21 Co 218/2024 - 228

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobkyně: [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupená obecným zmocněncem [jméno zástupce zainteresované osoby] bytem [adresa zástupce zainteresované osoby] o 834 900 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. března 2024, č. j. 22 C 237/2021-202, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 738 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 96 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 59 386 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu prvního stupně dne 19. 9. 2021, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 96 800 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za užívání osobního automobilu tov. zn. [podezřelý výraz], VIN [VIN kód] (dále jen „Vozidlo“) bez právního důvodu v období měsíců července a srpna 2021, a dále o žalobě došlé mu dne 10. 10. 2021, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 738 100 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která žalobkyni vznikla nezaplacením kupní ceny za Vozidlo ze strany žalované. Řízení o obou žalobách byla spojena ke společnému projednání usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2021.

3. Žalobkyně tvrdila, že mezi ní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej Vozidla za kupní cenu 738 100 Kč (610 000 Kč bez DPH) s tím, že vlastnické právo k Vozidlu přejde na žalovanou až zaplacením kupní ceny. Žalovaná Vozidlo dne [datum] převzala, avšak kupní cenu nikdy nezaplatila. Vlastnické právo k Vozidlu proto na ni nikdy nepřešlo. Dne 16. 8. 2021 žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila. Žalobkyně Vozidlo později dohledala zaparkované v podzemních garážích na adrese [adresa]. Výše bezdůvodného obohacení je dána částkou, za jakou bylo možno vozidlo obdobného typu získat ke střednědobému pronájmu (2 x 48 400 Kč). Žalobkyni vznikla škoda v souvislosti s tím, že jí žalovaná nezaplatila kupní cenu ve výši sjednané kupní ceny Vozidla.

4. Žalovaná se bránila tím, že se žalobkyní nikdy žádnou kupní smlouvu neuzavřela. Vozidlo nabyla od svého tehdejšího přítele [jméno FO], který je pro ni sehnal v [adresa]. Vozidlo převzala od [jméno FO] dne 16. 6. 2021 na základě ústně uzavřené kupní smlouvy za dohodnutou kupní cenu 695 000 Kč. Dne 16. 8. 2021 se na žalovanou telefonicky obrátila neznámá osoba, která ji žádala o vydání Vozidla, dne 19. 8. 2021 jí byla do datové schránky doručena listina označená jako předžalobní výzva a podmíněné odstoupení od kupní smlouvy a faktura ze dne [datum]. Žalovaná dne 22. 8. 2021 zaparkovala Vozidlo v uzavřené podzemní garáži na adrese [adresa] a odletěla mimo území ČR. Když se dne 3. 10. 2021 vrátila, zjistila, že Vozidlo bylo odvezeno [jméno FO].

5. Soud prvního stupně provedeným dokazováním a na základě shodných tvrzení účastníků zjistil, že žalobkyně jako kupující a jednající [jméno FO] uzavřela dne 1. 6. 2021 se společností [právnická osoba], sídlem [adresa] kupní smlouvu, na jejímž základě koupila Vozidlo jako ojeté za kupní cenu 23 500 EUR. Kupní cena byla zaplacena z peněžních prostředků, které žalobkyni zapůjčil [jméno FO] podle smlouvy o zápůjčce. [jméno FO] byl k jednání za žalobkyni ohledně koupě Vozidla zmocněn plnou mocí. Dne 11. 6. 2021 žalobkyně jako dlužník zastoupená na základě plné moci [jméno FO] a [jméno FO] jako věřitel uzavřeli smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva spojenou se smlouvou o výpůjčce. Podle této smlouvy věřitel [jméno FO] poskytl žalobkyni částku 23 540 EUR a žalobkyně se zavázala mu ji vrátit do 15. 8. 2021. Zápůjčka byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k Vozidlu s tím, že pokud nedojde k úhradě zápůjčky do 15. 8. 2021, stane se podmíněný převod vlastnického práva nepodmíněným. Vozidlo bylo do ČR přivezeno v průběhu druhé poloviny června 2021, a to za účelem jeho prodeje žalované. Žalovaná jednala o koupi Vozidla pouze s [jméno FO]. Žalovaná Vozidlo ještě předtím, než bylo přivezeno do ČR pojistila. Dne 16. 6. 2021 [jméno FO] Vozidlo předal žalované včetně dvou klíčů. Žalovaná [jméno FO] zaplatila dohodnutou kupní cenu ve výši 695 000 Kč tak, že částku 495 000 Kč mu zaplatila v hotovosti bez potvrzení a částku 200 000 Kč zápočtem proti své vzájemné pohledávce za [jméno FO]. Zde soud prvního stupně vycházel z vysvětlení žalované, které považoval za věrohodné a odpovídající běžné praxi. Dne 23. 6. 2021 požádala žalovaná o zápis Vozidla do registru silničních vozidel a byla v něm vedena jako vlastník Vozidla od 23. 6. 2021 do 16. 9. 2021, kdy bylo [jméno FO] prodáno [jméno FO]. Dopisem ze dne 16. 8. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou, aby zaplatila kupní cenu za Vozidlo do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že pokud tak neučiní, odstupuje žalobkyně od kupní smlouvy z důvodu hrubého porušení smlouvy spočívajícím v prodlení s úhradou kupní ceny. Výzvou ze dne 7. 9. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 90 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání Vozidla bez právního důvodu v období červenec až září 2021.

6. Soud prvního stupně měl za to, že žalobkyně své tvrzení, že Vozidlo prodala žalované kupní smlouvou ze dne [datum] neprokázala. Smlouva měla být uzavřena písemně, avšak žalobkyně ji nepředložila s tím, že ji nemá k dispozici. Pouhá faktura o uzavření kupní smlouvy nesvědčí. Soud prvního stupně neuvěřil tomu, že [jméno FO] jednal při prodeji Vozidla žalované za žalobkyni, neboť to bylo v rozporu s jím předloženou smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k Vozidlu ve spojení se smlouvou o zápůjčce.

7. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a to podle § 1012, § 2079, § 2040, § 2044 odst. 1 a § 2991 o. z. Uvedl, že žalobkyně sice prokázala, že Vozidlo nabyla do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne [datum], avšak ani po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. a § 118b o.s.ř. neprokázala své tvrzení, že Vozidlo poté prodala žalované kupní smlouvou ze dne [datum]. Soud prvního stupně dovodil, že takové tvrzení ani prokázat nemohla, neboť smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 11. 6. 2021 převedla vlastnické právo k Vozidlu na [jméno FO], který jej následně ústní kupní smlouvou převedl na žalovanou. Žalobkyně ani netvrdila, že by před [datum] vrátila [jméno FO] zápůjčku ve výši 23 500 EUR. Soud prvního stupně proto neshledal důvodným nárok na zaplacení částky 738 100 Kč s příslušenstvím.

8. Ani nárok na zaplacení částky 96 800 Kč neshledal důvodným, neboť žalovaná Vozidlo v měsících červenec a srpen 2021 neužívala bez právního důvodu, ale jako jeho vlastník. Žalovaná Vozidlo do svého vlastnictví nabyla od [jméno FO], který byl od 11. 6. 2021 jeho vlastníkem. I když vlastnické právo získal na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva, neznamenalo to, že by vlastnické právo nemohl převést na třetí osobu. V takovém případě nabyvatel přejal spolu s vlastnictvím také rozvazovací podmínku ze zajišťovacího převodu práva. Při splnění rozvazovací podmínky by se stal vlastníkem věci bez dalšího opět původní vlastník. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3766/2010. Žalobkyně netvrdila, že by zápůjčku [jméno FO] vrátila do sjednaného data (15. 8. 2021).

9. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť není odůvodněn v souladu s požadavky uvedenými v § 157 o.s.ř. Napadený rozsudek považovala také za vnitřně rozporný, neboť v odst. 6. soud prvního stupně plně vycházel z výpovědi svědka [jméno FO] a v odst. 8. pravdivost výpovědi tohoto svědka zpochybnil. Soudu prvního stupně vytkla, že o skutkovém stavu uvedl vlastní domněnky, které nebyly opřeny o provedené důkazy. Soud prvního stupně vzal například za prokázané, že žalovaná zaplatila [jméno FO] 495 000 Kč, a to pouze na základě jejího vysvětlení, výpovědi svědka [jméno FO], trestního oznámení, které podala žalovaná a usnesení [Orgán veřejné moci]. Skutečnost, že si žalovaná půjčila peněžní prostředky však nikterak neprokazuje, že kupní cenu skutečně zaplatila. V rovině spekulace je tvrzení soudu prvního stupně, že je běžnou praxí, že partnerka zaplatí partnerovi v hotovosti částku 495 000 Kč. Nehledě na to, že předvolaní svědci měli svědčit o tom, že žalovaná koupi Vozidla plánovala, nikoli, že se koupě uskutečnila. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalované na koupi Vozidla půjčil 50 000 Kč, což je částka ve vztahu k celkové ceně Vozidla zanedbatelná a že jej o tuto částku žalovaná žádala na počátku léta 2021. Soud prvního stupně však přijal závěr, že žalovaná Vozidlo koupila od [jméno FO], což mohla učinit až ke dni 16. 8. 2021. Žalobkyně podotkla, že předání částky 495 000 Kč v hotovosti je v rozporu s § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že k předání částky 495 000 Kč v hotovosti došlo, měl o tom informovat příslušné orgány k zahájení přestupkového řízení.

11. Za správný naproti tomu považovala závěr soudu prvního stupně o tom, že se žalobkyně stala vlastníkem Vozidla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [právnická osoba] prostřednictvím [jméno FO]. [jméno FO] pan [jméno FO] potvrdil nabytí Vozidla žalobkyní, a to v čestném prohlášení ze dne 11. 6. 2024. Soud prvního stupně tento důkaz neprovedl a bez adekvátního důvodu se jím nezabýval. Za správný však nepovažovala jeho závěr, že Vozidlo bylo na žalovanou převedeno [jméno FO], který jím disponoval na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Předmětná smlouva totiž měla být podepsána mezi [jméno FO] a žalobkyní zastoupenou na základě plné moci rovněž [jméno FO]. Jednalo se tak o případ tzv. samokontrahování, kdy zájmy [jméno FO] byly v rozporu se zájmy zastoupené (žalobkyně). [jméno FO] měl o takovém jednání žalobkyni informovat, a pokud se tak nestalo, tak takové jednání žalobkyni nezavazovalo (§ 437 odst. 2 o. z.). V případě samokontrahování nelze presumovat dobrou víru, neboť zástupce o vlastním střetu zájmů bezpochyby ví. Pokud zajišťovací převod vlastnického práva žalobkyni nezavazoval, mohl [jméno FO] jednat ve vztahu k žalované pouze jako zástupce žalobkyně, čemuž odpovídalo i následné vystavení faktury žalobkyní, nikoli [jméno FO]. Z výpovědi [jméno FO] nijak nevyplynulo, že by mohl Vozidlo platně převést na žalovanou, že by ho převedl sám za sebe (jako vlastník) a že by mu žalovaná za Vozidlo zaplatila. [jméno FO] opakovaně uváděl, že Vozidlo bylo žalobkyně, nikoliv jeho a že žalovaná za něj měla zaplatit podle faktury. [jméno FO] při převodu Vozidla na žalovanou tedy jednal za žalobkyni.

12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že celý proces nákupu, dovozu a prodeje Vozidla žalované zajišťoval [jméno FO] jako zástupce žalobkyně. [jméno FO] soudu prvního stupně připomněl skutečnost, že byla dána předžalobní výzva na vydání věci ze dne [datum]. Tato výzva byla podána prostřednictvím advokáta následující den poté, co vypršel termín pro vrácení údajné zápůjčky. Závěry soudu prvního stupně se v kontextu provedeného dokazování a časové souslednosti jednotlivých událostí jeví jako absurdní.

13. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně souhlas a navrhla jeho potvrzení. Měla za to, že napadený rozsudek je přezkoumatelný, neshledala ani jeho vnitřní rozpornost. Skutečnost, zda žalovaná zaplatila [jméno FO] kupní cenu za Vozidlo nebyla pro posouzení podstaty sporu rozhodná. Ze souhlasných prohlášení žalované a [jméno FO] vyplynulo, že jejich vztahy byly v minulosti naprosto bezformální. Čestné prohlášení, na které v odvolání poukázala žalobkyně bylo součástí jiného soudního spisu a provedení tohoto důkazu nebylo v tomto řízení žalobkyní navrženo. Pokud se jedná o námitku tzv. samokontrahování podotkla žalovaná, že žalobkyně po dobu téměř tříletého soudního řízení nezpochybnila platnost smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k Vozidlu. Žalovaná měla za to, že důvodem podání žaloby bylo zabránit trestněprávním následkům odcizení Vozidla, jednatel žalobkyně v době odcizení Vozidla projednával s [jméno FO] nejlepší způsob prodeje tohoto Vozidla. Žalobkyně po celou doba nenabídla vlastní verzi událostí důležitých pro posouzení věci a jejich rekonstrukci ponechala na soudu prvního stupně a na žalované.

15. Odvolací soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř., neboť žalovaná se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila, byť k němu byla řádně a včas předvolána.

16. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že není opodstatněné.

17. Odvolací soud předně nepřisvědčil námitce žalobkyně, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný pro rozpor jeho odůvodnění s požadavky kladenými na něj v § 157 o.s.ř. Z napadeného rozsudku lze seznat, které skutečnosti vzal soud prvního stupně za prokázané a z jakých důkazů a jaké z nich učinil právní závěry.

18. Jinou otázkou je, zda jeho skutkové závěry odpovídaly obsahu provedených důkazů a zda na to navazující právní závěry byly správné.

19. V tomto směru odvolací soud částečně přisvědčil námitkám žalobkyně, neboť část skutkových zjištění soudu prvního stupně oporu v provedeném dokazování neměla. Jednalo se zejména o skutková zjištění ohledně obranných tvrzení žalované, že Vozidlo koupila od [jméno FO] jako fyzické osoby a že mu za něj v hotovosti zaplatila kupní cenu ve výši 495 000 Kč. Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z vysvětlení žalované. Vysvětlení žalované (patrně vyjádření k žalobě) není důkazem o tvrzené skutečnosti. Odvolací soud podotýká, že žalovaná jako účastnice řízení nebyla vyslechnuta. Ani z výpovědi svědka [jméno FO] jednoznačně nevyplývá, že se žalovanou uzavřel kupní smlouvu sám za sebe. Čistě spekulativní je úvaha soudu prvního stupně o tom, že mezi partnery je běžné, aby si předávali v hotovosti, bez jakéhokoli potvrzení částky v řádech statisíců korun. Z výpovědi svědka [jméno FO] nelze učinit závěr, že žalovaná [jméno FO] v hotovosti zaplatila 495 000 Kč jako kupní cenu Vozidla. Svědek vypovídal pouze o tom, že si od něj žalovaná měla půjčit částku 50 000 Kč.

20. Pro posouzení věci však nebylo prokázání obranných tvrzení žalované podstatné, jak bude vysvětleno níže.

21. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213a odst. 1 o.s.ř. a § 120 odst. 2 za použití § 211 o.s.ř. listinami ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 33 C 254/2021, v němž byla řešena žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované určení, že je vlastníkem Vozidla a vydání Vozidla, a to výzvou k vydání vozu ze dne 25. 8. 2021 (čl. 79 spisu) a plnou mocí generální ze dne 5. 3. 2021 (čl. 209 spisu), neboť jejich provedení bylo potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplynulo z obsahu spisu.

22. Z výzvy k vydání vozu ze dne 25. 8. 2021 odvolací soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyzvala k vydání Vozidla s tím, že dne 24. 8. 2021 společnost odstoupila od kupní smlouvy ze dne [datum] z důvodu jejího hrubého porušení a že Vozidlo bylo zajištěno společností [právnická osoba] z důvodu odstoupení od kupní smlouvy.

23. Z plné moci generální ze dne 5. 3. 2021 odvolací soud zjistil, že tehdejší jednatel žalobkyně [jméno FO] udělil [jméno FO] generální plnou moc k zastupování společnosti [právnická osoba]

24. Odvolací soud po skutkové stránce souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se stala vlastníkem Vozidla na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s [právnická osoba], že k jednání za žalobkyni ohledně Vozidla byl zmocněn [jméno FO], a to na základě plné moci, dále že žalobkyně výzvou ze dne 16. 8. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě kupní ceny za Vozidlo s tím, že pokud nedojde k úhradě kupní ceny do 7 dnů ode dne doručení výzvy, odstupuje žalobkyně od kupní smlouvy z důvodu jejího hrubého porušení spočívajícího v prodlení s úhradou kupní ceny. Užívání Vozidla žalovanou v měsících červenec a srpen 2021 (do 22. 8. 2021) nebylo mezi účastnicemi sporné.

25. S ostatními skutkovými závěry soudu prvního stupně, a to zejména těmi, jež se týkaly nabytí Vozidla žalovanou od [jméno FO] jako fyzické osoby (uzavření ústní kupní smlouvy, zaplacení kupní ceny – k tomu v podrobnostech viz výše odst. 19.), se odvolací soud neztotožnil, nicméně prokázání těchto obranných tvrzení žalované nebylo pro posouzení důvodnosti žaloby podstatné.

26. Ve věci bylo třeba předně vycházet z tvrzení, na jakých žalobkyně svou žalobu založila.

27. Žalobkyně na základě tvrzení, že se žalovanou uzavřela dne [datum] písemnou kupní smlouvu s výhradou vlastnického práva žádala po žalované, aby jí jednak zaplatila bezdůvodné obohacení za užívání Vozidla bez právního důvodu v měsících červenec a srpen 2021, a dále náhradu škody spočívající v tom, že jí žalovaná nezaplatila kupní cenu za Vozidlo, a to ve výši fakturované kupní ceny.

28. Podstatné bylo také to, že žalobkyně, jak sama tvrdila, od kupní smlouvy odstoupila dopisem ze dne 16. 8. 2021.

29. Žalobou vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 254/2021 se žalobkyně domáhala proti žalované určení, že je vlastníkem Vozidla a vydání Vozidla. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 20. 5. 2022, č. j. 33 C 254/2021-222, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 36 Co 298/2022-238.

30. Podle § 2132 o. z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny.

31. V případě sjednání výhrady vlastnického práva nastávají účinky smlouvy okamžitě, byť k nabytí vlastnického práva dojde později (k tomu srovnej Hulmák Milan a kol., Občanský zákoník VI, Komentář, 1. vydání 2014, C. H. Beck, str. 103).

32. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1028/2007 v případě, že prodávající sjednal s kupujícím výhradu vlastnického práva a porušil-li kupující závazek zaplatit řádně a včas sjednanou kupní cenu, stojí prodávající před volbou, zda od kupní smlouvy odstoupí a bude požadovat vrácení věci nebo zda ve smluvním vztahu s kupujícím nadále setrvá a bude vymáhat úhradu kupní ceny. Uplatnění jednoho z těchto práv vylučuje uplatnění druhého. Prodávající, který nejprve žádal zaplacení kupní ceny může takto provedenou volbu změnit, a poté uplatnit právo na vydání věci; v obráceném pořadí změna volby možná není.

33. K nároku na zaplacení částky 96 800 Kč jako bezdůvodného obohacení za užívání Vozidla bez právního důvodu:

34. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

35. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právo plnit sám.

36. Judikaturou je konstantně přijímán názor, že skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, dopadá na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Tak je tomu například v případech platného odstoupení od smlouvy, zániku závazku u tzv. fixních smluv, dohody stran či v případě splnění rozvazovací podmínky. Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. K tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, 28 Cdo 3053/2013, 28 Cdo 1037/2016, jež jsou použitelné i za nové právní úpravy.

37. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3606/2009, který je rovněž použitelný i za nové právní úpravy, vyslovil následující:

1. Institut bezdůvodného obohacení vyjadřuje zásadu občanského práva, že nikdo se nesmí bezdůvodně obohatit na úkor jiného, a pokud k tomu dojde, je povinen takto získaný prospěch vrátit. Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák. je, že jednomu z účastníků se dostalo majetkové hodnoty (došlo ke zvýšení aktiv jeho majetkového stavu), a to na úkor druhého, jehož majetkový stav se tím snížil, případně nedošlo k jeho očekávanému rozmnožení.

2. Kupující je zásadně do zrušení smlouvy v dobré víře, neboť do té doby užívá věc jako její vlastník. Za tuto dobu není zásadně povinen poskytnout organizaci [resp. vlastníku] náhradu za užívání věci a není proto povinen nahradit jí to, oč se hodnota věci jejím užíváním snížila, pokud nejsou dány podmínky pro uplatnění práva na náhradu škody.

38. Již jen ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že její nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, jež mělo na straně žalované vzniknout tím, že v měsících červenec a srpen 2021 užívala Vozidlo bez právního důvodu, nemohl být důvodný.

39. Za situace, kdy (jak sama žalobkyně tvrdila) žalovaná od žalobkyně Vozidlo koupila kupní smlouvou ze dne [datum], měla žalovaná k užívání Vozidla právní titul (kupní smlouvu) a neužívala jej tedy bez právního důvodu. Žalovaná Vozidlo užívala až do doby, kdy žalobkyně od smlouvy odstoupila (výzvou ze dne 16. 8. 2021, která byla žalované doručena dne 19. 8. 2021 a odstoupení se stalo účinným k datu 26. 8. 2021) v dobré víře, že jej užívá na základě právního titulu, a to kupní smlouvy. Účinky kupní smlouvy nastaly jejím uzavřením bez ohledu na to, že se žalovaná měla stát vlastníkem předmětu koupě až úplným zaplacením kupní ceny. Teprve poté, co se žalovaná dozvěděla o tom, že žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, mohlo na její straně začít vznikat bezdůvodné obohacení, ovšem pouze za situace, kdy by Vozidlo nadále užívala.

40. Od [datum] do 26. 8. 2021 tedy měla žalovaná k užívání Vozidla právní titul a byla v dobré víře, že jej užívá na základě tohoto titulu.

41. Zároveň bylo v řízení prokázáno, že žalovaná možnost disponovat s Vozidlem pozbyla k datu 25. 8. 2021, kdy z výzvy k vydání vozu ze dne 25. 8. 2021 plyne, že žalobkyně žalované sdělila, že Vozidlo sama zajistila. Žalovaná poté již Vozidlo neměla ve své dispozici a zabavila jí ho sama žalobkyně. Je přitom zcela nerozhodné, že tehdy byla jednatelem žalobkyně jiná osoba než v době podání žaloby.

42. Jelikož tedy žalovaná Vozidlo v měsících červenec a srpen 2021 (do 26. 8. 2021) užívala na základě právního titulu a poté jej již neměla ve své dispozici z důvodu zásahu žalobkyně, nemohlo na její straně vznikat bezdůvodné obohacení.

43. Závěr soudu prvního stupně o tom, že na straně žalované v tomto období nemohlo vznikat bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, proto považoval odvolací soud za správný, i když z jiných důvodů.

44. K nároku na zaplacení částky 738 100 Kč jako náhrady škody:

45. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku a ve svých úvahách zaměřil hlavně na obranu žalované, že Vozidlo koupila od [jméno FO], nikoli od žalobkyně. Nijak nereflektoval, že žalobkyně žádala zaplacení částky 738 100 Kč jako náhrady škody.

46. Žalobkyně se vzhledem k tomu, že od kupní smlouvy odstoupila, již nemohla vůči žalované domáhat zaplacení kupní ceny (k tomu viz odst. 32. tohoto rozsudku). Její žaloba na vydání věci a určení vlastnictví k Vozidlu přitom byla pravomocně zamítnuta.

47. Odvolací soud shledal, že v podané žalobě absentovala skutková tvrzení rozhodná pro posouzení důvodnosti tohoto nároku, tedy skutková tvrzení ohledně splnění předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu (existence protiprávního jednání, vznik škody, příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, eventuálně otázka zavinění) a jak žalobkyně dospěla k tvrzené výši škody.

48. Odvolací soud proto u odvolacího jednání žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila skutková tvrzení o tom, z jakého protiprávního jednání žalované měla žalobkyni vzniknout škoda, proč právě ve výši [částka], v čem spočívala příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody, eventuálně zavinění a aby k jejich prokázání navrhla důkazy. Žalobkyně byla poučena o následcích nesplnění výzvy v podobě nepříznivého výsledku sporu (zamítnutí žaloby buď pro neunesení břemene tvrzení či důkazního).

49. Žalobkyně uvedla, že pokud nebyla uhrazena kupní cena, jedná se o způsobení škody. Zároveň si žalovaná Vozidlo vzala a disponovala s ním.

50. Odvolací soud po takovém doplnění skutkových tvrzení shledal, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně splnění předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu.

51. Nezaplacení kupní ceny je sice protiprávním jednáním, avšak pouze nezaplacením kupní ceny škoda nevzniká, natož ve výši kupní ceny. Žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení ohledně příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním v podobě nezaplacení kupní ceny a vznikem škody na její straně. Její skutková tvrzení i po poučení odvolacím soudem zůstala natolik kusá, že k nim nemohlo být vedeno žádné dokazování.

52. Odvolací soud podotýká, že požadavkem na náhradu škody ve výši nezaplacené kupní ceny nelze obcházet skutečnost, že žalobkyně se po žalované již nemůže zaplacení kupní ceny domáhat, neboť od kupní smlouvy odstoupila a vydání Vozidla se nedomohla.

53. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl i ohledně tohoto nároku k závěru, že není důvodný, i když rovněž z jiných důvodů.

54. Pouze na okraj odvolací soud poznamenává, že byla opodstatněná námitka žalobkyně, že [jméno FO] byl při uzavírání předložené smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k Vozidlu v kolizi zájmů, pokud tuto smlouvu uzavíral zároveň jako zmocněnec žalobkyně na jedné straně a sám za sebe na druhé straně (§ 437 o. z.). Nicméně jak je vysvětleno výše, pro posouzení věci nakonec nebyla tato otázka podstatná.

55. Odvolací soud se již nezabýval tím, zda žalovaná Vozidlo koupila od [jméno FO] či od žalobkyně [jméno FO] zastoupené, zda [jméno FO] vůbec mohl Vozidlo na žalovanou převést sám za sebe, zda mu žalovaná zaplatila částku 495 000 Kč a dalšími odvolacími námitkami žalobkyně, neboť to již vzhledem k právnímu posouzení věci odvolacím soudem bylo nadbytečné.

56. Na základě výše uvedených úvah tedy odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. věcně správným, i když z jiných důvodů.

57. Správným shledal rovněž výrok III. o náhradě nákladů řízení, o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

58. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle 219 o.s.ř. potvrdil.

59. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.

60. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, a proto jí vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu jeho nákladů. Žalovaná byla v řízení zastoupena obecným zmocněncem, proto jí náleží paušální náhrada nákladů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to 300 Kč za písemné vyjádření k odvolání.

Poučení