21 CO 167/2022 - 130

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudců Mgr. Lucie Markové a Mgr. Zdeňka Váni [anonymizováno] věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupené advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za kterou jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o omluvu a zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení [anonymizováno] výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] a poskytnout jí omluvu, která by jí měla být doručena a být podepsána osoba oprávněnou jednat za žalovanou [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova], jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podala podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů“ (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení [anonymizováno] výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] a poskytnutí omluvy [anonymizováno] shora uvedeném znění jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalované, která plošně zveřejňovala v [anonymizována dvě slova] oznámení o majetku žalobkyně, která podávala jako veřejný funkcionář [anonymizováno] smyslu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Žalobkyně byla přesvědčena, že plošným zveřejňováním [anonymizováno] přiznání docházelo k zásahu do jejích ústavně zaručených [anonymizováno] na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Ústavní soud následně posoudil uvedený postup jako protiústavní a příslušné ustanovení - § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů k datu [datum] zrušil. Žalobkyně zastávala funkci starostky obce Velečín, stala se terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek. Žalovaná namítala, že zveřejňováním oznámení nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, neboť příslušná právní úprava byla zrušena až k datu [datum] a na podporu své argumentace odkázala na stanovisko [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo] a závěry, které vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] o tom, že legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup.

3. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že došlo k předběžnému uplatnění nároků žalobkyně u žalované a tato k nim zaujala zamítavé stanovisko. Vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalobkyně byla v rozhodném období politicky činným veřejným funkcionářem a podávaná oznámení podle zákona o střetu zájmů byla zveřejňována v [anonymizována dvě slova] oznámení způsobem, který umožňoval neomezený anonymní přístup třetích osob k takto zveřejněným informacím, a to jak v době před vydáním nálezu [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak po jeho vydání, konkrétně do [datum]. Od tohoto data byl přístup k oznámením o majetku politicky činných veřejných funkcionářů ze strany Ministerstva spravedlnosti omezen s tím, že tento již nebyl možný v neomezeném rozsahu anonymně, ale pouze na základě předchozí individualizované žádosti s tím, že rozsah zpřístupňovaných údajů se neměnil. Nálezem ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů uplynutím dne [datum], rozsah zpřístupňovaných údajů omezen nebyl.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále„ OdpŠk“). Zrekapituloval zákonné předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, dále právní úpravu týkající se nahlížení do [anonymizována dvě slova] oznámení ohledně [anonymizováno] přiznání veřejných funkcionářů stanovenou zákonem č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, zejm. § 14b odst. 1 ve znění účinném od 1. 9. 2017 a ve znění účinném od 30. 6. 2018. Újma měla být žalobkyni způsobena postupem Ministerstva spravedlnosti při vedení [anonymizována dvě slova] oznámení podle zákona o střetu zájmů, a to neomezeným zveřejňováním oznámení a umožněním nelimitovaného anonymního přístupu k nim. Dovodil, že žalobkyně se svých nároků nemůže domáhat podle obecné občanskoprávní úpravy odpovědnosti za škodu (ochrany osobnosti) ani na základě tvrzené přímé aplikovatelnosti čl. 7 či 10 Listiny [anonymizována dvě slova] a svobod, neboť tyto články přímo nárok na náhradu škody či odškodnění nezakládají (odkázal na nález [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 3076/20, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) a uzavřel, že věc je třeba posoudit podle odškodňovacího zákona a jím vymezených podmínek odškodnění. Soud prvního stupně dovodil, že pokud žalovaná zveřejňovala oznámení v [anonymizována dvě slova] oznámení v době od účinnosti novely, která do tohoto zákona vtělila § 14b odst. 1 písm. a), b), c), tj. od [datum], resp. v doplněném znění účinném od 30. 6. 2018 do [datum], kdy byl vydán shora zmíněný derogační nález [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17, nelze její postup považovat za nesprávný úřední postup. Žalovaná vystupovala v pozici orgánu moci výkonné a v souladu s v té době platnou a účinnou právní úpravou. V tomto období ještě nebylo Ústavním soudem deklarováno, že by sporná právní úprava byla protiústavní. Po žalované jakožto orgánu moci výkonné je nutno požadovat právě to, aby postupovala v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaná nemá žádné zákonné zmocnění k tomu, aby sama neaplikovala konkrétní právní úpravu, pokud ji považuje za neústavní. Možnost posoudit soulad zákona s ústavním pořádkem dává [anonymizováno] v čl. 95 odst. 2 pouze orgánům moci soudní. Soud prvního stupně pak neshledal jako nesprávný úřední postup žalované ani její postup v období od [datum] do [datum], kdy žalovaná ještě oznámení v [anonymizována dvě slova] zveřejňovala podle dosavadní právní úpravy, neboť sporné ustanovení zákona o střetu zájmů bylo Ústavním soudem zrušeno až uplynutím dne [datum], ke zrušení právního předpisu na základě rozhodnutí [název soudu] totiž nedochází od počátku, ale s účinky ex nunc. Ústavní soud přitom má možnost, pokud shledá derogační nález natolik zásadním [anonymizováno] ochranu ústavnosti, zajistit jeho vykonatelnost ještě před datem vyhlášení [anonymizováno] Sbírce zákonů, což však musí výslovně [anonymizováno] svém rozhodnutí zakotvit. Zrušení právního předpisu [anonymizováno] futuro se podle [název soudu] projeví právě tím, že po dobu takového odkladu vykonatelnosti se na napadenou právní úpravu hledí jako na ústavně souladnou a konformní a orgány veřejné správy jsou povinny takovouto úpravu aplikovat. Státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby [anonymizováno] svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů [název soudu] ještě předtím, než se stanou vykonatelnými. Ústavní soud dále zdůraznil, že zrušení určité právní úpravy jako protiústavní ještě neznamená revizi individuálních právních aktů na základě ní vydaných. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná i v období po [datum] postupovala v souladu s platnou a účinnou právní úpravou. Soud prvního stupně připomněl argumentaci obsaženou v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], že v daném případě dochází ke střetu dvou zájmů, a to zájmu na kontrole veřejných funkcionářů a zájmu na ochraně jimi poskytovaných informací. Ústavní soud dospěl k závěru, že sice dochází k porušení práva na ochranu informací, nicméně je zde i další zájem spočívající v možnosti zachování kontroly činnosti veřejných funkcionářů právě prostřednictvím podávaných oznámení a vyhodnotil, že [anonymizováno] ochranu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] je dostačující, pokud dojde ke zrušení sporného ustanovení až uplynutím dne [datum]. Skutečnost, že žalovaná sama k datu [datum] přistoupila k omezení přístupu k poskytnutým informacím, nic nemění na tom, že byla oprávněna informace zveřejňovat podle původní právní úpravy až do [datum]. K uvedenému žalovaná přistoupila z důvodu faktické nevymahatelnosti sankcí za přestupky spojené s nepodáním oznámení z důvodu obavy o ochranu soukromí a tudíž v zájmu toho, aby veřejní funkcionáři oznámení podávali. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že není dán odpovědnostní titul, tzn. existence nesprávného úředního postupu, a proto se již dále nezabýval dalšími předpoklady [anonymizováno] vznik odpovědnosti za škodu. Soud prvního stupně se pak podrobně vyjádřil k jednotlivým judikatorním odkazům žalobkyně včetně žalobkyní zmíněných rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (odst. 27. rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně náhrady nákladů řízení, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že soud prvního stupně zavádějícím způsobem interpretoval různá rozhodnutí [název soudu] a Nejvyššího správního soudu a fakticky vyloučil ústavně zaručená práva, jejichž ochrany se žalobou dovolává. Poukázala na rámec právního [anonymizováno] daný právě [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] a svobod s tím, že tato základní práva a svobody jsou hodny nejvyšší ochrany a pomocí norem jednoduchého práva nemohou být oslabena či„ vypnuta“. Žalobkyně rekapitulovala okolnosti předcházející vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Zdůraznila, že novelou zákona o střetu zájmů č. 14/2017 Sb. došlo ke zcela zásadní změně právní úpravy, kdy stát zřídil [anonymizována dvě slova] oznámení a začal v něm plošně zveřejňovat informace soukromé povahy, které povinné osoby musely do [anonymizováno] vkládat. Do té doby [anonymizováno] komunální prostor platila povinnost příslušné oznámení uložit u tajemníka úřadu a k nahlédnutí se poskytovala na základě individuálních žádostí. Sporná novela umožnila anonymní přístup do [anonymizována dvě slova] oznámení, což představovalo [anonymizováno] dotčené osoby významné bezpečnostní riziko. Zmíněná novela přinesla nevídaný odpor vůči takovému postupu [anonymizováno], zejména ze strany představitelů menších měst a obcí, kteří oznámení buď vůbec nepodávali, nebo je podávali neúplná či závadná. Dále zmínila další důsledky této novely jako odchod řady funkcionářů a pokles ochoty občanů ucházet se o veřejnou funkci. Citovala některé odstavce zmíněného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] a uzavřela, že setrvává na svém požadavku, aby stát s podanými oznámeními nakládal s respektem k jejímu právu na ochranu soukromí a osobních údajů, čemuž žalovaná nedostála. Skutečnost, že na webovém portálu žalované byly [anonymizováno] značném rozsahu po dobu několika let zveřejněny citlivé údaje žalobkyně, považovala za zcela nepřípustnou. Tyto údaje si mohl kdokoli prohlížet, stahovat, informace volně pluly internetem. Tuto praxi ukončil až zásah Úřadu na ochranu osobních údajů. Žalovaná tedy citlivé informace nejen zveřejňovala, ale ani je nezabezpečila. Žalobkyně dovozuje, že pokud by ze zveřejňování údajů neměla plynout žádná újma, patrně by Ústavní soud předmětnou zákonnou úpravu nezrušil. Setrvala na stanovisku, že pokud ústavně zaručené právo na ochranu soukromí bylo státem porušeno, měl by za to stát nést odpovědnost. Žalobkyně se podivovala nad tím, proč žalovaná neučinila opatření k umožnění přístupu k podaným oznámením jen na základě individuálních žádostí dříve než až [datum], a to bez zbytečného prodlení poté, co byl nález [název soudu] vydán. Měla za nesprávnou její argumentaci, že ji k postupu plošného a přímého zveřejňování údajů zavazoval zákon, který byl totiž vydán státem. Pokud stát zrušeným ustanovením zákona porušoval právo na ochranu soukromí v podobě informačního sebeurčení, které je zaručeno ústavním pořádkem, měl by za takový svůj postup odpovídat. Odložená účinnost nálezu byla stanovena [anonymizována tři slova], aby protiústavní úpravu nahradil [anonymizováno] lhůtě stanovené Ústavním soudem, nikoli [anonymizováno] úřady, aby nadále mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti nálezu. Derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Poznamenala, že [anonymizována dvě slova] lhůtu určenou Ústavním soudem nedodržel a žalovaná postupuje i v současnosti protiprávně, když do poloviny listopadu 2021 poskytovala citlivé údaje žalobce na základě zákona č. 106/1999 Sb. V současné době již žalovaná neposkytuje údaje vůbec. Její postup tak je dlouhodobě protiprávní a ledabylý, nerespektující práva a chráněné zájmy dotčených osob. Žalobkyně nesouhlasí s právním posouzením soudu prvního stupně, který na věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., žalobu podala jako žalobu na ochranu osobnosti podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, neboť zastává názor, že stát také může odpovídat za porušení osobnostních [anonymizováno], kterých se dopustil. I pokud stát zasáhl do osobnostních [anonymizováno] žalobkyně přijatou legislativou, neměl by ani takový zásah zůstat neodčiněn. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. V každém případě by stát měl přijmout odpovědnost za protiústavní plošné zveřejňování podaných oznámení a poskytnout náležité peněžité zadostiučinění.

6. Žalobkyně doplnila, že se dovolává nejen přímé aplikovatelnosti čl. 7 a 10 Listiny, ale také čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských [anonymizováno] a [anonymizováno] svobod a závěrů Evropského soudu pro lidská práva na poli výkladu ochrany práva na informační sebeurčení, jež bylo zveřejňováním dotčených informací porušeno. Žalobkyně nebrojí proti samotnému poskytování předmětných údajů [anonymizováno], tuto povinnost respektuje jakožto legitimní [anonymizováno] vztahu ke kontrole veřejných funkcionářů. Na podporu svých argumentů poukázala na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 24/10, v němž tento vymezil institut práva na informační sebeurčení jako součást práva na soukromí, dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], v němž tento uznal zásadní charakter soukromých údajů poskytovaných podle zákona o střetu zájmů, dále na nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 1022/21. Citovala též z některých rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (věc [číslo] [anonymizováno] proti [země], [číslo] [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] proti [země], [číslo] L. B. proti Maďarsku a další). Dále připomněla, že odpovědnost [anonymizováno] za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je odpovědností objektivní, které se stát nemůže zprostit, není proto relevantní argument, že žalovaná nemohla o své vůli hodnotit, zda byl zákon či jeho část v souladu s ústavním pořádkem či nikoli. Nelze akceptovat konstrukci, že určitý úřední postup neoprávněně zasáhne do ústavně zaručených [anonymizováno] jiné osoby a zároveň takový postup bude soudem vyhodnocena jako správný.

7. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla, aby byl odvolacím soudem potvrzen a bylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podotkla, že z tvrzení žalobkyně plyne, že se domáhá omluvy a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena při výkonu veřejné moci. Soud prvního stupně tedy věc správně právně posoudil podle zákona č. 82/19999 Sb., neboť žalovaná [anonymizováno] vztahu k žalobkyni vystupovala při vedení [anonymizována dvě slova] oznámení jako svrchovaný nositel veřejné moci. Souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že není dán odpovědnostní titul jako jedna z podmínek vzniku odpovědnosti žalované za škodu. Žalovaná je podle čl. 2 odst. 3 Ústavy vázána zákonem, dokud je platný a účinný. [anonymizováno] ani jiný právní předpis žalované nedovoluje posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavním pořádkem a [anonymizováno] případ, že dojde k závěru o jeho neústavnosti jej neaplikovat. Zdůraznila, že nález [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 byl vyhlášen dne [datum] a ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů zrušil s odloženou vykonatelností až uplynutím dne [datum]. Nález byl vyhlášen [anonymizováno] sbírce zákonů dne [datum]. Žalovaná se nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, pokud před vyhlášením zmíněného nálezu [anonymizováno] Sbírce zákonů postupovala podle tehdy platného a účinného znění zákona o střetu zájmů s legitimním cílem kontroly veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti. V době odkladu vykonatelnosti derogačního nálezu se pak na napadenou právní úpravu hledí jako na ústavně souladnou a orgány veřejné správy jsou povinny ji aplikovat. Žalovaná se tedy ani po vyhlášení zmíněného nálezu [anonymizováno] Sbírce zákonů nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, pokud do [datum] oznámení nadále zveřejňovala v [anonymizována dvě slova] oznámení. Judikatura zmíněná žalobkyní v odvolání není na danou věc přiléhavá. Žalobkyně ignoruje podstatnou skutečnost, a to že žalovaná vystupovala v pozici orgánu moci výkonné, a nikoli soudní. Žalovaná přistoupila k omezení dálkového přístupu do [anonymizována dvě slova] oznámení k datu [datum], neboť veřejní funkcionáři oznámení podle zákona o střetu zájmů nepodávali, když podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] nemohli být za neplnění této povinnosti sankcionováni. Motivací žalované tedy bylo, aby oznámení byla ze strany veřejných funkcionářů řádně podávána. Čl. 7 a 10 Listiny nejsou přímo aplikovatelné a samy o sobě nárok na omluvu a finanční zadostiučinění nezakládají. Podle nálezu [anonymizováno] [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 36/08 legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a z legislativní činnosti nevzniká právo na náhradu škody. Odpovědnost za výkon legislativní činnosti je politická a případný zásah do [anonymizováno] jednotlivce v jejím důsledku (v případě vyslovení její protiústavnosti) nezakládá jednotlivci nárok na náhradu škody. V neposlední řadě je žalobkyně povinna tvrdit a prokazovat zásahy do své osobnostní sféry, což učinila pouze obecně.

8. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., přičemž v souladu s § 214 odst. 3 o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně v napadeném rozsudku jsou správná a zjištěný skutkový stav je spolehlivým podkladem i [anonymizováno] rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav ostatně mezi účastníky sporný nebyl. Na svá skutková zjištění pak soud prvního stupně aplikoval odpovídající právní úpravu a rozsudek pak též v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. pečlivě a přesvědčivě odůvodnil. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožňuje s právním posouzením věci, které soud prvního stupně učinil.

10. Odvolací soud v prvé řadě souhlasí s tím, že soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (OdpŠk), neboť tento je [anonymizováno] vztahu k občanskému zákoníku právním předpisem speciálním (§ 26 OdpŠk).

11. Žalobkyně se na žalované domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena postupem žalované, který spočíval [anonymizováno] zveřejňování oznámení o jejím majetku v [anonymizována dvě slova] oznámení podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, v tehdy platném a účinném znění, a to v době od účinnosti zákona č. 14/2017 Sb., který novelizoval zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů do [datum], kdy žalovaná anonymní přístup do [anonymizována dvě slova] oznámení ukončila. Žalovaná [anonymizováno] vztahu k žalobkyni bezpochyby vystupovala jako státní orgán při výkonu veřejné moci. Žalovaná je totiž ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů (§ 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky), správcem [anonymizována dvě slova] oznámení a evidenčním orgánem [anonymizováno] podávání oznámení veřejných funkcionářů (§ 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 156/2006 Sb.). Judikatura je již ustálena v závěru, že za újmu, kterou způsobily státní orgány v rámci výkonu svých pravomocí, odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb. Předchozí praxe, kdy byla odpovědnost [anonymizováno] za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, byla překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněným [anonymizováno] Sbírce Nejvyššího soudu pod [číslo] podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti [anonymizováno] za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto [anonymizováno] zasaženo při výkonu veřejné moci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

12. Stejně tak je nesprávná argumentace žalobkyně, že články 7 a 10 Listiny [anonymizována dvě slova] a svobod jsou přímo aplikovatelné. V článku 36 odst. 3 a 4 Listina [anonymizována dvě slova] a svobod stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti upravuje zákon. Tímto zákonem je právě zákon č. 82/1998 Sb. Přímý hmotněprávní nárok na odškodnění újmy Listina nezakládá (viz též nález [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 3076/20). Nejvyšší soud se v žalobkyní zmíněném rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] vyjadřoval k tomu, jaká organizační složka [anonymizováno] je příslušná v dané věci za stát jednat a dovodil, že je to Ministerstvo spravedlnosti právě proto, jakým způsobem (tamní) žalobce svůj nárok vymezil, tedy že v úvahu připadá odpovědnost [anonymizováno] za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně tedy namítaný postup žalované sama považuje za nesprávný úřední postup v rámci výkonu veřejné moci. Postup žalované pak pramení z právní úpravy přijaté orgány moci zákonodárné (zákona o střetu zájmů).

13. Soud prvního stupně se tedy správně zabýval tím, zda jsou naplněny základní předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za tvrzenou újmu v intencích tohoto zákona. 14. [anonymizováno] dovození odpovědnosti [anonymizováno] za vznik škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik újmy a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, příp. nemajetkové újmy.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nebyl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, a to existence odpovědnostního titulu, neboť v postupu žalované nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to jak v době před vyhlášením nálezu [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak v období od [datum] do [datum].

18. Zákon [číslo] Sb., o střetu zájmů byl s účinností od [datum] novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. mimo jiné tak, že do něj byl vtělen nový § 14b odst. 1, který stanovil, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizováno] oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

19. Zákonem [číslo] Sb. pak byl zákon o střetu zájmů s účinností od [datum] novelizován mimo jiné tak, že ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona stanovilo, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizováno] oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou [anonymizováno] výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou [anonymizováno] výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

20. Nález [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne [datum] ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, zrušil, a to s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum].

21. Ústavní soud uvedl, že:,,I. Zásah do soukromí je méně intenzivní v situaci, kdy veřejný funkcionář musí oznámení o majetku, příjmech a závazcích pouze podat, na rozdíl od situace, kdy takové oznámení podává s vědomím, že se vzápětí jeho majetkové poměry stanou bez dalšího„ věcí veřejnou“, tedy se stanou součástí veřejně přístupného [anonymizováno] oznámení. [obec] širší okruh osob a bez omezení se může s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit, tím intenzivnější zásah do soukromí může tato osoba pociťovat. Shledal-li proto Ústavní soud napadená ustanovení zákona týkající se samotné úpravy podávání oznámení o majetku, příjmech a závazcích za ústavně konformní, neaproboval tím bez dalšího, že je ústavně konformní i režim zveřejňování (resp. zpřístupnění) takto získaných údajů. II. Má-li být cílem nahlížení do [anonymizováno] prevence či odhalení střetu zájmů, resp. zvýšení důvěry veřejnosti v činnost veřejné moci, nikoli pouhé uspokojení osobní zvědavosti, či dokonce zjišťování informací [anonymizováno] účely nezákonné či jinak nepřípustné, nelze považovat formální bariéru v podobě podání individuální žádosti za překážku, která by naplnění uvedeného účelu bránila. Poskytováním údajů z [anonymizováno] na žádost je zároveň dostatečně naplněna i preventivní funkce zpřístupňování údajů, tedy vědomost veřejných funkcionářů o možnosti kohokoli, kdo se identifikuje, zjistit údaje z [anonymizováno] oznámení a případný střet odhalit. III. Pokud se stát rozhodne zavést [anonymizována dvě slova] oznámení, a namísto 6 500 evidenčních míst vytvoří jedno [anonymizováno], nemůže případné náklady či administrativu spojenou s rozsahem takto vzniklé agendy, tedy např. právě s poskytováním údajů na žádost, vyřešit tím, že většinu údajů plošně zveřejní, čímž se vyřizování žádostí vyhne. Měla by totiž důsledně platit zásada, že stát má ukládat jen takové povinnosti, jejichž dodržování je schopen též kontrolovat a vymáhat.“.

22. Odvolací soud má [anonymizováno] shodě se soudem prvního stupně za to, že pokud žalovaná v období do data vydání nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS I. [číslo], kterým byla protiústavnost shora uvedených zákonných ustanovení o střetu zájmu deklarována, postupovala podle pravidel předepsaných právní normou, nelze její postup považovat za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je nesprávným úředním postupem porušení pravidel předepsaných právními normami [anonymizováno] počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Judikatura je pak ustálena v názoru, že jako nesprávný úřední postup nemůže být posuzována normotvorná činnost, neboť proces vydání normativního právního aktu není úředním postupem příslušného státního orgánu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Odpovědnost žalované za přijetí právní úpravy, která byla posléze Ústavním soudem posouzena jako protiústavní, a na základě které namítaný postup vykonávala, tedy nepřichází v úvahu.

23. Stejné závěry se uplatní i [anonymizováno] období po [datum] do [datum], tedy období po vydání zmíněného Ústavního nálezu. Žalovaná totiž i poté postupovala v souladu se stále platným a účinným zněním § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů, neboť vykonatelnost derogačního nálezu byla Ústavním soudem odložena až uplynutím dne [datum]. Po dobu odložené vykonatelnosti derogačního nálezu [název soudu] je třeba na předmětnou právní úpravu hledět jako na ústavně souladnou a orgány veřejné moci jsou povinny takovou právní úpravu aplikovat. Státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby [anonymizováno] svém rozhodování – postupu uplatňovaly důsledky zrušovacích nálezů [název soudu] ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými, jak správně uvedl soud prvního stupně s poukazem na stanovisko [anonymizováno] [název soudu] sp. zn. Pl ÚS-st [číslo]. Lze tak uzavřít, že žalovaná se ani v tomto období nesprávného úředního postupu nedopustila.

24. Stěžejní přitom je, že žalovaná v posuzovaném období postupovala podle platné a účinné právní úpravy, tj. v souladu s právem. Žalovaná jako orgán veřejné moci, spravující [anonymizováno] oznámení nemohla na rozdíl od orgánů moci soudní sama posuzovat, zda právní norma, podle které při zveřejňování oznámení postupovala, je v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti Ústavní soud. Pouze Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 Ústavy rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.

25. Na tomto závěru nic nemění ani žalobkyní namítaná skutečnost, že žalovaná ode dne [datum] v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], fakticky omezila dálkový přístup do [anonymizována dvě slova] oznámení.

26. Odvolací soud podotýká, že Ústavním soudem zrušené ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů, [anonymizováno] znění shora uvedených novel, upravovalo toliko rozsah údajů, do kterých lze nahlížet, přičemž samotné zpřístupnění oznámení veřejných funkcionářů prostřednictvím veřejné datové sítě, tj. možnost„ každého bezplatně nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě …. do [anonymizováno] oznámení“ (§ 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů) zrušeno nebylo, neboť ústavnost tohoto ustanovení nebyla napadena. Novelou účinnou od 30. 6. 2018 pak byl rozsah údajů, do kterých bylo možno nahlížet anonymně zúžen, jak ostatně uvádí sám Ústavní soud v derogačním nálezu (viz odst. 139). Nelze také přehlédnout argumentaci [název soudu] týkající se samotné povinnosti veřejných funkcionářů mj. uvedených v § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, tj. dlouhodobě neuvolněných funkcionářů obcí podávat oznámení o majetku, kterou tento shledává zcela legitimní a legitimním shledává i samotný princip možnosti přístupu veřejnosti k některým údajům z [anonymizováno] oznámení. 27. [ulice] právní úprava, předvídaná Ústavním soudem, je již přijata. S účinností od [datum] totiž byl zákonem č. 180/2022 Sb. zákon o střetu zájmů novelizován, a to § 2 odst. 1 písm. q), § 13 odst. 3, 4 a 8, § 14a odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. a) až d) zákona.

28. Zcela nerozhodným pak je tvrzení žalobkyně o okolnostech předcházejících zrušení namítaného ustanovení zákona o střetu zájmů.

29. Odvolací soud neshledal jako přiléhavou argumentaci žalobkyně opřenou o nálezy [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a sp. zn. I. ÚS 3599/15, neboť Ústavní soud se v nich vyslovuje k důsledkům derogačního nálezu [anonymizováno] obecné soudy, respektive k vyloučení aplikace zákona z důvodu jeho protiústavnosti obecnými soudy. Z žalobkyní označeného nálezu Ústavního soud sp. zn. Pl. ÚS 24/10, v němž se Ústavní soud vyjádřil k právu na informační sebeurčení jako aspektu práva na soukromí rovněž [anonymizováno] projednávanou věc ničeho podstatného nevyplývá, neboť tento nález se týkal rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání podle zákona o elektronických komunikacích (nálezem bylo zrušeno ustanovení § 97 odst. 3 a 4 tohoto zákona).

30. Odvolací soud naopak shledal přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně o tom, že postup žalované v době po [datum] směřoval k zajištění účelu právní normy, kterým je kontrola veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti, když sám Ústavní soud neshledal zásah do práva na soukromí dotčených osob natolik závažným, pokud odložil vykonatelnost svého derogačního nálezu až uplynutím dne [datum]. Nadto neshledal jako neústavní samotnou povinnost veřejných funkcionářů oznámení podle zákona o střetu zájmů podávat.

31. Jelikož tedy není dán odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., nelze žalobě vyhovět.

32. Soud prvního stupně se tedy správně nezabýval existencí dalších předpokladů odpovědnosti za škodu, totiž vznikem škody a příčinnou souvislostí. Lze však přisvědčit žalované, že tvrzení žalobkyně o porušení jejích ústavně zaručených [anonymizováno] byla zcela obecná, nekonkrétní (kromě tvrzeného obtěžování komerčními nabídkami, které však bylo uvedeno bez tvrzení o příčinné souvislosti se zveřejněním oznámení) a nelze z nich dovodit, jakým konkrétním způsobem bylo zrušenou právní úpravou zasaženo do jejích osobnostních [anonymizováno], jak se tento zásah projevil v její osobnostní sféře, aby bylo možno dovodit vznik nemajetkové újmy.

33. K žalobkyní v odvolání zmíněným rozhodnutím [název soudu], Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva se podrobně vyjádřil soud prvního stupně v napadeném rozsudku v odst. 27. a odvolací soud s jeho závěry souhlasí a [anonymizováno] stručnost na ně odkazuje.

34. Odvolací soud rozhodl v souladu s dalšími rozhodnutími Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího vydaných v obdobných [anonymizováno] jiných žalobců vedených pod spisovými značkami např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), když neshledal důvod se v tomto konkrétním případě od nich odchýlit.

35. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, který se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhlášku č. 254/2015 Sb.

36. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož byla žalobkyně v odvolacím řízení neúspěšná, uložil jí odvolací soud zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení [anonymizováno] výši [částka] podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření k odvolání.