21 Co 183/2021-246

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Igora Pařízka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 55.006 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 15.3.2021 čj. 203 C 7/2020-96 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23.3.2021 čj. 203 C 7/2020-99 a ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 12.7.2022 čj. 203 C 7/2020-223 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma nenapadených výroků pod body I a II ve výroku pod bodem III potvrzuje.

II. Ve výroku pod bodem II se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem v rozsahu 23,50 %, tj. v částce 13.234 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení 4.000 Kč.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala úroku z prodlení z částky 39.160 Kč od 21. 3. 2016 do zaplacení (výrok I/). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 819,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II/). Žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 49 186,75 Kč a 5 000 Kč (výrok III/ včetně doplnění doplňujícím rozsudkem). Současně žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni 20 % nákladů řízení, tj. částku 11 071,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV/).

2. Žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 4.5.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 189 083,50 Kč s úrokem z prodlení od 21.3.2016 do zaplacení. Částka 149 923,50 Kč představovala náklady řízení, které žalobkyně žalované uhradila dne 21.3.2016 na základě rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 5.12.2014 čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.9.2015 čj. [číslo jednací]. Oba uvedené rozsudky byly posléze rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6.3.2018 čj. [číslo jednací] zrušeny. Náhrada nákladů řízení tak ztratila podklad, žalovaná však uvedenou částku žalobkyni ani přes výzvu nevrátila. Dále požadovala náhradu škody 39 160 Kč s příslušenstvím, neboť v souvislosti s uhrazením nákladů řízení jí vznikly náklady v uvedené výši v exekuci. Částka 149 923 Kč byla žalovanou žalobkyni vrácena v průběhu tohoto řízení, dne 15.5.2020. Žalobkyně proto dne 23.8.2020 vzala žalobu zpět ohledně částky 149 923 Kč a rovněž ohledně částky 39 160 Kč a úroků z prodlení z této částky za dobu od 21.3.2016 do 15.5.2020. Ve zbytku na žalobě trvala, tedy, podle vyjádření okresního soudu, požadovala úroky z prodlení z částky 149 923 Kč za období od 21.3.2016 do 15.5.2020, které vyčíslila částkou 55 006 Kč a úrok z prodlení z částky 39 160 Kč od 21.3.2016 do zaplacení. Okresní soud usnesením z 10.9.2020 řízení zastavil co do částky 189 083,50 Kč. Ohledně úroku z prodlení z částky 39 160 Kč za dobu od 21.3.2016 do 15.5.2020 byla žaloba vzata zpět podáním z 23.8.2020, o tomto zpětvzetí nebylo rozhodnuto. V průběhu jednání dne 15.3.2021 vzala žalobkyně žalobu zpět i ohledně úroku z prodlení z částky 39 160 Kč i za dobu od 16.5.2020 do zaplacení. Okresní soud proto výrokem I/ rozsudku rozhodl o zastavení řízení ohledně požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 39 160 Kč za dobu od 21.3.2016 do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstala částka 55 006 Kč jako zákonný úrok z prodlení za dobu od 21.3.2016 do 15.5.2020 z částky 149 923 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že je bezdůvodná a odporuje dobrým mravům. Poukazovala na to, že řízení bylo zahájeno nečekaně v okamžiku, kdy zástupci účastnic jednali o řešení situace. Namítala, že žalobkyně požaduje úrok z prodlení z nákladů řízení, které se neúročí. Zpochybňovala také svoji pasivní legitimaci s tím, že náklady byly uhrazeny na účet její zástupkyně. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se nároku na zaplacení částky 149 923 Kč domáhala z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť žalovaná toto plnění od žalobkyně získala plněním z právního důvodu, který odpadl. Uzavřel, že pro rozhodnutí o zbylém předmětu řízení je stěžejní posouzení, zda, případně kdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním částky 149 923 Kč. Zdůraznil, že v případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení není doba plnění určena dohodou stran ani jinak stanovena. Splatnost dluhu může vyvolat věřitel, který je oprávněn žádat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o.z. Okresní soud měl prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení 149 923 Kč výzvou z 20.4.2020, odeslanou žalované doporučenou poštou týž den. O datu doručení žalované není jistota, došlo k němu však nejdéle 24.4.2020, neboť uvedeného dne zástupkyně žalované na výzvu reagovala. Vycházeje z ust. § 573 o.z. okresní soud uzavřel, že k doručení výzvy žalované došlo třetí den po jejím odeslání, tj. 23.4.2020, dne 24.4.2020 měla žalovaná plnit, což neučinila a dnem 25.4.2020 se tedy dostala do prodlení. Objasnil, pro jaké důvody nemá za to, že by žalované byla k plnění poskytnuta lhůta sedmi dnů. Uzavřel, že žalovaná byla v prodlení v době od 25.4.2020 do 14.5.2020, neboť dne 15.5.2020 uvedený dluh uhradila. Za toto období náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % (§ 2 vl. nař. 351/2013), tj. 819,25 Kč (20 dnů x 40,96 Kč. V tomto rozsahu tedy okresní soud žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. Obranu žalované okresní soud odmítl. Zdůraznil, že žaloba žalobkyně se nedostává do kolize s dobrými mravy, co do částky 149 923 Kč se jednalo o zcela oprávněný nárok. Žalobkyně nepostupovala při uplatnění nároku nepředvídatelně. Jedná se o hmotněprávní nárok, tedy požadavek na úrok z prodlení je zcela legální. Neshledal nedostatek pasivní legitimace na straně žalované, když náklady řízení, jež žalobkyně podle rozhodnutí soudu hradila na účet zástupkyně žalované, byly nárokem žalované. Proto je to žalovaná, kdo je povinen je vrátit.

3. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobkyně i žalovaná.

4. Žalobkyně svým odvoláním brojila výslovně proti výrokům pod body III/ a IV/ rozsudku. Připomněla spor vedený Okresním soudem v Jičíně pod sp.zn. [spisová značka], v němž uplatnila vůči žalované nárok na náhradu škody a z něhož jí vznikla povinnost nahradit žalované náklady řízení, jejichž vrácení uplatnila právě v této věci. Uvedla, že je podezřelé, že věci, v nichž je účastníkem, rozhoduje u okresního soudu JUDr. Šorfová. Tvrdila, že JUDr. Šorfová nadržuje žalované a protahuje řízení (míněno řízení ve věci sp.zn. 5C 76/2006) již více jak 16 let. Zdůraznila, že JUDr. Šorfová rozhoduje všech 7 sporů u okresního soudu, jichž je žalobkyně účastníkem, oprávněným nárokům žalobkyně nevyhovuje, má přátelský vztah k zástupkyni žalované, která měla v budově okresního soudu své sídlo. Vznesla námitku podjatosti i vůči soudcům Krajského soudu v Hradci Králové. Připomněla, že dne 4.5.2020 podala žalobu v této věci o zaplacení 189 083,50 Kč s příslušenstvím, žalovaná dne 15.5.2020 zaplatila částku 149 923 Kč. Zdůraznila, že před prvním jednáním vzala žalobu zpět o částku 149 923 Kč a v rámci dobré vůle, v naději na hladký průběh řízení vzala žalobu zpět i o částku 39 160 Kč. Konstatovala, že předmětem řízení zůstaly pouze úroky z prodlení z částky 149 923,50 Kč za období od 21.3.2016 do 15.5.2020 Okresní soud úroky z prodlení téměř celé zamítl, přiznal je pouze za období od 25.4 do 15.5.2020, avšak při výpočtu nákladů řízení uvedl zcela nesmyslné sumy, které nevycházejí z reality. Poukazovala na to, že částečné zpětvzetí učinila 12.8.2020, avšak první jednání ve věci bylo nařízeno na 15.3.2021 Okresní soud však částku 39 160 Kč, jež byla vzata zpět, posuzuje i nadále jako částku žalovanou a dokonce ji rozdělil na jistinu a úroky z této části (15 703,35 Kč) a uzavřel, že v souhrnu těchto částek (54 803,35 Kč) byla žalobkyně neúspěšná. Vytýkala okresnímu soudu, že považoval tuto částku jako žalovanou, když byla vzata zpět. Nesouhlasila se zpoplatněním úroků z prodlení, které se nezpoplatňují. Uvedla, že úroky z prodlení se zpoplatňují pouze tehdy, pokud jsou žalovány a vyčísleny v žalobě rovnou (samostatně), žalobkyně je však v žalobě žádala jako příslušenství. Namítala, že nebyl důvod úroky z prodlení sčítat spolu s jistinou a počítat z toho úspěch ve věci samé. Dovozovala, že postup okresního soudu odporuje ustálené soudní praxi. Namítala, že je vyloučeno, aby soud z úroků, které zbyly k zaplacení, udělal další žalobu a zpoplatnil je. Musel by připustit změnu žaloby a to se nestalo. Namítala, že okresní soud nesmyslně vyčíslil v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení částku 54 863 Kč (tj. neexistujících 39 160 Kč a 15 703,35 Kč), ačkoli v této části vzala žalobu zpět i s příslušenstvím. Pokud co do částky 39 160 Kč vzala žalobu zpět, je logické, že ji vzala zpět i s příslušenstvím. V důsledku uvedeného pak vychází nesmyslná a závratná částka 254 792,83 Kč, kterou nepožadovala. Poukazovala na to, že okresní soud spočetl úrok z prodlení z částky opožděně vrácené žalovanou na 50 006 Kč a vyšla mu zcela nesmyslná suma, v níž údajně nebyla úspěšná. Tyto vymyšlené sumy pak okresní soud poměřoval a na nákladech řízení jí přiznal pouze 20 %. Zdůraznila, že přitom požadovala pouze 149 923 Kč a tuto sumu jí žalovaná dne 15.5.2020 zaplatila. Dovozovala, že tedy byla úspěšná v rozsahu 100 %. Namítala, že uvedenými manipulacemi se JUDr. Šorfová snaží získat výhodu pro žalovanou. Dodala, že je absurdní, že usnesením z 10.9.2020 sám okresní soud připustil změnu žaloby a řízení v částce 189 083,50 Kč zastavil, a přesto s touto částkou počítá dále. V dalším se vrátila ke skutečnostem ve věci sp.zn. [spisová značka], zejména rozebírala v té věci vydané předběžné opatření. K věci samé (požadavku na zaplacení úroků z prodlení) nesouhlasila s aplikací ust. § 1958 o.z. a připomněla též ustanovení ze zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, a to ust. § 563 a § 564. Poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.3.2018 sp.zn. 28 Cdo 987/2017 s tím, že rozsudky, které určily placení nákladů žalované, byly zrušeny od samého počátku. Namítala, že žalovaná tedy moc dobře věděla, že tím momentem peníze, které jí žalobkyně byla povinna zaplatit, obdržela neoprávněně, a měla je sama iniciativně vrátit. Dodala, že žalovaná měla její peníze v držení, mohla s nimi podnikat, půjčovat je za úplatu a měla z toho zisk, eventuálně úroky, mohla peníze zhodnotit. Dovozovala, že je v rozporu s dobrými mravy, že jí za více jak 5 let byly přiznány úroky jen za dobu 20 dnů. Zdůraznila, že i proto má nárok na náklady ve stoprocentní výši. Nesouhlasila se závěry okresního soudu ohledně náhrady nákladů řízení. Jednak nesouhlasila s tím, že by byla úspěšná pouze v rozsahu 60 % a tudíž měla nárok na náhradu vynaložených nákladů v rozsahu 20 %. Nesouhlasila ani s výší soudního poplatku 4 092 Kč, který okresní soud započítal do účelně vynaložených nákladů řízení na straně žalobkyně. Uvedla, že žádný takový soudní poplatek neplatila a ani k tomu soudem nebyla vyzvána. Dodala, že na soudním poplatku zaplatila 9 455 Kč na výzvu soudu z 31.7.2020. Poté, co jí žalovaná zaplatila žalovanou částku a tím ji donutila vzít žalobu zpět, jí měla být částka 9 455 Kč zaplacená na soudním poplatku vrácena. Místo toho byla krácena o 20 %. Žádala, aby jí byla přiznána plná výše nákladů, tj. 70 318 Kč dle jejího propočtu. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že v částce 39 160 Kč s příslušenstvím byla neúspěšná. Namítala, že tato částka nebyla zamítnuta. Dodala, že ani nemohla být zamítnuta, neboť ji před prvním jednáním ve věci vzala zpět, z čehož dovozovala, že nebyla předmětem žaloby. Dodala, že věc se měla udělat jednoduše, bez jednání mělo být rozhodnuto o úrocích z prodlení a nákladech. Zdůraznila, že žalovaná požadovanou jistinu zaplatila, tzn. žalovanou částku uznala. Požadovala, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že jí vůči žalované bude přiznáno 50 126,86 Kč (tj. úrok z prodlení 8,05 % z částky 149 923,50 Kč za dobu od 21.3.2016 do 14.5.2020) a náklady řízení 70 318 Kč.

5. Žalovaná svým odvoláním brojila výlučně proti výroku pod bodem IV/. Připomněla, že se dovolávala použití ust. § 150 o.s.ř., okresní soud však okolnosti hodné zvláštního zřetele neshledal, s čímž není srozuměna a považuje výrok za nespravedlivý. Namítala, že tak byl porušen § 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a čl.VI.odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Vytýkala okresnímu soudu, že neposoudil komplexně významné okolnosti, které vedly k uplatnění nároku, nehodnotil v rozporu s judikaturou chování účastníků nejen v průběhu řízení, ale i před jeho zahájením. Poukazovala na předloženou korespondenci mezi právními zástupci účastníků, z níž má být zřejmé, že placení nebylo apriori odmítnuto, ale její právní zástupkyně žádala o posečkání a objasnění některých skutečností. Například bylo třeba vyjasnit vlastnictví účtu, právní zástupkyně se domnívala, že řada exekucí, které jsou na žalobkyni stále vedeny, ji neopravňují nakládat s prostředky mimo běžné hospodaření a bylo třeba plnit exekutorovi. Uvedla, že právní zástupce žalobkyně sdělil její advokátce, že exekuce jsou vyrovnány, nato byla částka zaslána na účet žalobkyně, aniž by žalovaná o podání žaloby věděla. Dodala, že se ukazuje, že exekuce jsou stále na listech vlastnictví nemovitostí žalobkyně v Praze i v Jičíně vedeny, takže plnění mělo připadnout do majetkové podstaty exekucí. Dovozovala, že z tohoto hlediska je třeba posoudit i účelnost vynaložení nákladů, když její právní zástupkyně jednala s protistranou o zaplacení, žádala o posečkání a vyjasnění uvedených okolností, přičemž žaloba byla okamžitě podána. Uvedla, že souběžně vedený spor mezi účastnicemi sp.zn. [spisová značka] a návrh na předběžné opatření, který byl vzat zpět, nedokládá úmysl žalované neplnit. Naopak, měla právě obavu, aby žaloba nebyla podána a náklady nevznikly, čemuž i přes výhrady ohledně exekucí chtěla zabránit vrácením nákladů. To, že náklady poukázala, ještě neznamená, že oprávněnost požadavku uznala. Připomněla, že žádala, aby okresní soud přihlédl ke skutečnosti, že náklady řízení ve věci [spisová značka] byly žalobkyní zaplaceny až v exekučním řízení, aniž by žalovaná měla nárok na úrok z prodlení. Navrhla, aby krajský soud změnil výrok IV. napadeného rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu na náhradu nákladů řízení.

6. Odvolací soud nařídil odvolací jednání ve věci na pondělí [datum] v [údaj o čase] hodin. Předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno dne 1.11.2022. Tedy předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno řádně a včas v souladu s ust. § 50 odst. 1 a § 115 odst. 2 zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žádostí, která byla odvolacímu soudu doručena v pátek 18.11.2022, žalobkyně požádala o odročení odvolacího jednání z důvodu nemoci. Uvedla, že je v pracovní neschopnosti a kvůli komplikacím se zdravotním stavem se nemůže jednání účastnit. Zároveň nesouhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žádost doložila lékařskou zprávou datovanou dnem 1.11.2022, která podle uvození slouží jako lékařská zpráva do zaměstnání – pracovní neschopnost. Jako výstavce je uvedeno„ MUDr. [jméno] [příjmení] vz., Ordinace MUDr. [jméno] [příjmení]“, zpráva není lékařkou vlastnoručně podepsána ani není připojeno razítko, vůbec není zřejmá adresa zdravotnického zařízení (ordinace lékaře). Ve zprávě je uvedeno, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá pracovní neschopnosti od 1.11.2022 s doporučením domácího klidového režimu minimálně 7 dnů do další kontroly. V prvé řadě má odvolací soud pochybnosti o autentičnosti této zprávy vzhledem k tomu, že není opatřena podpisem lékařky či jejím razítkem. I kdyby odvolací soud připustil pravost žalobkyní předkládané lékařské zprávy, uzavřel, že žádost žalobkyně o odročení jednání není důvodná ani včasná. Lékařská zpráva vypovídá o tom, že žalobkyně byla práce neschopna od 1.11.2022 a měla mít klidový režim po dobu minimálně sedmi dnů do další kontroly. Jestliže žalobkyně odesílala žádost o odročení jednání 18.11.2022, musela již mít absolvovánu lékařskou kontrolu, a tedy měla doložit aktuální lékařskou zprávu o aktuálním zdravotním stavu. Pokud žalobkyně jinou lékařskou zprávu neměla k dispozici, pak s ohledem na datum vystavení předložené lékařské zprávy je třeba žádost žalobkyně hodnotit jako pozdě uplatněnou. Vzhledem k uvedenému odvolací soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

7. O námitce podjatosti uplatněné žalobkyní proti soudcům Krajského soudu v Hradci Králové bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 21.2.2022 čj. [anonymizováno] [číslo], námitka nebyla shledána důvodnou.

8. Odvolací soud z podnětu odvolání žalobkyně a žalované přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně, a to jen ve vztahu k výroku pod bodem IV/ o náhradě nákladů řízení, a odvolání žalované není důvodné.

9. V prvé řadě se odvolací soud musel zabývat žalobkyní namítanou podjatostí rozhodující soudkyně Okresního soudu v Jičíně JUDr. Drahomíry Šorfové, jíž byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí podle rozvrhu práce okresního soudu platného pro rok 2020. Pokud by uvedená námitka byla důvodná, tzn. pokud by ve věci rozhodoval vyloučený soudce, znamenalo by to vadu řízení, v důsledku které by rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu musel být bez dalšího zrušen dle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Krajský soud již žalobkyní vznesenou námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Drahomíře Šorfové v této věci řešil v usnesení ze dne 29.4.2022 čj. [číslo jednací] a podjatost jmenované soudkyně neshledal. Na závěrech uvedených v tomto usnesení nemá důvod cokoli měnit.

10. Ve věci samé okresní soud na základě účastníky navržených důkazů učinil správná skutková zjištění, z nichž dovodil správné skutkové závěry, a také jeho závěry právní jsou správné.

11. Žalobkyně se žalobou vůči žalobkyni domáhala zaplacení 149 923,50 Kč jako vrácení částky, kterou žalované zaplatila na náhradu nákladů řízení podle rozsudků okresního a krajského soudu, které byly posléze zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu. Dále se domáhala náhrady škody ve výši 39 160 Kč, která jí vznikla v souvislosti s exekučním vymáháním částky 149 923,50 Kč. Poté, co žalovaná po podání žaloby v této věci žalobkyni částku bezdůvodného obohacení 149 923,50 Kč zaplatila, vzala žalobkyně žalobu zpět co do jistiny 189 083,50 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 39 160 Kč. Trvala na žalobě v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 189 083,50 Kč. Po učiněném zpětvzetí se nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 189 083,50 Kč stal samostatným předmětem řízení. Žalobkyně takto požadovaný úrok kapitalizovala částkou 55 006 Kč.

12. Pro účely učinění závěrů o oprávněnosti nároku žalobkyně na úrok z prodlení si okresní soud správně vyřešil, jaká je povaha nároku, jenž žalobkyně žalobou uplatnil. Na základě toho pak teprve mohl učinit závěry o tom, kdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním dluhu. Okresní soud správně uzavřel, že žalobkyně se vůči žalované domáhala nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z. Důvod, pro který totiž žalobkyně žalované plnila částku 149 923,50 Kč (rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 5.12.2014 čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.9.2015 čj. [číslo jednací] ukládající žalobkyni nahradit žalované náklady řízení v uvedené výši), odpadl (citované rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6.3.2018 čj. [číslo jednací]). Žalovaná tudíž v uvedené výši získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně a byla povinna jí tento prospěch vydat.

13. Okresní soud také učinil správný závěr, že v případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení, není stanovena doba plnění. Proto v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o.z. může splatnost dluhu vyvolat věřitel; může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté splnit bez zbytečného odkladu. V souladu s citovaným ustanovením pak okresní soud správně zjišťoval, kdy žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení částky 149 923,50 Kč a kdy žalované byla doručena výzva k zaplacení uvedené částky. Skutková zjištění a skutkové závěry okresního soudu k těmto otázkám jsou zcela správné, v tomto ohledu odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodu 11. Okresní soud poté zjišťoval kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 149 923,50 Kč za dobu prodlení od 25.4.2020 do 14.5.2020, když 15.5.2020 ze strany žalované došlo k úhradě dluhu. Správně v souladu s ust. § 2 vl.nař. 351/2013 Sb., stanovil odpovídající výši úroku z prodlení podle okamžiku prodlení, tj. 10 % a vypočetl vzniklý úrok z prodlení na částku 819,25 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 54 186,75 Kč, žalobu správně jako nedůvodnou zamítl. Jelikož okresní soud opomněl rozhodnout o části předmětu řízení je zamítavý výrok pojat do dvou rozhodnutí – do rozsudku ze dne 15.3.2021 (částka 49 186,75 Kč) a do rozsudku doplňujícího ze dne 12.7.2022 (5 000 Kč).

14. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek okresního soudu vyjma nenapadených výroků pod body I/ a II/ ve výroku pod bodem III/ jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

15. Ve výroku pod bodem IV/ o náhradě nákladů řízení odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil, když neshledal zcela správné závěry okresního soudu o poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované ve věci. Okresní soud se při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci řídil judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Podle těchto rozhodnutí„ Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o. s. ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení. Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství. Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Opačný názor, že je třeba vycházet pouze z pohledávky samotné bez zohlednění příslušenství, postrádá pro účely posouzení úspěchu ve věci oporu v platném právu tak, jak je tomu ve speciálních případech určení výše soudního poplatku (§ 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), odměny advokáta (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) či posouzení přípustnosti dovolání (§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.)“.

16. V daném případě okresní soud, vycházeje ze shora citované judikatury, do předmětu řízení pro účely stanovení poměru úspěchu ve věci zahrnul též zákonný úrok z prodlení z částky 39 160 Kč za dobu od 21.3.2016 do zaplacení (pro účely rozhodnutí o nákladech řízení vyčíslil tento úrok částkou 15 703,35 Kč), když o zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu rozhodl napadeným rozsudkem. Poznamenal, že požadavek na úrok z prodlení z částky 39 160 Kč za dobu od 21.3.2016 do 15.5.2020 vzala žalobkyně zpět podáním z 23.8.2020 a požadavek na úrok z prodlení z částky 39 160 Kč za dobu od 16.5.2020 do zaplacení vzala žalobkyně zpět při jednání okresního soudu dne 15.3.2021 Odvolací soud se s uvedeným postupem okresního soudu neztotožňuje.

17. Podle obsahu spisu žalobkyně podáním ze dne 12.8.2020, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 23.8.2020, vzala žalobu výslovně zpět co do částky 149 923,50 Kč, co do částky 39 160 Kč a co do úroku z prodlení z částky 39 160 Kč za období od 21.3.2020 do 15.5.2020. Z dalšího obsahu uvedeného podání je však zřejmě, že posledně uvedené omezení (zpětvzetí nároku na úroku z prodlení z částky 39 160 Kč za období od 21.3.2020 do 15.5.2020) bylo zřejmě uvedeno pouze omylem. Z výslovného vymezení žalobkyně, co zůstává předmětem žaloby:„ úrok z prodlení z částky 149 923,50 Kč za období od 21.3.2016 do 15.5.2020“, je třeba dovodit, že podáním z 12.8.2020 vzala zpět i požadavek na úrok z prodlení z částky 39 160 Kč za dobu 16.5.2020 do zaplacení, při jednání okresního soudu dne 15.3.2021 pak žalobkyně prostřednictvím svého zástupce konstatovala, že z částky 39 160 Kč nepožaduje žádné úroky a zopakovala zpětvzetí v posledně uvedeném rozsahu. Odvolací soud zastává názor, že zpětvzetí posledně uvedeného nároku již bylo učiněno podáním z 12.8.2022. Nárok na úrok z prodlení z částky 39 160 Kč za dobu od 21.3.2016 do zaplacení byl předmětem řízení jen do okamžiku učiněného zpětvzetí ze dne 12.8.2020 došlého okresnímu soudu dne 23.8.2020 Okresnímu soudu nic nebránilo o tomto zpětvzetí rozhodnout usnesením ze dne 10.9.2020 čj. [číslo jednací], jímž rozhodl o zastavení řízení co do požadavku na zaplacení 189 083,50 Kč. Po učiněném zpětvzetí (dne 23.8.2020) již o nároku na zaplacení úroku z částky 39 160 Kč za dobu od 21.3.2016 do zaplacení vůbec nejednal. Není proto důvod zahrnovat uvedený nárok do výpočtu pro stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastnic ve věci, přestože formálně o zastavení řízení pro požadavek na zaplacení zákonného úroku z částky 39 160 Kč za dobu od 21.3.2016 do zaplacení rozhodl až napadeným rozsudkem z 15.3.2021.

18. Pro rozhodnutí o poměru úspěchu a neúspěchu ve věci pak bylo třeba zohlednit to, že žalobkyně nejprve uplatnila nárok na zaplacení částky 189 083,50 Kč s příslušenstvím a po částečné úhradě a zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu požadovala zaplacení částky 55 006 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z částky 149 923,50 Kč za dobu od 21.3.2016 do 15.5.2020. Celkovým předmětem řízení je tedy částka 244 089,50 Kč. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je třeba kalkulovat s celým žalobním požadavkem, jak byl učiněn na počátku. Částečné zpětvzetí žaloby a v důsledku tohoto zastavení řízení co do vymezené části se projeví pro posouzení úspěchu a neúspěchu v závěru o tom, který z účastníků zastavení řízení zavinil. V žádném případě nelze volit přístup, jehož se dožaduje žalobkyně, že by se po učiněném zpětvzetí k původně uplatněnému nároku vůbec nepřihlíželo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 149 923,50 Kč, to je částka, která jí byla po podání žaloby žalovanou zaplacena. Podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. zastavení řízení v tomto rozsahu zavinila žalovaná, neboť pro její chování po podání žaloby byla vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně, posuzováno z procesního hlediska. Dále byla žalobkyně úspěšná co do částky 819,25 Kč (v tomto rozsahu bylo jejímu žalobnímu požadavku vyhověno). Celkem tedy byla žalobkyně úspěšná co do částky 150 742,75 Kč, což je z celkového žalobou uplatněného nároku 61,75 %. Neúspěch žalobkyně (úspěch žalované) činí z celkového žalobou uplatněného nároku 38,25 %. Žalobkyně byla neúspěšná v požadavku na zaplacení částky 39 160 Kč, když v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, aniž by proto byl nějaký důvod vyvolaný žalovanou. Tedy zpětvzetím žaloby v uvedeném rozsahu zavinila zastavení řízení a za tuto část by byla povinna podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. hradit náklady žalobkyně. Dále byla neúspěšná v požadavku na zaplacení 54 186,75 Kč, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na uvedené v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, které účelně vynaložila před okresním soudem v rozsahu 23,5 % (tj. 61,75 % - 38,25 %).

19. Žalovaná se v řízení před okresním soudem a v odvolání ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení dovolávala aplikace ust. § 150 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem neshledal ve skutečnostech namítaných žalovanou důvody zvláštního zřetele hodné, jež by odůvodňovaly odepření náhrady nákladů řízení úspěšnější žalobkyni.

20. Jako skutečnost hodnou zvláštního zřetele nelze hodnotit chování účastníků před zahájením řízení, kdy podle námitek žalované, podle korespondence mezi právními zástupci účastníků placení nebylo apriori odmítnuto, ale právní zástupkyně žalované žádala o posečkání a objasnění některých skutečností. Například bylo třeba vyjasnit vlastnictví účtu, právní zástupkyně se domnívala, že řada exekucí, které jsou na žalobkyni stále vedeny, ji neopravňují nakládat s prostředky mimo běžné hospodaření a bylo třeba plnit exekutorovi. Nebylo úkolem žalované či její zástupkyně chránit majetek žalobkyně pro případné věřitele v exekučních řízeních, které snad měly vůči žalobkyni probíhat. Tato námitka jako skutečnost hodná zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnější žalobkyni tedy vůbec nemůže obstát. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok vyplývající ze zákona – žalovaná se na její úkor obohatila, tudíž žalobkyně důvodně majetkový prospěch vzniklý žalované požadovala vrátit. Bez významu je také poukaz na to, že žalobkyně zaplatila náklady řízení přiznané žalované ve věci sp.zn. [spisová značka] až v exekučním řízení. Není podstatné, kdy žalobkyně náklady řízení dle rozsudky uložené povinnosti nahradila, podstatné je, že žalovaná po zrušení rozsudků, které byly podkladem pro povinnost plnění žalobkyně, žalobkyni tyto prostředky nevrátila. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nemá vliv ani skutečnost, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.4.2022 čj. [číslo jednací] byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 7.9.2021 čj. [číslo jednací] (tj. v původní věci vedené mezi žalobkyní a žalovanou, z níž vznikl i projednávaný spor) a žalobkyně je podle těchto rozsudků nově povinna nahradit žalované náklady řízení před okresním a krajským soudem v celkové částce 259 553,50 Kč. Aktuální neúspěch žalobkyně ve věci sp.zn. [spisová značka] Okresního soudu v Jičíně a povinnost k úhradě nákladů řízení nic nemění na právní kvalifikaci žalobkyní původně uplatněného nároku a jeho oprávněnosti.

21. Okresní soud správně zjistil jednotlivé žalobkyní účelně vynaložené náklady v řízení před okresním soudem. Ovšem odměnu za úkony právní služby vykonané advokátem žalobkyně v době po učinění zpětvzetí, tj. v době, kdy předmětem řízení již byly kapitalizované úroky z prodlení v částce 55 006 Kč, určil nesprávně z tarifní hodnoty 50 006 Kč, ačkoli bylo na místě vycházet z tarifní hodnoty 55 006 Kč. Jedná se o náklady v celkové částce 56 315,60 Kč, přičemž jde o soudní poplatek zaplacený ze žaloby v částce 4 092 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně v částce 52 223,60 Kč.

22. Pokud jde o žalobkyní zaplacený soudní poplatek, je třeba připomenout, že žalobkyně při podání žaloby, jíž požadovala zaplacení částky 189 083,50 Kč, zaplatila soudní poplatek ve výši 9 455 Kč (poplatek byl žalobkyní zaplacen dne 17.8.2020). Po částečném zpětvzetí žaloby, jež bylo uskutečněno před prvním jednáním ve věci, okresní soud v usnesení ze dne 10.9.2020 čj. [číslo jednací] rozhodl o vrácení části soudního poplatku zaplaceného ze žaloby, a to v částce 5 363 Kč. Jelikož po zpětvzetí žaloby co do jistiny, žalobkyně samostatným předmětem řízení učinila kapitalizovaný úrok z prodlení, bylo její povinností zaplatit soudní poplatek z tohoto žalobního požadavku. Jak vyplývá z ust. § 6 odst. 1 věta druhá zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Samostatným předmětem řízení se příslušenství stalo po zpětvzetí žaloby co do částky 189 083,50 Kč Okresní soud tedy určil soudní poplatek z částky 55 006 Kč, který činí 2 751 Kč a v tomto rozsahu jej žalobkyni nevracel, neboť by jej žalobkyně stejně znovu musela zaplatit. Ze zbývající částky 6 704 Kč odečetl 20 %, neboť v souladu s ust. § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, mohl vrátit nikoli celý zaplacený poplatek, ale pouze zaplacený poplatek snížený o 20 %. [příjmení] soudního poplatku ze žalobního žádání o zaplacení 55 006 Kč, tj. částka 2 751 Kč, a částka odpovídající 20 %, která se po zpětvzetí žaloby nevrací, tj. částka 1 341 Kč, představuje žalobkyní účelně vynaložený náklad v řízení před okresním soudem (4 092 Kč).

23. Žalobkyní účelně vynaložené náklady právního zastoupení v řízení před okresním soudem jsou odměna za čtyři úkony první služby (předžalobní výzvy z 20.4.2020, převzetí zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) po 8 700 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 189 083,50 Kč), odměna za další čtyři úkony právní služby (porada uskutečněná dne 10.10.2020, vyjádření k odporu, účast u jednání dne 15.3.2021, jež přesáhlo dvě započaté hodiny) po 3 340 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 55 006 Kč) podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 a/, c/ d/ a g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Dále tyto náklady tvoří paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému úkonu právní služby (jedná se o 8 úkonů právní služby) po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrada za ztrátu času v rozsahu šesti započatých půlhodin strávených cestou advokáta ze sídla advokáta do sídla okresního soudu a zpět po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 AT a jízdné v částce 1 063,60 Kč.

24. Žalobkyně má vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení před okresním soudem v rozsahu 23,5 %, jedná se tedy o částku 13 234 Kč Lhůta k zaplacení těchto nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud již neukládal povinnost úhrady k rukám zástupce žalobkyně, neboť ke dni rozhodnutí odvolacího soudu došlo k ukončení zastupování žalobkyně advokátem.

25. V odvolacím řízení byla žalobkyně ve věci samé neúspěšná, je proto povinna v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. nahradit žalované náklady, které žalovaná účelně vynaložila v odvolacím řízení. Jedná se o náklady právního zastoupení v celkové částce 4 000 Kč Tyto náklady tvoří odměna advokátky za jeden úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) v částce 3 300 Kč (při tarifní hodnotě 54 186,75 Kč) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g/ AT, paušální náhrada hotových výdajů přináležející k tomuto úkonu v částce 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a náhrada za ztrátu času v rozsahu čtyř započatých půlhodin po 100 Kč strávených cestou ze sídla advokátky žalované do sídla odvolacího soudu a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a/ a 3 AT Odvolací soud dodává, že žalované vznikly náklady ve větším rozsahu (odměna za úkon právní služby – sepis odvolání proti výroku IV/ rozsudku a k tomu přináležející paušální náhrada), žalovaná se však práva na náhradu těchto nákladů vzdala. Lhůta pro zaplacení nákladů byla rovněž stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.