21 CO 198/2020 - 377

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobců: a) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] žalobci b) a c) zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 17. června 2020, č. j. 13 C 319/2018-231, takto:

Výrok

I. Soudce Okresního soudu v Berouně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 319/2018.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II., bodu 1), 3) a 4), IV., VII., IX., X., XII., XIII., XVI., XVIII., XIX., XXIV., XXV., XXVI., XXVII. a XXVIII potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci soud I. stupně uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit na svých stránkách [webová adresa] na úvodní straně ([příjmení]) ihned pod logem o velikosti písma, jaké je používáno v jím uveřejňovaných textech na těchto stránkách, s tučně vyznačeným nadpisem o velikosti písma jako nadpisy u jiných textů na [webová adresa] omluvu paní [jméno] [příjmení], panu [jméno] [jméno] a paní [příjmení] [jméno] [příjmení] tohoto znění:„ Dne [datum] jsem na těchto stránkách uveřejnil text pod názvem ‚Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!‘, v němž jsem uveřejnil vulgární lži o mimomanželských stycích pana [jméno] [jméno] s paní [příjmení] [jméno] [příjmení], úmyslně jsem zveřejnil text Otevřeného dopisu ze dne [datum], v němž předkládám lživá tvrzení o nezletilém dítěti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a současně jsem vulgárně urážel pana [jméno] [jméno] a uveřejnil lživá tvrzení o soukromém životě paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [jméno]. Tím jsem hrubě zasáhl do soukromého a rodinného života paní [jméno] [příjmení], pana [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a za toto své jednání se jim omlouvám.“, přičemž omluva zde bude uveřejněna na stejném místě po dobu nejméně jednoho měsíce (výrok I.), návrh na uveřejnění omluv paní [jméno] [příjmení], panu [jméno] [jméno] a paní [příjmení] [jméno] [příjmení] pod bodem I. odst. 1), 3) a 4) petitu žaloby zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit na svých stránkách [webová adresa] na úvodní straně ([příjmení]) ihned pod logem 2. o velikosti písma, jaké je používáno v jím uveřejňovaných textech na těchto stránkách, s tučně vyznačeným nadpisem o velikosti písma jako nadpisy u jiných textů na [webová adresa] omluvu panu [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení] tohoto znění:„ Dne [datum] jsem na těchto stránkách uveřejnil text pod názvem ‚Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu - probíhá boj o svobodu slova jako za totality!‘, v němž jsem označil pana [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení] za lháře. Za toto své jednání se paní [jméno] [příjmení] a panu [jméno] [jméno] omlouvám. [jméno] [příjmení]“, přičemž omluva zde bude uveřejněna na stejném místě po dobu nejméně jednoho měsíce (výrok III.), ve zbývající části návrh na uveřejnění omluvy panu [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení] pod bodem I. petitu žaloby zamítl (výrok IV.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku texty omluv dle I. a III. výroku tohoto rozsudku zařadit do aktuálního [anonymizováno] (výrok V.) a ve stejné lhůtě odstranit ze svých stránek [webová adresa] z textu pod názvem„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“ ze dne [datum], jak byl uveřejněn pod adresou [webová adresa], část textu v tomto znění:„ To vše proto, že česká justice upřednostňuje právo na ochranu soukromí před veřejným zájmem a pravdivými informacemi o životě veřejně známých a na ně napojených osob na úkor Ústavou ČR zaručené svobody slova, projevu a práva veřejnosti na informace – bez ohledu jde-li o pravdu, lež či společenskou nebezpečnost. Pouze mne soud toto právo upřel, resp. zakázal. Jsem trestán za pravdu a hledání cesty k ní. Mnohem více sledovaná média, zvláště bulvární o tom píší roky o mnohem větší čtennosti a návštěvnosti nemluvě.“ a tuto část textu ve stejné lhůtě odstranit z bulletinu č. 34/ 2018 na adrese [webová adresa] z textu pod názvem„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“ ze dne [datum] (výrok VI.), ve zbývající části návrh na odstranění částí textu z textu pod názvem„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“ ze dne [datum] dle bodu III. petitu žaloby zamítl (výrok VII.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit ze svých stránek [webová adresa] z textu pod názvem„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“ ze dne [datum], jak byl uveřejněn na adrese [webová adresa], části textu v tomto znění:„ Milostný poměr pana [příjmení] a [anonymizováno] byl veřejnou věcí, protože byl publikován veřejně několikrát v roce 2004, kdy se dokonce pan [jméno] [jméno] ([anonymizováno]) a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]) k této věci veřejně vyjadřovali.“„ Vyjadřoval jsem se k věcem veřejně probíraným v médiích, které sledovalo neporovnatelně více lidí než mé webové stránky. Nemohl jsem být nařčen, že zasahuji do soukromí paní [příjmení] a pana [příjmení]. V mém Otevřeném dopise dostali pouze prostor tuto mediální kauzu vyvrátit. To neudělali.“„ Najednou se nestydatě domáhá exekuční pokuty na někom, kdo rozkrývá jeho nemravné a podvodné jednání.“„ neměl by tento prokazatelný podvodník či už možná duševně chorý člověk, čas trávit roky zaměstnáváním, resp. úkolováním [anonymizováno], justice a snad i přivádět na svět nemanželské potomky…“ a ve stejné lhůtě odstranit z bulletinu č. 37/ 2018 na adrese [webová adresa] části textu v tomto znění:„ Milostný poměr pana [příjmení] a [anonymizováno] byl veřejnou věcí, protože byl publikován veřejně několikrát v roce 2004, kdy se dokonce pan [jméno] [jméno] ([anonymizováno]) a Mgr. [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]) k této věci veřejně vyjadřovali.“„ Vyjadřoval jsem se k věcem veřejně probíraným v médiích, které sledovalo neporovnatelně více lidí než mé webové stránky. Nemohl jsem být nařčen, že zasahuji do soukromí paní [příjmení] a pana [příjmení]. V mém Otevřeném dopise dostali pouze prostor tuto mediální kauzu vyvrátit. To neudělali.“ (výrok VIII.), ve zbývající části se návrh na odstranění částí textu z textu pod názvem„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“ ze dne [datum] a z bulletinu č. 37/ 2018 dle bodu IV. petitu žaloby zamítl (výrok IX.), návrhy pod body V., VI. a VII. petitu žaloby zamítl (výrok X.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit ze stránek [webová adresa] z textu pod názvem„ Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu - probíhá boj o svobodu slova jako za totality!“ na adrese [webová adresa] část textu v tomto znění:„ Nikdy jsem o panu [příjmení] ani jeho ženě [jméno] [příjmení], nenapsal jedinou lež. I když pan [příjmení] i [jméno] [příjmení] veřejně tvrdí opak. Ověřitelně nemluví pravdu, lžou ‚jak když tiskne‘! Vždy jsem psal pravdu, ať už jsem si ji osobně ověřil, citoval jiný tiskový zdroj, odkazoval na jiné weby, nebo hledal cesty k pravdě. Přesto jsem odsouzen k tomu, abych jako jediný v [anonymizováno] nesměl informovat o podvodech a nemravném chování, kdy o nich informují jiná média už roky, ve statisícových nákladech.“ (výrok XI.), ve zbývající části návrh na odstranění částí textu z textu pod názvem„ Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu - probíhá boj o svobodu slova jako za totality!“ a na odstranění odkazů na texty pod tímto textem dle bodu VIII. petitu žaloby zamítl (výrok XII.), návrhy pod body IX. až XXIV. petitu žaloby zamítl (výrok XIII.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit ze stránek [webová adresa] dokument„ Stížnost na exekutora ze dne [datum]“ uveřejněný ve formátu word pod označením [anonymizováno] (výrok XIV.) a ve stejné lhůtě odstranit ze svých stránek [webová adresa] z textu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“ ze dne [datum], na adrese [webová adresa] [číslo] části textu v tomto znění:„ podvodné, nemravné“;„ Odhaluji Vaše lži, nečestné chování“ a v textu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“ v rámci textu tyto části:„ podvodné, nemravné“;„ Odhaluji Vaše lži, nečestné chování“;„ a také proto, že odhaluji Vaše nečestné jednání coby manžela známé zpěvačky. 1) Doložte, že nejste otcem syna Vaší právničky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Vyvraťte tedy sexuální kauzu, o které mluví celá hudební veřejnost. Vyvraťte tím tedy i to, že dlouhodobě podvádíte Vaši manželku [příjmení]. V rodném listě prý není údajně uveden otec dítěte Vaší právničky? Předložte důkaz, že NEJSTE otcem jejího syna. Stačí jednoduchá zkouška otcovství – DNA. Jde o rychlou, bezbolestnou, spolehlivou zkoušku, která vše vyjasní. Negativní výsledek zkoušky DNA jednoznačně potvrdí, že šlo o pomluvu. Každý, kdo si je jist, že není otcem, tuto možnost využije. Je to rychlá, nezpochybnitelná metoda. Ověřený negativní výsledek s omluvou obratem zveřejním. K tomuto kroku vás veřejně vyzývám!“ (výrok XV.), ve zbývající části návrh na odstranění části textu z textu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“ ze dne [datum] dle bodu XXVI. petitu žaloby zamítl (výrok XVI.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit z dokumentu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno] ze dne [datum]“ uveřejněného pod adresou [webová adresa] části textu ve stejném rozsahu jako dle XV. výroku tohoto rozsudku (výrok XVII.), ve zbývající části návrh na odstranění celého dokumentu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno] ze dne [datum]“ dle bodu XXVII. petitu žaloby zamítl (výrok XVIII.), návrh pod bodem XXVIII. petitu žaloby zamítl (výrok XIX.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit ze stránek [webová adresa] z textu„ Po zveřejnění odkazu na jiný web – blokace [anonymizováno] bankovního konta, exekuce domu a pozemku!“ na adrese [webová adresa] tyto části:„ Zmiňovanou údajnou sexuální korespondenci [jméno] [jméno] s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jsem obdržel poštou od anonyma. Nikdy bych si ji nedovolil zveřejnit ať je pravdivá či nikoliv. Zveřejnil ji na svém webu [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Byl spolu s [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] také žalován pro pomluvy [anonymizována dvě slova]. Pravomocně vyhráli u VS Praha, kdy se [anonymizována dvě slova] marně odvolala.“ (výrok XX.), ve stejné lhůtě odstranit ze stránek [webová adresa] z textu pod názvem„ [jméno] [jméno] podává další trestní oznámení na [jméno] [příjmení]“ na adrese [webová adresa] tyto části:„ Proč je asi taková snaha a zájem nepsat právě o údajném milostném vztahu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], o údajně nemanželském dítěti paní [příjmení], které má údajně jméno [jméno] a které nemá údajně v matrice uvedeno jméno svého otce?“ (výrok XXI.) a v téže lhůtě odstranit ze stránek [webová adresa] z textu„ [příjmení] s manželem [příjmení], rovněž VIP klienti [anonymizována dvě slova], nepodvedení…?!“ na adrese [webová adresa] [číslo] tuto část komentáře diskutujícího pod označením #1 Svoloč 2017 [číslo] 18:30:„ Taky zapoměl [příjmení] připomenout, že [jméno] [jméno] pígloval advokátku své ženy a celou tlupu všech jejich přicmrndávaček.“ (výrok XXII.), žalovanému uložil povinnost zdržet se do budoucna uveřejnění části textu Otevřeného dopisu ze dne [datum], který odeslal dne [datum] žalobci b) doporučenou listovní zásilkou pod číslem [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] z pošty [obec], PSČ: [číslo], a to v rozsahu dle výroku XV. tohoto rozsudku (výrok XXIII.), ve zbývající části návrh, aby byl žalovaný povinen zdržet se do budoucna uveřejnění celého textu Otevřeného dopisu ze dne [datum] pod bodem XXXII. petitu žaloby zamítl (výrok XXIV.), požadavek, aby byl žalovaný povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradit žalobkyni a) finanční satisfakci ve výši 100 000 Kč, zamítl (výrok XXV.), požadavek, aby byl žalovaný povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradit žalobci b) finanční satisfakci ve výši 100 000 Kč, zamítl (výrok XXVI.), požadavek, aby byl žalovaný povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradit žalobkyni c) finanční satisfakci ve výši 100 000 Kč, zamítl (výrok XXVII.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XXVIII.).

3. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobci žalobou podanou dne [datum] a změněnou podáním ze dne [datum] domáhali proti žalovanému jednotlivých nároků z titulu ochrany osobnosti. V prvé řadě požadovali, aby žalovaný na svých stránkách [webová adresa] uveřejnil 4 omluvy žalobcům a) až c) za výroky, které uvedl ve svých textech:„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“,„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“,„ Má ochrana soukromí veřejných osob chovajících se nemravně právo likvidovat publicistu pracovně i existenčně?!“ a„ OS Beroun [datum]: Boj za svobodu slova pokračoval doplňovacím rozsudkem“, a 1 omluvu žalobcům b) a c) za výroky uvedené v textu„ Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu - probíhá boj o svobodu slova jako za totality!“. Tyto omluvy žalobci požadovali zařadit také do aktuálního [anonymizováno] žalovaného. Rovněž se domáhali odstranění některých pasáží z textů, které žalovaný uveřejnil na svých stránkách [webová adresa] či v jím vydávaném Bulletinu. Vedle textů s výše citovanými názvy se jednalo také o texty„ [jméno] [příjmení] přišel o počítač“,„ Cena svobody slova se už blíží k jednomu milionu korun - zastavíme společně tuto ‚šílenost šílenců‘, stále více ohrožující celou zemi?!“,„ Přestaňme se v roce 2019 konečně bát – spojme se v boji za svobodu a demokracii!“,„ Historie je učitelkou života (Historia magistra vitae est)“,„ Za záchranu stamilionů mi stát hrozí bezdomovectvím?!“,„ Stav mého exekučního řízení, aneb o neodpovědnosti odpovědných a neschopnosti konat“,„ Soud přiznal [jméno] [příjmení] čtyři miliony za lživý článek o milenci…?!“,„ Na památku pana [jméno] [příjmení] - za obranu před exekutory zaplatil životem! Měl smůlu, nežil v [země], ale v [země]“ a„ [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] a jeho hosté – někdy dost podivní?“, přičemž z některých těchto textů požadovali odstranit kromě určitých pasáží také fotografie či odkazy na jiné texty. Kromě toho navrhovali, aby soud nařídil žalovanému odstranit ze svých webových stránek protokol z ústního jednání ze dne [datum] uskutečněného před zdejším soudem ve věci sp. zn. 6 C 101/2018, zvukový záznam závěrečné řeči, kterou žalovaný u tohoto jednání pronesl, jakož i zvukový záznam tohoto jednání a zvukový záznam vyhlášení rozsudku a následné komunikace se soudem. Též navrhli, aby soud nařídil žalovanému odstranit text výzvy k zanechání protiprávního jednání ze dne [datum], text stížnosti na exekutora ze dne [datum], části textu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“ ze dne [datum], celý dokument„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“ ze dne [datum] a pasáže z textu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno] zmizel z médií krátce po zveřejnění?“. Vedle toho požadovali odstranění pasáží z textů„ Po zveřejnění odkazu na jiný web – blokace [anonymizováno] bankovního konta, exekuce domu a pozemku!“,„ [jméno] [jméno] podává další trestní oznámení na [jméno] [příjmení]“ a„ [příjmení] s manželem [příjmení], rovněž VIP klienti [anonymizována dvě slova], nepodvedení…?!“. Dále navrhli, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se do budoucna uveřejnění textu otevřeného dopisu ze dne [datum], který žalovaný zaslal žalobci b). Nakonec požadovali, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit každému z nich finanční satisfakci ve výši 100 000 Kč.

4. Žalobci uvedli, že žalovaný od roku 2009 uveřejnil na svých stránkách [webová adresa] téměř tři stovky textů, v nichž se více či méně zmiňuje o žalobcích a společnosti [právnická osoba], která zastupuje žalobkyni c) a jejímž jednatelem je žalobce b), a tyto texty mimo jiné rozesílá prostřednictvím tzv. bulletinů e-mailovou poštou na 40 až 300 tisíc e-mailových adres. Texty, jejichž autorem je žalovaný, jsou ve vztahu k žalobcům dehonestující, a to i tehdy, pokud se zdánlivě dotýkají jiných skutečností, neboť je třeba vnímat je v kontextu minulých článků a celé záležitosti. Žalovaný, který sám sebe označuje za bojovníka za čistotu práva a za spravedlnost, svými texty, jež jsou předmětem tohoto řízení, zasahuje do osobnostních práv žalobců, jakož i do jejich soukromého a rodinného života. Žalovaný v nich uvádí lživá či nepodložená tvrzení, urážky i křivá obvinění. Žalobkyně a) je jednáním žalovaného stresována a je jím také pronásledována. I tehdy, když výroky žalovaného směřují pouze vůči žalobcům b) a c), dotýkají se též žalobkyně a) jako jejich zástupkyně. Žalobkyni a) žalovaný vykresluje mj. jako advokátku, která podává zcela nepodložené žaloby na ochranu osobnosti. Žalobci b) a c) jsou dle textů lháři, o nichž žalovaný dle svých tvrzení píše pravdivě. Žalobce b) je prezentován jako podvodník, pachatel trestné činnosti či duševně nemocná osoba. Žalobkyně c) v textech vystupuje jako lhářka či jako podváděná žena, která pro své údajné psychické problémy nadužívá alkohol. Žalovaný mimoto staví žalobce do role nedemokratických osob potírajících svobodu projevu a zavádějících v zemi cenzuru. Žalobci b) a c) pak mají být spolčeni s exekutorem. Intenzita zásahů žalovaného do osobnostních práv žalobců je vysoká i proto, že žalovaný sám sebe označuje za novináře či publicistu a prokazuje se dokladem, o němž tvrdí, že je novinářským průkazem.

5. Žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobě uvedl, že na svém webu zveřejňuje veřejně přístupné dokumenty, ověřená fakta či hodnotící soudy. Žalobu považoval za šikanu své osoby, útok na svobodu slova a právo veřejnosti na informace. Též vyjádřil názor, že si žalobci svou špatnou pověst způsobili sami tím, že podávají žaloby na kdeco a kdekoho. Horší pověst už snad ani nemohou mít. Žalovaný upozornil, že jej žalobci též pomlouvají v masmédiích, jejichž sledovanost je mnohem větší než návštěvnost webových stránek žalovaného, a k nimž žalovaný nemá přístup. Vyjádřil také názor, že se jej žalobci snaží zlikvidovat za každou cenu a že on sám uveřejňoval pouze informace, o nichž tisk dávno předtím psal. Připomenul, že svoboda slova je nejdůležitější hodnotou demokratické společnosti, a kritizoval postup soudního exekutora. Žalovaný se nedomníval, že by mohl pověst žalobců nějak poškodit, a zdůraznil, že veřejně známé osoby nemohou počítat s takovou mírou ochrany soukromí, jaká je přiznávána neznámým osobám.

6. Skutečnosti stran existence, zveřejnění a obsahu textů a jejich součástí, které žalobci zahrnuli do petitu změněné žaloby, a které tedy byly předmětem tohoto soudního řízení, učinili účastníci při jednání nespornými. Soud I. stupně proto vzal tyto skutečnosti za svá skutková zjištění ve smyslu ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a další dokazování v tomto směru již neprováděl.

7. Soud I. stupně neprovedl dokazování čtením obsahu dalších textů, na něž žalobci odkazovali v žalobě, neboť považoval za nadbytečné provádět dokazování texty, které se souzené věci přímo netýkaly a v nichž žalobci nespatřovali zásah do svých osobnostních práv, ale které zmiňovali jen pro dokreslení kontextu celé věci. Soud zamítl také veškeré důkazní návrhy žalovaného, neboť byly uplatněny až po koncentraci řízení, ke které soud přikročil při jednání dne [datum].

8. S poukazem na ust. § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, § 88 odst. 2, § 89, § 90, § 2910, § 2951 odst. 2 a § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) soud I. stupně vyložil, že předpokladem úspěšnosti žaloby na ochranu osobnostních práv, jejímž předmětem je uveřejnění informací difamační povahy, je existence jednání, které je objektivně způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu, tedy jednání, které spočívá buď v porušení, nebo v ohrožení osobnosti fyzické osoby. Významné je, zda toto jednání (zásah) bylo neoprávněné a zda mezi tímto jednáním a porušením osobnostní sféry existuje příčinná souvislost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 664/2007). Z judikatury Ústavního soudu pak plynou obecná východiska pro řešení střetu mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce. Podle Ústavního soudu musí být při hledání spravedlivé rovnováhy mezi kolidujícími základními právy brány v potaz zejména: 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev politický či komerční), 3) forma výroku (zejména nakolik je výrok expresní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou, aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama„ vyprovokovala“ nebo jak se k ní posléze postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. novinář, běžný občan, politik), a konečně 8) kdy tak učiní (např. jaké měl či mohl mít autor výroku v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy, ovšem jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Současně Ústavní soud zdůraznil, že tento výčet faktorů není taxativní, neboť v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (např. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2051/14, nebo ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2300/18).

9. Z četných závěrů judikatury, která se vztahuje k problematice střetu práva na svobodu projevu s osobnostními právy, soud I. stupně připoměl, že je třeba rozlišovat mezi sdělováním faktů (skutková tvrzení) a sdělováním názorů (hodnotící soudy), neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Ve vztahu ke skutkovým tvrzením platí, že„ uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 464/2016). Přitom také platí, že ne každé zveřejnění nepravdivého tvrzení musí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv. Neoprávněným je takový zásah, jehož intenzita přesáhla přípustnou míru, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 965/2015). Vedle toho také platí, že osoby působící ve veřejném životě, tedy např. politici, úředníci, soudci, advokáti, ale i mediální hvězdy a všichni, kteří na sebe upoutávají veřejnou pozornost, musí akceptovat vyšší míru veřejné kritiky než jiní občané (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 23/05). Důvod tohoto principu je dvojí. Jednak se tím podporuje veřejná diskuze o veřejných věcech a svobodné utváření názorů, a jednak tím stát akceptuje, že jeho mocenský zásah do svobody projevu za účelem ochrany dobrého jména jiných občanů by měl přijít subsidiárně, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napravit jinak.„ Škodu lze napravit jinak než zásahem státu, například užitím přípustných možností k oponování kontroverzním a zavádějícím názorům. Tak lze často minimalizovat škodlivý následek sporných výroků mnohem efektivněji než cestou soudního řízení. Pro osoby činné v oblasti veřejného života, ať již jde o politiky nebo o osobnosti veřejně známé, obecně platí, že disponují mnohem snadnějším přístupem k médiím, a mají tak mnohem snadnější možnost vyvrátit to, co ony samy považují za smyšlenky“ (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 367/03). Měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou tak ve vztahu k osobám veřejně činným mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců takových výroků. V těchto případech je na soudech volit benevolentnější přístup k posouzení míry přípustnosti uveřejnění informací soukromé povahy a hodnocení jednání veřejně známé osoby (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 464/2016).

10. Soud I. stupně vycházel ze shora uvedených právních a judikatorních východisek a též z následujících skutečností, které jsou mu známy z jeho vlastní rozhodovací činnosti (viz zejména rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 101/2016-396): žalobkyně c) je známou zpěvačkou, žalobce b) je její manžel a žalobkyně a) je advokátkou, která žalobce b) a c) dlouhodobě zastupuje. Žalovaný se prezentuje jako nezávislý publicista, který provozuje webové stránky [webová adresa], na nichž zveřejňuje jím psané texty, v nichž se vyjadřuje k různým událostem v [země] a v zahraničí. Své texty publikuje také v [anonymizováno], který zasílá mnoha subjektům.

11. V již zmiňovaném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 101/2016-396, a v doplňujícím rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 101/2016-443 (oba byly v napadených výrocích potvrzeny rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 103/2019-598), soud I. stupně shledal, že žalovaný publikoval v období od listopadu 2011 do dubna 2018 na svých webových stránkách několik desítek článků, které se dotýkaly žalobců a), b) i c), neboť v nich spekuloval o otcovství žalobce b) k dítěti žalobkyně a) a o vztahu mezi nimi a o tom, že žalobce b) podvádí žalobkyni c). Žalovaný neuváděl zdroj těchto svých spekulací a nedisponoval věrohodnými informacemi o údajném otcovství žalobce b) a o soukromém životě všech žalobců, resp. nepředložil soudu navzdory poučení podle ust. § 118a o.s.ř. zdroj svých informací a neprokázal, že se jednalo o veřejně známou kauzu, o níž se média již dříve vyjadřovala, jak tvrdil v rámci své procesní obrany. Soud v citovaném rozsudku dospěl k závěru, že nepodložené, spekulativní nepravdy nemohou požívat právní ochrany a že žalovaný překročil přípustnou mez ve smyslu shora citované judikatury. Přestože žalobkyně a) je osobou veřejného života, žalobce b) je mediálně znám a žalobkyně c) je známou zpěvačkou, nebyl důvod, proč by měli snášet útoky žalovaného ohledně jím tvrzených nevěr či otcovství a spekulace o jejich rodinném a soukromém životě. Soud proto uložil žalovanému povinnost omluvit se žalobcům, odstranit závadné části jeho textů, zdržet se do budoucna tvrzení či spekulací o milostné či sexuální konverzaci mezi žalobkyní a) a žalobcem b), o otcovství žalobce b) k dítěti žalobkyně a) a jakýchkoli dalších zásahů do soukromého a rodinného života žalobkyně a) zveřejňováním spekulací o jejím soukromém životě a rodině, jakož i o tom, že žalobce b) podvádí žalobkyni c). Současně soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním a) a c) finanční satisfakci po 400 000 Kč a žalobci b) ve výši 250 000 Kč.

12. Jádro právě souzené věci podle soudu I. stupně spočívá v tom, že žalovaný podle mínění žalobců ve svých útocích na ně pokračuje, a tedy i navzdory soudním rozhodnutím a pokutám ukládaným v souvisejícím exekučním řízení nadále svými uveřejňovanými texty zasahuje do jejich osobnostních práv. Soud však žalobcům přisvědčuje jen z části. Texty a výroky žalovaného, které jsou předmětem tohoto řízení, jsou na rozdíl od textů, jež byly řešeny v řízení sp. zn. 6 C 101/2016, v převážné většině méně intenzivního charakteru a jedná se, spíše než o spekulativní tvrzení o soukromém životě žalobců, o kritiku justice či postupů soudního exekutora nebo o tvrzení, jimiž žalovaný sám sebe obhajuje a staví do pozice neoprávněně umlčeného bojovníka za pravdu či do pozice oběti nespravedlnosti. Pouze ojediněle v napadených textech některého z žalobců jmenuje (ať už celým jménem či iniciály) a uvádí tvrzení ohledně jejich soukromého života. Většina textů naopak žalobce neidentifikuje a pouze pravidelný čtenář textů, které žalovaný uveřejňuje na svých stránkách či v [anonymizováno], či osoba jinak dobře informovaná o minulých zásazích žalovaného vůči žalobcům, jsou schopni rozklíčovat, že žalovaný je stále přesvědčen o tom, že jeho minulá tvrzení na adresu žalobců byla pravdivá a založená na existujících a věrohodných zdrojích.

13. Soud I. stupně se v zájmu přehlednosti zabýval jednotlivými jednotlivými žalobci uplatněnými nároky v pořadí, v jakém byly vzneseny v petitu jejich (změněné) žaloby. Při vlastním posuzování důvodnosti obsáhlé žaloby zvolil přístup vycházející z judikatury Ústavního soudu, podle níž„ není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvrácení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 989/08). Absence detailní odpovědi na každou jednotlivou námitku žalobců přitom není podle Ústavního soudu porušením povinnosti řádně zdůvodnit rozhodnutí, neboť tento závazek„ nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (nálezy ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 961/09, nebo ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 201/04).

14. Pokud jde o požadavky na uveřejnění omluv, žalobci se v prvé řadě dožadovali po žalovaném omluvy za to, že v textu„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“ ze dne [datum] vulgárně urážel žalobce b), předkládal lživá tvrzení o zdravotním stavu žalobkyně c) a o existenci sexuální korespondence žalobců a) a b), čímž měl zasáhnout do soukromého a rodinného života všech žalobců. Soud tento požadavek neshledal důvodným, neboť v tomto textu nejsou uvedeny žádné vulgární urážky na adresu žalobce b) ani takové urážky, které by dosahovaly intenzity zásahu do jeho osobnostních práv. Považují-li žalobci za urážky, že žalovaný označil žalobce b) za„ lotra a arci-lháře“, jedná se o kritiku, která je za daných okolností ještě přípustná, již žalobce b) jako mediálně známá osoba musí snášet a která za daných okolností nebyla s to zasáhnout do jeho cti a důstojnosti. Žalovaný totiž tuto kritiku uvedl v kontextu toho, že [anonymizována dvě slova] uveřejnily informaci o shora citovaném nepravomocném rozsudku zdejšího soudu, přičemž se mělo jednat o informaci poskytnutou z úst žalobce b), která byla podle názoru žalovaného zavádějící a nepravdivá. Za vulgární urážku způsobilou zasáhnout sféru žalobce b) soud nepokládá ani to, že žalovaný ve vztahu k němu a jím požadovaným částkám v řízení uvedl, že„ jenom gauner může požadovat takové nemravné částky, odhaluje tím jen svoji přirozenost“. Tento výrok, jakkoli je příkrý, je hodnotícím soudem, který je, stejně jako jiná tvrzení žalovaného, nutno hodnotit i s ohledem na charakter webových stránek žalovaného a způsob jeho vyjadřování jako tvrzení řečené s určitou nadsázkou, navíc v situaci, kdy byl žalovaný zjevně ovládán negativními emocemi spojenými s jeho procesním neúspěchem v řízení sp. zn. 6 C 101/2016. Obdobné platí i o výrazech„ obyčejný příživník“ či„ hochštapler“, které, byť hraničí s výrazy hanlivými a urážejícími, je třeba vnímat jako výrazy řečené s nadsázkou a za nezpůsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce b), u něhož je nutno věc posuzovat i z hlediska jeho veřejné známosti (obdobně strana 29 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 C 85/2011-445, vydaného v jiné věci týchž účastníků). Výrok žalovaného, podle něhož žalobkyně c)„ na tom musí být dost špatně“, když ji na svých stránkách podporují dva bulvární časopisy, není skutkovým tvrzením, nýbrž hodnotícím soudem žalovaného, který soud pokládá za přípustný. Tvrzení žalovaného že se o„ dlouhodobých psychických problémech“ žalobkyně c) nepíše, ani o tom,„ že už je má zvládat i nebezpečně závislým způsobem…“ pro svou stručnost, obecnost a způsob, jakým byla uveřejněna (tj. na webových stránkách žalovaného a nikoli např. na titulní straně celostátních novin, navíc skrytě v textu neobsahujícím jméno této žalobkyně), též nejsou s to zasáhnout sféru žalobkyně c) natolik intenzivně, aby se jednalo o zásah do jejích osobnostních práv. Konečně do osobnostních práv žalobců nemohla zasáhnout ani letmá zmínka o tom, že„ webové stránky [anonymizováno] zveřejnily onu údajnou sexuální korespondenci, kterou bych si nikdy nedovolil zveřejnit“, neboť není zřejmé, o jakou konkrétní korespondenci se mělo jednat, mezi kým a co přesně mělo být jejím obsahem. S ohledem na shora uvedené tedy soud výrokem II. tohoto rozsudku nevyhověl návrhu uložit žalovanému povinnost se za obsah textu žalobcům omluvit.

15. Požadavek žalobců, aby se jim žalovaný omluvil za některé své výroky uvedené v textu„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“ ze dne [datum] a za v jeho rámci zveřejněný Otevřený dopis pro žalobce b), soud I. stupně naproti tomu shledal důvodným, neboť zde žalovaný konkrétně a jmenovitě a v rozporu s tím, co mu bylo uloženo rozsudkem č. j. 6 C 101/2016-396, uvedl, že milostný poměr žalobců a) a b) byl veřejnou věcí probíranou v médiích, ačkoliv v řízení sp. zn. 6 C 101/2016 ani v tomto řízení na výzvu soudu řádně a včas nedoložil, že by tyto jeho výroky byly pravdivými skutkovými tvrzeními. V Otevřeném dopisu, na něhož v rozebíraném článku odkazoval, žalovaný své nepodložené spekulace o soukromém (až intimním) životě všech tří žalobců a o otcovství k nezletilému dítěti žalobkyně a) sice předestírá formou dotazů vůči žalobci b), činí tak nicméně takovým způsobem, že je případný čtenář může pokládat za pravdu, byť se jedná o pouhé spekulace (i kdyby se ostatně jednalo o údaje pravdivé, byly by natolik intimní a současně nesouvisející s věcí veřejného zájmu, že by byly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobců). Zveřejnění spekulativních tvrzení o otcovství žalobce b) k dítěti žalobkyně a), o milostném vztahu mezi žalobci a) a b) a o tom, že žalobce b) podvádí žalobkyni c), přitom bylo způsobilé zasáhnout do soukromého a rodinného života všech tří žalobců, a proto ze strany žalovaného zasluhuje omluvu (výrok I. rozsudku).

16. Ve vztahu k textu„ Má ochrana soukromí veřejných osob chovajících se nemravně právo likvidovat publicistu pracovně i existenčně?!“ ze dne [datum] se žalobci domáhali omluvy za zveřejnění vulgárních urážek vůči žalobci b), lživá tvrzení o zdravotním stavu žalobkyně c), o soukromém životě žalobců b) a c), o mimomanželských stycích žalobců a) a b), o existenci sexuální korespondence a o nezletilém dítěti žalobkyně a). V tomto textu však žádná tvrzení týkající se uvedených problematik obsažena nejsou, a proto soud požadavek žalobců bez dalšího zamítl. Ani skutečnost, že žalovaný do předmětného textu zařadil odkazy na text protokolu z jednání ve věci 6 C 101/2016 a na zvukové záznamy pořízené během tohoto jednání, které mohou zaznamenávat spekulativní či nepravdivá tvrzení žalovaného o žalobcích, nečiní požadavek žalobců důvodným, neboť zveřejnění protokolu z jednání a zvukových záznamů nelze pokládat za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců. Soud proto návrh žalobců výrokem II. rozsudku zamítl.

17. Soud I. stupně nepřisvědčil žalobcům, že žalovaný v textu„ OS Beroun [datum]: Boj za svobodu slova pokračoval doplňovacím rozsudkem“ ze dne [datum] zveřejnil urážky žalobce b), lži o nezletilém dítěti žalobkyně a) a vulgární lži o mimomanželských stycích žalobců a) a b), jimiž hrubě zasáhl do soukromého a rodinného života všech tří žalobců a za něž by se jim měl žalovaný omluvit. Žalovaný v tomto článku primárně kritizoval rozsudky zdejšího soudu vydané ve věci sp. zn. 6 C 101/2016 a polemizoval s právními názory a postupy samosoudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Přitom to učinil způsobem, který soud pokládá za přípustnou realizaci práva na svobodu projevu a který nezasahuje do osobnostních práv žalobců. Zmínil-li totiž žalovaný v tomto textu některého z žalobců nebo kauzu, která byla řešena ve věci sp. zn. 6 C 101/2016, činil to pomocí citací z rozsudků a vyjádřením svých názorů k závěrům soudu. Z citací, které žalovaný z rozsudků vybral, je patrné, že soud měl tvrzení žalovaného na adresu žalobců a jejich soukromí za spekulativní, nepodložená či fiktivní. Rozhodné je, že cílem textu byla kritika a polemika s rozhodnutími soudu a nikoli kritika či uveřejňování skutkových tvrzení o žalobcích. Žalovanému nelze bránit, aby vyjadřoval nesouhlas s rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci, pokud tak nečiní způsobem, který by zasahoval do práv a oprávněných zájmů soukromých osob. Taktomu však v tomto případě nebylo. Ve vztahu k odkazům na zvukové záznamy ze soudního jednání, které žalovaný zařadil do článku, soud opětovně uvedl, že je nelze považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců. Soud tedy požadavek žalobců na omluvu výrokem II. rozsudku zamítl.

18. Pátá omluva, jíž se žalobci b) a c) po žalovaném dožadovali, souvisela s textem„ Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu - probíhá boj o svobodu slova jako za totality!“ ze dne [datum]. Žalobci b) a c) požadovali, aby se jim žalovaný omluvil za to, že v tomto textu tvrdil, že exekuční řízení proti němu vedené je mstou za uveřejňovanou pravdu o nich i za to, že je označil za lháře a že lživě popisoval důvod a průběh exekučního řízení. Soud tomuto nároku vyhověl pouze částečně, a to ohledně omluvy za označení žalobců b) a c) za lháře (výrok III. rozsudku). Shledal totiž, že žalovaný v předmětném textu oba žalobce identifikoval (žalobkyni c) celým jménem a žalobce b) pomocí iniciál), načež na jejich adresu v přímém rozporu se závěry rozsudku č. j. 6 C 101/2016-396 uvedl, že o nich nikdy nenapsal jedinou lež, i když oba tvrdí opak. Též konstatoval, že žalobci ověřitelně nemluví pravdu, lžou„ jako když tiskne“, či že on vždy psal pravdu, kterou si ověřoval nebo kterou uváděl s odkazem na jiné weby. Tato tvrzení žalovaného však příkře odporují dřívějším závěrům zdejšího soudu, který shledal, že žalovaný o žalobcích naopak psal nepravdy a neověřené spekulace. Žalovaný svá tvrzení nepředkládal formou přípustné polemiky s rozsudkem č. j. 6 C 101/2016-396 a způsobem, který by čtenáři dával možnost seznámit se závěry soudu ohledně spekulací a fikcí žalovaného, jako tomu bylo v textu„ OS Beroun [datum]: Boj za svobodu slova pokračoval doplňovacím rozsudkem“, nýbrž jako pravdivá fakta, a proto soud požadavku žalobců na zveřejnění omluvy za toto jednání vyhověl. V rozsahu, v jakém se omluva týkala tvrzení o exekučním řízení, soud nárok žalobců b) a c) neshledal důvodným (výrok IV.), neboť většina tvrzení žalovaného týkající se této problematiky byla kritikou soudního exekutora a jeho postupů a nikoli kritikou žalobců. Ty části textu, v nichž žalovaný tvrdil, že je exekutor spolčený s žalobcem b), že za exekucí stojí žalobce b) či že se jedná o„ pomstychtivé svinstvo“, soud pokládá za výroky, které běžný čtenář chápe jako nadsázku ovlivněnou situací, v níž se žalovaný nacházel. Tato tvrzení vzhledem k vyznění celého textu, jež není objektivním zpravodajstvím o každodenních událostech, nýbrž subjektivně zabarveným textem člověka postiženého exekucí, nejsou způsobilá zasáhnout osobnostní sféru žalobců b) a c).

19. Ohledně těch požadavků na zveřejnění omluv, které shledal důvodnými, soud žalovanému uložil povinnost zveřejnit omluvy na úvodní straně webových stránkách [webová adresa] a také v aktuálním [anonymizováno], neboť v obou těchto zdrojích žalovaný své závadné články publikoval.

20. V dalším se soud I. stupně zabýval požadavky žalobců na odstranění pasáží z jednotlivých textů.

21. Co se týče požadavku žalobců na odstranění některých pasáží z textu„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“ ze dne [datum], soud dal žalobcům za pravdu, že žalovaný v něm uvedl tvrzení, která jsou v rozporu se závěry zdejšího soudu vyslovenými v rozsudku č. j. 6 C 101/2016-396, přičemž je nepředkládal formou polemiky s tímto rozsudkem nebo způsobem, který by bylo možné pokládat za nadsázku, nýbrž formou skutkových tvrzení. Učinil tak navíc způsobem, z něhož je patrné, jakých konkrétních osob se uveřejněné nepravdy týkají, neboť žalobce b) a c) identifikoval celým jménem. Za těchto okolností je namístě, aby žalovaný pasáž„ To vše proto, že česká justice upřednostňuje právo na ochranu soukromí před veřejným zájmem a pravdivými informacemi o životě veřejně známých a na ně napojených osob na úkor Ústavou ČR zaručené svobody slova, projevu a práva veřejnosti na informace – bez ohledu jde-li o pravdu, lež či společenskou nebezpečnost. Pouze mne soud toto právo upřel, resp. zakázal. Jsem trestán za pravdu a hledání cesty k ní. Mnohem více sledovaná média, zvláště bulvární o tom píší roky o mnohem větší čtennosti a návštěvnosti nemluvě.“, a to jak ze svých webových stránek, tak i z příslušného [anonymizováno], odstranil (výrok VI. rozsudku). Pokud však žalobci žalovanému vytýkají, že v některých pasážích textu zaměnil fyzickou osobu – žalobce b) s právnickou osobou, jejímž jednatelem je žalobce b), nebo že nepravdivě uvedl, že by si nedovolil údajnou sexuální korespondenci na svých webových stránkách zveřejnit, nejedná se o skutečnosti, které by mohly významně zasáhnout do osobnostních práv žalobců (něco jiného by bylo, kdyby žalovaný z této fiktivní sexuální korespondence citoval, nebo kdyby její existenci tvrdil jako objektivní fakt). Převážná část dalších tvrzení žalovaného, která žalobci učinili předmětem právě projednávané věci, jsou spíše sdělováním názorů žalovaného než sdělováním faktů. Označil-li například žalovaný žalobce za„ Potěmkinovskou dvojku, trojku či čtyřku“, uvedl-li, že si hrají na něco, čím nikdy nebyli, či že jejich špatnou pověst už nemůže nic ohrozit ani zachránit, nebo že výrazy jejich tváře jsou nepřirozené a strojené, jednalo se o hodnotící soudy, jimiž byla dále kupř. tvrzení, že jen gauner může požadovat takové nemravné částky. Článek je navíc spíše subjektivní úvahou žalovaného než objektivním zpravodajstvím. Běžný občan jej totiž podle názoru soudu nebere příliš vážně, ale nahlíží na něj jako na satiru. Proto i ta z dalších žalobci napadených tvrzení, která lze pokládat za tvrzení faktů, nebyla způsobilá zasáhnout dostatečnou měrou osobnostní práva žalobců, a to též pro jejich obecnost a způsob, jakým byla uveřejněna, jak již soud výše konstatoval ve vztahu k tvrzením týkajícím se zdravotního stavu žalobkyně c). Návrh na odstranění zbývajících pasáží z rozebíraného textu proto výrokem VII. zamítl.

22. K textu„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“ ze dne [datum] soud již výše v reakci na požadavek žalobců na uveřejnění omluvy vysvětlil, že do osobnostních práv žalobců mohly zasáhnout ty výroky, v nichž žalovaný konkrétně a jmenovitě a v rozporu s tím, co mu bylo uloženo v rozsudku č. j. 6 C 101/2016-396 uvedl, že milostný poměr žalobců a) a b) byl veřejnou věcí probíranou v médiích. Konkrétně se jednalo o výrok:„ Milostný poměr pana [příjmení] a [anonymizováno] byl veřejnou věcí, protože byl publikován veřejně několikrát v roce 2004, kdy se dokonce pan [jméno] [jméno] ([anonymizováno]) a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]) k této věci veřejně vyjadřovali.“, a proto soud žalovanému uložil povinnost jej odstranit. Obdobně mohly do osobnostních práv žalobců zasáhnout ty výroky, které žalovaný předkládal jako skutková tvrzení, byť jednoznačně odporovala závěrům rozsudku č. j. 6 C 101/2016-396 (a nejednalo se přitom o přípustnou polemiku s právními názory soudy), tedy výroky:„ Vyjadřoval jsem se k věcem veřejně probíraným v médiích, které sledovalo neporovnatelně více lidí než mé webové stránky. Nemohl jsem být nařčen, že zasahuji do soukromí paní [příjmení] a pana [příjmení]. V mém Otevřeném dopise dostali pouze prostor tuto mediální kauzu vyvrátit. To neudělali.“. Také výrok:„ Najednou se nestydatě domáhá exekuční pokuty na někom, kdo rozkrývá jeho nemravné a podvodné jednání“ je skutkovým tvrzením odporujícím shora uvedenému rozsudku, z něhož naopak plyne, že žalovaný žádné nemravné či podvodné jednání nerozkryl, neboť pouze nepodloženě spekuloval. Pasáž„ neměl by tento prokazatelný podvodník či už možná duševně chorý člověk, čas trávit roky zaměstnáváním, resp. úkolováním [anonymizováno], justice a snad i přivádět na svět nemanželské potomky…“ opětovně poukazuje na údajné, žalovaným nepodložené a spekulativně tvrzené otcovství žalobce b) k dítěti žalobkyně a), což již zdejší soud ve své rozhodovací praxi označil za nepřípustné zasahování do soukromí všech tří žalobců, čehož se přidržel i nyní, a proto také tuto pasáž nařídil žalovanému odstranit ze svých textů (výrok VIII. rozsudku.).

23. Ohledně zbývajících pasáží textu„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“ soud požadavek žalobců na odstranění zamítl (výrok IX.), a to z několika důvodů. Soud předně neshledal ničeho závadného na tom, že žalovaný kritizoval soudní rozhodnutí (viz výroky:„ Je proto nepřijatelné, aby nižší soud ignoroval závazný názor Ústavního soudu ČR“,„ (…) chybném rozsudku KS Praha, který je v rozporu se stanoviskem Ústavního soudu“ či„ ale soud jej vynesl v rozporu s názorem nadřízeného Ústavního soudu“); takové vyjadřování názorů je v demokratickém právním státě přípustné a nebylo důvodu je cenzurovat, jak požadovali žalobci. Tvrzení ohledně exekučního řízení coby pomsty pak je nutno vnímat jako subjektivně zabarvené výroky člověka v exekuci, tedy za jistou formu nadsázky, která není s to dostatečně intenzivně zasáhnout do osobnostních práv žalobců (zejména žalobce b)). Výroky ohledně nepoškoditelné a současně nenapravitelné pověsti žalobců b) a c) jsou hodnotícími soudy, které žalobci v postavení mediálně známých osobností ještě musí snášet. Další, podle žalobců závadná, tvrzení se po odstranění pasáží týkajících se milostného poměru mezi žalobci a) a b) stávají tvrzeními obecnými a nicneříkajícími, neboť v nich žalovaný pouze konstatoval, že psal o něčem, co bylo veřejnosti známo a co bylo již dříve odhaleno, aniž by bylo zřejmé, co přesně měl žalovaný na mysli. Soud proto v zájmu spravedlivého vyvážení práva na svobodu projevu a osobnostních práv žalobců uložil žalovanému povinnost odstranit pouze ty pasáže, z nichž je patrné, čeho konkrétně se nářky žalovaného týkají. Konečně pokud žalobci spatřují zásah do svých práv v tom, že žalovaný formou přímé řeči vložil žalobcům b) a c) do úst výroky, které nikdy neřekli, za účelem jejich dehonestace, soud jim nepřisvědčuje, neboť i tato pasáž vykazuje znaky satiry a průměrnému rozumně uvažujícímu čtenáři je jasné, že jde o přímou řeč smyšlenou a nevážnou (konkrétně jde o smyšlený rozhovor tohoto znění:„ [anonymizováno]:„ Mám ověřeno, že další lživé informace poskytuje pravděpodobně psychicky narušenému aktivistovi jménem [jméno] [anonymizována dvě slova]:„ Už jsem vymyslel, jak nikdy nebudu chudý!!! Budete se divit.“ [anonymizováno]:„ Jsem osobou veřejně známou, působím jako umělkyně především jako zpěvačka a to již od roku 1964. Jsem osobou známou nejen v rámci [země], ale i světově uznávanou a to nejen na evropském kontinentě, ale i po celém světě.“ [anonymizováno]:„ … Vymyslel, jak to udělat, aby nikdy nebyl chudý. Tak si našel zpěvačku. Věděl, že má zázemí a rodinu, kde se říká do očí pravda. Když jsem si jí dovolil říci, tak nás jako pravý šikovný podvodník odstřihl. Podařilo se mu to…“).

24. K textu„ Má ochrana soukromí veřejných osob chovajících se nemravně právo likvidovat publicistu pracovně i existenčně?!“ soud I. stupně uvedl, že žalovaný v něm nic konkrétního o soukromém a rodinném životě žalobců neuvedl. Žalobci poukázali na to, že o nich žalovaný nepravdivě uvedl, že v minulosti podali žalobu proti zapsanému spolku [anonymizována dvě slova], toto tvrzení, byť by bylo nepravdivé, však nemá potenciál významně zasáhnout do osobnostní sféry žalobců. K argumentaci žalobců, že je žalovaný vykresluje jako notorické sudiče (toto označení užili žalobci v žalobě, nikoli žalovaný v rozebíraném textu), kteří léta ubližují člověku, jenž o nich píše pouze čistou pravdu, a přitom žalovaný ve chvíli zveřejnění předmětného textu v říjnu 2018 čelil teprve druhé žalobě na ochranu osobnosti ze strany žalobců, soud uvedl, že toto tvrzení žalobců není zcela pravdivé, neboť soudu je známo, že vedle dvou žalob na ochranu osobnosti řešených před zdejším soudem, žalobci podali proti žalovanému kupříkladu již v roce 2011 žalobu na ochranu osobnosti ke Krajskému soudu v Praze, a tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 C 85/2011-445. Kritika žalovaného se tak do jisté míry zakládala na pravdě. Co se týče tvrzení žalovaného ohledně špatné pověsti žalobců, kterou již nelze zhoršit, soud opětovně uvádí, že jde o přípustný hodnotící soud žalovaného. Obecná tvrzení žalovaného, že je jako občan trestán za něco, o čem média píšou beztrestně již roky, či že je trestán za upozorňování na lži a podvody, soud též nepokládá za závadná právě pro jejich obecnost (žalovaný v textu neuvedl, co konkrétně podle něj bylo pravdou a neopakoval své spekulace, jako tomu bylo např. v textu„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“). Jakkoli je pravdou, že žalovaný do textu opětovně zařadil odkazy na zvukové záznamy z jednání ve věci sp. zn. 6 C 101/2016, z nichž lze zjistit, co vlastně považoval za pravdu, podvody a lži, soud pokládá za rozhodující, že žalovaný zde zveřejnil také protokol z tohoto jednání a záznam z vyhlašování rozsudku, z nichž je zjistitelné, že mu soud uložil povinnost se za jím v minulosti uveřejňovaná tvrzení o soukromém životě žalobců omluvit, odstranit závadný obsah textů a zaplatit žalobcům finanční odškodnění, a tedy je zjevné, že žalovaný svými výroky na adresu žalobců porušil zákon. Za těchto okolností musí běžný, rozumný čtenář vnímat opakované výroky žalovaného ohledně jím tvrzeného bezdůvodného trestání za pravdu nikoli jako skutková tvrzení, nýbrž jako jeho subjektivní názory, kterým soud nedal za pravdu. K požadavku na odstranění fotografie žalobců b) a c) z úvodu textu soud uzavřel, že nebyla použita způsobem odporujícím zákonu, nýbrž v rámci tzv. zákonné licence ve smyslu ust. § 89 o.z. Návrh žalobců týkající se právě rozebíraného textu soud výrokem X. rozsudku zamítl.

25. U požadavku na odstranění některých pasáží z textu„ OS Beroun [datum]: Boj za svobodu slova pokračoval doplňovacím rozsudkem“, soud I. stupně vychází stejně jako v případě požadavku na uveřejnění omluvy za obsah tohoto textu z toho, že žalovaný v něm primárně kritizoval rozsudky zdejšího soudu vydané ve věci sp. zn. 6 C 101/2016, polemizoval s právními názory samosoudkyně [anonymizováno] [příjmení] a přípustným způsobem realizoval právo na svobodu projevu. Účelem článku byla kritika rozhodnutí soudu a nikoli kritika žalobců. Podstatné je též to, že žalovaný vybral z jím kritizovaného rozsudku takové pasáže, z nichž jsou patrné závěry soudu o tom, že žalovaný o soukromém a rodinném životě žalobců pouze spekuloval a že nedisponoval podklady, z nichž by plynula jeho skutková tvrzení. V takto realizované svobodě projevu zaměřené na kritiku soudního rozhodování nemá soud důvod žalovanému bránit, neboť ji pokládá za přípustnou. Za přípustné považuje i to, že jsou do textu zařazeny odkazy na zvukové záznamy z jednání, jak vysvětlí později. S ohledem na to, že žalovaný v textu kritizoval rozsudek vydaný ve věci (mj.) žalobce b), lze pokládat i uveřejnění fotografie tohoto žalobce za souladné s ust. § 89 o.z. Soud proto návrh žalobců zamítl též výrokem X. rozsudku.

26. Ani návrhu žalobců, aby uložil žalovanému povinnosti odstranit z webových stránek část komentáře žalovaného uvedeného pod textem„ [jméno] [příjmení] přišel o počítač“, soud I. stupně nevyhověl (výrok X. rozsudku). Žalovaný v něm kritizoval postup soudního exekutora, přičemž též sdělil, že o jeho nezákonném postupu informoval řadu institucí v [země]. Takový komentář se nikterak nedotýká osobnostní sféry žalobců, a to ani tím, že žalovaný hovoří o (podle něj nezákonné) exekuci jako o ceně za svobodu slova. O soukromém životě žalobců v komentáři nic nenapsal, ba naopak v něm uvedl, že ať už by napsal„ cokoliv na adresu osob uvedených v předběžném opatření“, hrozila by mu„ další, konkrétně nezdůvodněná pokuta“. Tato poznámka byla další kritikou postupu exekutora a byla zjevnou příčinou toho, proč byl žalovaný v komentáři zdrženlivý a proč vůči žalobcům žádná tvrzení neuvedl.

27. V textu„ Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu - probíhá boj o svobodu slova jako za totality!“ žalovaný, jak již soud I. stupně konstatoval ve vztahu k požadavku na omluvu, v přímém rozporu se závěry rozsudku č. j. 6 C 101/2016-396 uvedl:„ Nikdy jsem o panu [příjmení] ani jeho ženě [jméno] [příjmení], nenapsal jedinou lež. I když pan [příjmení] i [jméno] [příjmení] veřejně tvrdí opak. Ověřitelně nemluví pravdu, lžou ‚jak když tiskne‘! Vždy jsem psal pravdu, ať už jsem si ji osobně ověřil, citoval jiný tiskový zdroj, odkazoval na jiné weby, nebo hledal cesty k pravdě. Přesto jsem odsouzen k tomu, abych jako jediný v [anonymizováno] nesměl informovat o podvodech a nemravném chování, kdy o nich informují jiná média už roky, ve statisícových nákladech.“. Tuto pasáž soud nařídil žalovanému odstranit (výrok XI.), neboť v ní jsou žalobci b) a c) přímo identifikováni a žalovaný zde o nich, nikoli formou přípustné polemiky se závěry rozsudku č. j. 6 C 101/2016-396, a způsobem, který by čtenáři dával možnost seznámit se se závěry zdejšího soudu ohledně spekulací a fikcí žalovaného, předkládal skutková tvrzení, která odporovala pravomocnému rozsudku zdejšího soudu. Kromě toho, že je žalovaný povinen se za tuto pasáž textu žalobcům b) a c) omluvit, je také povinen ji ze svých webových stránek odstranit. Ohledně zbývajících pasáží rozebíraného textu, jejichž odstranění se žalobci domáhali, soud opakovaně uvedl, že se týkaly z převážné většiny kritiky exekutora a jeho postupů. Tvrzení žalovaného na adresu žalobců b) a c) o údajném spolčení s exekutorem či o„ pomstychtivém svinstvu“, je třeba posuzovat optikou situace, za níž byla napsána, a též s přihlédnutím k tónu, jakým byla napsána. Běžný čtenář takové výroky chápe jako subjektivní nářky člověka v exekuci a nikoli jako objektivní zpravodajství o událostech z [země]. Žalobci, kteří jsou mediálně známými osobami, takovými tvrzeními nemohou být podstatně dotčeni na své osobnostní sféře, zejména v situaci, kdy výroky nebyly zveřejněny na stránkách celostátního či významného lokálního deníku. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaný celou záležitost politizoval a stavěl se do role bojovníka za pravdu a spravedlnost. I nad to se musí osoby v postavení žalobců povznést. Navíc, žalobci mají jistě možnost oponovat zavádějící politizaci či některým kontroverzním výrokům žalovaného cestou jim dostupných médií či sociálních sítí, pokud považují za nutné uvést na pravou míru, že se žalovaný do exekucí nedostal v rámci jím tvrzeného boje za svobodu a demokracii. K požadavku na odstranění některých odkazů uvedených pod rozebíraným textem na jiné texty soud uvedl, že text„ Cena svobody slova se už blíží k jednomu milionu korun - zastavíme společně tuto ‚šílenost šílenců‘, stále více ohrožující celou zemi?!“ neshledal závadným, a tak neexistuje důvod, pro který by odkaz na něj měl být odstraněn. Další 3 texty, na něž je odkazováno, nejsou předmětem tohoto řízení (viz petit změněné žaloby). Z výše uvedených důvodů soud zamítl návrh žalobců na odstranění dalších pasáží z textu na webových stránkách (výrok XII.) a z bulletinů (výrok XIII.).

28. Ve vztahu k textům žalovaného„ Cena svobody slova se už blíží k jednomu milionu korun - zastavíme společně tuto ‚šílenost šílenců‘, stále více ohrožující celou zemi?!“;„ Přestaňme se v roce 2019 konečně bát – spojme se v boji za svobodu a demokracii!“;„ Historie je učitelkou života (Historia magistra vitae est)“;„ Za záchranu stamilionů mi stát hrozí bezdomovectvím?!“;„ Stav mého exekučního řízení, aneb o neodpovědnosti odpovědných a neschopnosti konat“;„ Soud přiznal [jméno] [příjmení] čtyři miliony za lživý článek o milenci…?!“ a„ Na památku pana [jméno] [příjmení] - za obranu před exekutory zaplatil životem! Měl smůlu, nežil v [země], ale v [země]“ soud I. stupně souhrnně uvedl, že žalovaný v nich informoval o vývoji exekuce vedené vůči jeho osobě, stěžoval si na exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno] a jeho postupy i obecně na postupy exekutorů [země]. Též vyzýval, aby si občané nenechali vzít svobodu, upozorňoval na alarmující situaci v zemi či na pronásledování těch, kteří se nebojí říct pravdu. Sám sebe stavěl do role člověka, kterému byl zabaven majetek pro realizaci svobody projevu, a konstatoval, že jako jediný v zemi nesmí psát o tom, o čem média psala léta. Současně v mnohých těchto textech uváděl, že nemůže psát o podrobnostech své kauzy, aby se nevystavil dalším pokutám a žalobám. Stěžoval si, že stát neposkytuje ochranu lidem jako je on, a upozorňoval na to, že blíže neoznačený žalobce zpronevěřil peníze, ocitl se v exekuci, dopustil se trestné činnosti (a stejně tak i jeho rodina). Všechny tyto texty mají společné to, že žalovaný žádného z žalobců a) až c) nejmenoval a že texty obsahovaly výroky žalovaného, jež jsou obecného charakteru a tzv. zahaleny v mlze. Vzhledem k jejich obecnosti soud neshledal, že by jimi žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobců, což platí tím spíše, když nenesly ve svých názvech či v obsahu jména, iniciály či fotografie žalobců. To, že se žalovaný v těchto textech podle názoru žalobců lživě vyjadřoval o průběhu exekuce, se jen stěží mohlo podstatně dotknout jejich osobnostní sféry. Stejně tak žalobci tvrzená politizace celé záležitosti, včetně vedení exekuce, žalobce přímo nepoškozuje. Jakkoli může být pravdou, že„ mezi řádky“ shora uvedených textů lze identifikovat narážky žalovaného týkající se žalobců, takové narážky jsou schopni rozklíčovat pouze žalobci či osoby, které v minulosti sledovaly webové stránky žalovaného či jeho bulletiny. Z hlediska ochrany osobnosti mediálně známých osob se však nejedná o narážky natolik intenzivní, aby v nich soud spatřoval zásah do osobnostních práv žalobců. Ba naopak je soud přesvědčen, že takové texty si ani nezasluhují pozornost žalobců. To, že proti takovým neurčitým textům žalovaného brojí, spíše svědčí o tom, že se zřejmě již z principu snaží vůči žalovanému něčeho najít, byť jsou dané texty svým obsahem nevýznamné, a podání žaloby směřující proti jejich obsahu lze označit za malichernost. Soud navíc na celou věc nahlíží v kontextu dalších okolností, jak ostatně sami žalobci požadují, a má na zřeteli, že tímto rozsudkem i svými předchozími rozsudky vydanými ve věci sp. zn. 6 C 101/2016 žalovanému uložil povinnost odstranit závadné části těch textů, které se skutečně dotýkaly osobnostních práv žalobců a v nichž žalovaný spekulativně, nepodloženě či nepravdivě psal o soukromém životě žalobců. Takové závadné texty by tedy do budoucna již neměly být obsahem webových stránek či bulletinů žalovaného, a tudíž bude jen stěží dohledatelné, čeho konkrétně se vlastně celá jeho záležitost týkala a na co ve výše označených textech narážel. Pro úplnost soud dodal, že pokud žalobcům vadilo, že žalovaný do některých textů zahrnul odkaz na stížnost ze dne [datum], jejíž obsah žalobci pokládali za dehonestující, pak měli požadovat odstranění dokumentu s touto stížností. Soud se obsahem stížnosti na exekutora bude zabývat níže, avšak pouze v mezích žaloby a příslušného bodu jejího petitu. Návrhy žalobců týkající se shora rozebíraných textů soud zamítl výrokem XIII. rozsudku.

29. K textu„ Moderátor [jméno] [jméno] [příjmení] a jeho hosté – někdy dost podivní?“ soud I. stupně uvedl, že výroky týkající se duševního stavu a zdraví žalobce b) jsou hodnotícími soudy, které sice nevyznívají lichotivě, ale které nejsou s to intenzivněji zasáhnout do osobnostní sféry žalobce b) (a už vůbec ne do osobnostní sféry ostatních dvou žalobkyň). K tomuto závěru soud dospěl opět zejména s ohledem na povahu daného textu, který zjevně nemá objektivně informovat veřejnost o událostech z tuzemska (a běžný čtenář jej tak jistě nevnímá), nýbrž o subjektivních pocitech či postojích žalovaného. Poukazují-li žalobci na to, že si žalovaný protiřečí, neboť v rozebíraném textu uvedl, že by si nedovolil vyslovit diagnózu o duševním zdraví jiných, a přitom ve svých dřívějších textech žalobce označoval za duševně choré, soud v tomto protimluvu žalovaného též nespatřuje konkrétní, intenzivní zásah do osobnostních práv žalobců (spíše by bylo možné uvažovat o tom, že si tímto protimluvem žalovaný podrývá svou vlastní důvěryhodnost). K požadavku žalobců, aby soud nařídil žalovanému odstranit pasáž týkající se údajného křivého obviňování žalobce b) a jeho spojování s trestní kauzou, soud musí konstatovat, že sami žalobci v žalobě uvedli, že tyto výroky„ jsou meritem jiného podání“, z čehož plyne, že dané pasáže do předmětu tohoto řízení nespadají a žalobci k nim ani ničeho konkrétního neuvedli. S tím související názory žalovaného ohledně způsobu vedení rozhovoru mezi moderátorem a žalobcem b) jsou opět hodnotícími soudy, které soud pokládá za přípustné, a za zcela neškodné soud považuje též to, že měl žalobce b) podle názoru žalovaného při rozhovoru uvádět pomluvy a lži, proti nimž se žalovaný nemohl bránit. Jedná se totiž opět o subjektivní názor žalovaného. Ve vztahu k některým pasážím rozebíraného textu pak žalobci ani po výzvě soudu podle ust. § 118a o.s.ř. neuvedli, jak konkrétně zasáhly do jejich osobnostních práv a co žalobcům ohledně nich vlastně vadí, což platí zejména o těchto pasážích:„ Při tomto rozhovoru se chová jako jediný majitel pravdy: [anonymizována dvě slova] je nejhorší bulvár, s žádnými novináři nejsme ve válce, doporučuje vyhodit [jméno] [příjmení] a někoho, kdo bude ‚férovej a solidní‘ apod.“,„ V tomto rozhovoru mne nazývá rádobyaktivistou, pochybuje o mém duševním stavu. Cituji: ‚Takhle se normální člověk nemůže chovat. To je člověk, který uráží třičtvrtě lidí v týhletý republice, pomlouvá je. Nejsme v tom jenom my sami.‘“ a„ Cituji: ‚Náš advokát je placenej z výsledku…‘ Už nedodává, že většina se nechce soudit ne proto, že by nebyla v právu, ale nestojí jí za to se roky soudit s nejistým výsledkem a za nemalých finančních nákladů.“. Navíc je třeba uvést, že mnohé z těchto výroků jsou opět hodnotícími soudy, které nezasahují do práv žalobců. Konečně ve vztahu k části textu, v níž žalovaný konstatoval, že i tento článek nepochybně bude jedním z důkazů, který proti němu žalobci použijí v mnohamilionových žalobách, či že žalovanému bylo zakázáno zveřejňovat pravdivé informace, jež byly veřejnosti známy, soud opakuje, že takové výroky nejsou způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobců, neboť se v nich žalovaný konkrétně nevyjadřuje o osobním a rodinném životě žalobců, ale jde pouze o velmi obecná a nicneříkající tvrzení. Požadavku žalobců na odstranění odkazu na text s názvem„ VS Praha [datum]: [příjmení] a [jméno] prohráli spor s televizí [příjmení]. Žalují i [anonymizováno]“ soud nevyhověl, neboť předmětný text není předmětem tohoto řízení (viz petit změněné žaloby). Těmto závěrům soudu odpovídá výrok XIII. rozsudku.

30. Ve vztahu k těm pasážím textů žalovaného, které soud považoval za zasahující do osobnostních práv žalobců, žalovanému uložil povinnost jejich odstranění z webových stránek [webová adresa] a také z [anonymizováno], to však pouze tehdy, pokud žalobci v petitu své změněné žaloby danou pasáž příslušného textu navrhovali z [anonymizováno] odstranit.

31. Požadavkům, aby žalovaný odstranil ze svých webových stránek protokol z ústního jednání ze dne [datum], které proběhlo před soudem I. stupně ve věci sp. zn. 6 C 101/2016, a zvukový záznam své závěrečné řeči, kterou při tomto jednání pronesl, jakož i zvukový záznam z tohoto jednání a zvukový záznam vyhlášení rozsudku a následné komunikace se soudem soud I. stupně nevyhověl (výrok XIII.), neboť jednání soudu jsou veřejná a veřejnost může být vyloučena jen v případech výslovně stanovených v zákoně, což nebyl případ jednání ve věci sp. zn. 6 C 101/2016. Zveřejněním zvukových záznamů či protokolu z jednání tak žalovaný nezveřejnil nic, co by nebylo veřejnosti přístupno přímo při jednání (shodně strana 26 rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. 36 C 85/2011-445). Žalovaný navíc na svých webových stránkách nezveřejnil pouze svou závěrečnou řeč, což by bylo možné považovat za zavádějící, nýbrž i záznam a protokol o výroku rozsudku soudu, z nichž je patrné, že soud žalovanému ve věci 6 C 101/2016 v převážné míře nedal za pravdu.

32. Další požadavek žalobců směřoval k odstranění výzvy k zanechání protiprávního jednání ze dne [datum], která byla zveřejněna pod textem„ OS Beroun [datum]: Boj za svobodu slova pokračoval doplňovacím rozsudkem“ formou odkazu na dokument s výzvou. Podle žalobců se mělo jednat o předžalobní výzvu žalobců b) a c) a její zveřejnění mělo být důkazem o tom, že jakákoli předžalobní výzva k dobrovolnému plnění povinností vůči žalovanému je bezpředmětná a pouze vyvolá další dehonestaci z jeho strany. Ani tento požadavek neshledal soud I. důvodným (výrok XIII.), neboť pouhá skutečnost, resp. důkaz o tom, že zasílání předžalobních výzev žalovanému se míjí účinkem, není schopna zasáhnout do osobnostních práv žalobců či se jich jakkoli dotknout. Takový„ důkaz“ může nanejvýš (pokud vůbec) svědčit o neochotě žalovaného řešit spory smírnou cestou. Soud přitom ani neshledává, že by žalovaný využil výzvu k dehonestaci žalobců, neboť přímo ve vztahu k výzvě a jejímu obsahu ve svém textu nic nepoznamenal.

33. Požadavku žalobců, aby bylo žalovanému nařízeno odstranění celého textu stížnosti na exekutora ze dne [datum], soud vyhověl, neboť v ní byli jmenováni žalobci b) a c) a hovořilo se zde též o jejich advokátce (byť ta jmenovitě označena nebyla) a celý text byl protkán výroky žalovaného o tom, že odhalil nemravnosti a podvody žalobce b), že psal o jeho zločinech či že odhalil jeho nepravdy, a byly zde též uváděny konkrétní texty SMS zpráv, které měl žalovaný údajně obdržet a v nichž byli rovněž zmiňováni žalobci b) a c). V předmětné stížnosti tedy žalobci byli konkrétně identifikováni a bylo v ní v přímém rozporu s rozsudkem č. j. 6 C 101/2016-396 konstatováno, že žalovaný o žalobcích psal pouze pravdu, byť z citovaného pravomocného rozsudku plyne opak. Žalovaný stížnost nepojal jako vyjádření svých hodnotících soudů či jako přípustnou polemiku s rozsudkem zdejšího soudu, nýbrž jako vyjádření konkrétní kritiky žalobců. S ohledem na tento obsah stížnosti i na útočný tón, jakým byla psána, soud shledal, že text stížnosti byl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobců, a proto žalovanému výrokem XIV. nařídil odstranění dokumentu se stížností tak, jak žalobci požadovali. To však neznamená, že by žalovaný nemohl podávat opravné prostředky proti rozhodnutím exekutorů, soudů či jiných orgánů veřejné moci nebo že by nemohl podávat stížnosti na nezákonný či nevhodný postup takových orgánů či úředních osob. V tomto právu soud žalovanému nikterak nebrání, pouze nepovažuje za vhodné, aby žalovaný posléze své stížnosti, žádosti či opravné prostředky, jež útočí na žalobce a zasahují do jejich soukromého a rodinného života, zveřejňoval na svých webových stránkách.

34. Soud I. stupně žalobců též zčásti vyhověl v části žaloby, kterou požadovali odstranění některých pasáží z textu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“ ze dne [datum], jakož i celého dokumentu ve formátu word s názvem„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“ ze dne [datum]. Vycházel přitom z toho, že žalovaný (jak již soud uvedl výše a jak plyne z rozsudku č. j. 6 C 101/2016-396) v minulosti o soukromém a rodinném životě žalobců pouze spekuloval. V tzv. Otevřeném dopise své spekulace sice předestřel formou dotazů vůči žalobci b), činil tak však takovým způsobem, že je případný čtenář mohl pokládat za pravdu, byť se jednalo o tvrzení nepodložená (a i kdyby snad šlo o tvrzení pravdivá, byla by to tvrzení natolik intimní a nesouvisející s věcí veřejného zájmu, že by byla způsobilá zasáhnout do osobnostních práv všech tří žalobců). Soud shledal požadavek žalobců důvodným, pokud šlo o pasáže„ podvodné, nemravné“,„ odhaluji Vaše lži, nečestné chování“ a„ a také proto, že odhaluji Vaše nečestné jednání coby manžela známé zpěvačky“, neboť závěry řízení sp. zn. 6 C 101/2016 naopak svědčí o tom, že žalovaný žádné lži, nečestné chování, podvody či nemravnosti žalobce b) neodhalil. Dále pak je namístě, aby žalovaný odstranili i tu pasáž, v níž žalobce b) vyzval k doložení toho, že není otcem syna žalobkyně a) a k podstoupení DNA testů. Tyto pasáže je povinen odstranit jak z textu zveřejněného na webových stránkách, tak i z dokumentu ve formátu word (výroky XV. a XVII.). Ve zbývající části soud žalobcům nevyhověl, neboť ani po výzvě podle ust. § 118a o.s.ř. neuvedli, jak konkrétně zbývající pasáže Otevřeného dopisu zasáhly do jejich osobnostních práv, a proč by tedy měl být odstraněn celý Otevřený dopis. Tomu odpovídají výroky XVI. a XVIII. rozsudku. Související požadavek na odstranění pasáže„ už o celkem 5 950 000 Kč (zatím rekordní částku v jeho četných soudních sporech)“ z textu„ Otevřený dopis [jméno] [jméno] zmizel z médií krátce po zveřejnění?“ soud neshledal důvodným (výrok XIX.), neboť nesprávné uvedení celkové částky, pro niž žalobce b) zahájil soudní řízení proti žalovanému, nijak nezasahuje do osobnostních práv tohoto žalobce. Případnou nepřesnost je žalobce b) nadto jistě schopen sám prostřednictvím médií či sociálních sítí korigovat, pokud to považuje za nutné.

35. Co se týče požadavků na odstranění vybraných pasáží z textů s názvy„ Po zveřejnění odkazu na jiný web – blokace [anonymizováno] bankovního konta, exekuce domu a pozemku!“ a„ [jméno] [jméno] podává další trestní oznámení na [jméno] [příjmení]“, soud I. stupně obdobně vycházel z toho, že tyto 2 texty byly i předmětem řízení sp. zn. 6 C 101/2016, přičemž (nejen) z nich soud dovodil existenci zásahu do soukromého a rodinného života žalobců. Žalobci nicméně ve věci sp. zn. 6 C 101/2016 nepožadovali odstranění příslušných pasáží z textů, ale učinili tak až v nynější žalobě. Soud jim proto výroky XX. a XXI. vyhověl, neboť v předmětných pasážích žalovaný jmenoval žalobce a) a b) a vyjadřoval se v nich o údajné sexuální korespondenci mezi nimi, o milostném vztahu mezi oběma žalobci, jakož i o poměrech dítěte žalobkyně a). Ve vztahu k požadavku žalobců na odstranění části komentáře diskutujícího pod označením #1 Svoloč pod textem„ [příjmení] s manželem [příjmení], rovněž VIP klienti [anonymizována dvě slova], nepodvedení…?!“ soud uvedl, že žalovaný jako administrátor webové stránky [webová adresa] je odpovědný nejen za své vlastní texty, ale také za komentáře svých čtenářů. Vzhledem k tomu, že příslušná část komentáře ve znění„ Taky zapoměl [příjmení] připomenout, že [jméno] [jméno] pígloval advokátku své ženy a celou tlupu všech jejich přicmrndávaček“ konkrétně jmenovala žalobce b) a identifikovatelným způsobem označovala žalobkyni a) a připomínala spekulativní tvrzení žalovaného ohledně milostného poměru mezi oběma žalobci, je namístě, aby i tuto pasáž žalovaný ze svých webových stránek odstranil, a proto mu to soud výrokem XXII. uložil.

36. Protože soud I. stupně shledal, že žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobců tím, že zveřejnil tyto pasáže tzv. Otevřeného dopisu, který v minulosti zaslal žalobci b):„ podvodné, nemravné“,„ Odhaluji Vaše lži, nečestné chování“,„ a také proto, že odhaluji Vaše nečestné jednání coby manžela známé zpěvačky“ a„ 1) Doložte, že nejste otcem syna Vaší právničky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Vyvraťte tedy sexuální kauzu, o které mluví celá hudební veřejnost. Vyvraťte tím tedy i to, že dlouhodobě podvádíte Vaši manželku [příjmení]. V rodném listě prý není údajně uveden otec dítěte Vaší právničky? Předložte důkaz, že NEJSTE otcem jejího syna. Stačí jednoduchá zkouška otcovství – DNA. Jde o rychlou, bezbolestnou, spolehlivou zkoušku, která vše vyjasní. Negativní výsledek zkoušky DNA jednoznačně potvrdí, že šlo o pomluvu. Každý, kdo si je jist, že není otcem, tuto možnost využije. Je to rychlá, nezpochybnitelná metoda. Ověřený negativní výsledek s omluvou obratem zveřejním. K tomuto kroku vás veřejně vyzývám!“, shledal, že nejen požadavek, aby žalovaný tyto pasáže ze svých webových stránek odstranil, ale také požadavek, aby je již v budoucnu nezveřejňoval, je důvodný, a proto o něm soud rozhodl způsobem uvedeným ve výroku XXIII. rozsudku. Ve zbývající části soud požadavek na zdržení se uveřejňování celého textu Otevřeného dopisu zamítl (výrok XXIV.), a to ze stejných důvodů, pro které nevyhověl požadavku na odstranění celého Otevřeného dopisu.

37. Soud I. stupně zamítl požadavek žalobců, aby žalovaný každému z nich poskytl finanční satisfakci ve výši 100 000 Kč (výroky XXV., XXVI. a XXVII.). Soud předně vycházel z toho, že většina nároků, které žalobci v tomto soudním řízení uplatnili, nebyla shledána důvodnou, a že pouze v minoritní části soud shledal, že žalovaný svým jednáním zasáhl do osobnostní sféry žalobců. Dále vycházel z toho, že ty výroky žalovaného, které v tomto soudním řízení shledal závadnými, byly ve srovnání s jeho tvrzeními, jimiž se soud zabýval ve věci sp. zn. 6 C 101/2016, méně intenzivního charakteru. Většinou se jednalo pouze o pár vět v rámci celého textu, přičemž tyto závadné věty byly povětšinou součástí textů, které ve svých názvech ani nenesly jména žalobců, a současně se jednalo (snad pouze s výjimkou Otevřeného dopisu) o věty s tvrzeními, která ve vztahu k rodinnému či soukromému životu žalobců nezabíhala do přílišných podrobností. V neposlední řadě soud přihlédl k tomu, že jednání, které žalovanému v tomto řízení vytknul (tj. uveřejňování spekulativních tvrzení ohledně milostného vztahu mezi žalobci a) a b), ohledně otcovství žalobce b), a ohledně narušení vztahu mezi žalobci b) a c) nevěrami) je svou povahou de facto pokračováním jednání, které bylo řešeno ve věci sp. zn. 6 C 101/2016 a za něž již žalovaný byl zdejším soudem dostatečně„ potrestán“ povinností poskytnout žalobcům finanční zadostiučinění. Ze všech shora uvedených důvodů soud shledal, že postačuje, aby byla žalovanému uložena povinnost omluvit se za některé z výroků, které na adresu žalobců uvedl, odstranit závadné části textů a zdržet se do budoucna uveřejňování části textu Otevřeného dopisu, ale že uložení povinnosti poskytnout žalobcům jakékoli další finanční zadostiučinění by již bylo s ohledem na okolnosti tohoto případu nepřiměřené. V tomto závěru soud utvrdilo též to, že žalovaný v současné době čelí exekuci, v jejímž rámci je mu zabavován majetek, a tedy by poskytnutí další finanční satisfakce ještě ztížilo jeho majetkovou situaci. Skutkový stav právě souzené věci nadto svědčí o tom, že se žalovaný ve vztahu k žalobcům již umírnil a že postupem času (zřejmě z důvodu exekuce) přestal uveřejňovat konkretizovaná tvrzení o soukromém a rodinném životě žalobců.

38. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem XXVIII. v souladu s ust. § 142 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější stranou sporu byl žalovaný, který však náhradu nákladů řízení vůči žalobcům nepožadoval.

39. Proti výrokům II., bodu 1), 3) a 4), IV., VII., IX., X., XII., XIII., XVI., XVIII., XIX., XXIV., XXV., XXVI., XXVII. a XXVIII. tohoto rozsudku podali odvolání žalobci a vznesli námitku podjatosti soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro jeho postup a chování při jednání dne [datum], když při zahájení jednání konstatoval nepřítomnost žalovaného, přičemž se velmi starostlivě zajímal, z jakého důvodu není v jednací síni, a jeho pozdní příchod komentoval:„ OK, to je v pořádku“. Při jednání pominul, že řízení je koncentrováno a žalovanému hodlal dokonce stanovit lhůtu k písemnému vyjádření ve věci, ačkoli žalovaný ve lhůtě určené ke koncentraci svou povinnost tvrzení a předložení důkazů nesplnil a na další výzvu soudu reagoval, že se vyjadřovat nehodlá. Nebyly provedeny žádné důkazy, vyjma toho, že bylo učiněno nesporným, že napadené texty jsou uveřejněny na stránkách žalovaného a jsou toho obsahu, jak je žalobci označeno. Soudce bez provedení dokazování zcela změnil stanovisko k věci samé, které prezentoval při předběžném projednání žaloby dne [datum], aniž by na tuto skutečnost upozornil, přičemž zamítl i ty části žaloby, o nichž v předběžném projednání hovořil jako o oprávněných, včetně nároku na finanční satisfakci, což odůvodnil, opět bez jakéhokoli dokazování, tím, že žalovaný zmírnil útoky vůči žalobcům a že již byl v minulosti postižen a v ne v malé míře potrestán. Tímto jednáním došlo k hrubému zkrácení práv žalobců. Chování soudce, razantní změna postoje, vstřícnost k žalovanému a absence jakéhokoli dokazování vede žalobce k přesvědčení, že poměr soudce k projednávané věci, potažmo k žalovanému, byl velmi ovlivněn cizím zásahem v neprospěch žalobců.

40. Žalobci namítli, že neprovedením dokazování došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Přitom soud I. stupně nezamítl všechny žalobci navrhované důkazy, ale toliko ty, které jsou navrhovány v oddíle V. – IX. doplnění žaloby ze dne [datum]. Jediné, co může soud na základě svého procesního postupu potvrdit, je, že texty, které žalobci učinili předmětem žaloby, k okamžiku rozhodnutí soudu existovaly na adresách a s obsahem, jak je popsáno v žalobě. Žádné jiné skutkové okolnosti nebyly učiněny nespornými a nebyly dokazovány. Tedy veškerá tzv. skutková zjištění jsou pouhé domněnky a spekulace soudu. Tento nezákonný postup soudu žalobce hrubě poškodil a zasáhl do jejich osobnostních práv takovým způsobem, že v konečném důsledku způsobil další škody na jejich právech a s ohledem na závažnost pochybení ještě způsobí. Soud vycházel z listin, jimiž důkaz proveden nebyl (spis Okresního soudu v Berouně sp. zn. 6 C 101/2016, spis [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] a zrušený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 C 85/2011-445), aniž by o této skutečnosti účastníky informoval a dal jim možnost se k listinám vyjádřit. Soud svým nezákonným rozhodnutím znemožnil žalobcům prokázat rozsah způsobené újmy na jejich právech, stejně jako tvrzení, že žalovaný jedná úmyslně a že jeho počínání je vedeno úmyslem co nejvíce žalobce poškodit. Soud při přípravném řízení jasně a zřetelně sdělil účastníkům své stanovisko, podle něhož požadavky žalobců uvedené v žalobě posoudil jako oprávněné. Aniž by provedl jakékoli dokazování, své stanovisko změnil, což však účastníkům nesdělil. Dále nevyzval žalobce, aby doplnili svá skutková tvrzení stran nároku na odstranění celého dokumentu, jak bylo požadováno v bodě XXVII. petitu, pakliže neshledal jejich tvrzení za dostatečná. Jedná se o porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí.

41. Žalobci díle brojí proti závěru soudu I. stupně, že„ Pouze ojediněle žalovaný v napadených textech některého ze žalobců skutečně jmenuje… a uvádí tvrzení ohledně jejich soukromého života. Většina napadených textů naopak žalobce vůbec neidentifikuje a pouze pravidelný čtenář textů, které žalovaný uveřejňuje na svých stránkách či v [anonymizováno], či osoba jinak dobře informovaná o minulých zásazích žalovaného vůči žalobcům, jsou schopni rozklíčovat, že žalovaný je stále přesvědčen o tom, že jeho minulá tvrzení na adresu žalobců byla pravdivá a založená na existujících a věrohodných zdrojích.“. Nelze seznat, z čeho soud vycházel, když neprovedl jediný důkaz. Jedná se o spekulaci, nikoli hodnocení či dokonce skutková zjištění. Pokud by se soud seznámil s obsahem napadených textů, bylo by mu známo, že pod každým textem jsou odkazy na jiné texty žalovaného, současně jsou v rámci textů zveřejňovány listiny se jmény žalobců, potažmo fotografie některého z nich. Přitom bulletiny jsou pravidelně rozesílány na 40 000 až 300 000 elektronických adres a tedy nejméně 40 000 osob lze označit za pravidelné čtenáře. Ani skutečnost, že rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 101/2016-396, a doplňující rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 101/2016-443, jsou rozsudky téhož soudu, neopravňuje soud, aby nedal účastníkům prostor k vyjádření a už vůbec ne, aby pominul, že žalobci navrhovali provést důkaz celým spisem. Tím spíše, pokud z předmětného spisu vychází argumentace žalobců co do úmyslu žalovaného, pokračování žalovaného v útocích na žalobce a rozsahu těchto útoků.

42. Soud I. stupně podle žalobců pominul, že požadavek na odstranění textů, které byly předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 6 C 101/2016, nebyl v tomto řízení uplatněn z toho důvodu, že texty z [datum]„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“, ze [datum]„ Otevřený dopis [jméno] [jméno] zmizel z médií krátce po zveřejnění?“, z [datum]„ Otevřený dopis [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] na [anonymizována dvě slova]“, z [datum]„ [příjmení] [příjmení] začíná hon i na [anonymizováno]“, ze [datum]„ Po zveřejnění odkazu na jiný web – blokace [anonymizováno] bankovního konta, exekuce domu a pozemku!“, z [datum]„ [anonymizována dvě slova] se už 9 let soudí s [jméno] [příjmení]. Druhá pořádková pokuta 100.000 Kč [jméno] [anonymizováno]“, z [datum]„ [jméno] [jméno] podává další trestní oznámení na [jméno] [příjmení]“ a z [datum]„ [příjmení] s manželem [příjmení], rovněž VIP klienti [anonymizována dvě slova], nepodvedení…?!“ žalovaný„ zneveřejnil“ dne [datum], jak o tom sám referoval téhož dne v textu„ Termíny soudů a snah o umlčení Voice of Freedom“, kdy uvádí, že text tzv. Otevřeného dopisu žalobci b)„ zneveřejnil“, aby se vyhnul další exekuci. A dále byla k této otázce žalobci předestřena argumentace, včetně důkazů v bodě IV. žaloby, které soud zcela pominul: Žalovaný coby povinný podal návrh na zastavení exekuce vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Co 222/2018, byl návrh žalovaného zamítnut. První text na dané téma byl uveřejněn dne [datum] pod názvem„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“, následně je po doručení usnesení Krajského soudu v Praze uveřejněn dne [datum] text pod názvem„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“, jehož součástí se stal znovu uveřejněný text s funkčními odkazy pod názvem„ Otevřený dopis [jméno] [jméno]“ ze dne [datum] s tím, že žalovaný v textu mj. uvádí, že nebude respektovat rozhodnutí soudů ani nyní ani do budoucna. Bezprostředně poté došlo k znovu zveřejnění všech textů, které žalovaný v minulosti tzv.„ zneveřejnil“, tedy učinil je veřejnosti nedostupnými. Nyní jsou texty, které byly meritem žaloby vedené pod sp. zn. 6 C 101/2016, znovu veřejnosti dostupné, a to nejen na stránkách [webová adresa], ale také prostřednictvím bulletinů, které žalovaný každý týden rozesílá. Jedná se o e-mailové zpravodajství, jehož obsahem jsou texty, které v tom konkrétním období na svých stránkách zveřejnil. Toto zpravodajství se pak ukládá do archivu e-mailového zpravodajství na stránkách žalovaného pod adresou [webová adresa]. V této chvíli čítá archiv téměř 400 položek od čísla 32/2013 [anonymizováno], které bylo rozesláno dne [datum], do současné doby. Požadavek na finanční satisfakci byl přitom podáván zejména s ohledem na toto úmyslné jednání žalovaného, který se přiznaně žalobcům pomstil za neúspěch v předmětném řízení. Uvedl-li soud, že žalovaný již byl dostatečně potrestán v řízení 6 C 101/2016, žalobci se doposud žádné satisfakce nedočkali. Žalovaný se doslova vysmívá pravomocným a vykonatelným rozhodnutím a zbavuje se majetku. Úmyslně zmařil možnost domoci se jakékoli satisfakce (za užití nepravdivých tvrzení vyhlásil na sebe insolvenci a zastavil tak exekuce). Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud neuveřejnil jedinou omluvu a neodstranil části textů, jak mu bylo uloženo soudem ve věci 6 C 101/2016, nezbylo žalobcům, než se opětovně obrátit na soud se žalobou na náhradu újmy (žaloba je vedena pod sp. zn. 13 C 119/2020).

43. Pokud jde požadavky na uveřejnění omluv, u textu z [datum]„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“ se soud I. stupně podle žalobců, stejně jako u ostatních textů, nezabýval tím, že žalobci nejen tvrdili, ale i dokazovali, že žalovaný jedná úmyslně; protiústavně odmítl provádět jakékoli dokazování. Soud výroky vytrhl z kontextu, kterým se vůbec nezabýval. Tvrzení soudu, že žalobcem b) napadené výrazy nejsou zásahem do jeho osobnostních práv, opřené navíc o zrušené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, a dokonce že se jedná o nadsázku, je nejen nesprávné, ale přímo protiústavní a samo o sobě zasahuje do osobnostních práv žalobce b). Soud tvrdí, že výraz„ lotr a arci-lhář“ je kritika, navíc vycházející z toho, že žalobce b) poskytl [anonymizována dvě slova] informace o rozsudku. V žalobě přitom bylo jasně uvedeno, že žalobce b) žádné informace o rozsudku, natož lživé, neposkytoval a žalovaný ke svému tvrzení žádné důkazy nepředložil. Totéž platí o tvrzení, že další výroky („ gauner“,„ příživník“,„ hochštapler“) jsou nadsázkou. Tvrzení soudu, že hodnotový soud ve vztahu k žalobkyni c) a textům z [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] je přípustnou kritikou, je rovněž důsledkem toho, že se soud neseznámil ani se žalobou ani s obsahem textů a nadto neprovedl žádné dokazování. Jinak by nemohl přehlédnout, že v žalobě bylo zdůrazněno, že žalovaný úmyslně lživě interpretuje tato dvě vydání bulvárních týdeníků. Totéž platí o lžích o psychickém stavu žalobkyně c). Soud navíc pominul to, co uvádí žalovaný v závěrečné řeči, kterou zveřejnil, že žalobkyně c) řeší své psychické problémy alkoholem, kdy se lživě dovolává neexistujících policejních protokolů. U textu z [datum] pod názvem„ Má ochrana soukromí veřejných osob chovajících se nemravně právo likvidovat publicistu pracovně i existenčně?!“ soud pominul, že žalovaný úmyslně porušuje pravomocná a vykonatelná rozhodnutí soudu, ať už přímo nebo obcházením, že si závěrečné řeči a další projevy před soudem pečlivě připravuje tak, aby obsahovaly co nejvíce urážek, lží a pomluv s úmyslem je co nejvíce veřejně šířit tak, aby žalobce co nejvíce dehonestovaly. U textu„ Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu – probíhá boj o svobodu slova jako za totality!“ nelze souhlasit s tím, že výrok„ pomstychtivé svinstvo“ v kontextu ostatního jednání žalovaného a jím neustále chrlených textů o nemravnosti žalobců, honu na žalovaného a podobně, je nadsázkou.

44. Ohledně požadavků na odstranění pasáží z jednotlivých textů žalobci soudu I. stupně vytkli, že se nezabýval tím, jak bude text vypadat poté, kdy žalovaný určené části odstraní. Tedy že tak, jak soud rozhodl, je mnohdy výsledek horší než původní text. Zde opět došlo k nepřípustnému vytrhávání výroků z kontextu. U textu z [datum]„ [jméno] za dvě slova - 1,5 milionu, [příjmení] za pár vět - 10 milionů…?!“ soud tím, že odmítl dokazování, zamezil žalobcům prokázat, že jednání žalovaného je cílené, úmyslné a pokud by bylo lze hovořit o hodnotových soudech, pak vycházejí ze lží, pomluv a jsou úmyslně koncipovány tak, aby co nejvíce žalobce poškodily. Pokud u textu z [datum]„ Usnesení KS Praha ve věci exekuce (zastavení domu, pozemku a bankovních kont [jméno] [příjmení]), trvající už 17 měsíců…?!“ soud tvrdí, že do osobnostních práv mohly zasáhnout ty výroky, které žalovaný předkládá jako skutková tvrzení a jsou v rozporu se závěry rozsudku č. j. 6 C 101/2016-396, je otázkou, proč požadavek na jejich odstranění odmítl. Jedná se o výroky: Lze vůbec hovořit o ochraně soukromí a jak ho lze ohrozit, když se stalo veřejně probíraným tématem? … ale soud jej vynesl v rozporu s názorem nadřízeného Ústavního soudu. Za pár spekulujících vět o soukromí veřejně známých osob, které nejsou ničím neznámým už roky pro statisíce čtenářů bulváru … Za pár spekulujících vět o dlouhodobě zveřejňované a v médiích proprané kauze, která je v mém případě dána na úroveň„ soukromí“ veřejně známých osob. Dále soud zcela nepřípustně spekuluje, že výroky, které žalobci nikdy neřekli, avšak žalovaný tvrdí, že jsou jejich výroky a výroky [jméno] [příjmení], které skutečně v médiích zveřejnil, aby tak žalobce dehonestoval, jsou nadsázkou a není nutno je odstraňovat. U textu z [datum]„ Má ochrana soukromí veřejných osob chovajících se nemravně právo likvidovat publicistu pracovně i existenčně?!“ vychází požadavek žalobců na odstranění částí textů z toho, že se jedná o tvrzení v rozporu se zjištěními soudu I. stupně a o tvrzení, která směřují vůči žalobci b) – je označován za podvodníka a žalovaný tvrdí, že odhaluje jeho lži, podvody a porušování zákona. Žalobci předložili důkazy, že protiprávního jednání a lží se dopouští žalovaný vůči žalobcům. A už jen z toho důvodu nemá právo na kritiku, tím spíše, pokud vychází z jeho vlastních lží a pomluv, nikoli z reálných skutečností. To ovšem soud zjistit nemohl, neboť neprováděl dokazování a předkládá pouze domněnky a spekulace, kdy u některých tvrzení soudu to hraničí až s úmyslnými nepravdami ve prospěch žalovaného. To je vidět na tvrzení soudu, že tvrzení žalobců, že v okamžiku zveřejnění předmětného textu žalovaný čelil toliko dvěma žalobám na ochranu osobnosti. Jednak nebylo provedeno žádné dokazování v tomto směru, které by tvrzení žalobců vyvrátilo, jednak soud, a žalobci jsou přesvědčeni, že úmyslně, započítal do žalob i předmětnou žalobu, která však v okamžiku vydání textu neexistovala (byla podána až [datum] a žalovaný se o ní dozvěděl až po jejím doručení), stejně jako tvrzení o rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 C 85/2011-445, který byl odvolacím soudem zrušen, avšak soud jej předkládá jako pravomocný. U textu z [datum]„ OS Beroun [datum]: Boj za svobodu slova pokračoval doplňovacím rozsudkem“ soud bez provedení dokazování odmítl požadavek na odstranění lživých tvrzení, která zasahují do jejich osobnostních práv. U textu z [datum]„ [jméno] [příjmení] přišel o počítač“ soud neprovedl jediný důkaz, kterým žalobci prokazovali úmyslné jednání žalovaného, a vytrhává výroky z kontextu. Pokud jde o text ze dne [datum]„ Podpořme Hlas svobody a demokracie, ve vlastním zájmu – probíhá boj o svobodu slova jako za totality!“, aktivní vystupování v médiích v konečném důsledku způsobí pouze to, že se žalovanému dostane oné kýžené publicity, po které touží, přičemž aktivní jednání žalobců nejen v médiích, ale i na sociálních sítích navíc způsobí, že se ještě více rozšíří lži a pomluvy žalovaného, což je přesně to, co si žalobci nepřejí. Proto jsou omluvy směřovány na stránky žalovaného a je požadováno jejich sdílení v [anonymizováno], potažmo u žalovaného na sociálních sítích. I u textu z [datum]„ Moderátor [jméno] [jméno] [příjmení] a jeho hosté někdy dost podivní?“ jsou závěry soudu důsledkem toho, že nebyly provedeny žádné důkazy. Konkrétně stran diagnózy o duševním zdraví žalobců a o lhaní tito předkládali množství důkazů, které svědčí o tom, že žalovaný dlouhodobě a úmyslně osočuje žalobce a vědomě je uráží tvrzeními o tom, že jsou duševně choří, trpí psychickými poruchami, lžou.

45. K požadavkům na odstranění protokolů a záznamů z jednání žalobci uvedli, že jejich obsah je sám o sobě hrubým zásahem do osobnostních práv žalobců a žalovaný se tak vyjadřoval s úmyslem poškodit žalobce, porušovat nebo alespoň obejít povinnosti, které mu byly uloženy předběžným opatřením. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že nepovažuje za vhodné, aby žalovaný své stížnosti, žádosti či opravné prostředky, jež útočí na žalobce a zasahují do jejich soukromého a rodinného života, zveřejňoval na svých webových stránkách. Přitom závěrečné řeči a přednesy žalovaného obsahují totéž. A neobstojí ani argument veřejnosti jednání. Jednání se žádná veřejnost neúčastnila a protokoly z jednání (oproti rozsudkům) nejsou veřejnými listinami. Stejně tak zveřejnění nahrávky, která je upravena tak, aby výroky žalovaného napadající žalobce, nemusela veřejnost dlouho hledat, rovněž nelze považovat za veřejný zájem.

46. K požadavku na odstranění výzvy k zanechání protiprávního jednání žalobci uvedli, že v kontextu článku, v jehož rámci byla výzva zveřejněna, ale i všech předchozích, je výrok„ Mohu očekávat za tento článek další pokutu 100 000 Kč. Jak dlouho ještě bude soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [jméno] poslušným nástrojem pana [anonymizováno]“ za uveřejněným textem dehonestací sám o sobě.

47. K požadavku na odstranění tzv. Otevřeného dopisu žalobci uvedli, že se jedná o text, který žalovaný úmyslně opětovně zveřejnil jako pomstu za neúspěch u soudu ve věci sp. zn. 6 C 101/2016, což soud pominul. Pokud považoval tvrzení žalobců za nedostatečná, měl je poučit, což neučinil. Především však je dopis uveřejněn jako jeden dokument a tak, jak je koncipován výrok XV. napadeného rozsudku, je nevykonatelný. Totéž platí o požadavku, aby se žalovaný zdržel uveřejnění textu tzv. Otevřeného dopisu 48. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil zpět k novému projednání a rozhodnutí.

49. Rovněž žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně odvoláním, které však bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 198/2020-293, odmítnuto, neboť žalovaný nereagoval na usnesení soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 319/2018-261, kterým byl vyzván k odstranění jeho vad.

50. V této fázi řízení bylo zjištěno, že soud I. stupně i soud odvolací přehlédly, že ohledně žalovaného bylo již dne [datum] zahájeno insolvenční řízení, v důsledku čehož bylo toto civilní řízení ze zákona přerušeno a všechny úkony soudu i účastníků učiněné po tomto datu tak byly neúčinné. Proto soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 319/2018-314, vyrozuměl účastníky řízení o tom, že řízení v této věci je podle ust. § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen„ IZ“) přerušeno, neboť ve věci žalovaného, jakožto dlužníka, bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno insolvenční řízení, jehož rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného, a zároveň bylo povoleno jeho řešení oddlužením, insolvenčním správcem byl ustanoven [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa]. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne [datum] ve 13:27 hodin. Podle ust. § 140a odst. 4 IZ v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně vyložil, že podle ust. § 140a odst. 1, 2 a 4 IZ účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu. Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují, ledaže se týkají i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.

51. Žalobkyně a) a zároveň právní zástupce žalobců b) a c) se s přerušením řízení ze zákona nebyla ochotna smířit, proto podáním ze dne [datum] navrhla určení lhůty k provedení procesního úkonu – vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti těch výroků rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 319/2018-231, které nebyly dotčeny odvoláním žalobců. Návrh odůvodnila tím, že rozsudek soudu I. stupně byl vydán dne [datum], doručen v polovině července 2020 a vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného bylo odmítnuto, nabyl právní moci a vykonatelnosti v označených výrocích nejpozději na začátku srpna 2020. Tedy více než 14 měsíců existují povinnosti žalovaného vůči žalobcům, kteří se liknavostí soudu nemohou jejich naplnění domáhat, čímž jsou jim způsobovány další škody, nyní prokazatelně ze strany soudů. Stejně tak tvrzení soudu o údajném přerušení řízení je nesprávné, a především nemá vliv na nabytí právní moci a vykonatelnosti rozsudku v těch výrocích, které nebyly odvoláním žalobců dotčeny.

52. Krajský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 104 UL 19/2021-6, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítl. Podle odůvodnění tohoto usnesení předně vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí není procesním úkonem soudu, ohledně něhož by bylo možné důvodně namítat, že by v řízení docházelo k průtahům, přičemž ani případná nesprávnost jejího vyznačení nemůže vést k jakýmkoliv průtahům v řízení. Jedná se o úkon, který nesouvisí s řízením o věci samé a má být obecně činěn až poté, kdy věc je pravomocně skončena. Již to samo o sobě tedy nemůže zapříčinit průtahy v řízení, když„ řízením“ má zákonodárce na mysli rozhodování o věci od jejího nápadu do jejího pravomocného skončení. Tento právní názor shledal za ústavně konformní i Ústavní soud (srov. usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1889/13). Nad rámec uvedeného nadřízený soud konstatoval, že nemožnost procesního soudu vyhovět požadavku navrhovatelů na vyznačení doložky právní moci má oporu v právních předpisech. Zveřejnění rozhodnutí o úpadku žalovaného, k němuž došlo [datum], v souladu s ust. § 140a odst. 1 IZ vedlo k přerušení řízení. Tato skutečnost byla účastníky i soudy přehlédnuta a návazně bylo vydáno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 198/2020-293, o odmítnutí odvolání žalovaného. Ke dni [datum] nicméně došlo k přerušení řízení, a proto veškeré úkony, ať na straně účastníků či soudu, učiněné po tomto datu, nepožívají žádných právních účinků. Jde o úkony nicotné. Jinými slovy, k doručení rozsudku soudu I. stupně, k odvoláním navrhovatelů i žalobce, jakož ani k rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání žalovaného se nepřihlíží. Na věci nic nemění, že o přerušení řízení byli účastnici formou usnesení vyrozuměni až usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 319/2018-314, jelikož toto usnesení má pouze informativní charakter. Právní účinky přerušení řízení jsou však v souladu s ust. § 140a odst. 1 IZ vázány na zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku a nastávají bez dalšího přímo ze zákona. Jak soud, tak účastníci jsou ustanovením § 140a IZ vázáni, a proto veškeré jejich úkony učiněné po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku žalovaného v insolvenčním rejstříků nemají žádné právní účinky a hledí se na ně, jako by jich nebylo. Jinými slovy, tyto úkony jsou stižené sankcí jejich nicotnosti.

53. V úvahu je třeba vzít podle nadřízeného soudu rovněž ust. § 266 odst. 1 písm. e) IZ, jelikož pokud se některá řízení nepřerušují ani prohlášením konkurzu, tím menší důvod je dán k jejich přerušení v důsledku rozhodnutí o úpadku dlužníka řešeného formou oddlužení. Podle právě zmíněného ustanovení nemají být ani při prohlášení konkurzu přerušena řízení ve věcech ochrany osobnosti a ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby. To však neplatí, je-li dlužník podnikatelem nebo je-li požadováno peněžité plnění. Předmětné řízení vedené pod sp. zn. 13 C 319/2018 nenaplňuje kritéria tohoto ustanovení, když byl petitem žaloby uplatňován také nárok na peněžité plnění (navrhovatelé ze zásahu do svých osobnostních práv odvozují právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích). Vzhledem k tomu, že se na předmětné řízení nevztahuje výjimka vymezená v ust. § 266 odst. 1 písm. e) IZ, jakož ani žádná jiná zákonná výjimka, bylo řízení v souladu s ust. § 140a IZ skutečně přerušeno rozhodnutím o úpadku žalovaného. Požadavku navrhovatelů na vyznačení doložky právní moci proto nelze vyhovět. Teprve po skončení insolvenčního řízení bude třeba znovu doručit rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 319/2018-231, když jeho faktické doručení je právně neúčinné, protože k němu došlo až po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku žalovaného v insolvenčním rejstříku. Pokud se účastníci budou chtít odvolat, budou muset podat nová odvolání, protože k odvolání, která byla fakticky podána, se nepřihlíží, a to opět z důvodu, že byla podána v době přerušení řízení. O případných odvoláních rozhodne odvolací soud.

54. Nadřízený soud závěrem dodal, že navrhovatelům by mělo být známo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2021, č. j. 29 Cdo 1745/2021-20, jímž bylo odmítnuto jejich dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 23/2021-179. V něm Nejvyšší sud potvrdil právní názor Krajského soudu v Praze a soudu I. stupně, podle nichž bylo třeba zastavit nalézací řízení, když žalobci uplatnili nárok v rozporu s ust. § 109 odst. 1 písm. a) IZ. Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v penězích byla podána až po rozhodnutí o úpadku žalovaného. Nejvyšší soud uvedl, že náhrada nemajetkové újmy v penězích je pohledávkou, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou a pro niž platí omezení uvedené v ust. § 109 odst. 1 písm a) IZ. V daném případě však nenastal účinek přerušení řízení podle ust. § 140a IZ, jelikož řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 13 C 119/2020 neprobíhalo k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku. Nadřízený soud k tomu dodal, že v případě řízení vedeného u procesního soudu pod sp. zn. 13 C 319/2018 účinky přerušení v souladu s ust. § 140a IZ nastaly, když toto k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku žalovaného v insolvenčním rejstříku již probíhalo.

55. Podáním ze dne [datum] žalobkyně a) a zároveň právní zástupkyně žalobců b) a c) navrhla určení lhůty k provedení procesního úkonu) – rozhodnutí o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 319/2018-231. Návrh odůvodnila tím, že v předmětné věci odvolací soud rozhodl o odročení již nařízeného jednání (ze dne [datum]) na neurčito z důvodu rozhodnutí o úpadku žalovaného. Přitom se jedná o nárok žalobců z ochrany jejich osobnostních práv, tedy o nárok, u kterého nedochází ke střetu s předmětem insolvenčního řízení. Takový nárok se nepřihlašuje pohledávkou. Je třeba vycházet z konstantní judikatury, která se týká otázek přerušení řízení prohlášením konkursu, a judikatury k zákonu o konkursu a vyrovnání. A zde jsou zcela zřetelně spory na ochranu osobnosti označeny jako ty, které se prohlášením úpadku nepřerušují, přičemž ust. 140a IZ stanoví, že k přerušení dochází toliko u těch řízení o pohledávkách, které mají být uplatněny přihláškou. Ust. § 140c IZ pak uvádí, že nelze zahájit řízení o těch pohledávkách, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou. Stejně tak ani rozhodnutí o úpadku nesouvisí s otázkou, zda došlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti toho kterého žalobce žalovaným a v jakém rozsahu, úpadek nemá vliv na rozsah odpovědnosti žalovaného. Pouhý odkaz na skutečnost, že bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného, a proto je jednání odročeno na neurčito, je nesprávným postupem, v tomto smyslu jsou na straně soudu nedůvodné průtahy. Žaloba byla podána dne [datum] a rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž odvolání žalobců směřuje, bylo vydáno dne [datum]. Odvolání bylo podáno dne [datum], spis odeslán nadřízenému soudu až [datum]. Soud bez toho, že by k tomu byly splněny zákonné podmínky, vrátil spis dne [datum] soudu I. stupně bez vyřízení. Tedy od okamžiku odeslání spisu odvolacímu soudu dne [datum] dosud je odvolací soud nečinný. Je tady na místě, aby byl zpět vyžádán spis, který byl nezákonně odeslán soudu I. stupně a bezodkladně rozhodnuto o odvolání.

56. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. UL 45/2021-328, návrh na určení lhůty Krajskému soudu v Praze k provedení procesního úkonu, a to k rozhodnutí o odvolání ve věci vedené pod sp.zn. 21 Co 198/2020, zamítl. Podle odůvodnění tohoto rozshodnutí se k návrhu vyjádřil Krajský soud v Praze s tím, že odvolání nelze projednat a rozhodnout o něm, jelikož řízení, které bylo zahájeno dne [datum], bylo ze zákona přerušeno dne [datum], a to podle ust. § 140a za použití ust. § 266 odst. 1 IZ, tedy dnem rozhodnutí o úpadku žalovaného s povolením oddlužení, jelikož předmětem řízení je uplatňován též nárok na peněžité plnění. Tato skutečnost byla nejprve přehlédnuta jak soudem I. stupně, tak soudem odvolacím, kdy i po [datum] činily soudy procesní úkony, což však již po dni [datum] nebylo možné. Protože dochází ze zákona k přerušení řízení, veškeré úkony ať na straně soudu či účastníků, učiněné po tomto datu nemají žádné právní účinky, jde o úkony nicotné. Po skončení insolvenčního řízení bude třeba znovu doručit odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně všem účastníkům a začne běžet nová odvolací lhůta k podání odvolání, které by museli účastníci znova podat (budou-li chtít) a následně o novém odvolání bude odvolací soud rozhodovat. Podle Vrchního soudu v Praze se z obsahu spisu podává, že žalobci se žalobou podanou dne [datum] a změněnou podáním ze dne [datum] domáhali proti žalovanému jednotlivých nároků z titulu ochrany osobnosti s požadavkem na finanční satisfakci. Soud I. stupně rozhodl rozsudkem č. j. 13 C 319/2018-231 dne [datum rozhodnutí] O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku je vedeno řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 198/2020 Krajský soud v Praze vzorem 048 o.s.ř. vyrozuměl účastníky odvolacího řízení, že jednání jím nařízené na [datum] se odročuje na neurčito z důvodu rozhodnutí o úpadku žalovaného, zástupci žalobců doručené dne [datum], žalovanému doručené dne [datum]. Věc vedenou u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 319/2018 mu s přípisem ze dne [datum] vrátil zpět mj. s tím, že je na soudu I. stupně, aby účastníky o přerušení řízení podle ust. § 144a ve spojení s ust. § 266 odst. 1 písm. e) IZ vyrozuměl. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 319/2018-314, byli účastníci řízení vyrozuměni, že řízení v této věci je dle ust. § 140a IZ přerušeno, neboť ve věci žalovaného bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno insolvenční řízení, jehož rozhodnutím ze dne [datum] s účinky rozhodnutí v 13:27 hod. byl zjištěn úpadek žalovaného a zároveň bylo povoleno řešení úpadku oddlužením.

57. Vrchní soud v Praze konstatoval, že z návrhu žalobců na určení lhůty k provedení procesního úkonu vyplývá, že se jím ve skutečnosti domáhají revize procesního postupu Krajského soudu v Praze, který odročil jednání nařízené ve věci sp. zn. 21 Co 198/2020 na [datum rozhodnutí]. A dále z obsahu plyne, že se jím de facto domáhají i přezkumu pravomocného usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 319/2018-314, jímž byli účastníci řízení vyrozuměni o tom, že řízení v této věci je podle ust. § 140a IZ přerušeno. Protože návrh na určení lhůty podle ust. § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, není mimořádným opravným prostředkem, dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že mu v tomto řízení nepřísluší přezkoumávat procesní postup Krajského soudu v Praze, potažmo pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, neboť by tím nezákonným způsobem zasáhl do nezávislé rozhodovací činnosti obou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cul 4/2005 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 11 Tul 3/2014). Vrchní soud v Praze proto návrh žalobců jako nedůvodný zamítl.

58. Po skončení insolvenčního řízení byl napadený rozsudek účastníkům znovu doručen a začala jim běžet lhůta k podání odvolání. Odvolání podali pouze žalobci, a to ve stejném znění jako původní odvolání (k němuž nelze jako k nicotnému úkonu přihlížet). Nicméně tak učinili s komentářem, že jim byl napadený rozsudek doručen znovu, aniž by byl opatřen doložkou právní moci. Přitom byl tento rozsudek doručen oběma stranám již v roce 2020, obě strany podaly vůči němu odvolání, žalobci uhradili vyměřený soudní poplatek a dokonce bylo nařízeno odvolací jednání. Žalobci setrvali na svém stanovisku, že řízení o ochraně osobnosti se nepřerušují (byť jim bylo podrobně, jasně, srozumitelně a velmi„ polopatickým“ způsobem vyvráceno nejen soudem I. stupně, ale i dvěma senáty Krajského soudu v Praze a dokonce i Nejvyšším soudem ČR – viz rozhodnutí 29 Co 1745/2021, zejména bod 20.).

59. Žalovaný, který sám odvolání proti napadenému rozsudku nepodal (k jeho dříve podanému odvolání nelze jako k nicotnému úkonu přihlížet), se k odvolání žalobců vyjádřil tak, že považuje další pokračovaní soudního jednání za bezpředmětné. Všechny požadavky žalobců ve věci majetkové a nemajetkové újmy byly mezitím splněny, vyjma tří omluv na [webová adresa], kdy ještě dobíhá jejich zveřejnění po dobu jednoho měsíce.

60. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobců je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

61. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti rozhodujícího soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vznesenou žalobci.

62. Podle ust. § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

63. Podle ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

64. Poměr k věci ve smyslu ust. § 14 odst. 1 o.s.ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti.

65. Důvodem vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

66. V přezkoumávaném případě neshledal odvolací soud námitku podjatosti soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] důvodnou, neboť všechny mu vytýkané okolnosti se týkají jeho postupu v řízení, které důvodem vyloučení být nemohou. Proto odvolací soud o námitce podjatosti rozhodl způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.

67. Pokud jde skutková zjištění, odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavírá, že účastníci učinili nesporným, že články, jejichž stažení, ať již z internetu nebo z bulletinu, se žalobci domáhají, popř. kde se domáhají odstranění určitých pasáží a omluvy za jiné články, jsou skutečně na internetových stránkách [webová adresa] uveřejněny s obsahem, který je v žalobě zachycen, čímž byl skutkový stav pro rozhodnutí věci dostatečně určen, a nebylo tak potřeba provádět žádné dokazování. Úkolem soudu I. stupně (a též odvolacího přezkumu) bylo za této procesní situace toliko právní posouzení věci, konkrétně posouzení, zda a do jaké míry byly posuozované články a výroky v nich uvedené způsobilé poškodit čest a vážnost žalobců.

68. Soud I. stupně nesporný skutkový stav správně posoudil podle ust. § 81 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť k posuzovanému jednání došlo za jeho účinnosti.

69. Podle ust. § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

70. Podle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

71. Podle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

72. Podle ust. § 86 o.z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

73. Podle ust. § 88 odst. 2 o.z. není třeba svolení k použití podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu, pokud se tyto použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.

74. Podle ust. § 89 o.z. se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

75. Podle ust. § 90 o.z. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

76. Podle ust. § 2910 věty první o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

77. Podle ust. § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

78. Soud I. stupně dospěl i ke správným závěrům právním. I odvolací soud je toho přesvědčení, že články a výroky v nich obsažené, ohledně nichž soud I. stupně žalobu zamítl a které byly předmětem tohoto odvolacího přezkumu, nebyly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobců, a to z důvodů, které soud I. stupně podrobně, přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem vyložil v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

79. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvolánhím žalobců napadených výrocích II., bodu 1), 3) a 4), IV., VII., IX., X., XII., XIII., XVI., XVIII., XIX., XXIV., XXV., XXVI., XXVII. a XXVIII podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

80. Zbývající výroky nebyly odvoláním napadeny a nabyly tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.), a to uplynutím lhůty k podání odvolání proti nim po opakovaném doručení rozsudku.

81. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy v něm úspěšnému žalovanému podle jeho výslovného prohlášení žádné náklady nevznikly.

Poučení