21 Co 151/2022- 115

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a Mgr. Lucie Markové [anonymizováno] věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] [anonymizováno] žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o omluvu a zaplacení [částka], k odvolání žalobce [anonymizováno] rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobci [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů.“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci [částka] (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení [anonymizováno] výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal [anonymizováno] žalované odškodnění nemajetkové újmy [anonymizováno] výši [částka] a poskytnutí omluvy [anonymizováno] shora uvedeném znění jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované, která plošně zveřejňovala v [anonymizována tři slova] o majetku žalobce, která podával jako veřejný funkcionář (místostarosta obce Kujavy) na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Žalobce nesouhlasil s tímto plošným zveřejňováním jeho [anonymizována dvě slova] podle zákona o střetu zájmů, neboť tím docházelo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Protiústavnost potvrdil Ústavní soud v [anonymizováno] z [datum], sp. zn. [ústavní nález], jímž příslušné ustanovení - § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů k datu [datum] zrušil. Žalobce zastával funkci místostarosty obce Kujavy, takže byla dána jednoznačná možnost identifikace jeho osoby. V důsledku publikace citlivých [anonymizováno] informací se stal terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek.

3. Žalovaná namítala, že zveřejňováním [anonymizováno] nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, neboť příslušná právní úprava byla zrušena až k datu [datum]. Na podporu své argumentace odkázala na stanovisko [anonymizováno] Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo] a závěry, které vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] o tom, že legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup.

4. Po stránce skutkové vyšel ze zjištění, že došlo k předběžnému uplatnění nároků žalobce u žalované, která k nim zaujala zamítavé stanovisko ([datum]). Žalobce byl v rozhodném období místostarostou obce Kujavy a jako veřejný funkcionář podával příslušná [anonymizováno] podle zákona [číslo] S., o střetu zájmu (dále jen„ zákon o střetu zájmů“). Žalovaná tato [anonymizováno] zveřejňovala v [anonymizována tři slova] podle zákona o střetu zájmů i v době, kdy již byl publikován nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], vyhlášený dne [datum], který odložil zrušující účinky [anonymizováno] až po [datum]. Žalovaná omezila plošné zveřejňování informací dne [datum].

5. Soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ,dále jen„ OdpŠk“, když k újmě žalobce mělo dojít při výkonu veřejné moci. [anonymizováno] vztahu k [anonymizováno] Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, pak připomněl, že o jeho vykonatelnosti rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením čl. 89 odst. 1 Ústavy tak, že předmětná právní úprava byla zrušena až ke dni [datum]. S odkazem na ustanovení § 71 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, soud prvního stupně konstatoval, že účinky [anonymizováno] nastávají ex nunc, z čehož následně plyne, že i po dobu odkladu vykonatelnosti je třeba na napadenou právní úpravu hledět jako na ústavně souladnou a takto ji také v právní praxi aplikovat.

6. Soud prvního stupně žalobcem vymezené období, kdy byly informace o jeho majetku žalovanou zveřejněny, rozdělil na dvě období: 1) do data vydání [anonymizováno] Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS I. [číslo], kterým byla protiústavnost uvedených zákonných ustanovení zákona o střetu zájmů deklarována a 2) od [datum], tedy od data vydání předmětného [anonymizováno], do [anonymizováno] [rok], kdy bylo ze strany žalované ukončeno předmětné zveřejňování.

7. Pokud jde o prvé období, soud prvního stupně konstatoval, že v daném případě nemohlo jít o nesprávný úřední postup žalované, neboť v uvedeném období ještě nebyla protiústavnost § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů Ústavním soudem deklarována. V tomto období tak žalovaná postupovala podle pravidel předepsaných právními normami a z toho důvodu nelze její postup považovat za nesprávný a tím zakládající odpovědnost [anonymizováno] za škodu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Pokud jde o druhé období, tj. od [datum] do [anonymizováno] [rok], měl soud prvního stupně za to, že postup žalované byl správný, a to z hlediska účelu, k jehož dosažení postup žalované směřoval, když žalovaná zveřejňováním [anonymizováno] umožňovala kontrolu žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Postup žalované nebyl ani v případě druhého období nesprávným úředním postupem, protože žalovaná byla v uvedeném období povinna právní úpravu aplikovat a činila tak s ohledem na účel zákona. Ústavní soud odložil vykonatelnost svého [anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS I. [číslo], až do [datum]. Až tímto dnem tak bylo protiústavní ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů zrušeno. Postupovala-li žalovaná až do [anonymizováno] [rok] podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy, naplňovala tím hlavní cíl zákona, kterým je veřejná kontrola [anonymizováno] vztahu k možnému střetu zájmů. Proto ani v druhém období neshledal soud prvního stupně, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšné žalované přiznal paušální náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za tři úkony po [částka]. 8. [anonymizováno] tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně náhrady nákladů řízení, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že soud prvního stupně zavádějícím způsobem interpretoval různá rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu a fakticky vyloučil ústavně zaručená práva, jejichž ochrany se žalobou dovolává. Poukázal na rámec právního [anonymizováno] daný právě [anonymizováno] a [anonymizováno] základních práv a svobod s tím, že tato základní práva a svobody jsou hodny nejvyšší ochrany a pomocí norem jednoduchého práva nemohou být oslabena či„ vypnuta“. Žalobce rekapituloval okolnosti předcházející vydání [anonymizováno] sp. zn. [ústavní nález]. Zdůraznil, že novelou zákona o střetu zájmů č. 14/2017 Sb. došlo ke zcela zásadní změně právní úpravy, kdy stát zřídil [anonymizována tři slova] a začal v něm plošně zveřejňovat informace soukromé povahy, které povinné osoby musely do [anonymizováno] vkládat. Do té doby [anonymizováno] komunální prostor platila povinnost příslušné [anonymizováno] uložit u tajemníka úřadu a k nahlédnutí se poskytovala na základě individuálních žádostí. Sporná novela umožnila anonymní přístup do [anonymizována tři slova], což představovalo [anonymizováno] dotčené osoby významné bezpečnostní riziko. Zmíněná novela přinesla nevídaný odpor vůči takovému postupu [anonymizováno], zejména ze strany představitelů menších měst a obcí, kteří [anonymizováno] buď vůbec nepodávali, nebo je podávali neúplná či závadná. Dále zmínil další důsledky této novely jako odchod řady funkcionářů a pokles ochoty občanů ucházet se o veřejnou funkci. Citoval některé odstavce zmíněného [anonymizováno] sp. zn. [ústavní nález] a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] a uzavřel, že setrvává na svém požadavku, aby stát s podanými oznámeními nakládal s respektem k jeho právu na ochranu soukromí a osobních údajů, čemuž žalovaná nedostála. Skutečnost, že na webovém portálu žalované byly [anonymizováno] značném rozsahu po dobu několika let zveřejněny citlivé údaje žalobce, považoval za zcela nepřípustnou. Tyto údaje si mohl kdokoli prohlížet, stahovat, informace volně pluly internetem. Tuto praxi ukončil až zásah Úřadu na ochranu osobních údajů. Žalovaná tedy citlivé informace nejen zveřejňovala, ale ani je nezabezpečila. Žalobce dovodil, že pokud by ze zveřejňování údajů neměla plynout žádná újma, patrně by Ústavní soud předmětnou zákonnou úpravu nezrušil. Setrval na stanovisku, že pokud ústavně zaručené právo na ochranu soukromí bylo státem porušeno, měl by za to stát nést odpovědnost. Žalobce se podivoval nad tím, proč žalovaná neučinila opatření k umožnění přístupu k podaným oznámením jen na základě individuálních žádostí dříve než až [datum], a to bez zbytečného prodlení poté, co byl nález Ústavního soudu vydán. Měl za nesprávnou argumentaci žalované, že ji k postupu plošného a přímého zveřejňování údajů zavazoval zákon, který byl vydán státem. Pokud stát zrušeným ustanovením zákona porušoval právo na ochranu soukromí v podobě informačního sebeurčení, které je zaručeno ústavním pořádkem, měl by za takový svůj postup odpovídat. Odložená účinnost [anonymizováno] byla stanovena [anonymizována tři slova], aby protiústavní úpravu nahradil [anonymizováno] lhůtě stanovené Ústavním soudem, nikoli [anonymizováno] úřady, aby nadále mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti [anonymizováno]. Derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Poznamenal, že [anonymizována dvě slova] lhůtu určenou Ústavním soudem nedodržel a žalovaná postupuje i v současnosti protiprávně, když do poloviny [anonymizováno] 2021 poskytovala citlivé údaje žalobce na základě zákona č. 106/1999 Sb. V současné době již žalovaná neposkytuje údaje vůbec. Její postup tak žalobce shledává jako dlouhodobě protiprávní a ledabylý, nerespektující práva a chráněné zájmy dotčených osob. Žalobce nesouhlasí s právním posouzením soudu prvního stupně, který na věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., žalobu podal jako žalobu na ochranu osobnosti podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, neboť zastává názor, že stát také může odpovídat za porušení osobnostních práv žalobkyně, kterých se dopustil. I pokud stát zasáhl do osobnostních práv žalobce přijatou legislativou, neměl by ani takový zásah zůstat neodčiněn. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. V každém případě by stát měl přijmout odpovědnost za protiústavní plošné zveřejňování podaných [anonymizováno] a poskytnout náležité peněžité zadostiučinění.

9. Žalobce doplnil, že se dovolává nejen přímé aplikovatelnosti čl. 7 a 10 Listiny, ale také čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a závěrů [název soudu] na poli výkladu ochrany práva na informační sebeurčení, jež bylo zveřejňováním dotčených informací porušeno. Žalobce nebrojí [anonymizováno] samotnému poskytování předmětných údajů [anonymizováno], tuto povinnost respektuje jakožto legitimní [anonymizováno] vztahu ke kontrole veřejných funkcionářů. Na podporu svých argumentů poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/10, v němž tento vymezil institut práva na informační sebeurčení jako součást práva na soukromí, dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], v němž tento uznal zásadní charakter soukromých údajů poskytovaných podle zákona o střetu zájmů, dále na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1022/21. Citoval též z některých rozhodnutí [název soudu] (věc [číslo] [anonymizována dvě slova] [země], [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Finsku, [číslo] L. B. [anonymizováno] [země] a další). Dále připomněl, že odpovědnost [anonymizováno] za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je odpovědností objektivní, které se stát nemůže zprostit, není proto relevantní argument, že žalovaná nemohla o své vůli hodnotit, zda byl zákon či jeho část v souladu s ústavním pořádkem či nikoli. Nelze akceptovat konstrukci, že určitý úřední postup neoprávněně zasáhne do ústavně zaručených práv jiné osoby a zároveň takový postup bude soudem vyhodnocen jako správný.

10. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla, aby byl odvolacím soudem potvrzen a bylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podotkla, že z tvrzení žalobce plyne, že se domáhá omluvy a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena při výkonu veřejné moci. Soud prvního stupně tedy věc správně právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalovaná [anonymizováno] vztahu k žalobci vystupovala při vedení [anonymizována tři slova] jako svrchovaný nositel veřejné moci. Souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že není dán odpovědnostní titul jako jedna z podmínek vzniku její odpovědnosti za škodu. Žalovaná je podle čl. 2 odst. 3 Ústavy vázána zákonem, dokud je platný a účinný. Ústava ani jiný právní předpis žalované nedovoluje posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavním pořádkem a [anonymizováno] případ, že dojde k závěru o jeho neústavnosti jej neaplikovat. Zdůraznila, že nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] byl vyhlášen dne [datum] a ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů zrušil s odloženou vykonatelností až uplynutím dne [datum]. Nález byl vyhlášen [anonymizováno] Sbírce zákonů dne [datum]. Žalovaná se nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, pokud před vyhlášením zmíněného [anonymizována dvě slova] Sbírce zákonů postupovala podle tehdy platného a účinného znění zákona o střetu zájmů s legitimním cílem kontroly veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti. V době odkladu vykonatelnosti derogačního [anonymizováno] se pak na napadenou právní úpravu hledí jako na ústavně souladnou a orgány veřejné správy jsou povinny ji aplikovat. Žalovaná se tedy ani po vyhlášení zmíněného [anonymizována dvě slova] Sbírce zákonů nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, pokud do [datum] [anonymizováno] nadále zveřejňovala v [anonymizována tři slova]. Judikatura zmíněná žalobcem v odvolání není na danou věc přiléhavá. Žalobce ignoruje podstatnou skutečnost, a to že žalovaná vystupovala v pozici orgánu moci výkonné, a nikoli soudní. Žalovaná přistoupila k omezení dálkového přístupu do [anonymizována tři slova] k datu [datum], neboť veřejní funkcionáři [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů nepodávali, když podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] nemohli být za neplnění této povinnosti sankcionováni. Motivací žalované tedy bylo, aby [anonymizováno] byla ze strany veřejných funkcionářů řádně podávána. Články 7 a 10 Listiny nejsou přímo aplikovatelné a samy o sobě nárok žalobce na omluvu a finanční zadostiučinění nezakládají. Podle [anonymizována dvě slova] Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/08 legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a z legislativní činnosti nevzniká právo na náhradu škody. Odpovědnost za výkon legislativní činnosti je politická a případný zásah do práv jednotlivce v jejím důsledku (v případě vyslovení její protiústavnosti) nezakládá jednotlivci nárok na náhradu škody. V neposlední řadě je žalobce povinen tvrdit a prokazovat zásahy do své osobnostní sféry, což učinil pouze obecně.

11. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a podle § 214 odst. 3 o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a zrekapitulovaná v napadeném rozsudku jsou správná a zjištěný skutkový stav je spolehlivým podkladem i [anonymizováno] rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav ostatně mezi účastníky sporný nebyl. Na svá skutková zjištění soud prvního stupně aplikoval odpovídající právní úpravu a rozsudek podle § 157 odst. 2 o.s.ř. pečlivě a přesvědčivě odůvodnil. Odvolací soud se také v plném rozsahu ztotožňuje s právním posouzením věci, které soud prvního stupně učinil.

13. Odvolací soud souhlasí s právním posouzením žalovaného nároku soudem prvního stupně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neboť ten je [anonymizováno] vztahu k občanskému zákoníku právním předpisem speciálním (§ 26 OdpŠk).

14. Žalobce se [anonymizováno] žalované domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena postupem žalované, který spočíval [anonymizováno] zveřejňování [anonymizováno] o majetku žalobce v [anonymizována tři slova] podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, v tehdy platném a účinném znění, v době od účinnosti zákona č. 14/2017 Sb., který novelizoval zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, do [datum], kdy žalovaná anonymní přístup do [anonymizována tři slova] ukončila. Žalovaná tak [anonymizováno] vztahu k žalobci vystupovala jako státní orgán při výkonu veřejné moci. Je totiž ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů (§ 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky), správcem [anonymizována tři slova] a evidenčním orgánem [anonymizováno] podávání [anonymizováno] veřejných funkcionářů (§ 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 156/2006 Sb.). Judikatura je již ustálena v závěru, že za újmu, kterou způsobily státní orgány v rámci výkonu svých pravomocí, odpovídá stát podle OdpŠk. Předchozí praxe, kdy byla odpovědnost [anonymizováno] za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, byla překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněným [anonymizováno] Sbírce Nejvyššího soudu pod [číslo] podle něhož nároky spadající pod OdpŠk, ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti [anonymizováno] za škodu v OdpŠk je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

15. Jako nesprávnou odvolací soud shledal argumentaci žalobce, že články 7, 8 a 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen [anonymizováno]) jsou přímo aplikovatelné. V článku 36 odst. 3 a 4 Listiny se stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti upravuje zákon (OdpŠk). Přímý hmotněprávní nárok na odškodnění újmy [anonymizováno] nezakládá (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3076/20). Nejvyšší soud se v žalobcem zmíněném rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] vyjadřoval k tomu, jaká organizační složka [anonymizováno] je příslušná v dané věci za stát jednat, a dovodil, že je to Ministerstvo spravedlnosti právě proto, jakým způsobem (tamní) žalobce svůj nárok vymezil; tedy že v úvahu připadá odpovědnost [anonymizováno] za škodu podle OdpŠk. Žalobce tedy namítaný postup žalované sám považuje za nesprávný úřední postup v rámci výkonu veřejné moci. Postup žalované pak pramení z právní úpravy přijaté orgány moci zákonodárné (zákona o střetu zájmů).

16. Jinými slovy postup žalované byl shledán jako správný i hlediskem účelu, k jehož dosažení její postup směřoval, když žalovaná zveřejňováním [anonymizováno] (byť plošným způsobem) umožňovala kontrolu žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl, že podání [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů má především umožnit kontrolu veřejnosti. Proto také Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti [anonymizováno] [ústavní nález], neboť jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem. Lze tak uzavřít, že postupovala-li žalovaná až do [datum] podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy, zasahovala tím sice do ústavně zaručených práv na soukromí a informační sebeurčení, avšak naplňovala tím i hlavní cíl zákona – možnost veřejné kontroly střetu zájmů. Odvolací soud dospěl k závěru, že postup žalované z tohoto důvodu obstojí i v testu přiměřenosti a nelze jej ani z tohoto pohledu shledat nesprávným. Je třeba zdůraznit, že míra intenzity tohoto zásahu je značně limitována (snižována) mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře k veřejné sféře za výkon své funkce, které odpovídá kontrola jeho [anonymizováno] poměrů veřejností. Lze tak od veřejného funkcionáře očekávat vyšší míru odolnosti při zásahu do jeho práv na soukromí plošným zveřejňováním citlivých údajů z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti.

17. Soud prvního stupně se tedy správně zabýval tím, zda jsou naplněny základní předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za tvrzenou újmu v intencích OdpŠk.

18. Ke vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu a nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik újmy a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, příp. nemajetkové újmy.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nebyl naplněn první předpoklad vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, a to existence odpovědnostního titulu, neboť v postupu žalované nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to jak v době před vyhlášením [anonymizováno] Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], tak v období od [datum] do [datum].

22. Zákon [číslo] Sb., o střetu zájmů, byl s účinností od [datum] novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. mimo jiné tak, že do něj byl vtělen nový § 14b odst. 1, který stanovil, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

23. Zákonem [číslo] Sb. pak byl zákon o střetu zájmů s účinností od [datum] novelizován mimo jiné tak, že ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona stanovilo, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou [anonymizováno] výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou [anonymizováno] výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

24. Nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, zrušil, a to s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum].

25. Ústavní soud uvedl, že:,,I. Zásah do soukromí je méně intenzivní v situaci, kdy veřejný funkcionář musí [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích pouze podat, na rozdíl od situace, kdy takové [anonymizováno] podává s vědomím, že se vzápětí jeho majetkové poměry stanou bez dalšího„ věcí veřejnou“, tedy se stanou součástí veřejně přístupného [anonymizováno] oznámení. [obec] širší okruh osob a bez omezení se může s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit, tím intenzivnější zásah do soukromí může tato osoba pociťovat. Shledal-li proto Ústavní soud napadená ustanovení zákona týkající se samotné úpravy podávání [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích za ústavně konformní, neaproboval tím bez dalšího, že je ústavně konformní i režim zveřejňování (resp. zpřístupnění) takto získaných údajů. II. Má-li být cílem nahlížení do [anonymizováno] prevence či odhalení střetu zájmů, resp. zvýšení důvěry veřejnosti v činnost veřejné moci, nikoli pouhé uspokojení osobní zvědavosti, či dokonce zjišťování informací [anonymizováno] účely nezákonné či jinak nepřípustné, nelze považovat formální bariéru v podobě podání individuální žádosti za překážku, která by naplnění uvedeného účelu bránila. Poskytováním údajů z [anonymizováno] na žádost je zároveň dostatečně naplněna i preventivní funkce zpřístupňování údajů, tedy vědomost veřejných funkcionářů o možnosti kohokoli, kdo se identifikuje, zjistit údaje z [anonymizována dvě slova] a případný střet odhalit. III. Pokud se stát rozhodne zavést [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a namísto [anonymizována dvě slova] evidenčních míst vytvoří jedno [anonymizováno], nemůže případné náklady či administrativu spojenou s rozsahem takto vzniklé agendy, tedy např. právě s poskytováním údajů na žádost, vyřešit tím, že většinu údajů plošně zveřejní, čímž se vyřizování žádostí vyhne. Měla by totiž důsledně platit zásada, že stát má ukládat jen takové povinnosti, jejichž dodržování je schopen též kontrolovat a vymáhat.“.

26. Odvolací soud má [anonymizováno] shodě se soudem prvního stupně za to, že pokud žalovaná v období do data vydání [anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS I. [číslo], kterým byla protiústavnost shora uvedených zákonných ustanovení o střetu zájmu deklarována, postupovala podle pravidel předepsaných právní normou, nelze její postup považovat za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je nesprávným úředním postupem porušení pravidel předepsaných právními normami [anonymizováno] počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Judikatura je pak ustálena v názoru, že jako nesprávný úřední postup nemůže být posuzována normotvorná činnost, neboť proces vydání normativního právního aktu není úředním postupem příslušného státního orgánu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Stěžejní přitom je, že žalovaná v posuzovaném období postupovala podle platné a účinné právní úpravy, tj. v souladu s právem. Žalovaná jako orgán veřejné moci, spravující [anonymizována dvě slova], nemohla na rozdíl od orgánů moci soudní sama posuzovat, zda právní norma, podle které při zveřejňování [anonymizováno] postupovala, je v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti Ústavní soud, který podle čl. 87 odst. 1 Ústavy rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.

27. Stejné závěry se uplatní i [anonymizováno] období po [datum] do [datum], tedy období po vydání zmíněného [anonymizována dvě slova]. Žalovaná totiž i poté postupovala v souladu se stále platným a účinným zněním § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů, neboť vykonatelnost derogačního [anonymizováno] byla Ústavním soudem odložena až uplynutím dne [datum]. Po dobu odložené vykonatelnosti derogačního [anonymizováno] Ústavního soudu je třeba na předmětnou právní úpravu hledět jako na ústavně souladnou a orgány veřejné moci jsou povinny takovou právní úpravu aplikovat. Státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby [anonymizováno] svém rozhodování – postupu uplatňovaly důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými, jak správně uvedl soud prvního stupně s poukazem na stanovisko [anonymizováno] Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st [číslo]. Lze tak uzavřít, že žalovaná se ani v tomto období nesprávného úředního postupu nedopustila.

28. Na tomto závěru nic nemění ani žalobcem namítaná skutečnost, že žalovaná ode dne [datum] v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] fakticky omezila dálkový přístup do [anonymizována tři slova]. To, že fakticky žalovaná způsob zveřejňování omezila ještě před tímto datem, samo o sobě totiž nemůže založit závěr o tom, že dosavadní postup žalované byl nesprávným, když žalovaná k tomuto přistoupila z důvodu faktické nevymahatelnosti sankcí za přestupky, které jsou spojeny s nepodáním [anonymizováno] z důvodu obavy o ochranu soukromí, tedy vlastně v zájmu toho, aby nadále docházelo k zveřejňování [anonymizováno], neboť jinak by s ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu veřejní funkcionáři nemohli být sankcionováni za nepředložení [anonymizováno], tedy by tato fakticky nemuseli podávat. Za dané situace se v kontextu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] jeví tento postup žalované k [datum] rovněž jako správným.

29. Odvolací soud podotýká, že Ústavním soudem zrušené ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů [anonymizováno] znění shora uvedených novel upravovalo toliko rozsah údajů, do kterých lze nahlížet, přičemž samotné zpřístupnění [anonymizováno] veřejných funkcionářů prostřednictvím veřejné datové sítě, tj. možnost„ každého bezplatně nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě …. do [anonymizována dvě slova]“ (§ 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů) zrušeno nebylo, neboť ústavnost tohoto ustanovení nebyla napadena. Novelou účinnou od 30. 6. 2018 pak byl rozsah údajů, do kterých bylo možno nahlížet anonymně zúžen, jak ostatně uvádí sám Ústavní soud v derogačním [anonymizováno] (viz odst. 139). Nelze také přehlédnout argumentaci Ústavního soudu týkající se samotné povinnosti veřejných funkcionářů mj. uvedených v § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, tj. dlouhodobě neuvolněných funkcionářů obcí podávat [anonymizováno] o majetku, kterou tento shledává zcela legitimní a legitimním shledává i samotný princip možnosti přístupu veřejnosti k některým údajům z [anonymizována dvě slova]. 30. [ulice] právní úprava, předvídaná Ústavním soudem, je již přijata. S účinností od [datum] totiž byl zákonem č. 180/2022 Sb. zákon o střetu zájmů novelizován, a to § 2 odst. 1 písm. q), § 13 odst. 3, 4 a 8, § 14a odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. a) až d) zákona.

31. Zcela nerozhodným pak je tvrzení žalobce o okolnostech předcházejících zrušení namítaného ustanovení zákona o střetu zájmů.

32. Odvolací soud neshledal jako přiléhavou argumentaci žalobce opřenou o nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a sp. zn. I. ÚS 3599/15, neboť Ústavní soud se v nich vyslovuje k důsledkům derogačního [anonymizována dvě slova] obecné soudy, respektive k vyloučení aplikace zákona z důvodu jeho protiústavnosti obecnými soudy. Z žalobcem označeného [anonymizováno] Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/10, v němž se Ústavní soud vyjádřil k právu na informační sebeurčení, jako aspektu práva na soukromí, rovněž [anonymizováno] projednávanou věc ničeho podstatného nevyplývá, neboť tento nález se týkal rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání podle zákona o elektronických komunikacích (nálezem bylo zrušeno ustanovení § 97 odst. 3 a 4 tohoto zákona).

33. Odvolací soud naopak shledal přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně o tom, že postup žalované v době po [datum] směřoval k zajištění účelu právní normy, kterým je kontrola veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti, když sám Ústavní soud neshledal zásah do práva na soukromí dotčených osob natolik závažným, pokud odložil vykonatelnost svého derogačního [anonymizováno] až uplynutím dne [datum]. Nadto neshledal jako neústavní samotnou povinnost veřejných funkcionářů [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů podávat.

34. Jelikož tedy není dán odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., nebylo možné žalobě vyhovět.

35. Nad rámec výše uvedeného pak je třeba přisvědčit soudu prvního stupně i v tom, že tvrzení žalobce o porušení jeho ústavně zaručených práv byla zcela obecná, nekonkrétní (kromě tvrzeného obtěžování komerčními nabídkami, které však bylo uvedeno bez tvrzení o příčinné souvislosti se zveřejněním [anonymizováno]) a nelze z nich dovodit, jakým konkrétním způsobem bylo zrušenou právní úpravou zasaženo do jeho osobnostních práv, jak se tento zásah projevil v její osobnostní sféře, aby bylo možno dovodit vznik nemajetkové újmy. Jinými slovy žalobkyně dostatečně ani netvrdil existenci dalších předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu (vznik škody, příčinnou souvislost).

36. Odvolací soud neshledal aplikovatelnými na danou věc ani žalobcem zmíněné rozsudky [název soudu] (ESLP). Označené případy se od projednávané věci skutkově značně liší, nehledě k tomu, že ani v jednom označeném případě nešlo o zpřístupnění údajů o veřejném činiteli veřejnosti. K aplikaci rozsudku ESLP ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] Finsku se vyjadřoval již Ústavní soud [anonymizováno] svém derogačním [anonymizováno] v odst. 121. a uvedl, že závěry tohoto rozsudku v projednávané věci bez dalšího aplikovat nelze. Ani rozsudek ESLP ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] [anonymizována dvě slova] [země] neshledává odvolací soud jako aplikovatelný na daný případ. Jedná se o případ skutkově zcela odlišný, kdy se jednalo o zveřejnění nepravdivých údajů, poškozujících pověst stěžovatele. V projednávané věci nejde o to, že namítaná právní úprava, na jejímž základě žalovaná postupovala, byla nepřehledná či že by byla data o žalobkyni shromažďována a využívána k nelegitimním účelům či že by žalobkyně neměla možnost se domoci ochrany. V rozsudku ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] L. B. [anonymizováno] [země] se ESLP zabýval případem, kdy byly uveřejněny osobní údaje stěžovatele na webových stránkách Národní daňové a celní správy z důvodu neplnění jeho daňových povinností a konstatoval, že nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy. V rozsudku ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] [anonymizována dvě slova] Slovinsku se ESLP zabýval tím, že právní úprava týkající se zjištění identity stěžovatele jakožto uživatele určité dynamické IP ze strany vnitrostátních orgánů, byla nejasná a neobsahovala dostatečné záruky [anonymizováno] svévoli. Opět se tedy jedná o věc značně skutkově odlišnou, s odlišným postavením zúčastněných osob oproti žalobkyni a stejně tak údajů, o které šlo. Obdobné závěry platí i [anonymizováno] rozsudek ESLP ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] M.L. a W.W [anonymizováno] Německu. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně byla jako starostka obce veřejným funkcionářem a vstupem do této veřejné funkce na sebe vzala vůči společnosti větší díl odpovědnosti a musela počítat s možností veřejné kontroly výkonu této funkce.

37. Odvolací soud rozhodl v souladu s dalšími rozhodnutími Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího vydaných v obdobných [anonymizováno] jiných žalobců vedených pod spisovými značkami např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další), když neshledal důvod se v tomto konkrétním případě od nich odchýlit.

38. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, který byl správně posouzen podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

39. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný, uložil mu odvolací soud zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení [anonymizováno] výši [částka] podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření k odvolání.