21 Co 193/2022- 101

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudců Mgr. Lucie Markové a Mgr. Zdeňka Váni [anonymizováno] věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] a omluvu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobkyni zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobkyni [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova], jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podala podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů.“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] (výrok II.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení [anonymizováno] výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované odškodnění nemajetkové újmy [anonymizováno] výši [částka] a poskytnutí omluvy [anonymizováno] shora uvedeném znění jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované, která plošně zveřejňovala v [anonymizována tři slova] o majetku žalobkyně, která podávala jako veřejný funkcionář (starostka obce Stříbro) na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Žalobkyně nesouhlasila s tímto plošným zveřejňováním jejích [anonymizována dvě slova] podle zákona o střetu zájmů, neboť tímto docházelo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Protiústavnost potvrdil Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž příslušné ustanovení - § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů k datu [datum] zrušil. Žalobkyně zastávala funkci starostky obce Stříbro, takže byla dána jednoznačná možnost identifikace její osoby. V důsledku publikace citlivých [anonymizováno] informací se stala terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek.

3. Žalovaná namítala, že zveřejňováním [anonymizováno] nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, neboť příslušná právní úprava byla zrušena až k datu [datum]. Na podporu své argumentace odkázala na stanovisko [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo] a závěry, které vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] o tom, že legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup.

4. Soud prvního stupně [anonymizováno] věci rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

5. Po stránce skutkové vyšel ze zjištění, že došlo k předběžnému uplatnění nároků žalobkyně u žalované, která k nim zaujala zamítavé stanovisko. Žalobkyně byla v rozhodném období starostkou obce Stříbro a jako veřejná funkcionářka podávala příslušná [anonymizováno] podle zákona [číslo] S., o střetu zájmu (dále jen„ zákon o střetu zájmů“). Žalovaná tato [anonymizováno] zveřejňovala v [anonymizována tři slova] podle zákona o střetu zájmů i v době, kdy již byl publikován nález [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne [datum], vyhlášený dne [datum], který odložil zrušující účinky nálezu až po [datum].

6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále je„ OdpŠk“, protože žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena postupem Ministerstva spravedlnosti při vedení [anonymizována tři slova] podle zákona o střetu zájmů, tedy výkonem veřejné moci. Aplikace obecné občanskoprávní úpravy odpovědnosti (ochrany osobnosti) není podle soudu prvního stupně v daném případě na místě. Jeho závěr o podřazení žalobou uplatněného nároku podle OdpŠk je podpořen zejména nálezem [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20.

7. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 OdpŠk dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť absentuje odpovědnostní titul – nesprávný úřední postup žalované [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když žalobkyně se domáhá zadostiučinění za dlouhodobé, systematické a plošné zveřejňování jejích [anonymizováno] z důvodu jejího působení jako veřejné funkcionářky, čímž bylo narušeno její soukromí, avšak žalovaná postupovala podle platného a účinného právního předpisu.

8. Dále soud prvního stupně dovodil, že pokud jde o období předcházející vyhlášení nálezu [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, pak žalovaná jako subjekt spravující [anonymizována tři slova] podle zákona o střetu zájmů, vystupovala v pozici orgánu moci výkonné, a v době do [datum] postupovala podle platných a účinných právních předpisů, konkrétně podle § 14b odst. 1 a), b) a c) zákona o střetu zájmů. V tomto období ještě nebylo Ústavním soudem deklarováno, že tato zákonná úprava je protiústavní, přičemž po žalované jako orgánu moci výkonné, je nutno požadovat právě to, aby postupovala v souladu s platnými a účinnými předpisy, když nemá žádné zákonné zmocnění k tomu, aby v případě, že by dospěla k závěru o protiústavnosti konkrétní zákonné úpravy, podle této ze své vůle sama nepostupovala. 9. [anonymizováno] vztahu k následujícímu období od [datum] do [datum], kdy žalovaná již měla informaci o tom, že část zákon o střetu zájmů není v souladu s ústavním pořádkem, soud prvního stupně uvedl, že Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] odložil jeho vykonatelnost podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu až do [datum]. Tímto dnem tak byla protiústavní část zákona o střetu zájmů zrušena. Soud prvního stupně proto ani v následujícím období neshledal, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když podle § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Tento závěr podpořilo také stanovisko [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], [anonymizováno] kterém Ústavní soud dovodil, že po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a orgány veřejné správy jsou povinny takovou úpravu aplikovat.

10. Postup žalované byl shledán jako správný i z hlediska účelu, k jehož dosažení její postup směřoval. Žalovaná totiž zveřejňováním [anonymizováno] (byť plošným způsobem) umožňovala kontrolu žalobkyně jako veřejné funkcionářky ze strany veřejnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl, že podání [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů má především umožnit kontrolu veřejnosti. Z tohoto důvodu Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu Pl. ÚS 38/17, neboť jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem Ústavní soud dospěl dále k závěru, že sice dochází k porušení práva na ochranu informací, nicméně je zde i další zásadní zájem spočívající v zachování možnosti kontroly činnosti veřejných funkcionářů, a to právě prostřednictvím podávaných [anonymizováno]. Soud prvního stupně přitom zdůraznil, že je to právě a pouze Ústavní soud, který je oprávněn posuzovat soulad zákonů s ústavními předpisy. Ten při vyhodnocení kolize těchto dvou zájmů dospěl k závěru, že [anonymizováno] ochranu [anonymizováno] garantovaných práv je dostačující, pokud dojde ke zrušení předmětného ustanovení až k [datum]. Nelze proto nesprávný úřední postup na straně žalované spatřovat v tom, že nešla při svém jednání nad rámec závěrů [název soudu] a střet těchto dvou zájmů nevyhodnotila jinak, než Ústavní soud. Soud prvního stupně žalobu zamítl také [anonymizováno] absenci tvrzené nemajetkové újmy. Žalobkyně totiž žádný konkrétní nepříznivý dopad vzniklý postupem žalované netvrdila. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně náhrady nákladů řízení, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že soud prvního stupně zavádějícím způsobem interpretoval různá rozhodnutí [název soudu] a Nejvyššího správního soudu a fakticky vyloučil ústavně zaručená práva, jejichž ochrany se žalobou dovolává. Poukázala na rámec právního [anonymizováno] daný právě [anonymizováno] a [anonymizováno] základních práv a svobod s tím, že tato základní práva a svobody jsou hodny nejvyšší ochrany a pomocí norem jednoduchého práva nemohou být oslabena či„ vypnuta“. Žalobkyně rekapitulovala okolnosti předcházející vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Zdůraznila, že novelou zákona o střetu zájmů č. 14/2017 Sb. došlo ke zcela zásadní změně právní úpravy, kdy stát zřídil [anonymizována tři slova] a začal v něm plošně zveřejňovat informace soukromé povahy, které povinné osoby musely do [anonymizováno] vkládat. Do té doby [anonymizováno] komunální prostor platila povinnost příslušné [anonymizováno] uložit u tajemníka úřadu a k nahlédnutí se poskytovala na základě individuálních žádostí. Sporná novela umožnila anonymní přístup do [anonymizována tři slova], což představovalo [anonymizováno] dotčené osoby významné bezpečnostní riziko. Zmíněná novela přinesla nevídaný odpor vůči takovému postupu [anonymizováno], zejména ze strany představitelů menších měst a obcí, kteří [anonymizováno] buď vůbec nepodávali, nebo je podávali neúplná či závadná. Dále zmínila další důsledky této novely jako odchod řady funkcionářů a pokles ochoty občanů ucházet se o veřejnou funkci. Citovala některé odstavce zmíněného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] a uzavřela, že setrvává na svém požadavku, aby stát s podanými oznámeními nakládal s respektem k jejímu právu na ochranu soukromí a osobních údajů, čemuž žalovaná nedostála. Skutečnost, že na webovém portálu žalované byly [anonymizováno] značném rozsahu po dobu několika let zveřejněny citlivé údaje žalobkyně, považovala za zcela nepřípustnou. Tyto údaje si mohl kdokoli prohlížet, stahovat, informace volně pluly internetem. Tuto praxi ukončil až zásah Úřadu na ochranu osobních údajů. Žalovaná tedy citlivé informace nejen zveřejňovala, ale ani je nezabezpečila. Žalobkyně dovodila, že pokud by ze zveřejňování údajů neměla plynout žádná újma, patrně by Ústavní soud předmětnou zákonnou úpravu nezrušil. Setrvala na stanovisku, že pokud ústavně zaručené právo na ochranu soukromí bylo státem porušeno, měl by za to stát nést odpovědnost. Žalobkyně se podivovala nad tím, proč žalovaná neučinila opatření k umožnění přístupu k podaným oznámením jen na základě individuálních žádostí dříve než až [datum], a to bez zbytečného prodlení poté, co byl nález [název soudu] vydán. Měla za nesprávnou argumentaci žalované, že ji k postupu plošného a přímého zveřejňování údajů zavazoval zákon, který byl vydán státem. Pokud stát zrušeným ustanovením zákona porušoval právo na ochranu soukromí v podobě informačního sebeurčení, které je zaručeno ústavním pořádkem, měl by za takový svůj postup odpovídat. Odložená účinnost nálezu byla stanovena [anonymizována tři slova], aby protiústavní úpravu nahradil [anonymizováno] lhůtě stanovené Ústavním soudem, nikoli [anonymizováno] úřady, aby nadále mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti nálezu. Derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Poznamenala, že [anonymizována dvě slova] lhůtu určenou Ústavním soudem nedodržel a žalovaná postupuje i v současnosti protiprávně, když do poloviny listopadu 2021 poskytovala citlivé údaje žalobce na základě zákona č. 106/1999 Sb. V současné době již žalovaná neposkytuje údaje vůbec. Její postup tak žalobkyně shledává jako dlouhodobě protiprávní a ledabylý, nerespektující práva a chráněné zájmy dotčených osob. Žalobkyně nesouhlasí s právním posouzením soudu prvního stupně, který na věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., žalobu podala jako žalobu na ochranu osobnosti podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, neboť zastává názor, že stát také může odpovídat za porušení osobnostních práv žalobkyně, kterých se dopustil. I pokud stát zasáhl do osobnostních práv žalobkyně přijatou legislativou, neměl by ani takový zásah zůstat neodčiněn. V tomto směru poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. V každém případě by stát měl přijmout odpovědnost za protiústavní plošné zveřejňování podaných [anonymizováno] a poskytnout náležité peněžité zadostiučinění.

12. Žalobkyně doplnila, že se dovolává nejen přímé aplikovatelnosti čl. 7 a 10 Listiny, ale také čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a závěrů Evropského soudu pro lidská práva na poli výkladu ochrany práva na informační sebeurčení, jež bylo zveřejňováním dotčených informací porušeno. Žalobkyně nebrojí proti samotnému poskytování předmětných údajů [anonymizováno], tuto povinnost respektuje jakožto legitimní [anonymizováno] vztahu ke kontrole veřejných funkcionářů. Na podporu svých argumentů poukázala na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 24/10, v němž tento vymezil institut práva na informační sebeurčení jako součást práva na soukromí, dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], v němž tento uznal zásadní charakter soukromých údajů poskytovaných podle zákona o střetu zájmů, dále na nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 1022/21. Citovala též z některých rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (věc [číslo] [anonymizováno] proti [země], [číslo] [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] proti [země], [číslo] L. B. proti Maďarsku a další). Dále připomněla, že odpovědnost [anonymizováno] za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je odpovědností objektivní, které se stát nemůže zprostit, není proto relevantní argument, že žalovaná nemohla o své vůli hodnotit, zda byl zákon či jeho část v souladu s ústavním pořádkem či nikoli. Nelze akceptovat konstrukci, že určitý úřední postup neoprávněně zasáhne do ústavně zaručených práv jiné osoby a zároveň takový postup bude soudem vyhodnocen jako správný.

13. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla, aby byl odvolacím soudem potvrzen a bylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podotkla, že z tvrzení žalobkyně plyne, že se domáhá omluvy a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena při výkonu veřejné moci. Soud prvního stupně tedy věc správně právně posoudil podle zákona č. 82/19999 Sb., neboť žalovaná [anonymizováno] vztahu k žalobkyni vystupovala při vedení [anonymizována tři slova] jako svrchovaný nositel veřejné moci. Souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že není dán odpovědnostní titul jako jedna z podmínek vzniku odpovědnosti žalované za škodu. Žalovaná je podle čl. 2 odst. 3 Ústavy vázána zákonem, dokud je platný a účinný. Ústava ani jiný právní předpis žalované nedovoluje posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavním pořádkem a [anonymizováno] případ, že dojde k závěru o jeho neústavnosti jej neaplikovat. Zdůraznila, že nález [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 byl vyhlášen dne [datum] a ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů zrušil s odloženou vykonatelností až uplynutím dne [datum]. Nález byl vyhlášen [anonymizováno] Sbírce zákonů dne [datum]. Žalovaná se nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, pokud před vyhlášením zmíněného nálezu [anonymizováno] Sbírce zákonů postupovala podle tehdy platného a účinného znění zákona o střetu zájmů s legitimním cílem kontroly veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti. V době odkladu vykonatelnosti derogačního nálezu se pak na napadenou právní úpravu hledí jako na ústavně souladnou a orgány veřejné správy jsou povinny ji aplikovat. Žalovaná se tedy ani po vyhlášení zmíněného nálezu [anonymizováno] Sbírce zákonů nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, pokud do [datum] [anonymizováno] nadále zveřejňovala v [anonymizována tři slova]. Judikatura zmíněná žalobkyní v odvolání není na danou věc přiléhavá. Žalobkyně ignoruje podstatnou skutečnost, a to že žalovaná vystupovala v pozici orgánu moci výkonné, a nikoli soudní. Žalovaná přistoupila k omezení dálkového přístupu do [anonymizována tři slova] k datu [datum], neboť veřejní funkcionáři [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů nepodávali, když podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] nemohli být za neplnění této povinnosti sankcionováni. Motivací žalované tedy bylo, aby [anonymizováno] byla ze strany veřejných funkcionářů řádně podávána. Články 7 a 10 Listiny nejsou přímo aplikovatelné a samy o sobě nárok žalobkyně na omluvu a finanční zadostiučinění nezakládají. Podle nálezu [anonymizováno] [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 36/08 legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a z legislativní činnosti nevzniká právo na náhradu škody. Odpovědnost za výkon legislativní činnosti je politická a případný zásah do práv jednotlivce v jejím důsledku (v případě vyslovení její protiústavnosti) nezakládá jednotlivci nárok na náhradu škody. V neposlední řadě je žalobkyně povinna tvrdit a prokazovat zásahy do své osobnostní sféry, což učinila pouze obecně.

14. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a podle § 214 odst. 3 o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a zrekapitulovaná v napadeném rozsudku jsou správná a zjištěný skutkový stav je spolehlivým podkladem i [anonymizováno] rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav ostatně mezi účastníky sporný nebyl. Na svá skutková zjištění soud prvního stupně aplikoval odpovídající právní úpravu a rozsudek podle § 157 odst. 2 o.s.ř. pečlivě a přesvědčivě odůvodnil. Odvolací soud se také v plném rozsahu ztotožňuje s právním posouzením věci, které soud prvního stupně učinil.

16. Odvolací soud souhlasí s právním posouzením žalovaného nároku soudem prvního stupně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neboť ten je [anonymizováno] vztahu k občanskému zákoníku právním předpisem speciálním (§ 26 OdpŠk).

17. Žalobkyně se proti žalované domáhala odškodnění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena postupem žalované, který spočíval [anonymizováno] zveřejňování [anonymizováno] o majetku žalobkyně v [anonymizována tři slova] podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, v tehdy platném a účinném znění, v době od účinnosti zákona č. 14/2017 Sb., který novelizoval zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, do [datum], kdy žalovaná anonymní přístup do [anonymizována tři slova] ukončila. Žalovaná tak [anonymizováno] vztahu k žalobkyni vystupovala jako státní orgán při výkonu veřejné moci. Je totiž ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů (§ 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky), správcem [anonymizována tři slova] a evidenčním orgánem [anonymizováno] podávání [anonymizováno] veřejných funkcionářů (§ 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 156/2006 Sb.). Judikatura je již ustálena v závěru, že za újmu, kterou způsobily státní orgány v rámci výkonu svých pravomocí, odpovídá stát podle OdpŠk. Předchozí praxe, kdy byla odpovědnost [anonymizováno] za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, byla překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněným [anonymizováno] Sbírce Nejvyššího soudu pod [číslo] podle něhož nároky spadající pod OdpŠk, ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti [anonymizováno] za škodu v OdpŠk je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

18. Jako nesprávnou odvolací soud shledal argumentaci žalobkyně, že články 7 a 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) jsou přímo aplikovatelné. V článku 36 odst. 3 a 4 Listiny se stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti upravuje zákon (OdpŠk). Přímý hmotněprávní nárok na odškodnění újmy Listina nezakládá (viz nález [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 3076/20). Nejvyšší soud se v žalobkyní zmíněném rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] vyjadřoval k tomu, jaká organizační složka [anonymizováno] je příslušná v dané věci za stát jednat, a dovodil, že je to Ministerstvo spravedlnosti právě proto, jakým způsobem (tamní) žalobce svůj nárok vymezil; tedy že v úvahu připadá odpovědnost [anonymizováno] za škodu podle OdpŠk. Žalobkyně tedy namítaný postup žalované sama považuje za nesprávný úřední postup v rámci výkonu veřejné moci. Postup žalované pak pramení z právní úpravy přijaté orgány moci zákonodárné (zákona o střetu zájmů).

19. Jinými slovy postup žalované byl shledán jako správný i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup žalované směřoval, když žalovaná zveřejňováním [anonymizováno] (byť plošným způsobem) umožňovala kontrolu žalobkyně jako veřejné funkcionářky ze strany veřejnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl, že podání [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů má především umožnit kontrolu veřejnosti. Proto také Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu Pl. ÚS 38/17, neboť jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem. Lze tak uzavřít, že postupovala-li žalovaná až do [datum] podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy, zasahovala tím sice do ústavně zaručených práv na soukromí a informační sebeurčení, avšak naplňovala tím i hlavní cíl zákona – možnost veřejné kontroly střetu zájmů. Odvolací soud dospěl k závěru, že postup žalované z tohoto důvodu obstojí i v testu přiměřenosti a nelze jej ani z tohoto pohledu shledat nesprávným. Je třeba zdůraznit, že míra intenzity tohoto zásahu je značně limitována (snižována) mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře k veřejné sféře za výkon své funkce, které odpovídá kontrola jeho [anonymizováno] poměrů veřejností. Lze tak od veřejného funkcionáře očekávat vyšší míru odolnosti při zásahu do jeho práv na soukromí plošným zveřejňováním citlivých údajů z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti.

20. Soud prvního stupně se tedy správně zabýval tím, zda jsou naplněny základní předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za tvrzenou újmu v intencích OdpŠk.

21. Ke vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu a nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik újmy a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, příp. nemajetkové újmy.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nebyl naplněn první předpoklad vzniku odpovědnosti [anonymizováno] za škodu, a to existence odpovědnostního titulu, neboť v postupu žalované nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to jak v době před vyhlášením nálezu [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak v období od [datum] do [datum].

25. Zákon [číslo] Sb., o střetu zájmů, byl s účinností od [datum] novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. mimo jiné tak, že do něj byl vtělen nový § 14b odst. 1, který stanovil, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

26. Zákonem [číslo] Sb. pak byl zákon o střetu zájmů s účinností od [datum] novelizován mimo jiné tak, že ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona stanovilo, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou [anonymizováno] výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou [anonymizováno] výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

27. Nález [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne [datum] ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, zrušil, a to s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum].

28. Ústavní soud uvedl, že:,,I. Zásah do soukromí je méně intenzivní v situaci, kdy veřejný funkcionář musí [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích pouze podat, na rozdíl od situace, kdy takové [anonymizováno] podává s vědomím, že se vzápětí jeho majetkové poměry stanou bez dalšího„ věcí veřejnou“, tedy se stanou součástí veřejně přístupného [anonymizováno] oznámení. [obec] širší okruh osob a bez omezení se může s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit, tím intenzivnější zásah do soukromí může tato osoba pociťovat. Shledal-li proto Ústavní soud napadená ustanovení zákona týkající se samotné úpravy podávání [anonymizováno] o majetku, příjmech a závazcích za ústavně konformní, neaproboval tím bez dalšího, že je ústavně konformní i režim zveřejňování (resp. zpřístupnění) takto získaných údajů. II. Má-li být cílem nahlížení do [anonymizováno] prevence či odhalení střetu zájmů, resp. zvýšení důvěry veřejnosti v činnost veřejné moci, nikoli pouhé uspokojení osobní zvědavosti, či dokonce zjišťování informací [anonymizováno] účely nezákonné či jinak nepřípustné, nelze považovat formální bariéru v podobě podání individuální žádosti za překážku, která by naplnění uvedeného účelu bránila. Poskytováním údajů z [anonymizováno] na žádost je zároveň dostatečně naplněna i preventivní funkce zpřístupňování údajů, tedy vědomost veřejných funkcionářů o možnosti kohokoli, kdo se identifikuje, zjistit údaje z [anonymizována dvě slova] a případný střet odhalit. III. Pokud se stát rozhodne zavést [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a namísto 6 500 evidenčních míst vytvoří jedno [anonymizováno], nemůže případné náklady či administrativu spojenou s rozsahem takto vzniklé agendy, tedy např. právě s poskytováním údajů na žádost, vyřešit tím, že většinu údajů plošně zveřejní, čímž se vyřizování žádostí vyhne. Měla by totiž důsledně platit zásada, že stát má ukládat jen takové povinnosti, jejichž dodržování je schopen též kontrolovat a vymáhat.“.

29. Odvolací soud má [anonymizováno] shodě se soudem prvního stupně za to, že pokud žalovaná v období do data vydání nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS I. [číslo], kterým byla protiústavnost shora uvedených zákonných ustanovení o střetu zájmu deklarována, postupovala podle pravidel předepsaných právní normou, nelze její postup považovat za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je nesprávným úředním postupem porušení pravidel předepsaných právními normami [anonymizováno] počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Judikatura je pak ustálena v názoru, že jako nesprávný úřední postup nemůže být posuzována normotvorná činnost, neboť proces vydání normativního právního aktu není úředním postupem příslušného státního orgánu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Stěžejní přitom je, že žalovaná v posuzovaném období postupovala podle platné a účinné právní úpravy, tj. v souladu s právem. Žalovaná jako orgán veřejné moci, spravující [anonymizována dvě slova], nemohla na rozdíl od orgánů moci soudní sama posuzovat, zda právní norma, podle které při zveřejňování [anonymizováno] postupovala, je v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti Ústavní soud, který podle čl. 87 odst. 1 Ústavy rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.

30. Stejné závěry se uplatní i [anonymizováno] období po [datum] do [datum], tedy období po vydání zmíněného Ústavního nálezu. Žalovaná totiž i poté postupovala v souladu se stále platným a účinným zněním § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů, neboť vykonatelnost derogačního nálezu byla Ústavním soudem odložena až uplynutím dne [datum]. Po dobu odložené vykonatelnosti derogačního nálezu [název soudu] je třeba na předmětnou právní úpravu hledět jako na ústavně souladnou a orgány veřejné moci jsou povinny takovou právní úpravu aplikovat. Státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby [anonymizováno] svém rozhodování – postupu uplatňovaly důsledky zrušovacích nálezů [název soudu] ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými, jak správně uvedl soud prvního stupně s poukazem na stanovisko [anonymizováno] [název soudu] sp. zn. Pl ÚS-st [číslo]. Lze tak uzavřít, že žalovaná se ani v tomto období nesprávného úředního postupu nedopustila.

31. Na tomto závěru nic nemění ani žalobkyní namítaná skutečnost, že žalovaná ode dne [datum] v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] fakticky omezila dálkový přístup do [anonymizována tři slova]. To, že fakticky žalovaná způsob zveřejňování omezila ještě před tímto datem, samo o sobě totiž nemůže založit závěr o tom, že dosavadní postup žalované byl nesprávným, když žalovaná k tomuto přistoupila z důvodu faktické nevymahatelnosti sankcí za přestupky, které jsou spojeny s nepodáním [anonymizováno] z důvodu obavy o ochranu soukromí, tedy vlastně v zájmu toho, aby nadále docházelo k zveřejňování [anonymizováno], neboť jinak by s ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu veřejní funkcionáři nemohli být sankcionováni za nepředložení [anonymizováno], tedy by tato fakticky nemuseli podávat. Za dané situace se v kontextu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] jeví tento postup žalované k [datum] rovněž jako správným.

32. Odvolací soud podotýká, že Ústavním soudem zrušené ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů [anonymizováno] znění shora uvedených novel upravovalo toliko rozsah údajů, do kterých lze nahlížet, přičemž samotné zpřístupnění [anonymizováno] veřejných funkcionářů prostřednictvím veřejné datové sítě, tj. možnost„ každého bezplatně nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě …. do [anonymizována dvě slova]“ (§ 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů) zrušeno nebylo, neboť ústavnost tohoto ustanovení nebyla napadena. Novelou účinnou od 30. 6. 2018 pak byl rozsah údajů, do kterých bylo možno nahlížet anonymně zúžen, jak ostatně uvádí sám Ústavní soud v derogačním nálezu (viz odst. 139). Nelze také přehlédnout argumentaci [název soudu] týkající se samotné povinnosti veřejných funkcionářů mj. uvedených v § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, tj. dlouhodobě neuvolněných funkcionářů obcí podávat [anonymizováno] o majetku, kterou tento shledává zcela legitimní a legitimním shledává i samotný princip možnosti přístupu veřejnosti k některým údajům z [anonymizována dvě slova]. 33. [ulice] právní úprava, předvídaná Ústavním soudem, je již přijata. S účinností od [datum] totiž byl zákonem č. 180/2022 Sb. zákon o střetu zájmů novelizován, a to § 2 odst. 1 písm. q), § 13 odst. 3, 4 a 8, § 14a odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. a) až d) zákona.

34. Zcela nerozhodným pak je tvrzení žalobkyně o okolnostech předcházejících zrušení namítaného ustanovení zákona o střetu zájmů.

35. Odvolací soud neshledal jako přiléhavou argumentaci žalobkyně opřenou o nálezy [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a sp. zn. I. ÚS 3599/15, neboť Ústavní soud se v nich vyslovuje k důsledkům derogačního nálezu [anonymizováno] obecné soudy, respektive k vyloučení aplikace zákona z důvodu jeho protiústavnosti obecnými soudy. Z žalobkyní označeného nálezu [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 24/10, v němž se Ústavní soud vyjádřil k právu na informační sebeurčení, jako aspektu práva na soukromí, rovněž [anonymizováno] projednávanou věc ničeho podstatného nevyplývá, neboť tento nález se týkal rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání podle zákona o elektronických komunikacích (nálezem bylo zrušeno ustanovení § 97 odst. 3 a 4 tohoto zákona).

36. Odvolací soud naopak shledal přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně o tom, že postup žalované v době po [datum] směřoval k zajištění účelu právní normy, kterým je kontrola veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti, když sám Ústavní soud neshledal zásah do práva na soukromí dotčených osob natolik závažným, pokud odložil vykonatelnost svého derogačního nálezu až uplynutím dne [datum]. Nadto neshledal jako neústavní samotnou povinnost veřejných funkcionářů [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů podávat.

37. Jelikož tedy není dán odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., nebylo možné žalobě vyhovět.

38. Nad rámec výše uvedeného pak je třeba přisvědčit soudu prvního stupně i v tom, že tvrzení žalobkyně o porušení jejích ústavně zaručených práv byla zcela obecná, nekonkrétní (kromě tvrzeného obtěžování komerčními nabídkami, které však bylo uvedeno bez tvrzení o příčinné souvislosti se zveřejněním [anonymizováno]) a nelze z nich dovodit, jakým konkrétním způsobem bylo zrušenou právní úpravou zasaženo do jejích osobnostních práv, jak se tento zásah projevil v její osobnostní sféře, aby bylo možno dovodit vznik nemajetkové újmy. Jinými slovy žalobkyně dostatečně ani netvrdila existenci dalších předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu (vznik škody, příčinnou souvislost).

39. Odvolací soud neshledal aplikovatelnými na danou věc ani žalobkyním zmíněné rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Označené případy se od projednávané věci skutkově značně liší, nehledě k tomu, že ani v jednom označeném případě nešlo o zpřístupnění údajů o veřejném činiteli veřejnosti. K aplikaci rozsudku ESLP ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] [anonymizováno] Markkinapörssi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] proti [země] se vyjadřoval již Ústavní soud [anonymizováno] svém derogačním nálezu v odst. 121. a uvedl, že závěry tohoto rozsudku v projednávané věci bez dalšího aplikovat nelze. Ani rozsudek ESLP ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] [anonymizováno] proti [země] neshledává odvolací soud jako aplikovatelný na daný případ. Jedná se o případ skutkově zcela odlišný, kdy se jednalo o zveřejnění nepravdivých údajů, poškozujících pověst stěžovatele. V projednávané věci nejde o to, že namítaná právní úprava, na jejímž základě žalovaná postupovala, byla nepřehledná či že by byla data o žalobkyni shromažďována a využívána k nelegitimním účelům či že by žalobkyně neměla možnost se domoci ochrany. V rozsudku ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] L. B. proti Maďarsku se ESLP zabýval případem, kdy byly uveřejněny osobní údaje stěžovatele na webových stránkách Národní daňové a celní správy z důvodu neplnění jeho daňových povinností a konstatoval, že nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy. V rozsudku ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] Benedit proti Slovinsku se ESLP zabýval tím, že právní úprava týkající se zjištění identity stěžovatele jakožto uživatele určité dynamické IP ze strany vnitrostátních orgánů, byla nejasná a neobsahovala dostatečné záruky proti svévoli. Opět se tedy jedná o věc značně skutkově odlišnou, s odlišným postavením zúčastněných osob oproti žalobkyni a stejně tak údajů, o které šlo. Obdobné závěry platí i [anonymizováno] rozsudek ESLP ze dne [datum] [anonymizováno] věci [číslo] M.L. a W.W proti Německu. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně byla jako starostka obce veřejným funkcionářem a vstupem do této veřejné funkce na sebe vzala vůči společnosti větší díl odpovědnosti a musela počítat s možností veřejné kontroly výkonu této funkce.

40. Odvolací soud rozhodl v souladu s dalšími rozhodnutími Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího vydaných v obdobných [anonymizováno] jiných žalobců vedených pod spisovými značkami např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další), když neshledal důvod se v tomto konkrétním případě od nich odchýlit.

41. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, který byl správně posouzen podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

42. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná, uložil jí odvolací soud zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení [anonymizováno] výši [částka] podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření k odvolání.

Poučení