21 Co 196/2019-377

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovaným: ; 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k odvolání všech účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. března 2019 č. j. 12 C 71/2017-191 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje a) s tím upřesněním ve výroku pod bodem III, že každému ze žalovaných 1 a 2 náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku parc. č. st. [číslo] ve výši ideální 3400/2980; b) s tím doplněním, že nedílnou součástí tohoto rozsudku jsou půdorysná schémata vyhotovená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 5 slov], arch. [číslo] stanovy [anonymizována tři slova] [adresa] [obec], v nichž ustanovení článku IX bod 16 písmeno e/ zní takto: opravě nebo údržbě společné části anebo stavební úpravě společné části Nemovité věci, která nevyžaduje změnu prohlášení, převyšují-li náklady částku 175 000 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl následovně. I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaných 1 a 2 k domu [adresa], rodinný dům, který je součástí pozemku p. č. st. [číslo], o výměře 195 m2, vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané na listě vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce]. II. Do vlastnictví žalobce se ze zrušeného podílového spoluvlastnictví přikazuje bytová jednotka [číslo] o rozloze 50 m2 nacházející se v 1. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo] ve výši 5000/59760, bytová jednotka [číslo] o rozloze 70,80 m2 nacházející se v 2. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo] ve výši 7080/59760, bytová jednotka [číslo] o rozloze 70,90 m2 nacházející se ve 3. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo] ve výši [číslo], a bytová jednotka [číslo] o rozloze 70,90 m2 nacházející se ve 4. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo] ve výši 7090/59760. III. Do podílového spoluvlastnictví 1. žalované a 2. žalovaného se přikazuje bytová jednotka [číslo] o rozloze 68 m2 nacházející se v 1. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo], každému ve výši ideální 3400/2988. IV. Do vlastnictví 1. žalované se ze zrušeného podílového spoluvlastnictví přikazuje bytová jednotka [číslo] o rozloze 71,10 m2 nacházející se v 2. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo] ve výši 7110/59760 a bytová jednotka [číslo] o rozloze 72,50 m2 nacházející se ve 4. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo] ve výši 7250/59760. V. Do vlastnictví 2. žalovaného se ze zrušeného podílového spoluvlastnictví přikazuje bytová jednotka [číslo] o rozloze 72,50 m2 nacházející se ve 3. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo] ve výši 7250/59760 a bytová jednotka [číslo] o rozloze 50,90 m2 nacházející se v 5. nadzemním podlaží stavby [adresa], rod. dům, která je součástí pozemku p. č. st. [číslo], v k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku p. č. st. [číslo] ve výši 5090/59760. VI. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 103 697 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. VII. Do vlastnictví žalobce se ze zrušeného podílového spoluvlastnictví přikazují finanční prostředky na společném účtu, vedeném u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] ve výši 342 070,75 Kč, dle stavu účtu ke dni 1. 1. 2019 s tím, že případné následné změny na tomto účtu budou mezi 1. žalovanou, 2. žalovaným a žalobcem rozděleny podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. VIII. Do vlastnictví 1. žalované se ze zrušeného podílového spoluvlastnictví přikazují finanční prostředky na společném účtu, vedeném u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 209 043,24 Kč, dle stavu účtu ke dni 1. 1. 2019 s tím, že případné následné změny na tomto účtu budou mezi 1. žalovanou, 2. žalovaným a žalobcem rozděleny podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. IX. Do vlastnictví 2. žalovaného se ze zrušeného podílového spoluvlastnictví přikazují finanční prostředky na společném účtu, vedeném u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 209 043,24 Kč, dle stavu účtu ke dni 1. 1. 2019 s tím, že případné následné změny na tomto účtu budou mezi 1. žalovanou, 2. žalovaným a žalobcem rozděleny podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. X. Žalobce je povinen zaplatit státu – Okresnímu soudu v Náchodě na náhradě nákladů řízení 860 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. XI. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně zaplatit státu – Okresnímu soudu v Náchodě na náhradě nákladů řízení 860 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. XII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se ve své žalobě domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitostí – domu [adresa], rodinný dům, který je součástí pozemku p. č. st. [číslo] o výměře 195 m2, vše v obci a [katastrální uzemí], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též jen„ dům“ nebo„ bytový dům“). Navrhl, aby bytový dům byl reálně rozdělen, neboť se v něm nachází celkem 9 bytových jednotek. Žalovaní vyjádřili se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví souhlas a souhlasili i s tím, aby spoluvlastnictví bylo zrušeno a vypořádáno tak, že vzniknou bytové jednotky. Mezi účastníky ovšem nepanovala shoda ohledně posouzení sklepních prostorů a půdy v tom smyslu, zda se má jednat o společné části domu nebo budou tyto prostory vyhrazeny výlučnému užívání jednotlivým vlastníkům bytových jednotek. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky bytového domu a žalobci náleží spoluvlastnický podíl v rozsahu ideálních 18/40, prvé žalované spoluvlastnický podíl ideálních 11/40 a druhému žalovanému spoluvlastnický podíl v rozsahu ideálních 11/40. Z půdorysu jednotlivých pater vzal soud za prokázané umístění jednotlivých bytů, společných částí domů, sklepu, chodbičky a půdy. Ze znaleckého posudku vzal za prokázané, že bytový dům nemůže být rozdělen podle současných spoluvlastnických podílů, ale lze jej rozdělit na bytové jednotky, kdy přesně nebudou dodrženy spoluvlastnické podíly, a musí dojít k vypořádání. Celková cena bytového domu činí 9 782 712 Kč. Z výpisu z bankovního účtu [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] vzal okresní soud za prokázané, že ke dni 31. 1. 2019 byla na uvedeném účtu částka 1 060 157,22 Kč. Vyšel poté z dohody účastníků ohledně vypořádání finančních prostředků na tomto společném účtu, podle které bude na účtu ponechána částka 300 000 Kč na rekonstrukci a zbývající částku si účastníci vypořádají podle výše svých podílů. Okresní soud pak věc po právní stránce posoudil především podle § 1143, § 1144, § 1160, § 1161 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a spoluvlastnictví účastníků k bytovému domu zrušil a vypořádal tak, že v domě vzniknou bytové jednotky. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, která ze vzniklých bytových jednotek má být kterému z účastníků jako bývalých spoluvlastníků přikázána a okresní soud se proto zabýval především posouzením a určením, které prostory v domě se stanou prostorami společnými a které součástí bytů. Předně ponechal část [anonymizováno] (viz půdorys) jako součást bytu [číslo] na straně druhé do tohoto bytu nezahrnul prostor půdy. Pokud jde o sporné společné části domu – půdu a sklepy, pak okresní soud vycházel z ustanovení § 1160 o. z. Dovodil, že sklepy, resp. sklepní kóje nebudou náležet k jednotlivým bytovým jednotkám, ale půjde o společné prostory bytového domu. V tom nebrání způsob užívání spočívající v tom, že je zřejmé, který byt konkrétně kterou sklepní kóji používá. Jinými slovy řečeno, okresní soud podlahovou plochu sklepů nepřipočítal k podlahové ploše jednotlivých bytových jednotek. Dále rozhodl, které jednotlivé nově vzniklé bytové jednotky připadnou tomu kterému účastníkovi (viz výrok II, III, IV, V rozsudku) a současně vypočetl podíly na společných částech domu, vycházeje z celkové podlahové plochy domu 59760 m2 a podíly určil s ohledem na podlahovou plochu jednotlivých bytů (§ 1166 o. z.). Vypořádací podíl náležející žalobci učil tak, že žalobci původně náležel spoluvlastnický podíl v rozsahu ideálních 18/40, tj. 45 %. Po novém uspořádání bude žalobci náležet 43,94 % a jeho podíl se tak snížil o 1,06 %. S přihlédnutím k celkové ceně nemovitosti ve výši 9 782 712 Kč představuje 1,06 % částku 103 697 Kč. Tuto částku žalovaným uložil žalobci zaplatit na vypořádání (výrok VI). O vypořádání finančních prostředků na společném účtu okresní soud rozhodl vycházeje z dohody účastníků tak, aby částka ve výši 300 000 Kč byla převedena do nového fondu oprav a zbývající částka byla rozdělena mezi spoluvlastníky v poměru jejich spoluvlastnických podílů (výrok VII, VIII, IX). O nákladech řízení státu okresní soud rozhodl podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel z toho, že žádný z účastníků nebyl ve věci zcela úspěšný se svým návrhem na způsob vypořádání.

3. Proti tomuto rozsudku podali všichni účastníci včas odvolání.

4. Žalobce okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně nezahrnul půdní prostor do bytové jednotky [číslo] ačkoliv tento prostor je přístupný výhradně z této bytové jednotky. Zahrnutí tohoto prostoru do bytové jednotky [číslo] by pak znamenalo i změnu v určení vypořádacího podílu, který by měl obdržet žalobce, a to ve výši 511 183,4 Kč Okresní soud pak nesprávně posoudil i otázku náhrady nákladů řízení mezi účastníky, pokud na věc aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť podle názoru žalobce jeho návrhu bylo v majoritní většině vyhověno. Měl by mít proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku V změnil tak, že do vlastnictví druhého žalovaného se ze zrušeného podílového spoluvlastnictví přikazuje bytová jednotka [číslo] o rozloze 110,90 m2, nacházející se v 5. nadzemním podlaží bytového domu včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku ve výši 11090/59760. Oba žalovaní jsou pak povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 511 183,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a v téže lhůtě mu společně a nerozdílně nahradit náklady řízení ve výši 347 500,26 Kč k rukám jeho právní zástupkyně.

5. Žalovaní okresnímu soudu ve svém odvolání vytýkali, že rozsudek není materiálně vykonatelný, neboť nemá náležitosti prohlášení podle § 1166 o. z. Odvoláním proto napadají rozsudek v celém rozsahu. Žalovaní poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, ze které vyplývá, že i v případě vzniku bytového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1165 o. z. musí takové rozhodnutí soudu mít náležitosti prohlášení podle § 1166 o. z. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 22 Cdo 5764/2016 uvedl, že podobnost rozhodnutí soudu a prohlášení zdůrazňuje taktéž soudobá odborná literatura, podle níž rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví či o vypořádání společného jmění musí mít náležitosti prohlášení podle § 1166 o. z. Rozsudek okresního soudu tedy trpí nedostatky spočívajícími v absenci půdorysů či schémat podlaží, určující polohu bytů a společných částí domu, spolu s údaji o podlahových plochách bytů, jak je požadováno § 1166 odst. 3 o. z. Tyto podklady (půdorysy a schémata) bylo možno převzít z materiálů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který ve věci zpracoval znalecký posudek. V rozsudku by měly být obsaženy i náležitosti stanov společenství vlastníků jednotek (§ 1666 odst. 2 o. z.) Tyto vady způsobují materiální nevykonatelnost rozsudku a jeho neúplnost a nesprávnost. V rozsudku mělo být též rozhodnuto o částce 300 000 Kč na společném účtu, která má připadnout do fondu oprav. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Účastníci se na počátku jednání před odvolacím soudem shodli na tom, že spornými otázkami mezi nimi zůstává dispoziční řešení bytu [číslo] (zda má být k této bytové jednotce přičleněna půda či nikoliv) a otázka doplnění rozsudku o půdorysy podlaží a náležitosti stanov.

7. Žalobce pak ve svém následujícím podání odvolacímu soudu sdělil, že je v jeho zájmu, aby soud vypořádal spoluvlastnictví, a to i způsobem uvedeným v rozsudku okresního soudu. Žalovaní pak ve svém následujícím podání mimo jiné uvedli, že spornou mezi účastníky nakonec zůstala pouze otázka znění ustanovení článku IX odst. 16 písm. e/ stanov. Spornost spočívá v tom, že žalobce trvá na limitu/částce 175 000 Kč a žalovaní na limitu 200 000 Kč. Dle názoru žalovaných je limit 200 000 Kč vhodnější a představuje přiměřený, intuitivní a logický (lineární) odstup od limitní částky 100 000 Kč (článek IX odst. 2 písm. h/ ve spojení s článkem IX odst. 14; dále též srovnej článek IX odst. 10 písm. b/). Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví by soud měl vycházet z podílů, které jsou uvedeny v rozsudku okresního soudu při odstranění zjevné nesprávnosti ve výroku III spočívající v nesprávně uvedeném podílu ve výši 3400/29880 namísto nesprávného 3400/2988.

8. Zástupkyně žalobce v závěru jednání před odvolacím soudem uvedla, že půdorysy, které žalobce předložil soudu, jsou původními půdorysy, které měl k dispozici a které jsou založeny na stavebním úřadu. Žalobce s posledním zněním stanov souhlasí až na článek IX odst. 16 písm. e/ a trvá na tom, aby byl dán limit 175 000 Kč, a rozhodnutí ponechává na úvaze odvolacího soudu. Netrvá na tom, aby půda byla přičleněna k bytové jednotce [číslo]. Souhlasí tedy jinými slovy řečeno s rozsudkem okresního soudu v tom, aby se půda stala společnou částí. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ponechává na úvaze odvolacího soudu, případně žádá náhradu nákladů spočívajících v právním zastoupení.

9. Zástupce žalovaných v závěru jednání před odvolacím soudem uvedl, že případné drobné změny oproti stavební dokumentaci a půdorysům byly již od počátku či v průběhu výstavby a jedná se o nepatrné odchylky, které nepovažují žalovaní za zásadní, neshledávají je za podstatné a s předloženými půdorysy souhlasí. Pokud měli žalovaní námitky směřující do vykonatelnosti rozsudku okresního soudu, spočívaly právě v absenci půdorysů a stanov. Žalovaní pak již netrvají na širším vypořádání, které by zahrnulo i vypořádání prostředků na společném účtu. Žalovaní navrhují, aby žádnému z účastníků nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno s ohledem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 262/20.

10. Odvolací soud dospěl po projednání věci a s přihlédnutím ke konečným stanoviskům účastníků k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku okresního soudu s doplněními uvedenými ve výroku jeho rozsudku.

11. Okresní soud zjistil správně skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a jeho rozhodnutí v tomto spočívá na správném právním posouzení. Odvolací soud proto na jeho odůvodnění odkazuje. Odvolací soud pak považuje vzhledem k rozsahu a povaze neodstraněných sporných otázek mezi účastníky za potřebné v odůvodnění svého rozhodnutí uvést pouze následující.

12. Podle § 1143 nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Podle § 1165 o. z. jednotka vznikne, pokud o tom rozhodne soud při oddělení ze spoluvlastnictví, při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, při zúžení společného jmění nebo při vypořádání společného jmění.

14. Z uvedených ustanovení tedy především plyne, že právní úprava vedle reálného dělení společné věci (§ 1144 o. z.) umožňuje i takovou formu dělení, která spočívá v přeměně spoluvlastnictví budovy na vlastnictví bytů a nebytových prostor. Okresní soud věc po právní stránce posoudil správně, pokud dovodil, že tento způsob vypořádání je v projednávané věci nejen možný a přípustný, ale i vhodný, a to zejména vzhledem k tomu, že o tento způsob vypořádání projevili zájem všichni spoluvlastníci a všichni měli o budoucí vlastnictví bytových jednotek zájem. Dokonce mezi nimi nebylo sporu ani o tom, která z bytových jednotek má být tomu kterému spoluvlastníku soudem přikázána (srovnej např. Občanský zákoník III, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2013, str. 586 až 587).

15. Okresní soud rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení (viz výklad níže), a proto odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. s dále uvedeným upřesněním a doplněním.

16. V prvé řadě odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil s tím upřesněním ve výroku pod bodem III, že každému ze žalovaných 1 a 2 náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku parc. č. st. [číslo] ve výši ideální 3400/2980. Jednalo se o pouhou zřejmou nesprávnost ve smyslu § 164 o. s. ř. a tento postup odvolacího soudu, jenž se mu jevil jako hospodárný, nepředstavuje nic jiného, než obdobu postupu podle § 222 odst. 3 o. s. ř., podle kterého za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného rozhodnutí.

17. Dále odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil s tím doplněním, že nedílnou součástí jsou půdorysná schémata vyhotovená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizována tři slova], arch. [číslo] stanovy [anonymizována dvě slova] [adresa] [obec].

18. Podle § 1166 odst. 2 (dříve odstavec 3) o. z. k prohlášení se přiloží půdorysy všech podlaží, případně jejich schémata, určující polohu bytů a společných částí domu, spolu s údaji o podlahových plochách bytů. Odvolací soud se přidržel judikatury Nejvyššího soudu ČR, na kterou poukazovali i žalovaní ve svém odvolání. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku sp. zn. 22 Cdo 5764/2016 uzavřel, že vznik bytového spoluvlastnictví v určitém domě lze rozdělit do dvou kategorií v závislosti na tom, zdali ještě neexistují dům či prostor, v němž mají vzniknout jednotky, či zdali již taková budova a prostory, v níž mají jednotky vzniknout, existují (srovnej důvodovou zprávu v § 1163 – 1165 o. z.). Do první kategorie spadá výstavba (§ 1163 o. z.) prováděná na základě smlouvy o výstavbě (§ 1170 a následující o. z.), do druhé kategorie spadá prohlášení (§ 1166 a následující o. z.) Rovněž vznik bytového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu (§ 1165 o. z.) lze zařadit do druhé kategorie, neboť svou povahou se jedná o přeměnu domu v režimu spoluvlastnictví nebo společného jmění manželů na bytové spoluvlastnictví. Podobnost rozhodnutí soudu a prohlášení zdůrazňuje taktéž soudobá odborná literatura, podle níž rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví či vypořádání společného jmění musí mít náležitosti prohlášení podle § 1166 o. z. Uvedený závěr hodnotil Nejvyšší soud jako logický a racionální, neboť rozhodnutí soudu má vést k likvidaci spoluvlastnictví či společného jmění, a nikoliv k budování nových prostor, v nichž by mohla vzniknout jednotka. Nejvyšší soud pak v této souvislosti také poukázal na historický vývoj právní úpravy, kdy rozhodnutí soudu o vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 5 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, muselo obsahovat náležitosti pro prohlášení vlastníka budovy podle § 4 odst. 2 tohoto zákona (srovnej § 5 odst. 3 tohoto zákona).

19. Žalobce předložil soudu půdorysná schémata shora označená. Proti úplnosti a pravdivosti těchto schémat neměli žalovaní výhrady. Odvolací soud proto učinil tato půdorysná schémata nedílnou součástí svého rozsudku a v zájmu celistvosti a srozumitelnosti svého rozhodnutí toto spojení uvedl explicitně i ve výroku svého rozsudku (viz výrok I písm. b/).

20. Rozsudek okresního soudu byl vyhlášen dne 22. 3. 2019. V této době platilo ustanovení § 1166 odst. 2 věta první o. z. v tomto znění:„ Má-li rozdělením vzniknout alespoň 5 jednotek, z nichž mají být alespoň 3 ve vlastnictví tří různých vlastníků, uvedou se v prohlášení i náležitosti stanov společenství vlastníků jednotek (dále jen„ společenství vlastníků“). Zákon č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve své části první, článek I bod 2 v § 1166 odst. 2 o. z. zrušil s tím, že dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2. Zákon nabyl účinnosti dne 1. 7. 2020. V přechodných ustanoveních tohoto právního předpisu nebyla k této změně stanovena žádná zvláštní intertemporální pravidla (viz část první článek II). Jevilo by se tedy, že na projednávanou věc je třeba právní předpis (o. z.) užít ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu (viz § 154 odst. 1, § 211 o. s. ř.). Jinými slovy řečeno by to prakticky znamenalo, že náležitost rozsudku spočívající v „ náležitostech stanov společenství vlastníků jednotek“ již není zákonem požadována a zdá se být nadbytečnou. Odvolací soud nicméně v zájmu právní jistoty a určité kompaktnosti rozhodnutí o vypořádání dospěl k závěru, že za stavu, kdy je ve výroku rozsudku odvolacího soudu uvedeno„ toliko“, že se výrok rozsudku okresního soudu potvrzuje a samotný způsob vypořádání je obsažen jen ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, pak je třeba učinit nedílnou součástí rozsudku i tuto náležitost, protože v době rozhodování soudu prvního stupně tomu tak dle zákona a judikatury být mělo a rozsudek okresního soudu měl„ stanovy“ jako nedílnou součást obsahovat. Souhrnně řečeno, odvolací soud se po zvážení věci přiklonil k této variantě rozhodnutí, byť v době jeho rozhodování již právní úprava výslovně tuto náležitost prohlášení (rozhodnutí soudu) nevyžadovala. Rozdělením bytového domu přitom má vzniknout alespoň 5 jednotek (9), z nichž mají být alespoň tři ve vlastnictví tří různých vlastníků. Hypotéza ustanovení § 1166 odst. 2 věta první o. z., ve znění účinném do 30. 6. 2020, byla tedy v projednávané věci naplněna. Obdobně jako u půdorysných schémat postupoval odvolací soud i ohledně stanov společenství vlastníků domu a souvislost vyjádřil ve výroku svého rozsudku (výrok I, bod b/).

21. Obecně vzato může mezi spoluvlastníky při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k budově transformací na vlastnictví jednotek vzniknout spor jen o obsah stanov, jež se mají stát náležitostí soudního rozhodnutí. O této sporné otázce je (byl do 30. 6. 2020) soud rovněž povinen rozhodnout, neboť zákon dává přednost vypořádání spoluvlastnictví v širším slova smyslu (analogicky viz např. § 1148 o. z.).

22. V projednávané věci stanovy v článku IX bod 16 písm. e/ upravují, za jakých podmínek (za jaké výše nákladů) je zapotřebí souhlasu dvou třetin hlasů všech členů společenství k přijetí usnesení o opravě nebo údržbě společné části anebo stavební úpravě společné části nemovité věci, která nevyžaduje změnu prohlášení. Žalovaní navrhli, aby tímto hraničním ukazatelem byla částka 200 000 Kč, jinými slovy řečeno, aby dvoutřetinového souhlasu bylo třeba pouze v případě, převyšují-li náklady částku 200 000 Kč. Žalobce naproti tomu navrhoval, aby tímto hraničním ukazatelem byla částka 175 000 Kč Odvolací soud se přiklonil ke stanovisku žalobce a přihlédl k tomu, že je v zájmu právní jistoty budoucích vlastníků bytových jednotek, aby v případě rozhodování o podstatnějších stavebních změnách, resp. o změnách, které si vyžádají vyšší náklady a na jejichž úhradě bude povinen se podílet každý z nich, bylo třeba souhlasu kvalifikované většiny. Stanovení limitu 175 000 Kč podle názoru odvolacího soudu žalované podstatným způsobem ve výkonu jejich práv omezovat nebude, neboť nejde o limit, který by se podstatně lišil od limitu jimi navrhovaného.

23. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil mimo jiné s tím, že ustanovení článku IX bod 16 písm. e/ stanov společenství vlastníků domu zní takto:„ Opravě nebo údržbě společné části anebo stavební úpravě společné části nemovité věci, která nevyžaduje změnu prohlášení, převyšují-li náklady částku 175 000 Kč“.

24. O náhradě nákladů, které v řízení vynaložil stát, rozhodl okresní soud správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., své rozhodnutí dostatečně odůvodnil a odvolací soud na jeho důvody odkazuje. Odvolatelé nadto proti tomuto rozhodnutí okresního soudu výslovně nebrojili.

25. Okresní soud správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žádnému z nich právo na tuto náhradu nepřiznal, byť jeho poukaz na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. není zcela přiléhavý. Ústavní soud ČR ve své judikatuře (nejprve zejména v nálezu II. ÚS 572/19) dovodil, že rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné, a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců a žalovaných, a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Ústavní soud ČR se pak k tomuto právnímu názoru přihlásil i později (viz nález sp. zn. I. ÚS 262/20 a usnesení sp. zn. II. ÚS 1224/21). V projednávané věci odvolací soud nezjistil žádné zvláštní důvody, pro které by se měl od této judikatury Ústavního soudu v této věci odchýlit. V průběhu řízení je zcela zřetelné, že žádný z účastníků si nepočínal vůči druhému šikanózně; účastníci sice hájili svá stanoviska, ale zároveň (a to zejména v závěru řízení) dávali najevo svou ochotu a přístupnost k dohodě při vypořádání. Sankcionovat některého z účastníků povinností hradit druhému náklady řízení proto odvolací soud v tomto případě považoval za nepřiměřené. Proto rozsudek okresního soudu potvrdil i ve výroku XII o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem.

26. Odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ze zcela stejných důvodů a na základě stejných východisek, o jaká opřel své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a na své shora uvedené odůvodnění proto odkazuje.

Poučení