21 Co 117/2025 - 124

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o výživném manželky k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. prosince 2024 č. j. 14 C 392/2023-70 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného náklady odvolacího řízení ve výši 27 100 Kč.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala platit na její výživu částku [částka], splatnou vždy do 5. dne příslušného kalendářního měsíce, a to od podání žaloby (výrok I), a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení [částka] (výrok II).

2. Žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhala po žalovaném výživného manželky ve výši [částka] měsíčně. Uvedla, že účastníci řízení jsou od [datum] manželé a mají společného syna, [jméno FO], nar. [datum]. V současné době probíhá řízení o rozvodu manželství a řízení o úpravě poměrů k nezletilému dítěti na základě návrhu otce (žalovaného) ze dne [datum]. Tvrdila, že je jejich manželství hluboce rozvrácené, přičemž za příčinu označila dlouhodobé fyzické napadání žalobkyně a nezl. syna žalovaným. Žalovaný dlouhodobě nepřispívá manželce na její výživu, jakož i na výchovu a výživu syna. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, pracuje jako obchodní zástupce, přičemž jeho příjmy nejsou žalobkyni známy. Jeho měsíční výdaje činí cca [částka], je společníkem nebo jednatelem [právnická osoba] společností a jednoho zájmového sdružení. V tomto roce hradil například zastřešení bazénu cca [částka] a solární markýzu na terasu cca [částka]. Již 4 roky si hradí soukromou vysokou školu [právnická osoba] v částce celkem [částka], dále používá služební auto na operativní leasing za [částka] měsíčně. Na hypotéce hradí [částka] měsíčně na dům v [adresa]. Notářským zápisem bylo společné jmění manželů omezeno toliko na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Žalobkyně tvrdila, že hradila veškeré náklady spojené s výchovou a výživou syna (např. úhradu za tenisovou školu [částka] měsíčně, výuku angličtiny – Cambridge certifikát [částka] ročně, ošacení, sportovní vybavení apod.). Mohla tak činit pouze za vydatné podpory svých rodičů. Jejím příjmem je mzda u z.s. [Anonymizováno], IČO [IČO], ve výši cca [částka] měsíčně. Bydlí v družstevním bytě, ke kterému má členská práva. Podáním ze dne [datum] navrhla změnu žaloby, kterou se nově domáhala po žalovaném výživného manželky ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Potvrdil, že žalobkyně je dosud jeho manželkou, že probíhá rozvodové řízení a řízení o úpravě poměrů k nezletilému synovi a že společné jmění manželů bylo podstatně zúženo. Společnou domácnost tvořili účastníci od roku [číslo] v nemovitosti žalovaného, odkud byl žalovaný dočasně policií vykázán. Koncem prosince roku [číslo] se žalobkyně ze společného bydliště odstěhovala spolu s věcmi, z nichž některé byly ve vlastnictví žalovaného. Popřel, že by se k žalobkyni choval zavrženíhodným způsobem, když na konfliktech se podíleli oba účastníci. K financování společného soužití uvedl, že se podílel významnou měrou na úhradách souvisejících s bydlením (hypotéka, náklady na elektřinu, vodu, plyn a opravy domu). Potvrdil, že nyní pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) a jeho hrubý příjem za rok [číslo] činil [částka]. V rámci vyjádření k žalobě uvedl, že vydělává cca [částka] měsíčně. V průběhu soudního řízení doplnil, že ztratil práci, respektive subjekt, který jej dříve vyplácel, tak přestal činit. Má dluhy, které souvisí s podnikáním v energetice, proto nemá dostatečný příjem, aby vyživoval žalobkyni. Ke svým výdajům uvedl, že zastřešení bazénu hradila jeho matka v částce [částka], náklady na studium také hradili jeho rodiče. Náklady na pergolu nečinily [částka], nýbrž [částka], přičemž prostředky získal z úspor a prostředků jeho rodiny. K majetkovým poměrům žalobkyně uvedl, že, dle jeho informací, pracuje jako realitní makléřka, přičemž v opatrovnickém řízení sdělila, že má měsíční příjem [částka]. Dále provozuje dětskou skupinu přes právnickou osobu [právnická osoba]., přičemž sama v opatrovnickém řízení uvedla, že výše jejích příjmů z této aktivity činí [částka]. Vyslovil přesvědčení, že žalobkyně má příjmy i od společnosti [právnická osoba] a z nájmu bytu v [adresa]. Žalobkyně v lednu roku [číslo] prodala rodinný dům a obdržela částku [částka], následně v srpnu roku 2023 koupila družstevní byt za částku [částka], zjevně tak disponuje úsporami. Dovozoval, že žalobkyně má zjevně dostatečné prostředky ke své obživě, je vzdělaná, zaměstnaná a patrně dosahuje vyšších příjmů než sám žalovaný. Okresní soud měl prokázáno, že účastníci řízení jsou manželé. Notářským zápisem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] účastníci před uzavřením manželství zúžili budoucí společné jmění manželů tak, že obsahuje pouze věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Usnesením okresního soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s usnesením krajského soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byl zamítnut návrh žalobkyně a nezletilého syna, kterým se domáhali, aby žalovaný jakožto manžel navrhovatelky a otec nezletilého nevstupoval do společné domácnosti. Okresní soud zjistil, že žalobkyně je předsedkyní spolku s názvem [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] a žalovaný je společníkem nebo jednatelem celkem v 6 právnických subjektech zapsaných ve veřejném rejstříku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla dostatek tvrzení rozhodujících skutečností o své hmotné a kulturní úrovni, tudíž ani neoznačila a nepředložila důkazy, poučil ji při prvním jednání dne [datum] ve smyslu § 118a o. s. ř., že je nezbytné doplnit tvrzení o hmotné a kulturní úrovni žalobkyně a žalovaného tak, aby bylo možno porovnat jejich poměry. Současně byla žalobkyně poučena o hrozícím neúspěchu při nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. K doplnění tvrzení a předložení důkazních návrhů byla žalobkyni poskytnuta lhůta 30 dnů. Řízení bylo v tomto smyslu zkoncentrováno dle § 118b o. s. ř, když byla žalobkyně poučena, že k později uvedeným tvrzením a k později označeným důkazům nebude soudem přihlíženo. Na výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum] tak, že navrhla provést dokazování k finančním poměrům žalovaného. Při soudním jednání dne [datum] k výzvě soudu právní zástupce žalobkyně uvedl, že poměry žalobkyně v tomto řízení považuje za druhořadé. Okresní soud věc posoudil podle § 697 odst. 1 o. z., podle něhož mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Po právním zhodnocení skutkových tvrzení a důkazních návrhů dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a svou důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to ani po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Uvedl, že pro rozhodnutí ve věci je v souladu s § 697 o. z. nezbytné poměřovat hmotnou a kulturní úroveň obou účastníků. V tomto smyslu, ač byla žalobkyně řádně poučena, tvrdila pouze svou mzdu od spolku [právnická osoba]. (žalobkyně označila subjekt názvem [právnická osoba]) ve výši cca [částka] měsíčně. Uvedená mzda nebyla soudu doložena ani nebyly označeny důkazy k jejímu prokázání. Nebylo řádně tvrzeno, jakou částkou žalobkyni podporují její rodiče. Žalobkyně ani komplexně neuvedla své výdaje. To vše za situace, kdy žalobkyně ani nereflektovala na tvrzení žalovaného ohledně svých dalších pravděpodobných příjmů z realitní činnosti. Pro takto nedostatečná tvrzení nemohl okresní soud učinit celkový obraz o majetkových poměrech žalobkyně. K doplnění uvedených tvrzení byla žalobkyni poskytnuta lhůta 30 dnů, v podání žalobkyně ze dne [datum] ale zcela absentují tvrzení k jejím poměrům. S ohledem na postoj žalobkyně, neprováděl okresní soud další dokazování ke zjištění poměrů žalovaného, neboť by takový postup byl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Současně nebylo po koncentraci řízení možné žalobkyni znovu poučovat a umožnit jí doplnění tvrzení a důkazních návrhů, neboť by byla porušena rovnost účastníků řízení. Ostatně zástupce žalobkyně ani při jednání dne [datum] nedoplnil tvrzení rozhodujících skutečností o majetkových poměrech žalobkyně.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Zdůraznila, že v žalobě uvedla údaje o svých příjmech a údaje o majetkových poměrech žalovaného, zejména pokud jde o rozsáhlý nemovitý majetek v kat. úz. [adresa]. Uvedla, že již několik let nemá žádné informace o příjmech žalovaného z jeho podnikatelské činnosti. Podařilo se jí v průběhu řízení zjistit významné skutečnosti, týkající se majetkových poměrů a příjmů žalovaného, návrhy na provedení důkazů ale okresní soud ignoruje. Jedná se zejména o provedení výslechu svědka [jméno FO], [Jméno žalovaného], jakož i vyžádání aktuální zprávy od banky [právnická osoba] Vytýkala okresnímu soudu, že z neznámých důvodů těmto jejím návrhům nevyhověl. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 68/99 (o povinnosti soudu odůvodnit neprovedení důkazu), dále na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1738/16 (o povinnosti soudu vyložit, z jakých důvodů nebyly důkazy provedeny). Namítala, že soud prvního stupně porušil její právo na spravedlivý proces a zásadu rovnosti zbraní v civilním řízení soudním. Uvedla, že soud prvního stupně příslušné procesní předpisy – zvláště při jednání dne [datum] – interpretoval a aplikoval tak, že fakticky zabránil realizaci jejího práva na soudní ochranu. Zdůraznila, že součástí materiálního vedení civilního sporného řízení, které má zajistit dostatečné objasnění skutkového stavu, je i poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“ (výzva k dotvrzení rozhodných skutečností a výzva k doplnění důkazních návrhů). Jedná se o zákonnou povinnost soudu. Vytýkala soudu prvního stupně, že při jednání dne [datum] ve vztahu k ní uplatnil procesní pravidla nepřiměřeně a protiústavně, neboť vůči žalobkyni svou zákonnou poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nesplnil a porušil tak nejen její základní právo na spravedlivý proces, ale též její Ústavou ČR zaručené právo na vlastnictví majetku. Zdůraznila, že ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stanoví jasné pravidlo: Neplní-li účastníci řízení dostatečně své základní povinnosti tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.], musí je nalézací soud aktivně vyzvat a poučit, aby svoji „nečinnost“ napravili a aby neprohráli spor jen pro neunesení procesního břemene — bez předchozího „varování“ ze strany soudu. Smyslem poučovací povinnosti především je, aby soud postupoval předvídatelně (§ 6 o. s. ř.), tedy aby procesní strana neprohrála spor jen proto, že neunesla břemeno tvrzení či břemeno důkazní, aniž by před tím věděla či mohla vědět, že ji takové břemeno vůbec tíží, odkázala přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 212/06, ze dne 3. 10. 2006. Dovozovala, že aby soud prvního stupně v dané věci dostál požadavkům kladeným judikaturou na poskytnutí řádného poučení dle § 118a o. s. ř., bylo zapotřebí, aby ji v konkrétních souvislostech poučil při jednání dne [datum] o neúplnosti jejích tvrzení a nedostatečnosti jejích důkazů. Dodala, že způsob, kterým jí soud poučení konkrétně poskytl, musí být přesně uveden v protokolaci, neboť jinak nelze řádně prověřit, zda bylo poučení skutečně poskytnuto zákonným způsobem. Uvedla, že poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. nelze nahradit poskytnutím poučení dle § 119a o. s. ř., neboť takový postup by byl v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Poukazovala na konstatování okresního soudu, že „Na výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum] tak, že navrhla provést dokazování k finančním poměrům žalovaného. Při soudním jednání dne [datum] k výzvě soudu právní zástupce žalobkyně uvedl, že poměry žalobkyně v tomto řízení považuje za druhořadné.“ Uvedla, že tímto její zástupce toliko reagoval na výzvou soudu položenou otázku, totiž, aby se vyjádřil k poměru žalobkyně, a to v tom smyslu, zda má žalobkyně „poměr“ (rozuměj: vztah mezi ženou a mužem). Zdůraznila, že pokud jde o stanovení vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi (dle ust. § 697 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“) hovoří zákon de facto pouze o porovnání „úrovně“ obou manželů, a to hmotné a kulturní, nikoli o porovnání „poměrů“ obou manželů (pozn.: poměry mohou být zdravotní, sociální, rodinné, ale i vztahové – viz poměr mezi mužem a ženou). Právě proto, že byl její zástupce dotazován soudem na poměr žalobkyně, nemohl odpovědět jinak, než jak odpověděl, totiž, že „poměry žalobkyně v tomto řízení považuje za druhořadé!“. Dovozovala, že jelikož při posledním jednání ve věci samé, tj. dne [datum], jí soud neposkytl řádné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nebyly v souladu s ustálenou judikaturou naplněny veškeré podmínky pro koncentraci dle § 118b o. s. ř. Namítala, že soud prvního stupně v dané věci dospěl na základě dosud provedených důkazů jak k nesprávným skutkovým zjištěním, tak současně i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Vyslovila přesvědčení, že závěry soudu prvního stupně, jež učinil na základě provedeného dokazování, neodpovídají provedeným důkazům, nemají oporu v provedeném dokazování a ve zjištěném skutkovém stavu, přičemž soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému právnímu posouzení věci. Doplnila, že spolu s nezl. synem [adresa] (který byl rozhodnutím okresního soudu ze dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] zcela svěřen do její péče) obývá družstevní byt o velikosti 3 + kk. Žalovaný obývá sám nadstandartní, luxusní rodinou vilu v hodnotě cca [částka] milionů Kč s plaveckým bazénem, wellness centrem a velkorysou zahradou. Připomněla důvody, pro které opustila společnou domácnost. Uvedla, že hmotná a kulturní úroveň mezi manželi rozhodně stejná není. Vytýkala okresnímu soudu, že učinil nesprávný závěr, o tom, že neměl z její strany dostatek tvrzení a důkazů pro to, aby mohl k poměření stávající hmotné a životní úrovně obou manželů vůbec dospět. Zdůraznila, že s ohledem na uvedená skutková zjištění ohledně úrovně bydlení každého z manželů a též ohledně rodinného stavu, je tento závěr nejen nesprávný, ale doslova absurdní. Doplnila, že o naprosto rozdílné hmotné a životní úrovni obou manželů bez jakýchkoli pochyb svědčí i potvrzení žalovaného o jeho rekreačních aktivitách během roku 2024 (jejich přehled provedla v podání ze dne [datum]: 1x [adresa] dní v ceně [Anonymizováno]-[částka]; 2x regata v Chorvatsku s [právnická osoba], každá v hodnotě min. [částka]; 1x Rakousko degustace vín v ceně cca [částka]; plavba lodí v [adresa] dní, kdy pouze zapůjčení lodi v sezoně je v ceně [částka] – [částka]; vše tedy ve výši [částka] - [částka]), které učinil při jednání dne [datum]. Poukazovala na to, že podáním ze dne [datum] změnila žalobu ze dne [datum] tak, že požadovala, aby soud žalovanému uložil povinnost přispívat na výživu manželky [částka] měsíčně. Vytýkala okresnímu soudu, že o návrhu na změnu žaloby vůbec nerozhodl a pokračoval v řízení o původním procesním nároku. Dovozovala, že tím okresní soud zatížil řízení závažnou procesní vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Uvedla, že dokud soud o změně žaloby nerozhodne, nejen, že nemůže, resp. nesmí dále pokračovat v řízení a jednat, nemůže ani přistoupit ke koncentraci řízení. Vada řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně v řízení jednal a meritorně rozhodl o nezměněné žalobě, aniž se předtím vyslovil o návrhu na změnu žaloby usnesením vydaným podle § 95 o. s. ř., nemůže být zhojena ani v odvolacím řízení, neboť se jedná o závažnou procesní vadu, která významně zasahuje do práv účastníků řízení na spravedlivý proces. Navrhla proto, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhoví v celém rozsahu.

4. Žalovaný odvolání žalobkyně označil za nedůvodné a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobkyně jakožto odvolatelka domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že rozsudek okresního soudu je věcně správný, odkazuje přitom na jeho přiléhavé odůvodnění a toliko k odvolacím námitkám žalobkyně doplňuje následující.

7. Podle § 697 odst. 1, 2 o. z. mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

8. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

9. Není-li mezi manžely dobrovolně plněno, a to buď vůbec nebo v nedostatečném rozsahu a jsou-li pro to splněny další předpoklady, může o přiznání práva na výživné a konkrétním rozsahu vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodnout soud, a to zásadně na návrh potřebného manžela. Řízení o výživném mezi manžely je řízením sporným. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní a korelující břemena v tomto řízení tak nese primárně žalobce. Právě potřebný manžel musí tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně hmotné a kulturní úrovně obou manželů, včetně vyčíslení požadované částky výživného, a zároveň též označit důkazy, které mají být k tvrzeným skutečnostem provedeny. Také s ohledem na spornou povahu řízení je soud ve svém rozhodnutí vázán podaným návrhem. Příslušný návrh tedy soud nemůže překročit a nemůže přisoudit více. Zákonným kritériem rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely je požadavek, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Tedy po odečtení pravidelných plateb a nákladů na domácnost zůstává peněžní částka, o niž by se manželé měli s ohledem na své odůvodněné potřeby rovnoměrně podělit. Z tohoto zákonného postulátu plyne implicitně další hmotněprávní předpoklad vzniku práva na výživné mezi manžely, a sice rozdílná životní úroveň obou manželů. Na rozdíl od ostatních vyživovacích povinností se zde nevyžaduje stav odkázanosti jednoho z manželů na výživu ze strany druhého. Soud proto mezi manžely určí konkrétní rozsah vyživovací povinnost i v případě, že oba manželé jsou sice schopni sami uspokojovat své hmotné a kulturní potřeby individuálně, avšak v rozdílné míře, což představuje podstatnější disproporci v jejich životní úrovni.

10. Jelikož žalobkyně v žalobě a dalších podáních neposkytla dostatečná tvrzení o svých poměrech, ani ke svým poměrům nepředložila důkazy, okresní soud ji při jednání dne [datum] správně poučil ve smyslu § 118a o. s. ř., aby doplnila nezbytná tvrzení o hmotné a kulturní úrovni své a žalovaného, tak aby jejich životní úrovně (poměry) bylo možno porovnat. Vyzval žalobkyni, aby ke svým tvrzením označila důkazy a zároveň ji poučil o negativních následcích nesplnění výzvy soudu, tedy pokud žalobkyně nesplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní, pak ve sporu nebude úspěšná. V závěru tohoto prvního jednání ve věci také žalobkyni upozornil na koncentraci řízení. Poučení o koncentraci řízení se žalobkyni dostalo již v předvolání k prvnímu jednání ve věci, to bylo doručeno jejímu právnímu zástupci dne [datum]. Nelze tak přisvědčit odvolací námitce žalobkyně, že se jí nedostalo poučení podle § 118a o. s. ř. Ze zvukového záznamu z jednání okresního soudu ze dne [datum] se podává, že soud na začátku jednání poučil účastníky o koncentraci řízení, v průběhu jednání žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je nezbytné, aby doplnila tvrzení tak, aby bylo možné porovnat životní a kulturní úrovně účastníků, že je nezbytné, aby k těmto tvrzením označila důkazy. Okresní soud zároveň uvedl, že není možné tvrzení a důkazy nahradit výslechem účastníků řízení. Žalobkyně byla poučena i o tom, že řízení o výživné manželky je sporným řízením a je na odpovědnosti každého z účastníků, co se jim podaří tvrdit a co prokázat. V závěru jednání soud prvního stupně poučil účastníky o koncentraci řízení. Právní zástupce žalobkyně požádal o lhůtu 30 dnů. Právní zástupkyně žalovaného uvedla, že je pro žalovaného těžké se vyjadřovat, dokud nejsou vznesena tvrzení a důkazy, protože důkazy o ekonomické situaci účastníků řízení chybí. Účastníci se shodli na nefunkčním manželství a na probíhajících řízeních ohledně domácího násilí, tato shodná tvrzení ale nemají vliv na toto řízení. Pro neexistenci dostatku tvrzení se proto žalovaný nemá k čemu vyjádřit. Žalobkyně se dne [datum], tj. ve lhůtě 30 dnů, písemně vyjádřila k výzvě soudu, z obsahu jejího doplněného podání plyne, že doplnila pouze tvrzení k majetkovým a kulturním poměrům žalovaného a označila k těmto tvrzením důkazy, a to výslechem svědka [jméno FO] a [Jméno žalovaného] a dále zprávou od banky [právnická osoba].s. Avšak ani v tomto podání nedoplnila potřebná tvrzení ke svým majetkovým a kulturním poměrům a neoznačila k nim důkazy. Ze zvukového záznamu z jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] se podává, že soud rekapituloval písemná vyjádření účastníků řízení a uvedl, že v podání žalobkyně zcela chybí to, k čemu byla vyzvána. Zároveň soud prvního stupně rozhodl o návrhu na připuštění změny žaloby spočívající v jejím rozšíření o dalších [částka], a to tak, že změnu žaloby nepřipustil. Poučil účastníky řízení o tom, že proti rozhodnutí o nepřipuštění žaloby není odvolání přípustné a své rozhodnutí odůvodnil tím, že podklady, které jsou ve spise, nejsou dostatečné ani pro to, aby bylo možné ve věci rozhodnout o základním nároku, natož o změněné žalobě. Okresní soud po rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby zároveň konstatoval, že proběhla koncentrace řízení a o poměrech žalobkyně je tvrzeno pouze okrajově, důkazy žalobkyně neoznačila žádné. Porovnání životní úrovně žalobkyně a žalovaného proto není možné provést. Chybí tvrzení i důkazy. Žalobkyni se dostalo poučení, že lze vzít žalobu zpět, neboť za tohoto stavu nemůže být úspěšná. Okresní soud připomněl, že jde o sporné řízení, ale neví, jaká je životní úroveň žalobkyně. Právní zástupce žalobkyně na uvedené poučení okresního soudu reagoval tak, že s názorem soudu nesouhlasí s tím, že to, zda jsou doloženy příjmy žalobkyně, se jeví jako druhořadé. Záznamy z obou jednání korespondují s písemnými protokoly soudu prvního stupně.

11. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyni se dostalo řádného konkrétního poučení, o čem je třeba doplnit tvrzení a označit k těmto tvrzením důkazy, rovněž byla poučena o negativních následcích nesplnění výzvy soudu. K doplnění potřebných tvrzení a důkazů jí byla poskytnuta lhůta 30 dnů, této lhůty však žalobkyně k doplnění potřebných tvrzení a označení důkazů nevyužila. Okresní soud svou poučovací povinnost ve vztahu k žalobkyni v úplnosti splnil, a to jak z hlediska žalobkyní samotnou zmiňovaného ustanovení § 118a o. s. ř, tak z hlediska ustanovení § 5 o. s. ř. Nelze přisvědčit odvolací námitce žalobkyně, že pokud se soud prvního stupně dotazoval na poměry žalobkyně, mínil tímto dotazem poměr mezi mužem a ženou. Ze zvukového záznamu je zcela zřetelné, že v reakci na tyto dotazy právní zástupce žalobkyně hovořil o příjmech žalobkyně s tím, že tyto se mu „jeví jako druhořadé“. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že se měl její zástupce vyjadřovat ve smyslu vztahového poměru mezi mužem a ženou.

12. Okresní soud také zcela správně rozhodl o tom, že žádné další dokazování již nebude provádět, a to za situace, kdy žalobkyně nedoplnila podstatná skutková tvrzení ke svým hmotným a kulturním poměrům. Pro nedostatečná tvrzení si nemohl učinit celkový obraz o majetkových poměrech žalobkyně, takové skutkové zjištění by přitom společně se zjištěnými poměry žalovaného byly zcela zásadní pro rozhodnutí ve věci, tak aby okresní soud mohl porovnat hmotnou a kulturní úroveň obou účastníků řízení. Žalobkyni tížilo břemeno tvrzení o rozhodných skutečnostech ohledně hmotné a kulturní úrovně obou manželů. V průběhu celého řízení před soudem prvního stupně ale taková tvrzení zcela absentují. Pokud žalobkyně v žalobě uvedla, že jí je vyplácena mzda ve výši [částka] od [právnická osoba] a nedoplnila další podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, jde o tvrzení nedostačující, navíc ani ke svému tvrzení neoznačila žádné důkazy. Žalobkyně nedoplnila svá tvrzení ani poté, co žalovaný upozornil na její další pravděpodobné příjmy z realitní činnosti. Pokud by žalobkyně na výzvu soudu doplnila dostatečně podstatná skutková tvrzení ohledně hmotné a kulturní úrovně obou manželů a označila k nim důkazy, mohl soud prvního stupně po provedeném dokazování učinit závěr o majetkových poměrech obou účastníků a mohl tak porovnat jejich hmotnou a kulturní úroveň. Žalobkyně se zcela nesprávně zaměřila pouze na tvrzení ohledně hmotné úrovně žalovaného. Ke svým majetkovým poměrům nic podstatného netvrdila. Za tohoto stavu věci soud prvního stupně nemohl učinit závěr o tom, že žalovanému vznikla povinnost platit žalobkyni výživné. Zcela správně tak rozhodl o neprovedení dalších důkazů a ve věci rozhodl. V písemném odůvodnění rozsudku vysvětlil, z jakého důvodu další důkazy nebyly provedeny. Odvolací soud postup okresního soudu považuje za zcela správný, pokud žalobkyně odmítá doplnit tvrzení o hmotné a kulturní úrovni obou účastníků, je zcela nadbytečné provádět další důkazy, neboť ty by k objasnění věci nijak nepřispěly. Není důvodná ani námitka žalobkyně, že je řízení zatíženo procesní vadou, spočívající v nerozhodnutí o návrhu žalobkyně na změnu žaloby (rozšíření žalobního žádání o dalších [částka] měsíčně). O tomto návrhu na změnu žaloby bylo okresním soudem rozhodnuto při jednání dne [datum] tak, že změna žaloby nebyla připuštěna. I s tímto závěrem je třeba souhlasit vzhledem k tomu, že již v době tohoto rozhodnutí bylo zřejmé, že nastala koncentrace řízení, přičemž žalobkyně nedoplnila potřebná tvrzení a nepředložila důkazy, bylo tudíž zřejmé, že již z toho důvodu nemůže být ve věci úspěšná ani s původním návrhem.

13. Konečně nedůvodná je námitka žalobkyně, že závěry soudu prvního stupně neodpovídají provedeným důkazům, neboť v řízení před soudem prvního stupně byl v rámci dokazování zjištěn skutkový základ důležitý s ohledem na hypotézu ustanovení § 697 o. z., vztahující se k porovnání úrovně bydlení účastníků řízení. Žalobkyně poukazovala na to, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že s nezletilým synem obývá družstevní byt o velikosti 3+kk a své bytové poměry porovnávala s poměry žalovaného. Podle obsahu spisu žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla pouze tolik, že vlastní členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu 3+1 v [adresa] a v tomto bytě se synem bydlí, k tomuto tvrzení neoznačila žádný důkaz. Proto také v rámci dokazování okresní soud žádný důkaz prokazující bytové poměry žalobkyně neprovedl. Až v průběhu odvolacího řízení žalobkyně poskytla podrobnější tvrzení ohledně bytových poměrů obou účastníků řízení. S ohledem na koncentraci řízení a neúplnou apelaci (omezení možnosti uplatnit nové skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení dle §205a o. s. ř.) se odvolací soud novými tvrzeními a důkazy nemohl zabývat.

14. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který se ubránil odvolání žalobkyně, má tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložil. Jedná se náklady právního zastoupení žalovaného. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (jednání s klientem dne [datum] v délce přesahující jednu hodinu za účelem přípravy na jednání a účast u odvolacího jednání dne [datum]) po [částka] podle § 8 odst. 2, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. c/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů, náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění od [datum] (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému úkonu právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Celkem náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného činí [částka]. Lhůta a místo k plnění uložené náhradové povinnosti jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení