizaci, také v součinnosti s Vámi a pro Vás. Vzhledem k mému vážnému onemocnění jsem v lednu roku 2019 nastoupila na dlouhodobou pracovní neschopnost, a toto úterý jsem se po nemoci vrátila do pracovního procesu. Nynější „zaměstnavatelé“ pan [jméno FO] a [jméno FO], mi vyjádřili poděkování za mou odvedenou práci, projevili zájem spolupracovat se mnou a sdělili mi nové úkoly, které mne čekají ve společnosti pod jejich vedením. Byla mi přiřazena nová kancelář v dílně spolu s panem správcem [jméno FO], který je nyní mým nadřízeným. K výkonu své práce jsem od pánů dostala 1 tužku a diář pro rok 2020. Bylo mi sděleno, že výplata se někdy vyplácí a někdy také ne. Počítač dostanu, až jestli bude mít firma peníze. Byl mi také zakázán vstup do Vašich prodejních prostor. Poté jste byli všichni svoláni do kanceláře, aby Vám tyto nové pořádky byly oznámeny. (V této kanceláři se přitom nachází vybavení a zařízení úplně jiného právního subjektu ve vlastnictví [jméno FO], včetně obrazů, které tito aktéři odebrali z moci jejich majitelů. Uvedené nyní šetří PČR z podezření ze spáchání trestného činu.) Divadelní představení dvou pánů za jejich velké spokojenosti s mou dehonestací bylo ukončeno. Ani pan [jméno FO] ani pan [jméno FO] mne svou hrou nepřekvapili. Stejné postupy a jejich neslušné praktiky zažil také můj kolega pan [tituly před jménem] [jméno FO], který byl nucen podat na p. [jméno FO] trestní oznámení. Oba pánové ze sebe dělají řádné hospodáře, ale devastace budovy je po roce jejich působení ve vedení společnosti do očí bijící. Všudypřítomný nepořádek, nezametené a neumyté schody, chodby, zničené podlahové krytiny, plísně ve skladech, pavučiny, ušmudlaný výtah a pasáž. To je vizitka nynějších majitelů, kteří se takovýmto způsobem starají o „svůj“ majetek. [jméno FO] neustále přesvědčuje okolí o trestní minulosti pana [jméno FO] (proto Vám se svolením pana [jméno FO] přikládám přílohou jeho výpis z rejstříku trestů, který svědčí o jeho bezúhonnosti). [jméno FO] podniká od roku 1989 a každý den jste ho měli možnost vidět na jeho pracovištích, a to jak ve [adresa], tak i v [Anonymizováno]. Pokud tedy p. [jméno FO] někde „seděl“, tak asi u krbu na své zahradě. O své trestní minulosti však pan [jméno FO] nemluví. Já jsem sama byla překvapena veřejně dostupnými články, které jsem si o panu [jméno FO] a [jméno FO] přečetla, konkrétně to, že pan [jméno FO] byl odsouzen na 2 roky a byl amnestován a pan [jméno FO] je žalován pro způsobenou škodu cca 150 mil Kč! Přísloví zdání klame je zde namístě. [jméno FO] působí jako hodný dědeček z pohádky a pan [jméno FO] jako bodrý a přátelský člověk, který každému pomůže. Nenechte se však zmýlit. Zde jsou veřejně přístupné články a odkazy: [Anonymizováno],https:/[Anonymizováno],https://[Anonymizováno], https:/[Anonymizováno] Je známo, že [Anonymizováno] ze dne [datum] byl [jméno FO] spolu s dalšími obviněnými uznán vinným zločinem podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 TZ a byl za uvedené odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši Kč 400 000,- a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností zapsaných v OR na dobu čtyř let. Z důvodu amnestie mu byl trest odnětí svobody prominut, pokud se tento nedopustí pachatelství v době odpovídajícího lhůtě pro zahlazení odsouzení. Odkaz na rozsudek např.: https://[Anonymizováno] Nevím, zda je Vám známa skutečnost, že také pan [jméno FO] vede s těmito pány soudní spory, mimo jiné o neplatnost valné hromady, kterou ho v lednu 2019 odvolali z funkce jednatele společnosti [Jméno žalované] svého nynějšího zaměstnavatele vyzvala, aby si začal plnit své povinnosti dle mé platné pracovní smlouvy. Uvidím, jak se k tomu postaví. Člověk by se měl ozvat v pravou chvíli a nenechat se zastrašovat a šikanovat. Proto jsem se rozhodla učinit i tento přípis. Děkuji, pokud jste Váš čas věnovali jeho přečtení. [Jméno žalobkyně]“ 7. Výpovědí z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne 20. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru z důvodu porušení právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práce. Dopisem, jež není datován, ale byl žalobkyní nepochybně vyhotoven po datu 14. 1. 2020, a dále byl předán nájemcům a vedoucím pracovníkům v objektu [Anonymizováno], podle názoru žalované žalobkyně jednoznačně vykročila mimo mantinely loajality a akceptovatelného chování zaměstnance. V tomto dopisu označuje konkrétní osoby, které mimo rámec přípustné kritiky osočuje. Tato kritika je nepřiměřená co do obsahu i formy. Současného jednatele [tituly před jménem] [jméno FO] a pana [jméno FO], kteří společnost zastupují, spojuje s řízení o způsobení škody, příp. s údajným probíhajícím trestním řízením, aniž by tato svá tvrzení jakkoli podložila. Dále se snaží naznačit, že ji tyto osoby šikanují a zastrašují. Kritika pak spočívá v toliko obecných úvahách o „chování těchto osob“ a jejich „neslušných praktikách“ a „hrách“. Poté, opět obecně sděluje, že tyto osoby devastují budovu. Výše uvedené pak žalobkyně sdělila osobám, které jsou ve smluvním vztahu se společností, osobám, na kterých ve velké míře závisí finanční chod společnosti z titulu příjmů z nájmů. Tato skutečnost je žalobkyni ostatně s ohledem na její pracovní pozici velmi dobře známa. Při tom žalobkyně využila svých znalostí poměrů společnosti a znalosti osob, kterou jsou se společností ve smluvním vztahu.

8. Výzvou k plnění povinností ze dne 14. 1. 2020, 16. 1. 2020 a 19. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vylíčila uplynulé události a vyzvala žalovanou k urychlenému plnění povinností a přidělovala jí práci v souladu s pracovní smlouvou, zákoníkem práce a dalšími předpisy.

9. Souborem listin (Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 20. 2. 2020, Uplatnění neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, oznámení o trvání na dalším zaměstnávání ze dne 6. 4. 2020, Žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 1. 4. 2020, Rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka], Rozsudek [Anonymizováno] věci sp. zn. [spisová značka]) má soud za prokázané, že žalovaná s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Nato žalobkyně oznámila žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, a že trvá na dalším zaměstnávání. Též se určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 1. 4. 2020 domáhala u soudu žalobou vůči žalované, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] tak, že bylo pravomocně určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dopisem ze dne 24. 1. 2020, je neplatné, a to ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] ve věci sp. zn. [spisová značka].

10. Uplatněním neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, oznámením o trvání na dalším zaměstnávání ze dne 6. 4. 2020, včetně poštovního podacího archu, má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila prostřednictvím svého zástupce žalované, že výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 2. 2020, která byla žalobkyni doručena dne 9. 3. 2020, považuje za neplatnou a trvá na tom, aby jí žalovaná jako zaměstnavatel i nadále zaměstnávala.

11. Fotografiemi, v počtu 4, které zachycují kancelář, v níž sedí p. [jméno FO], má soud za prokázané, že dle vybavení této místnosti se jedná o údržbářskou dílnu pro jednoho člověka, neboť v místnosti je pouze jeden pracovní stůl s jednou židlí. Přes židli je přehozena pracovní bunda, za ní kožená brašna, na stole jsou věci různého druhu, převážně se však nejedná o kancelářské vybavení. Na stole není umístěn žádný počítač či notebook, stolní kalendář či telefon. Fotografie zachycující skříň a policový regál zachycuje nepořádek (neuspořádané věci různého druhu) na policích i na skříni. Zeď vedle stolu je v rozsahu cca 1 metru velmi znečištěna různými barvami.

12. Notářským zápisem [Anonymizováno], [Anonymizováno], sepsaného dne [datum] notářem v Praze [tituly před jménem] [jméno FO], v notářské kanceláři na adrese [adresa], jenž osvědčuje průběh zvukového záznamu rozhovoru, a zvukovým záznamem zachyceným na CD schůzky dne 14. 1. 2020 má soud za prokázané, že audionahrávka je totožná s obsahem přepisu schůzky zachycené v notářském zápisu, a že v dopoledních hodinách dne 14. 1. 2020 se odehrála schůzka, jíž se zúčastnili žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], který však nebyl přítomen celému průběhu schůzky. Na začátku schůzky [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil žalobkyni, že žalovaná má novou organizační strukturu, a to valná hromada jako nejvyšší orgán společnosti, pak je jednatel, potom je generální ředitel p. [jméno FO], pak je správce p. [jméno FO] a pak je žalobkyně jakožto obchodní ředitele. Dále [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že by o žalobkyni neradi přišli, bude vykonávat činnost obchodní ředitelky s „nějakým parametry toho výkonu funkce, to znamená, že nebudeš vstupovat, ty nájemníky teď obejdeme, že nebudeš v rámci pracovní doby vstupovat do těch pronajatých prostor a nebudeš pracovat pro jinou společnost, konkrétně tím myslím ve své pracovní době“. Žalobkyně se poté dotázala, proč nebude vstupovat do jejich prostor, když je obchodní ředitelka. Generální ředitel p. [jméno FO] žalobkyni odpověděl, že to nebude její náplň práce, „náplň tvé práce není sjednávání nájmu, vyjednávání podmínek s nájemníkama, to je náplň pana [jméno FO] a náplň generálního ředitele.“ Žalobkyně odpověděla ve smyslu, že tuto náplň práce měla 3 roky a za tímto účelem jí byla udělena i plná moc k jednání za žalovanou. [jméno FO] odpověděl, že plná moc bude účinně ukončena. Žalobkyně vznesla požadavek, aby jí pracovní povinnosti dali písemně, [jméno FO] odpověděl, že toto samozřejmě dostane s tím, že změna pracovních povinností to nebude, žalobkyně dostane pracovní náplň. Dále p. [jméno FO] sdělil: „Náplň, nástup do práce 8 hodin ráno do 15:30, půl hodiny přestávka na oběd, v souladu s řádným pracovním právem. Tady je kniha příchodů a odchodů, pane [jméno FO]. Do této knihy příchodů a odchodů se budete zapisovat i vy i paní [jméno FO]. Vy všechny ty příchody budete ještě parafovat jako její nadřízený.“ Dále sdělil, že místo výkonu práce jsou [adresa], „kancelář a pracovní stůl u pana [jméno FO]. Jo? Což si myslím, že v tuto chvíli je dostatečné.“ Dále udělil žalobkyni úkol spočívající v analýze nájmů a nájemců v [Anonymizováno], s tím, že chtějí vědět, kolik je prodejen potravin, jaké jsou to společnosti, jaké velikosti, dále kolik je v [Anonymizováno] lékáren, obchodů s textilem, s hračkami, čeho je naopak nedostatek a jak by se mohla žalovaná rozvíjet s tím, že si myslí, že je to pěkná práce s tím, že v rámci této činnosti může žalobkyně chodit v [Anonymizováno], mapovat si. „A poslední věc k tomu. Tady někde je, tady je k tomu notes, ten ti dáváme, tady je k tomu propiska. Já myslím, že víc k tomu nebudeš potřebovat. A no, a to je asi tak z naší strany vše.“ Dále p. [jméno FO] sdělil žalobkyni, že se bude hlásit u pana [jméno FO], který bude mít klíče od kanceláře s tím, že on jediný bude mít klíč. K výslovnému dotazu žalobkyně p. [jméno FO] sdělil, že není nutné, aby žalobkyně dostala klíč od kanceláře. Dále žalobkyni sdělil, že jednou za týden budou chtít výkaz činnosti, na to ještě připraví formuláře, „Na všechno, o čem se tady bavíme, dostaneš písemné protokoly. Na všechno dostaneš a dostaneš pracovní pomůcky, a až společnost bude mít dostatek finančních prostředků, velmi rádi ti pořídíme nějaký počítač nebo něco takového. V tuto chvíli na to společnost nemá.“ Dále žalobkyni sdělil, že může začít vykonávat okamžitě ten úkol, který jí byl zadán. Žalobkyně se následně podivila nad tím, že je jí jakožto obchodní ředitelce nadřízený p. [jméno FO], p. [jméno FO] konstatoval, že nadřízený žalobkyně je p. [jméno FO] jako správce nemovitostí. [jméno FO] dále chtěl ukázat žalobkyni pracoviště, kde bude mít stůl s tím, že vyzval p. [jméno FO], aby tam uklidil, případně ať to tam umyje jeho manželka. Žalobkyně se dotazuje, co tedy je v její kompetenci s tím, že jí uchází, co může a nemůže dělat jako obchodní ředitel. [jméno FO]: „Náplň obchodní ředitelky dostaneš, teď jsi dostala první náplň práce, do té doby budeš mít jasně specifikovanou náplň práce, kterou ti vyspecifikuje advokát společnosti [Anonymizováno] a tím, je doktor [Anonymizováno].“ Žalobkyně: „Ten mi vyspecifikuje, mně bude právník specifikovat činnost.“ [jméno FO]: „Ten ti vyspecifikuje tak, aby to bylo v souladu s pracovním řádem. A takto to bude vyspecifikované. On to připraví. [jméno FO] ti to předloží, tečka“. Žalobkyně: „Dobře“ [jméno FO]: „Samozřejmě, že pan [jméno FO] k tomu má příslušnou plnou moc. To jenom pro informaci. Takže, v této, nebude při našich debatách a případných a pracovních příkazech, které dostaneš, nebudeme se zaobírat nějakou společností, která zde působí.“ Dál p. [jméno FO] sdělil žalobkyni, že v rámci pracovní doby nebude docházet do kanceláře pronajaté společností [Anonymizováno], neboť to není její místo výkonu práce, toto bude mít v písemné podobě. Dále se žalobkyně nebude starat o marginálie typu nájemníků, neboť všechny nájemní smlouvy jsou nově uzavřené, žalovaná potřebuje rozvíjet obchodní aktivity, které jsou pořízení nové budovy, proto potřebují analýzu obchodů, zda mají koupit další budovu do vlastnictví. Následně chtěli p. [jméno FO] s p. [jméno FO] s žalobkyní obcházet nájemníky centra, aby jim bylo řečeno, co se na schůzce odehrálo a jaké jsou kompetence žalobkyně, tj. že nemá nájemníky na starosti. Žalobkyně toto odmítá s tím, nechť jim žalovaná toto oznámí písemně. Následně [jméno FO] požádá p. [jméno FO], aby svolal všechny nájemce a ten pokyn plní a postupně (za žalobkyní, p. [jméno FO] a p. [jméno FO]) přichází jednotliví nájemci, kterým je sdělováno, že pod správce nemovitosti spadá žalobkyně jako obchodní ředitelka, která však nemá na starosti nájemce s tím, že pokud budou něco potřebovat, nechť komunikují s p. [jméno FO] nebo p. [jméno FO]. Následně p. [jméno FO] a p. [jméno FO] zopakovali žalobkyni úkol zpracování analýzy s tím, že p. [jméno FO] má nějaký počítač. Žalobkyně uvedla: „Podívejte se, já jsem ve funkci obchodní ředitel. Vy to vidíte svým pohledem a já vám na to písemně budu reagovat. P. [jméno FO]: „Však to je v pořádku, reaguj.“ Žalobkyně: „Já nevidím adekvátní, že budu sedět s [jméno FO] a nevidím adekvátní, že budu podléhat [jméno FO].“ P. [jméno FO] se směje. Následně žalobkyně vytýká nepořádek v budově (po schodech), p. [jméno FO] i [jméno FO] jsou se stavem úklidu spokojeni. Žalobkyně: „Vám nevadí tenhle bordel. Tak mně to teda vadí. A mně vadí i ten bordel, do kterého si mám jít sednout. Tys ho teda nechal uklidit, ale to nevidím jako adekvátní pracoviště pro obchodního ředitele.“ P. [jméno FO]: „Je to adekvátní pracoviště a je dostatečné, nikde jinde sedět nebudeš.“ Žalobkyně: „Tak to si nemyslím. No, takže vám to dám taky radši písemně. P. [jméno FO]: „No určitě, my budeme rádi. My budeme velmi rádi. Podotýkám, že tě můžeme po dobu nezbytně nutnou přeřadit na jinou práci“. Následně postupně přichází nájemci a je jim řečeno, že žalobkyně nemá na starosti nájemníky, tudíž pokud budou něco potřebovat, nechť komunikují s p. [jméno FO] nebo p. [jméno FO], některým i že, žalobkyně spadá pod správce p. [jméno FO]. Následně je opět p. [jméno FO] sděleno, aby si on a žalobkyně zapisovali příchody a odchody s tím, že p. [jméno FO] má pravomoc si své parafovat sám, žalobkyni bude tyto parafovat on. Žalobkyně vznese výtku nepřipraveného pracoviště, dle p. [jméno FO] je připravené dostatečně. Následně žalobkyně zmiňuje, že ví, že p. [jméno FO] chtěl nějakou „šuplíkovou metodou“ její výpověď s odstupným, že viděla v tomto smyslu sms zprávy, p. [jméno FO] toto popírá. Žalobkyně poté uvádí, že toto považuje za dočasný stav s tím, že se vrátí p. [jméno FO]. P. [jméno FO] uvádí, že p. [jméno FO] dvakrát „seděl v base“, přičemž nyní je obviněný, čemuž žalobkyně nevěří a popírá to. Dále p. [jméno FO] sdělil žalobkyni, že co se týká poškození společností z její strany, tak toto bude řešit doktor [Anonymizováno], neboť je pod jejich úroveň, aby něco takového řešili. Následně všichni odcházejí do kanceláře [jméno FO], žalobkyně konstatuje, že nemá kde být, neboť to není adekvátní pracoviště, p. [jméno FO] oponuje. Po vejití do místnosti p. [jméno FO] p. [jméno FO]: „Tak, pane [jméno FO], já bych vás poprosil o dvě věci. Měl byste zajistit precizní úklid, precizní vyčištění stolu, precizní vyčištění té židle a případně tam dejte kdyžtak tu vaši, jo, my někde nějakou vypůjčíme. Určitě to nebude se shora a tak, aby měla celý čistý stůl. Všechno precizně vyčištěné.“ Žalobkyně: „Tady není ani osvětlení dobré, ale“ P. [jméno FO]: „A osvětlení (nesrozumitelné), výborně, takže ještě dáme zářivku. Všechno aby to tady bylo v čistotě, pořádku. Na této židli určitě sedět nemůže, souhlasím s [jméno FO], že to nejde. Nemůže sedět u takto špinavého stolu, protože je to, je to zasrané. Takže to poprosím, aby bylo precizně uklizené toto pracoviště, ten stůl byl perfektní a dal se včetně šuplíku, kdyby byly volné, čisté, prázdné šuplíky a tak dál. Teď se ještě jenom chci zeptat, tady si dáváte své pracovní věci, tak jednu půlku pro vás, jednu půlku pro ni. Jo?“ p. [jméno FO]: „Není.“ p. [jméno FO]: „Výborně.“ Žalobkyně: „Tak až bude pracoviště nachystané, tak mi dáte vědět.“ P. [jméno FO]: „Ne. To pracoviště. Ty můžeš vykonávat práci, kterou jsme ti udali.“ [jméno FO]: „Ale můžeš chodit, můžeš to mapovat, můžeš to projít. Takže, pane [jméno FO], já předpokládám, že to dnes a zítra bude udělaný. Zvládneme to?“ 13. E-mailem ze dne 16. 1. 2020 jednatele žalované adresovaným žalobkyni má soud za prokázané, že jednatel žalované konstatoval, že žalobkyni telefonicky kontaktoval ještě téhož dne odpoledne s tím, že je pro žalobkyni přidělena nová kancelář, a vyzval žalobkyni k nástupu na pracoviště. Žalobkyně toto neučinila ani dne 15. 1. a 16. 1., namísto toho zaslala žalované dopis, jehož obsah je dle jednatele žalované plný nepravd, smyšlenek a fabulací. Opětovně vyzval žalobkyni k dodržování pracovní doby, která je od 8 hod. do 15.30 hod. s tím, že kancelář je pro ni řádně připravena, a v příloze zaslal fotodokumentaci kanceláře.

14. Fotografiemi tvořícími přílohu e-mailu ze dne 16. 1. 2020 (4ks) má soud za prokázané, že tyto zachycují uklizený kancelářský prostor, v němž se nachází volný pracovní stůl se židlí, skříňky a stolek s dalšími židličkami. Na pracovním stole jsou na jedné z fotografií zachyceny kancelářské potřeby: psací potřeby, sešívačka včetně náplní, děrovačka, stolní kalendář, šanon, bloček propustek, sešit velikosti A4; na dalších fotografiích je stůl prázdný, nebo jsou na něm 2ks šanonů, lepící bloček a psací potřeby.

15. Souborem listin (Návrh na změnu žaloby na vydání věci ze dne 28. 1. 2022, Listina vydaná Policií ČR ze dne 18. 11. 2019, Trestní oznámení podepsané [tituly před jménem] [jméno FO] adresované Vrchnímu státnímu zastupitelství v [Anonymizováno], Listina vydaná Okresním státním zastupitelstvím ve [adresa] ze dne 20. 6. 2019, Listina vydaná Policií ČR ze dne 9. 7. 2019) má soud za prokázané, že žalobkyně na základě těchto listin disponovala s určitými informacemi ohledně věcí v kanceláři v objektu [Anonymizováno] v [Anonymizováno], které byly předmětem soudního sporu resp. předmětem činnosti orgánů činných v trestním řízení, a dále informacemi tkajícími se podání trestního oznámení na p. [jméno FO].

16. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují zjištěný skutkový stav. Pokud jde o námitky strany žalované spočívající v nepřiměřenosti provedeného důkazu zvukovým záznamem zachycující průběh jednání žalované s žalobkyní dne 14. 1. 2020 bez souhlasu všech účastníků této schůzky, soud uvádí, že jde o jednoznačně přípustný důkaz, a v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, v němž Ústavní soud připustil důkaz záznamem soukromého rozhovoru bez vědomí všech jeho účastníků v případě jeho využití slabší stranou (zaměstnancem) v pracovněprávním vztahu, nepochybně žalobkyně, která uplatňuje informace z nahrávky neměla možnost tyto informace získat jiným způsobem, už vůbec nikoli výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO], jak bylo navrhováno žalovanou, tím spíše v takto autentické podobě, která vystihovala jednání žalované s žalobkyní. V tomto směru lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 64/2004, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3717/2008. Pokud žalovaná po provedení důkazu audionahrávkou namítla její pravost a skutečnost, že není zřejmé, kdo zrovna hovoří, soud uvádí, že tyto námitky jsou ze strany žalované zcela účelové, přičemž soud jednoznačně audionahrávku shledal autentickou a o její pravosti pochyb nemá; nevznikly ani pochyby o tom, kdo z přítomných osob zrovna hovořil. Pokud jde o námitky strany žalované ohledně pravosti a platnosti Dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 28. 2. 2012, Změny platových podmínek pracovní smlouvy ze dne 31. 3. 2016 a Smlouvy o upřesnění platových podmínek pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2015, soud uvádí, že zjištění z těchto listin nebyla pro rozhodnutí soudu o věci samé v tomto řízení právně významná. Pokud soud zamítl ostatní v řízení navržené důkazy, a to výslechem žalobkyně, p. [jméno FO], p. [jméno FO], p. [jméno FO]; výpisem z rejstříku trestů p. [jméno FO], e-mailovou komunikací tak, jak byla žalobkyní předložena, rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č. j. 7 Tdo 1640/2016-80, fotografií p. [jméno FO] a žalobkyně, evidenčními listy důchodového pojištění, výpisy z účtů a výplatní páskou za měsíc říjen 2019, opisem z Rejstříku trestů [jméno FO], spisem [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], originály listin dodatků k pracovní smlouvě, znaleckým posudkem ohledně dodatků k pracovní smlouvě, učil tak pro jejich nadbytečnost, neboť dokazování provedené v rozsahu uvedeném shora plně postačuje a je spolehlivým podkladem pro posouzení věci po stránce právní; z ostatních v řízení provedených důkazů neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění.

17. Na základě provedeného dokazování soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 10. 2010 ve znění jejích dodatků jako obchodní ředitelka. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalobkyni byla dne 30. 6. 2016 udělena plná moc k žalobkyni k zastupování žalované při jednáních s právnickými i fyzickými osobami a ke všem hmotněprávním i procesně právním úkonům ve věci staveb a provozu budov ve vlastnictví společnosti. Dne 14. 1. 2020 se žalobkyně vrátila do zaměstnání po roční pracovní neschopnosti a bylo jí ze strany jednatele žalované a generálního ředitele p. [jméno FO] sděleno, že se v mezidobí změnila hierarchie společnosti, kdy na prvním místě je valná hromada, poté jednatel pan [jméno FO], poté generální ředitel, poté správce nemovitosti, a až na posledním místě v hierarchii je žalobkyně, jako obchodní ředitelka. Dále, že žalobkyně bude mít „kancelář“ v údržbářské dílně, kterou bude sdílet s údržbářem panem [jméno FO]. Žalobkyni byl k výkonu práce přidělen špinavý a neuklizený pracovní stůl, dále židle, a to v údržbářské dílně, sdílené s údržbářem panem [jméno FO], přičemž po výhradách ze strany žalobkyně proti takovému pracovnímu místu, bylo žalobkyni sděleno, že se jedná o adekvátní pracoviště, a že žalobkyně nikde jinde sedět nebude; že údržbář pan [jméno FO] bude od této chvíle nadřízeným žalobkyně jako obchodní ředitelky, s tím, že pan [jméno FO] bude mít klíče od její kanceláře (údržbářské dílny). Žalobkyně tyto klíče mít dle sdělení zaměstnavatele nebude, neboť to není nutné, když zcela postačuje, že tyto klíče bude mít její nadřízený; že veškeré své příchody i odchody má povinnost zapisovat do knihy příchodů a odchodů, přičemž každý její zápis musí být parafován údržbářem panem [jméno FO] jako jejím nadřízeným. K výkonu práce byl žalobkyni přidělen notes a tužka, s tím, že víc pro výkon své práce nepotřebuje, a společnost na víc nemá peníze. Současně bylo žalobkyni sděleno, že pokud bude mít společnost v budoucnu peníze, bude žalobkyni pořízen počítač, avšak nyní společnost peníze nemá. Ze strany žalované bylo žalobkyni zakázáno komunikovat s nájemníky prostor obchodního centra a současně bylo žalobkyni zakázáno, aby do prostor veřejně přístupného obchodního centra, kde se nachází např. prodejna [Anonymizováno], drogerie [Anonymizováno], lékárna, apod., vstupovala. Mezitím jednatelem žalované panem [jméno FO] a generálním ředitelem panem [jméno FO], prostřednictvím p. [jméno FO], byli postupně svolání nájemci, vedoucí pracovníci, těchto prostor v obchodním centru, a bylo jim těmito osobami za přítomnosti údržbáře [jméno FO] a žalobkyně sděleno, že došlo k výše uvedeným změnám v organizační struktuře společnosti, a že veškeré provozní věci včetně nájmu mají řešit s jednatelem, panem [jméno FO] či panem [jméno FO], nikoliv se žalobkyní jako obchodní ředitelkou, neboť tyto záležitosti nadále nespadají do její kompetence. Dne 9. 3. 2020 byla žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 2. 2020 z důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práce spočívajícím v tom, že porušila povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, která je upravena v § 301 písm. d) zákoníku práce. Porušení povinnosti spočívalo v tom, že nedatovaným dopisem, který byl předán nájemcům a vedoucím pracovníkům v objektu obchodního centra [Anonymizováno] v [Anonymizováno], vykročila mimo mantinely loajality a akceptovatelného chování zaměstnance, neboť dopisem označila konkrétní osoby, které mimo rámec přípustné kritiky osočila. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila a dopisem ze dne 6. 4. 2020 žalované sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

19. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.

20. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

21. Podle ustanovení § 50 odst. 4 zákoníku dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

22. Podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

23. Podle ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

24. Podle § 1a zákoníku práce smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce, c) spravedlivé odměňování zaměstnance, d) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, e) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. (Odstavec 1). Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek. (Odstavec 2).

25. Soud se v dané věci nejprve zabýval včasností podané žaloby. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením a zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

26. V daném případě měl pracovní poměr žalobkyně u žalované skončit 30. 6. 2020, žalobkyně žalobu podala 12. 6. 2020, tedy v 2 měsíční prekluzivní lhůtě, tj. včas.

27. Proto soud přistoupil k věcnému posouzení žaloby a zabýval se naplněním žalovanou jakožto zaměstnavatelem ve výpovědi vymezeného výpovědního důvodů v intencích § 52 písm. g) zákoníku práce, když výpověď byla žalobkyni dána pro závažné porušení povinnosti vyplývající žalobkyni z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, a to pokud jde o § 301 písm. d) zákoníku práce, protože jednala v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a vykročila mimo mantinely loajality a akceptovatelného chování zaměstnance. To vše v kontextu dopisu, který žalobkyně napsala a adresovala nájemníkům, vedoucím pracovníkům pokud jde o obchodní dům Alfa centra v Luhačovicích.

28. Obecně platí, že dle § 52 písm. g) zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci lze vypovědět pracovní poměr, jen jestliže dosáhlo určitého stupně intenzity. Zákoník práce rozlišuje zvlášť hrubé, závažné a méně závažné porušení této povinnosti z pracovního poměru, aniž by tyto pojmy definoval, přičemž na jejich vymezení závisí, zda a jak bude zaměstnanec za jejich porušení (porušování) postižen. Ustanovení § 52 písm. g) se proto považují za právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. za právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

29. Soud tak vždy posuzuje v každém jednotlivém případě, jak budou definovány pojmy „zvlášť hrubé“, „závažné“ a „méně závažné porušení“ povinnosti zaměstnance z pracovního poměru, a na základě jejich posouzení rozhodne, zda zaměstnanec byl za své jednání (chování) postižen zákonu odpovídajícím způsobem. Vymezení hypotézy § 52 písm. g) tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti zaměstnance z pracovního poměru k osobě zaměstnance, k pracovnímu místu, které zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení těchto povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

30. Dále pak obecně platí, že zaměstnanci jsou povinni plnit povinnosti, které jsou stanoveny právními předpisy, mimo jiné ust. § 301 a 302 až 304 zákoníku práce. Tyto povinnosti vyplývají z pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele, přičemž podle pracovněprávních předpisů nemůže být postiženo jednání (chování) zaměstnance, kterým neporušil povinnosti z pracovněprávního vztahu, tedy povinnosti, které postrádají zejména vnitřní účelový vztah k výkonu jeho pracovního závazku.

31. Mezi povinnost zaměstnance se podle § 301 písm. d) zákoníku práce řadí mj. nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

32. Jednání v rozporu se zájmy zaměstnavatele je pak parafrází základní zásady uvedené v § 1a zákoníku práce. Vychází se přitom z premisy, že zaměstnanec koná práci jménem zaměstnavatele, tudíž jej reprezentuje, využívá a hospodaří s prostředky zaměstnavatele. Měl by tedy při plnění pracovních úkolů a v přímé souvislosti s ním dbát, aby zaměstnavateli prospíval, hájil jeho zájmy a obecně vystupoval v jeho prospěch. S ohledem na povahu vykonávané práce lze připustit takové chování zaměstnance v obecných principech i mimo samotný výkon práce. Lze konstatovat, že uvedená zásada zahrnuje i požadavek na určitou míru loajality zaměstnance k tomu, kdo mu zajišťuje práci, tj. k jeho zaměstnavateli.

33. Této povinnosti stanovené zaměstnanci vůči zaměstnavateli uvedené v § 301 písm. d) zákoníku práce ovšem koreluje povinnost uložená zaměstnavateli § 1a zákoníku práce, zejména zajistit zaměstnanci uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce a se zaměstnanci rovně zacházet a nediskriminovat je.

34. Povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, tak jak byly právě výše uvedeny, jsou pouze dvě strany téže mince, jsou propojeny, a jejich dodržování je vyžadováno jak ze strany zaměstnance, tak ze strany zaměstnavatele.

35. Proto soud vážil, zda jednání žalobkyně, tak jak bylo popsáno ve skutkových zjištěních soudu, dosáhlo intenzity předvídané a požadované § 52 písm. g) zákoníku práce, tedy zda se jedná ze strany žalobkyně o závažné porušení povinnosti stanovené jí ust. § 301 písm. d) zákoníku práce, a to v kontextu zcela konkrétních okolností souzené věci, tj. zejména v kontextu jednání samotné žalované.

36. Tímto jednáním je jednání žalované, zaměstnavatele, které předcházelo jednání žalobkyně, ve kterém žalovaná spatřuje závažné porušení povinnosti žalobkyně jakožto zaměstnankyně, tj. napsání a doručení předmětného dopisu vyjmenovaným osobám. Toto předcházející jednání žalované, jak bylo podrobně popsáno ve skutkových zjištěních, soud hodnotí jako nepochybné porušení povinností zaměstnavatele vůči zaměstnanci, kdy zaměstnavatel jednal v rozporu s povinnostmi mu stanovenými v § 1a zákoníku práce, a sice se zejména vůči zaměstnankyni dopustil ponižujícího jednání. To tím, že zaměstnavatel svolal určený okruh osob, zástupce nájemců resp. vedoucí pracovníky nájemců předmětného obchodního centra, aby těmto osobám za přítomnosti žalobkyně, jako obchodní ředitelky, a p. [jméno FO], jako údržbáře, sdělil novou strukturu společnosti, kde je obchodní ředitelka na posledním místě s žádnými relevantními pravomocemi. Toto jednání zcela postrádá racionální vysvětlení, a soud toto jednání vnímá tak, že jeho jediným motivem, cílem, bylo žalobkyni ponížit. Seznámení strany nájemního vztahu – nájemce – s novou strukturou společnosti – pronajímatelem - resp. s právy a povinnostmi zaměstnanců žalované společnosti je z hlediska práv a povinností vyplývajících z nájemního vztahu mezi těmito subjekty nepochybně irelevantní. Dále zaměstnavatel pochybil i tím, že nezajistil žalobkyni uspokojivé podmínky pro výkon její práce sjednaný v pracovní smlouvě, který navíc faktickým jednáním sám popřel; zaměstnavatel dále nezacházel s žalobkyní rovně, pokud bychom přístup zaměstnavatele k žalobkyni srovnali s přístupem zaměstnavatele k dalšímu zaměstnanci žalované p. [jméno FO].

37. Lze proto konstatovat, že to byl nejprve zaměstnavatel, který porušil své povinnosti stanovené mu zákoníkem práce, jmenovitě § 1a zákoníku práce, dokonce lze toto jednání zaměstnavatele hodnotit i jako jednání v rozporu s dobrými mravy.

38. Touto optikou je pak nutno nahlížet na jednání žalobkyně, spočívající v napsání dopisu a adresování tohoto dopisu právě těm účastníkům předchozího ponižujícího jednání žalobkyně ze strany žalované, které dle názoru soudu nebylo sice zvoleno žalobkyní vhodně, nicméně soud toto jednání vnímá jako obranu žalobkyně, a to zejména s ohledem na text tohoto dopisu a též s ohledem na kontext vzájemných vztahů žalobkyně a žalované, ilustrovaný právě jednáním žalované dne 14. 1. 2020. Dle názoru soudu, žalobkyně chtěla vůči popsanému jednání žalované, kterému byly tyto osoby očitými svědky, projevit nesouhlas, a pokud je soudem toto jednání žalobkyně vnímáno v kontextu (těchto) vztahů mezi účastníky řízení, jednoznačně dle názoru soudu nedosahuje intenzity závažného porušení pracovní povinnosti předvídané v § 52 písm. g) zákoníku práce.

39. Jinými slovy, pokud žalobkyně předmětný dopis napsala jako přímou a nepochybnou reakci na jednání žalované, kterému byli přítomni nájemci, vedoucí pracovníci, předmětného obchodního centra, a těmto osobám dopis doručila, neporušila závažně své pracovní povinnosti vůči zaměstnavateli, a pokud ji toto jednání je vytýkáno ve výpovědi, nemůže tato výpověď ve světle výše uvedeného obstát.

40. Tím spíše nemůže ve výpovědi skutkově vymezené jednání žalobkyně před soudem obstát, pokud je zákonem vymezeno, že se zaměstnanec musí dopustit závažného porušení povinnosti z pracovněprávního vztahu, přičemž v souzené věci ohledně porušení povinnosti žalobkyně, jakožto zaměstnankyně, lze jen těžko dovozovat vnitřní účelový vztah mezi jednáním žalobkyně a jejím výkonem práce z pracovního závazku, pokud tímto jednáním, jak bylo již výše uvedeno, dle názoru soudu, byla toliko obrana její osoby před ponižujícím jednáním [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO].

41. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě jako důvodné vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

42. Pro úplnost odůvodnění tohoto rozhodnutí soud, zejména k námitkám žalované ohledně nepravdivých tvrzení, které mají být obsaženy v předmětném dopise, uvádí, že se neztotožnil s názorem žalované, že dopis obsahuje nepřiměřenou kritiku, jelikož se nejedná o věcnou a konkrétní kritiku a nejsou označeny skutkové okolnosti k tomu opravňující. V tomto kontextu soud uvádí, že pokud jde o citovaný nepořádek, neslušné praktiky ze strany žalované vůči [tituly před jménem] [jméno FO] a vnímání žalobkyně pana [jméno FO], dle názoru soudu se jedná o subjektivní hodnotící úsudek žalobkyně ve formě kritiky, avšak ještě přípustné s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 560/2012, a ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1336/2017. Soud na podporu tohoto závěru odkazuje na podklady předložené žalobkyní, minimálně na fotografie kanceláře žalobkyně v dílně údržbáře a zdi v této kanceláři (v předmětné dílně); pokud jde o část dopisu týkající se trestní minulosti p. [jméno FO], nezbývá než dodat, že toto je dle názoru soudu skutkové tvrzení faktů obsahující též prameny této sdělené informace; pokud jde o soudní spory ohledně neplatnosti valné hromady, z kontextu vzájemných vztahů mezi účastníky je nepochybné, že se jedná o spor ohledně platnosti valné hromady, nikoliv žalované společnosti, nýbrž společnosti, která je společníkem žalované, tj. společnosti [právnická osoba]., vedený u [Anonymizováno], do jeho skončení koneckonců žalovaná navrhovala přerušit právě projednávané řízení. K tvrzení žalobkyně ohledně vyplácení výplaty a ohledně vybavení a zařízení kanceláře, pak nutno dodat, že tato tvrzení byla žalobkyní učiněna s ohledem na jí známé informace, což doložila listinami, které do jisté míry legitimují tyto její úsudky v dopise uvedené.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 104 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, podání ze dne 16. 10. 2020, 19. 9. 2022, 10. 11. 2022, účast na jednání dne 13. 10. 2022, 1. 12. 2022) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 400 Kč ve výši 4 704 Kč. Náklady na pořízení důkazu – notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], notáře v Praze, [Anonymizováno] v částce 9 583 Kč, soud již nepřiznal, neboť tyto byly přiznány pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka].

Poučení